close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více






28. kapitola - Až se opět setkáme

29. srpna 2013 v 12:42 | Ajka |  Dědic stínů
Další kapitolka :) Předposlední v zásobě! Komentujte :)


28. kapitola - Až se opět setkáme

V hlavě měla neskutečný zmatek. Snažila se přijít na to, co se vlastně přihodilo. A kde to je. Otázek bylo nespočet a ona na ně neměla žádnou odpověď. Jen matně si vybavovala, co se stalo. Pokoušela se poskládat dohromady všechny skutečnosti, které znala, ale žádné řešení nenašla. A pak ucítila ten opatrný dotek na své tváři. Otočila se, jak jen to v jejím vyčerpaném stavu bylo možné.
Prudce zalapala po dechu.
Přestože byl jeho obličej částečně ukrytá ve stínech a za jedenáct let prošel částečně změnou, bezpečně jej poznala. Zelené oči se rozzářily, když se střetly s těmi jejími. Cítila, že jí po tvářích teče slza. V další vteřině jí problesklo myslí, že je přece jenom mrtvá. Ale pokud tomu tak doopravdy bylo, ona se tak rozhodně necítila.
Posadil se k ní na postel a znovu ji pohladil po dlouhých vlasech. Tiše zašeptala jeho jméno.
"Harry."
Usmál se na ni a opatrně ji políbil na čelo.
"Už jsi v pořádku," zamumlal tiše.
Ona nebyla schopna dalšího slova. Slzy jí teď už tekly po líčkách v dlouhých proudech. Byly to slzy štěstí a ona si byla jistá, že Harry to poznal.
Proto nechápala, proč se tváří tak provinile. Na tom však teď nezáleželo. Teď už nezáleželo na ničem.
***
Najednou nevěděl, co má dělat. Posledních dvacet čtyři hodin si představoval tuhle chvíli snad milionkrát. A k jeho vlastnímu úžasu ho ani jednou nenapadlo couvnout a nechat Ginny dále v bezvědomosti. Možná za to mohlo ranní Emmino naléhání, přestože to jeho dcera nevyslovila nahlas. Anebo možná mu už chyběla natolik, že dál nevydržel držet toto tajemství.
Tak jak tak, konečně přišla ta chvíle. A on neměl tušení, co říct. Jak začít.
Chápal její zmatení. Nejspíš si myslela, že je mrtvá. A jeho nenapadala žádná rozumná věta, kterou by ji vyvedl z omylu.
Řešení nakonec však přišlo samo.
"Takže…takže jsem…" mumlala tiše Ginny mezi vzlyky.
On okamžitě využil této situace a prudce zavrtěl hlavou.
"Ne. Nejsi mrtvá. Jsi v pořádku. A brzy ti bude dobře. Musíš si jen odpočinout," vyhrkl a připadal si jako hloupé dítě, které se rychle snaží vysvětlit, co provedlo, v naději, že čím dřív to ze sebe dostane, tím menší trest ho čeká.
Zatvářila se zmateně a chytila jeho ruku, kterou jí stále hladil po vlasech. Jejich prsty se vzájemně propletly.
"Tak jak je potom možné, že tě vidím?"
Jeho provinilý výraz se ještě víc prohloubil.
"Protože ani já nejsem mrtvý," dostal ze sebe s obtížemi, které mu připadali směšné.
Ginny se pokusila na posteli posadit. Ovinul kolem ní paže a přitáhl si ji k sobě. Opatrně ji objal. Zabořila tvář do jeho ramene a on cítil, že mu její slzy okamžitě promočily košili.
"Jak je to možné? Oni tvrdili…Oni všichni tvrdili, že… Věřili, že jsi…" zalykala se.
"Já vím. Já vím," šeptal omluvně.
"A taky, že jsem byl. Na pár okamžiků."
Ginny opatrně zvedla tvář a pohlédla na něj. Lehce přejela prstem po jeho bradě, jako by se stále bála, že to je jen sen. Pokusil se usmát.
"Ach můj bože," zamumlala náhle.
"Ty jsi Dědic Stínů!" vyhrkla s náhlým poznáním.
Lehce přikývl.
"Jedním z nich. Naší rodině koluje tato schopnost v krvi. To je to, co mi zachránilo život. Nebo mi jej spíš vrátilo. Protože ano, ta rána do hlavy mě zabila. A když mě naposled viděli, už jsem mezi živé nepatřil. Dočasně."
Nevěřícně mu pohlédla do očí.
"Já tomu nerozumím," zavrtěla hlavou.
Harry se tiše zasmál.
"To se nedivím. Upřímně řečeno, ani já dlouho nedokázal vstřebat, co se vlastně stalo. Je toho tolik, co ti musím povyprávět. A bude to velmi dlouhý příběh. Zatím ten nejzamotanější, který jsem prožil. A to je už co říct," ušklíbl se.
***
Harry sledoval, jak Ginny klidně spí. Tvář měla stále nepřirozeně bledou - a on si s další vlnou provinilosti uvědomil, že za to částečně mohl i šok ze všeho, co jí vyprávěl - zdála se však klidná a po dlouhé době uvolněná. Bez známek zármutku. Musel se lehce usmát, když si uvědomil, že tenhle klid brzy vystřídá rozzlobený výraz. Jakmile zpracuje vše, co dnes slyšela, bude mu vše znovu a znovu vyčítat jejím obvyklým způsobem. Bude na něj řvát, že riskuje svůj vlastní život a hraje si na hrdinu. Ale v pozadí těch slov mu sdělí, jak neskutečně je na něj pyšná a jak moc ho má ráda prostě proto, že je takový. Věděl, že už nic nebude jako dřív. Ale najednou měl pocit, že mu ze srdce spadl nesmírně těžký kámen, který jej ničil od chvíle, kdy se vrátil do svého světa.
Ovšem stále zde byly ještě dvě osoby, pro jeho život tak nesmírně důležité, kterým jednoho dne bude muset říct pravdu. A to bude ještě složitější, než všechno vyklopit Ginny a Emmě. Protože před nimi toto tajemství bude muset zůstat skryto co nejdelší možnou dobu.
Věděl, že Ron s Hermionou by jej následovali kamkoliv. A zatímco v minulých dobrodružstvích byl za jejich přítomnost vděčný, tentokrát věděl, že už nesmí spoléhat na jejich pomoc. Tohle bylo něco, co musí udělat sám.
***
Emma seděla s nohama překříženýma na křesle. V rukách držela objemnou knihu o bylinkářství a už dobrou hodinu z ní četla. Žádná z vět jí však nedávala smysl. A ona si uvědomila, že vlastně ani nevnímá text.
"Děje se něco?" zeptal se Rick starostlivě.
Bezděčně, a taky trochu s pobavením, ji napadlo, že je to v této době velmi hloupá otázka, jelikož se pořád něco dělo. Na druhou stranu si však vážila jeho obav.
"Jen jsem unavená," zamumlala vyhýbavě a opět se zahleděla na hustě popsané stránky.
Byla rozhodnuta, že tentokrát se opravdu už bude soustředit na text, něco jí však opět vyrušilo.
Prudce zvedla hlavu a obezřetně se rozhlédla kolem.
"Tohle už nezamluvíš," ušklíbl se pobaveně Max, který si všiml její reakce.
"Tak to vyklop."
Emma se zamračila, jak se usilovně snažila přijít na to, co ten zvláštní pocit, který ji před chvílí přepadl, a donutil rozhlédnout se kolem sebe, znamenal.
"Já jen…to jen, že…"
Oči se jí náhle rozzářily pochopením.
"Hned jsem zpátky," zamumlala spěšně, vyskočila na nohy a rozběhla se ke skrytým dveřím společenské místnosti.
Doprovázely ji nechápavé pohledy jejích přátel.
***
Emma procházela chodbami Bradavického hradu, vedena oním zvláštním pocitem, který jí vedl a sílil, jakmile se o krůček přiblížila ke svému cíli.
Nakonec se dostala do jedné prázdné uličky kousek od knihovny. Něco - nebo vlastně někdo - jí napovídalo, ať položí ruku na předloktí sochy vousatého kouzelníka. Usmála se, když se v tu ránu před ní část stěny za sochou rozplynula a vytvořila úzký portál do široké chodby osvětlené svícemi. Okamžitě do ní vkročila a koutkem oka zahlédla, jak se za ní vzduch zavlnil. Předpokládala, že to byl důsledek iluze, který ostatním náhodným kolemjdoucím zaplní vchod napodobeninou nepropustné zdi.
"Tati?" zašeptala nadšeně, jakmile se ze stínů vynořila vysoká postava.
Tentokrát se její otec ani neobtěžoval se svým obvyklým těžkým černým pláštěm, který jej chránil před odhalením. Neměl na rukách ani své rukavice, takže mohla spatřit, jak jeho dlaně lehce září zlatavým světlem. Svit pochodní se odrážel v jeho zelených očích.
"Je všechno v pořádku?" vyhrkla.
Harry ji pohladil po dlouhých černých vlasech a přikývl.
"Nemusíš se bát. Jak jsem ti slíbil."
Emma se posadila na tvrdou zem. Její otec si k ní přisedl.
"Takže už jsi jí všechno řekl?" zeptala se zvědavě.
"Tak nějak jsem už musel, nemyslíš?" uchechtl se Harry.
"A? Jak to vzala?"
"Zmateně. A já se jí nedivím. I když se mi jasné, že brzy to asi ještě trochu schytám. Jen, co se tvá matka trochu vzpamatuje z největšího překvapení. Ale musím přiznat, že tentokrát si to i zasloužím, Svým způsobem."
Emma si oddychla.
"Takže to znamená, že už všechno bude dobré? Zůstaneš s námi?"
Harry se jí zahleděl do očí, které byly stejně zelené, jako ty jeho.
"Slíbil jsem ti, že už vás nikdy neopustím. A svůj slib dodržím. Jen to všechno bude ještě hodně složité. Ale nemusíš se bát. Udělám vše pro to, aby to co nejdřív skončilo."
Chvíli oba mlčeli a pak se Emma konečně odhodlala zeptat.
"Tati? Co se stalo s profesorem Gilbertem?"
Její otec se smutně usmál.
"Tušil jsem, že ti jeho zmizení bude vrtat hlavou. Ale abych pravdu řekl, neznám odpověď na tuto otázku. I když bych si to přál. Gilbert je velmi zajímavá postava. Ani já sám se v něm po tak dlouhé době nedovedu pořádně vyznat. Co ale vím, je, že je to jeden z nejspolehlivějších a nejčestnějších kouzelníků, které jsem kdy potkal. Před Vánocemi odjel na jednu důležitou výpravu. A jak se zdá, nedopadla tak, jak si představoval. Snažili jsme se ho najít, ale marně. Vypadá to, že už mu není pomoci."
"To mi říkal i ten portrét," zamumlala zamyšleně Emma.
"Portrét? Jaký?" zeptal se překvapeně její otec.
"Jednoho bývalého ředitele. Potkala jsem ho když…No když jsem chtěla jednou utéct z hradu, abych neohrozila ostatní. Ale ten kouzelník mi to vymluvil," dodala rychle, když si všimla Harryho výrazu.
"Starší kouzelník s dlouhými býlími vousy a modrýma očima? Brumbál?" zeptal se místo toho.
Emma zavrtěla hlavou.
"Ne. To ne. Vypadal mladší. Tmavovlasý. A trochu tajemný. Myslím, že říkal, že se jmenuje Snape, nebo tak nějak."
"Severus Snape," vydechl Harry překvapeně.
"Asi ano. Proč? Je na tom něco špatného?"
"Ne. Vůbec ne. Jen… tenhle portrét není jako ostatní podobizny ředitelů. Je něčím zvláštní. Bylo by na dlouho, vysvětlovat, čím. Ale… Kdy že jsi s ním mluvila?"
"Nevím. Před týdnem? Asi tak nějak."
"To je zvláštní. Jak je to jenom možné? Říkali, že ten portrét zmizel poté, co… Existuje nějaká možnost, že je vše jinak? Ale proč by potom…Proč by si vybral…Nebo, že by o tom ani on sám nevěděl?" mumlal rozčíleně Harry.
"Tati? Co se stalo? Já tomu nerozumím."
Její otec si hluboce povzdechl.
"Tentokrát tomu nerozumím ani já."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Caira Caira | 29. srpna 2013 v 18:21 | Reagovat

Doufám, že mu Gin dá co proto, až se trochu vzpamatuje ^_^
Co to je zase za záhadu s tím Severusem? To je teda... grrr, zase čekat na další část.

2 Káťa- chan Káťa- chan | 29. srpna 2013 v 22:28 | Reagovat

To je zmatek kolem Gilberta... a co má společného se Snapem, teda kromě chování? Předpokládám, že si v příští kapitole užijeme tu přednášku, kterou Harry dostane. A už se na ni moc těším :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama