close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více






38. kapitola - Konec jednoho dobrodružství

30. prosince 2013 v 23:42 | Kate, Ajka |  Dědic stínů
Mám pro vás POSLEDNÍ kapitolu Dědice stínů. Už vás čeká jen a jen epilog (a ty menší příběhy o dalších dědicech, jak mi autorka slíbila) Takže si kapitolu užijtu a nezapomeňte komentovat :)



38. kapitola - Konec jednoho dobrodružství

Bylo to, jako by se náhle oteplilo. Jako by snad i zmizel ten podivný vtíravý pocit mrazu a chladu, který člověk nedokázal pojmenovat a nakonec i vnímat, dokud se nevytratil.
Pětice Dědiců pořád stála před zbytkem Řádu. Už však z jejich očí nevycházela zlatavá záře a dokonce i jejich dlaně byly opět normální. Stíny byly pryč.
Chvíle ticha se prodlužovala.
A zatímco skupinkou kouzelníků z Fénixova řádu procházela vlna úlevy a štěstí, že po nesmírně dlouhé době bylo nebezpečí v podobě Pána zla už navždy zažehnáno, v řadách Smrtijedů kolovalo zděšení. Nyní, když před nimi nestály všemocné Stíny a Voldemort, byli jen bandou zbabělců, zoufale toužících po moci.
A pak konečně ta chvíle ticha byla utnuta radostným výkřikem.
Nikdo v pozdějších letech už nedokázal říct, kdo byl ten, co se ozval jako první. V každém případě to byl povel pro kouzelníky Řádu, aby pozvedli své hůlky a v až neskutečně krátké bitvě porazili Smrtijedy, kteří se dali na útěk.
Konečně pak bylo po všem.
***
"Páni," hvízdl Ron a posadil se do jednoho z křesel v Harryho pracovně.
"Je to…hodně zvláštní pocit."
"To máš pravdu, kamaráde," usmál se Potter a opřel se o svůj stůl.
Černý plášť, který jej poslední čtyři roky téměř neustále zahaloval, ležel na opěradle židle. Bylo divné, že už jej nebude potřebovat k tomu, aby mohl skrývat, že je živý.
"Co bude dál?" zeptal se Weasley a usrkl Ohnivé whisky, kterou mu jeho kamarád nalil.
"Popravdě řečeno, nemám nejmenší tušení," ušklíbl se Harry pobaveně.
"Celé ty roky jsem plánoval pouze to, jak porazit Voldemorta. Nikdy mě ani nenapadlo přemýšlet nad tím, co bude potom."
"McGonagalová a Kingsley se to nějak šetrně pokusí vysvětlit veřejnosti. Říct jim, že Voldemnort byl konečně definitivně poražen. Asi ale nebude zrovna snadné zformulovat nějak to, co se stalo, aniž by toho prozradili víc, než je třeba," zamyslela se Hermiona.
"To rozhodně ne. Byl bych rád, kdyby co nejvíce zatajili pravý příběh Dědiců. Bude lepší, když ta stará legenda zůstane co nejvíce zapomenuta. Protože jinak by někdo opět mohl chtít využít síly Stínů," podotkl Harry zamyšleně.
"V každém případě se musíš smířit s tím, že budeš opět slavný. A tentokrát ještě víc, než kdykoliv dřív. I když se celé kouzelnické společenství snažilo zapomenout na tvůj příběh, nikdy se jim to doopravdy nepovedlo. Pořád jsi pro všechny zůstal hrdinou. Přestože se na tebe pokoušeli nemyslet. A teď budeš zase zpátky. Bude se o tobě mluvit. Víc, než o ostatních," řekl Ron a v hlase mu zazněla hrdost.
"Především, když dokončíš svou část té naší sázky, kterou jsi prohrál," uchichtla se Hermiona.
Harry se zamračil.
"Doufal jsem, že přesně tohle nezmíníš," zamumlal.
"Toho se nezbavíš, Harry. Možná, za jiných okolností, bych byla ochotna ti to prominout. Ale ty jsi nám lhal celou tu dobu. I když jsi za to nemohl. Takže žádné slitování. Tentokrát ne. Pěkně se vykoupeš v Bradavickém jezírku," ušklíbla se a jen stěží ovládala výbuch smíchu.
"To ti teda pěkně děkuji. Takže jestli se o mě nebude psát jako o hrdinovi, tak se o mě bude psát jako o bláznovi," zasmál se její kamarád.
"A co ostatní Dědicové?" napadlo Rona.
"Mads se po dlouhé době vrátí k rodině. A pak…kdo ví? Je už dospělá. Možná by ale měla dohnat ten čas, který ztratila, když putovala zemí Stínů. Alek a Alisha tady mají taky své záležitosti, které musí dořešit. Týká se to jejich příběhů o tom, jak se dostali do Pevnosti. Potom budou konečně moc začít žít své nové životy. Už je s minulostí nebude nic poutat. A Garrett?" při posledním jméně mrkl Harry na Hermionu.
Ta se zatvářila kysele.
"Dluží mi omluvu," zamumlala trpce.
"Máš v plánu zůstat v Potter manor i s Ginny a Emmou?" vyzvídal dál Ron.
Tentokrát Potter zavrtěl hlavou.
"Asi ne. Mám tohle místo rád, ale pokud chci začít znovu žít jako někdo jiný, než Dědic stínů, měl bych nám najít nový domov. A nechat tady všechno tak, jak jsem to našel. Až na jednu věc. Myslím, že přemístím portrét mého otce."
"Kam?"
Harry se ušklíbl.
"Hádejte."
***
Proferor Gilbert unaveně ležel na posteli v pokoji pro hosty. Přestože bitva se Smrtijedy byla krátká, nesmírně jej vyčerpala. Stále ještě nebyl úplně zdravý.
"Takže je konec," usmál se Dvanácterák.
"Můj syn to dokázal."
"Můžeš na něj být hrdý," zamumlal Gilbert tiše.
"Taky že jsem," pokrčil James rameny.
"Podívej,"začal po chvilce ticha.
"Asi víš, že když jsme chodili ještě do Bradavic, neměl jsem tě zrovna v lásce," začal opatrně.
Gilbert se ušklíbl.
"To se nedalo přehlédnout."
"Chtěl jsem se ti omluvit. Za všechno. Byl jsem hloupé dětsko," přiznal Dvanácterák.
Unavený kouzelník si povzdechl.
"Já jsem nakonec udělal ještě něco horšího tobě než to, co jsi udělal mi. A do konce života toho budu litovat," zachroptěl.
"Všechno se teď změnilo. Asi…asi bychom na to měli zapomenout. Platí?" pokusil se James o úsměv.
Z koutu se ozvalo mrzuté uchechtnutí.
"Garrette?" nadzvedl Potter obočí.
"Jak dlouho tam stojíš?"
"Dost dlouho na to, abych ty vaše sentimentální kecy slyšel," zavrčel částečně pobaveně.
"Pořád mě nenávidíš za to, co se stalo na tom školním turnaji, že? Tohle mi asi neodpustíš?" zeptal se Gilbert.
Garrett se opřel o stěnu.
"Bylo to před víc jak třiceti lety. A tobě v té době bylo kolik? Patnáct? Po tom všem, co jsem si prožil v Pevnosti a poté i v Říši Stínů bych byl pokrytec, kdybych ti to stále vyčítal, jako nějaké malé dítě. Ale to neznamená, že se z nás teď stanou přátelé," odpověděl mu suše.
"To po tobě ani nechci," opětoval mu Gilbert.
James si povzdechl. Bylo zvláštní takhle znovu vzpomínat na minulost. A ještě zvláštnější, když si uvědomil, že tihle dva kouzelníci kdysi dávno chodili spolu s ním do Bradavic. Při myšlence na školu se mu stáhlo hrdlo. Aby zahnal vzpomínky, otočil se raději na Garretta.
"A když jsme u těch omluv… Nemáš náhodou ještě něco na práci? Třeba promluvit si s Hermionou?"
Jeho kamarád z dětství si povzdechl.
"Tak to nebude snadné."
***
Venku stále ještě byla tma, i když se pomalu rozednívalo.
Pětice Dědiců opět stála v kruhové pracovně, přesně tak, jak tomu bylo před několika lety, když se Stíny dostaly do tohoto světa.
Tentokrát se však usmívali.
Stejně tak, jako portrét Albuse Brumbála.
A Severuse Snapea, který byl opět tam, kde patřil.
"Takže je po všem. Ani jsem nemohl doufat v lepší konec," řekl bělovousý kouzelník hrdě.
"Asi je čas na nějaký nový příběh, Ale," ušklíbla se Alisha pobaveně.
"Jak tě znám, má drahá přítelkyně, nové dobrodružství na sebe nenechá dlouho čekat," zasmál se.
"Takže bychom se měli rozloučit. Alespoň prozatím. A začít své nové životy," podotkla Madeline.
"To rozhodně. I když si nemyslím, že se vidíme naposled. Jednou jsme Dědicové, tak už jimi zůstaneme napořád. A to nás bude navždy spojovat," prohlásil Alek.
"Já doufám. Už jsem si na vás tak nějak zvykl… I když jste mi občas lezli na nervy," zasmál se Garrett.
"Ty nám rozhodně častěji," opáčila pobaveně Alisha.
"Ale máš pravdu. Jsem si jistá, že se brzy znovu setkáme. Jen doufám, že za lepších okolností, než jak tomu bylo těch uplynulých jedenáct let."
Harry se ušklíbl.
"Takže zatím sbohem. Je tady ještě jedna záležitost, kterou musím stihnout co nejrychleji vyřídit."
***
První sluneční paprsky začaly osvětlovat společenskou místnost, která však byla stále prázdná.
Emma, která usnula v křesle poté, co ji Madeline opustila, se prudce probrala.
Chtěla původně zůstat celou noc vzhůru. Ale únava ji nakonec přemohla.
"Dobré ráno, princezno," zaslechla nad sebou tichý konejšivý hlas.
Hlasitě vypískla a vyskočila na nohy.
"Tati!"
Harry ji objal.
"Je všechno v pořádku?" zeptala se úzkostlivě, přestože v hloubi duše poznala odpověď podle otcova úsměvu.
"Ano, holčičko. Všechno je konečně v naprostém pořádku."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 LidkaH LidkaH | 31. prosince 2013 v 17:52 | Reagovat

Diky za kapitolku! :-)

2 Caira Caira | 2. ledna 2014 v 18:36 | Reagovat

Skvělá kapitola. :) Stejně jako předchozí. Trochu mě mrzí, že už je příběh téměř na konci. Můžeme jen doufat v nějakou další skvělou povídku ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama