11. kapitola - 15. října 1/2

16. července 2013 v 12:37 | Etherian, překlad Ajka |  Nobody cared
Nová kapitolka, jejíž překlad mi nakonec zabral víc času, než by se mi líbilo. Tak si ji užijte a nezapomeňte komentovat :)


Previously: Útočníci, kteří byli zodpovědní za útok na Hermionu, byli řádně potrestáni: Dean byl vyloučen ze školy, Seasmus bezpodmínečně vyloučen na rok a Ron na dva měsíce. Harry si vychutnal příjemnou večeři u Snapea, který se má už brzy stát jeho synem.

11. kapitola - 15. října 1/2

15. října 1991 - Úterý

Tohle měl být Snapeův nejšťastnější den v životě. Ale nebyl. Hodinu od hodiny byl rozzlobenější a jeho migréna se zhoršovala. Nerad vynechával hodiny, když měl učit, ale hluční studenti, kteří diskutovali o chybějících nebelvírech, ho donutili nad svým rozhodnutím litovat. Zatím to pro něj bylo peklo.
Ale co bylo ještě horší, když se studenti nesoustředili, plýtvali ingrediencemi a dělali chyby, které vedly k nehodám. Uběhla sotva polovina dne a už musel poslat na ošetřovnu s popáleninami jednoho nebelvíra, dva havraspárce a jednoho mrzimorce. I zmijozelové byli pěkně roztěkaní a Snape si byl jistý, že to nemohly způsobit lektvary, které vařili. Ačkoliv, kdo ví, v co všechno můžou děti lektvary přetvořit, když je místo nich spíše zajímají zdejší drby?
V době oběda se Snape uchýlil do chladu svého kabinetu. Neměl náladu ani na Velkou síň, ani na oběd. Žaludek měl z toho bušení v hlavě jako na vodě. Přivolal by si lektvar proti migréně, ale v tuhle chvíli byl jeho stůl mnohem pohodlnější. Zkřížil ruce na stole, položil na ně hlavu a zavřel oči.
Snape neslyšel jemný šelest studentského hábitu. Ani si nebyl vědom toho, že by v jeho kabinetě byl ještě někdo. Alespoň do chvíle, než na ruce ucítil hliněnou láhev.
S námahou pozvedl bolavou hlavu a spatřil Harryho ustaraný pohled. Zamračil se, protože jiný výraz jeho obličej v tuhle chvíli nezvládl. Popadl láhev do ruky a palcem vyndal zátku. Přičichl k ní a poznal zápach lektvaru proti migréně, který si uvařil. Polkl doušek lektvaru a s úlevou si vychutnával teplo, které odplavilo bolest jeho hlavy a ztuhlost jeho ramen.
"Dnes jste se mnou ještě hodinu neměl, pane Pottere, tak jak jste věděl o mé bolesti hlavy?" zeptal se Snape a protáhl si ramena, aby je zbavil zbytku ztuhlosti. Hlavu však nechal položenou na rukou.
"Jen jsem za vámi přišel, pane, a viděl, že máte hlavu položenou na stole," pokrčil Harry rameny. "Jen jsem hádal, ale byl jsem si jistý, že ho napřed zkontrolujete, jako to děláte vždycky, pane."
Snape se ušklíbl. Chlapec ho zná docela dobře. "Děkuju, pane Pottere."
"Je to lepší, pane?" zeptal se Harry a nesměle se usmál.
Snape si všiml, že zpoza stolu vidí jen Harryho hlavu od nosu nahoru. Už chtěl vyhrknout "Jsi hrozně malý", ale než by těmito slovy všechno zničil, pouze lehce přikývl a opatrně zvedl hlavu ve strachu, aby mu sama neupadla.
"Myslel jsem, že půjdete navštívit svou kamarádku," řekl tiše, aby nenarušil náhlé ticho v jeho hlavě.
"Doufal jsem, že byste šel se mnou. Pan a paní Malfoyovi už tam jsou a Draco už taky šel," vysvětlil Harry. "Nechtěl byste s nima poobědvat?"
Protože se cítil o devadesát procent líp než před chvílí, zvedl se a prsty si projel vlasy, které díky všem těm výparům, které studenti vytvořili, nevypadaly zrovna nejlépe. Ale vlastně mu to bylo jedno. Obešel stůl a natáhl ruku. Harry se nadšeně usmál a uchopil ji. Jak tak kráčeli společně, Harry se v duchu usmál. Tohle bude jeho nejlepší den v životě!

NCNCNCNC

Když vstoupili Harry a Snape na ošetřovnu, pokoj jim připadal přelidněný, i když jediným dalším pacientem byl mrzimorec, kterého sem Snape poslal kvůli popáleninám.
Lucius a Narcisa seděli po pravé straně Hermioniny postele a Draco stál u nohou postele. Na levé straně stála zvláštně vypadající žena s fialovými vlasy, a jak Snape věděl, se stejně fialovýma očima.
"Nymfadoro! Co tu děláš?" chtěl vědět Snape a zamračil se.
Dívka se k němu otočila a zahihňala se. Vlasy se jí přebarvily na neonově růžovou. Vstala a usmála se na Snapea.
"Zdárec, profesore," pozdravila ho.
Snape ucítil, jak k němu Harry přistoupil blíž.
"Mluv spisovně!" vyštěkl na ni Snape.
"Ach, pořád stejně okouzlující jako vždycky." Zářivě se usmála a otočila se na malého chlapce, který jako ve smrtelné křeči svíral profesorovu ruku. "Ty jsi ale slaďoušek. Jsem Tonksová a jak se jmenuješ ty?"
Harry vklouzl za záhyby Snapeova hábitu a zíral na tu zvláštní dívku zpoza profesorovy ruky. Snape mu položil ruku na záda a jemně ho postrčil před sebe.
"Nymfadoro Tonsková, tohle je Harry Potter," představil je Snape.
"Nazdárek, Harry." Její fialové vlasy se přebarvily na zářivě růžovou a Harry se vylekaně znovu schoval za Snapea.
"Sedni si, Doro," nařídila jí Narcisa tiše. "Někdy je tě příliš mnoho najednou."
Tiše a poslušně se Tonksová posadila zpět na židli a omluvně pokrčila rameny. "Promiň, teto Cisy."
"Smím se zeptat, co se děje?" zeptal se Snape a přivolal pro sebe a Harryho dvě židle. Posadili se poblíž Draca.
Lucius odpověděl: "Hermiona je Dořiným prvním úkolem v terénu v rámci jejího Bystrozorského kurzu. Přišla si pro Hermionino svědectví a my jsme tu jako morální opora."
"Tonksová," zabručela mladá bystrozorka. "Chtěla jsem přece, abyste mi říkali Tonksová."
Lucius na mladou čarodějku přimhouřil oči. "Hodlám ti říkat Dora nebo Nymfadora, mladá dámo. Pokud chceš, aby ti přátelé říkali příjmením, to je tvoje věc. Ale mezi rodinou budeš muset snést svoje křestní jméno."
Tonksová si naštvaně odfrkla. Narcisa se zadívala na mladou čarodějku a narovnala se. Když Tonksová spatřila tohle gesto, narovnala se i ona a vysloužila si od Narcisy drobný úsměv. "Jednou své jméno oceníš, Nymfadoro," řekla tiše Narcisa.
Tonksová se nahrbila a zkřížila ruce na prsou. "Nymfadora je moc dlouhý a Dora se mi nelíbí!"
"Přestaň se chovat jako dítě, Nymfadoro!" nakázal Snape kousavě. "Jestli jsi tu v rámci své práce, tak se podle toho taky chovej."
Tonksová se na Snapea zamračila, ale narovnala se a ukázala hůlkou na Hermionu. "Promiň, Hermiono, ale musím dokončit ta diagnostická kouzla."
Hermiona byla během té zvláštní výměny názorů potichu a teď jen přikývla. Tonksová vyřkla kouzlo a všichni sledovali, jak se nad Hermionou objevily runy. Když vybledly, Tonksová držela v ruce pergamen s výsledkem testu. Rychle si ho prohlédla, srolovala ho a zastrčila do vnitřní kapsy svého dlouhého koženého pláště.
"Vedla sis skvěle, Hermiono!" Tonksová poplácala dívku na ruce, kterou měla položenou na dece. "Děkuji za spolupráci."
"Samozřejmě, Tonksová. Jsem ráda, že jsem mohla pomoct." Pozvedla pohled k Narcise, která se na ni uznale usmála.
Tonksová si stoupla, přistoupila k Luciusovi a Narcise a políbila je na tvář. "Děkuju, strejdo Lucu, děkuju, teto Cisy. Tohle jsem opravdu potřebovala." Poklepala si na kapsu, zastavila se u Draca a rozcuchala mu vlasy.
"Hej!" zabručel. Tonksová se sklonila a políbila ho na tvář.
"Buď hodný, bratránku." Draco se zamračil a Tonksová se ušklíbla.
Mladá dáma přešla kolem Harryho a zamávala mu. Zastavila se u Snapea a ten se snažil na ni nedívat. Sklonila se, aby ho políbila na špičku nosu, a pak chtěla ladně běžet pryč z ošetřovny, ale místo toho okázale zakopla a spadla napřed Snapeovi do klína a pak na zem.
"Pro Merlinovy zuby!" zaklel Snape, vstal a pomohl Tonksové na nohy tak, že jí málem vykloubil rameno. "Jsi zatracená nemotora, Nymfadoro!" zasyčel Snape.
Tonksová se na něj půvabně usmála a její vlasy se změnily do slušivé modro-černé barvy. "Ale i tak mě milujete, profesore." Teď konečně mohla vyběhnout z ošetřovny a zvládla to bez další nehody.
Snape na Luciuse zlostně pohlédl. "Tvoje neteř je hrozbou pro slušnou společnost," prohlásil.
Lucius se tiše zasmál. "Ale Dora to myslí dobře, Severusi."
Snape se zamračil a sedl si. "Co to mělo znamenat, Luciusi? Nakonec ses přeci jen rozhodl zavolat bystrozory?"
"Ne tak docela," odpověděl vážně. "Grangerovi si vyžádali o tom incidentu oficiální zprávu. Protože ještě nejsme připraveni kontaktovat bystrozory, spojil jsem se s Alastorem Moodym a ten navrhl, že by si pro Hermionino a mé svědectví ze zasedání v ředitelně mohla dojít Dora a získat tak nějaké zkušenosti v terénu." Zlomyslně se ušklíbl. "Její škádlení tvé osoby byl jen takový bonus."
"Víš, co se říká o muži, který je k dámě hrubý, Severusi?" škádlila ho Narcisa.
Snape ji probodl temným pohledem. "Že nemá rád její chabé pokusy o flirtování," odpověděl suše. "Nepřišli jsme snad na oběd?"
Harry, který stejně jako ostatní děti v místnosti nechápal současnou konverzaci mezi dospělými, se ozval: "Já mám hlad."
"Já taky," souhlasil Draco.

NCNCNCNC

Už dojídali oběd a chystali se ukončit svou návštěvu, aby si Hermiona mohla odpočinout, když dorazil nevítaný návštěvník.
"Ach, Severusi. Tady jsi!" Ředitel se zastavil ve dveřích, pak vstoupil dovnitř a zdvořile kývl Narcise a Luciusovi. Pak svou pozornost obrátil na Hermionu. "A jak se dnes máte, slečno Grangerová?"
"Je mi fajn," odpověděla bez úsměvu. Snape se pochvalně ušklíbl. Dívka dobře věděla, že řediteli nestála za to, aby ji přišel navštívit hned poté, co byla zraněna.
Hermioniny dotazy na madame Pomfreyovou byly sotva mazané a Snape se dozvěděl, že chtěla vědět, zda se o ni ředitel zajímá stejně jako její přátelé a učitelé. Dokonce i Minerva ji přišla navštívit, i když její kariéra v Bradavicích visela na vlásku právě díky tomuto incidentu. Hermiona její návštěvu ocenila, ale pochopitelně už nestála o lítost, která přišla pozdě. Ale až do teď ji ředitel nenavštívil, ani když byla v bezvědomí nebo spala.
Brumbál si jemného odmítnutí nevšímal, pohlédl na Harryho a pak se zastavil pohledem na Snapeovi. "Hledal jsem tě, chlapče. Mohli bychom se sejít po tvé poslední hodině?"
Snape přikývl. "Bude vám to vyhovovat v šest hodin?"
Brumbál se spokojeně usmál. "Připravím čaj, Severusi."
Když Brumbál odešel, Snape znechuceně ohrnul rty. Lucius poznamenal: "Vypadá to, že chce Brumbál zasáhnout."
Snape přikývl, ale mlčel. Harry na svého učitele ustaraně pohlédl. "Je všechno v pořádku, pane?"
"Samozřejmě, Harry," ujistil ho Snape a pousmál se.
Lucius se zvedl a zašeptal Snapeovi do ucha: "Říkal jsi, že Cruor mea cruor už je připravený, Severusi?" Snape neznatelně přikývl. "Pak bychom tu adopci měli provést hned."

NCNCNCNC

Snape zavedl Harryho, Draca a Narcisu do své soukromé laboratoře, kde měl pod stázovým kouzlem připravený lektvar. Lucius s Hermionou v náručí dorazil krbem o pár minut později. Snape raději zesílil ochranná kouzla kolem laboratoře. Byla by katastrofa, kdyby se ředitel rozhodl pro neplánovanou návštěvu.
Lucius usadil Hermionu na sedačku, kterou kouzlem upravil tak, aby si mohla nechat zlomenou nohu nataženou, ale aby se jí zároveň pohodlně sedělo. Narcisa vyčarovala deku z mohérské vlny1 a přehodila ji Hermioně přes nohy. Pak se posadila vedle ní.
Lucius se Severusem si procházeli pergamen s kopií rituálu. Lucius zakroutil hlavou. "Neměli bychom nic z toho vynechat, Severusi. Nemůžeme riskovat narušení magie nebo by Brumbál mohl najít způsob, jak je využít."
Snape stiskl rty. "Můj třetí ročník mi rozhodně nedovolí ignorovat mé zpoždění. Ale co na tom záleží, když dnes získám syna?"
Lucius se usmál. "To jsem chtěl slyšet, kamaráde. Připravte se s Harrym a já zatím vyznačím kruh."
Snape vzhlédl od stolu, na kterém stál připravený lektvar. "Harry? Pojď sem, synu."
Harry vzhlédl a podle slov svého nastávajícího otce poodešel od Draca a blíž k němu "Ano, pane?" řekl s očekáváním.
Snape jemně položil ruku Harrymu na rameno. "Nerad bych to uspěchal…" odmlčel se. "V rituálu je jedna část, která se jmenuje Slova závazku. Musíš si promyslet, co řekneš."
"Musím něco říct?" zeptal se Harry s obavou. Nebyl si jistý, jestli dokáže něco vymyslet za tak krátkou dobu.
Snape se na chlapce usmál a položil mu ruku na hruď. "Prostě mluv od srdce a povedeš si skvěle."
Harry se zhluboka nadechl. "Tak jo." Ohlédl se na Luciuse, který hůlkou něco kreslil na podlahu. Najednou chytil Harry Snapea za rukáv a zašeptal: "Bude to bolet?"
"Na lektvar je potřeba sedm kapek tvé krve," vysvětlil Snape. "Abychom je získali, obřadním nožíkem tě řízneme do dlaně. Trochu to zaštípe, ale jen na chvilku. To samé budu muset udělat i já." S obavou sledoval, jak chlapec zbledl. Ale jen na okamžik. Pak se zhluboka nadechl a usmál se. "Připraven?" zeptal se Snape a byl potěšen Harryho statečností.
"Ano, pane," přikývl Harry.
Snape dovedl Harryho ke kruhu, který Lucius nakreslil. Ten teď pracoval na runách, které kreslil dovnitř kruhu. Vně kruhu už byly symboly čtyř živlů, všechny ve stejné vzdálenosti od sebe.
"Co znamenají?" zeptal se Harry.
Protože Lucius nemohl odpovědět, odpověděl místo něj Draco. "Ty čtyři symboly znamenají živly - zemi, vzduch, oheň a vodu. Otec teď kreslí runy, ale ty asi znamenají něco konkrétního k obřadu."
Lucius dokončil poslední runu a narovnal se. Usmál se na syna. Použil hůlku jako ukazovátko a postupně vysvětlil, co která runa znamená. "Začneme s Mannaz." Pohlédl na Snapea, který se k ní přesunul. "Znamená otce, tvůrce domova." Harry se nad tím pousmál. Lucius ukázal na runu po Snapeově pravici. "Othila symbolizuje vše, co domov znamená pro rodinu." Pak ukázal vlevo. "Raido doprovází rodinu na její cestě. Symbolizuje její zdary a rozpory, ale také, že vždy má držet pohromadě."
Harry ho přerušil, když si všiml mezery v obrazci. "Nechybí tady runa, pane Malfoyi?"
"Tuhle runu nemusím kreslit. Máš ji na sobě," odpověděl Lucius, jako by všichni věděli, co myslí. Rozhlédl se po všech těch zmatených pohledech, ale nejvíc se zaměřil na Harryho a Snapea. Kývl na Harryho, aby k němu přešel, a odhrnul mu stranou ofinu, která obvykle zakrývala jeho jizvu ve tvaru blesku. Chlapec sebou lehce trhl, když se jí Lucius dotkl. Stáhl ruku a pohlédl na Snapea. "Ty to vážně nevíš, Severusi?"
Snape překřížil ruce na prsou. "Vypadá to, že oplýváš vědomostmi, které nám chybí. Buď tak laskav a vysvětli nám to, prosím," zamračil se, aby dal najevo, že hodlá tolerovat přítelovo zdržování jen tak dlouho, dokud bude nezbytné.
Lucius shlédl na Harryho a znovu zvedl ruku, aby ji chlapec viděl. "Mohu, Harry?" Chlapec ostražitě pohlédl na zvednutou ruku, ale pak přikývl. Lucius jemně přejel ukazováčkem přes Harryho jizvu. "To je Sowulo, slunce. Také symbolizuje Matku ochránkyni, její lásku." Lucius odtáhl ruku, ale nespouštěl z chlapce oči. "Říká se, že právě Lilyina hluboká láska k tobě tě dokázala udržet naživu a zachránit před Pánem zla. Jsem si jistý, že to Lilyina magie zanechala tento symbol na tvém čele."
Harry zvedl ruku a dotkl se jizvy s novou dávkou zvědavosti, ale i s přetrvávajícím pocitem zmatku. "Ale někdy pálí," řekl tiše.
"Na Quirellově hodině krvácela," přidal se Draco.
"Harry si ji pořád mne, když ho bolí," dodala Hermiona.
Harry se začervenal při zmínce toho, co pokládal za slabost.
Lucius uvážlivě přikývl. "Předpokládám, že by mohla bolet, když jsi v blízkosti magie nebo člověka, který by ti chtěl ublížit. Je to varování."
"Takže to není zlo?" zeptal se Harry nadějně.
"Říká se, že jsem zlý, i když miluju svou rodinu a dělám, co můžu, abych napravil čest naší rodiny. Harry, pálila tě jizva někdy v mé nebo Severusově blízkosti?"
Harry se ostře ohlédl na Černého pána a zakroutil hlavou. "Ne! Nikdy nebolela a já vím, že jste oba hodní!"
Lucius postrčil Harryho, aby stál v kruhu naproti Snapeovi. "Sowulo," řekl tiše. "Napravo od tebe je Othila, ale jak vidíš, je obráceně. Odráží tvou touhu po domově a rodině. Nalevo je Gebo, runa spojení. Dítě s rodičem, magie s magií." Lucius odstoupil od Harryho a přešel do středu kruhu, kde se vznášel lektvar ve stříbrném poháru.
Snape, který stále ještě s obavami zíral na Harryho jizvu, ho přerušil. "Luciusi, je to moudré? Ta jizva je prokletá."
Lucius se popuzeně zamračil. "Jak je vidět, Starodávné runy ti moc nešly, můj příteli," opáčil jízlivě. Harry se nevědomky znovu dotkl své jizvy.
"Mohlo by to znehodnotit celý rituál!" odsekl Snape naštvaně.
"Severusi!" vykřikl Lucius a pak znovu ztišil svůj hlas. "Příteli, pokud jsi mi někdy věřil, tak tě prosím, věř mi i teď." Pootočil se a ukázal na Harryho. "Ta jizva není prokletí. Je to symbol Matčiny lásky." Přešel k Harrymu a usmál se na něj. "Věříš mi, Harry?"
Harry se znovu dotkl své jizvy. Přemýšlel nad okamžiky, kdy na ní zíral ve střípku zrcátka, které si schovával spolu se svými dalšími drobnostmi v přístěnku pod schody v Zobí ulici. Po dlouhou dobu byla otravnou připomínkou "autonehody" při které zemřeli jeho rodiče, jak mu jeho příbuzní tvrdili. Později mu připomínala strašlivou smrt jeho rodičů rukou Voldemorta. Přesto nemohl říct, že by tu jizvu nenáviděl. Nikdy k ní necítil nic špatného.
Harry přikývl. Nechtěl, aby jeho jizva byla prokletím. A pokud se při rituálu ukáže, že není, bude jen rád. "Ano," odpověděl tiše.
"Hodný chlapec. Připraven, Draco?" zeptal se Lucius.
"Jsem, otče," odpověděl vážně.
Harry zvědavě pohlédl na Draca. Zajímalo ho, co bude dělat. Lucius ale začal mluvit, tak zůstal potichu.
Lucius pozvedl něco, co Harrymu připomínalo krátkou dýku. Byla to athame2, používaná v rituálech pokrevních kouzel, které ministerstvo zakázalo. Byla starobylým dědictvím, které se v rodině Princeů dědilo už po staletí. Poté, co se Snape rozhodl pro adopci prostřednictvím Cruor mea cruor, zaskočil si na krátkou návštěvu ke Gringottům.
Se vznášejícím se pohárem za zády, přistoupil Lucius ke Snapeovi. Přidržel athame nad jeho pravou dlaní a řekl: "Žádám o požehnání zemi." Draco přistoupil k symbolu země a hodil na něj hrst hlíny. "Žádám o požehnání vzduch." Draco už se rychle přemístil k dalšímu symbolu, poklekl a jemně na něj foukl. "Žádám o požehnání vodu." Draco vstal a překlusal k dalšímu symbolu. Pozvedl malý džbánek a nechal na symbol dopadnout několik kapek. "Žádám o požehnání oheň." Narcisa se zhostila posledního úkolu a vyslala na symbol kontrolované Incendio.
S posledním probuzeným živlem se ze symbolů zvedl modrý, bílý, zlatý a hnědý provazec a společně kroužily v kruhu kolem jeho obyvatel. Harry a Hermiona vydechli úžasem. Protože byl Harry natolik uchvácen magií před sebou, nevšiml si Luciuse, který athame řízl Snapea do dlaně, aby získal sedm kapek jeho krve. Aniž by si to uvědomil, stál Lucius před ním a vzal ho za pravou ruku. Harry polkl a měl co dělat, aby mu ruku nevyškubl.
Lucius se k Harrymu sklonil a povzbudivě se na něj usmál. Potom znovu vyzval živly k požehnání a Draco s Narcisou je podruhé probudili. Nové provazce vystoupily ze symbolů, chvíli kroužili sami, než se přidali ke starším.
"Au!" vykřikl Harry. Znovu ho uchvátila magie před ním a Lucius využil tohoto rozptýlení, aby na Harryho malé dlani vytvořil drobný řez. Chlapcovy reflexy ho nutily vyškubnout ruku z čarodějova sevření, ale Lucius ji držel pevně.
"Ššš, Harry, jen to trochu pálí," ujistil ho Lucius. "Zhluboka dýchej, ano?"
S očima upnutýma na Luciuse Harry přikývl. Začal zhluboka dýchat a ani si nevšiml, kdy mu Lucius odebral sedm kapek krve.
"Velmi dobře, Harry," řekl Lucius tiše. "Už můžeš ruku zavřít. Teď přejdi do středu."
Harry tak udělal a Lucius ho následoval za Snapem, který už stál ve středu. Lucius pozvedl pohár nad hlavu směrem k propojení všech provazců.
"Vyzývám živly, prastarou magii, aby požehnala těmto dvěma duším a spojila je v rodinu," zvolal Lucius. Provazce se přesunuly do poháru, z kterého se vyvalila barevná vonící pára.
Snape natáhl pravou ruku a rychle uchopil tu Harryho. Chlapec zalapal po dechu, když ucítil, jak ze šrámu na jeho - a nejspíš i na Snapeově - dlani vychází zvláštní vlnění. To nejprve studilo, ale pak hřálo a přineslo s sebou zvláštní pocit euforie. Usmál se na Snapea. Pomyslel si, že jeho učitel musí cítit to samé, protože úsměv, který mu oplatil, byl veselý a trochu hloupý. Po chvilce jeho úsměv povadl, ale zůstal mu v očích.
Všechny překvapilo, když se mezi Harrym a Snapem objevil mlhavý opar. Po chvilce se z druhé strany objevila další mlha, ne tak silná jako ta první. Z obrysů se vytvořily postavy s nezřetelnými tvářemi a položily své ruce na Harryho a Snapeovu stisknutou ruku.
"Mami? Tati?" zašeptal Harry překvapeně a instinktivně víc stiskl Snapeovu ruku.
Snape nic neřekl, ale při pohledu na Lily mu srdce začalo bít jako splašené.
Lucius k nim rychle přešel a zašeptal: "To je v pořádku. Četl jsem, že se tohle občas stává."
Snape po něm střelil zamračeným pohledem, kterým jasně dával najevo, že se Lucius mohl zmínit. Lucius se samolibě ušklíbl a potvrdil tak Snapeovi, že o tom věděl. Harry byl stále fascinován přítomností Lily a Jamese.
Když pohár pohltil všechny provazce, Lucius jej přenesl mezi Harryho a Snapea a řekl: "Severusi, pij a přijmi Harryho Pottera za syna právem staré magie, živlů, své lásky a…" s pohledem na Lily a Jamese, kteří se usmívali a přikyvovali, "…s požehnáním Lily a Jamese."
Snape převzal pohár levou rukou a s vděčným přikývnutím směrem k duchům jej pozvedl ke rtům. Když dopil, pohlédl Harrymu do očí a řekl: "Harry, dnes tě přijímám za syna. Slibuji, že tě budu chránit, milovat a budu tu pro tebe vždy, když si budeš přát. Na počest tvé matky a tvého otce ti, můj synu, skládám tuto přísahu."
Harry viděl, jak se Snapeovi lesknou oči a sám cítil, jak mu ty jeho vlhnou. Málem proto přeslechl Luciuse říkat: "Harry, pij a přijmi Severuse Tobiase Snapea za svého otce právem staré magie, živlů, své lásky a s požehnáním tvých rodičů, Lily a Jamese."
Lucius podal Harrymu pohár a čekal, až si jej chlapec bezpečně převezme. Harry si jej přitiskl ke rtům a pil. Ucítil vůni šalvěje, vetiveru3 a dubového dřeva. Lektvar chutnal jako…domov. Když polkl, musel několikrát zamrkat, než se odvážil zvednout oči a pohlédnout na Černého pána. "Já…" zaváhal, znovu zamrkal a pocítil zvláštní radostné šimrání pod víčky. Nesměle a šeptem začal znovu: "Tati…" Pohlédl na Jamese, který na něj povzbudivě kývl. Harry se usmál a vrátil se pohledem ke svému novému otci. "Tati, děkuju, žes za mnou přišel k Dursleyovým a odvedl mě odtamtud. Děkuju, že se o mě staráš a děláš moje noční můry míň strašidelné." Pohledem rychle zalétl k obrysům svých rodičů. "Mami, tati, slibuju, že budu… pro mého nového otce… tím nejlepším synem a že na mě budete pyšní a nebudete se o mě muset bát." James se tiše zasmál a Lily zářila láskou k svému synovi. S pocitem euforie, ale stále vážný, pohlédl Harry znovu na Snapea. "Tati, slibuju, že… se budu slušně chovat a budu si dělat úkoly a učit se a budu mít dobré známky, tak abys na mě byl pyšný." Už chtěl vrátit pohár Luciusovi, když si vzpomněl, že na něco zapomněl. "Jo a tohle ti přísahám, tati, protože… ehm… protože jsou moji rodiče šťastní a ty teď budeš mým tátou už napořád!"
Ozval se smích, ale rituál ještě neskončil. Když Harry podal pohár zpět Luciusovi, z Harryho a Snapea vytryskl závoj magie, který je oba zahalil. Jak magie ustoupila, Snape se stále cítil jako v euforii. Ale protože byl Harry ještě dítě, byl přehlcen euforií, a tak se zhroutil k zemi. Snape ho zachytil a kleknul si s ním na zem. James se sklonil a dotknul se jeho čela, než zmizel. Lily zůstala o něco déle, klekla si k nim a dotkla se jeho jizvy. Její studená ruka ještě pohladila Snapea po ruce a potom s vděčným úsměvem zmizela.
"Páni," vydechli Draco a Hermiona.
NCNCNCNC
O několik minut později se Harryho smysly konečně uklidnily a on zjistil, že leží na pohovce v komnatách svého učitele…tedy, svého otce. Posadil se, protáhl se a pohlédl na svou dlaň. Po šrámu nebylo ani památky. Napadlo ho, že by měl být zklamaný, ale místo toho cítil teplo u srdce.
"Tati?" zeptal se tiše. Jedna jeho část si s tím slovem pořád hrála a užívala si, jak se díky němu cítil milován.
Snape se na svého syna pousmál, ale pro Harryho to byl úsměv od ucha k uchu. Usmál se zpátky. "Jak se cítíš, Harry?"
"Cítím teplo u srdce," poznamenal a položil si ruku na hruď.
"Nejspíš to tak budeš cítit po zbytek dne a pak to odezní. Jestli se už cítíš jistý na nohou, potřebuju, abys šel do třídy a já zase do své, jinak ti uličníci převrátí všechno naruby," zasmál se Snape.
Harry našpulil rty. "Kéž bych nemusel." Pomyslel na své rodiče. Hluboko uvnitř něj se bál, co by asi řekli na adopci, takže mu spadl kámen ze srdce, že ji schválili. Díky tomu ho také hřálo u srdce.
Snape ho zvedl z pohovky a postrčil ke dveřím. "Můžeš přijít po večeři. Ale nechci, abys dneska skončil s nulou."
"Ano, tati!" Harry se zasmál, když znovu ucítil v srdci teplo. U dveří spatřil svou brašnu, popadl ji, hodil si ji na ramena a brzy už utíkal s veselým smíchem po chodbě směrem k učebně Kouzelných formulí.
Snape měl také radost. Doufal, že dělal pro Harryho dobrou věc, ale musel uznat, že se sám bál, že by Lily a James nesouhlasili, aby Harrymu dělal otce. Nejenže svou přítomností adopci schválili, ale ještě jim dali požehnání. Na světě neexistuje způsob, jak jej zvrátit nebo zlomit.
Popadl svůj profesorský hábit a samolibě se usmál. Harryho jizva nebyla prokletá.

NCNCNCNC

Harry přišel na Formule o dvacet minut později a neměl žádnou omluvu, protože jeho otec…můj otec!... mu zapomněl napsat omluvenku. Takže ztratil dvacet bodů, ale Harrymu to bylo jedno. Měl otce! Mého otce!

1Mohérská vlna je vlna z angorské kozy
2 Nevím, jakého rodu to je. Budu používat "ona" jako "ta dýka".

3 Silice z oddenků vetiverie ovsuchovité z čeledi lipnicovitých. Roste především v jihovýchodní Asii.


A/N: Možná je trochu poznat, že mi překlad téhle kapitoly (respektive rituálu v poslední části) dělal trochu potíže (odrazilo se to nejspíš na kvalitě překladu), ale Jenny se mi snažila opravit i krkolomný věty, tak snad jste u toho tolik netrpěli. Za nějaký ten koment budu ráda, vždy mě to nakopne k dalšímu psaní, jak už asi víte. (nebo nevíte, moc poznat to asi neni, co?)
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Caira Caira | 16. července 2013 v 16:53 | Reagovat

Tak! Konečně jsou rodina...
Moc se mi líbila hlavně ta část, kdy se objevili Lily a James. Jsem ráda, že to tam autorka dala.
Moc díky za překlad. Nezdá se mi, že by tam byli chyby. Těším se na další pokračování ^_^

2 anezka anezka | 16. července 2013 v 23:40 | Reagovat

Ja mam radost, ja mam radost. A jsem
masochista. Vzdy si najdu povidku kterou je tezky prekladat, nebo jejiz autor nema cas psat, a kapitolu mam potom prectenou za pet minutt. Ale stoji to za to. Ta povidka je uzasna a Brumbal je zmetek.. :-D :-D

3 Elerdir Elerdir | 17. července 2013 v 19:16 | Reagovat

Tak a máme úspěšně za sebou nějaké ty milníky. Jsem velice zvědavý, jak to dopadne dál, a hlvaně co chce od Severuse Brumla. Nyní nemá nad Harrym žádnou zvláštní moc kromě té, že je ředitelem školy, kterou navštěvuje. Takže se budu velice moc těšit na další pokračování :)

4 kali kali | 18. července 2013 v 8:45 | Reagovat

Uf sem moc ráda,že se to povedlo a i s požehnáním Harryho rodičů.Tímhle snad Brumbála konečně usadí,alespoň trochu :-P .Děkuji za kapitolu

5 Ajka Ajka | Web | 18. července 2013 v 10:20 | Reagovat

Děkuji moc za komentáře :) Těší mě, že jsou tu i noví čtenáři :) Jsem ráda, že se vám povídka i překlad líbí, snad vás nezklamu :)

6 katie katie | 23. července 2013 v 22:12 | Reagovat

nádherná kapitola. moc se mi líbí:)

7 Jana Jana | E-mail | 27. srpna 2013 v 2:16 | Reagovat

Ahoj, dnes - vlastně včera - jsem narazila přes nějaký odkaz na tvou stránku a začetla se. Jsou dvě hodiny ráno, a já to kromě dělaní večeře zvládla na jeden náraz. Až na chvíli kdy jsem se vztekala na Brumbála.
Nádherná povídka, krásný překlad. Nevím jestli víc chválit autorku za nápad, nebo překladatelku za její práci.

Ale určitě díky za to

Jana

8 Ajka Ajka | Web | 27. srpna 2013 v 10:14 | Reagovat

[7]: Páni, děkuju za krásný komentář! :)

9 Domča Domča | E-mail | Web | 9. září 2013 v 19:23 | Reagovat

Je to prostě úžasné tvoje překladatelství obdivuji já na něco takovýho ani nemám nervy takže poklona :-D  :-D

10 Ajka Ajka | Web | 10. září 2013 v 16:40 | Reagovat

[9]: Děkuju moc za komentář! :)

11 lilith3913 lilith3913 | 16. září 2013 v 17:59 | Reagovat

super! :-D
milujem poviedky tohto typu

12 sisi sisi | 1. července 2015 v 14:33 | Reagovat

proč si tak málo věříš? Ten překlad je úplně perfektní a pokud mohu doplnit, někdy je lepší požít pro překlad obyčejná slova, kterým každý rozumí, než něco odborně vědeckého. :-)  :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama