Jak jsem slíbila, předposlední kapitola k povídce Dědic Stínů! Pak už bude jen poslední a epilog!! Užijte si to a nezapomeňte komentovat :) Autorka mi pak ještě síbila 4 krátké příběhy k ostatním Dědicům :)
37. kapitola - Ten, který si myslel, že vládne Stínům
Venku bylo stále ještě chladno a tma, kdesi v dálce však už obloha začala pomalu blednout. Sídlo rodiny Potterových stálo na tomto místě už několik staletí. A zažilo mnohé. Avšak dnes se zde mělo rozhodnout o všem. Poslední bitva mezi Pánem zla a jeho odpůrci právě nastala.
***
Bylo to, jako by se vrátili zpátky v čase. Odhodlaná skupinka kouzelníků Fénixova řádu čekala s hůlkami připravenými k boji. Před nimi se ze tmy nořily další a další postavy zahalené v tmavých pláštích a ohavných maskách. Bylo tomu již čtrnáct let, co je spatřili naposled. A mezi nimi stál on. Bledý obličej zkřivený dlouhými léty plnými nenávisti a zloby, úzké nosní dírky, připomínající hada, a rudé oči, jejichž pohled je spaloval.
"Takže se opět setkáváme," zasyčel do tmy a hrobového ticha, které jasně signalizovalo blížící se útok.
"Po čtrnácti letech stojím opět před vámi. Stejně silný, jako když jsme se viděli naposled. Zato vy jste nyní slabí. Vaše naděje, chlapec, který prý měl přežít, je pryč. Věřili jste, že ten kluk vás všechny zachrání. Ale on jen oddálil to, co bylo nevyhnutelné. A teď máte tu čest, poznat mou novou armádu v celé své kráse. Na vlastní kůži ochutnat moc Stínů," zvolal hlasitě a hrozivě, až se všichni členové Řádu bezděčně zachvěli.
Roztáhl ruce a z konečků jeho prstů se plíživě začaly nořit cáry mlhy, které se postupně formovaly do nespočtu bledých bytostí, šířících kolem sebe nepopsatelný strach a mráz.
Ti, kteří se už setkali se Stíny, očekávali, že ztuhnou a přijdou o veškerou moc nad vlastním tělem. To se však nestalo. Hrozivá stvoření zůstala stát za Pánem zla, jehož oči se nyní zúžily údivem, jakmile si uvědomil, že něco není v pořádku.
Jeho plán, jeho geniální a konečný plán, který už nemělo nic ohrozit, měl nějakou chybu. Nevěděl, co se děje. A nevěděli to ani jeho noví Smrtijedi. Stíny jej měly poslouchat. Už dávno měly zaútočit na tu bandu hlupáků.
Jeho vztek vyplouval na povrch. V návalu agonie vytáhl hůlku a rozmáchl se s ní. Zelený paprsek světla letěl jen tak zbůhdarma k davu kouzelníků, k jeho překvapení se však odrazil od stříbřité stěny, která se před Fénixovým řádem objevila.
"Dědicové Stínů," zasyčel nenávistně Pán zla.
Pět postav v tmavých kápích, zpod kterých jen lehce zářilo zlatavé světlo v úrovni očí, se objevilo před právě vykouzlenou bariérou, která chránila ostatní.
"Vítám vás, v tomto světe. Ve světě, ze kterého, jak vím, sami původně pocházíte. Jste potomci významných kouzelnických rodů. A já vám nabízím možnost udržet jejich slávu a zachovat jejich čest. Přidejte se na mou stranu. Spojením mé a vaší moci můžeme vládnout světu. Stačí se jen otočit zády k těm krvezrádcům, které - z pro mě neznámých důvodů - chráníte," prohlásil rozhodně.
Muž, který stál uprostřed pětice, o krok postoupil dopředu. Chvíli jen mlčky stál a zdálo se, že si se zájmem prohlíží temnou armádu. Pak pomalu zvedl ruku a odhrnul si svou kápi z tváře. Zelené oči se zabodly do rudých.
"Takže se opět potkáváme, Tome Raddle," zamumlal pobaveně Harry.
***
Voldemortův vztek se už opět dral na povrch v celé své síle.
"Ne! To není možné! Máš být mrtvý!" zařval nepříčetně.
Harry se s klidem pousmál.
"Ano. Měl jsem být mrtvý. Ale přesto jsem znovu tady. Jako jeden z Dědiců Stínů. A jak vidím, ani po tolika letech jsi stále nepochopil to, co je nejdůležitější. Sám si tvoříš své nepřátele."
"Myslíš si, že bychom se přidali na tvou stranu. Ale to se mýlíš. Ve svém běsnění sis ani neuvědomil, kolik lidí jsi připravil o ty, které milují. Předpokládám, že už si ani nepamatuješ všechny mé přátelé, kteří zemřeli na tvůj rozkaz. Nebo přímo tvou rukou," podotkl Garrett a taktéž si poodhrnul kápi z tváře. Zbytek Dědiců jej následovalo.
Voldemort je všechny přejel pohledem.
"Myslíte si, že jste mocní. Ale co můžete udělat? Koho budou Stíny poslouchat? Vás? Nebo mě? Mě, čaroděje, který je přivedl na tento svět?" vyštěkl.
"Přežil jsi opět jen šťastnou náhodou, Harry Pottere. Porazit mě však už znovu nedokážeš."
Černovlasý kouzelník se pobaveně rozesmál.
"Ani tě nepotřebuju porazit. Už jsi to udělal za mě. Ve svém přesvědčení o tom, jak nesmírně jsi mocný, jsi udělal chybu, která tě zničí za mě. Já tomu všemu jen lehounce dopomůžu," odpověděl klidně.
"Věříš, že můžeš ovládat Stíny. Věříš, že jim poroučíš. Ale zahráváš si s něčím, o čem nic nevíš. Magie říše Za Branami je nebezpečná. Není taková, jakou znáš. Vychází z jiných pravidel a zákonů. A to ty nemůžeš pochopit. Jediné, na čem se tvůj plán zakládal, byly neskutečně zkreslené legendy, na kterých bylo pravdy jen minimálně," pokračovala Alisha.
"Příběhy, které v této zemi kolují, jsou skoro jen pohádkami pro děti. Pravda je úplně jinde. Před téměř dvěma tisíci lety si skupina čarodějů, podmanila díky znalostem prastaré magie, kterou nyní už nikdo nezná, energii z říše Za Branami. Tato schopnost se poté začala dědit z generace na generaci a vytvořila tak pětici rodů Dědiců. V dobách, kdy zuřily války mezi kouzelníky, vybíral každý rod jednoho svého člena, a poslal jej pomocí portálu do Říše Stínů. Tam se nadaní čarodějové učili ovládat své schopnosti a poroučet mocným bytostem, které zde žily. Poté se vraceli zpátky do našeho světa a nechali otevřít Bránu, kterou přivedly Stíny na tento svět, aby za ně bojovaly v jejich bitvách. Časem však začali ustupovat od těchto praktik, jelikož se nejednalo o nic bezpečného. Několik jedinců dokonce nepřežilo průchod tajemnou Říší Stínů. Legendy však zůstávaly, a tak se rody Dědiců pomalu stahovaly do ústraní a ukrývaly své znalosti. Brzy se stalo výjimečným, že se některý z nich dostal do říše Za Branami. Spousta čarodějů netoužila po moci a ovládání mlžných stvůr. Raději zůstávali v Pevnosti, kde neplyne čas, a která je poslední hranicí mezi dvěma světy. Tak se pomalu začala pravdivá historie vytrácet, a byla nahrazována pouhými pohádkami," ujal se vypravování Alek.
"Když se však vrátíme hlouběji do historie, zpátky k dobám, kdy pětice rodů využívala Stíny jako svou zbraň, zjistíme, že to nikdy nebyl nikdo z Dědiců, kdo otevřel Portál, díky kterému se mlžné bytosti dostaly na tento svět. Ne. Pokaždé k tomu byl vyvolen někdo jiný. Někdo, kdo nepatřil do řad jejich rodin. Tento vybraný člověk provedl kouzlo, otevřel bránu, a dokonce získal i schopnost omezeně poroučet Stínům. Ale jak už to tak bývá, tato schopnost byla velmi omezená v porovnání s mocí, kterou měli nad těmito stvůrami Dědicové," řekl Garrett.
"A teď se dostáváme k tomu nejlepšímu," usmála se Madeline.
"Myslím, že je jasné, že dědicové nepotřebovali služby Stínů věčně. Jakmile za ně vyhrály jejich boje, už jich nebylo potřeba. A stálo by to zbytečně spoustu energie udržovat je na tomto světě. Proto musel existovat způsob, jak vrátit Stíny zpátky do jejich říše. A tím se opět dostáváme k oné osobě, která byla vyvolena pro otevření Portálu. Zároveň taky k důvodu, proč to nebyl nikdo z Dědiců, kdo by vyvolal bránu. Ten, kdo to udělal, byl vlastně obětním beránkem. Protože on sám se stal dveřmi, kterými sem přišli. A kterými se Stíny opět vrátí do své vlastní říše. Tento průchod však vyžaduje určitou daň. A tou je smrt toho, kdo se stal onou bránou."
"Což jsi ty," dořekl Harry.
"To není pravda!" vykřikl Voldemort zděšeně.
"Říkal jsem ti, že sis sám vytvořil svou vlastní zkázu. Zahrával sis s prastarou magií v domnění, že tvé vlastní schopnosti jsou silnější. Nevěděl jsi nic o tom, co děláš. A nikdy jsi ve skutečnosti nevládl Stínům. Jediné, co pro ně znamenáš, je, že jsi cesta zpátky do jejich říše. Jakmile jim dáme znamení, projdou tebou a zároveň tě při tom i zničí, aby tak zničili Bránu, která je sem dovedla."
"Nevěřím vám," zasyčel Pán zla.
"Na tom už však nezáleží," ušklíbla se Alisha.
Pětice Dědiců nyní pozvedla ruce, ze kterých vyšly paprsky zlatavého světla, tentokrát však nezničily Stíny. Pouze se kolem nich omotaly.
Mlžné bytosti se jako na povel otočily a zamířily k Voldemortovi, který je se strachem v rudých očích pozoroval.
Vytvořily kolem něj kruh, ve kterém jej uvěznily. Jeho zlostné výkřiky tlumily jejich mlžná těla, která mu nedovolila uprchnout. Pak se oči dědiců rozzářily a Stíny se vrhly na Pána zla.
Ozval se dlouhý výkřik, vlna energie porazila všechny přítomné na kolena a uprostřed toho všeho se objevila stříbřitá mlha. Na malý okamžik bylo naprosté ticho a pak….
Bylo po všem.
Tělo Lorda Voldemorta zůstalo ležet bez života na zemi.
A Stíny byly pryč.













Super!! nova kapca a skvela, konecne je po nem