13. kapitola 3/3 1. část

6. února 2017 v 18:32 | Jane, Ajka |  Nobody cared
Nová kapitolka. Pár slov viz ZDE. Kvůli limitu na blog.cz (dokonce jsem musela zrušit i zarovnání, aby se to sem vešlo! :( )


28. října 1991, pondělí

Těsně před snídaní se Snape setkal se svými hady ve společenské místnosti. Všichni studenti se tu shromáždili a postávali se svými kamarády z ročníku. Důkladně si je všechny prohlédl.
"Pane Crabbe," zamračil se. "Kdy jste si naposledy nechal vyprat hábit?"
Vincent Crabbe se podíval dolů na svůj zmačkaný školní hábit a na hrudi spatřil skvrnu od pudinku.
"To je můj nejčistší, pane," odpověděl s pokrčením ramen.
S rozmrzelým nesouhlasem mu Snape pokynul, aby přešel k němu. Když se rozložitý chlapec těžkopádně přesouval ke svému kolejnímu řediteli, ozvalo se zahihňání, které však pod Snapeovým zamračeným pohledem ihned ustalo.
"Scourgify!" Snape mávl hůlkou a skvrna zmizela. "O volné hodině se postarejte o to, aby vám všechno oblečení a hábity vyprali."
Crabbe přikývl a zamířil zpět na své místo. "A pane Crabbe, ujistěte se, že se vaše oblečení dostane včas do týdenní várky prádla, nebo si budete odpykávat trest v prádelně se skřítky."
Crabbe těžce polkl, přikývl a zašeptal: "Ano, pane."
Když se ujistil, že všichni ostatní jsou vhodně oblečeni pro dnešní den, začal se svým malým prohlášením:
"Profesorka McGonagallová má dnes slyšení na Ministerstvu, kterého se budu účastnit. Snadno se z toho může stát celodenní záležitost, uvážíme-li neorganizovanou povahu slyšení Školské rady. Chovejte se co nejlépe, protože pokud se o něčem dozvím, pak jakýkoli trest bude mnou zdvojnásoben a vykonán se mnou."
Snapeův pohled poté spočinul na Stříbrném triu. Hermiona vypadala trochu pobledle, a tak si v duchu poznamenal, že by jí měl dát Uklidňující lektvar. Draco se tvářil znuděně a Harry jednoduše ustaraně, zatímco držel Hermionu za ruku.
"Pane Malfoyi, pane Pottere a slečno Grangerová, jelikož vy tři jste přímými zúčastněnými, půjdete se mnou. Setkám se s vámi ve Vstupní síni hned po snídani."
"Ano, pane," odpověděl každý z nich.
Snape se pohledem vrátil k celé koleji. "Dnes nebudou žádné hodiny Lektvarů, nicméně vás tato skutečnost z vyučovacích hodin neuvolní. Během doby, kdy by vaše třída měla mít hodinu, půjdete do Velké síně a uděláte si domácí úkoly. Hagrid dnes dělá dozor, a pokud zjistím, že se někdo z vás," jeho temné zorničky se varovně zúžily a studenti polkli, otřásli se nebo rychle přikývli, "snažil rozptylovat našeho hajného od jeho povinností, bude se mi muset zodpovídat."
Snape se musel ušklíbnout, když sledoval své hady poslušně seřazené v řadě připravené na následující den. "Jděte na snídani!" propustil je stroze.

NCNCNC

Snape se se svými třemi svěřenci setkal ve Vstupní síni. Harryho vlasy, které měly sklon nezkrotně trčet do všech stran i přesto, že byly hrubší než vlasy jeho adoptivního otce, byly rychle podrobeny Snapeově kouzlu. Harry mu za to poděkoval. A Hermiona, která měla potíže se svými příliš kudrnatými vlasy i v těch nejlepších dnech, požádala svého kolejního ředitele, zda by mohl zkusit kouzlo i na její vlasy. Nepatrnou úpravou se Hermioniny pružné a měkké kudrny změnily v jemné vlny, spadající jí těsně pod ramena. Zatímco si dívka užívala změnu, Snape si všiml, že dorazil Brumbál s Minervou.
"Abychom se dostali na Ministerstvo, použijeme Přenášedlo," informoval je ředitel, zatímco držel žlutou gumovou kachničku. Snape se na hloupou hračku ušklíbl, ale ujistil se, že se každý z jeho hadů hračky drží. Brumbál se kachničky dotkl hůlkou a všech šest bylo trhnutím přemístěno do Londýna, hned vedle poměrně nenápadné červené telefonní budky.
Draco byl na cestování Přenášedlem zvyklý, jelikož takto cestoval už dřív. Hermioně se trochu točila hlava, ale pořád stála na nohou. Harry se pozvracel.
Chudák Harry se cítil tak poníženě z toho, co udělal, že doběhl ke křoví a skryl se v něm.
"Harry!" volal Draco s úmyslem svému kamarádovi pomoci.
Snape chlapce zadržel. "Pane Malfoyi, myslím, že se o to postarám." Podíval se na Minervu. "Možná byste mohli s ředitelem vzít pana Malfoye a slečnu Grangerovou dovnitř?"
Minerva přikývla a její pohled soucitně zalétl směrem ke křoví, kde se skrýval Harry. Mávnutím hůlky byl Harryho nepořádek z chodníku odstraněn. Ona a Brumbál vzali pak dvě děti k telefonní budce, vstoupili dovnitř a brzy jim zmizeli z dohledu.
Harry byl na sebe naštvaný za to, co udělal. Samozřejmě nevěděl, že Přenášedlo vyvolá takový pocit, jako kdyby ho někdo převrátil naruby (a nebyl to vůbec ten nejhorší pocit, jaký kdy zažil?).
Proč jsem jenom musel zvracet? Ptal se sám sebe smutně. Harry pouze věděl, že svého Černého pána totálně ztrapnil a chtěl se za to tisíckrát nakopat. Černý pán by také mohl být velmi rozzlobený a Harry dostal náhlou a naprosto iracionální myšlenku, že by možná - prosím, ne! - mohl být poslán zpět ke svým příbuzným. Tato myšlenka v něm vyvolala pocit bolavého a překyseleného žaludku, a tak se jen stočil do pevného klubíčka. Zavřel oči a přikázal si, že nebude brečet.
Nikdy si neuvědomil, že začal prozpěvovat frázi, o které vždy doufal, že s ní svou tetu usmíří.
Snape byl podrážděný, ale trvalo to jen několik hlubokých nádechů. Na tohle potřeboval trpělivost, i když poslední věc, kterou teď chtěl, bylo být trpělivý. Ne, když slyšení mělo každou chvíli začít. Teď si musel připomenout - stejně jako již několikrát, když šlo o jeho nejmladší hady - že to nebyla Harryho vina. Velmi málo dětem se napoprvé podařilo uspokojivě cestovat Přenášedlem. Slečna Grangerová se tvářila statečně, ale on si všiml vyčerpané a bledé tváře, což svědčilo o tom, že se jejímu žaludku nevedlo o nic lépe než Harryho.
Došel k živému plotu obklopujícímu nepopsatelnou budovu, kde se krčil jeho syn. Když odhrnul sněhem pokryté větve, těžce si povzdechl, jelikož zaslechl slabou litanii 'Je mi to líto, teto Petunie, prosím ne!'.
Harry seděl stočený do klubíčka s hlavou položenou na kolenou a s rukama obtočenýma kolem nohou. Pohupoval se sem a tam a nevnímal, že sníh pod ním začal tát a smáčet mu hábit.
"Harry?" promluvil jemně, ale dostatečně neústupně, aby přerušil litanii svého syna. "Poslouchej mě. Nejsi v přístěnku a tvoje teta tu není, aby tě potrestala."
Na okamžik se zdálo, že Harry svého otce neslyšel, ale pak mírně nadzvedl hlavu a zamrkal. V jeho očích nebyla ani stopa po slzách. Byl tam jen zmatek smíchaný se strachem a Snape cítil jeho nepohodlí.
"Udělal jsem nepořádek," řekl ustaraně, zuby mu drkotaly, jak studený vítr profukoval skrz plot.
Snape použil Ohřívací kouzlo. "Přenášedlem jsi cestoval poprvé, Harry. Chvíli trvá, než si zvykneš, takže je naprosto přirozené cítit nevolnost."
Harryho oči těkaly mezi živým plotem a otcovým ramenem. "Jsi si jistý, že tam teta Petunie není, tati?"
"Jednoznačně. Se mnou jako s tvým otcem se k tobě neodváží ani přiblížit." Věnoval Harrymu jeden ze svých povzbuzujících úsměvů a natáhl ruce. "A teď pojď odsud, než zmrzneš."
Když se Harry trochu víc uvolnil, uvědomil si najednou, že sedí uprostřed živého plotu. Ušklíbl se, když ucítil, že má mokrý zadek od sněhu. Tváře mu zčervenaly, ale Snape ho vyzval, aby přišel k němu, aby mu mohl vysušit jeho hábit a kalhoty. S povzdechem nechal Harry svého otce, aby ho vzal do náručí a zabalil ho do svého vlněného vnějšího pláště.
V té chvíli se v ulici, kde obvykle téměř nikdo nebyl, objevila žena v křiklavě růžových galoších. Vypadala, že spěchá, ať už to bylo kamkoliv, kde potřebovala být. Vysokému a podivně vyhlížejícímu muži celému v černém věnovala zvláštní tázavý pohled.
"Zrůdy!" zamumlala s ošklivým zamračením.
Uvnitř Harryho se vzedmul stud a hněv. Neovládl se a na tu sprostou ženu vykřikl: "Jděte pryč!" V tom samém okamžiku začal ulici bičovat silný vítr a tlačil kvílející ženu pryč, dokud konečně nezmizela za rohem.
V duchu chtěl Snape zatleskat dobře zaměřené náhodné magii. Bohužel, jako zodpovědný dospělý musel svého syna vést odpovědnosti. Jemně ho táhl pryč a když ho napomínal, věnoval mu ten nejvíc nesouhlasný pohled. "Harry, jsem si vědom toho, že to, co ta žena řekla, bylo hrubé, ale musíš svůj temperament ovládat. Je nezbytně nutné, abychom se mudlům neodhalili."
Harry našpulil pusu a ucítil, jak se v něm všechno bouří. Tohle byl hrozný den a on se tak snažil být hodný. Nedokázal zadržet slzu, která mu stekla po tváři. "Ale ty nejsi 'zrůda', tati."
Snape zasyčel a v duchu zašlapával všechny nadávky, kterými chtěl Dursleyovi počastovat. Zachytil Harryho slova o tom, že jeho otec není zrůda, ale o sobě si zřejmě myslel, že si urážející přezdívku zaslouží. "Ty také nejsi zrůda, Harry."
Harryho v očích pálily další slzy a tak dělal, co mohl, aby je mrkáním zahnal zpět, ale i tak se mu oči leskly jako dva smaragdy, když zadrhávajícím hlasem říkal: "Ale jsem! Pozvracel jsem se a ztrapnil tě, mám mokré oblečení a zlobíš se na mě. Jsem jen neužitečná zrůda! A teď mě pošleš zpátky k nim!"
Snape musel v duchu počítat do deseti. Zvedl syna do náručí a kolébal ho na své hrudi. Chlapec mu omotal nohy kolem pasu. Za normálních okolností by něco takového nedělal, ale Harry byl ještě malý a dost lehký. Okázalým rozmachem pravé ruky zahalil malého chlapce svým vnějším pláštěm a prakticky tak skryl Harryho před slídivýma očima.
Takto vstoupili do telefonní budky, a zatímco uklidňoval svého syna, ocitli se na Ministerstvu. Na recepci museli předložit své hůlky k registraci. Vzít Harrymu hůlku vyžadovalo trochu zvláštního manévrování, ale nakonec byla rychle zkontrolována spolu se Snapeovo. Poté vzal syna do jednoho výklenku, kde by si s ním mohl v klidu promluvit.
Harry zastavil svůj pláč a snažil se sám sebe přesvědčit, aby se přestal chovat jako malé dítě. Situace však byla taková, že v otcově náruči se cítil v bezpečí a chtěný a slabý hlas mu našeptával, že by tak měl zůstat…navždy. Harry svého otce potřeboval, ale byl chytrý a věděl, že jednoho dne ho už otec nebude schopen takhle nést. To byl další dobrý argument proti dětskému hlásku.
Otcova ruka ho povzbudivě poplácala po zádech a on s chvějivým povzdechem zašeptal omluvu.
"Pst, můj malý hlupáčku." Snapeův hlas byl právě tak hlasitý, aby ho slyšel pouze Harry, který tak mohl v jeho hedvábném hlase postřehnout úsměv. "Nemáš se za co omlouvat, Harry. Jsi můj syn a já ti s každým výdechem mé existence slibuji, že se nikdy nevrátíš k těm příšerným příbuzným."
"Bez ohledu na to, co udělám, tati?" zeptal se Harry v tichu výklenku.
Snape uchopil do dlaně Harryho bradu, aby se mu mohl dívat zpříma do očí. "Při Merlinově zelené zemi, není nic, co by mě donutilo poslat tě zpátky. Nic."
Dlouhou chvíli se Harry díval hluboko do očí svého otce. Liboval si ve vřelosti, kterou u něj našel, a nechal lásku, aby ho zahalila od hlavy až k patě. Byl v bezpečí a milovaný. A to navzdory tomu, kolikrát se mu při cestování Přenášedlem udělá špatně, nebo kolikrát zakopne. Bylo jedno, jestli dostane T ze zkoušky, nebo kolikrát zapomene udělat domácí úkol. Nic, řekl otec a myslel to tak. Harry sklonil hlavu k otcově krku a zašeptal mu do ucha: "Mám tě rád, tati."
Harry se pak nad zvlášť pevným sevřením uchechtl, a když ho otec postavil na zem a urovnal mu hábit a kravatu, kterou měl ten den výjimečně na sobě (samozřejmě ve zmijozelské zelené), kráčel hrdě vedle otce a byl šťastný, že tu pro něj vždy bude.

NCNCNC

S rukou na Harryho zádech mluvil Snape stále jen tak nahlas, aby ho Harry slyšel. Ale ten byl příliš fascinován řadou krbů po obou stranách haly, ve kterých každou chvíli vzplanul zelený plamen.
"Cože?" zeptal se a klopýtl, jak byl uchvácený letaxovými plameny a všudypřítomnými poletujícími poznámkami a také nepřetržitým klapáním na mramorované dlažbě, jak každý chodil sem a tam.
"Dávej pozor, Harry," nařídil mu přísný otcův hlas. "Tato slyšení jsou občas zdlouhavá, ale někdy se mohou proměnit ve vášnivé diskuze. Proto od tebe očekávám tvé nejlepší chování nehledě na to, jaké otázky ti mohou položit nebo jak bedlivě si tě budou prohlížet."
Harry se na něj ustaraně podíval, zatímco kráčeli do vedlejšího výtahu. "Budou si mě prohlížet?"
"Nejspíš," připustil nerad Snape. "Jsou tam takoví, kteří zpochybňují mé otcovství. Budou hledat nějakou záminku, aby mě mohli obvinit z týrání."
Harry se zamračil a ve chvíli, kdy se dal výtah do pohybu, uchopil otce za ruku. "To je ošklivé! A zákeřné!"
Snape se ušklíbl. "To je jistě pravda, synu, ale dospělí jsou někdy takoví. Prostě buď hodný chlapec, ano?" Krátce předtím, než se výtah náhle zastavil, přitáhl Harryho blíž k sobě a pohladil ho po vlasech.
Harry se na otce usmál a opřel se o něj. "Dobře, tati."
Opustili výtah a vydali se dolů rušnou chodbou do velké místnosti, na kterou bylo uvaleno Umlčovací kouzlo, které prostor chránilo před odposlechem, a Odzbrojující kouzlo, které většině kouzelníků a čarodějek znemožnilo použít jejich hůlky (Snape si však všiml, že proti bezhůlkové magii by nic nesvedlo). Bylo tu také poplašné kouzlo, které by upozornilo někoho - možná bystrozory - kdyby nastal problém.
Uprostřed místnosti stál veliký kulatý stůl. Třináct židlí bylo rozmístěno kolem poloviny stolu a dalších šest židlí stálo naproti. Ředitel a Minerva již na dvou židlích seděli. Snape se posadil nalevo od Minervy a děti usadil vedle sebe.
"Očekávám od vás tří, že budete mlčet a mluvit jen tehdy, když vás vyzvou," nařídil tiše.
"Nazdárek, Hermiono!" Snape v duchu zasténal, když uviděl přicházet Nymfadoru Tonksovou. Pro jednou na sobě měla usedlý černo modrý hábit, který značil bystrozora v zácviku. Její vlasy, jindy růžové, byly dnes tmavě modré.
Hermiona na metamorfomága nervózně mávla. "Co tě sem přivádí Nymfadoro?" zajímalo Snapea.
Věnovala svému starému profesorovi drzý úsměv. "Dnešní úkol. Mám se tu dívat, jak si vy nudní dospělí jdete po krku. Přinejmenším slovně. Žádné boje." Zahrozila mu ukazováčkem.
Snape se ušklíbl. Pouze doufal, že mladá bystrozorka bude mlčet a zdržovat se v zastíněných koutech místnosti.
Ozvalo se zazvonění a Tonksová udělala to, co si Snape potají přál. Vměstnala se do temného koutu a zůstala tam, mimo jeho dohled a mysl.
Za třinácti židlemi se otevřely dveře a vpustily dovnitř třináct členů, kteří tvořili Školskou radu. Lucius Malfoy měl na sobě tmavě šedý oblek a podobný tmavý plášť. Draco zachytil kamarádovu ruku ve chvíli, kdy se chystal Luciusovi zamávat, a zatlačil ji dolů. Napjatě zatřásl hlavou a Harry chápavě přikývl.
Jakmile se dvanáct čarodějek a kouzelníků usadilo na židlích, prošel dveřmi třináctý čaroděj, oblečený v hábitu barvy královské modři. Tento čaroděj byl vysoký, alespoň o palec vyšší než jakýkoli čaroděj v místnosti. Jeho poutavé fialové oči měly elegantní mandlový tvar a v blízkosti spánků byly mírně nadzvednuté. Vlasy měl husté, granátově rudé a dokonale uhlazené. Dva tenké copánky rámovaly jeho přísnou a vážnou tvář.
Toto byl Balor Thorn, nejvyšší představitel Školské rady. Snape se s ním nikdy nesetkal, ale zaslechl, že čaroděj měl mezi svými předky elfy vznešené krve. Při pohledu na mužovu výšku, jeho postoj a stavbu těla, Mistr lektvarů nad pravdivostí tvrzení nepochyboval.
Balor Thorn zůstal stát s pohledem upřeným na malou skupinu z Bradavic. Opatrně si prohlížel každé z dětí a poté dospělé. Minerva pod jeho zkoumavým pohledem ztuhla, Snape čaroději jednoduše vrátil přísný pohled a Brumbál, věrný sám sobě, mu věnoval odzbrojující úsměv. Snape se cítil trochu triumfálně, neboť úsměv staršího čaroděje způsobil pouze to, že se Thorn tvářil ještě přísněji.
Temný pohled Balora Thorna se změnil v temnou auru směřující k řediteli a v tu chvíli si Snape uvědomil, že tento čaroděj se Brumbálovi vyrovná, přinejmenším silou. Samozřejmě věděl, že bylo pošetilé si myslet, že Voldemort a Brumbál byli jediní mocní kouzelníci, které znal. Přesto to byl fascinující objev.
Minerva se na svého kolegu krátce ušklíbla, když si všimla Snapeova náhlého pochopení. Byla dost stará na to, aby věděla o existenci jiných čarodějek a kouzelníků stejně nadaných jako Brumbál, Thorn, Voldemort a Grindelwald. Starší čarodějka si byla jistá, že Snape byl stejně mocný, i když se často podceňoval. A pak tam byly ty tři děti, sedící vedle něj. Všechny měly takový potenciál.
Thorn se ještě víc napřímil. "Děkuji, že jste dnes přišli, dámy a pánové." Jeho zvědavý, fialový pohled ustal na Minervě. "Madam McGonagallová, jakkoli vznešeným sborem se můžeme jevit, nejsme Starostolec, tudíž toto jednání může být přinejhorším chaotické. Předem se za to omlouvám."
Minerva přikývla. Nikdo neviděl její ruce, kterými si nervózně pohrávala s lemem hábitu.
Thorn se pak ostře podíval na své kolegy. "S vaším dovolením připomenu důvod tohoto setkání. Jsme zde, abychom diskutovali o zanedbání péče profesorky McGonagallové v povinnostech jako ředitelky Nebelvíru. K naší spokojenosti nedávno předložila svou rezignaci z postu zástupkyně ředitele. Její působení ve funkci profesorky Přeměňování není předmětem jednání, neboť jsme se všichni shodli, že v této profesi stále mnohé převyšuje."
Minerviny bledé tváře se lehce zbarvily v reakci na kompliment, ale jinak nedala najevo žádnou reakci.
Thorn se posadil a na levé oko si nasadil monokl bez obroučky. Pohlédl dolů na štos papírů, a aniž by vzhlédl, zeptal se: "Prosím, řekněte nám, madam, jak dlouho jste ředitelkou Nebelvíru?"
Minerva si odkašlala, než jasně odpověděla na otázku: "Nahradila jsem Lorise Macneela v roce 1958."
Brumbál poznamenal: "Věřím, že si vzpomenete, že Loris byl zabit…"
Ředitel byl přerušen šedovlasým čarodějem se zatvrzelým pohledem. Měl na sobě tmavě hnědý hábit zdobený králičí kožešinou. Jeho pleť byla omšele hnědá a pravděpodobně tak tvrdá jako jeho pohled. "Macneelova smrt nebyla nikdy prokázána jako vražda, profesore Brumbále!"
"Mandelbrote!" zakročil Thorn ostře. "Je to stará debata a my tu v ní nebudeme pokračovat."
Čaroděj - Armin Mandelbrot - zkřížil rozmrzele paže na prsou a pak prudce mávl rukou do vzduchu na znamení, že jednání by mělo pokračovat.
Thorn se vrátil ke svým poznámkám. "Vaše působení coby hlavy Nebelvíru bylo poměrně ukázkové, madam, až do příchodu Jamese Pottera, Siriuse Blacka a…" odmlčel se a omluvně se podíval na Snapea, "Severuse Snapea."
Snapeův žaludek se nepříjemně stáhl. Nečekal, že se na tomto slyšení bude zkoumat jeho minulost.
Balor Thorn pokračoval a jeho pohled nedůvěřivě těkal mezi svými poznámkami a ředitelkou Nebelvíru. "Konflikty mezi těmito dvěma studenty a Severusem Snapem jsou…" Zavrtěl hlavou.
Jedna čarodějka ostře dokončila: "Ostudné!" Snape na ni pohlédl a poznal Elbu Twinnitchovou, která byla v sedmém ročníku v Havraspáru, když on začal v Bradavicích učit. Nebyl to hezký druh ženy, ale měla kolem sebe královskou auru, kterou nebylo snadné ignorovat.
Thorn zvedl ruku a věnoval čarodějce zvláštní zamračený pohled, jak měl stále na jednom oku nasazený monokl.
"Vskutku. Ukazuje to na šikanu…"
Thorn byl přerušen tou samou čarodějkou, která polohlasně zasyčela: "Týrání!"
Thorn se znovu zamračil, ale tentokrát si monokl pomalu sundal. Snape toto gesto zaznamenal jako známku čarodějova nepohodlí. Uvažoval, jak asi Balor Thorn potrestá neetické chování členů komise. Pobavený úšklebek moudře nedosáhl k jeho tváři.
"Šikana," opakoval Thorn pevně. Jeho pohled se obrátil k Minervě. "Abych řekl pravdu, jsem spíše zmatený, profesorko McGonagallová. Útoky, i když zdánlivě mírné, pokračovaly bez zjevného potrestání, mimo ztracené body a držení po škole, a to po celou dobu sedmi let!"
Snape byl překvapený, když malá ručka vklouzla do jeho dlaně a stiskla mu v uklidnění prsty. Hněv z opětovného vzkříšení jeho minulosti se poněkud zmírnil s Harryho uklidňujícím dotekem.
"Ostatní studenti obdrželi stejné tresty za podobné přestupky!" bránila se Minerva pronikavým hlasem.
Byl to Armin Mandelbrot, kdo promluvil: "Ano. Obdrželi, madam. Avšak tito studenti z jiných kolejí potřebovali ponaučení zřídka dvakrát, výjimečně třikrát. Tato…skupina výtržníků, kteří si říkali Pobertové, se nejspíše nikdy nepoučila! Za sedm let!"
Elba Twinnitchová vítězoslavně přitakala. "Nestvůrné netopýří kouzlo, Bolákové zaklínadlo, Tarantallegra, Colovaria1), kouzlo Žer slimáky, Žihadlové kouzlo…no, naštěstí pro nás byl Sirius Black jen jeden!"
Lucius Malfoy poslal Minervě pergamen a jeho kopii Brumbálovi. "Od madam Poppy Pomfreyové. Toto je zpráva, která dokazuje, že student Severus Snape byl mnohokrát odeslán na ošetřovnu." Jeho hlas ztvrdl, ačkoli výraz tváře vykazoval, že se nudí. "Třesu se při pomyšlení, co by slečnu Grangerovou čekalo v rukou jejích nebelvírských spolužáků, kdyby zůstala ve vaší koleji, profesorko McGonagallová." Jeho záda ztuhla, když svůj pohled upřel na Brumbála, "A vy, pane řediteli, máte tu drzost tam sedět a tvářit se, jako kdyby tohle všechno byl jen žert!"
Minerva do ředitele dloubla svým špičatým loktem a zamračeně na něj zavrčela: "Alespoň ukaž nějakou vážnost, Albusi!"
Thornův hlas přerušil šepot mezi členy rady. "Profesorko McGonagallová, povinnosti vedoucí Nebelvíru a zástupkyně ředitele jste převzala ve stejném roce, kdy byli Pobertové a profesor Snape v prvním ročníku, správně?"
"Ne," odpověděla upjatě. "Do Bradavic přišli v roce 1971. V roce 1958 jsem na sebe vzala povinnosti vedoucí koleje, ale Loris Macneel, tehdejší zástupce ředitele…"
"Byl zabit," přerušil ji Brumbál.
"…zemřel," stála si Minerva na svém, s očima jako dvě dýky upřené na ředitele. "Byl to ředitel Brumbál, který si myslel, že bych měla převzít obě povinnosti, dokud nebude za zástupce nalezena náhrada."
"Náhrada zřejmě nebyla nikdy nalezena," odfrkl si Mandelbrot.
Brumbál dodal: "Rozhodl jsem se poté, kdy Minerva vykonávala funkci vedoucí koleje a byla zcela kompetentní zastávat funkci coby bradavické zástupkyně ředitele. Neviděl jsem žádný důvod ji poté propustit a lituji, že jsem byl nucen přijmout její rezignaci."
"Profesore Snape," oslovil Thorn Snapea a zadíval se na něj přes svůj monokl. "Byl jste učitelem Lektvarů a ředitel zmijozelské koleje od roku 1980. Podle toho, co objevila madam Twinnitchová, jste profesorce McGonagallové pomáhal jako tajemník po dobu tří let?"
"Šesti," odpověděl Snape stručně.
Thorn přikývl. "Nikde jsem nenašel formální schválení vaší pozice. Byl jste pouze…dobrovolník, profesore Snape?"
Snape zlehka promluvil: " Během léta jsem měl čas navíc. Nabídl jsem svou pomoc."
"Také tady vidím," zkoumal Thorn dokumenty, "že jste se ujmul nejméně dvou třetin školních trestů profesorky McGonagallové během posledních pěti let. Proč tomu tak je?"
Snape s odpovědí neváhal: "Profesorka McGonagallová v posledních pěti letech shledala, že ji tato práce čím dál více vyčerpává, obzvlášť ještě s povinnostmi zástupkyně, které převažovaly…nad jejími povinnostmi kolejní ředitelky."
Dosud velmi tichá čarodějka s vlasy téměř vybělenými věkem a spadajícími volně na ramena promluvila: "Minervo, drahá, pomohl ti někdo z ostatních zaměstnanců?"
"Ne, to ne," odpověděla Minerva rázně.
Čarodějka, která promluvila, byla Astrid Greengrassová, Minervina učitelka Přeměňování. "Filius Kratiknot vždy úzce spolupracoval se svými Havraspárci a má velkou rodinu. Pokud vím, narodilo se letos jeho první vnouče."
Elba Twinnitchová přikývla a usmála se nad touto zprávou. "Pomona Prýtová má nejen své povinnosti vedoucí koleje, ale také se stará o zahrady, které v Bradavicích využívají domácí skřítkové."
Astrid se naklonila trochu dopředu, "Vím, že profesor Binns je bezmocný, co se týče nabídky pomoci, ale co Charity Burbageová, Sybila Trelawneyová? Aurora Sinistrová, Septima Vectorová nebo Rolanda Hoochová? Nikdo z nich vám pomoc nenabídl?"
Minerva nebyla nakloněna tomu, aby mluvila špatně o svých kolezích, které pokládala za přátele, takže se pod hloubkou čarodějčina modrého pohledu cítila nepříjemně.
Snape promluvil bez výčitek svědomí: "Profesorka Hoochová dala jasně najevo, že pokud to nemá co do činění s košťaty nebo famfrpálem, nechce s tím mít nic společného. Má znepokojivý nedostatek zájmu k ubírání bodů nebo přidělování trestů a tento rok byla nahlášena za to, že nechala třídu bez dozoru."
Astrid se na mladého čaroděje zadívala významným pohledem. "Ano, profesore Snape. Mám zde vaši zprávu. Řeknete mi o dalších učitelích?"
Souhlasně přikývl a pokračoval: "Profesorka Burbageová pomoc nabídla, ale má sklony být roztěkaná a vzhledem k tomu, že se lektorkou stala teprve nedávno, tak často se studenty zachází jako se svými spolužáky. Možná až bude starší?" řekl s pokrčením ramen. "Profesorka Sinistrová vyučuje Astronomii a jelikož jsou její hodiny o půlnoci, je zpravidla nedostupná pro školní dozor. Nicméně, všem nám pomáhá s klasifikací na konci pololetí a po skončení vyučování na sebe bere víc dozorů nad studenty než ostatní podle toho, jak to zapadá do jejího časového plánu."
"Dál tedy profesorka Trelawneyová?" zeptala se Astrid.
Minerva a Snape si oba odfrkli nad jménem učitelky Jasnovidectví. Astrid se pobaveně usmála. "A co poslední, profesorka Vectorová?"
Snape odpověděl: "Septima svou pomoc nabídla několikrát ve věci dodatečných trestů. Kdykoliv nejsem schopen na Minerviny školní tresty dohlížet, převezme je Septima."
Armin Mandelbrot přimhouřil oči. "Tahle…Hoochová. Dělá pro školu něco navíc, mimo vyučování?" Pohlédl tázavě na ředitele.
Albus odpověděl: "Rolanda dělá rozhodčí pro všechna naše famfrpálová utkání. Kontroluje košťata a zajišťuje náhradní potřeby pro členy týmu."
Mandelbrot se na Luciuse ušklíbl. "Chápu dobře, že jste založil Malou famfrpálovou ligu, Luciusi?" Zabručel. "Nevypadáte na ten typ."
"Možná ne," souhlasil Albus, "nicméně, pan Malfoy byl vůči svým hráčům velmi ohleduplný. Navzdory přidělování asistentů trenérů se doposud zúčastnil všech tréninků a také jsme již odehráli dvě hry."
Astrid Greengrassová se předklonila, aby se na svého kolegu mohla podívat. "Z vašeho platu Rady, Luciusi?"
Lucius pomalu zavrtěl hlavou a pak si položil ruku na srdce. "Vše za své vlastní peníze, Astrid."
"Jak velkorysé," protáhl Mandelbrot.
Lucius přivřel oči a zadíval se na čaroděje vedle sebe. "Náhodou se domnívám, Armine, že by se naše nejdůležitější investice měly týkat mladých čarodějek a kouzelníků. Vzdělání je důležité, ale internátní školy, jako jsou Bradavice, podporují věrnost, přátelství, socializaci a…" pohlédl na svého syna a usmál se, "zábavu. Viděl jsem tuto potřebu v Bradavicích, a když slečna Grangerová upoutala mou pozornost neobvyklým konceptem Malé famfrpálové ligy, rozhodl jsem se ji naplnit."
Balor Thorn je přerušil: "Jak fascinující to může být, dámy a pánové, odchýlili jsme se od zamýšleného tématu tohoto shromáždění. Zda by Minerva McGonagallová měla nadále pokračovat ve funkci ředitelky Nebelvíru. Můžeme?"
Zasedací místností se rozlehl souhlasný šepot členů komise.
Slyšení pokračovalo až do oběda. Vyvstalo mnoho argumentů, mnoho pergamenů bylo v oběhu nebo založeno nebo předloženo ostatním. Brumbál si zachoval klidný úsměv i po dobu otázek, které byly pokládány opětovně různými způsoby. Když je ze slyšení konečně uvolnila přestávka, Snape shledal, že má na starost tři znuděné a poněkud rozmrzelé Zmijozely.
O tři patra výš se nacházela jídelna s očarovaným stropem, který vypadal podobně jako ten v Bradavicích. Jídelnu provozovali skřítci v zářivě žlutých zástěrách.
S přáním s nikým nemluvit a nemuset čelit dospělým, zavedl Snape děti ke klidnému stolu, kde si všichni objednali oběd. Zatímco si Snape dělal starosti nad salátem Caesar a slabým čajem, děti se rychle najedly a potom se bavily u velké, čaroději vytvořené nádrži uprostřed jídelny, ve které plavali velcí kapři koi.
"My máme pávy, ale ryby ne," poznamenal Draco, když ležel na břiše na široké zídce, která nádrž obklopovala. Soutěžil v upřeném zírání s velkým stříbřitě bílým kaprem koi s černými a oranžovými skvrnami.
Hermiona seděla napůl otočená směrem k nádrži a napůl ke svému učiteli. Dívala se na Harryho, který také ležel na břiše, jak kroutí prsty ve vodě ve snaze nalákat zářivě oranžového koi blíž k sobě.
"Poblíž místa, kde bydlím, je v parku velký rybník," dodala Hermiona. "Jednou jsem v něm zahlédla nějaké pulce."
"Už jsi někdy nějakého chytla, aby se pak mohli proměnit v žáby?" zeptal se Harry.
"Tak trochu jsem chtěla, ale neměla jsem na ně akvárium," povzdechla si.
"Brumbažába2)," zasmál se Harry sám pro sebe.
"Cože?" zeptal se Draco, když se jeho koi náhle obrátil a plaval od něj pryč. "Říkal jsi něco o Brumbálovi?"
"Ne. Řekl jsem Brumbažába. Myslíte, že by táta mohl připravit lektvar, který by ho změnil v žábu?" Zachichotal se. "Mohl by mít vousy a brýle."
Draco se zasmál. "Musíme se ho zeptat! Rád bych viděl Brumbažábu!"
"To je hloupost," usmála se Hermiona, "Kde jsi na to přišel, Harry?"
"No, předtím…hm…víte, v tom lese. Vytvořil jsem si příběh. Dělal jsem to tak vždycky, protože se mi málokdy podařilo získat Dudleyho knihy, co mířily do popelnice."
Než se stačil ponořit do melancholické nálady, Draco se zeptal: "Mohl bys nám ho říct?"
Harry se rozzářil. "Jasně!" Vypravoval svým přátelům o pošetilém králi, který nutil svého nejlepšího kouzelníka, aby mu vařil lektvar, který mu umožnil číst všechny myšlenky svého lidu v království. "Král byl stále mocnější, protože měl od svých poddaných veškeré informace, což děsilo jeho rádce. Proto šli rádci za velkým mágem a požádali ho, aby s králem něco udělal." Harry se posunul tak, až seděl na okraji nádrže, a pokračoval ve svém příběhu. "Velký mág uvařil úžasný lektvar, který voněl a chutnal po citronech, takže král nepoznal, že bylo s lektvarem něco špatně, když ho pil. Během několika vteřin se objevil velký oblak fialového kouře a na trůnu seděl král proměněný v žábu s vousy a brýlemi. Velký mág ho sebral, došel k oknu a pustil hloupého krále do příkopu."
"Co se stalo pak, Harry?" zeptala se Hermiona.
Pokrčil rameny. "Nevím. Dál jsem se nedostal."
"Zkusím to," řekl Draco dychtivě. "Co takhle? Jelikož zdědil království, učil se Velký mág od rádců. Byl moudrý a opravdu chytrý a měl rád hady, které starý král nikdy rád neměl, protože byl pitomý." Draco se nad svým malým vtipem zachechtal. "Jsi na řadě, Hermiono!"
Hermioniny oči se rozšířily. "Já? Ale já…ach…dobře. 'Je tu problém,' řekl svým rádcům. Velký mág mohl být králem pouze tehdy, pokud si najde královnu, která bude krásná a chytrá a…"
Draco ji přerušil: "…bude mít ráda hady!"
Hermiona přikývla. "Ano, musela mít ráda hady a knihy, protože Velký mág měl také rád knihy. Takže cestoval do dalekých a vzdálených zemí, aby našel svou královnu. A když ji našel a zamiloval se do ní, vzal ji domů, kde se stali králem a královnou a všichni žili šťastně až do smrti!"
Zatleskali si nad úsilím každého z nich a pak se vrátili ke studování kaprů koi. Hermiona se znenadání zeptala: "Co si zatím myslíte o tom slyšení?"
"Docela vtipný," ušklíbl se Draco.
"Je to k ničemu," rozzlobil se Harry, když se naklonil a strčil ruku do vody ve snaze pohladit koi. "Ta rada je neschopná," rozhodl se ve chvíli, kdy ho koi postříkal a odplaval pryč. Pak vstal, vrátil se ke svému otci a opřel se o něj.
Snape se podíval na Harryho. "Jsi v pořádku?"
"Chtěl jsem se tě zeptat na to samé, tati," usmál se opatrně Harry. "Všechny ty věci, co řekli…"
"O tvém otci?" Snape ztišil hlas, takže rozhovor zůstane mezi nimi.
Harry přikývl. "Byl k tobě opravdu takový?" Snape neodpověděl ihned a tak Harry pokračoval do ticha. "Znělo to hrozně a já…myslím, že…" Polkl a rukávem se poškrábal na nose .
Snape svému synovi podal kapesník. "Nezašpiň si hábit," napomenul ho jemně. Zatímco se díval na Harryho, který si otřel rty a vysmrkal se, přemýšlel nad tím, že toho bylo víc, co chtěl Harry říct nebo na co se chtěl zeptat, ale tak docela nevěděl, jak začít.
Přehodil Harrymu ruku kolem ramen a trochu ho stiskl. "James Potter nebyl milý chlapec, Harry, ale vyrostl a stal se dobrým otcem. Miloval tě a to je důležité."
"Ale záleží také na tobě, tati!" trval na svém Harry a Snapea tím šokoval. Věděl, že by jednoho dne musel Potterovy krutosti ve škole vysvětlit, ale po adopci se rozhodl, bez ohledu na to, jak drzé to bylo, že nechá Harryho si myslet, že James Potter z toho vyrostl a svého syna a ženu miloval.
"Proč by mělo?" zeptal se Snape a cítil se trochu hloupě.
"Protože jsi můj otec a cítím se hrozně při pomyšlení, že ti jako dítěti ubližovali. Já..." Položil si hlavu na otcovu paži a zavřel oči v bolestné vzpomínce. "Ubližovali mi a není to legrace. Nemůžeš se toho zbavit a po celou dobu se cítíš špatně. Myslím, že právě proto ti to můj otec udělal… aby ses tak cítil a já…nenávidím ho za to, že ti ublížil."
Snape zvedl chlapcovu bradu a sehnul se níž, když mluvil. "Poslouchej mě, Harry. Můžeš být na Pottera naštvaný, ale nenávist je něco velmi temného. Možná si myslíš, že ho nenávidíš, ale v hloubi duše," Snape položil svou dlaň na Harryho hruď, "hluboko ve svém srdci víš, že ho miluješ. Navzdory všemu špatnému, co udělal, ho stále miluješ."
Harryho tváří svitlo porozumění, když se zeptal: "Stejně jako mě budeš milovat ty, vždy a navždy, tati?"
"Přesně tak, Harry," přikývl Snape a cítil, že jeho syn konečně pochopil, že bez ohledu na to, co udělá, nevrátí se k Dursleyovým.
Harry přikývl a popotáhl. Pak řekl pevně: "Dobře, ale už nikdy nechci, aby ti někdo znovu ublížil."
Snape ho jednou rukou objal a zašeptal: "Nikdo mi neublíží, dítě. Ne, dokud mám tebe."

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Do které koleje bys chtěl/a patřit, kdyby to nebyl Nebelvír?

Mrzimor
Havraspár
Zmijozel

Komentáře

1 Peggy.kaja Peggy.kaja | E-mail | 6. února 2017 v 23:23 | Reagovat

Díky za kapitolu :) Povídka je opravdu super, zajímá mne další děj :)

2 Linda Linda | Web | 7. února 2017 v 16:07 | Reagovat

Díky, moc pěkný počteníčko na odpoledne....

3 Terka Terka | 7. února 2017 v 17:05 | Reagovat

Díky za kapitolu náhodou jsem tady koukla a bum bylo to tu :) moc zajimavé těším se na pokračování

4 Káťa Káťa | 7. února 2017 v 17:09 | Reagovat

Výborná kapitola... Skvěle přeložená a mohu říci, že i beta odvedla skvělou práci, dle mého skromého názoru. Doufám, že na pokračování nebudeme muset čekat dlouho.

5 sisi sisi | 7. února 2017 v 19:00 | Reagovat

Já úplně zírám, co je všechno napsáno. Harry má velkou fantazii, vymýšlel si pohádky, když je nesměl číst a šlo mu to moc pěkně. Bude z něj velký kouzelník s obrovskou mocí. Velký mág a žabák jsou nádherným příkladem kouzelnické pohádky. :-) Vztah Draca a otce je zdá se v pořádku, Hermiona je také za vodou, problém má Minerva a to zdá se vleklý. Pobertové v jejím záznamu nedělají žádnou pýchu. Jsem dost zvědavá, jak se rada v závěru dne dohodne a jestli si pan Crabbe nechal vyprat veškeré onošené oblečky. Jídelna na ministerstvu je novinka, navíc provozována skřítky, to je moc fajn. Dost mě těší zdravá strava kouzelnické Británie.
Páni, dámy! :-D To byl kus překladatelské práce. Takový překladatelský maratónek. Asi to bude s každou další kapitolou delší? Každopádně Vám děvčata patří obrovský dík za Vaši iniciativu a schopnost sdílet svou radost z vykonaného překladu. (:-) Mám velikou radost ze čtení pozitivního příběhu. Díky.
PS: snad si zasloužíme druhý díl 3. části 13 kapitoly již brzo. :-P

6 Ajka Ajka | 8. února 2017 v 11:11 | Reagovat

Moc vám děkujeme za komentáře, potěšili nás. Zbývá mi pár stran na opravu, takže jak jsem slíbila, zkusím to co nejrychleji. Věřím, že do pátku by to tu mohlo být ;-)

Jinak povídka má s epilogem 27 částí, takže už jsme téměř v polovin+ celé povídky ;-) A ano, kapitoly jsou opravdu dlouhé, ale tahle byla opravdu extrém ;-) další je kratší.

7 Jane Jane | 8. února 2017 v 14:59 | Reagovat

Přidávám se s poděkováním za všechny vaše komentáře :-) Ajka má pravdu, kapitoly jsou dlouhé a s tím i narůstá doba překladu. Snažíme se, ale přeci jen musíme čas dělit také mezi školu a práci. Ale komentáře nás vždy potěší :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama