13. kapitola 3/3 2. část

10. února 2017 v 21:04 | Jane, Ajka |  Nobody cared
Jak jsem slíbila, je tu druhá část 13. kapitoly. Komentáře nás moc mile překvapili, takže doufáme, že i tentokrát nám nějaký zanecháte. Jane to tak moc nakoplo, že začala s překladem další kapitoly. Takže jen tak dál.

Už vás nebudu zdržovat a jen vám popřeju hezké počteníčko.
(Malinký spoiler: Až si přečtete ten konec, nejspíš si sami budete přát, aby těch komentářů bylo co nejvíce :P :D)


Oběd byl téměř u konce a členové Školské rady, kteří také jedli v jídelně, se shromažďovali v malých skupinách a rozmlouvali mezi sebou. Všichni, včetně Luciuse, vynaložili společné úsilí, aby bradavické zaměstnance a studenty zanechali během jídla v klidu.
Snape rozkázal svým třem hadům, aby zůstali u nádrže, a přešel k nejvyššímu představiteli a oslovil ho.
"Pane, rád bych vás požádal o svolení, aby se moji studenti mohli vrátit do Bradavic," začal, zatímco ho Balor Thorn studoval. "Pochopil bych, kdyby se slyšení omezilo na události kolem slečny Grangerové, ale jsou tu…další témata, která byla nadnesena a kterými se nemusí mladé uši zatěžovat."
Minerva, která viděla Snapea přicházet k místu, kde stáli Thorn, Lucius a Elba Twinnitchová a rozmlouvali spolu, ho následovala. Dodala: "Ani jeden z nich by neměl být vystaven takovým argumentům a mluvě."
Balor Thorn chvíli uvažoval, než odpověděl: "Mohou sedět na chodbě před zasedací místností. Dali bychom raději přednost tomu, mít je nablízku, pokud by bylo vyžadováno svědectví."
Snape s tím nesouhlasil, ale okamžitě věděl, že odporovat Thornovi by bylo zbytečné. Přikývl a šel svým svěřencům sdělit, kde budou po zbývající odpoledne.

NCNCNCNCNC

Ve spoře osvětlené chodbě před místností, ve které bradavická Školská rada pořádala slyšení Minervy McGonagallové, byly dvě znuděné děti a jedno, které si četlo knihu v kruhové záři vznášejícího se bílého světla.
Buch. Buch. Bum-buch. Buch. Buch. Bum-buch. Buch. Buch. Bum-buch.
"Přestaň," rozzlobila se Hermiona, ale pokračovala ve čtení.
Buch. Buch. Bum-buch. Buch. Buch. Bum-buch. Buch. Buch. Bum-buch.
"Přestaň!" Hermiona se podívala na Harryho, který bouchal patami do podpěry lavice, na které seděli.
Buch. Buch. Bum-buch. Buch. Buch. Bum-buch. Buch. Buch. Bum-buch. Buch. Buch. Bum-…
"Au!" Harry se ostře zamračil na Draca, který se samolibě ušklíbl poté, co kamaráda praštil do ramene.
"Přestaň otravovat!" požadoval Draco.
"Můžete si číst," nadhodila Hermiona.
"Ble," komentoval to Harry. "Nemáš toho ve škole dost?"
"Nebudu dělat domácí úkoly, když jsem ani nešel na hodiny," prohlásil Draco oprávněně.
Hermiona si odfrkla.
"Kámen, nůžky, papír?" navrhl Harry.
"Co to je?"
Dalších pět minut vysvětloval Dracovi hru Kámen, nůžky, papír. Pak hráli.
Kámen, nůžky, papír začala dost zlehka, ale rychle se zvrhla do Draka, Třaskavého škvorejše a domácího skřítka. Harry a Draco řvali a pištěli v závislosti na tom, jakého tvora zvolili. Brzy se navzájem honili a křičeli jako výtržníci. Hermionino napomínání, aby byli zticha, nevnímali.
Dveře zasedací místnosti se otevřely a prostor dveří vyplnil tmavý stín. Vyštěkl: "Sedněte si a buďte zticha!" Silueta působila velmi impozantně a Harry s Dracem rychle poslechli. Černý pán zmizel a dveře se za ním zavřely.
Hermiona jim mlčky podala dvě knihy, opět se usadila pod zářícím světlem a vrátila se ke svému čtení.
"Tak si říkám, jestli je tu ještě něco zajímavého," přemítal Harry.
"Spousta věcí," odpověděl mu zasvěceně Draco. "V hale na recepci je velká socha. Hýbe se."
"Působivé," vydechl Harry.
"Čtěte si a buďte zticha," řekla Hermiona pevně.
Uplynulo několik minut. "Měli jsme vzít mé knihy Dobrodružství Warlocka Solomona," posteskl si Draco.
Warlock Solomon byla postava v knižní sérii podobné komiksu.
"Dostal jsi už poslední?" zeptal se Harry, kterého kniha zaujala, ale otce o předplatné nepožádal.
"Jo. Chceš vědět, co se stalo?" Harry dychtivě přikývl a odložil svou knihu vedle sebe. Draco se pustil do vzrušeného přednesu: "Dobře, pamatuješ si, co se dělo poté, co Solomon odešel od zlého upíra Lorda Singeho?"
"Odešel na kouzelnou plachetnici, která létala v oblacích," vzpomínal Harry. "Do…hm…Země odstínů?"
"Stínů. Země stínů," opravil ho Draco. "Takže, letí s plachetnicí a najednou…objeví se strašná rudá záře, která pohltí celou loď."
"To není Lord Singe," vydechl Harry.
"Ani náhodou!" usmál se Draco. "Pamatuješ si na čarodějnici Veldiminu? A jak ji Solomon uvěznil v té Křišťálové jeskyni?" Harry přikývl. "No, čarodějnice se dostala z jeskyně ven, protože nějací hloupí mudlové šli jeskyni prozkoumat a nevěděli, že Solomon nastražil kouzelný krystal, aby Veldiminu udržel v pasti. Nevěděli, že byl magický, jen že byl krásný, a vzali ho."
"Neublížila jim, že ne?" strachoval se Harry.
Draco zavrtěl hlavou. "Seslala na ně Matoucí kouzlo. Vzpomínáš? Veldimina neví, že je Solomonovou přítelkyní v podobě čarodějnice, takže jakkoli se zdá být špatná, nemůže sama za sebe opravdu nikomu ublížit."
"Takže Lord Singe ji ovládl a poslal ji, aby Solomonovi ublížila, správně?" zeptal se Harry.
"Jo. Takže," Draco vstal, "je tu ta rudá záře a loď se nemůže pohybovat a veškerá posádka na lodi usnula, což je zlé, protože Solomon je sice mocný, ale nemůže sám celou loď udržet ve vzduchu, a tak to celé spadne." Draco pokrčil rameny. "A tady to končí."
"Né!" prohlásil Harry. "To je hrozný. Myslíš si, že Solomon z toho najde cestu ven?"
Draco přikývl. "Je dost dobrý. Možná najde způsob, jak tomu kouzlu čelit."
"Nebo přiletí drak Velká tlapa a zachrání ho!" vykřikl Harry.
"Jo! Velká tlapa se ukáže vždycky, když to vypadá špatně. Možná se to opravdu stane, Harry," řekl Draco s absolutní jistotou.
Potom oba na okamžik zmlkli. Draco, opravdu znuděný ze své knihy, začal postrkovat vznášející se světlo, dokud neviděl ven z chodby.
Buch. Buch. Bum-buch. Buch. Buch. Bum-buch. Buch. Buch. Bum-buch.
"Nech toho," zavrčel Draco.
Buch. Buch. Bum-buch. Buch. Buch. Bum-buch. Buch. Buch. Bum-buch.
"Bolí mě z toho uši, Harry!" stěžoval si Draco s rukama na uších.
Buch. Buch. Bum-buch. Buch. Buch. Bum-buch. Buch. Buch. Bum-buch.
"PŘESTAŇ!"
Tentokrát nikdo z nich otevření dveří neslyšel. Snape stál před dvěma chlapci, a protože se v tlumeném osvětlení zdál být mnohem vyšší, Harryho představivost zasadila rysy Černého pána do Dobrodružství Warlocka Solomona.
"Co je to s vámi dvěma?" dožadoval se Snape netrpělivě.
"Nudíme se, tati," kňoural Harry.
"Dělejte domácí úkoly," nařídil jim suše.
"To je nuda!" kňučel také Draco.
Snape byl neoblomný. " Dělejte domácí úkoly a buďte potichu," zasyčel. "Jestli sem budu muset přijít potřetí, strhnu vám dvěma body a dostanete trest na tento víkend."
Oba zděšeně zalapali po dechu. "Famfrpál!"
Snape jim věnoval pevný úsměv. "Možná vás tato hrozba naučí se chovat." S těmito slovy se otočil a s vlajícím hábitem zmizel zpět v komnatě.
Oba chlapci odevzdaně vypustili frustrovaný povzdech. "Nepřinesl jsem si svůj domácí úkol," řekl Harry.
"Já taky ne," dodal Draco.
"Já je mám," usmála se Hermiona. K Harryho a Dracově zděšení začala Hermiona ze své školní brašny vytahovat učebnice, lahvičky s inkoustem, brka a pergameny.
Draco se sklonil k Hermionině brašně. "To není obyčejná taška."
"Zaplatila jsem něco navíc za 'Nekonečné dno'," chlubila se Hermiona.
"Tvoji rodiče tě nechali za ty věci zaplatit?" zeptal se Harry.
Hermiona pokrčila rameny a zabořila nos zpátky do knihy. "Rodiče byli v Austrálii, tak mě do Příčné ulice vzala profesorka Vectorová, abych si mohla koupit knihy, hábity a hůlku."
"Mě tam vzal Hagrid," řekl Harry trochu nostalgicky. Přestože to skončilo hrozně, výlet do Příčné ulice byl skvělý. Harry popadl inkoust a pergamen a místo studia začal kreslit. Draco usoudil, že je to dobrý nápad, a udělal totéž.
Téměř o půl hodiny později Harry zabručel: "Slez ze mě!"
"Huh? Cože?" Draco usnul a sesul se na bok tak, že jeho hlava spočívala na Harryho rameni. Vytřel si spánek z očí. "Mám žízeň."
"Já taky," souhlasil Harry. "Co ty, Hermiono, máš žízeň?"
"Ne," odpověděla klidně a otočila stránku ve své knize.
"Ale máš," opravil ji Draco uličnicky. Vstal a rozhlédl se napravo a nalevo. "Nevidím žádné vodní fontánky. Pojďme."
Harry se postavil. "No tak, Hermiono."
Zírala přes okraj knihy. "Neměli bychom nikam chodit. Co když nás zavolají, nebo co když nás profesor Snape přijde zkontrolovat?"
Draco se podrážděně nafoukl. "Neudělají to! A tady je nuda, tak to tu půjdeme trochu prozkoumat, dobře?"
"Jo, Hermiono. Nemusíme jít daleko," přemlouval ji Harry. "Nechce se ti trochu se protáhnout nebo tak něco?"
Hermiona se kousla do spodního rtu a prsty sevřela vazbu knihy, jak se snažila přijít na to, co má udělat. "Dobře, hádám, že půjdu s vámi dvěma, jen pro jistotu."
"Pro jistotu?" zeptal se Draco nechápavě.
Nacpala svou knihu do brašny a usmála se. "Pro jistotu, kdybyste se vy dva dostali do maléru."
"Jsme Zmijozelové, Hermiono," usmíval se Harry. "Nikdy se nedostaneme do maléru."
Draco se zachichotal. "Jdeme na průzkum!"

NCNCNCNCNC

Bylo až s podivem, že Stříbrné trio nemělo žádné potíže, když přebíhalo chodby a jezdilo výtahem sem a tam. Vypadalo to, že většina čarodějek a kouzelníků byla tak soustředěná na to, kam jdou nebo odkud přišli, že badatelům nikdo nevěnoval pozornost.
Našli jídelnu s nádrží a strávili tam nějaký čas, než šli hledat pohyblivou sochu uprostřed Atria a kousek od recepce, o které se učili, že se nazývá Fontána kouzelných bratří.
Velkolepé sousoší celé ze zlata zobrazovalo kouzelníka, čarodějku, kentaura, domácího skřítka a skřeta. Čarodějka a kouzelník byli samozřejmě ústředním bodem sochy s ostatními třemi bytostmi, vzhlížejícími k nim s posvátnou úctou. Hermiona se na sochy nesouhlasně zamračila.
"To opravdu není výstižné," poznamenala.
"Proč?" zeptal se Harry.
"No, tak zaprvé, byla tu Válka skřetů, která nakonec vedla k jejich nezávislosti a dala jim moc nad celým kouzelnickým bankovním systémem," poučila ho Hermiona.
Draco přikývl. "Skřeti kouzelníky a čarodějky nemají moc rádi."
"Griphook byl ke mně celkem milý," namítl Harry.
"Myslím, že pokud je respektuješ, pak je to v pořádku," řekla Hermiona.
"Můj otec s nimi nikdy neměl žádné problémy," dodal Draco. "Říká, že mají rádi tajemství."
"Táta říká, že skřeti nikdy neprozradí…" Hermiona varovně chytila Harryho zápěstí. Zamračil se na ni. Draco se také zamračil a Harry mu zamračení vrátil. "Chtěl jsem říct 'naše tajemství'."
Hermiona ztlumila hlas. "Stejně bychom neměli nic říkat."
Draco ustaraně přikývl. "Možná by měl otec použít kouzlo nebo něco, abychom nemohli."
"Zeptáme se, až se vrátíme zpátky." Harry se odvrátil od sochy. "Pojďme se podívat, co je dole." Probudila se jeho zvědavost a vedl své kamarády po stopách třech dospělých, oblečených do černých hábitů s kápěmi, které se při pohybu třpytily.

NCNCNCNCNC

Harry, Draco a Hermiona se neměli dostat tak hluboko do prostor Ministerstva, ale faktem bylo, že čarodějky a kouzelníky v budově ani nenapadlo podezřívat skupinu dětí, která nevypadala, že tropí nějakou neplechu. Takže, dřív než si to uvědomili, byli dočista ztracení.
Hermiona se zadívala na podivně zakřivené stěny, které se leskly temnou šedí. Povzdechla si. "Myslím, že už jsme tu byli."
"Ne, nebyli," naléhal Draco, ale ustaraně se na chodbu zamračil.
"Jsi si jistý?" zeptal se Harry. Dotkl se zdi a zašklebil se nad pocitem oslizlých prstů. "Jak to, že tu nejsou žádné značky, aby nám řekly, kde jsme?"
"Myslím, že jsou," přemítal Draco, "ale možná se neobjeví, dokud nechceš."
"Fajn, rád bych hloupé znamení!" oznámil chodbě.
K jejich překvapení se jim nad hlavami začal tvořit nápis. Hermiona ho přečetla: "Chodba 13, úroveň 13 - Odbor záhad."
Tři páry očí se v úžasu rozšířily. "Co je Odbor záhad?" zeptala se Hermiona.
"To je záhada!" zasmál se Draco pro sebe.
Hermiona na Draca zírala. Harry se zamračil. "Možná, že ti chlapi v lesklých pláštích tam pracujou."
Lákavá píseň Sirén, která je už tak dlouho prokletím všech rodičů a po tisíciletí pokouší dětskou mysl, ovíjela Harryho smysly. Malé varování, že jeho otec tento průzkum nejspíš neocení, se snažilo dostat skrz píseň k Harrymu a málem se mu to i podařilo, nebýt jiné síly, která ležela ukrytá v hlubinách Odboru záhad. Síla, které ani černě odění 'Ti, o kterých se nemluví' úplně nerozumí. Jakmile byl Harry neodvolatelně pod jejím kouzlem, přenesla se na Draca.
Draco vždy naslouchal své zvědavosti, ale otec ho od útlého věku učil, aby byl opatrný v tom, kam šlape. Byl to dobrý trénink a bylo to podobné tomu, čemu se Harry naučil díky svému instinktu. Nicméně, pod silou svůdného kouzla, kterému žádné dítě neodolá, se Draco přidal k Harrymu, který se posouval kupředu do tajuplné chodby. Posledním zvědavým dítětem a těžším oříškem k očarování byla Hermiona.
Každý z Hermioniných smyslů na ni křičel, aby se otočila a utekla. Sledovala, jak se její přátelé vzdalují dál do chodby, zatímco se z jejích chodidel zvedala hrůza a vzedmula se k jejímu srdci jako přílivová vlna. Prastará magie, zkrocená, leč nekontrolovaná, bojovala se zdravým rozumem dítěte a vířila kolem ní. Kdyby někdo z 'Těch, o kterých se nemluví' byl poblíž, tak by mohl vidět hrozící auru rudé magie, která kolem dívky vířila jako tornádo. Tlačila na ni a dělala vše proto, aby ji poslala za jejími přáteli.
V jedné chvíli zkusila Hermiona zakřičet na Harryho a Draca. Rudý rozzlobený záblesk, který podněcoval její přátele, se vyšvihl ven a hrůznou rychlostí se plazil směrem k ní jako krvavý úponek vinné révy.
Nepamatovala si, že by měla v ruce hůlku, ale přesto tam byla. A zatímco jí po tvářích tekly slzy, zvedla svou roztřesenou ruku. Hermiona potřebovala kouzlo. Věděla, že pomůže jakékoli kouzlo.
Nic! Tělo se jí třáslo úsilím jejího magického jádra, které se snažilo bojovat proti invazivní síle. Nakonec vykřikla první kouzlo, které se naučila.
"Wingardium Leviosa!"
Rudý úponek magie se roztříštil do fantastických drobných střepů a uvolnění bylo tak hmatatelné, až to Hermionu odhodilo dozadu. Zatřásla hlavou a uvědomila si, že její přátelé nejsou nikde k vidění.
Vyškrábala se na nohy a rozběhla se cestou, kterou sem přišli. Nevěděla, jaká je následující cesta, prostě běžela. Byla vedená pudem sebezáchovy její mladistvé náhodné magie.
Jak Hermiona běžela, několik kouzelníků se pozastavilo nad její rychlostí, ale nikdo ji nezastavil, nikdo se nezeptal, zda je všechno v pořádku. V důsledku toho se vše vrátilo ke své činnosti, jak bylo na ministerstvu obvyklé.

NCNCNCNCNC

Snape byl nyní oficiálně znuděný, znuděný a opravdu znuděný. Komise nakonec opustila od svých dotazů ohledně Pobertů a svými argumenty se držela přítomnosti.
Mistr lektvarů nikdy nepotkal takovou skupinu mužů a žen, která by diskutovala tak moc jako tato Rada.
Přál si - ach! - jak moc si přál, aby Balor Thorn vše ukončil a předal mu rozhodnutí, aby mohl odejít.
Jak Snape zjistil, taková vroucná přání nebylo chytré odkrývat.
Hermiona práskla dveřmi, s napřaženou hůlkou ve smrtelném sevření v bledých kloubech ruky. Několik členů Rady reptalo nad přerušením slyšení, ale strach, který z dítěte vyzařoval, je v tuto chvíli donutil zapomenout, proč jsou tady.
Snape vyskočil ze židle směrem k Hermioně a jeho srdce se sevřelo strachem při pomyšlení, kde jsou Harry a Draco.
Lucius, který byl vedle nejvyššího představitele ten nejvíc klidný, následoval Snapea. Jeho vlastní srdce se snažilo prorazit si cestu ven z hrudi, jak i on myslel na svého syna a Harryho.
Snape se prudce zastavil, když se dívčino tělo napjalo jako struna a zamířila na něj hůlkou. Nebyla schopná provést žádné kouzlo, přesto instinktivně zastavil, když mu hůlkou dala jasnou odpověď. Když Snapeův mozek dostihl jeho tělo a řekl mu, že je bezpečné k dívce přistoupit, udělal to, klesl na kolena a chytil ji za paže.
"Kde jsou Draco a Harry?" zeptal se ostře.
"Co jste vy tři provedli?" dožadoval se Lucius.
"Buď zticha!" zasyčel Snape tak jedovatě, až Lucius a někdo další za ním opatrně o krok ustoupili.
"D-d-dostalo je to," koktala Hermiona. Snape ucítil v jejích svalech počínající třas a obával se toho, aby neupadla do šoku. "M-m-m-my jsme prozkoumávali…z-z-ztratili jsme se…Harry chtěl z-z-z-znamení."
Snape vzal její bradu mezi palec a ukazováček, její oči začínaly být skelné a těkaly sem a tam, jako kdyby sledovaly něco jiného. "Hermiono. Podívej se na mě. Hermiono!"
Hermionina hůlka klepla o zem, jak ji její prsty najednou pustily. Lucius si hůlku klidně přivolal, ale nadále dívku bedlivě pozoroval. Ruce dítěte pak sevřely Snapeova ramena tak pevně, až se tkanina jeho hábitu v jejích prstech zmuchlala. Její pohled se zaklesl do toho jeho a tiše promluvila: "Ztratili jsme se. Harry řekl, že bychom potřebovali znamení." Sklonila obličej blíž ke Snapeovi a mdlým hlasem prohlásila: "Chodba 13, úroveň 13 - Odbor záhad.

DALŠÍ ČÁST
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 sisi sisi | 10. února 2017 v 22:17 | Reagovat

Prosím,ne, nemůže to zůstat takto ukončené. Je v tom příliš mnoho nebezpečí a rodičovského strachu. Kam se Ti dva mohli podít, když to Hermionu vyplivlo v jednací síni? A ještě pořád není jasné, co se stane s drahou Minervou, protože je dost možné, že rada zbaví funkce i Brumbála, když nedokázal zajistit škole bezpečí. To by nahrálo na růžovou ropuchu Umbridgeovou, ale Harry by  jí teď ještě nemohl čelit tím, že by postavil BA, nebo jiný druh odboje. Jenom doufám, že kluci budou v pořádku, ať jsou, kde jsou. Třeba prozkoumávají nějakou místnost vedle.
Jo, není dost jasné, jaký druh magie chrání odbor záhad, lepí se na paty, zpomaluje magii, dělá červený kouř...
Počítám s tím, že se to dovím v příštích kapitolách. Hm, obdivuji výdrž při překládání textu a stále novou vůli vracet se k textu, opravovat a pilovat všechny české pády, předložky, tvary a další mluvnické kategorie. Děkuji za tuto vůli a vytrvalost. Pěkný překlad, dělá dobrou povídku dvacetkrát lepší. :-D

2 Shea Shea | 10. února 2017 v 22:21 | Reagovat

ÁÁÁ...to si děláš srandu ne?! Takle to useknout!! Další, rychloooo!!

3 Káťa Káťa | 10. února 2017 v 23:18 | Reagovat

To nemůžete myslet vážně... takový cliffhanger... Tož, co se to tam stalo? Každopádně chválím překlad i betu.. ;)

4 Ajka Ajka | 13. února 2017 v 12:06 | Reagovat

:-D My si to opravdu nevymysleli :-D Ale jo, jeden z nejhorších zakončení kapitoly. Děkujeme za komentáře. Jane už pilně překládá, vývoj můžete sledovat v menu :-)

5 Káťa Káťa | 26. února 2017 v 20:16 | Reagovat

Prosím, posím, kdy zveřejníte poslední část kapitoly? Vážně jsem napnutá jak struna...

6 Ajka Ajka | 27. února 2017 v 17:06 | Reagovat

[5]: Ahoj :) Děkujeme za komentář. Tohle je poslední část 12. kapitoly, Jane už pilně pracuje na další kapitole. Stav překladu můžeš sledovat v menu. Část publikujeme na blog vždy, když máme přeloženo cca 5000 slov.

7 Siginitou Siginitou | Web | 2. dubna 2017 v 8:42 | Reagovat

Je to naprosto luxusní :)
Já chci další díl :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama