4. září 2013 v 19:36 | Ajka
|

Mám pro vás takový souhrn mých zkušeností z autoškoly. Jako žák jsem takové články oceňovala a hltala ve snaze najít někoho ve stejné situaci jako já. A třeba si někdo podobný bude chtít tohle přečíst :)
Tak prvně: Jak si vybrat autoškolu. Na tohle jsem doplatila nejvíc, takže vám dám radu: Poptejte se kamarádů, holek i kluků. Já jsem se nikoho neptala, pouze jsem automaticky šla ke známýmu mého otčíma. A to byla chyba. Kdybych se byla bývala poptala spolužaček, bylo by mi řečeno, ať si Preusse neberu, že je na holky zlej. Pan Preuss je dobrej člověk, o tom žádná, ale jako učitel autoškoly ze mě dělal akorát blbce, který měl pocit, že je nejhorší nemehlo na světě. A to je špatně. Na každou hodinu jsem šla se sevřeným žaludkem a zpocenými dlaněmi, jak moc jsem byla nervózní, a přicházela domů mrzutá a jen málokdy v dobré náladě (to snad jen jednou - po předposlední hodině). Naučil mě, to ano, ale za jakou cenu? Vedle toho byla maturita procházkou růžovým sadem.

Teorie: Nevím, jak je to v jiných autoškolách, ale my jsme teorii neměli - dostala jsem jen CD, podle kterýho jsem se sama měla učit - a testy jsem dala na 48/50. Protože v
základě stačí, když se naučíte otázky na mdcr.cz. Je jich sice

kolem 900 a u zkoušek je jen 25 z nich. Přesto bych to nepodcenila, opravdu se napřed koukněte na teorii do učebnice nebo na CD a pak si zkoušejte ty různý testy. Dva kluci dneska vyletěli z testu o bod! To nasere, obzvlášť, pokud uděláte jizdy.
Jízdy: Tak na první jízdě jsem jezdila na cvičišti (což je závodní dráha pro motokáry či co) a na konci hodiny jsem se odvezla domů (díky bohu bydlim jen v centru, jedna holčina se vezla za město - na první hodině!). Hned na druhý už jsme jeli někam do háje přes všechny možný prdele. Po týhle jízdě jsem se rozbrečela (až doma, naštěstí), protože Preuss byl hodně netrpělivej, furt mě upozorňoval, kam to jedu, že je to hrozný, tohleto, nebezpečný a já nevim co. Jako kdybych už jezdila roky a ne podruhý v životě! Tehdy jsem se rozhodovala, jeslti neskončím. Další jízdy byly podobně hrozný, ale už jsem si to tak nebrala. A i když mi ze začátku přišlo nemožný, že bych se naučila řadit v začátkách, rozjíždět se do svahu a já nevim, co, vidíte... naučila jsem se to :) Takže to stopro dáte i vy!
Zkouška: Pchá, no zkouška... Dneska jsem spala paradoxně jako zabitá. Ale jakmile jsem se probudila... no hnusnej pocit, však to znáte. Stěží jsem do sebe nasoukala snídani, připravila 700 Kč a občanku a vyrazila na úřad, kde jsem měla být v 7:30. Čekali jsme asi 45 minut, než nás konečně pustili do místnosti, kde jsme skládali test. Jak už jsem se zmínila, nic na tom není, naklikáte pár odpovědí a máte to za pár minut hotový. Na test máte 30 minut, ale já ho měla asi za 5. Dalších 10 minut jsem si to kontrolovala a rozhodovala se u dvou otázek, u kterých jsem si nebyla jistá. Nakonec asi (určitě) byla jedna špatně. Následně nás čekala jízda. Místo toho jsme ale přes hodinu čekali na pana Preusse (mého pana intruktora). Když konečně přišel, hned se ptal, kdo půjde první. Nakonec jsem se zvedla já, chtěla už jsem to mít za sebou, i když se mi klepala kolena. Hlavně proto, že jsme měli mít jednoho pana komisaře, co byl hodně přísnej a

obecně neměl moc dobrou pověst. Tak jsme došli do auta a on mi povídá (pan Preuss), že si musíme dojet pro pana komisaře. To mi bylo divný a nakonec z něj vylezlo, že pojedu s jinym komisařem, panem Brousilem. Ulevilo se mi neskutečně. Pan Brousil má naopak úplně jinačí pověst. Je to hasič a když jsem ho poprvý uviděla, hnedka jsem byla veselejší. Menší, plešatějící pán, sympatickej vtipálek. Technická se už nedělá, dělá se jen prohlídka aut před jízdou, ale tu jsme taky přeskočili - zeptal se mě jen na povinnou výbavu a pojistky (ty jsem zrovna moc netušila, něco jsme zamlela, řekl, že stačí a jeli jsme). Páni, lidi, já se teď musím tak smát, jak se mi ulevilo, že to mám za sebou :D Ale k tý jízdě: Protože je Písek malá prdel, nemáme žádný tramvaje a trolejbusy, čímž to máme mnohem zjednodušený. Cestu vám nepopíšu, jen, že jsme jeli za město, trochu to objeli přes pár prdelí a zajeli k Preussově autoškole, kde jsem měla podélně zaparkovat. No katastrofa, najížděla jsem si dvakrát, to už mi do toho oba kecali, Preuss vypadal, že by mi nejradši utrhl hlavu :D Ale nakonec pan Brousil povídá, že "Solidní, bezpečná jízda, až tady to parkování jsme trochu pokazili." A říká, abych si ve středu došla na úřad, vzala s sebou 50,- a asi fotku nebo co to říkal. A já na něj: "Takže jsem to udělala?" No, jen si to vybavim... :D :D :D :D
Na co si dát pozor při zkoušce: Teď nečerpám z vlastních zkušeností, protože jsem neměla možnost (díky Bohu!) něco vážnýho zkazit. Ale určitě pozor na přednosti v jízdě - já si klidně raději zastavila (nejenom před stopkou) a rozjela se na jedničku. Na poslední jízdě (jako zkušební před zkouškou) jsem se totiž pořádně nerozhlídla a najela bych do auta, co jelo po hlavní zleva. To by byl malér. Pak pozor na přejezdy (železniční), zpomalte, podřaďte na dvojku a rozhlídněte se. I když svítí bílý světlo. Další věcí je, abyste zastavili před každym přechodem, u kterýho někdo stojí. Pokud tam teda nepříjdou bezprostředně ve chvíli, kdy už projíždíte těsně před přechodem. To samý pozor na semafory. Na oranžovou projet jen, když už byste nestihli zastavit. To musíte samozřejmě odhadnout. Slyšela jsem lidi, co se často hádali s komisařem o tom, jeslti by se dalo nebo nedalo bezpečně zastavit. Ale obvykle to odhadnete. Pak samozřejmě pozor na rychlost, ale nesmíte se courat (tj. po městě jsem jela vždycky na trojku (mezi 40-50 km/h), před křižovatkou a kruháčem

podřadila na dvojku. Mimo město pak podle druhu silnice. Na těch více proudých nebo i jednoproudých, ale 1. třídy nebo pro mezinárodní provoz, na pětku kolem těch 80 km/h, na silnicích 2. třídy, kde je asfalt na hovno klidně na trojku.) Ale to je hodně na vás, jak si věříte, a na druhu silnice, počasí atd.
Co vám při zkoušce odpustí: Na tohle moc nedejte, protože tady hodně záleží na komisaři. Co jsem se ptala Preusse, tak prej nevadí, když vám to někde chcípne, ale nesmí to být v nebezpečné situaci (třeba uprostřed křižovatky, kde jezdí plno aut) a nebo několikrát za sebou. Když pak překročíte rychlost o trochu (jedna dva km/h), tak vás komisař prý jen upozorní, ale, jak řekl pan Preuss, nemusíte to radši pokoušet :D. Co se týče parkování, tak se taky nic nestane, když nezaparkujete napoprvý. Holt si vyjedete a zkusíte to znovu. Já jsem zacouvala kolmo na 1. pokus, ale křivě a nevadilo mu to, jeli jsme dál. Podélně, jak už jsme psala, to bylo horší, to jsem si najela 2x a podruhý jsem to tam různě upravovala (couvala, popojížděla dopředu atd.), abych to auto srovnala. ale ve finále myslim, že to bylo docela dobře zaparkovaný, ne dokonale, ale dobře.
Závěrem: Tak myslím, že článek je delší, než jsem zamýšlela, ale myslím, že jsem tak nějak popsala své dojmy a pocity. Nebudu vám psát, abyste se nebáli. Bát se budete, budete nervózní, ale ten pocit, když to dáte... Je to zkušenost, kterou bych si nechtěla zopakovat, ale za ten řidičák to snad stálo. Tak nevím, jeslti vám tenhle článek k něčemu byl, každopádně, pokud jste se dočetli nakonec, tak gratuluju :D
Pozn.: Ten poslední obrázek (Parkovací místo jen pro ženy) mi poslala kamarádka včera večer, strašně mě rozesmál :) Tohle by vážně měli zavést! (
zdroj obrázku)
Užitečné stránky:
tvoje skúsenosti a článok mi veľmi pomohli :) na autoškolu idem asi až na jar, momentálne - no, sama k sebe by som do auta nesadla, nieto ešte niekto ku mne, radšej trochu počkám. ale viem že si ju chcem v tomto školskom roku spraviť a - takto viem čo očakávať :) vdaka