close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více






23. kapitola - Bývalý ředitel

2. července 2013 v 15:53 | Kate, Ajka |  Dědic stínů
Nová kapitola. Užijte si ji a komentujte. Už mám v zásobě jen 2 kapitoly! :)


23. kapitola - Bývalý ředitel

Hermiona stiskla v kapse svého pláště hůlku a se stále bušícím srdcem hleděla na tmavovlasého vysokého muže s hlubokýma očima, který si ji se zájmem prohlížel. Jeho výraz ve tváři byl nyní lehce provinilý.
"Omlouvám se, že jsem vás tak vylekal. Mělo mě napadnout, že vás to vystraší. Popravdě řečeno jsem neočekával, že zde někoho potkám."
Trochu se jí podařilo uklidnit svůj zrychlený tep, pud sebezáchovy ji však donutil zůstat stále připravenou, přestože jí byl neznámý muž něčím neskutečně sympatický.
Lehce se pousmála, aby tím zakryla svůj strach a přikývla.
"Ani já nečekala, že budu mít společnost. Zdá se ale, že zde lidé stále chodí, aby poděkovali svému hrdinovi," zamumlala s hrdlem stále bolestivě staženým při vzpomínce na svého nejlepšího kamaráda.
"Stejně, jako jste to právě udělala i vy, slečno Grangerová," podotkl neznámý muž a kývl hlavou směrem k novému vzkazu.
Pohlédla na něj neústupným pohledem a chystala se něco podotknout, kouzelník ji však přerušil.
"Nemyslel jsem to nějak zle. Jsem si jistý, že by to Harryho velmi potěšilo. Především od vás. Velmi mu na vás záleželo," řekl chlácholivě.
Hermiona zvedla oči.
"Znal jste jej?" zeptala se překvapeně.
Muž se lehce pousmál.
"Měl jsem to štěstí jej poznat," přikývl a rozhlédl se kolem sebe.
Náhle se jeho pohled zastavil na tmavém bodě kousek od mohutného balvanu ležícího před zavaleným vstupem do jeskyně. Zatvářil se lehce zmateně, po chvíli snad i znepokojeně. Hermiona přivřela oči a pokoušela se zaostřit, nespatřila však nic jiného, než jen tmu a stín.
"Děje se něco?" otázala se po chvíli ticha, kdy jí šel mráz po zádech.
Kouzelník se při jejich slovech jakoby dostal z transu, zavrtěl hlavou a opět se na ni mile usmál.
"Je už pozdě, slečno Grangerová. A přestože mnoho lidí tvrdí, že v dnešní době již žádné nebezpečí nehrozí, já jsem poněkud jiného názoru. Myslím si, že by bylo lepší, kdybych vás doprovodil zpátky domů. Nerad bych, aby se vám něco stalo. Osamělý čaroděj je vždy snadný cíl," řekl vážně a nabídl jí rámě.
Hermiona se pousmála.
"Mimochodem. Jmenuji se Garrett," představil se neznámý muž, těsně předtím, než se přemístili.
****
Harry předstoupil před zavalený vchod do jeskyně, kde on sám na kratičký okamžik nalezl smrt. Byl si jistý, že jej jeho kamarádka nemohla spatřit. Jako jeden z Dědiců byl schopen dokonale splynout se tmou stínů. Na krátký okamžik si však přál, aby jej přece jenom zahlédla. Věděl však, že by jí to přineslo jen další zbytečné otázky, které by Hermionu trápily dnem i nocí. A to on nechtěl.
Rozhlédl se kolem sebe. Toto místo bylo jedno z prvních, které po svém návratu ze země Stínů navštívil. Nápisy od těch, kteří mu stále věřili a děkovali, mu připomínaly památník, jež navštívil před mnoha lety ve svém rodném městě. A dodávaly mu odvahu. Odvahu a víru, že jednoho dne snad i on dokončí své poslaní. Navštěvoval toto místo několikrát ročně. A pokaždé jej překvapilo, že navzdory blednutí starých nápisů, přibývají zde stále nové a nové vzkazy. Přejel jemně prstem přes slova, která zde vyryla jeho kamarádka. Přes chlad kamene cítil náhle v ruce zvláštní nepopsatelné teplo, které bylo spíš výplodem jeho mysli, než skutečností.
Posadil se na tvrdou zem a čekal, než se Garrett vrátí. Přestože s ním potřeboval co nejrychleji mluvit, byl rád, že se kouzelník rozhodl postarat o Hermionino bezpečí.
Minuty běžely a běžely. Náhle se spustil Harryho instinkt a on pohlédl do tmy před sebou. Obyčejný čaroděj by nebyl schopen ve stínech nic rozeznat. On se však pousmál, když spatřil tmavovlasého kouzelníka, který se tvářil znepokojeně.
"Takže je to tedy pravda. Profesor Gilbert nám zmizel," zamumlal Garrett ledovým hlasem.
***
Emma té noci nemohla usnout. Ležela ve své posteli a s očima dokořán hleděla na zataženou oblohu za oknem. V hlavě jí vířil nespočet myšlenek. A ona nevěděla, jak si s nimi poradit. Ve vzpomínkách se znovu a znovu vracela k onomu dni, kdy jí ve vlaku napadl Smrtijed. Přivedl s sebou tehdy další dva Stíny. A ti ublížili jednomu studentovi. To všechno jen kvůli ní. Ona byla tou osobou, kterou chtěli zabít. To ona byla zodpovědná za vše, co se v té chvíli stalo. A uvědomovala si, že se vlastně stala nebezpečím pro všechny kolem ní.
Po tváři jí stekla zoufalá slza. Lehce si jí setřela a tiše vstala z postele. Ostatní už spali tvrdým spánkem, přesto se snažila být co možná nejvíce potichu, když vytahovala z kufru neviditelný plášť a pomalu se plížila z pokoje.
***
Temné chodby hradu jí naháněly husí kůži a ona si s hrůzou uvědomila, že pokud doopravdy udělá to, co má v plánu, dlouhou dobu se sem už nepodívá. Ale byla to dle jejího názoru jediná možnost, jak udržet ostatní v bezpečí. Pokud tady nebude ona, nepřijdou si pro ni ani následovníci Voldemorta, a nikomu dalšímu se tak nic nestane. Jediné místo, kde se mohla ukrýt, bylo u jejího otce. Emma si byla téměř jistá, že s tím Harry nebude souhlasit, ale to vyřeší až na místě. Stejně jako bude muset vyřešit problémy se svou maminkou, kterou dceřino další zmizení jisto jistě opět vyděsí.
Došla až do Vstupní síně a smutně se zahleděla na dubové dveře. Neměla tušení, proč došla až sem, když se mohla pomocí přívěsku snadno přemístit už ze svého pokoje. Možná jen chtěla naposled projít celým hradem. Rozhlédla se kolem sebe, nikoho dalšího však nespatřila. Sundala ze sebe neviditelný plášť a vytáhla medailonek dráčka. Lehce ho stiskla v dlani, zavřela oči a…
"To bych nedělal," ozval se tichý a pobavený hlas.
Vyděšeně nadskočila, otevřela oči a zmateně se rozhlédla kolem sebe. Byla si jistá, že je opravdu sama. A taky že nikoho neviděla. Tep srdce jí zrychlil.
"To že nevidíš nikoho hmotného, neznamená, že jsi sama," uslyšela opět ten hlas.
Těkala pohledem po místnosti v naději, že snad spatří vysvětlení.
"Nebudu vás dál trápit, slečno Potterová. V kouzelnickém světě je nutno počítat se vším. A někdy nás překvapí to, co jsme nečekali. Vím, co říkám. Přestože jsem pouze obraz."
Emma vzhlédla a pohledem vyhledala zlatý rám obrazu, ve kterém seděl kouzelník, jenž na ni upřeně hleděl.
"Kdo jste?" zeptala se vylekaně a přistoupila blíž k portrétu neznámého muže. Byla si jistá, že jej zde nikdy předtím neviděla. Pokud jí paměť neklamala, měl zde být vyobrazen postarší pár kouzelníků. Ovšem v Bradavicích bylo zvykem, že se postavy na malbách často vzájemně navštěvovaly a neustále se tak přemisťovaly.
"Kdysi jsem býval ředitelem na této škole, slečno Potterová," pokrčil rameny.
"Odkud znáte…" začala tiše, ale muž ji mávnutím ruky přerušil.
"Být jen portrétem není až taková nevýhoda, jak se může zdát. Především, je - li vaše místo v ředitelčině pracovně. To se pak dozvíte věci, které by vás v životě nenapadly."
Chvíli neznámý ředitel mlčel a pak se lehounce usmál.
"A také ve vás poznávám vašeho otce. Jste mu neskutečně podobná. A to nejspíš i chováním, když se teď pokoušíte utéct."
Emma se kousla do rtu a zatvářila se rozzlobeně.
"Já utéct nechci. Nejsem zbabělec. Jenom nemám na výběr," ohradila se.
Kouzelník zavrtěl hlavou.
"Slovo - utéct - může mít více významů, slečno Potterová. A já rozhodně nechtěl naznačit, že jste zbabělec. Právě naopak. Vidím, že jste schopna přesně jako váš otec udělat vše pro to, abyste zachránila ostatní. Ovšem musím vám říct, že v tomto případě je vaše počínání zbytečné. Jen byste vyvolala paniku u vaší rodiny, kdybyste opět zmizela. Nemluvě o tom, že váš otec by s tím nikdy nesouhlasil. Bradavice jsou bezpečné místo. Pro všechny. Nemusíte se bát příchodů následovníků Voldemorta. I kdyby se zde dostali, neudělali by to jen kvůli vám. Pán zla vždy toužil po získání školy čar a kouzel. Víc, než po zničení jediného potomka chlapce, který přežil. Vy pro něj představujete jen symbol jeho dávné prohry. Ne samotné nebezpečí. On nikdy nepochopí, že i v tak mladém kouzelníkovi, jako jste vy, může dřímat nezměrná síla, která ho zahubí."
Na chvíli se bývalý ředitel odmlčel a opět se na dívku zkoumavě zahleděl, aby zjistil, jaký měla jeho slova dopad. Pak pokračoval.
"Chápu, že cítíte zodpovědnost za ostatní. Ve vašem věku je to něco velmi dospělého. Což opět ukazuje, že jste opravdu dcera svého otce. Harry na vás musí být velmi hrdý. Ale teď už byste se měla vrátit do postele, slečno Potterová. Než vás zde někdo chytí."
Emma přikývla. Stále ještě cítila nutkání opustit Bradavice pro bezpečí ostatních. Ale kouzelníkova slova ji dokázala přesvědčit alespoň natolik, aby to neudělala hned. Už si opět oblékala neviditelný plášť, když ji náhle něco napadlo.
"Říkal jste, že je váš portrét vyvěšen v ředitelčině pracovně, že ano?" zeptala se.
"To je pravda," přitakal.
"Takže…takže spoustu věcí můžete vědět. Profesor Gilbert. Říkají, že je nemocný. Ale já si nemyslím, že by to byla pravda. Co se s ním stalo?"
"Jste velmi bystrá a všímavá, slečno. Za to vás musím pochválit. Opět jde vidět vaše podoba s otcem. A máte pravdu. Nyní však musím říct bohužel. Váš neoblíbený profesor je ve velikém nebezpečí."
Emma se zatvářila starostlivě.
"Bude v pořádku?" zeptala se úzkostlivě.
"Obávám se, že ne. Zdá se, že pro něj už není pomoci. Ale překvapuje mě vaše starost. Myslel jsem, že ho nemáte zrovna v oblibě."
Emma pokrčila rameny.
"To rozhodně nemám. A mám k tomu pádné důvody (portrét se poněkud záhadně a pobaveně pousmál), ale přece jenom jestli je opravdu v nebezpečí… Nepřeji mu nic zlého. Kdybych mohla něco udělat…"
"Vypadá to, že ne. Ale klobouk dolů před tím, že to říkáte. A teď už vážně. Musíte se vrátit."
Emma se pousmála. Postava už mizela za rámem, když ještě rychle vykřikla.
"Počkejte! Kdo teda doopravdy jste?"
Kouzelník se ušklíbl.
"Nemyslím si, že by vám mé jméno něco říkalo. Alespoň prozatím ne. Ale býval jsem ředitelem na této škole. Překvapivě to není zas až tak dávno. Jmenuji se Severus Snape, slečno Potterová."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Caira.Memory Caira.Memory | 3. července 2013 v 17:45 | Reagovat

Ano, úplně stejná jako její otec. Ale trochu mi tahle kapitola zkřížila plány. Jaktože je Snape obraz..? To se mi vůbec nelíbí... TTwTT

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama