To mi to teda hezky vychází. K mý dnešní depce z autoškoly mi zrovna vyjde Nejsmutnější moment, no jděte do háje :D Tak teda jo. Co se dá dělat. Jak si tak procházím všechny díly, tak nejsmutnější momenty jsou zejména v posledním díle. Tam mě jich napadá hned několik. Zrovinka asi předevčírem nebo tak jsem koukala na druhou část Relikvií a bulela jsem v kuse posledních 15 minut. Takže opět vybrat jeden moment, bude hodně těžké. Pořád je tu ale ještě Nejemotivnější moment, což je vlastně skoro to samé. Tákže... napadá mě Cedrikova smrt ve 4. díle, pak samozřejmě Snapeova smrt v posledním, Harryho smrt (jasně, samý smrtě, no :D) a Snapeovy vzpomínky. Vylučovací metodou můžeme škrtnout Cedrikovu smrt (zase tak moc jsem ho ráda neměla) a Snapeovy vzpomínky a zbyde mi Harry, jak kráčí na smrt - to jsem vždycky strašně brečela v knížce, když se objevili jeho rodiče, Remus a Sirius. A Snape. Tak jo, po uvážení myslím, že nejvíc smutná je Harryho smrt...Pořád mám před očima spíš tu knížku, jak si po zhlédnutí Snapeových vzpomínky vezme neviditelný plášť, aby ho nikdo nezastavil, a cestou mine Ginny a Nevilla a Rona s Hermionou. Jak těžký to pro něj vlastně bylo nerozloučit se s nimi, ale zároveň byl odhodlaný jim to neříct proto, aby ho nezastavili. Už jsem při popisu Harryho charakteru zmínila, že tohle rozhodnutí bylo to, co na něm obdivuju.
Když pak v lese otevřel zlatonku a objevil se kámen vzkříšení spolu s jeho milovanými, to už člověk prostě roní slzy. Člověk ví, že jeho smrt je nevyhnutelná, ale když se zjeví lidé, co už jsou mrtví a s jejichž smrtí se člověk musel už smířit v předchozích dílech, dodává to tomu okamžiku takovou ... zvláštní (lepší slovo mě nenapadá)... možná definitivní... atmosféru. Když může Harry konečně mluvit se svými rodiči, je to ve chvíli, kdy se sám chystá umřít. To člověka napadne, že Osud má opravdu smysl pro humor. Takže pro nás jako čtenáře je to asi hodně smutný okamžik, ale dalo by se říct, že Harry prožívá i trochu štěstí. Myslím, že to tam i bylo nějak napsané, že se těší, až se znovu uvidí se Siriusem a rodiči a že bude mít konečně klid. To, že se nakonec rozhodl vrátit, napovídá, jak moc cítil odpovědnost za Voldemorta a samozřejmě lásku k lidem, kteří mu ještě zbyli (Ginny a jeho přátelé). I to muselo být těžké, když se toho mohl vzdát a přenechat to jiným. V tomhle ho ale asi chápu. Chtěl mít jistotu, že se Voldemorta opravdu zbaví, a nechtěl tu zanechat Ginny samotnou... věřím, že kdyby mohla, došla by si pro něj na "druhý břeh" a dala mu pár facek za to, že se rozhodl umřít a nic jí neřekl :)
Tož to jsem se zase rozkecala :) Jdu se vrhnout ještě na tu autoškolu. Jo a ještě shrnutí: Nejsmutnějším momentem pro mě byl Harryho odchod na smrt.
Hezky zpracované video, které zahrnuje i scény z dalších dílů. A ke své "stručné odpovědi" bych ještě dodala, že Nevillova věta: "Harry's heart did beat for us! For all of us!" (Harryho srdce tlouklo pro nás! Pro nás všechny!) mi vždycky přivodí husí kůži. To je hodně silný moment. Možná ho zvážím na nejemotivnější moment :)













Ja by som si vybrala Severusovu smrť i spomienky, pri tom vždy plačem
Ale súhlasím, v siedmom diele je mnoho smutných okamihov...