Tenhle článek neslouží jen vám, čtenářům mýho blogu, kteří by se snad chtěli něco dozvědět o tom, jak vypadá matfyzácké soustředění, ale hlavně pro budoucí studenty matfyzu, kteří se třeba jako já soustředění bojí a chtěli by se o něm něco dozvědět dřív, než se tam vydají :) Takže tenhle článek se pokusí nějak shrnout, jak to tam vlastně vypadá.Začala bych asi tím, že bych vás chtěla uklidnit, abyste se soustředění nebáli, pokud se snad na něj v příštím roce chystáte. I já se strašně bála (mý čtenáři to ví, v několika článcích jsem to zmiňovala, že jo :)), ale nakonec se to ukázalo úplně zbytečný. Nejvíc má asi každý strach z těch testů, kterými straší už v dopise :) Nakonec to není taková hrůza. Ale vezmu to hezky popořadě.
Asi největší problém jsem viděla v tom, vůbec najít místo, odkud se na Albeř v Praze odjíždí. Našla jsem to, což byl pro mě obří úspěch. Odjíždělo se totiž z parkoviště před Hlavním nádražím na Wilsonově ulici. Ono i kdybyste si nebyli jistí, tak tlupa asi 80 lidí by brzy přitáhla vaši pozornost :)
Takže jsem tam přila, uviděla pár lidí a řekla si, že to bude asi ono. Potvrdila mi to jedna holčina, která se mě zeptala, jestli taky jedu na Albeř. Tím jsem navázala první kontakt s matfyzákama. Tato slečně nicméně nastupovala na jiný obor a to finanční matematika. Ale přesto bylo hezké s někým se dát do řeči :)
Cesta autobusem byla dlouhá, jeli jsme 3 busy a stavěli jsme jednou na benzíně u Tábora. Kolem jedné hodiny jsme dorazili do tábora Albeř u Jindřichova Hradce. Na louce už se shromažďovala skupina informatiků, kteří byli na Albeři před námi, matikáři. Jak mi sdělila moje spolubydlící, která právě odjížděla ve chvíli, kdy já jsem přijížděla, vypadali jsme všichni pěkně vyděšeně :D Oni naopak už uvolněně a celkově tam vládla docela veselá nálada (jeslti to bylo tím, že konečně jeli domů, to je otázka, že ano :D).

Když jsme tedy vystoupili z autobusu, nahrnuli jsme se k nástěnce, kde jsme si přečetli, v jakém stanu máme cca být. To cca je proto, že jsme byli ještě rozdělení do kroužků podle oboru. V mém kroužku (MMIB - Matematické metody informační bezpečnosti, což je můj obor) nás bylo celkem 14 a měli jsme přidělené stany 77-85. Tak jsme se k nim nějak doplácali a já si do nějakýho vlezla. Nakonec jsem měla to štěstí, že jsem ve stanu byla sama a měla ho celý pro sebe (jednoduchá matematika - 9 stanů po dvou na 14 lidí, někdo mohl být sám :)). Pak jsme tak nějak čekali a nevěděli, co dál. Ale z ničeho nic jsem se dala do řeči se slečnou, která měla stan vedle, a tím jsme započali naši skupinku "čtyři mozky z matfyzu" jak si vtipně říkáme :) K nám dvěma pak přibyly ještě dvě slečny. Na nástěnce jsme si přečetli, jaký
máme program, kde a čím se začíná, a podle něj jsme se řídili. Jako první nás čekalo shromáždění na Velké louce, kde se nám představil profesorský sbor a organizátoři, kteří tam s námi byli. Hned od začátku mi všichni přili strašně fajn a chrlili jeden vtípek za druhým :)
máme program, kde a čím se začíná, a podle něj jsme se řídili. Jako první nás čekalo shromáždění na Velké louce, kde se nám představil profesorský sbor a organizátoři, kteří tam s námi byli. Hned od začátku mi všichni přili strašně fajn a chrlili jeden vtípek za druhým :)Ještě ten den jsme měli asi 5 přednášek na různý téma (o studiu, fakultě jako takové, o matematické sekci atd.) a pak konečně přišla večeře!! Umírala jsem totiž hlady, protože jsem neměla oběd. Zdejší jídelnu bych taky ráda pochválila, porce (ať už oběda, snídaně nebo večeře) nám dávali obří, až mě bylo líto, že to musím vrátit). Po večeři pak byla myslím ještě jedna přednáška a zakočení prvního dne bylo u táboráku, kde se ukázalo, že matfyzáci jsou relativně dobří zpěváci a hráči na kytaru :)
Další den jsme měli 1. test, kterého jsem se děsila skoro nejvíc - z tělesné výchovy. Ale jak jsme byli ujištěni, výsledky testů sloužili jen pro jejich statistiky a potom k rozřazení do sportů, kterým se budeme věnovat celý rok. Ten test se skládal ze 3. částí - tzv. člunkový běh na 4x10m, který spočívám v to, že běžíte od jednoho kuželu k druhýmu (tam zpátky, tam zpátky). Časy se různily, ale neexistovalo, aby se vám někdo smál, ať už jste dopadli, jak jste chtěli. Já doběhla v jendom z lepších časů, ale nic to pro mě neznamenalo. Byla jsem ráda, že to mám za sebou. Další částí byl skok do dálky z místa, opět nic tak hroznýho. Se svým skokem jsem byla spokojená, na to, jak jsem prťavá, jsem skočila opět docela slušně. Poslední test byl asi nejhorší, 12-ti minutový běh, tzv. Cooperův, kde šlo o to, uběhnout co nejvíc za daný čas. Nikdo na nás ale netlačil a bylo nám otevřeně řečeno, že když nebudeme moct, můžeme se klidně zastavit a jít chvíli jen krokem. To jsem si vzala k srdci a zastavila se ai 5x za tu dobu. Ono to vážně neni sranda. Nakonec jsem opět doběhla relativně slušně (z holek mezi lepšími) a z celých fyzických testů jsem měla radost. Po běhu jsem se pak byla napít ze studánky, o které koluje povst, že kdo se z ní napije, ten dostuduje matfyz. Tak snad na tom něco bude :) Do oběda už jsme nic neměli a po obědě jsme měli asi 5 hodin volno na různé sportovní aktivity, na orientační běh, prostě podle toho, na co jsme měli chuť. My jsme se s holkama dali do šifrovačky. Já jsem se jí nejdřív docela vyhýbala z obavy, že se ukáže, že jsem opravdu blbá, ale nakonec mi to nedalo a přidala jsem se k nim - hned první šifru, kterou jsem viděla, jsem náhodou vyřešila asi za minutu :D Večer pak byli další přednášky, nejlepší byla s panem děkanem, která byla doprovázená skupinou Humbuk, která je na matfyzu už xx let a hrají v ní někteří členové profesorského sboru, mimo jiné i náš proděkan pro matematickou sekci. My jsme pak kladli panu děkanovi různé otázky (i typu, jestli má rád hašlerky :D) a celkově to byla moc příjemná diskuze. Hodně padala otázka, jaká je úmrtnost po prvním ročníku (tj. kolik lidí odejde) a odpověď byla cca 50%, ale že prej je to hlavně proto, že spousta lidí nastoupila jen kvůli výhodám studenta a vůbec neplánuje dostudovat. Ale přesto je to dost lidí. Doufám, že nebudu mezi nima...

Další, 3. den, nás čekal další test, ze kterého jsem měla strach - z matematiky. Na dalších testech mi tolik nezáleželo, jako na tomhle. Ale nakonec byli moje obavy úplně zbytečné, test byl lehoučký, ale přesto jsem v něm udělala jednu chybu, protože jsem kokot a nečtu zadání!! Klasika. Ani nevíte, jak mě to štvalo, když jsem to zjistila. Prostě perfekcionista :) Následovalo po obědě další volno, tentokrát jen asi 3 hodiny, které jsme strávili hraním volejbalu. Úplně jiný než ve škole! Hráli jsme asi 6 setů, ne-li víc, tak moc nás to bavilo. I mě a to jsem byla mezi nejhoršími hráči. Volejbal mi moc nejde, víte. Ale nevadilo mi to, protože na mě nikdo neřval a celkově to všichni brali moc v pohodě :) Večer jsme pak měli skvělou přednášku od zástupců studentské komory akademického senátu kteří nám dali spoustu užitečných informací, jako třeba jak sestavit rozvrh, jak je to se stipendii atd. Zakončeno to bylo taneční hodinkou, kde jsem moc dlouho nepobyla, protože jsem byla utahaná a zralá do postele.
Poslední den, v úterý, nás čekali dopoledne poslední 2 testy, z angličtiny a IQ test, jak to nazvali. Z angličtiny jsem dopadla moc dobře - měli jsme asi 30 (nebo 40, už nevím) minut na 100 otázek! Odpověděla jsem sice na všechny, ale pár chyb tam bylo. Přesto jsem skončila v nejlepší skupině (z čehož moc nadšená nejsem, doufám, že to nebude moc hard core). Co se týče těch IQ testů... jako já je nemám ráda proto, že vím, že nejsem génius a dělat je ve skupině lidí, kde těch géniů je přehršel... no, moje obavy byly opět úplně zbytečné. Nevím, zda můžu prozradit, v čem test spočíval...,
ale tak snad ano. Měli jsme 30 + 30 minut na 25 + 35 příkladů ze základní školy (tudíž příklady, které byste stoprocentně vypočítali), ale kamenem úrazu byl právě ten čas. 30 minut je totiž hodně málo a vy jste tak docela ve stresu a pod tlakem. Což byl právě účel testu. Pro výsledky jsme si pak chodili jednotlivě - byla to tudíž informace jen pro nás, díky bohu. Nedopadla jsem nejhůř, naopak myslím, že docela dobře :) Plnej počet to nebyl (ano, i takoví tam byli, prostě géniové :)), ale přesto slušný výsledek. Po tomto testu zbývalo jen se zabalit, dojít si na oběd a pak hurá domů :)
ale tak snad ano. Měli jsme 30 + 30 minut na 25 + 35 příkladů ze základní školy (tudíž příklady, které byste stoprocentně vypočítali), ale kamenem úrazu byl právě ten čas. 30 minut je totiž hodně málo a vy jste tak docela ve stresu a pod tlakem. Což byl právě účel testu. Pro výsledky jsme si pak chodili jednotlivě - byla to tudíž informace jen pro nás, díky bohu. Nedopadla jsem nejhůř, naopak myslím, že docela dobře :) Plnej počet to nebyl (ano, i takoví tam byli, prostě géniové :)), ale přesto slušný výsledek. Po tomto testu zbývalo jen se zabalit, dojít si na oběd a pak hurá domů :)Na závěr bych ještě dodala pár postřehů a dojmů :) Tak seznámila jsem se s pár novými lidmi, což je podle mě největší plus tohoto kurzu. K nezaplacení jsou hlavně lidi z mýho oboru, na který se můžu obrátit, když budu potřebovat poznámky nebo nějak jinak poradit :) Už je mám všechny na FB a je to moc fajn. Počasí jsme měli vydařený, snad jen 3. den trochu pršelo, ale noc! Taková zima v těch stanech! Pořádně jsem se tudíž nevyspala, protože jsem mrzla a to jsem přes spacák měla pžehozenou ještě takovou deku. Dospala jsem to až doma (spala jsem skoro 12 hodin :D), kdy jsem se těšila z teplé postýlky :)
Co jsem nezmínila, byla kartička ISIC, kterou jsme dostali - fotili si nás na místě, takže kruhy pod očima, nenamalová, ale což, že jo :D Uvidí mě jen lidi v SISu a na tý kartičce, no :D Pak jsme měli možnost si za 5,- Kč koupit Matfyzáckou kuchařku, kterou jsem si koupila a která je k nezaplacení. Jsou tam všechny možný informace, mimo jiné i "algoritmy" pro cestu metrem/tramvají/busem z různých částí Prahy (což se matfyzákům hodí, protože musí pendlovat mezi 4 budovama).
Pak bych ještě řekla, že matfyzáci jsou strašně v pohodě lidi, jasně, některý debaty s nima jsou docela úsměvný, ale což :D A najde se tam pár opravdu hezkých kousků, jeslti víte, jak to myslím :)
A poslední věta (koukám, že ten článek je zase poněkud "delší"). Po Albeři se na školu těším ještě víc a z Prahy už vůbec nemám takovou hrůzu!
Tak pokud jste se dostali až sem, tak děkuju za pozornost a pokud byste se na něco chtěli zeptat, neváhejte buď do komentů pod článkem nebo na mail (v menu).
Ajka
Pozn: Obrázky jsou povětšinou z googlu, až na ten úvodní, který je stažen ze stránky mff.cuni.cz













Podrobný popis, dočetla jsem ráda až do konce :)
Ten fyzickej test by byla moje noční můra, přesněji spíš 12ti min. běh - jsem astmatik a dlouho opravdu nevydržím 
Je super, že se ti tam líbilo a máš nové známé, to je prostě k nezaplacení - můžete si navzájem půjčovat výpisky z přednášek atd, podporovat se a já nevim co ještě