close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více






31. kapitola - Starosti rodiny Weasleyových

6. listopadu 2013 v 17:37 | Kate, Ajka |  Dědic stínů
Nová kapitolka. Omlouvám se, že jsem to sem nedala dřív. Další kapitoly přednastavím, budu vám vychátek každé 3 dny (asi :D) To ale neznamená, že nemusíte komentovat!


31. kapitola - Starosti rodiny Weasleyových

Ginny se uvelebila ve své staré posteli v Doupěti a unaveně zavřela oči. V hlavě jí neustále hlasitě hučelo a před očima se jí začaly dělat mžitky. Před odchodem z Potter manor ji Harry ujistil, že tomu tak ještě chvíli bude. Stín, který ji napadl, zašel skoro až k jejímu srdci. Na malý okamžik se ocitla téměř na hranici jejich říše. Její tělo se z toho ještě úplně nevzpamatovalo. Navíc toho na ni bylo celkově za poslední dva dny neskutečně moc. Harryho tajemství, pravda o Dědicích, následný návrat domů a neustále opakování historky o tom, jak si na nic pořádně nepamatuje. Nerada lhala své rodině a celému Řádu. Ale chápala, že tentokrát je to doopravdy důležité. Nebylo pochyb o tom, že by se všichni pokusili Harrymu pomoci. A přestože by si přála, aby na to všechno nebyl sám, věděla, že zahrávat si se silami Stínů by znamenalo jistou smrt.
"Můžu dál?" ozvalo se za pootevřenými dveřmi jejího pokoje.
Dovnitř vešel Ron a nesl jí šálek kouřícího čaje.
"To je pro tebe. Je tady v poslední době neskutečná zima," zamumlal a posadil se k ní na postel.
Ginny se ušklíbla.
"Páni. Z mého velkého bratříčka se stala starostlivá osoba," zasmála se a vděčně se napila horké tekutiny.
Ron jen pokrčil rameny.
"Tak to vyklop, brácho. Co tě tak trápí?"
"Oni," zavrčel nepřítomně.
"Co jsou vlastně zač? A proč ti pomohli? Jak si můžeme být jisti, že jsou na naší straně?"
Ginny se zhluboka nadechla.
"Vážně nad tím musíš přemýšlet? Zachránili život Emmě i polovině Řádu. Kdyby stáli proti nám, proč by to dělali? Opravdu do toho musíš vrtat? Nemůžeš to nechat tak, jak to je?"
Ron se zatvářil trpce.
"Kdybychom nechávali věci tak, jak jsou, nikdo z nás by možná už nežil. Pamatuješ? To stejné říkali Harrymu, když se do všeho hrnul. A nebýt jeho, ty - víš - kdo by byl dávno neporazitelný. Už od našeho prvního ročníku v Bradavicích."
"Rone, nemyslím si, že by Harry chtěl, aby ses do toho teď míchal. Tentokrát ne."
Zdálo se však, jako by ji její bratr neslyšel. Jen dál tupě hleděl z okna.
"Opravdu si na nic nepamatuješ?" zeptal se už asi po padesáté.
"Jak jsem říkala. Všechno je v mlze. Vzpomínám si jen na příšernou bolest a chlad, který jsem cítila, když se mě dotkl Stín. Pak byla tma. Slyšela jsem nějaké hlasy, ale jen vzdáleně. A potom jsem se probudila až tady. Rone, prosím. Nechej to být a nemíchej se do toho. Alespoň prozatím. Prosím."
On však byl myšlenkami stále někde jinde. Nakonec tiše zamumlal něco, čemu Ginny nemohla rozumět, a bez dalších slov se otočil a nechal ji o samotě.
Nebo alespoň to si původně myslela.
"Kdo by to byl řekl, že jednoho dne skončíme takhle?"
"Harry? Jak dlouho už jsi tady?"
"Dost dlouho na to, abych všechno slyšel," zahučel starostlivě a posadil se vedle ní.
"Mohl tě vidět," vyčetla mu, on však jen zavrtěl hlavou.
"Když Dědic stínů nechce být spatřen, není možné jej zahlédnout. Teda rozhodně ne očima."
"Mám o něj strach," přiznala Ginny.
Harry ji objal a poodhrnul si kápi z tváře, takže mu mohla pořádně hledět do obličeje. Když spatřila jeho rysy - které už nepatřily mladému chlapci, ale dospělému kouzelníkovi - uvědomila si, kolik toho za ty roky všichni prožili a čím si prošli.
"Myslíš, že udělá nějakou hloupost?" zeptala se úzkostlivě.
On se tiše zasmál.
"Jistě, že ano. Je to můj nejlepší kamarád. Určitě už v hlavě spřádá plány na to, jak zjistit pravdu."
"Kdy mu to řekneš? A Hermioně?"
Harry se jí zahleděl do očí a pohladil ji po tváři.
"Vypadá to, že brzo."
Tohle Ginny překvapilo.
"Cože? Říkal jsi, že nechceš nic prozradit dokud… Znamená to, že…?"
Přikývl.
"Už jsme skoro připraveni. Je to naše největší šance na konečnou porážku Voldemorta. A když všechno dopadne tak, jak jsme to naplánovali, bude brzy po všem. Musíme jen doufat, že to vyjde a nic dalšího se nepokazí."
***
Emma se třásla zimou. Kapitán nebelvírského famfrpálového týmu - Andrew Darcy - se rozhodl, že s přípravami na další zápas začnou co nejdřív. A tak, přestože byl venku stále ještě studený začátek února, a pozemky hradu byly pořád pokryty vrstvami sněhu, podstoupilo všech sedm hráčů náročný trénink v krutém mrazu. Andrew si za to vysloužil několik tichých nadávek a pár nepěkných pohledů, zejména pak od Emmina bratrance Maxe, který byl teď v obličeji celý červený, což se neskutečně bilo s jeho ohnivou barvou vlasů.
"Pojď se posadit ke krbu," usmála se na ni její starší sestřenice Vicki a uvolnila jí křeslo, které Emma vděčně přijala.
Vicktorie se mezitím uvelebila na klín Teddymu, který měl už opět zářivě modré vlasy, a se zamračenou tváří si pročítal noviny.
"Něco nového?" zeptala se ho Emma a cítila se při tom poněkud provinile, když si uvědomila, co všechno před nimi ona sama tají.
"V jedné vesnici nedaleko Londýna byly ohavným způsobem vyvražděny dvě mudlovské rodiny. Vypadá to na práci kouzelníků. Ale nezanechali po sobě žádné stopy. Začínají se šířit poplašné zprávy. Nikdo stále ještě neví, co byla zač ta stvoření, která nás napadla před Vánocemi. Ale nemusíš se bát, o tobě tam nepadlo ani slovo," zamumlal zatímco Emmu opět polilo horko a musela se kousnout do rtu.
Jistě. Stíny. Tak moc ráda by teď řekla pravdu. Ale věděla, že nemůže. Avšak nebylo jednoduché držet v sobě takovéhle tajemství. Vicky mezitím podrážděně zavrčela.
"No jistě," podotkla.
"Po tom útoku nikdo pořádně nevěděl, co se vlastně stalo. V novinách se psalo jen o tom, že Bradavický expres měl nějaké potíže a došlo tam k jakémusi záhadnému incidentu."
Emma se zarazila. Od toho osudného dne ji ani jednou nenapadlo se zeptat na to, co přesně se vlastně stalo poté, co ji její otec zachránil. Samozřejmě věděla, že všichni jsou si vědomi, že se něco stalo. A že to něco má hodně společného s ní. Stále se v Bradavicích našli takoví, kteří na ni zvědavě hleděli, kdykoliv prošla kolem. Ale nikdo se jí naštěstí na nic nevyptával. Uvědomila si, že by měla začít pravidelně sledovat noviny. Jenže v poslední době toho na ni bylo moc i bez dalších záhadných zpráv.
"Poté, co jsi zmizela, nás všechny vyslýchali bystrozorové," řekl Teddy, který uhádl, na co myslí.
"Všichni jim řekli to samé. Že nás přepadl divný pocit a nemohli jsme se najednou vůbec pohnout. Pak se tam objevily ty divné bytosti, které zaútočily na toho studenta. A po nich že tam přišlo těch pět zvláštních čarodějů zahalených v kápích, kteří ty stvoření - nebo co to vlastně je - zahnali… Bystrozorové se na tohle tvářili hodně zmateně. Nejspíš neměli tušení, co to mohlo být. Teda, nikdo nemá tušení, co to je. No, a jak už to tak bývá, lidé si vymýšlí své vlastní bláznivé teorie. Pak přichází panika…A dál si to asi dokážeš představit sama," pokrčil rameny a složil dnešní noviny.
"Půjdu do knihovny. Jdeš se mnou, Vicky?" zeptal se s úsměvem, zatímco se Emma v zamyšlení ještě víc zavrtala do pohodlného křesla a na chvíli zavřela oči, aby si to mohla v hlavě pořádně srovnat.
Doufala, že tohle všechno brzy skončí. Jenže, co se stane pak? Pokud vše dopadne dobře?
Podívala se na noviny, které Teddy odhodil na zem.
Z povídání svého otce věděla, že Harry Potter bylo jméno, které znal každý. Vyprávěl jí o tom, jak nesnášel, když se o něm neustále psalo. Ať už v dobrém, nebo zlém. Když vyhrají a porazí Voldemorta i Stíny, budou muset vyjít s pravdou na světlo. Nebo při nejmenším se základními informacemi. To bude ale stačit k tomu, aby se celý její svět převrátil vzhůru nohama. A Harryho rozhodně nepotěší, že se opět stane středem pozornosti. Hrdina, který se opět vrátil.
Najednou se zalekla, jestli si to všechno její otec nerozmyslí, nerozhodne se couvnout a zůstat v utajení. Věděla, že by ji už znovu neopustil. Stejně tak, jako věděla, že by ani neopustil její maminku, když se teď po letech konečně znovu potkali. Slíbil jí to. A ona mu věřila. Ale přesto někde hluboko v ní vrtal jakýsi červíček nejistoty.
Z přemýšlení ji vytrhl rozhořčený hlas jejího bratrance Maxe.
"Viděla jsi je?" zeptal se s vážným výrazem ve tváři.
"Koho?" vyjekla vyděšeně, jelikož ji napadlo, že se vrátily Stíny.
"Moji sestru a Teddyho. Odešli spolu. Do knihovny. Teď večer. A ona mu předtím seděla na klíně. Víš, co to znamená? Jak si to jako představují," mumlal rozčíleně.
Emma se musela rozesmát. Což Maxe ještě víc pobouřilo. Ale představa řešení problému utajovaného vztahu mezi její sestřenkou a Lupinem jí najednou v kontrastu se všemi vážnými záležitostmi, které se za posledních pár měsíců odehrály, připadalo jako něco krásného a úsměvného.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Káťa- chan Káťa- chan | E-mail | 7. listopadu 2013 v 23:10 | Reagovat

Hezounké, vždy mě zajímalo, jaký byl Teddy Lupin. Moc autorů se o něm nezmiňuje, takže aspoň tady o něm něco je.. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama