Předposlední kapitola "na skladě". Tak komentujte!!
34. kapitola - Bradavické trio
Dlouhou chvíli bylo v celé místnosti ticho. Měsíc, který zářil na obloze po nekonečných dnech plných deště a mraků, vrhal světlo na místa, kam plamen pochodní nedosáhl. Hermiona si zkoumavým pohledem přeměřila všechny osoby.
Čtyři Dědicové, jimž nemohla přes těžké kápě vidět do tváře. Jeden z nich musel být Garrett. Teď však nedokázala říct, který.
Profesorka McGonagalová, která seděla s klidem v křesle, jako kdysi sedával Albus Brumbál, jehož portrét visel za jejími zády.
A Ginny Weaselyová. Ta se tvářila naopak trochu rozrušeně, stála v blízkosti jednoho z Dědiců, a neustále těkala pohledem mezi ním a svým bratrem.
Hermiona věděla, že by měla co nejrychleji něco udělat. Ron byl celý bledý a ona svého kamaráda znala dostatečně dobře, aby věděla, že v nejbližší chvíli možná udělá nějakou hloupost. Což by mohlo mít hrůzné následky. Jenže ať už se snažila říct nebo udělat cokoliv, nebyla toho schopna. Pohled na zahalené postavy ji děsil, stejně jako vzpomínka na mrazivou moc Stínů. Ačkoliv věděla, že Dědicové nemají v plánu jí jakkoliv ublížit, nemohla se zbavit zvláštního pocitu. Necítila se jistě, když nevěděla, co se vlastně děje. A především proč je do toho všeho zapletena profesorka McGonagalová a Ginny Weasleyová.
Vzpomněla si na záři, která vycházela z úrovně Garretových očí, když je napadl Stín. Znovu si je obezřetně prohlédla. Stále však nedokázala poznat záhadného kouzelníka, kterému tolik důvěřovala.
Něco ji však zarazilo. Jakési zvláštní zachvění, které ucítila, když její pohled padl na muže stojícího nejblíže Ginny.
Ticho a čekání se prodlužovalo, až ucítila, že Ronovi zaškubalo v paži. Věděla, že zamýšlí vytáhnout hůlku. Už se chystala nějak zakročit, když se postava, u které cítila onen zvláštní pocit, pohnula a o krok přistoupila blíže k nim.
"Nemáte tušení, jak rád vás opět vidím," ozval se známý hlas.
Ruka zahalená v rukavici odhrnula kápi a ve světle pochodní se zaleskly zářivě zelené oči.
***
Hermioně se na chvíli zastavil tep srdce a nemohla se nadechnout. V dalším okamžiku hlasitě vypískla a vrhla se k muži, který se na ni rozpačitě usmíval.
"Harry!" vykřikla a zhroutila se mu do náruče.
"To…to není možné. Jak…? Byl jsi mrtvý. Necítila jsem tvůj tep," vzlykala roztřeseně.
Její kamarád ji hladil po dlouhých vlasech a přes její rameno pohlédl na Rona, který byl ještě víc bledý a tvářil se zmateně. Když se však jeho pohled setkal s pohledem jeho nejlepšího přítele, tvář se mu rozjasnila. Objal své dva bývalé spolužáky a se staženým hrdlem zamumlal: "Chyběl jsi nám, kamaráde."
***
Převyprávět celý příběh, od chvíle, kdy se Harry probral před branami Pevnosti, až do dnešního dne, trvalo víc jak dvě hodiny. Když konečně dořekl poslední větu a vysvětlil všechny okolnosti, pohlédl Potter s obavou na své dva přátele, kteří celou dobu mlčky seděli v křeslech a napjatě jej poslouchali.
"Páni," dostal ze sebe Ron s obtížemi.
"Takže…takže jsi celou tu dobu byl živý? A co ta jeskyně? Proč jsme se do ní nikdy nemohli dostat?"
"Kletba, která otevřela portál, zničila celé to místo a zapečetila jej, aby se tam již nedalo vrátit. Je to jeden z prastarých zákonů původní magie, kterými se řídí celá Říše stínů," odpověděl Alek tiše.
"Stále tomu nedokážu uvěřit," zamumlala Hermiona.
"Tomu rozumím. Vypořádat se s tím vším bylo pro každého těžké. Ale teď nemáme čas na zbytečné uvažování. Pokud chceme jednou pro vždy zastavit Pána zla, musíme se pustit do našeho plánu," řekla Alisha rozhodně a po očku se podívala na Brumbálův portrét, který přikývl.
"Stíny. Chcete je všechny zničit, že ano?" řekla Hermiona a pohlédla svému kamarádovi do očí.
"A nejen to. Našli jsme způsob, jak jednou pro vždy porazit Voldemorta. Jeho vlastní zbraní."
"Říkali jste, že těm příšerám můžete poroučet. Znamená to, že jim přikážete, aby zničily vy - víte - koho?" zeptal se zmateně Ron.
"Ne tak docela. Moc Stínů pracuje na tom, že své oběti přímo nezabijí. Ale přenesou jejich duši do své vlastní říše, kde se z nich stanou nové Stíny. Voldemort by byl sice poražen, ale zbytečně by byl vytvořen nový Stín. A ten by se mohl opět vrátit jednoho dne do naší země. Existuje způsob, jak se Stín může odpoutat od své ,nicoty a prázdnoty' a rozhodovat se sám za sebe. Teď je řídí pouze jejich pudy. Pán zla je ale natolik prostoupený temnou magií, až by se mohlo stát, že by jeho duše dokázala procitnout. Své tělo ani původní podobu by již nikdy nezískal. Ale schopnost pomstít se tomuto světu by mu zůstala. Proto je třeba se jej zbavit jiným způsobem. O tom ale později," vysvětlil Garrett.
"Nejdůležitější ze všeho teď bude dostat Pána zla a jeho armádu tam, kam potřebujeme. Někam dostatečně daleko od nevinných lidí. A zařídit, aby nepojal podezření, že proti němu chystáme poslední útok. Takové místo je Potter manor. Nachází se dostatečně daleko od měst i vesnic. Je odlehlé a už několik desetiletí je střeženo nejsilnějšími obranými kouzly, jaké Dědicové stínů kdy vyvinuli. Pokud jeho majitelé nebudou chtít, nikdy toto místo nikdo nenajde. Já však můžu tuto ochranu na nějaký čas zcela uvolnit a poskytnout tak místo pro boj," pokračoval Harry.
"Tím, že Voldemort před několika lety použil moji krev ke svému znovuzrození, nás svým způsobem propojil. Myslím, že si všichni pamatujete na mé 'výlety' do jeho mysli. On sám toho kdysi využil ke svému prospěchu. Je na čase mu to oplatit. V žilách mu koluje stejná krev, jako mně. A jako mým příbuzným. Což zahrnuje i Madeline a Emmu. O mojí sestřenici nemá nejmenší tušení. Což nám poskytuje výhodu. Toto spojení umožňuje Mads nabourat se do jeho mysli. Jelikož mě považuje za mrtvého, a ze strany mé dcery nečeká v této oblasti žádné nebezpečí, nebude moci postřehnout, co se děje. Moje sestřenice je Dědicem stínů. To jí mimo jiné zdokonalilo v umění nitrobrany. Před malou chvílí se jí podařilo vnuknout Pánovi Zla nápad na prozkoumání Eminny mysli. Madeline jí mezitím vloží falešnou vzpomínku na to, že zaslechla Fénixův řád mluvit o jejich novém útočišti. Našem sídle, kam jej potřebujeme nalákat. Voldemnort, posedlý touhou zničit Řád jednou pro vždy, jelikož je jedinou překážkou před znovunastolením jeho vlády, se na toto místo v nejbližší době vydá s celou svou armádou v domnění, že díky Stínům nemůže tento boj prohrát. My ho tak dostaneme přesně tam, kde potřebujeme. A provedeme poslední část našeho plánu na jeho zničení," ukončil to Harry.
Chvíli bylo v celé místnosti ticho. Pak se konečně ozval Ron.
"Páni. Už chápu, že vám vymyslet tento plán trvalo tak dlouho dobu. Ale ukázat ses mohl, kamaráde. O tom si ještě promluvíme," ušklíbl se.
Potter se usmál.
"Vím, že máte právo se na mě zlobit. Já sám bych na sebe byl naštvaný. Co k tomu říct? Možná jsem se vám měl ozvat a zapojit vás do toho všeho. S Hermionou by nám to plánování šlo rozhodně rychleji," zasmál se, zatímco se Grangerová začervenala.
"A co Emma? Nebude pro ni nebezpečné, když se Pán Zla nabourá do její mysli?" zeptala se Minerva úzkostlivě.
"Po celou dobu, co Voldemort bude číst její myšlenky, s ní bude Madeline a bude ji kontrolovat. Dlouho studovala všemožné spisy, abychom si mohli být jisti, že se jí podaří ochránit Emmu před Pánem Zla a zabránit mu, aby si přehrál vzpomínky na to, co ta malá holka o nás ví. A jakmile se náš nepřítel dozví to, co potřebuje, a opustí její mysl, nasadí si malá Potterová opět přívěšek, který ji Harry dal, a který brání napadení. Je to prastará magie Dědiců. Nemusíme se bát, že by nefungoval," podotkl Alek.
"Takže? Co teď?" zeptala se nejistě Ginny.
Alisha se zahleděla na McGonagalovou.
"Je na čase svolat Fénixův řád a přesunout se do Potter manor. A pak už jen čekat na bitvu, která rozhodne o všem."
***
Emma seděla v křesle a hleděla do očí Madeline, která ji držela za ruku.
Věděla, že by měla cítit strach. Měla se stát nejdůležitějším článkem celého plánu. A pokud by se něco nepovedlo, veškeré její vzpomínky by byly čitelné, jako otevřená kniha, nejděsivějšímu čaroději, co kdy žil. Ona však věděla, že její maminka by nikdy nepřipustila, aby někdo toto riskoval, pokud by si nebyla jistá, že je vše zařízené k tomu, aby nic neselhalo. A taktéž věřila svému otci, že udělal vše pro to, aby celý tento příběh měl šťastný konec. Pohlédla na přívěšek ve tvaru maďarského trnoocasého draka, který byl teď položený na stolku vedle ní.
"Uvolni se," zamumlala Mads jemně.
Emma se zhluboka nadechla a opřela si hlavu. Pak náhle cítila, jak jejím tělem prostupuje zvláštní nepopsatelný pocit. Náhle nedokázala ovládat své myšlenky. A kdesi hluboko z její mysli se začala nořit stále ostřejší vzpomínka na vysoké dveře ředitelny Bradavic a hlasy mluvící o tajném úkrytu. Vzpomínka, která byla naprosto živá a reálná, přestože se nikdy nestala.













Super kapitolka! Jsem zvedava jak se jim povede jejich plán.