14. kapitola 2. část - 28. až 30. října

24. prosince 2017 v 11:41 | Ajka, Jane |  Nobody cared
Mám pro vás vánoční dárek v podobě další části povídky. Omlouvám se, že to v poslední době tak strašně vázne, ale prostě nestíhám, jak jinak... I tuhle část jsem opravovala v práci :)

Tak si užijte čtení a nezapomeňte zanechat komentář.

Veselé Vánoce!

28. října 1991 - pondělí, později ten večer

Při návštěvě Hermiony Snape zjistil, že se jeho syn již probral. Vypadal pobledle a vystrašeně, a tak ho odvedl namísto do společenské místnosti Zmijozelu, do svých komnat ve sklepení.
Harry nikdy dřív v otcových komnatách nepřespával a Snape byl připraven přeměnit pro něj pohovku na postel. Když donesl navíc polštář, prostěradlo a pokrývku, překvapeně zjistil, že mají jeho komnaty nyní další místnost.
Opatrně otevřel dveře a našel vkusně zařízený pokoj s velkým, dubovým stolem se stahovacím krytem*, sloupkovou postelí, také z dubu a s tmavě zeleným baldachýnem, s dubovou šatní skříní, malým krbem a začarovaným oknem s výhledem na Hagridovu hájenku. Kouzelné okno bylo umístěno v koutě s příjemně vypadajícím rozsáhlým okenním sedátkem.
Podlahu místnosti pokrýval nadýchaný koberec v modré a zelené barvě a zdi byly vyzdobeny obložením z dubového dřeva a saténově krémových tapet.
Snape se zamračil, když uvažoval, jestli byla ložnice nějakým druhem smíru od ředitele. S pokrčením ramen se rozhodl, že se v tuto chvíli nebude ptát. Měl v úmyslu požádat domácí skřítky, aby připravili místnost pro jeho syna, ale jako obvykle mu do toho něco přišlo.
Harry, stále otřesený a nezvykle zamlklý, seděl trpělivě na pohovce a zíral do plamenů v krbu. Snape syna pobídl a byl víc než potěšen jeho reakcí nad svou novou ložnicí.
I kdyby místnost vytvořil Brumbál, Snape by mu poděkoval za ten ruměnec na Harryho tvářích a úsměv v obličeji. POKUD tu ložnici vytvořil Brumbál.
Z prostoru dveří Snape sledoval, jak Harry prozkoumává svůj pokoj. Prsty se dotýkal nábytku, baldachýnových závěsů, měkké, modrozeleně prošívané pokrývky. Dokonce si skopnutím zul boty a sundal ponožky, aby se mohl nohama zabořit do hustého koberce.
Harry byl očividně svým pokojem tak potěšen, že to zastřelo některé z hrůz, které zmrazily jeho tělo během odpoledne na ministerstvu. Umožnilo to Snapeovi posadit se vedle Harryho poté, co přeměnil jeho hábit na pyžamo a zatopil v krbu. Zeptal se ho, co si z příhody pamatuje.
Oba kouzelníci se pohodlně natáhli na široké posteli, Snape si podložil záda polštářem a Harry se stulil po otcově boku.
Jedenáctiletý chlapec na tento den nechtěl myslet, ale i on musel uznat, že je to v jeho mysli ještě příliš čerstvé. Usadilo se to v jeho myšlenkách jako něco slizkého a připomínalo mu to až moc dobře jeho děsivé vize o jednorožcích a kentaurech. Netvorův hlas se ještě stále táhl přes jeho smysly. Propletl své malé prsty s otcovými dlouhými a štíhlými a začal mluvit hlasem, který zněl zprvu tlumeně.
"Napřed jsem si nemyslel, že je něco špatně. Chtěl jsem jen pokračovat v průzkumu a cítil jsem něco…co mě jakoby lechtalo. A pak jsem byl chycený a kolem mě byla klec a vždycky, když jsem bojoval, byla klec menší a menší. Když mi ten netvor ukázal Draca…" Harry se otřásl a zkroutil nohy pod sebe. Snape si ho pevněji přitáhl. "Tati, Draco…můj vůbec nejlepší kamarád…byl tak vyděšený a já nemohl nic dělat." Natočil tvář a podíval se na svého otce. "Netvor se ho chystal zabít a já mohl jen sledovat, jak to udělá. Tím zeleným světlem."
Snape křečovitě polkl a výrazně zbledl. Pokud by jeho syn Draca zabil, zničilo by ho to. Bez ohledu na jeho bezmocnost, vina by Harryho strávila zaživa. Na krátký okamžik se Snape polekal toho, co se mohlo stát. Druhou rukou vískal syna ve vlasech.
"Harry, ty jsi Dracovi pomohl. Vzpomínáš si, jak jsi to udělal?" zeptal se Snape opatrně.
Harry se posunul, aby lépe viděl otcovy oči a teplo uvnitř jejich inkoustové temnoty. "Nitrobrana, myslím. Jen jsem sám sebe uklidnil, protože strach by věci jenom zhoršil." Zamyšleně se zamračil. "Myslím, že se to netvorovi líbilo. Myslím, že se mu líbilo, když jsem se bál."
"Bezpochyby ano," souhlasil Snape. "Voldemort těžil ze strachu, který jiným působil."
Harry přikývl a opřel si tvář o otcův hrudník. "Postavil jsem…hm…zahradu. Ale nedokázal jsem se zbavit rybníku se zlými rybami."
"Co je to za rybník?" zeptal se opatrně Snape. Nechtěl odhadovat, co by to tak mohlo být.
"Když jsem byl hodně malý, asi kolem tří let, vyrobil jsem si ve snu rybník, protože jsem měl pořád noční můry. Tehdy se poprvé objevil ten anděl… teda myslím máma." Rty mu zkřivil drobný úsměv. "Matčina socha hlídá rybník se svými nádhernými velkými křídly. Pomáhala udržovat zlé ryby v rybníku a pak jsem nemíval tyhle zlé sny." Těžce si povzdechl. "Myslím, že to pro ni bylo těžší, když jsem vyrostl. Možná to je důvod, proč mám tyhle vize…" Jeho hlas se vytratil a Snape zahlédl, jak jeho syn upřeně hledí na plameny v krbu. Prázdný, vystrašený výraz byl něčím, na co byl chlapec příliš mladý a zároveň příliš starý. Ustaraného otce to trápilo.
Snape sklouzl z postele, přivolal pár svých pantoflů a župan, přizpůsobil je velikosti svého syna a odvedl Harryho do malého kuchyňského koutu. Začal chystat věci potřebné na přípravu čaje a Harry se postavil vedle něj, aby mu pomohl. Voda se vařila, lístky byly vybrány a poté zality vodou. A zatímco se čaj louhoval, umístil Harry na široký keramický podnos čínskou čajovou konvici s filigránským vzorem, šálky a podšálky. Usmál se, když zahlédl docela malé dortíky, které jeho otec opatrně vytáhl z krabice od pekaře.
"Toto jsou minidortíky**. Mám je z pekárny, kam jsme chodili s tvou matkou, když jsme byli děti," vysvětlil Snape. Vyndal čtyři a zbytek nechal v krabici. Jakmile byla krabice uzavřena, uvrhl na ni chladící a uchovávající kouzlo, které cukroví udržovalo čerstvé.
"Už jsem je dříve viděl," řekl Harry a následoval otce do obývacího pokoje. "Ale asi jsem je nikdy neměl."
Snape odložil čaj a ukázal na jeden dortík, který měl růžovou polevu a něco, co vypadalo jako světle modrý kvítek. "Podle polevy můžeš určit, jaké budou mít dorty náplň a jak budou chutnat. Ten malý modrý květ znamená, že uvnitř jsou borůvky a růžová poleva značí jahodovou příchuť dortu." Zvedl malý dortík a podal ho svému synovi.
Harry dortík zkoumal s vykulenýma očima a pak se zakousl do křehké polevy a dortu s náplní. Byl to dort s krémovou náplní a báječným ovocem, to vše skryto uvnitř sladké polevy.
"Máš pravdu, tati! Jsou tu borůvky a slabá chuť jahod. Je to dobré!" Posadil se zpátky na pohovku a otec jim nalil čaj ze staré čajové konvice do odpovídajících šálků, které byly jemně modré s filigránským vzorem čínské zahrady. "Jak to, že jsem je nikdy neviděl u večeře ve Velké síni?"
"Tyto minidortíky jsou mudlovským cukrovím, Harry. Pochybuji, že domácí skřítci vědí, co jsou zač. Kupuji dva tucty na začátku každého semestru a pak je uchovávám pro zvláštní příležitosti."
Harry si vzal čaj a lehce foukal na jeho kouřící povrch. "Myslím, že tohle není moc zvláštní příležitost."
Snape si dopřál doušek čaje. "Mám na mysli skutečnost, že jsi nyní oficiálně v našich komnatách s vlastním pokojem. To je mimořádné, nebo ne?"
Když Harry zvedl další dortík, usmál se. Zkoumal bílou polevu a žlutý květ. "Citronová náplň a bílý dort?" zeptal se svého otce. Snape se lehce ušklíbl a Harry se zakousl do sladkého cukroví. Zazubil se nad svým správným odhadem.
Po skončení jejich příjemného čajového dýchánku, navrátil Snape jejich konverzaci k odpoledním událostem. Snapea zajímalo, zda Harry věděl, že vykouzlil Patrona.
Protože se tak cítil bezpečněji, schoulil se u svého otce. Snape přivolal deku, kterou mu Minerva upletla k narozeninám. Skopl si boty a přehodil měkkou vlnu přes svůj klín a Harryho.
Harry sevřel deku a začal mluvit: "Chtěl jsem, aby se zlé ryby vrátily zpět do rybníka, ale vyschl a zmizel. Než jsem skoro zpanikařil, uvědomil jsem si, že bylo špatné udržovat netvora v rybníku." Harry se zamračil a v duchu si odfrknul. "Myslím, že už se tam netvor nevešel. Možná už byl moc silným. Tak jsem se jen soustředil. Víš, jak si nám tehdy ukazoval, jak máme někoho jiného vytlačit pryč?" Snape přikývl, v duchu potěšen tím, jak jeho syn využil lekci nitrobrany. "No, tak jsem zatlačil, ale…"Harry se zasněně usmál. "Můj anděl…byla tam moje maminka. Její křídla byla tak krásná. Byla bílá, ale vyplněná barvami. Jako barevná skla v kostele."
Snape přijmul nabízené malé rozptýlení a zeptal se: "Chodil jsi do kostela jako malý?"
Harry zavrtěl hlavou. "Teta Petunie a strýc Vernon nikdy nechodili do kostela. Jednou jsem utíkal před Dudleym a jeho kamarády a zahnul jsem do ulice, kde jsem nikdy nebyl. Byl tam malý kostel s opravdu krásnými barevnými okenními tabulkami. A byl tam muž…" Harry vzhlédl ke svému novému otci. "Měl na sobě černé oblečení, tak jsem si myslel, že jsi to ty…můj Černý pán. Ukryl mě uvnitř, když za mnou Dudley křičel, že mě chce zmlátit."
Snape si byl jistý, že to ví, ale přesto se zeptal: "Kdo byl ten muž, Harry?"
"Otec Brown," odpověděl Harry. "Měl na sobě talár."
Snape se mírně ušklíbl a opravil ho: "Sutanu. Duchovní to nosí, když se starají o lidi. Vypadá to, jako kdyby tě před tvým bratrancem zachránil. Dělal to otec Brown často?"
Harry zamumlal: "Jenom když jsem chodil do kostela. Přál jsem si, abych tam mohl žít, tati. Barevné okenní tabulky mi vždycky připomněly maminčina křídla."
"Dobrý člověk," přikývl Snape. "Vzpomínáš si na něco jiného poté, co ses pokusil zlo odtlačit?"
Harry pokrčil rameny. Na nic dalšího si nevzpomínal, dokud se neprobudil na ošetřovně.
"Tedy jsi toho kolouška nikdy neviděl?" zeptal se Snape. Harry vzhlédl, naprosto zmatený. "Když jsme tě našli, byl tam koloušek ze stříbřitě bílého světla, známý jako Patron. Ležel vedle tebe s bradou na tvé noze."
Harry se posadil. "Co je to Patron?"
"Patron je pozitivním odrazem tvé magie," vysvětlil Snape svému synovi. "Je to mocný magický ochránce a podoba zvířete je spíše symbolická. Možná si budeš chtít přečíst něco o tom, co znamená mít kolouška jako Patrona."
"Já? Ten koloušek je můj?" zeptal se Harry nedůvěřivě. Jeho otec přikývl. "Hustý!" Na chvíli se klidně usmál do plamenů v krbu a Snape se chystal zavést svého syna do postele, když se Harry zeptal: "Tati, bude Draco v pořádku?"
"Zítra se Luciuse zeptám, jak to s ním vypadá, Harry," odpověděl Snape. "Pokud se na to Draco bude cítit, můžeš si s ním potom promluvit."
"Dobře." Pak Harry zívl.
Snape doprovodil svého syna do postele. Harryho oči se zavřely právě tehdy, když se schoulil do vyhřátých prostěradel a načechrané, prošívané pokrývky vycpané prachovým peřím. Zaslechl jemné zachrápání, které znamenalo, že Harry tvrdě spal. Mistr lektvarů pak tiše vklouzl do své ložnice, kde odhodil oblečení, umyl se a nakonec zalezl do své postele.
Snape zapomněl na Bezesný spánek, který mu madam Pomfreyová dala.

NCNCNCNCNCNC

Lucius Malfoy seděl před širokým krbem z mramoru a zlata, který zdobil jeho a Narcissinu přepychovou ložnici. Draco spal, hlavu položenou v otcově klíně s tváří natočenou k jeho hrudníku. Malý chlapec nespal na klíně svého otce od svých pěti let, co se rozhodl, že je na takové věci už "příliš velký".
Lucius zvedl ke rtům křišťálovou sklenici velmi staré skotské a unaveně se napil. Toužebně se zadíval na svou postel, ale odmítl se odpoutat od svého syna, který přežil děsivé setkání s Temným pánem. U Merlinova ducha, zaklel tiše. Nikdy nechtěl svou rodinu kdekoli poblíž toho bastarda a dnes málem ztratil svého malého chlapce díky Voldemortově duši.
Narcissa, ve svém hedvábném županu té nejsvětlejší růžové barvy, políbila manžela na tvář a usadila se na malé pohovce vedle něj. Začala si prsty hrát s vlasy svého syna. Když ze spánku zanaříkal, Narcissa se naklonila a políbila ho na čelo.
"Jak mu je?" zeptala se svého manžela.
"Měl bych být vděčný, že spí," povzdechl si Lucius.
"Draco nic neřekl?" Lucius nabídl své ženě sklenici a ona se vděčně napila, pak si vzal sklenici zpátky a sám se napil.
"Ani slovo. Jediné, co chtěl, bylo držet se mě, Cissy." Odlevitoval nápoj a jemně pohladil synovu růžovou tvář. "Stále mě oslovoval 'tati'."
Narcissa přikývla. Ve třech letech začal Lucius učit svého syna oslovovat ho formálnější variantou "otče". Smutně se zadíval na své spící dítě a v duchu nakopl sám sebe za to, že to udělal. Byla to jedna z malých lekcí "jak být správným Malfoyem", která ho začala odlučovat od jeho syna.
"Můj otec by tohle pro mě nikdy neudělal," řekl Lucius a zahleděl se do plamenů.
"Ty nejsi Abraxas, drahý," ujistila ho Narcissa, vzala jeho ruku a políbila ji. "Jsem na tebe velmi hrdá, lásko," usmála se. "A Draco také. Jeho dopisy byly naplněné takovou láskou k tobě od té doby, co ses zhostil své povinnosti vůči Malé famfrpálové lize." Lucius se usmál a zčervenaly mu tváře.
Jeho žena se tiše zasmála a posunula se tak, že nyní sdílela s Luciusem příjemnou tíhu jejich spícího syna. Lucius ji objal kolem ramen.
"Pamatuješ si, co jsi Dracovi slíbil ten den, co se narodil?" zeptala se tiše.
Lucius přikývl a usmál se při vzpomínce na ten den. Jedna z mála, které držel v blízkosti svého srdce. "Slíbil jsem mu být otcem, na kterého by mohl být hrdý." Pohlédl hluboko do láskyplných očí své ženy. "Je, Cissy?"
"Velmi," přikývla. Položila dlaň na místo Luciusova srdce. "Nech se vést srdcem, lásko."
Naklonil se a políbil ji na čelo. "Možná, že by mě Drak raději oslovoval 'tati'?" zašeptal Lucius s toužebným nádechem v hlase.

NCNCNCNCNC

Nebohý Snape se sotva poddal uvolňujícímu spánku, když se prudce vzbudil následkem křiku. Okamžik se rozhlížel po svém županu a pantoflích, než si vzpomněl, že je zmenšil pro svého syna. Proklínal sám sebe, Merlina a několik dalších božstev za to, že ho nechali zapomenout dát synovi lektvar na bezesný spánek, a bosý kráčel přes chodbu do nové ložnice.
Harry přestal křičet, ale pěstmi a chodidly bojoval proti neviditelnému soupeři. Protivníkem se v této realitě ukázala být jeho prošívaná přikrývka a prostěradla, které se zkroutily kolem jeho zmítajícího se těla.
Snape se dotkl synova ramene a chtěl mu něco říct, ale chlapec se s trhnutím probudil a drápal se pryč z dosahu otcova nečekaného doteku.
"Harry. To jsem já," řekl jeho otec laskavě.
Harry několikrát zamrkal skrz pozůstatky spánku, pohled stále rozmazaný. "Tati?" Snape se naklonil nad postel s chlapcovými brýlemi. Harry je popadl a nasadil si je. Jakmile zaostřil na otcovu tvář, vrhl se mu do náruče.
Snape pevně ovinul ruce kolem svého syna a posadil se na okraj Harryho postele.
"Můžeš mi říct, o čem byla tvá noční můra?"
Velmi dlouhou chvíli Harry mlčel, spokojený v pevném otcově objetí a na nic jiného nemyslel. Také si nechtěl připomínat, že mu bylo jedenáct a že se chová jako malé dítě.
Harry nakonec vzdychl a tiše promluvil. Nevšímal si svého roztřeseného hlasu. "Všechno bylo tmavé až na ty koule. Jako ty, co jsme našli s Dracem." Harry zaslechl souhlasné zamručení v otcově hrudníku. "Byly všude a padaly a vycházela z nich hrozivá slova. Ony…Zabily Draca a měly Hermionu. Takže jsem utekl. Neměl jsem, ale musel jsem. Kdybych neutíkal, byl bych úplně sám…" jeho hlas se pomalu vytrácel. Snape ucítil, jak se jedna dětská pěst křečovitě drží košile jeho pyžama. "Nemohl jsem tě najít."
Snape se obával, že by to mohla být vize nebo dokonce noční můra o Dursleyových. Po Harryho zkušenostech na Odboru záhad noční můry očekával. Nakopl se za to, že zapomněl na Bezesný spánek. Ale možná, že bylo lepší, když jeho dítě snilo a zbavilo se jich tak.
"Nemám v úmyslu tě opustit, Harry," promluvil Snape do černých vlasů pod svou bradou. "Jsi můj syn a má zodpovědnost." A mám tě rád, řekl si v duchu. Snape se cítil jako ten nejhorší zbabělec, neboť neřekl to, o čem věděl, že je již nějakou dobu jeho součástí. Vlastně už od doby před adopcí Cruor mea cruor, aby byl upřímný.
Harry slyšel otcova slova, ale z nějakého důvodu ho to nezbavilo jeho obav. Ve svých nočních můrách viděl temnotu, která ho zasáhla, a cítil, jak poslepu běží a zoufale hledá svého otce. Neměl ani tušení, že Snapeovu noční košili smáčí slzami.
"Harry?" Snapeův štíhlý ukazovák podepřel synovu bradu a mírným tlakem ho donutil, aby se mu podíval do očí. Před tímto dítětem se nebude chovat jako zbabělec. I když tato slova nikdy nikomu neřekl, ani Lily, nechal Snape zaznít ve svém hlase to, co cítil. Jen doufal, že mu Harry uvěří. "Už jsem ti dříve řekl, že mě nic nedonutí, abych tě opustil. Vždy tu pro tebe budu. Je to má odpovědnost jako tvého otce, ano, ale dělám to, protože i já…" polkl, jak mu znenadání vyschlo v krku. "Neudělal bych nic, čím bych tě někdy mohl ztratit, dítě. Mám tě až příliš rád, než abych dovolil, aby se ti cokoli stalo."
Snape věděl, že řekl tato slova v tu správnou chvíli, když se na něj Harry usmál. A ještě víc. Uvnitř těch nádherných zelených dětských očích byla víc než jen láska, kterou Harry cítil ke svému otci, ale také spokojenost a vědomí toho, že vše bylo tak, jak má být.

29. října 1991 - úterý, 7 hodin ráno
Snape hodil hrst letaxového prášku do ohniště a zvolal: "Sídlo Malfoyů, Lucius Malfoy!"
Letax navázal spojení. Snape si klekl před krb (po použití polštářového kouzla) a strčil hlavu do zelených plamenů. Zakřičel do prázdné knihovny a pomyslel si, znovu, jak hezké by bylo, kdyby se Zrcadlový komunikační systém, který využívali Bystrozorové, mohl používat i mezi obyčejnými kouzelníky. Letaxová komunikace byla namáhavá pro kolena, klouby a celkově pěkně ponižující.
Ve Snapeově zorném poli se zjevil skřítek a uklonil se. "Pan Snape!" vyvalil oči. "Přeje si mluvit s panem Malfoyem nebo paní Malfoyovou?"
Snape se musel kousnout do jazyka, aby neutrousil nějakou sarkastickou poznámku. Ačkoli většina skřítků na ně byla zvyklá. "Potřebuji mluvit s Luciusem."
"Dobby sežene pana Luciuse!" Skřítek zmizel a Snape se pokusil protáhnout si záda.
Mistr lektvarů opravdu nesnášel letax!
"Severusi!" zjevil se před ním Lucius společně s Dobbym, který vzápětí zmizel. Lucius měl na sobě hedvábný šedý župan, který si ve spěchu uvázal kolem pasu. Na nohou neměl bačkory a pod očima měl temné kruhy. Zakouzlil si pod nohy polštářové kouzlo a klekl si ke Snapeově hlavě. "Je zatraceně brzy, člověče. Děje se něco?"
"Harry má strach o Draca. Jak mu je?" zeptal se Snape.
"Všichni za sebou máme rušnou noc plnou nočních můr," povzdechl si Lucius.
"Myslel jsem, že vám madam Pomfreyová dala Bezesný lektvar?" podivil se Snape.
"To ano," potvrdil Lucius. "Ale Narcise se nelíbí jeho návykové účinky. Myslela si, že bude lepší, když si Draco projde těmi nočními můrami, vypovídá se z nich a popere se s možnými důsledky."
Snape souhlasně přikývl. Příliš často se rodiče spoléhali na tento lektvar a neuvědomovali si, že problém pouze pohřbívají. Navíc znal pár příběhů o tom, jak rodiče nechtěně způsobili, že se děti ze spánku po tomto lektvaru už neprobraly.
"Už je tvůj syn vzhůru?" zeptal se Snape.
"Drak konečně usnul kolem čtvrté ráno," usmál se unaveně Lucius. "Bál se o Harryho a Hermionu."
"To Harry také. Necháš si Draca doma, tedy?" Snape potřeboval zanést do záznamům ve Zmijozelu, že Draco promešká den kvůli závažným důvodům.
Patricij přikývl. "Všichni se potřebujeme prospat. Můžeš se ozvat před večeří a chlapci si budou moct konečně promluvit."
"Jsem si jist, že se Harry bude těšit," odpověděl Snape. "Slečna Grangerová se bude chtít zajisté také zúčastnit."
"A je v pořádku?" zeptal se Lucius.
"Požádal jsem prefektku Anglaisovou, aby spala u ní v ložnici. Žádné noční můry neměla, pouze je trochu otřesená," odpověděl Snape.
"Obzvlášť Cissy o ni měla starost. Kdyby si potřebovala s někým z nás promluvit, ať nám dá prosím vědět, kdykoliv." Snape přikývl. Lucius pokračoval otázkou: "Uvědomíš její rodiče?"
Snape se zamračil nad otázkou zpochybňující jeho povinnosti coby ředitele koleje. "Samozřejmě, Luciusi. Myslel sis, že ne?"
"To Brumbál," odvětil prostě.
Snape chápavě povzdechl. "Rád bych ti ukázal vzpomínku ze včerejšího setkání s ředitelem. Bylo to… no, ještě bych měl být schopen ti to podrobně popsat, jelikož to mám ještě v živé paměti."
"Tak v tom případě přijedeme na Halloween dříve." Lucius se chystal přerušit spojení. "Zítra pošlu syna zpět do školy. Hezký den."
Snape přikývl a vytáhl hlavu zpět do svých komnat. Vydal se vzbudit svého syna a začít nový den.

29. října 1991 - úterý, zbytek dne

Úterý byl trochu pochmurný den, ale vyučování probíhalo jako obvykle. V hodině Kouzelných formulí probíhala praktická zkouška, která měla prověřit, co se studenti naučili od začátku roku. Všichni si vedli dobře, včetně Nevilla Longbottoma, který překvapoval své učitele pozvolným zlepšováním.
Jeho babička neviděla žádný smysl v tom, poslat svého vnuka do základní školy, protože se svým bratrem Algernonem věřila, že ubohý chudáček Neville je jen moták. Po incidentu, který potkal jeho neteř (Nevillovu matku, společně s jeho otcem leží u sv. Munga) se strýc Algernon na Halloween opil a nebýt toho, že se rozhodl svého osmiletého prasynovce shodit z okna jejich sídla, trvalo by mnohem déle, než by se Nevillova magie projevila. Jak padal, jeho náhodná magie proměnila zem v měkčí povrch, od kterého se Neville neškodně několikrát odrazil.
V osmi letech byl Neville už moc starý na základní školu a podle něj si babička se strýcem mysleli, že byl na základní školu moc chytrý. Před dospělými tak skrýval svou neschopnost číst a psát a snažil se to doučit sám.
Neville přišel do Bradavic pouze se slabou znalostí čtení a psaní. Dokázal napsat své jméno, pár jednoduchých poznámek, a pokud měl čas, zvládl pomalu přečíst knihu pro děti. Jednoduše ale nezvládl přečíst učebnice a už vůbec ne napsat tu spoustu slov, které měl znát.
Velice chytrý Harry Potter si dal postupně dvě a dvě dohromady a zeptal se svého otce, zda umí mladý nebelvír číst. Jakmile byla tato skutečnost odhalena a potvrzena, profesorka McGonagallová poskytla chlapci extra hodiny čtení a psaní.
Profesor Kratiknot měl z chlapcova zlepšení radost. Nevilla si oblíbil, protože mu připomínal jeho oblíbeného vnuka.
Nikdy se nepozastavil nad tím, proč se chlapec tak rychle zlepšoval poté, co začala ta věc kolem Minervy McGonagallové.
Obrana proti černé magii byla zrušena kvůli jeho učiteli, Quirinusovi Quirellovi, který onemocněl. Nebyl nikdo, kdo by ho zastoupil. Snape se nenabídl ani přes žádost, kterou mu poslal ředitel.
Hodina přeměňování probíhala tím stylem, že se profesorka McGonagallová několikrát zastavila ve výkladu a pouze zírala ven z okna. Málokterý prvák si něco z hodiny zapamatoval a profesorka tak bude muset látku zopakovat během příštích týdnů.
Dějiny čar a kouzel byly stejné jako vždy. Hermiona přemluvila svého nového kolejního ředitele, aby se mohla na hodinu dostavit. Nicméně se ukázalo, že historie kouzel, profesor Binns a jeho smrtelně nudná přednáška o světlejších bodech jedné z válek se skřety jsou její Achillovou patou. Usnula.
Snape se snažil vyhnout všem svým dnešním hodinám a dokonce první dvě opravdu prošvihl, ale ředitel za ním pak přišel do jeho komnat a našel ho spát se svým synem na klíně.
Ředitel neměl slitování. Harryho poslal k madam Pomfreyové, protože chlapec nevydržel vzhůru ani tak dlouho, aby zaregistroval, že je navštívil ředitel, a Snapea poslal učit.

29. října 1991 - večer, sklepení
Harry přivedl do svých a otcových komnat Hermionu, protože se chystal volat Dracovi. Snape si všiml, že jindy bystrá dívka je dnes otupělá. Známka únavy. Sice se jí podařilo vymanit z vlivu Zlého ducha na Odboru záhad, ale i tak trpěla celkovým vyčerpáním.
"Slečno Grangerová," začal, ale Harry ho stiskl za ruku, aby mu připomněl, že má jeho kamarády nazývat křestními jmény, pokud nejsou ve třídě. "Spala jsi v noci, Hermiono?"
Hermiona se posadila na pohovku a pokrčila rameny. "Jsem v pořádku, pane," odpověděla tiše.
Snape stiskl rty. Dívka měla daleko do toho být v pořádku. "Tati," přerušil jeho myšlenky Harry. "Můžeme už mluvit s Dracem? Prosím?"
Harryho tón byl trochu úsečný a jindy by to Snape nenechal bez odpovědi, ale dnes chápal, že má Harry strach o svého kamaráda. Zakouzlil na zem polštářové kouzlo, klekl si před krb a vhodil do něj hrst černého letaxu. Jakmile plameny zezelenaly, zavolal: "Sídlo Malfoyů!"
"Severusi!" ozval se Lucius. "Skvělé načasování. Draco už tu na vás nedočkavě čeká."
Harry se posadil vedle otce a Hermiona z druhé strany. Snape měl chuť se zvednout, ale měl pocit, že by zde měl zůstat.
"Draco?" zvolal Harry. "To jsem nebyl já! Za všechno se omlouvám!"
"To je v pohodě, Harry. Vím, že jsi to nebyl ty. Máš zelené oči. Je tam i Hermiona?" zeptal se Draco.
"Jsem tu, Draco," odpověděla dívka mnohem živěji. "Dělala jsem si poznámky ve všech hodinách, ale…" Provinile se podívala na svého učitele.
"Ale co?" zajímalo Draca.
Hermiona si povzdechla. "Já… usnula jsem na hodně Dějin čar a kouzel. Takže jsem si nic nenapsala." Otočila se na Snapea a zašeptala. "Omlouvám se, pane."
Snape chápavě potřásl hlavou. Sám jednou nebo dvakrát usnul na Binnsových hodinách. Pro studenty to bylo jako za trest zůstat vzhůru. Snapea mrzelo, že ani jednou poté, co Binns zemřel, když si šel zdřímnout do kabinetu, se ředitel nebo Rada nepokusila najít za něj náhradu. Dějiny čas a kouzel nebyly jenom o válkách se skřety.
Snape poslouchal, jak se navzájem ujišťují o svém zdraví a jak se poté baví o domácích úkolech, Malé famfrpálové lize… o čemkoliv kromě toho incidentu v síni proroctví. Nakonec stříbrné trio vyčerpalo všechna témata, a tak Snape hovor ukončil.
Snape poslal Harryho a Hermionu dělat domácí úkoly a sám šel připravit šálky horké čokolády s trochou Bezesného spánku. Chtěl, aby si děti mohly čokoládu užít, než odpadnou do postele.

30. října 1991 - ráno
Harry s otcem snídali ve svých komnatách (Snapeovi připadalo zvlášť příjemné pomýšlet na jeho komnaty jako na jejich!) a Snape při tom pozoroval svého syna. Na jídlo se necítil, ale aby mohl být pro svého syna dobrým příkladem, poklidně snědl ovoce a dvě vejce. Pouze díky kávě mu jídlo zůstalo v žaludku.
Jeho syn byl zamlklý, ale Snape měl pocit, že to bylo proto, že byl Harry zklamaný, že si dnes ráno nemohl promluvit s Dracem. Chlapec měl dokonce malý záchvat vzteku, ale rychle se omluvil, než ho za to mohl otec potrestat.
Když Harry jedl ve Velké síni, měl sklon být mnohem družnější, než jak se choval nyní. Dítě se usmívalo, smálo se a snadno se zapojovalo do rozhovorů. Harry Potter, nyní Snape, který teď seděl naproti němu, byl tím, koho Mistr lektvarů očekával po záchraně od Dursleyů.
Snape přečetl několik knih o dětské psychologii. Třebaže má Zmijozel pověst potížistů, tak během svého působení zjistil, že žádná kolej není osvobozená od problémových dětí. Naučil se lépe rozeznávat známky potíží, a to nejen proto, že o nich věděl z první ruky, ale jeho čtení ho také naučilo jedné nebo dvěma věcem. Víc než několikrát Snape navrhoval, že by všichni učitelé měli absolvovat každoroční školení z dětské psychologie, aby se chyby, kterých se Minerva dopustila, nestaly.
Bradavice mohou být nejlepší školou magie v oblasti akademického vzdělávání, ale Snape věděl, že existují chvíle, kdy neuspěla v usměrňování mladých myslí, které k ní přišly, a jednou z nejhorších příčin byl ředitel.
Snape se obával, že výkyvy v náladě jeho syna, jeho sklon k tomu, aby reagoval jako mladší dítě navzdory svému věku, byly varovným znamením. Buď se přes to Harry dostane, nebo pokud u toho Snape nebude, aby svého syna ochránil před vnějšími silami, které by mu chtěly ublížit, mohl by se psychicky zhroutit. Chtěl udělat všechno, co mohl, ale s ředitelem stejně tvrdohlavým jako on sám a se vším tím nebezpečím, které se Snape snažil odvrátit…bylo toho tolik a bylo to tak vyčerpávající.
"Jsi v pořádku, tati?" zeptal se Harry tiše, když se na svého otce zadíval přes okraj sklenice s pomerančovým džusem.
Snape si neuvědomil, že při svém přemýšlení zavřel oči. Otevřel je. "Možná trochu unavený," usmál se jemně. "Buď bez obav."
Snape byl odměněn malým troufalým úšklebkem od svého syna a vtípkem: "Myslím, že právě toho se tvoji studenti obávají."
"To by také měli, Harry!" S nepatrně širším úsměvem si Snape povzdechl. Dopil svou kávu, otřel si rty ubrouskem a pak se plně soustředil na svého syna, který dokončoval svou snídani. "Napadlo mě, že by tě nebavilo tady být celý den. Požádal jsem proto prefektku Anglaiseovou, aby doprovodila slečnu Grangerovou na ošetřovnu a ty se k ní můžeš připojit."
Harryho pocity byly smíšené. Zoufale chtěl Hermionu vidět, ale musí zůstat na ošetřovně celý den? Tyto obavy se mu odrážely v obličeji.
"Nemusíš se obávat, Harry," řekl Snape. "Madam Pomfreyová vám oběma zkontroluje vaše magická jádra, aby zjistila, jak se zotavila. Poté můžete strávit den v nemocničním soláriu."
"Myslel jsem, že Hermiona chodí na vyučování," dumal Harry, když dojedl ovesnou kaši.
Jeho otec odpověděl: "Ačkoli se slečna Grangerová chtěla vrátit do hodin, omluvil jsem ji na celý den. Udělal jsem chybu, když jsem včera tu mladou dámu nechal jít na vyučování."
Harry nad otcovou moudrostí přikývl. "Hermiona byla včera docela unavená." Ušklíbl se. "Řekla mně a Dracovi, že pokud by profesorka McGonagallová nevykládala látku celou hodinu, nejspíš by přeměnila svůj palec u nohy na knoflík."
"Předpokládám, že to je téma, které byste měli oba nastudovat, Harry," navrhl Snape.
"Co je to solárium, tati?" zeptal se Harry a sledoval otce, jak přivolal jeho brašnu na knihy a školní hábit.
"Solárium je všeobecně skleněná místnost vystavená slunci. Nemocniční solárium má stěny a strop ze skla, které jsou na rohu Bradavic. Převislé rostliny, keře a stromy poskytují prostředí bohaté na kyslík a přirozený chlad v místnosti navzdory slunci." Snape nezmínil, že se v soláriu často zotavoval z temných setkání s Pánem zla. V jeho mysli to byl maličký kousek ráje. "A nemůžu uvěřit, že to říkám, ale nechci, abys studoval moc dlouho."
Harry si pobaveně odfrkl. Snapeovo pravé obočí vyletělo vzhůru. "Vskutku. Je na čase odejít, pane Snape!"
"Ano, pane, tati!"


*V originále roll-top desk, zadejte si do googlu
**V originále Petit fours, více na http://courses.escoffieronline.com/tiny-pastries-the-petit-four-story/

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sarah´s Hi, Story! :) Sarah´s Hi, Story! :) | E-mail | Web | 24. prosince 2017 v 12:03 | Reagovat

Přeju Ti pohodové, klidné Vánoce na které bude příjemné vzpomínat. :)

2 sisi sisi | 24. prosince 2017 v 21:47 | Reagovat

Děkuji za krásnou kapitolu,jako dárek k vánocům. Příběh nabírá obrovskou šíři a není uzavřený pouze na vztah SS/ HP - otec/ syn. Líbí se mi Malfoyovi,jak jsou jako rodina téměř na světlé straně, že je tu Lucius velký charakter a Narcissa milující máma jako protipól milující mámy Weasleyové. Prvek objevení se Harryho pokoje v Snapeově bytě je takovým kouzelným bonbónkem pro zahřátí srdce, jen ten Brumbál zase kuje pikle. A nemizící noční můry u dětí nejsou nikdy dobrým znamením. Nejlepší perla této kapitoly je solárium a zimní zahrada na ošetřovně. Výborný nápad, děkuji. :-D  [:tired:]  ???  [:tired:]  :-P Krásné vánoční svátky a pěkného Silvestra, hodně štěstí a úspěšný rok 2018 :-)

3 grid grid | 25. prosince 2017 v 16:30 | Reagovat

Ďakujem ti za naozaj krásnu kapču. Mám túto poviedku veľmi hlboko v srdci a vždy sa teším na novú kapču. K vianočným sviatkom ti prajem ešte pohodové a pokojné prežitie zostávajúcich dní a do nového roka  veľa šťastia, zdravia a úspechov v osobnom i pracovnom živote. :-)  ;-)

4 Ajka Ajka | 28. ledna 2018 v 16:54 | Reagovat

Děkujeme za komentáře, snad se brzy dočkáte další kapitoly :)

5 LH LH | 28. března 2018 v 19:15 | Reagovat

Mockrát díky, že i nadále pokračujete s touto skvělou povídkou.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama