13. kapitola 2/3

26. listopadu 2016 v 16:56 | Ajka, Jane |  Nobody cared
Tak pro vás máme novou kapitolku :) Troufnu si říct, že si můžete zvykat na rychlejší tempo překladu, protože Jane jede jako drak :) Děkujeme Martian za betaread!

Nebudu vás dál zdržovat. jen snad vás znovu požádám o komentáře! Moc nám pomáhají :)


26. října 1991 - Sobota

"Prosím? Prosím, prosím, prosííííííím?"
Snape shlížel na chlapce, který seděl na druhé straně stolu v jeho kabinetě. "Netušil jsem, že také dovedeš být takhle otravný," prohodil znuděně.
Harry se na okamžik zarazil, ale pak řekl dopáleně: "Tati! Podle madam Pomfreyové jsem v pořádku, tak prosím… nech mě dneska hrát! Prosím!"
Snape se na syna zamračil. Harryho pustili z ošetřovny teprve dnes ráno. Očividně ten katastrofický výlet do Zapovězeného lesa byl stále čerstvou vzpomínkou pouze v jeho vlastní mysli, ne v Harryho. Ten nedokázal myslet na nic jiného než na dnešní zápas Malé famfrpálové ligy. Snape podotkl, že by nebylo moudré, aby dnes hrál, a od té chvíle - už dobrých patnáct minut - nepřestal Harry s jeho otravným "prosím".
Harry dělal, co mohl, aby udržel na uzdě svoje rozhořčení, a tak co nejklidněji vyrukoval s posledním argumentem: "Tati, nemáme náhradního chytače, a pokud nebudu moct hrát, nebude hrát nikdo, a po tom, co se stalo Nebelvírům, by to k nim nebylo fér. Opravdu chtějí hrát."
Snape potlačil úsměv a prohlížel si mladého Zmijozela. "Venku je pořádná zima," odporoval. Opravdu nechápal, proč by někdo chtěl hrát famfrpál i v tak příšerném počasí. Naštěstí se ředitel rozhodl, že by nebylo dobré, aby malí prváci hráli v takové zimě (i když už znovu nesněžilo), a tak nechal nad hřiště a tribunu postavit plátěnou stříšku, která vysílala ohřívací kouzlo. Šlo o docela působivou stavbu a starší studenti, kteří hráli za svou kolej, by ji rádi měli i během jejich zápasů.
Harry se v odpověď zamračil a složil ruce na prsou. V tu chvíli se tak moc podobal Snapeovi, že starší čaroděj posměšně zavrčel a s prostým odfrknutím polevil. "Fajn!"
Chlapec se usmál a vítězoslavně vykřikl. Vyskočil ze židle a uháněl z otcovy kanceláře.
Snape si oddechl. Bylo dobré znamení, že se Harry choval v jeho přítomnosti jako malý, otravný hlupáček. Byla to známka důvěry a Snape byl zatím vůči Harryho vzdoru shovívavý, aby poznal, kam až to bude směřovat. Nečekal Harryho klidnou a přesto vášnivou diskuzi. Havraspár by mu dopodrobna vysvětlil, proč by měl hrát, Mrzimor by s brekem souhlasil, že má Snape určitě pravdu, a Nebelvír by se s ním začal buď hádat, nebo by ho vůbec neposlouchal a prostě šel hrát. Zmijozel, kterým Harry doopravdy byl, přijal jeho varování ne úplně doslova a vymyslel pádný protiargument. Snape věděl, že by hra pokračovala i bez Harryho, ale rozhodl se nechat si tuhle informaci pro sebe.

NCNCNCNCNCNC

Slunce svítilo, první sníh už roztával a stříška nad hřištěm udržovala dostatečné teplo pro diváky na tribunách i pro první ročníky.
Týmy se zvedly do vzduchu za hlasitého pokřiku celé školy. Lucius vypustil zlatonku a s vyhozením camrálu a potlouků mohla hra začít. Důstojně pak odběhl k místu, kde seděli zmijozelští prefekti, a nechal Freda s Georgem dělat svou práci rozhodčích.
Snape se rozhodl dát přednost svým hadům namísto učitelské tribuny. Mohl tak pozorovat všechny učitele, zejména Quirella. Ale brzy zjistil, že profesor OPČM nebyl nikde k vidění. To mu ale vůbec nevadilo. Znamenalo to, že ten, nebo to, čím byl Quirell, nemohlo Harrymu ublížit.
Harry dělal, co mohl, aby ukázal to nejlepší, ale Snape na něm poznal magické a tělesné vyčerpání. Na koštěti se pohyboval trochu vratce, ale byl to bojovník se silnou touhou chytit zlatonku.
Harry už ji skoro měl, když mu z ničeho nic do cesty vletěl camrál hozený velice talentovaným Montimerem Howem ze Zuřivých rarachů. Míč trefil zlatonku a vymrštil ji přímo do rukou Blaise Zabiniho, chytače Zuřivých rarachů.
Stříbrní draci a Zuřiví raraši se snesli z oblohy na zem a začali nadšeně poskakovat kolem Blaise. Snape si všiml, jak i Stříbrní draci nadšeně gratulují druhému týmu. Kolejní týmy a koleje obecně se nikdy dřív navzájem nepodporovali. Bylo proto hezké sledovat celé Bradavice, jak se radují z Malé ligy.
Harry vedl týmy ke Snapeovi, který zrovna opustil tribunu. Stejně jako jeho spolužáci měl v obličeji vítězoslavný výraz a tváře zrudlé nadšením.
"Tati! No nebyl Blaise úžasný?" spustil nadšeně Harry. "A viděl jsi, jak Morty trefil camrálem zlatonku?"
Mortimer Howe se hlasitě zasmál. "Ale mířil jsem na tvou hlavu, Harry!"
"No minul jsi," poznamenala Millicent Bulstrodeová.
Celý tým se zasmál a společně poplácali Mortimera po jeho pískových rovných vlasech. Lucius si stoupl vedle Snapea. "Všichni se vraťte do hradu. Slečna Anglaisová už pro vás pro všechny objednala horkou čokoládu." Odmlčel se, když spatřil Mandy Brockelhurstovou váhavě zvednout ruku. Přikývl a dodal: "Pro vás slečno samozřejmě bez cukru, takže nemusíte mít obavy z hypoglykemie."
"Děkuju, pane Malfoyi," usmála se Mandy a běžela dohnat své spolužáky.
Lucius poplácal Severuse po zádech, gesto, které profesor lektvarů neuvítal. "Vypadáš hrozně, Severusi," zachechtal se.
Snape se zamračil. "Ten kluk mě jednou přivede do hrobu s tou svojí touhou hrát tenhle zatracený sport," zahučel. "Sotva se uzdravil a už lítal jako šílenec."
"Zbytečně se strachuješ, Severusi," řekl Lucius a rukou si přivolal svého rozjásaného syna. "Malí kluci jsou ohební a kypící zdravím."
Snape si posměšně odfrkl. "Teď jsi mi potvrdil, že nejsi žádný léčitel, Luciusi. Ohební a kypící zdravím, to tak!" zamumlal potichu.
Kolem pasu se mu ovinuly dvě drobné paže a nadšené objetí od jeho syna smazalo Snapeovi zamračený výraz z tváře. "Blaise je skvělej, že jo, tati?"
Upřímně, Snape od Harryho čekal spíš žárlivost, našpulené rty a mrzutý výraz, že prohrál proti svému kamarádovi. Pocítil proto nával hrdosti, že jeho syn tak nadšeně oslavoval jiného chlapce.
"Vedl si přijatelně," souhlasil Snape.
"Byl fantastickej!" přidal se Draco. "Jako voda proti vzduchu!"
"Draku, to je snad poprvé, co tě slyším skládat kompliment jiné osobě," usmál se Lucius. "To mě velice těší."
"Opravdu, otče?" Draco doběhl ke svému otci jen o chvilku později než Harry. Nad otcovou pochvalou mu zčervenaly tváře.
Lucius se usmíval na svého syna a Snape na okamžik pocítil osten žárlivosti. Luciusovi nedělalo problém se usmívat, Snapeovi to tak snadno nešlo. Samozřejmě i on měl své vlastní malé úsměvy, lehké pozvednutí koutků. Když se usmíval, nejčastěji na svého syna, jednalo se spíš o takový typ úsměvu. Když to viděli ostatní studenti, museli si myslet, že uvažuje nad tím, jak by Harryho přidal do lektvaru jako další přísadu. Tupohlavci! Snape věděl, že se umí víc usmívat očima. Měly barvu nejhlubší černi, ale stejně působivou, jako měla Eileen. Výrazem očí mohl dát Harrymu najevo svou lásku; tajný úsměv pouze pro tohoto malého jedenáctiletého kloučka, který ho právě držel za ruku.
Mračení, vrčení, ušklíbání a kamenné výrazy… To bylo pro Snapea přirozené. Skrýval tak pravdu, která ležela v jeho srdci. Musel se vypořádat s násilnickým otcem, se šikanou ve škole, s šílenými temnými čaroději, kteří ho pro zábavu mučili, a nakonec se starým manipulátorem rozhazujícím citronové bonbony, který si o sobě myslel, že je nový Santa Klaus.
Snapeovi došlo, že usmívat se není dobrý nápad.
Pevně stiskl Harryho ruku a káravě podotkl: "Je opravdu nezbytné dělat všechny ty šílené otočky a přemety, co jsi předváděl při chytání zlatonky?"
Harry vzhlédl k otci, zatímco pokračovali cestou prašným sněhem zpátky do hradu. V očích mu setrval malý úšklebek, ale také teplo, ujištění, že je v bezpečí, a hlavně láska.
"Asi bych nemusel," odpověděl tiše a trochu zahanbeně. Začal zjišťovat, že otec se ho nejenom snažil udržet v bezpečí, ale také se bál, že ho může ztratit. Poprvé to pochopil, když se rozhodl probudit a spatřil otce, jak sedí na zemi, opírá se o jeho postel a hladí ho po tváři. Na malý okamžik viděl v jeho očích strach, že ho ztratí.
Nechtěl, aby se jeho otec takhle znovu cítil. Pochopil, že pokud by ztratil svého malého chlapce, uvnitř by ho to zabilo. Harry tak musel žít, aby tomu zabránil. Svého otce moc miloval.
"Ach! Další vzrušující hra!" Ke čtveřici Zmijozelů se přidal ředitel a příjemný vánek jako by nahradil chlad. Starý čaroděj oblečený ve směšné vínové róbě poseté zlatonkami připomněl Snapeovi Harryho kresbu blázna tancujícího gigu*. Napadlo ho, proč Harry ztvárnil ředitele právě tímto způsobem.
Harryho ruka zesílila stisk a chlapec se přitiskl ke Snapeovi, až profesor málem zakopl. Draco se na ředitele zamračil a nijak neskrýval svou nechuť k muži, kterého neměl rád. Snape nedal najevo žádné emoce, ale ani svého zaměstnavatele nepozdravil.
Byl to Lucius, kdo promluvil: "Byla to vskutku dobrá hra a všichni si vedli výtečně."
Brumbál nijak nereagoval a s vážným výrazem pohlédl na Harryho. "Jsem si jistý, že další hru vyhraješ, můj chlapče. Hraješ stejně dobře jako tvůj otec."
Snape se nad jasnou a úmyslnou urážkou zamračil. On sám nikdy famfrpál nehrál. Raději si zvolil knihy a lektvary místo sportu. Nicméně Harry, který ředitelovu poznámku špatně pochopil, se na svého otce nadšeně usmál. Chlapce překvapil zamračený výraz jeho tváře, který však zmírňoval pohled v jeho očích.
Profesor lektvarů neodpověděl a táhl Harryho - který se mu chystal převyprávět celou hru i přesto, že ji Snape viděl - pryč za Luciusem a Dracem. Ten už svému otci začal nadšeně hru popisovat.
Nikdo z nich si nevšiml bouře, která se odrážela v Brumbálových očích. Starý čaroděj se stále ještě nesmířil s historkou o Harryho početí, kterou mu Snape svěřil. Nejdříve si myslel, že by Lily nikdy Jamese nepodvedla, ale už si tím nebyl tak jistý. Lily byla Snapeova kamarádka až do pátého ročníku. Jasně si vzpomínal, jak spolu trávili co nejvíce času a věděl, že i o letních prázdninách od sebe nebydleli daleko. V Brumbálovách očích bylo jejich přátelství nevítaným klínem mezi Nebelvírem a Zmijozelem. V době, kdy Vodemort shromažďoval své následovníky jako virus šířící se dechem, pomáhalo jejich přátelství zvýšit sváry mezi kolejemi.
Možná se Pobertové chovali vůči zmijozelskému chlapci… nefér… ale Severus - a to si ředitel myslel doposud - jim svým zachmuřeným, nespolečenským chováním a tajnůstkářskými způsoby jen dával záminku k jejich nevítané pozornosti. Určitě nebyl Snape nevinná oběť, která by se nedokázala bránit. Často jim to vyzáblý Zmijozel oplatil nějakou krutou lstí typickou pro Zmijozel. Jednou seslal na Jamese tak silnou kletbu neštovic, že to chlapci způsobilo téměř trvalé ohyzdné rýhy na jeho hezkém obličeji. Madam Pomfreyové trvalo dva týdny, než chlapce úplně vyléčila.
Jenom se tím potvrdilo (to), co si ředitel myslel už dlouho: stejně jako ostatní Zmijozelové, i Snape měl v sobě zlo.
V době, kdy byl Snape naverbován Abraxasem Malfoyem do Voldemortových služeb, Brumbál už na chlapce ani nepomyslel. Až do chvíle, když za ním mladý muž přišel pro rozhřešení, jen pár hodin nebo dnů poté, co získal Znamení zla. Při pohledu na špinavé, zkrvavené Znamení, které čišelo tak temnou magií, až se z něj Brumbálovi dělalo mdlo, se ředitel zhnuseně odvrátil. Byla to chlapcova volba a tou Brumbálovou bylo, že Severuse poslal pryč.
Lily a Severus?
Opravdu byla tak pošetilá a riskovala svůj život flirtováním se Severusem Snapem? Smrtijedem?
Brumbál napsal Úřadu pro ochranu dětí hned ten den, kdy se to oznámení objevilo v novinách. Vyptával se na testy otcovství, ale byl hrubě odmítnut. Jeho plány se hroutily jako domeček z karet.
Povzdechl si.
Když se u něj Snape objevil jen pár měsíců po Harryho narození se zprávou o proroctví, které nevědomky vyzradil Voldemortovi, byl v pokušení mladíka na místě zadržet a předat ho bystrozorům. Ale Severus poprvé za celý život ukázal, že má srdce na správném místě, padl na kolena a s pláčem prosil jeho, Brumbála, o záchranu Lily.
Napadlo ho, jestli nebyla chyba, že k sobě Severuse více nepřipoutal. Ale nitrozpytem zjistil, že toho chlapec skutečně hluboce lituje. Brumbál sice slíbil, že Lily a její rodinu ochrání, ale také získal něco, co dosud neměl: špeha poblíž Voldemorta.
Brumbál sledoval otce se synem, jak pomalu mizí v dálce a vchází do hradu, a jeho šedé obočí se starostlivě zkroutilo nad bledě modrýma očima. Samozřejmě několikrát Severusovi připomněl jeho slib, že bude Harryho chránit. Nicméně s chlapcovým podivným zařazením do Zmijozelu a následným záhadným objevem rodičovství, mezi nimi vznikal vztah, který zastiňoval ten, který Brumbál hodlal mít s nimi oběma. Cítil, jak mu kontrola nad Snapem a hlavně nad Harrym, proklouzává mezi prsty.
Samozřejmě mu vůbec nedělalo starosti, že si Snape chodí pro radu k tomu arogantnímu, kdysi patriciji, Luciusi Malfoyovi. Opravdu, od té oslavy k němu nepřišel pro radu ani jednou.
Ubohý Severus. Bláhový čerstvý otec věřil, že je Harry normální malý chlapec. Ale Brumbál věděl, že tomu tak není. Když už nic jiného, nehoda v učebně OPČM a v Zapovězeném lese měla tomu hlupákovi otevřít oči!
Brumbál Snapea varoval ještě dřív, že Harry nastoupil do Bradavic, že chlapec bude muset projít mnohými zkouškami, než bude moct nadobro zničit Voldemorta. Ach ano, Severus se snažil popřít, co viděl nebo naopak neviděl v Godricově Dole, ale Brumbál znal pravdu. Voldemort byl mistr nekromancie. Nalezl způsob, jak podvést smrt, i když jen dočasně. A ředitel si byl jistý, že jizva na chlapcově čele byla klíčem.
Voldemort si označením dítěte pojistil cestu ze spárů Smrti.
Ale (to) nejdůležitější v tuto chvíli bylo zjistit, zda je chlapec skutečně synem Lily nebo se v jeho duši skrývá nejtemnější čaroděj od doby Gellerta Grindewalda.
Brumbála netěšilo, do jaké pozice ho Snape dostal. Potřeboval, aby s ním zase začal mluvit.
"Ř-ř-ř-řediteli? O-o-o-mlouvám se, že jsem z-z-zmeškal h-h-hru," ozval se zboku hlas koktajícího učitele.
Na okamžik se na něj ředitel zamračil. Pak se šťastně usmál. "Ach, Quirinusi! Cítíte se lépe?" zeptal se starostlivě a uchopil jej za hubenou paži.
Quirell poplácal stářím vrásčitou ruku a usmál se na Brumbála jedním ze svých podivných grimas. "A-a-ano, pane. D'-d'-děkuji." Všiml se, že ředitel upírá pohled na mizející postavy Harryho a Snapea. V očích mu rudě problesklo, ale jen na okamžik. "Š-š-šokující no-no-novinky, že? B-b-biologický o-o-otec?"
"Hm, ano," zamumlal Brumbál. "Ty jsi byl v Bradavicích jako student jen o pár ročníků za Severusem, že?" zeptal se náhle.
"D-d-dva rok-k-ky, ř-ř-ředitel-l-li. N-n-nebelv-v-vír," odpověděl se svým podivným úsměvem přilepeným na tváři. "Ch-ch-chtěl jsem s-s-e vás z-z-zeptat…"
"Ano? Klidně se ptej, Quirinusi," povzbudil ho ředitel.
"Je p-p-pravda, co s-s-se ří-ří-říká o je-je-jedno-no-no…" Quirellův úsměv vystřídal výraz frustrace, když nedokázal větu dokončit.
Brumbál pokračoval za něj. "O jednorožcích?" Quirell přikývl. "Bohužel je to tak. Kentauři se zdají být vyděšení ohledně něčeho v lese." Poklepal čaroděje po ruce a pustil ho, když se přiblížili k velkým dubovým dveřím u vstupu do hradu.
"O-o-ochran-n-ny? P-p-proto je po-po-posiluj-j-jem," pochopil Quirell. "Ke-ke-ken-ken… Ni-nikdy n-n-nás nem-m-měli moc v l-l-l-lásce." Profesor OPČM se křivě zamračil.
"Tak, tak." Brumbál se nad Quirellovou starostlivostí pousmál. "Je naším úkolem udržet všechny v bezpečí, takže si nemusíš dělat starosti sám." S tím se ředitel vydal do hradu.
"Starý blázne!" ozval se z Quirella syčivý, hrozivý hlas jen krátce poté, co Brumbál zmizel uvnitř. Quirell souhlasně přikývl a jeho podivnou grimasu nahradil hrozivý úsměv.

NCNCNCNCNC

Harry večeřel s otcem v jeho soukromé komnatě, poté Snape u pracovního stolu opravoval eseje, zatímco jeho syn pracoval na domácích úkolech. Harry seděl na zemi s nohama pod malým konferenčním stolkem, který Snape přeměnil z jednoho ze svých křesel. Konferenční stolek byl před pohovkou, která tak sloužila jako opěra pro Harryho záda, pokud se zrovna neskláněl nad svou prací. Zmiňované práce ležely rozprostřené na stolku spolu s kalamářem, brkem a učebnicí lektvarů. Snape jim zadal esej, kde vyžadoval výběr pěti lektvarových přísad a poté diskuzi o jejich vlastnostech a lektvaru, v němž se dají přísady použít.
Harry si samozřejmě vybral dřípatky, mordovník**), tygří oko***), hnis z dýmějových hlíz a dřík plevele. Kradmo pohlédl směrem k otcově polici s knihami a pak se otočil zpět ke svému domácímu úkolu. Nikam to nevedlo. Rychle přemýšlel.
"Tati?"
Snape odpověděl, aniž by vzhlédl od opravování esejů. "U mě odpovědi nehledej, Harry."
"Cože? Ale ne! Neměl jsem v úmyslu se ptát, tati. Doufal jsem, že bych se možná mohl podívat do některé z tvých knih?" Zvedl svou učebnici. "Tygří oko, dřík z plevele a dřípatky v učebnici nejsou." S nadějí se díval na jednu z polic, když Snape zvedl hlavu od své práce.
Snape přikývl: "Vždy se můžeš podívat na jakoukoli knihu, na kterou dosáhneš."
"Díky tati!" Harry vysunul nohy zpod konferenčního stolku a přešel k jedné z polic. Po několik minut bylo ticho, jak Harry pročítal názvy jednotlivých knih. Pokud titul nebyl na vazbě, vytáhl knihu a přečetl si titulek na obálce.
Harry začínal být frustrovaný z toho, že jeho otec měl o MNOHO víc knih, než čekal. Všechny vypadaly slibně, ale nemohl přečíst celou knihovnu, že?
Snape svého syna sledoval skrz clonu černých vlasů a ušklíbl se, když viděl jeho ohromení. Rozhodl se, že by mu mohl trochu pomoct, jelikož Harry zvolil tři přísady, které nejsou v osnovách pro první ročník.
"Zkus Léčebné rostliny od madam Wychellové, Shromažďování podstaty drahokamu a možná bys mohl zkusit…"
Harry ho vítězoslavně přerušil: "Účinek plevele na lektvary!" Usmál se a Snape pobaveně přikývl.
Brzy byly všechny knihy nalezeny a Harry se vrátil ke stolku dodělat svůj úkol. Za okamžik byl pohlcen fascinujícím textem, který pojednával o shromažďování podstat drahých kamenů. O hodinu později napsal i několik odstavců o tygřím oku.
Harry si vzpomněl na událost, která se rychle blížila. "Tati?" zeptal se a tentokrát nečekal, až ho otec vezme na vědomí. "Musím jít na Halloweenskou slavnost?"
"Každý se zúčastní," odpověděl Snape automaticky, zatímco oznámkoval esej rozmáchlým "T" do levého horního rohu.
"Já vím, ale…" Harry si všimnul, že svým nervózním zvykem poklepávat na špičku brku zanechal na svém pergamenu nejméně tucet malých inkoustových skvrn. Začal usilovně odstraňovat kapky, ale podařilo se mu jen inkoust rozmazat do ještě větších skvrn, které z větší části zasahovaly do již napsaného textu.
"Harry," promluvil Snape po několika minutách ticha. "Halloweenská slavnost bude pro všechny tvé přátele a bude tam také dostatek sladkostí, aby každého z vás dostaly do diabetického kómatu po dobu nejméně jednoho týdne." Lehce se nad tím ušklíbl.
Harry se slabě usmál, byl to spíše nucený úsměv a to způsobilo, že Snape opustil svůj stůl a sedl si do křesla, ze kterého sledoval svého syna s obavami v očích. "Proč bys nechtěl jít na slavnost?"
"Já…protože…" Harry hleděl dolů na svou částečně vypracovanou esej, popravdě hleděl skrz ni. Hloubkou svých zelených očí provrtával díry do stolku, nakonec odpověděl: "Neměl bych." Když se odvážil vzhlédnout, zhluboka se nadechl a téměř zašeptal: "Tehdy byli moji rodiče zabiti, ne?"
Snape pocítil bodnutí ze zmatku a viny, odrážejících se v synových očích, a krátce zauvažoval nad tím, že nikdo Harrymu neřekl, kdy byli jeho rodiče zabiti. "Ano, byli. Tvoje teta ti nikdy neřekla, kdy se to stalo?"
Harry zavrtěl hlavou, v očích tvrdý pohled při zmínce o své tetě. "Teta Petunie mi vždy říkala, že to byli opilci, kteří umřeli při autonehodě," vyprsknul. Nadechl se a rozhořčeně dodal: "A že si to zasloužili!"
Snape zuřil nad bolestí a hněvem v synově hlase. Musel Dursleyovy navštívit a to brzy. Luciusův kontakt v mudlovském světě taktně čekal na Snapeovo jednání předtím, než se s nimi vypořádá legálně.
"Tvoje teta byla žárlivá a zlomyslná žena," řekl Snape tiše a soucitně.
"Byla to Hermiona," odpověděl Harry zdánlivě zničehonic. Snape se zamračil a přemýšlel, co mohla Hermiona udělat. A než se stačil zeptat, Harry to rozvedl: "Opravdu ráda čte Dějiny čar a kouzel a říkala, že tam byla o nich celá sekce. Já…" ušklíbl se. "Četl jsem to."
Snape zavřel oči a v znechucení si stiskl kořen nosu. Také tu sekci četl. Byl to poetický, romantizovaný, zcela spekulativní, explicitní a velmi nepřesný popis hrůzy, ke které došlo těsně po půlnoci 31. října 1981. Byl zde nešťastný počet zpravodajských článků, knih a periodik, které měly podobné, ne-li okopírované, popisy oné noci, a Snape věděl, že by bylo nemožné uchránit svého syna od všech.
"Myslíš, že bys neměl Halloween vůbec slavit, Harry?" zeptal se.
Harry pohlédl do otcovy tváře, viděl v ní znepokojení a snažil se odpovědět. "No… je to nefér, ne? Máma a táta už nikdy nebudou Halloween slavit a byla to hrozná věc. Bylo by špatné být… však víš…" Harry se nepohodlně zavrtěl a čmáral na okraj své eseje, jen aby mohl něco dělat.
"Šťastný?" promluvil Snape tiše. Harry sklíčeně přikývl.
Snape se s povzdechem přesunul na pohovku a posadil Harryho vedle sebe. Harry se automaticky opřel o otcův bok, potěšen z toho, že bude moci poslouchat pravidelný a uklidňující tlukot jeho srdce.
"Harry, tvým rodičům by se nelíbilo, kdyby věděli, že jsi obětoval své štěstí. Jen to, že nemohou slavit s tebou, neznamená, že bys neměl ani ty." Harry naslouchal zvuku otcova hlasu, naslouchal slovům, ale nebyl o nich zcela přesvědčen. Snape vycítil, že jeho syn ujištění nepřijal, a pokračoval: "Víš, jak moc tvou matku těšil život?" Cítil Harryho rozechvělé odmítnutí. "Milovala ho natolik, že když ses narodil, nemohla se dočkat, až ti bude moct všechno úžasné ze života ukázat. Myslím, že ona… a Po-James by byli mnohem radši, kdyby sis užil Halloween společně se svými přáteli."
"Znal jsi mě, když jsem byl malý?" zeptal se Harry.
Snape byl na chvilku poněkud rozhozen otázkou, která navenek neměla nic společného s tím, o čem právě diskutovali. Přesto se ředitel Zmijozelu rychle vzpamatoval. Koneckonců, vedl již spoustu podobných rozhovorů se svými hady, kteří měli sklony k náhlým změnám tématu, které někdy ani nedávaly smysl, nakonec ale byly vždy spokojeni s poskytnutou radou.
Mistr lektvarů se v myšlenkách vrátil zpět do té doby. Pro něj to bylo pár měsíců. Většinou nepříjemná setkání s několika členy Fénixova řádu, kteří mu vždy připomínali jeho studentská léta v Bradavicích. Lily ho přijala a zdálo se, že dokonce i Lupin pro něj nemá nic jiného než pár laskavých slov. Která on přirozeně ignoroval. Naproti tomu Black měl vždy tu nejhorší urážku připravenou na jazyku nebo hůlku v pohotovosti. Snape neměl žádný důvod, proč by to zatracené psisko měl chtít přesvědčit, že byl špionem pro stranu Světla. Opravdu se nezajímal, co si o něm Black zrovna myslel. A pak tu byl Potter. Nepřátelství mezi ním a Potterem přestalo po skončení školy, ale Snape ještě stále přechovával zášť k muži, který ho šikanoval… a nakonec mu vzal Lily. Potter - nebyl tak úplně hloupý - měl za to, že nejlepší bude nechat Snapea osamoceného a oslovil ho pouze, pokud musel. Jak se zdálo, Lily zaujala podobný postoj.
S výjimkou těch několika málo okamžiků, kdy s sebou přinesla malého Harryho. Zdálo se pro ni důležité, aby každý plýtval svou náklonností na malého chlapce. Což bylo něco, s čím neměl nikdo z Řádu potíže. Bylo to… nepříjemné… když se to samé očekávalo i od něj.
Nikdo nemohl pochopit, že vůči chlapci nemůže riskovat žádné pozitivní emoce. Nikdo si, zdá se, neuvědomoval, že téměř po každém zasedání Řádu musel stát před Temným pánem a vyzařovat nenávist vůči mudlům a mudlorozeným. Kdyby Voldemort svým dotěrným nitrozpytem kdy uviděl, že Mistr lektvarů projevil náklonnost malému zelenookému chlapci, byl by mrtvým čarodějem!
Jeho mysl také trápilo to, že nikdo nechápal, čím si prošel. Ani Brumbál, který ve Zmijozela vkládal svou důveru a věnoval mu svou náklonnost. Přesto neměl žádné zábrany posílat Snapea zpět do náruče toho šílence. Na okamžik Snapea zamrazilo, když si uvědomil, že pokud by se Voldemort vrátil, poslal by ho starý kouzelník pravděpodobně zpět.
Takže ano, znal Harryho Pottera, ale neznal chlapce. S výjimkou jedné chvíle.
Lily mu po jednom zasedání poslala krátký vzkaz, dva týdny předtím, než byla ona a Potter zabiti. Válka se stupňovala a Temný pán posílal své Smrtijedy terorizovat mudly a každého, kdo s nimi sympatizoval.
Snape chtěl požadovanou schůzku v Zapovězeném lese ignorovat, ale na poslední chvíli si to rozmyslel. Obával se rizika, které na sebe Lily bere, když opouští svůj úkryt.
Ve dvě hodiny ráno s půlměsícem vysoko na noční obloze došel do lesa a našel Lily na místě, na kterém jí poprvé ukázal dřípatky.
Při pohledu na Lily zahalenou v bílém plášti lemovaným kožešinou téměř oněměl. Splývala s všudypřítomným sněhem a zdála se být až éterická se všemi těmi sněhovými vločkami, které kolem ní jemně vířily a padaly na zem. Kdyby nebylo záblesku jejích rudých vlasů jiskřících ve slabém měsíčním světle jako oheň, nebyl by ji viděl.
"Lily," promluvil měkce, hlasem poklidným jako sníh, který kolem nich tiše padal.
"Severusi!" Prudce se otočila a on v jejím náručí uviděl havraní vlasy jejího syna, zabaleného taktéž do bílé zavinovačky.
Snapeovi se při pohledu na dítě objevil ve tváři výsměch. Dokonce i v tak raném věku mělo dítě tu drzost, aby se podobalo svému otci.
"Je to také můj syn, Severusi," upozornila ho Lily ostře. Tón jejího hlasu způsobil, že sebou chlapec mírně zavrtěl a tak s ním začala něžně pohupovat, aby ho zase uspala.
"Proč jsi riskovala a přišla sama?" Hlas jako hedvábná ocel, když se jeho slova prolnula s jejími.
Lily popošla blíž, až stála nepříjemně blízko čaroděje v černém. Její hlas zůstal jemný, když spěšně vysvětlovala: "Nevěřím, že úkryt je dostačující, Severusi. On nás najde."
"Nemůže," trval na svém Snape tónem, který naznačoval, jak jsou její obavy hloupé. "Jste pod Fideliovým…"
Lily ho ostře přerušila. "Fideliovo zaklínadlo může být prolomeno!" Hlas měla stále jemný i navzdory hněvu. "Nestačí to a nikdo mi nevěří. Ani James, protože ho Albus ubezpečil, že ochrana je dostatečná." Lily byla přerušena svým synem, který si ve spánku zívnul a vystrčil malou ručku ze zavinovačky. Snape pozoroval, jak jí chvilku trvalo, než lehce zastrčila synovu ruku zpátky a políbila ho na tvář. Hloubka jejích zelených očí zachytila ty jeho, když znovu promluvila: "Mám strach, Severusi." Podívala se na své dítě. "O něj."
"Albus udělá všechno, abyste byli v bezpečí," zkusil Snape opět naléhat.
Lilyiny oči zaplály jasnou zelení letaxového ohně, jak vzrostl její hněv.
"Není to dost a ty to víš, Severusi! Nedovolím, aby ta stvůra ublížila mému synovi a chci, abys mi pomohl!"
Snape byl v šoku. Chtěl poodstoupit, ale Lilyina ruka ho chytla za zápěstí a přitáhla ho zpátky. "Co čekáš, že udělám?" vyštěknul nakřáplým hlasem, jako když se zlomí větvička v lese. Byl v šoku, ale Lily ho nepustila a ani se od něj neodtáhla.
"Slib mi to, Severusi. Slib mi, že ho udržíš v bezpečí!" Její dlaň mu sevřela prsty tak pevně, že sebou málem trhl. "Prosím!" S prosbou se její hlas stal zastřeným.
Snape vytrhnul ruku z jejího sevření a použil nitrobranu, aby zadržel úzkost, odmítaje se Lily podívat do očí. "Nejsem schopný to udělat, Lily," řekl napjatým hlasem. "Víš, kdo jsem. Ne…"
Harry si vybral tuto chvíli k probuzení. Zívnul a jeho drobné pěsti se propracovaly ven ze zavinovačky a pohodlně se protáhly. Zamrkal a protočil nad temným mužem svýma zelenýma očima plnýma nevinnosti. Šťastně zavrněl a usmál se.
Snape se cítil dětským pohledem spoután. Přestože barva jeho očí byla světlejší, nepochybně to byly Lilyiny oči. Uchovávaly si veškerou nevinnost a údiv, který si z Lily pamatoval, když byla ještě dítě.
"Mohl by objevit mou zradu, Lily," promluvil Snape hlasem ochraptělým lítostí, když se díval dolů na dítě, které se na něj s naprostou důvěrou nepřestávalo usmívat. "Mohl by poznat, že…" Ke svému zděšení se Snape přistihl, jak svým ukazováčkem přejíždí přes jemnou a teplou tvář dítěte. Tohle si nemohl dovolit. Pro něj by to znamenalo smrt, kdyby Temný pán měl někdy objevit tohle… tohle…
Ucítil na tváři dotek Lilyiny ruky a zavřel oči; oba vyděšení z jejího doteku, přesto po něm toužící. "Severusi, prosím. Pro naše přátelství, jež jsme kdysi měli, ochraňuj mého syna. Víš, že jsi jediný, kdo to dokáže."
Zanechávaje Lilyinu ruku stále položenou na své skráni, vzal do rukou opatrně Harryho tvář. Jeho dlaně byly velké a dítě bylo tak malé, až se Harryho hlava ztrácela v čarodějově něžném doteku. Snapeův temný pohled se zadíval hluboko do krásných zelených očí a stvrdil tak svůj slib. Se sněhem zlehka vířícím kolem nich a pod sametově černou oblohou osvícenou obloukem půlměsíce, Snape Lily přísahal a pak…
"Slibuji ti, Harry, že udělám všechno proto, abych tě udržel v bezpečí…" Pohlédl na spokojenou Lily. "A šťastného."
Mocná vlna magie, zářící stříbrnou a zlatou, se snášela kolem nich tří a mísila se s drobnými sněhovými vločkami. Malý Harry se chichotal, jak magie klesala a nořila se do něj a Snape mu dovolil držet se ho za prst.
Lily se nejprve usmála na něj a poté na Snapea. V jejích krásných očích se zračila úleva, a třebaže v něm samotném byla nepatrná část něčeho, co křičelo nad jeho pošetilostí, uzavřel tuto část sebe samého za těžkými dubovými dveřmi a věnoval Lily poslední úsměv, který jí vůbec kdy dal.
"Tati?" vybídl ho Harry a sledoval svého otce, který se zdál být někde velmi daleko.
Snape se oprostil od minulosti a usmál se na svého syna. Byl to jeden z těch vzácných úsměvů, který byl pro něj mnohem jednodušší v době, kdy byl sám ještě dítě, a byl velmi podobný tomu poslednímu, který věnoval Lily. Byl krátký, tak velmi krátký, ale Harrymu to stačilo. Neodpověděl na jeho otázku, ale pro malého chlapce to bylo mnohem dokonalejší než jakákoli slova.

*) giga je veselý až skotačivý barokní tanec
**) mordovník; známý spíše jako oměj šalamounek, prudce jedovatá rostlina
***) patří do skupiny drahých kamenů; více na http://www.drahe-kameny.info/tygri-oko.html

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 sisi sisi | 26. listopadu 2016 v 19:34 | Reagovat

No prostě nádherné. Vidět, jak Snape přichází na palouk dřípatek, Lili tam splývá sama bílá a doběla ozářená měsícem v náručí malého Harryho, do toho zní z hor zvon, šumí větve stromů, pak úplné ticho a přijde Snape, zahalený do tmavé černi a černým pohledem upoutá vše kolem, to je takovej nádhernej slaďáček, moc děkuji. Já vím, že události potom nedopadly dobře, to jen tato chvíle a přísaha pod širým nebem, to je tak kouzelné! :-)

2 Magicmax Magicmax | Web | 29. ledna 2017 v 18:42 | Reagovat

MÁŠ KRÁSNÝ DESSSS! :-)

3 Ajka Ajka | 6. února 2017 v 18:04 | Reagovat

[1]: Moc děkujeme za komentář! :)

[2]: Děkuji :) Autorku mohu jen doporučit!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama