12. kapitola 1/3

21. prosince 2014 v 20:11 | Ajka |  Nobody cared
Nová kapitola je na světě! Opavena bleskově, za což bych moc chtěla poděkovat mé betě, Jane :) Díky ti!!!

Nejspíš doufáte, že další kapitola bude dřív než za rok, já též, ale nic slíbit nemůžu :/ Občas se život vydá podivnými směry a všechny plány, co máte, vám pošle do kytek. Ale teď tu máte novou kapitolku, tak vás nebudu zdržovat a můžete se pustit do čtení :)

Previously: Snape adoptoval Harryho, ale přesvědčil Brumbála, že je Harry jeho biologický syn. Brumbál se mu zase svěřil, že má obavy, že Voldemort prahne po Harrym, který s ním je nějakým jemu neznámým způsobem spojený. Snapeovi došlo, že přítomnost Kamene mudrců v Bradavicích je nejen jako past na Voldemorta, ale i test pro Harryho...



12. kapitola

16. října 1991 - Středa

Minerva McGonagallová byla nervózní, což se jí moc nestávalo. Nicméně k tomu měla důvod. Někdo jí lehce stiskl ruku, a když vzhlédla, spatřila svého kolegu, Severuse Snapea.
"Jsi v pořádku, Minervo?"
Na okamžik se zamračila, ale pak to vzdala a unaveně si povzdechla. "Je mi fajn, Severusi," zašeptala a v tu chvíli dorazil do sborovny ředitel.
"Dobré ráno, všichni!" pozdravil je vesele.
Dostalo se mu různě veselých pozdravů podle toho, jak moc se kdo tu noc vyspal. Snape nikdy nikoho nezdravil, takže přešel k příborníku, kde čekala čerstvá káva a čaj. Nalil si šálek silné černé kávy a do druhého šálku nalil čaj. Něco do něj přidal a podal ho Minervě.
Minerva usrkla čaje a potěšeně se usmála, když poznala chuť své oblíbené skotské. S vděkem v očích pohlédla na Snapea, který krátce kývl.
Snape téměř nevnímal, o čem ředitel tak nadšeně žvanil. Obvykle se to týkalo dětí a toho, jak si vedou v hodinách, a počtu bodů - momentálně vedl Havraspár, jen těsně následován Zmijozelem a Mrzimorem. Nebelvír se stále vzpamatovával z bodové ztráty po útoku na slečnu Grangerovou. Po zbytek schůze se diskutovalo o otravné halloweenské slavnosti pro nižší ročníky a o plesu pro ty starší. Vybírali se dobrovolníci na dohled na plese a Snape se musel ušklíbnout, když si uvědomil, jak skvěle na těchto schůzích fungovalo kouzlo "Nevšímejte-si-mě", které nedávno objevil. I když byl zproštěn povinností na plese, neměl jinou možnost, než dělat dozor na oslavě pro nižší ročníky, protože už fakticky nezbyl nikdo, kdo by se nabídl. Ale zase tolik mu to nevadilo, alespoň bude moct dát pozor na svého syna.
Řešilo se toho samozřejmě víc, ale Snape věnoval ředitelově rozmluvě pouze tolik pozornosti, kolik si zasloužila, což nebyla téměř žádná. Raději by byl zpátky v posteli.
V noci se příliš nevyspal, protože až do tří do rána si v hlavě přehrával rozhovor s ředitelem. A když se mu konečně podařilo usnout, probudilo ho sledovací kouzlo, které přičaroval na Harryho. Jeho noční můry se opět ozvaly.
Přeměnil své pyžamo na obyčejnou košili a kalhoty a oblékl si prostý učitelský hábit, který pro podobné případy nechával zavěšený na sloupku postele.
V pokoji našel Draca, jak se strachy krčí ve své posteli, a hned pochopil proč. Harry kolem sebe nevyčaroval Silencio, ale ani nahlas nekřičel. Rty měl sevřené v bolestném úšklebku a ruce a nohy tak ztuhlé, že se Snape obával, aby si je nezlomil.
Chtěl k chlapci natáhnout ruku, ale překvapením sebou cukl, když chlapec otevřel oči, ale místo obvyklé zelené Snape spatřil zuřivou červenou, a pak Harry neznámým hlasem zasyčel: "Zrádce!" Nato byl Snape zasažen výbuchem magie, který jej odhodil na Dracovu postel.
Kouzlo, které drželo chlapce v noční můře, se zhroutilo a rozrušený chlapec propukl v pláč a schoulil se do sebe. Draco se vydrápal z postele, aby zjistil, jestli je jeho profesor v pořádku. Snape byl trochu otřesený, ale úzkostné vzlyky jeho syna ho rychle probraly. Postavil se a vydal se k chlapci.
Snape si vzal chlapce na klín a Draco se neklidně usadil v nohách postele. Trvalo skoro půl hodiny, než dokázal Harry promluvit a to, co řekl, by stačilo, aby z toho měl profesor lektvarů noční můry.
"Zabil jsem kentaura!"
Další hodinu trvalo, než dostal chlapce zpátky do postele a než ujistil Draca, že všechno bude v pořádku a že zjistí, co se to děje.
Ale Snape neměl nejmenší tušení, kde začít. Protože už nemohl spát, usadil se u stolu s konvicí kávy, pergamenem, brkem a inkoustem a pokusil se tomu přijít na kloub.
Proč měl Harry tyhle děsivé vize? Protože to musely být vize. Neměl pochyb o tom, že kdyby se šel zítra zeptat Hagrida, určitě by o mrtvém kentaurovi něco věděl.
Kdyby měl ředitel pravdu v tom, že je Harryho jizva prokletá, chápal by spojení mezi chlapcem a Pánem zla. Ale teď už bylo jasné, že šlo o symbol ochrany, jak tvrdil Lucius. Pamatoval si, jak se Lily během adopce dotkla chlapcovy jizvy a pak i jeho. Cítil mnohem víc než jen euforii z lektvaru, rituálu nebo magie. Cítil se, jako kdyby byl s chlapcem navěky spojen, jako by se přes něj přelila Lilyina ochrana.
Snape se pravou rukou chytil za levé předloktí. Až teď si uvědomil, že pro jednou znamení zla přestalo vyzařovat zlobu, kterou z něj pocítil v létě.
Snape se poté ohlédl na profesora s fialovým turbanem, který se marně snažil předstírat, že poslouchá, že se usmívá a že klidně sleduje schůzi.
Může být někdo tak nemožně divný? Podivoval se sám sobě. Náhle ho málem rozhodil nenávistný pohled, který po něm Quirell hodil. Jen stěží zadržel zalapání po dechu, když jeho levým předloktím vystřelila bolest. Nebylo to, jako když je Pán zla svolával na schůze, když byl ještě Smrtijedem. Z tohoto pocitu, někde hluboko v kostech, měl chuť utíkat pryč. Když Snape mrkl, bolest zmizela, jako by tu nikdy nebyla, a Quirell měl na tváři opět jeden z jeho neklidných úsměvů. Nic na něm nedávalo znát nějakou nenávist, dokonce se zdálo, že jeví až neobyčejný zájem o madam Hoochovou.
Uch, tak to by nefungovalo ani náhodou, pomyslel si a založil si ruce na prsou. Copak schůze ještě neskončila?
Odložil tyto myšlenky stranou a začal se v duchu připravovat na dnešní hodiny. Když byl s tímto hotov, stočil své myšlenky k lákavější vyhlídce a to k příchodu prvního sněhu a s ním spojeným prvním květům dřípatky alpské v Zapovězeném lese.
Dřípatky obvykle nacházel na okraji lesa a i když už je obhlídl s Hagridem, doufal, že je už bude moci sesbírat. Chtěl s sebou vzít nejenom Harryho, ale i Hermiona a Draco projevili o dřípatky zájem. Vidět kvést kouzelnou rostlinu za padajícího sněhu byla nádherná-
"- rezignace. S platností tento pátek," řekla Minerva svým ostrým přízvukem.
Snape se prudce narovnal. O co přišel? Chvíli poslouchal, jak ostatní kolegové zástupkyni uklidňují a došlo mu, že Minerva ze svého postu zástupkyně ředitele odstoupila. Po několika minutách utěšujících gest od Pomony, Rolandy Hoochové, Sinistry a dokonce i Trelawneyové, která pro jednou neměla v ruce žádné děsivé předpovědi, se Minerva se svěšenou hlavou a rukama v klíně posadila.
Schůze skončila. Všichni rychle odešli a Snape si ani nestihl všimnout Brumbálova nevkusného, spěšného odchodu. Snape se ohlédl a všiml si, že Minerva se nehnula z místa.
"Předpokládám, že jsi pokojený, Severusi," řekla, aby přerušila to trapné ticho.
"A ty snad nejsi?" zeptal se chladně. Urazil ho její neopodstatněný komentář. "Konec konců, pokud si vzpomínám, snažila ses tento post opustit už celých pět let."
Tato výtka zabolela, ale Minerva se jí rozhodla ignorovat. "Ale i přesto chceš proti mně vypovídat, že?"
"Ano, to chci," odpověděl bez špetky zaváhání. Pak se k ní lehce sklonil a hlasem, který postrádal jakýkoli předchozí chlad, řekl: "Nicméně, nejsem proti tobě."
Minerva našla vůli stoupnout si, a učinila tak. Rukou ho jemně pohladila po rameni. S lehkým úsměvem na rtech odpověděla: "Děkuji, Severusi." A pak odešla.

NCNCNCNC

Snídaně ve Velké síni se zdála nekonečná. Snape, který neměl chuť k jídlu, pil šálek tak silné kávy, že by dokázala porazit i slona. Každou chvíli se jeho oči, které přejížděly po Velké síni, zarazily u jeho syna.
Harry tiše hovořil s Dracem, ale oba vypadali zaraženě. Nebylo divu, po událostech poslední noci. Snape si přísahal, už nejméně po sté, že přijde na to, co znamenají Harryho vize. I přesto že jeho jizva znamenala ochranu, přiváděla ho někam, kam neměla. Snad bude Lucius něco vědět.
V tu chvíli přiletěly sovy s poštou. Vedle jeho kávy dopadl Denní věštec, ale Snape ho ignoroval, protože se v duchu stále zabýval dnešní nocí. Až po několika minutách ho zvýšená hlasitost studentského štěbetání a Minervino zalapání po dechu vytrhlo z jeho zadumání.
Snape se ohlédl po profesorce, která zděšeně zírala na vlastní výtisk Denního věštce. Mistr lektvarů popadl svou kopii a ihned spatřil palcový titulek, který si vyžádal její pozornost. Rychle četl:

NEBELVÍŘI ÚTOČÍ NA SVÉ VLASTNÍ SPOLUŽÁKY!
Mudlorozená studentka skončila na ošetřovně poté, co byla téměř zabita třemi svými spolužáky!
Zdroj, který si přeje zůstat v anonymitě, zasáhl naši pozornost šokující událostí, která otřásla celými Bradavicemi!
Podle našeho zdroje byla mudlorozená studentka, Hermiona Grangerová, velice talentovaná dívka z prvního ročníku Nebelvíru, téměř zabita třemi svými kolejními spolužáky!
Ano, milí čtenáři, čtete správně.
Trápení, kterému musela slečna Grangerová čelit od svých spolužáků - dokonce i studentů sedmého ročníku! - vyvrcholilo brutálním, naštěstí však nepodařeným pokusem o vraždu.
Po hlubším přezkoumání další zdroje potvrdily, že se nejednalo o první incident, který dostal slečnu Grangerovou na ošetřovnu. Opakované žádosti slečny Grangerové o jakýkoli zásah nebo o přeřazení se však nesetkaly s pochopením u profesorky Minervy McGonagallové, zástupkyně ředitele a ředitelky Nebelvírské koleje.
Podle ostatních spolužáků je reakce nebelvírské koleje důsledkem přátelství slečny Grangerové s Harrym Potterem, Chlapcem, který přežil, a Dracem Malfoyem, synem Luciuse Malfoye. Oba chlapci jsou ze Zmijozelu.
Patrně každý přítel Harryho Pottera je nebelvírskou kolejí považován za jejich nepřítele.
Jak jistě víte, milí čtenáři, nepřátelství mezi Nebelvírem a Zmijozelem je již legendární. Za celá staletí viděly prastaré síně Bradavic již mnoho bojů mezi těmito kolejemi.
Nicméně zdá se, že toto nepřátelství dosáhlo skandálních rozměrů. Přestože neznáme přesný rozsah jejích zranění, omezení a kontrola návštěv slečny Grangerové spolu s nedostatkem informací mluví za vše.
Dotazování na ministerstvu odhalilo až šokující nedostatek Bystrozorů vyšetřující daný případ, neboť nikdo nebyl o útoku formálně informován.
Co se to tu děje? Stávají se snad nebelvíři Smrtijedy?
Kdo jsou ti neznámí útočníci? Koho se snaží ochránit Albus Brumbál, ředitel Bradavic a předseda Starostolce?
A co to všechno znamená pro ochranu našich dětí?
Veřejnost se dožaduje odpovědí!

Snape potlačil pobavené odfrknutí. Bylo mu jedno, že si Minerva tak veřejně naběhla, svým způsobem to očekával, nicméně její ostuda vrhala špatné světlo i na ředitele. Do odpoledne bude jeho stůl zasypán dopisy od rozrušených rodičů. Snapeovi to připadalo jako příhodná pomsta za tu strašnou včerejší schůzi.
Snape se ohlédl stranou a přes Minervu sledoval ředitelovu reakci na článek v novinách. V jeho očích nebyla ani stopa po jiskřičkách a jeho rty zbělely z toho, jak je pevně tiskl k sobě. Starý kouzelník se rozhodně nebavil. Zato Snape se cítil nejlépe od chvíle, co získal syna.
Dopil kávu a opustil profesorský stůl. Místo aby zmizel úzkými dveřmi za stolem, co vedly do sborovny, sestoupil ze stupínku a vydal se ke svým zmijozelským studentům. Protože věděl, že tím všichni zapomenou na své spekulace a drby ohledně článku, úmyslně stiskl svému synovi rameno a usmál se na něj. Ne nijak moc, to bylo u něj opravdu vzácné, ani úsměvem pro veřejnost. Nicméně věděl, že úsměvu v jeho očích a lehce pozvednutým koutkům bude Harry rozumět.
Harry vskutku rozuměl a úsměv mu vrátil. V tom krátkém okamžiku si ani jeden nevšímal ustaraných pohledů spousty zmijozelů (nebo Dracova samolibého úsměvu) nebo překvapených až zděšených pohledů ostatních studentů, zejména nebelvírů. Naneštěstí si však nevšimli ani nenávistného pohledu na Quirellově tváři a rychlého záblesku rudé v jeho očích. Během chvilky měl však profesor na tváři opět svůj divný úsměv a lehce zmatený výraz.

NCNCNCNC

Po první hodině poslal Snape Luciusovi následující dopis:

Luciusi,
Vidím, že jsi mluvil s Ritou Holoubkovou. Adekvátní a stručná konverzace navzdory snahám slečny Holoubkové vše přikrášlit nad rámec dohody. Všiml jsem si, že se ředitel nezdál příliš nadšený.
Během oběda mi přišla oficiální zpráva z ÚPOD, ve které mi potvrdili, že skutečně jsem biologický otec Harryho Pottera. Všechny papíry jsou již vyřešené a Dursleyovi přišli o veškerá rodová práva, na která se mohli dříve obracet. Brzy očekávám ministerské oznámení v Denním věštci.
Tvůj vyšetřovatel si může s Harryho bratrancem dělat, co bude považovat za vhodné, ale ne dříve, než se sám osobně vypořádám s těmi mudly.
Také jsem dostal dopis od správce trezoru Potterů - toho, který odkazuje vše jejich synovi. Griphook si přeje setkat se se mnou v sobotu a pogratulovat mi k mým 'vynikajícím zmijozelským intrikám'.
Prváci se obávají, co se stane s Malou famfrpálovu ligou. Všechny týmy se zdají nervózní poté, co ztratily tři hráče. Postaráš se o tento problém?

S pozdravem,

S. Snape

NCNCNCNC

Lucius se rozhodl na Snapův dopis odepsat co nejdříve, než se bude muset zabývat účty jejich sídla a další prací. V jednu chvilku ho vyrušila Narcissa, aby mu přinesla šálek čaje, a lehce ho políbila na tvář. V myšlenkách byla tak zaujata vařením večeře, že se ani nepozastavila nad zvláštním leskem v jeho očích a nedočkavém úsměvu.

Severusi,

říkal jsem si, že by se Ti mohl takto sdílný článek slečny Holoubkové líbit. Ředitele to rozrušilo, že?
Hodlám týmy malé ligy trochu přeorganizovat a v sobotu se hodlám stavit a vše jim vysvětlit. Slečna Grangerová mi s tím trochu pomohla a už se velice těší, až ji ve čtvrtek propustí z léčení. Nicméně se zatím nevrátí do Nebelvírské věže. Madam Pomfreyová pro ni na ošetřovně zřídila útulný koutek. Profesorka McGonagallová schválila žádost na přeřazení, a tak se o tom nyní jedná v Radě. Věřím, že do Halloweenu se nám podaří slečnu Grangerovou přeřadit.
Podařilo se mi získat něco málo z majetku Potterů. Rád bych to předal tvému synovi jako vánoční dar. Pokud s tím souhlasíš, rád bych Tě pozval do našeho sídla na Štědrý den a První svátek vánoční. Věřím, že Draca velice potěší mít zde své dva nejlepší přátele.
Narcisssa si přeje, abych ti připomenul, že jsi ještě neodpověděl na naší pozvánku na Vánoční ples. Mohu jí odpovědět, že pro Tebe bude potěšením přijít?

S pozdravem,

Lucius.

NCNCNCNC

Snape se vrátil od Hagrida a rozhodl se přeskočit oběd a místo něj se podívat na dopis od Luciuse. Měl ještě několik minut do začátku další hodiny, a tak si sedl ke stolu s úmyslem napsat svému starému příteli o Harryho jizvě.

Luciusi,

Už jsem ti velice krátce zmínil Harryho noční můry. Teď má ještě další děsivé sny, které vypadají jako vize. Zdá se, že to vše souvisí s jeho jizvou.
Po jeho poslední vizi jsem velice znepokojen. Zdálo se mu, že zabíjel kentaura. Nicméně než mi tohle bez dechu vypověděl, byl velice očividně posednutý Pánem zla. Jeho oči se zbarvily do ruda, nazval mě "zrádcem" a odhodil mě přes celou místnost. Harry si pamatuje samotnou vizi, ale nic o tom, co řekl nebo udělal.
Proč by tohle jeho jizva dělala?
Také jsem dnes navštívil Hagrida…

Během přestávky na oběd se Snape teple oblékl, vzal si těžký vlněný plášť, rukavice a přehodil si kápy pláště přes hlavu.
Venku foukal ledový vítr, který Snapeovi napověděl, že první sníh zde bude co nevidět. Země byla tvrdá a Snape spěchal svižně, ale pesto opatrně, aby neuklouzl a nespadl, k Hagridově boudě.
Hagrid právě sklízel své obří dýně. Tesák, který ležel schoulený u dveří, zavětřil, a protože ucítil něco známého, zvědavě zvedl hlavu. Květinkový! Přišel jeden z jeho oblíbených človíčků! Tesák si stoupl, zatřepal se, aby ze sebe setřásl ospalost, a hravě jako štěně přiskočil ke Květinkovému.
Profesor lektvarů ho na přivítanou podrbal za ušima a pak sáhl do kapsy pláště, kde si přímo pro tohle velké psisko schovával tvrdé sušenky. Tesák šťastně popadl hned tři sušenky najednou a odběhl zpátky na své místo.
"Nazdar, profesore!" pozdravil Hagrid. "Neni na návštěvu krapet zima?"
"Zdravím, Hagride," kývl Snape na pozdrav.
Hagrid popadl svou velkou mačetu, kterou sklízel dýně, a zabodl ji do balíku sena. Promnul si ruce a zastrčil je do kapes vesty.
"Dáte si čaj, profesore?" nabídl Hagrid a vedl Snapea do domu.
"Ano, prosím," přikývl Snape a následoval poloobra dovnitř.
Hagrid opravdu věděl, jak uvařit pravý anglický čaj, a Snape se rozhodl, že ho musí chodit častěji navštěvovat. Nicméně jeho jako kámen tvrdé sušenky byly něco jiného. Snape jich pár tajně schoval pro Tesáka a přemýšlel, jak na tom asi jsou jeho zuby. V duchu si poznamenal, aby Hagridovi poslal Psí zubní dryák. Ale teď se potřeboval věnovat jiné záležitosti.
"Ředitel mě ujistil, že kentaurové ještě stále hlídají Zapovězený les," začal Snape.
"Jo, to oni jo, profesore." Hagrid potřásl smutně svou střapatou hlavou. "Mluvil jsem s Firenzem. Nejchytřejší z nich všech. Nevaděj mu čarodějové tolik jako vostatním. To Bane, ten nás všechny vobviňuje z toho zla, co teď v lese je."
"Co se děje?" zeptal se Snape. "Povídal jsi něco o odchodu jednorožců…"
"Jo… a taky testrálů. A podle mě krvavý víly** umřely." Snapea to šokovalo.
Krvavé víly, na rozdíl od roztomilých mudlovských popisů, byly ve skutečnosti zlé bytosti, které kousaly, a které mohly v nejhorším případě, pokud se rozhodly zaútočit, způsobit čarodějům vážná zranění.
"Proč si myslíš, že jsou mrtví, Hagride?" Snape pozvedl svůj hrníček, aby mu Hagrid dolil. Poloobr mu dolil čaj z otlučené, hliněné konvice a položil další sušenku na jeho talíř.
"Hnízdo je pryč. Shořelo na popel. A žádnou jsem neviděl od chvíle, co jsem našel to zničený hnízdo." Hagrid si zhluboka povzdechl. "Ale to neni to nejhorší. Někdo útočí na kentaury."
Snapeovi přejel mráz po zádech. Věděl, že jeho syn měl vizi, ale slyšet to od Hagrida takhle přímo, z toho udělalo realitu. "Kolik?" zeptal se a přál si, aby se mu ruce tolik netřásly. "Co se jim stalo?"
"Jen dva, ale i to je moc. Jednim z nich byl Starší, Pinchon. A minulou noc Ardella. Prej ten útok viděl Ardellin nejstarší, pokusil se tu útočící bestii zabít, ale jeho šíp se uhnul stranou. Jako by kolem tý bestie bylo nějaký vochranný kouzlo. Po tom, co ta stvůra utekla, seběhli se vostatní kolem Ardelli. Ale už prej umírala. Nemohla nic říct, celý hrdlo měla rozpáraný. A už skoro vykrvácela." Hagrid odsunul zbytek čaje stranou, protože už neměl chuť ho dopít.
Kentauří krev byla skoro stejně vzácná jako ta jednorožců. Nicméně jednorožci neobviňovali čaroděje, když se někomu z nich něco stalo. Kentauři na druhou stranu měli s lidmi dost napjaté vztahy. Snape si byl jistý, že tyhle vraždy způsobí ještě víc problémů.
Konflikt, který by to vyvolalo, by byl horší než válka s Voldemortem, o tom Snape nepochyboval. Byla by to bitva krátká, brutální a jisto jistě by skončila vyhlazením kentaurů.
Poslední klan, co v Zapovězeném lese žil, zde měl útočiště už od dob Zakladatelů. Celou tu dobu zde žili spokojeně, v ústraní, daleko od kouzelníků a ministerstva. Snape si rozhodně nepřál, aby tohle skončilo.
"Neříkal Firenze, co budou kentauři dělat?" zeptal se Snape úzkostlivě.
Hagrid pokrčil rameny. "Řek jsem mu, aby vzal ostatní a utekl pryč jako jednorožci. Ale Bane trvá na tom, že Les je jejich. Takže zůstanou a budou ho bránit."
Snape si povzdechl. "Tak to bude asi příliš nebezpečné jít sbírat dřípatky s příchodem prvního sněhu." Opravdu doufal, že bude moct vzít Harryho s sebou.
Hagrid se usmál. "Ale! Nebojte, profesore. S Tesákem chodíme do lesa pořád, tak vás rádi doprovodíme."
Jako na zavolanou Tesák, který celou dobu ležel pod stolem, vystrčil hlavu a položil ji na Květinkového nohu. Květinkový se na psa usmál a poškrábal ho na hlavě.

… Po setkání s Hagridem jsem krátce mluvil s Brumbálem o mých obavách o kentaury. Stejně tak jako se obává jejich útoků vůči kouzelníkům, obává se také - a ne nerozumně - jejich útoku na Bradavice. Podle jeho slov by neměli kentauři sebemenší výčitky svědomí, kdyby napadli naše děti. Navrhl - a já s ním souhlasil - abychom zesílili ochrany kolem hradu. Měli by se na tom podílet všichni členové profesorského sboru a já navrhl i tebe, protože jsi trenérem Malé famfrpálové ligy.
Nejlepší bude udělat to o Halloweenu. Vzhledem k oslavě a plesu pro starší studenty by neměl být problém začít kolem půlnoci.
Co se týče tvého pozvání, nebude od věci opustit na chvíli hrad. Dorazíme odpoledne v sobotu 15. prosince.

S pozdravem,

S. Snape

* Jedná se o nějakou květinu, které v aj říkají Snowbell. Protože netuším, jestli má také český ekvivalent, použila jsem latinský název. Pokud byste věděli, neváhejte napsat.

** Originál Blood Fae, nemám ponětí, co to je, a nikde jsem to nenašla… Kromě nějakých obrázků… A knížky :D

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 anizne anizne | 22. prosince 2014 v 8:47 | Reagovat

Děkuji za krásnou kapitolku. Chodím sem téměř každý den, vyplatilo se mi to. Těším se na další.

2 Caira Caira | 23. prosince 2014 v 15:57 | Reagovat

Jsem moc ráda, že jsi kapitolku dokončila. Také sem chodím pravidelně a kontroluju. Je to takový roztomilý dáreček k Vánocům :)
http://botany.cz/cs/soldanella-alpina/ Tady je nějaký článek o té rostlince :) Ale líbí se mi tam ten latinský název ;)

Děkuju tedy za kapitolu a přeju krásné Vánoce :)

3 Ajka Ajka | 23. prosince 2014 v 22:39 | Reagovat

Díky vám moc za odezvu :)
Caira: Úžasný! :) Až bude chvilka, přepíšu to :)

4 LidkaH LidkaH | 8. ledna 2015 v 21:51 | Reagovat

Jejda já prošvihla, pokráčko moji oblíbené povídky :) Takže pozdě, ale přece, chválím a oroduju za brzké pokračování :D

5 Jackson Jackson | 9. ledna 2015 v 14:44 | Reagovat

Juuuu... Som ti tak vďačná za preklad! A že je to dobrý preklad. Teším sa až pridáš novú kapitolu. :-D

6 Beatrice94 Beatrice94 | 28. dubna 2015 v 15:52 | Reagovat

Skvělé, chci se zeptat kdy bude další pokračování a jak často to budeš aasi tak zveřejňovat. :-D Jinak parádní ráce jak tfvoje tak i betina. :-D Snad máš stálou betu. :-)

7 sisi sisi | 1. července 2015 v 16:02 | Reagovat

snowbell: 1. část slova je celkem jasná, jedná se o květinu rostoucí a kvetoucí ve sněhu. Samozřejmě je to kouzelná květina a není známo, má-li mudlovský ekvivalent. 2.část slova - bell, tedy buď zvoneček, nebo kráska ( snad sedmikráska)8)(???) Nemusí být křížená ani jinak spojovaná s uvedenými druhy, může se jednat o úplně naprosto odlišnou květinu rostoucí ve sněhu, nebo kvetoucí s prvním sněhem, chladnomilnou. Její pyl nepřenáší hmyz, jako u teplomilných letniček, nebo ost. nahosemenných, popř. krytosemenných. Pyl se přenáší větrem, nebo na sněhových vločkách.
Někde mám naprosto kouzelnou fotku tulipánů, které vyrostly a rozkvetly pod metrovou závějí sněhu, který s rychlým příchodem jara během noci roztál a rozpustil se. Náhle bylo všude mnoho květin, místo zmíněného nánosu sněhu. Bylo to krásné jaro 1999 v jižním Finsku .
Takže tu snowbell - sněžnou krásku -sněhokrásku, nebo sněžný zvonek, dětmi zvaný cinkálek můžeme najít jenom v kouzelném lese, pokud jsme kouzelníci, nebo kouzelnice. Ale vždycky platí, že kdo hledá, pravděpodobně něco najde. :D  :D ;-) 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama