12. kapitola 2/3

26. března 2016 v 20:27 | Ajka, Jane |  Nobody cared
Hip, hip hurá! :) Po víc jak roce další část. Snad teď bude povídka přibývat trochu častěji, neboť už na překlad nejsem sama. Tímto bych tak chtěla poděkovat mé dokonalé betě Jane, která již není jen betou, ale mojí spolupřekladatelkou! Velká část následující kapitoly je tak jen a jen její dílo :) Taktéž jen díky ní je zde nová kapitola tak brzy, tak jí hezky poděkujte :)

Snad se bude líbit. Jako vždy nás velice potěší vaše komentáře. ;-)

17. října 1991 - Čtvrtek

Hermiona seděla u malého stolku vedle své postele v koutě ošetřovny. Bylo hezké znovu začít chodit na vyučování a všichni její učitelé, včetně protivného profesora Snapea, ji přivítali. Psala svým sponzorům - zatím nenašla jiný vhodný termín pro Malfoye - o svém dni.


Milá tetičko Cissy a milý strýčku Luciusi,

Madam Pomfreyová mě dnes oficiálně propustila z ošetřovny, ale zatím tu budu přespávat, dokud mě nepřeřadí. Mám tu útulný koutek nedaleko kanceláře madam Pomfreyové. Mám tu postel, malou, ale pohodlnou, a stůl, kde můžu psát své domácí úkoly. Nejlepší ale je, že profesor Snape dovolil Harrymu a Dracovi, aby se tu večer mohli se mnou učit. Je od nich moc hezké, jak se mnou chodí všude po hradě.
Prefekti ze Zmijozelu jsou na mě také hodní. Některým dětem se pořád nelíbí moje přátelství s Harrym a Dracem, ale protože ví, že jste moji sponzoři, zůstávají pouze u ošklivých pohledů.
Dnes mě navštívila Millicent Bulstrodeová. Řekla mi, že protože nemá žádnou spolubydlící, požádala profesora Snapea, abych se po přeřazení nastěhovala k ní.
Už se těším, až budu ve Zmijozelu. Sice nevím, jestli mám nějaké zmijozelské vlastnosti, alespoň však budu se svými přáteli. Je pravda, že vás klobouk může zařadit na základě vašeho přání?
Mezi hodinami se stalo něco legračního, ale zvláštního…

Hermiona byla ráda, že mohla konečně zase začít chodit na hodiny. Od chlapců měla všechny poznámky a úkoly, které dostala při pobytu na ošetřovně, měla už všechny hotové.
Protože měli mezi hodinami asi dvacet minut volno, rozhodla se jít s chlapci projít na hlavní nádvoří. Bylo chladno a foukal vítr, takže si Hermiona mohla vyzkoušet zahřívací kouzlo.
"Vsadím se, že bude Hagrid dnes sklízet své dýně," poznamenal Draco a pozorně přitom sledoval procházející studenty.
"Na co ty dýně budou?" zeptal se Harry.
"Na Halloween!" odpověděl Draco. "Pro kouzelníky je to po Vánocích druhý nejlepší svátek. Copak mudlové neslaví Halloween?"
Hermiona přikývla. "Oblíkají se do kostýmů a chodí koledovat."
Draco se zamračil: Koledovat? Harry dodal: "Nikdy jsem nemohl jít, ale Dudley, teta i strýc se převlíkli a chodili na různé oslavy a …" Zmlkl, jak se v jeho mysli objevila nepříjemná vzpomínka. Strýc Vernon se vždy hodně napil a pak si to vždy chtěl vybít na Harrym. Rukou si podvědomě přejel po klíční kosti a otřásl se při vzpomínce na staré zranění.
Hermiona se zamračila a rozhodla se odvést hovor jinam: "Co dělají kouzelníci na Halloween, Draco?"
"No, děti mají vždycky velkou oslavu," řekl a nevědomky napodoboval postoj svého vedoucího koleje, " a domácí skřítci vaří svá nejlepší jídla. Je tu spousta paštiček, sladkostí, koláčků a dospělí nás nechají jíst, co chceme. Starší děti pak mají ples, aby mohli tancovat." Draco se ušklíbl a stejně tak Harry. Hermiona se na ně zamračila a odfrkla si. Kluci!
"Proč je to důležitý svátek?" zeptal se Harry.
"Je to chvíle, kdy je Závoj nejtenčí, ne?" řekl Draco, jako by Harry s Hermionou měli vědět, co to závoj je. Dva zmatené pohledy mu však naznačily, že jeho předpoklad je chybný, a tak vysvětlil: "Závoj. Odděluje náš svět od světa mrtvých."
"Ale v Bradavicích jsou duchové. Neznamená to, že žádný Závoj vlastně není?" namítla Hermiona.
Draco se frustrovaně povzdechl. "Duchové jsou něco jiného. Buď nechtěli odejít, nebo je tu něco drží."
"Nebo jsou tu za trest," dodal Harry. "Jako Krvavý baron."
Draco na něj překvapeně zíral. Hermiona se zeptala: "Jak to víš, Harry?"
Harry pokrčil rameny. "Párkrát jsem s ním mluvil. Jde z něj strach, ale doopravdy není zlý."
"On s tebou mluvil?" divil se Draco. "To je paráda! Normálně moc nemluví."
Dvojitý pozdrav je vytrhl z jejich diskuze. Harry a Draco se otočili a varovně pohlédli na nebelvírská dvojčata, Freda a George Weasleyovi.
"Chceme se omluvit," řekl Fred bez okolků a s Georgem upřímně a vážně hleděli na Hermionu.
"Chceme, abys věděla, že ne všichni nebelvíři jsou špatní," vysvětlil George.
Fred dodal tiše: "Nebo všichni Weasleyové."
Hermionin pohled byl chladný, ale poslouchala. Harry a Draco stáli každý po jejím boku s hůlkami v pohotovosti, pro jistotu.
"Ze všeho nejdřív…" spustil Fred, "nás bratr není špatný kluk…"
"Jen nepřemýšlí," dodal George.
"Občas je trochu protivný…"
"V podstatě je to pitomec," dokončil George trochu tvrdě. Dvojčata na sebe pohlédla a Fred pokrčil rameny.
"Tak jo, dokáže se chovat jako blbec, protože nepřemýšlí," souhlasil Fred.
"Mamka po nás chtěla, abychom se tě zeptali, jestli ti může poslat dopis," zeptal se George.
Hermiona už chtěla odmítavě zakroutit hlavou, ale Fred ji zarazil. "Mamka je opravdu hodná a vychovávala nás tak, aby z nás byli hodní kluci."
"Teda, až na Percyho," řekl George a ušklíbl se. "Je to hňup."
"A hňupové jsou jen otravní, ne zlí," souhlasil Fred.
Dvojčata potěšilo, že se Hermiona usmála. "Každopádně," dodal Fred, " mamka se asi bude chtít omluvit za Ronánka a poslat ti nějaké sladkosti."
George se usmál. "Mamčiny sladkosti jsou úžasný."
Hermiona poznamenala tiše: "Ale nebude po mně chtít, abych si promluvila s vaším bratrem?"
Dvojčata zakroutila hlavami. Fred řekl: "Mamka se jen hrozně stydí, Hermiono."
"Jo," souhlasil George a ušklíbl se. "Obvykle jsme to my, kdo jí dělají ostudu, ale ještě nikdy jsme nikomu neublížili."
Fred přistoupil o krok blíž k Hermioně a byl rád, že její stráž, Harry a Draco, zůstali stát na místě. "Ron udělal ostudu celé naší rodině a můžeš se vsadit, že mamka mu dává co pro to. Už to nikdy neudělá."
"Tak dobře," souhlasila Hermiona s usmála se. "Vaše mamka mi může napsat."
"Skvěle!" vykřikla obě dvojčata. "Teď," řekl Fred a tleskl rukama. "Víme, že se tě chystají přeřadit, ale kamkoli půjdeš…"
"… tak chceme, abys věděla," pokračoval George, "že na tebe dohlídneme."
Fred se usmál. "Nikdo z Nebelvíru už ti neublíží." Pak pohlédl na Harryho a Draca. "Nikomu z vás"
Později odpoledne během oběda, zašli Fred a George k profesorskému stolu, aby si promluvili s profesorem Snapem. Pohlédl na stříbrné trio, a když zachytil Hermionino krátké přikývnutí, kývnul na Freda a George. Dvojčata přešla ke zmijozelskému stolu a sedla si naproti Harrymu, Dracovi a Hermioně.

Fred a George se zdají být upřímní, ale hádám, že to ukáže pouze čas.

Dobrou noc.
S pozdravem,
Hermiona.

18. října 1991 - Pátek

Ráno posledního dne školního týdne bylo vždy dobré. Studenti se těšili na víkend plný her, muchlování, odkládání úkolů na poslední chvíli. Pro učitele znamenal pátek předzvěst opravování esejí a testů, spousty čaje (dost často říznutého různými alkoholickými nápoji) a konečně klid od hlučných dětí.
Do Velké síně vlétly sovy a zasypávaly příjemce pod sebou obálkami, svitky a malými balíčky.
Do Dracových míchaných vajíček se žuchnutím dopadl Denní věštec. Chlapec papír rychle utřel a rozložil noviny mezi ním a Harrym, aby se oba mohli podívat na nejčerstvější výsledky profesionálního famfrpálu. Hermiona obdržela velice elegantně vypadající krémovou obálku, která jemně voněla po šeříku. Otevřela dopis od Narcissy Malfoyové a začala číst.

Drahá Hermiono,

Jsme velice rádi, že se skvěle zotavuješ a že si odvedla opravdový kus práce a dohnala všechny studijní povinnosti. Prosím, dej nám vědět, jak si vedeš v hodinách.
Jistě tě potěší, že jsme dostali zprávu o tvém přeřazení do Zmijozelu, které se bude konat tento pátek 18. října v šest hodin. S Luciusem budeme přítomni coby světci. Dále zde budou profesoři McGonagallová a Snape, a Harry s Dracem jsou také zváni, pokud si to budeš přát. Během dne bys měla dostat zprávu od pana ředitele, aby ses dostavila do jeho pracovny.
Již jsem poslala žádost o šaty Madame Elianne a nemusíš si dělat starosti s barvou. Až přijedeš do Sídla na zkoušku, dohodneme se na barvě, která ti půjde nejlépe k pleti a vlasům.
S láskou,
Teta Cissy

Malfoyovic velký výr, který upustil dopis pro Hermionu, se ještě snesl k učitelskému stolu. Přistál vedle Snapeova talíře a nastavil Snapeovi nohu.
Snape se na ptáka zamračil, odvázal mu dopis od nohy a nabídl kousek své slaniny. Sova slaninu snědla a s mocným máchnutím křídel, který Snapeovi pocuchal vlasy, se vznesla do vzduchu. Snape si rukou rychle prohrábl vlasy a pak si přečetl krátkou zprávu:

Severusi,

Po přeřazování si musíme promluvit.

Lucius


18. října 1991 - Téměř šest hodin

Albus Brumbál nebyl dvakrát nadšený, i když s přeřazením slečny Grangerové souhlasil. Byla to hlavně jeho zástupkyně, spolu s jeho přáním, kdo žádosti napomohl. Jeden chlapec vyloučen, jeho budoucnost pravděpodobně navždy zničena. Další dva podmíněně vyloučeni. I když měli svou budoucnost stále ještě před sebou, i podmíněné vyloučení spolu s útokem se dostane do jejich záznamů, a nebylo v ředitelových silách s tím cokoliv dělat. Až budoucí potenciální zaměstnavatelé uvidí útok v jejich záznamech, budou pana Weasleyho a pana Finnigana posuzovat podle toho. Mrzelo ho, že je taková skvrna z minulosti bude doprovázet celý život nehledě na to, že už by takovou chybu nikdy neudělali.
A slečna Grangerová? Brumbál potřásl hlavou. Bude šťastná. Známky měla perfektní, budoucnost zabezpečenou. Nikdo o této události nebude vědět. Dívka bude přeřazena do Zmijozelu namísto toho, aby se musela potýkat s problémy uvnitř Nebelvíru. Ale zároveň se jim nepostaví čelem. Možná nakonec, pomyslel si zahořkle, nebyla slečna Grangerová vůbec nebelvírem. Málem to vyřkl nahlas, nicméně pohled na zachmuřený obličej vedoucího Zmijozelu jej donutil držet jazyk za zuby.
Zmijozelové, pomyslel si v duchu, ti vždy od všeho utíkají.
Snape začínal toho starého muže nenávidět. Ten zatracený nebelvír si nedovedl své myšlenky nechat pro sebe, a navíc před zkušeným nitrozpytcem to bylo, jako by na něj své myšlenky přímo křičel. Jistě, Albus Brumbál nikdy nedělal nic bezdůvodně a jeho upřený pohled směrem k mladšímu čaroději dával jasně najevo, že s přeřazením nesouhlasí.
Užuž se chystal utrousit kousavou poznámku, když v tom, ze všech lidí právě Minerva řekla starému muži, kam si může své jedovaté myšlenky strčit.
"Přestaňte se tak tvářit, Albusi!" postěžovala si. Ředitel se na ní smutně zadíval a Minerva se zamračila. "Jen pro mé zastaralé názory rozhodně nedopustím, aby slečna Grangerová znovu skončila na ošetřovně, tak se přestaňte takhle koukat na Severuse, jako by za to mohl."
"Chápeš mě špatně, má milá," prohlásil ředitel jemně.
Tentokrát Snape zachytil malou změnu v modulaci hlasu starého čaroděje, která značila magický hlas. Ostře ho přerušil. "Je očividné, že s přeřazením nesouhlasíte. Nicméně petici odsouhlasila Rada, takže se s tím již nedá nic dělat." Snape překřížil ruce na prsou a nasadil kamenný výraz.
Brumbál si povzdechl a pokrčil rameny. V tu chvíli se ozvalo klepání, které starý čaroděj velice uvítal. Mávl hůlkou a otevřel dveře. Za nimi stáli Malfoyovi s jejich synem, Harrym Potterem a Hermionou Grangerovou.
"Narcisso, Luciusi," přivítal je Brumbál. Dostalo se mu jen letmých pohledů, od staršího Luciuse krátké pokývnutí. Brumbál takový projev nezdvořilosti ignoroval a obrátil se na dva studenty. "Pane Pottere, pane Malfoyi, mohu vás poprosit, abyste se posadili ke svým profesorům?" Chlapci se přesunuli k židlím, které stály před jejich učiteli.
Když se Harry s žuchnutím usadil na židli, Snape (instinktivně, jak to rodiče většinou dělávají) lehce zatlačil na chlapcovu páteř, aby ho donutil posadit se rovně. Harry se ohlédl přes rameno s otázkou v očích. Snape lehce kývl a narovnal se, aby mu šel příkladem. Jeho výraz se nezměnil, ale jeho oči změkly. Harry si spokojeně oddechl a vrátil svůj pohled zpět do středu místnosti.
Lucius dovedl svou ženu k židli a pak se postavil za Hermionu, ruce lehce položil na její ramena. "Rádi bychom tohle vyřídili co nejdříve, Brumbále," řekl nejstarší Malfoy a úmyslně vynechal jeho titul.
Ředitel nic neřekl a přivolal Moudrý klobouk z jeho police vysoko za stolem. S kloboukem v ruce se otočil na Hermionu. Vyčaroval stoličku a vyzval ji, aby se posadila.
Hermiona se bez váhání posadila. Usmála se na Harryho a na Draca a pak se otočila na Brumbála. "Jsem připravená, pane."
Brumbál jí položil klobouk na hlavu a Hermionu pohltila tma.
"Ale, ale," protáhl klobouk. "Nebelvír ti není po chuti?"
"Ne," odvětila Hermiona trochu ostře.
"Ale máš kuráž," zamyslel se klobouk samolibě nad svým prvním zařazováním. "Podívejme se na to, čím vším sis prošla… Ale! To si o mně myslíš?" Klobouk se najednou rozesmál a opustil Hermioniny myšlenky. "Takže! Nejradši bys mě spálila, kdybys mohla. Ale moje magie je mnohem silnější než ta tvá. A navíc mě nejde spálit."
"To už to někdo zkoušel?" zeptala se kysele.
"Hmm… Chápu. Takže nechceš, abych dělal svou práci?" Klobouk ignoroval její otázku a zaměřil se na její myšlenky.
"Myslím, že mě klidně znovu strčíš do koleje, do které nepatřím," opáčila pevně.
"Takže si myslíš, že tě nezařadím do Zmijozelu?" zeptal se jí znovu klobouk.
"Nevěřím ti," odpověděla Hermiona tvrdohlavě.
"Ale! Teď zníš jako pravý zmijozel, slečinko." Klobouk se zachechtal a Hermiona se zamračila do tmy. "No, podívejme se, co tu máme…" zauvažoval a na několik minut si začal broukat a mlaskat neexistujícím jazykem. "Ambiciózní, ale… trochu problémy se snahou přede všemi se předvádět… ale to už ses docela odnaučila, jak vidím. Stále ještě neustále s rukou nahoře, ale za pár let… Přeživší. Už ne tak ochotná všechno dělat sama." Kloboukův povýšený, vševědoucí hlas začal Hermioně lézt na nervy. "Flexibilní, ó ano… A tady! Chytrost, zdatnost a přizpůsobivost… perfektní… Mazanost!... Ó ano, to opravdu ano. No, tak to asi není jiná možnost, že?"
Hermiona zadržela a dech a cítila, jak jí srdce bolestivě tluče v hrudi. No tak! Zaprosila. Která kolej?
Klobouk se uchechtl, trochu zlomyslně, připadalo Hermioně. "ZMIJOZEL!" vykřikl a vylekal tím všechny v místnosti.
Hermiona si strhla klobouk z hlavy a ani se nestarala, že spadl na zem. Rozeběhla se ke svým přátelům a objala je. Poté objala Narcissu, která ji s potěšeným úsměvem poplácala po zádech. Luciuse překvapilo, když se dívka rozeběhla k němu a také ho objala.
"Děkuju vám, pane!" zvolala.
Lucius se usmál a neohrabaně ji také poplácal po zádech. "Nemáš zač, dítě… uch…" Draco moc dobře věděl, že Lucius nerad dává na veřejnosti najevo jakékoliv emoce (i když se ho to snažil naučit), a tak popadl Hermionu a odtáhl ji k místu, kde seděli s Harrym.
V tu chvíli k nim přistoupila Minerva a zachmuřeně shlédla na rozesmátou dívku. "Hodně štěstí, slečno Grangerová." S tím opustila ředitelnu a ignorovala Brumbálovo volání. Snape se zamračil a přemýšlel, jestli to stará čarodějka nemyslela trochu sarkasticky.
Brumbál sebral ze země ošuntělý, starý klobouk a trochu zbytečně se jej pokusil oklepat. Mávnutím hůlky ho pak poslal zpět na polici. Když se otočil, usmál se na veselou dívku, ale jeho úsměv pozbýval jakoukoliv skutečnou radost, protože mu v očích nehrály žádné veselé jiskřičky.
"Takže to by bylo." Jeho úsměv zešedl a rázem vypadal na svůj skutečný věk. "Ať je pro vás Zmijozel pravým domovem, slečno Grangerová." Brumbál je pak mávnutím rukou vyzval k odchodu.
Snape se temně zamračil na starého čaroděje a pak otočil svou pozornost na svého nejnovějšího člena. "Pojďte se mnou, slečno Grangerová. Ukážu vám cestu na kolej a do vaší ložnice."
Narcissa přistoupila ke svému manželovi a Lucius pokynul chlapcům. "Běžte s nimi, pánové. Počkáme na vás ve Vstupní síni."
"Půjdeme někam, otče?" zeptal se Draco a jen stěží skrýval naději v hlase.
Lucius se usmál a poplácal ho po hlavě. "Myslím, že společná večeře bude na místě, nemyslíš?"
"Ano! Děkuji, otče!" Draco popadl Harryho a společně se rozeběhli ke dveřím.
"Chovejte se slušně!" vyštěkl Snape na ty dva darebáky. Ušklíbl se, když jejich chůze zpomalila, dokud nezmizeli na točitém schodišti. Jakmile sestoupili ze schodiště, slyšel, jak jejich kroky opět zrychlily, dokud postupně neutichly.
"Severusi!" ozvala se Narcissa. "Připojíš se k nám?"
Snape se ohlédl přes rameno. "Bude mi ctí."

18. října 1991 - Slavnostní večeře

Večeře měla být příjemnou záležitostí v jedné z těch drahých milovských restaurací v centru mudlovského Londýna. Hermiona, která s rodiči často cestovala, byla zvyklá na rušnou směsici zvuků, kterými se mudlovský Londým vyznačoval, ale ani jeden z chlapců na to připraven nebyl. Draco, setrvávající po většinu času na Malfoy Manor, případně v matčině vile ve Španělsku, nikdy nenavštívil žádné z velkých mudlovských měst. Ani Harry se nikdy nedostal mimo Zobí ulici, takže stejně jako Draco, byl uchvácen množstvím světel a hluku.
Snape přeměnil Harryho oblečení do úhledných tmavě šedých kalhot, bílé bavlněné košile, a k tomu odpovídající kabát. Nerad nosil vázanku, ale opravdu rád nosil kabát ke kolenům, kterým se jeho vnější plášť měl stát. Stejný kabát měl i jeho otec.
Lucius měl na sobě jemný tmavě šedý oblek v edwardiánském stylu, musel pouze přeměnit svůj plášť na ještě jemnější vlněný plášť v tmavě fialové barvě, s černým kožešinovým límcem a manžetami. Oblečení svého syna změnil podobně, nicméně místo vázanky mu přičaroval elegantního černého motýlka z hedvábí. Harryho vázanka byla ze zeleného hedvábí, ale byla moc dlouhá. Narcissin oděv byl, stejně jako jejího manžela, rovněž mudlovský; jednoduché černé šaty, které se na ní ladně vlnily, a kabát, rovněž tmavě fialový, který byl u pasu převázán.
Narcissa si vzala za úkol přeměnit Hermioninu školní uniformu, takže nyní na sobě dívka měla zelené hedvábné šaty s o něco světlejší zelenou stuhou kolem pasu, která se zavazovala na zádech, a s jemnou výšivkou květin a včel kolem krku. Šaty jí spadaly ke kolenům a namísto obvyklých školních bot měla nyní boty z černé lakované kůže. Na sobě měla také hebký, holubicově šedý kabát s bílým kožešinovým límcem a také s bílým rukávníkem, aby její ruce byly v teple.
Tři dospělí a tři děti byli dokonalým zimním obrazem, šarmantní vyšší společenská vrstva, a podle toho s nimi také bylo v restauraci zacházeno.
Draco se snažil Harryho zaujmout krevetovým koktejlem, ale Harry se jen ušklíbal nad malými vybledlými věcmi, které vypadaly jako rybí ocásky v rajčatové omáčce. Snape se ušklíbl a navrhnul, že by se Harrymu možná zamlouvala srdíčka z artyčoků na másle. Harry po svém otci vrhnul pochybný pohled, - název jídla zněl divně - ale jakmile je ochutnal, tak si je zamiloval.
Draco se svým otcem večeřeli humra, zatímco Narcissa si jako hlavní chod vybrala sněžného kraba. Hermiona měla kuře na citronech s Caesar salátem a pomyslela si, že je to to nejlahodnější kuře, jaké kdy jedla.
Harry - opět! - se cítil poněkud nejistý nad všemi těmi názvy pokrmů v jídelním lístku, a tak nakonec dal na radu otce, který mu objednal filet mignon, který si opravdu užil.
Snape si naproti tomu, protože nemá rád ryby, pro sebe vybral jednoduchý steak naporcovaný na malé kousky a se spoustou míchané zeleniny kolem. Harry, který si dobře pamatoval, co mu jeho otec říkal o zelenině, snědl všechnu, kterou měl na talíři. V opačném případě by neměl dovoleno jíst dezert.
Dezert byl, samozřejmě, nejvíce očekáván dětmi. Dokonce i Hermiona, která se obvykle v Bradavicích vyhýbala jakýmkoli sladkostem, se oddávala modrým pusinkám, vypadající jako lehká mořská pěna, na křehkém piškotu. Harry šel rovnou po čokoládě a dopřával si velký kus dortu s názvem "Čokoládové nebe". Draco se rozhodl pro svůj oblíbený dezert, a tím bylo tiramisu. Dospělí moudře zůstali jen u kávy nebo likéru.
Během dezertu se Harry vesele zeptal: "Hermiono, jak to že s námi nešli slavit také tvoji rodiče?"
Hermiona přestala jíst svůj dezert. Snape vzhlédl a viděl, jak dívce rudnou tváře. Aniž by se na někoho podívala, a také neustala v nabírání pusinek na svou lžíci, odpověděla: "Znovu odjeli do Francie. Matka mi řekla, že se letos v létě pojedeme podívat na nějaké živé divadlo."
Vesele se zasmála, ale Snape si mohl všimnout smutku, který se jí zračil v očích a který ho poněkud zmátl. Minerva mu často vyprávěla o tom, jak moc zcestovalá Hermiona je a jak předešlý průzkum mudlovských rodičů ukázal, přestože vlastnili prosperující zubní ordinaci, často se také pohybovali ve vysokých společenských kruzích.
To bylo vychloubání, které Snape považoval za nechutné. Rád by si s dívkou brzy pohovořil o jejích cílech a plánech, co by chtěla po odchodu z Bradavic dělat, a také o jejím rodinném životě.
Shledal velice zvláštním, že navzdory tomu, jaké úsilí Lucius vynaložil na to, aby je všechny vzal do mudlovské restaurace, Hermioniny rodiče na slavnostní večeři nepřišli.


NCNCNCNCNC

Po návratu do Bradavic šly děti do zmijozelské společenské místnosti, kde se Draco, Harry a Hermiona připojili ke své studijní skupině, ve které také byli Millicent Bulstrodeová, Teddy Nott, Pansy Parkinsonová a Blaise Zabini. Malfoyovi odešli do komnat pro návštěvy, kde se Narcissa usadila s románem v ruce, zatímco si její manžel šel promluvit s Mistrem lektvarů.
Ve společenské místnosti Zmijozelu, kde tabulka jednoho z vysokých oken poskytovala výhled na Jezerní město pod Černým jezerem, bylo vidět jen málo studia. Pansy zírala na Hermionu přes svou učebnici Přeměňování. Ačkoliv byl její otec finančním podporovatelem Vy-víte-koho, netrvala Pansy na předsudcích čistokrevných vůči mudlům a mudlorozeným. Ona prostě Hermionu vnímala jako další svou soupeřku o Dracovu náklonnost. Byla schopná do určité míry dívku ignorovat ve Velké síni po dobu jídla, ale nyní Hermiona byla zmijozel, z čehož Pansy neměla radost.
Millicent Bulstrodeová Pansy ignorovala; téměř po stejnou dobu jako ona. Sedla si vedle kolejní spolužačky a dělala to, co dělali ostatní, tedy "prozradit tajemství" Zmijozelu.
"I když tě někteří nemají rádi, profesor Snape řekl, že to není dovoleno ukazovat mimo společenskou místnost," řekla Millicent.
Hermiona se ušklíbla. Pro jednou se i ona ve všech těch pravidlech a pokynech ztratila, ale Harry jí slíbil, že jí s tím později pomůže, protože si většinu z nich sepsal.
"Jen nezapomeň na pravidla, která jsou vedle dveří, Hermiono," řekl Harry a ukázal při tom na zarámovaný seznam pravidel vypsaných elegantním písmem.
"To jsou Zákony," vložil se do toho Teddy. "Zmijozel je naše rodina a my se tak učíme, že ne každá rodina je dokonalá."
"Jako Marcus Flint!" prsknul Draco. Všichni přikývli, včetně Pansy.
Marcus Flint měl nevymáchanou pusu, kterou nikdy neudržel zavřenou. Rovněž ji nedokázal udržet zavřenou mimo společenskou místnost a pokaždé, když byl chycen, jak prohlašuje něco proti svým kolejním společníkům, ztratil body. Jednou, stalo se to už dávno, dostal dokonce i trest. Vincent Crabbe a Gregory Goyle, kteří kapitána famfrpálového týmu vnímali jako hrdinu, byli přinejmenším dost chytří na to, aby své urážky udrželi ve společenské místnosti.


NCNCNCNCNC

Snape se ujistil, aby byla Narcissa pohodlně usazena v jím vyčarovaném křesle v obývacím pokoji poblíž očarovaného okna, z něhož byl kouzelný výhled na třpytivé noční Prasinky. Poslední věc, kterou udělal, bylo to, že přivolal čaj z pupalky, o kterém věděl, že ho čarodějka zbožňuje.
Narcissa si sedla ke své knize a přestala si zbylých dvou čarodějů všímat.
Lucius každému z nich nalil brandy, kterou vzal z příborníku, kde čaroděj skladoval lahve s ohnivou whiskey a brandy.
"Tvoje chování není moc povzbudivé," řekl Snape s obavou v hlase. Sledoval, jak se Lucius posadil do jednoho ze dvou ušáků před krbem, než se sám usadil do své oblíbené a notně opotřebované židle.
Lucius upřeně pozoroval svou sklenici s brandy, než si dopřál doušek. Poté držel sklenici v jedné ruce a vířil jantarovou tekutinou v ní. Působilo to až hypnoticky.
"Musel jsem provést menší průzkum…tedy, větší průzkum. Lily byla v kouzlení mimořádně nadaná, že?" zeptal se starší čaroděj.
"Velmi," souhlasil Snape. "Měla potřebnou kreativitu k experimentování s čarováním a poměrně dobrá byla ve vytváření vlastních kouzel." Trochu si povzdechl. "Myslím, že by Lily vstoupila k Zaklínačům, kdyby nebylo války."
Na okamžik se oba muži odmlčeli, pak Lucius promluvil: "Poslal jsem vyšetřovatele do Godrikova dolu." Zavrtěl hlavou v mírném znechucení. "Je to strašný pomník na památku Potterových. Zlomek času v nepřirozeně zamrzlém stavu. Nic tam není na místě."
Snape přikývl a snažil se potlačit žluč, která se mu bouřila v žaludku, když si vzpomněl na chvíli, kdy pohlédl na napůl zničený dům, ve kterém James a Lily žili a kde měli být v bezpečí. Bylo to strašidelné místo, ne kvůli duchům, ale díky vzpomínkám na hořkosladké štěstí a tragickou smrt. Snape se tam netoužil nikdy vrátit a dokonce Brumbála prosil, aby místo do základů spálil. Místo toho se, bez vysvětlení jako obvykle, ten starý blázen od ponurého muzea odvrátil zády. Zůstala zde odporná památka, která zachovala každý kus roztříštěného dřeva, rozbitých cihel a vyznačených spálenin, vzniklých únikem kouzel.
Lucius pokračoval: "Můj vyšetřovatel našel téměř tucet knih, do kterých si Lily psala poznámky." Z vnitřní kapsy vytáhl zmenšenou knihu, kterou vrátil do normální velikosti. Pak ji odlevitoval Snapeovi.
Kniha byla celkem objemná a vyžádala si obě ruce, aby ji Snape dokázal udržet. Neotevřel ji hned, i když titul ho velmi zaujal: Tajemná ochranná magie mateřství. Byl trochu nesvůj při pohledu na precizní písmo, které Lily používala.
"To je ten klíč," řekl Lucius. "Lilyiny poznámky jsou složité po celou dobu čtení, ale to, co tě bude zajímat, je asi v polovině knihy. Pouze v této oblasti použila tyrkysový inkoust."
Povzbuzen sám sebou, Snape knihu otevřel. Lucius měl pravdu. Její ručně psané poznámky byly na okrajích natěsnané mezi řádky, a pokud se již nikam nevešly, připojila tam Lily kus pergamenu a napsala to na něj.
Vzpomínal, jak jednou, když už byli oba v Bradavicích, zíral v hrůze na její zvyk značkovat si učebnice svými nekonečnými poznámkami. Během několika málo týdnů vypadala její učebnice, jako by ji soustavně házela dolů z pohyblivého schodiště. V záchvatu zlosti vzal Snape všechny její knihy a ukázal jí kouzlo, které všechny její neuspořádané poznámky přeneslo do deníku. Lily v psaní poznámek pokračovala, ale aspoň na konci dne své knihy zbavila nepořádku.
Snape se zlehka ušklíbl, když viděl, jak byla ohledně svého zvyku tvrdohlavá, ale přesto se divil, proč si poznámky nezkopírovala. Kniha byla v dobrém stavu, jen vypadala poněkud hůř se všemi těmi přidanými kousky pergamenu, které z ní tu a tam trčely, stránkami s ohnutými rohy, a samozřejmě s poznámkami v téměř každé barvě inkoustu.
Brzy našel úsek s tyrkysovým inkoustem a očima prohlížel poznámky. Samotný text se zabýval legendou o matčině magii, která chránila její dítě před zlem. Každá čarodějka a čaroděj věděli, že se síla čarodějky po porodu zvýší. Její magie je během těhotenství nevyzpytatelná, ale stejně tak i po tom, co těhotenství skončí. Jakmile čarodějka dítě porodila, její magie se mohla o dost zvýšit a vazba v buňkách magického jádra se přenesla do krve. Tento text podrobně popisoval to, co už dávno nebylo bráno jako pouhá legenda; to, že matka mohla rozšířit svou moc na dítě a tím ho ve chvíli nebezpečí ochránit.
Lilyiny poznámky zkoumaly, jaká kouzla by mohla být použita na skutečný přenos matčiny magie ve formě jakéhosi štítu, který by zvrátil kouzla mířená na dítě. Její poznámky také zmiňovaly nitrobranu a nitrozpyt. Zaujat poznámkami o tomto druhu magie, pokračoval dál v luštění jejích poznámek.
Zatímco Snape pokračoval ve čtení, Lucius jim dolil pití. Mladší muž si, zdá se, nebyl vědom opětovného naplnění své sklenice, ale nemohl si nevšimnout toho, že Lucius stál chvíli na jednom místě, než se vrátil do svého křesla.
"Duchovní magie?" Snape zalapal po dechu.
Lucius se pousmál. "Našel jsi klíč."
"Lily se spojila s Harrym?" zeptal se nevěřícně. "Jizva - slouží jako Závoj?"
"Ne tak docela," opravil ho Lucius. "Alespoň ne podle toho, co jsem objevil. Lily vytvořila spojení mezi sebou a svým synem tak, že kdyby ji někdy potřeboval, může ji povolat. Myslím, že je to více…hm…substance než Závoj."
"V jeho snech," uvažoval Snape s porozuměním.
"Pro dítě by to byl ten nejjednodušší způsob," souhlasil Lucius. "Mohl by to být i důvod, proč se Lily a James objevili během přijetí. Nevíš, jestli Harry někdy…povolal svou matku?"
Snape zavřel knihu a přivolal něco ze své ložnice. Lucius viděl, jak k nim do obývacího pokoje plachtí papírová obálka. Snape ji otevřel a vytáhl z ní křehké výkresy, které sebral z Harryho přístěnku při jeho záchraně. Předal je svému příteli.
"Nakreslil je podle svých snů, když byl ještě batole," vysvětloval Snape.
Luciusovy oči spočinuly na téměř dokonalém vyobrazení Bradavic, Hagridovy hájenky, Zapovězeného lesa, dětí vznášejících se na košťatech a zvědavé postavy ředitele tančícího podivný tanec. Poslední kresba byla ta, ve které Harry nakreslil sám sebe, Černého pána ze svých snů a děsivý Voldemortův obličej.
"Harrymu se zdálo o tobě?" žasnul Lucius.
Snape přikývl. "Nazval mě Černým pánem." Lucius si odfrknul a jeho přítel se zamračil. "Když jsem ho našel, zeptal se mě, proč jsem nepřišel dřív." Snapeův hlas byl napjatý, vážný a s ostrým nádechem lítosti. "Nesmím ho ještě někdy zklamat, což je důvod, proč musím pochopit, co se s jeho jizvou děje."
Lucius si přivolal Lilyinu knihu a poklepal na desky. "Vědomí toho, co udělala, vysvětluje Harryho vize. Možná se nikdy nedozvíme, co se přesně stalo, když Voldemort seslal vražednou kletbu na malého Harryho, a ani to, jak se před ní zachránil. Čemu věřím já, je to, že Lily seslala své kouzlo v tomtéž okamžiku, kdy Temný pán seslal to své. Zcela neúmyslně mohlo kouzlo otevřít spojení mezi nimi." Lucius držel kresbu Snapea, jak ničí Voldemorta. "Harrymu se o něm muselo zdát," dotkl se postavy Temného pána, "stejně jako o těch ostatních."
"A teď, když je Voldemort uvnitř tohoto hradu a tím, jak sílí, se jeho vize přenáší na Harryho," zamumlal Snape.
Lucius se zlehka zamračil a na chvíli se zadíval do své sklenice s ohnivou whiskey. "Proč ten starý blázen nedělá nic, aby zjistil, kde se Voldemort skrývá?"
"Dělá," odplivl si Snape. "Svým tajemným, manipulativním způsobem přinesl ten zatracený Kámen mudrců do školy a pak nás ten hlupák donutil postavit síť překážek na jeho ochranu."
"To je všechno?" zeptal se Lucius.
Snapeovy prsty rozzlobeně poklepávaly na opěradlo křesla. "Mám podezření, že má v úmyslu jít po Voldemortovi prostřednictvím Harryho." Na chvíli se odmlčel a zamračil se na plameny v krbu. S mrštností kobry, která Luciuse překvapila, hodil svou sklenici i s jejím obsahem do plamenů. Plameny zahučely stravujíce alkohol z třpytivých střepů. "Pokud ovšem není Harry Temným pánem."
Narcissa sice nad zvukem tříštícího se skla nezvedla hlavu, ale pozvedla hůlku a seslala tišící kouzlo.
Lucius mávl hůlkou nad kousky rozbitého skla, aby sklenici opravil. Když byla sklenice v původním stavu, přivolal si ji k sobě a zkoumal ji. Poslal ji pak k příborníku, rozvažujíc nad svým přítelem, který nutně potřeboval nějaký likér.
"Harry zcela jistě není Temný pán, jinak by Cruor mea cruor selhalo. Velice ošklivě." Snape při té myšlence spolkl žluč, takže po svém příteli vrhnul kyselý pohled.
"Ale je tu něco, čeho se obávat, ačkoli…" mluvil Lucius opatrně. Byl si dobře vědom přítelova hněvu a nepřál si ho dostat do bodu, kdy by ho už nedokázal ovládat. Snape, i když měl nad sebou mnohem větší kontrolu, než starší Malfoy očekával, se uklidnil, když Luciuse poslouchal. "Noční můry. Hlavně ta poslední. Mám obavy, že by mohlo být pravděpodobné, že Voldemort posedne Harryho."
Snape se v porozumění ušklíbnul. "Musel už někoho posednout, ale jeho moc nemůže být moc stálá. Proto ti mrtví jednorožci a dva kentauři."
"Máš podezření, kdo by to mohl být?" zeptal se Lucius.
"Quirrell," předložil mu Snape bez váhání. Lucius se na něj tázavě podíval. "Protože je nový, není tak docela součástí zbytku personálu, to už je samo o sobě podezřelé. Harry, podle toho, co jsem se doslechl od Hermiony a Draca, dostává v jeho třídě silné bolesti hlavy a měl také hrozný záchvat, který spustil jednu z jeho vizí. Jednalo se o první hodinu Obrany proti černé magii."
Snape se odvrátil od plamenů. "Sledoval jsem ho." Mistr lektvarů mu pak odhalil své podezření, že profesor OPČM má již po několik týdnů dvojí povahu. "Nejsem si tak úplně jistý, ale dost dobře by mohl být hostitelem."
Lucius se zamyšleně zamračil. "Pokud si Quirrell hraje na hostitele Voldemortova ducha, pak umírá."
Snape přikývl. "A víme, že neexistuje způsob, jak zničit ducha."
"Najdeme způsob, Severusi," ujistil ho neochvějně Lucius.
"A já budu svého syna držet bezpečně od ředitele." Jeho hlas byl zachmuřený a jeho slib nesmiřitelný.

DALŠÍ KAPITOLA
PŘEDCHOZÍ KAPITOLA

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Elizabeth Elizabeth | 27. března 2016 v 0:03 | Reagovat

Ďakujem za preklad a prajem veľa šťastia pri preklade ďalších kapitol :-)

2 Pet Pet | 28. března 2016 v 2:33 | Reagovat

Bezva že zase přidáváte...povídka je super...je by to fakt chtělo častěji než jednou ročně....

3 Ajka Ajka | 28. března 2016 v 10:48 | Reagovat

Děkuju moc za reakce :) Samozřejmě se pokusíme překládat rychleji, s Jane to jde mnohem lépe :) Už jsme si rozdělili další úsek, takže snad nebudete muset čekat víc než pár týdnů :)

4 vlciceshea vlciceshea | 28. března 2016 v 16:07 | Reagovat

Huráá, konečně další kapitolka:-))

5 sisi sisi | 29. března 2016 v 13:48 | Reagovat

Ach,to je krásné, mě by to nikdy takto přeložit nešlo, jistě bych Lucia překládala příliš archaicky se spoustou přechodníků a onikáním, ale to by nebylo ke čtení, tak moc děkuji Vám, že je to tak pěkné. Ať se Vám i nadále daří najít si čas k překladu. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama