close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více






18. kapitola - Příchod Stínů

5. června 2013 v 18:30 | Kate, Ajka |  Dědic stínů
Nová kapitolka, užijte si čtení a zanechte koment. Už jen tři kapitoly a konec :(


18. kapitola - Příchod Stínů

Euforie z toho, že se jim podařilo vrátit se na zem, byla neskutečná. Harry byl stále vyčerpaný a několik dní a nocí jen prospal, pouze párkrát se probudil, to však jen na pár chvil, aby pak opět upadl do hlubokého spánku. Dny však plynuly jeden za druhým a jeho stav, stejně jako zdraví jeho společníků, se pomalu lepšil. Brzy se dozvěděl, co se vlastně stalo po jejich průchodu portálem. Jak to tak vypadalo, poté, co se opět objevili ve světě lidí, byli všichni neskutečně vyčerpaní a na pokraji svých sil. Garrettovi se však v poslední chvíli předtím, než ztratil jako ostatní vědomí, podařilo všech pět společníků přemístit na jediné místo, kde se on sám cítil bezpečně. Do jeho domova. Když Dereck spatřil po dvaceti čtyřech letech svého dávno ztraceného bratra, staršího však jen o sedm let, než byl jeho věk před zmizením, nemohl uvěřit svým očím. Nemluvě o pohledu na chlapce, který měl přežít, ale před sedmi lety tragicky zahynul, a od té doby se o něm nemluvilo, ze strachu z připomenutí hrůz Pána zla. Brzy si však Dereck poskládal dohromady své vědomosti o rodinném dědictví a pochopil. Spolu se svou rodinou se o vyčerpané Dědice stínů v utajení před okolním světem staral, dokud nebyli schopni normálního života. To trvalo téměř půl roku. Snad jediný další, kdo o jejich příchodu viděl, byla Madelainina rodina, která byla štěstím bez sebe z návratu jejich dcery a synovce. V té chvíli Harry poprvé spatřil své jediné příbuzné. Jeho teta stála vedle něj, zkoumavě si jej prohlížela a se slzami v očích vzpomínala na bratra, o kterého už tak dávno přišla. Několik dnů pak strávila u svého synovce, vyprávěla mu o jeho otci a prarodičích a naopak poslouchala jeho příběhy.
Nikdo jiný o jejich návratu nevěděl.
Alek a Alisha žili dávno před touto dobou. A o většinu příbuzných již dávno přišli. Přesto se oba rozhodli vrátit se do svých rodných sídel, o kterých nepochybovali, že jsou nyní opuštěná. A Harry cítil, že je nejspíš také čas jít. V kapse svého potrhaného hábitu našel dvě věci, jež ho provázeli cestou Říší Stínů. Malou knížečku o legendě, ve které se sám ocitl, a zdobený klíč. Pohlédl na svou sestřenici a usmál se.
"Potterovi kdysi měli své vlastní sídlo, že ano? Kde?" zeptal se Garretta, který seděl u okna a prohlížel si rodinné fotografie z dob, kdy byl pryč.
"Ano. Bylo na Severním pobřeží Anglie. A ještě vaši rodiče v něm vyrůstali. Obávám se však, že bez klíče se k němu nedostanete…Což pro vás asi není ten největší problém," dodal, když spatřil předmět v Harryho dlani.
"Vám bude stačit, když při přemisťování pomyslíte na to, že chcete být v Potter manor," poradil jim a opět se ponořil do starého alba.
***
"Nemusíš tam jít se mnou. Můžeš se vrátit ke své rodině, Mads," zamumlal Harry, když si mladá čarodějka sedla do křesla vedle něho a zahleděla se na klíč k Potter manor.
"Já vím. Stejně, jako se můžeš vrátit i ty. Naši by byli rádi, kdybys u nich zůstal," podotkla, ale on zavrtěl hlavou.
"Mám svůj úkol," zašeptal tiše.
"A co tví přátelé? Myslí si, že jsi mrtvý."
Harry se zhluboka nadechl. Už dlouho se pokoušel této otázce vyhnout, ale věděl, že jednou bude muset nahlas říct odpověď, kterou už dávno znal.
"Mají svůj vlastní život. Nemůžu jim do něj jen tak znenadání vstoupit. Nehledě na to, co říkal Dereck. Spousta lidí se snaží zapomenout. Zapomenout na Pána zla. A jediná cesta k tomu, vede přes vymazání vzpomínek na mě."
"Nemyslím si, že tví přátelé by na tebe dokázali zapomenout," pohladila jej jeho sestřenice konejšivě po rameni.
Harry se na ní zahleděl. Když ji spatřil poprvé na nádvoří před pevností, byla to mladá ustrašená sedmnáctiletá dívka. Kdyby měl říct, kdo se za těch šest a půl roku v Říši Stínů nejvíce změnil, byla by to právě ona. Dospěla. Ztratila svou naivitu a vrhla se po hlavě do reality. Byla to momentálně jedna z nejmocnějších čarodějek na zemi. Cena za tuto moc však pro ni byla větší, než pro všechny ostatní. Ona z nich byla už na začátku nejmladší. Zdálo se však, že svůj osud přijala. A Harry byl rád, že se rozhodla mu pomoci zničit Pána zla. Jednou pro vždy. Otázkou však bylo, co má Lord Voldemort v plánu. Odpověď se všichni dozvěděli ještě téhož večera.
***
Harry byl rozhodnutý vydat se hned druhý den ráno do Potter manor. Jak se zdálo, pětice Dědiců stínů se měla tímto okamžikem navždy rozdělit. Toho večera se však stalo něco, co je spojilo. Navždy.
Nikdo z nich nemohl usnout. A když se jim to konečně podařilo, upadly do velmi neklidného spánku, ze kterého se s trhnutím probudily.
Byl právě konec února. Počasí bylo toho večera už od počátku nevlídné, ale náhlé ochlazení a prudký závan ledového větru byl přesto nečekaný. Harry se prudce posadil na posteli a rozhlédl se kolem sebe. Přepadl jej zvláštní pocit a cítil, jak čistá magie proudící v jeho žilách se dere z neznámého důvodu na povrch. Soustředil se a uklidnil proud energie, který by dokázal zničit celý dům. Protřel si oči a rozhlédl se kolem sebe, bušící srdce se mu však uklidnit nepodařilo. Cítil zvláštní závan něčeho povědomého a nepříjemného. Něčeho, co velmi dobře znal.
Prošel ztichlým domem do prostorného salónku, kde se setkal s ostatními členy jejich výpravy. Nikdo nemusel nic říkat. Opět ucítily záchvěv vedený instinktem, který je zachránil, když se poprvé setkali s děsivými mlžnými bytostmi. Harry pohlédl na své ruce. Jeho dlaně slabě zářily. Stejně tak, jako u jeho společníků. Tep jeho srdce se ještě o něco víc zrychlil. Nová vlna magie jím opět projela a pocit, který znal z Říše za branami, pocit, o kterém si myslel, že už je navždy pryč, jej opět ovládl. Oči pětice Dědiců stínů se na malý okamžik rozzářily.
***
Do pokoje vběhl Dereck, kterého probudil silný vítr a štiplavý mráz, jež se prohnal celou zemí.
"Co se stalo?" zeptal se vyděšeně, když zpozoroval pět postav stojících s kamenným výrazem ve tvářích u okna.
"On to dokázal. Lord Voldemort vypustil na svět Stíny," zamumlal polohlasem Alek.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Caira Caira | 9. června 2013 v 12:41 | Reagovat

Holy crap! Asi máme problém... A to se mi vůbec nelíbí. Jsem zvědavá, jak to bude dál postupovat. Doufám, že to nakonec dobře dopadne. Rychle další kapitolu, prosím... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama