close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více






26. kapitola - Tajemní zachránci

22. srpna 2013 v 12:11 | Kate, Ajka |  Dědic stínů
Nová kapitola Dědice stínl je na světě! Kate mi dneska poslala další 4 kapitoly. Co se týče Poslední cesty temnotou, autorka samozřejmě má v plánu i tuto povídku dokončit, ale nejprve by ráda dopsala tuhle :)


26. kapitola - Tajemní zachránci

Ginny cítila, jak si mlžná ruka provrtává cestu jejím tělem až k srdci. Vnímala stisk studených prstů a měla pocit, že jí žilami koluje led. Přestala dýchat. Jakoby v dálce slyšela vyděšený Ronův výkřik. Ale už bylo pozdě. On ji nemohl nijak pomoci.
***
Weasley ležel na zemi, neschopen pohybu, stále ještě uvězněný v moci Stínů, a jen bezmocně sledoval, jak děsivé stvoření ukončuje život jeho malé sestřičky. Věděl, že to jsou jeho poslední minuty. Hlavou mu prolétla hořká vzpomínka na den, kdy Hermiona vyprávěla legendu o Dědicích stínů jemu a Harrymu.
"Ani nevíš, jaké máš štěstí, kamaráde. Brzy se možná konečně zase setkáme," zamumlal tiše.
Výkřiky Fénixova řádu byly stále silnější a silnější. Neměl tušení, koho dalšího si momentálně vybraly ostatní Stíny. Věděl však, že brzy dojde řada i na něj. Kdesi v dálce je stále pozorovaly kruté masky Voledomrtových nových Smrtijedů.
***
Už chyběl jen kousíček a duše pěti členů Fénixova řádu by putovaly do říše Stínů, odkud by se již nevrátily, a kde by strávily věčnost blouděním zpustošenou zemí. Náhle se však mlžné bytosti zastavily. Pět zlatavých paprsků prozářilo temnotu a zasáhlo hrozivá stvoření, která zmizela v záplavě jiskřiček. Smrtijedi zmateně přihlížely, jak se jejich vyčerpaní protivníci vzpamatovávají. Opět vytáhli své hůlky připraveni je zabít, než budou schopni znovu zaútočit. Před Fénixovým řádem se však objevila zářící stěna, která jim zabránila se k nim byť jen přiblížit. Pár Smrtijedů se přesto pokusilo vyslat na ně smrticí kletbu. Kouzla se však odrazila a zasáhla ty, kteří je vyřkli.
Ostatní se dali na ústup. Učení jejich mistra jim však bránilo přemístit se okamžitě do bezpečí. Zděšeně hleděli kolem a snažili se najít svého nového - evidentně mnohem silnějšího - protivníka.
Ze stínů se vynořilo pět postav zahalených v černých pláštích. Pouze v úrovni, kde by měly být oči, zářily jasně dva body. Ruce oděné v černých rukavicích pozvedly hůlky. Přisluhovači Pána zla proti nim zoufale vysílali všemožná zaklínadla, ale kdykoliv se paprsek dostatečně přiblížil k jedné z postav, záhadné bytosti zmizely a objevily se opět ve chvíli, kdy kouzlo vyprchalo.
Poté pětice Dědiců stínů mávla vlastními hůlkami. Ozvala se obrovská rána a zbylí Smrtijedi se skáceli k zemi. Stále žili, ovšem bez jakýchkoliv vzpomínek a myšlenek.
***
Členové Fénixova řádu však byli stejně zmatení jako oni. Jejich zachránci přistoupili k tělům těch, které napadly Stíny.
"Moje sestřička. Pomožte mojí sestřičce, prosím," zoufale mumlal Ron a pokusil se doplazit k tělu Ginny.
Byla nepřirozeně bledá a zdálo se, že nedýchá. Vypadalo to, že u ní Stín zašel nejdál.
"Ona je mrtvá," zasténal vyděšeně, když se dotkl její ledové kůže.
Jeden z Dědiců si stáhl rukavici a zkontroloval její tep.
"Zatím žije," zamumlal.
Ron si s úlevou oddychl a ani jej nenapadlo přemýšlet nad tím, že mu je tento hlas nějak povědomý.
Tajemný muž přejel zářící dlaní nad místem, kudy se Stín pokoušel dostat k jejímu srdci. Ginny se náhle prudce nadechla, ovšem její oči stále zůstaly zavřené a pleť nepřirozeně bledá.
"Bude v pořádku. Slibuji," poznamenal konejšivě muž v tmavém plášti směrem k Ronovi a opatrně vzal čarodějku do náruče.
Pak se spolu s ní a se svými společníky přemístil a zanechal vyděšené členy Řádu samotné.
***
Emma seděla v pohodlném křesle v otcově pracovně. Měla by být unavená, ale Harryho nečekaná návštěva v Bradavicích ji dokonale probrala. Nedokázala si představit, co tak důležitého se mohlo stát, že si pro ni uprostřed noci přišel a přikázal ji přemístit se pomocí medailonku do Potter manor. Minuty však ubíhaly a její otec se stále nevracel. James, který byl ze synova počínání stejně zmatený jako Emma, přecházel ve svém obraze a tvářil se zamyšleně.
"Nemohlo se mu nic stát, že ne?" zeptala se po chvíli tíživého ticha.
Dvanácterák rozhodně zavrtěl hlavou.
"Nedokážu si představit, že by se mohl objevit někdo, kdo by dokázal ublížit Dědicům stínů. Snad ani samotný Voldemort by neměl tu moc. Alespoň v to doufám. Co ti vlastně tvůj otec řekl, než tě sem poslal?"
Emma se zamyslela a pokusila se vybavit si jejich dnešní setkání v nebelvírské společenské místnosti.
"Nic moc. Jen mi řekl, že se něco přihodilo a že na něj mám počkat tady. Pak se přemístil pryč."
"To je zvláštní. Když jsem ho viděl naposled, chystal se spolu se svými společníky za profesorkou McGonagalovou. Evidentně mají nějaký plán. A chystají se ho zrealizovat. Myslím, že v tom hraje velkou roli Madeline. Ale neměl jsem čas s ní mluvit. V každém případě, něco se muselo stát, když byli u Minervy," zamyslel se James.
"Ty víš, co mají v plánu? Otec o tom nechtěl moc mluvit," podívala se na něj Emma.
Portrét jejího dědečka se pousmál.
"Upřímně řečeno nemám nejmenší tušení. Vlastně jsem za to vděčný. Možná jsem jen obraz, ale chování a pocity mám stejné, jako pravý James Potter. A ten se za svůj poměrně krátký život naučil jen pár věcem. Jedna z nich byla ta, že občas lepší je nevědět. Harry je můj syn. A já věřím, že ať už plánuje cokoliv, udělá to nejlepší, co může. Tak, jako vždycky. Lituji, že já jsem tuto schopnost za svého života až moc často postrádal."
Náhle se ze spodní místnosti ozval zvuk ohlašující nově příchozí. Emma vyskočila z křesla, rozrazila dveře a utíkala dolů. James přeskakoval z jednoho obrazu na druhý, nevšímaje si peprných nadávek svých vyobrazených předků.
Když konečně oba doběhli do vstupní haly, našli pětici postav v černých pláštích tvářících se rozrušeně.
"Tati?" špitla Emma tiše.
Její otec nesl v náručí jakési bezvládné tělo a své dcery si momentálně nevšímal.
"Odnesu ji do pokoje. Aleku? Potřebuju, abys mi pomohl. Obávám se, že tentokrát se Stín dostal opravdu hluboko. Garette, pohlídej prosím ostatní členy Řádu. A Alisho?"
Zlatovlasá čarodějka se usmála.
"Dám vědět McGonagalové, že jsou všichni v pořádku."
Mads mezitím přistoupila k Emmě, která vyděšeně pozorovala scénku před sebou. Jak Harry odnášel neznámé tělo, zahlédla pramen rudých vlasů.
"Mami?" zašeptala roztřeseně.
Madeline jí položila ruku na rameno a sklonila se k ní.
"Neboj se. Bude v pořádku. Oni se o ni postarají. My dvě si ale musíme promluvit. Vypadá to, že budu potřebovat tvoji pomoc."
***
Ron seděl na židli v kuchyni Doupěte a tupě zíral do prázdna.
"Jak jsou na tom ti ostatní, které napadly Stíny?" zeptal se unaveně pan Weasley.
"Byl jsem u Sv. Munga. Vypadá to, že budou v pořádku," odpověděl mu Billy.
"Ona vypadala jako mrtvá," zamumlal konečně jeho mladší sourozenec.
Všichni se na něj okamžitě otočili, pouze Molly dál stála v rohu místnosti, oči rudě od nekonečného pláče.
Andromeda Tonksová k ní tiše přistoupila.
"Myslím, že se nemusíš bát o svou holčičku. Ron říkal, že ji ti záhadní zachránci odnesli. Určitě jí pomůžou. Tak, jak to udělali minule."
"To je pravda," ozval se Kingsley.
"Ať už jsou úmysly těch lidí - nebo co jsou vlastně zač - jakékoliv, evidentně stojí na naší straně."
"Ale co když...co když Emmu zachránili jenom proto, že je…" zaškytala paní Weasleyová neschopná pokračovat.
"Protože je Harryho dcera?" zamumlal Hagrid, který zabral polovin prostoru v místnosti.
"Myslíte si, že pro ně byla důležitá právě kvůli tomuto? Že je zajímal chlapec, který měl přežít?" podivil se George.
"Pak by ale nedávalo smysl, že vzali raněnou Ginny s sebou a poté ji nepomohli. Myslím, že musíme jen doufat, že se nám vrátí stejně jako Emma," namítl Charlie.
Diskuze dál pokračovala nejrůznějšími úvahami o Dědicích stínů, jejich záměrech, o nových Smrtijedech Pána zla a jeho postupu.
Jediný, kdo se nezapojil, byla Hermiona. Tušila, že není nejvhodnější chvíle svěřit se nyní ostatním s tím, co ji trápilo. Ale jako jediná si uvědomovala jednu věc.
Někdo z Fénixova řádu musel být ve spojení s jejich tajemnými zachránci. Ať už to byl kdokoliv, právě zachránil desítce lidí život.
Grangerová si však byla jistá ještě jednou věcí. Tohle všechno nezačalo teprve nedávno, jak se ostatní domnívali. Celá záhada se musela táhnout už léta. Její počátek byl v době, kdy se začaly šířit zvěsti, které je přivolaly před jedenácti lety na to strašlivé místo, kde zahynul Harry.
Hermiona znala jen jeden jediný ověřený způsob, jak zjistit víc.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Caira Caira | 23. srpna 2013 v 16:59 | Reagovat

Hohoho, konečně nová kapitola! Jsem moc ráda, že jsme se po delší době dočkali další kapitoly :)
Byla skvělá. Taková docela akční. Chudinka Emma, nejdřív čekala na tátu a pak viděla zraněnou mámu. A co teprve zbytek Řádu...
No, jsem hodně zvědavá, jestli Mia na něco přijde. :)
Rychle pokračování ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama