close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více






16. kapitola - Příběh pěti

28. května 2013 v 15:47 | Kate, Ajka |  Dědic stínů
Teď jsem se na vás čtrnáct dní vyprdla a nepřidala vám žádnou novou kapitolku. Se staženým ocasem se tedy omlouvám a tady máte 16. kapitolu. Užijte si ji a komentujte.


16. kapitola - Příběh pěti

"Proč byste nám měl chtít pomoct?" zeptal se Harry po chvíli ticha.
Garrett se křivě usmál a pohlédl na své dva, dosud zamlklé, společníky. Aleka a Alishu.
"Protože nejste jediní, kdo se chce dostat zpátky. Já jsem se sem dostal před sedmnácti lety. Tady Alisha si ještě pamatuje nástup Grindelwalda. A Alek se sem dostal ještě takových třicet let před ní. Věř mi, že ani jeden z nás tady nehodlá zůstat. Ostatní nás nechápou. Ti hlupáci tady si užívají svého nesmrtelného života."
"Dělají pokusy, objevují nová zákoutí magie, a ani jeden z nich se nikdy nezamyslí nad tím, že to k ničemu není. Nebude nikdo, kdo si prolistuje jejich knihy. Svazky zůstanou do konce věků uzavřeny v této knihovně, nedotčené a nepřečtené. Ale je to nezajímá. Jsou pyšní na svou práci, jsou do ní ponoření… Tak moc, až zapomněli žít. Jako moje drahá pra-pratetička. Ta je moje rozhodnutí vrátit se do našeho původního světa nechápe. Považuje mě za naivní a lehkovážnou. Je jednou z nejstarších obyvatelek této Pevnosti. Množná, jste se s ní už někdy setkali," doplnila jej Alisha.
"Tak proč jste se nepokusili dostat zpátky už dřív?" položila Madeline otázku, která zajímala i Harryho.
"Projít bránou do světa lidí není až tak lehké, jak se možná zdá. Je k tomu potřeba spojit síly potomků pěti rodů," vysvětlil Alek.
"Pěti rodů, jimž v žilách koluje krev Dědiců stínů. Dvě tyto větve se spojily do jedné. Potterovi jsou jedna z rodin této linie. To však neznamená, že by počet pro otevření brány byl snížen," zamumlal roztržitě Garrett.
Když si všiml nechápavých výrazů dvou mladých čarodějů, s povzdechem pokračoval.
"My tři jsme každý potomek jiného z těchto rodů. Abychom však otevřeli portál, potřebujeme spojit naše schopnosti se dvěma členy vaší rodiny. To ale není tak snadné. Nenajdete tady moc lidí, kteří by se chtěli vrátit zpátky na zem, opustit tuto pevnost a vydat se na cestu Říší Stínů, kde hrozí podlehnutí času a smrti. Alek a Alisha čekali už hodně dlouho na to, až se objeví někdo další, kdo by byl ochoten vrátit se zpátky. Pak jsem se zde objevil já, ale pořád nám scházeli dva poslední členové. A teď jste tady vy. Naše naděje. Přesně to, co potřebujeme. Dva potomci jejichž krev v sobě spojuje dědictví dvou zbývajících rodů. A dle vašeho chování předpokládám, že minimálně ty, Harry, se vrátit do světa lidí chceš. Takže nám zbývá tvoje sestřenice."
Podíval se na Madeline. Bylo zvláštní o ní uvažovat jako o své příbuzné. O velmi blízké příbuzné. V její tváři byl stále viditelný strach. Přesto v něm zahlédl něco, co jej ujistilo, že i ona nemá v úmyslu zůstat na tomto místě. Lehce se pousmála a pak k úlevě všech přikývla.
"Kdy… Kdy máte v úmyslu vydat se…" zeptala se ostýchavě.
"Nebude to tak rychlé. První se musíme ujistit, že všichni budeme schopni přežít. Protože, přijdeme - li o jednoho z nás, ti ostatní pak zůstanou ztraceni v Říši Stínů bez možnosti vrátit se do Pevnosti, nebo projít Portálem. Alespoň k něčemu ta knihovna je. Za tu dobu, co tady zůstáváme, máme vybráno několik svazků obsahující kouzla, jež byste se měli naučit. A měla bych vás varovat ještě před jednou věcí. Dojít k samotné bráně může trvat dlouho. Opravdu dlouho. Ve světě lidí existuje několik zápisníků, psaných samotnými Dědici Stínů, kterým se podařilo vrátit se na zem. Tyto knihy se předávají v rodinách z generace na generaci. A podle některých průchod zemí trval až patnáct let. Můžeme jen doufat, že nám se to povede mnohem dřív," vysvětlila Alisha a zkoumavě si prohlédla dva nové členy budoucí výpravy, kteří nyní byli bledí avšak stále rozhodnuti najít Portál a vrátit se domů.
***
Harry si nebyl jistý, jak dlouhou dobu trávil v knihovně. Nepotřeboval spát ani jíst. Původně to všechno dělal jen ze zvyku, ale brzy si uvědomil, že nic z toho jeho tělo doopravdy nepotřebuje. Mohlo uběhnout několik týdnů, snad i měsíců. Nedokázal počítat čas. Veškerou dobu trávil nad objemnými svazky a učil se všemožná kouzla a zaklínadla, o kterých nikdy předtím neslyšel. Několikrát ho bodlo u srdce, když si vzpomněl na svou kamarádku Hermionu, která by se zde cítila jako v ráji. Po každé takovéto vzpomínce upadal na pár chvil do jakéhosi snu, ve kterém slýchával známé hlasy patřící jeho přátelům, nejčastěji však Ginny. Míval pocit, jako by na něj mluvily laskavým a utěšujícím tónem, slovům však nerozuměl. Nějakým způsobem ho to pokaždé dokázalo uklidnit. Byl si jistý, že jsou všichni v pořádku. Otázkou však bylo, na jak dlouho.
Pokud se Garrett nemýlil, a Harry si byl jakýmsi zvráceným způsobem jistý, že se nemýlí, Voldemort měl v plánu použít děsivé Stíny k obnovení své moci. Jak se dozvěděl, ten, kdo tyto stvoření vypustí, je může ovládat. Stejně tak, jako Dědicové stínů. Ti mají nad nimi absolutní moc. To znamenalo, že Pán zla se určitě pokusí o opětovné otevření Portálu. A tentokrát už chybu neudělá. Garrett tvrdil, že otevřít tuto bránu z lidského světa není nic lehkého. Zabere to roky příprav, nehledě na energii, kterou je potřeba vynaložit. Jak dlouho to bude Voldemortovi trvat tentokrát?
Pokud se Harry dostane do světa lidí včas, stane se z něj Dědic Stínů. A bude schopen s děsivými nestvůrami bojovat. Bude schopen je zničit, nebo jim i poručit. Co se však stane, když to nestihne? Voldemort opět získá svou moc a zahubí tisíce svých nepřátel? Pomstí se rodině chlapce, který měl přežít? Svého největšího nepřítele, o kterém si všichni myslí, že je již dávno mrtev? Bude se bát jeho dítěte v domnění, že to malé stvoření by mohlo dokončit úkol svého otce? Harryho pokaždé zamrazilo, když na to všechno jen pomyslel.
***
Veškerý tento čas byla Madeline s ním. Někdy jen mlčky studovali, jindy si tiše povídali. Zatímco Harry rád poslouchal vyprávění o své rodině, kterou nikdy nepoznal, jeho sestřenice napjatě hltala každé jeho slovo, když vzpomínal na svá dobrodružství, jež od svých jedenácti let prožil. Samozřejmě že Madeline o Harrym mnohé slyšela. A vždy ho tajně obdivovala. Nikdy by ji proto nenapadlo, že je jejím bratrancem. Zdálo se však, že jí jeho vyprávění dodávalo naději. Naději, že všechno nakonec bude dobré.
Občas se k nim přidali i ostatní členové výpravy. Alek vyprávěl o době, ve které žil. O době před Grindelwaldem, o době, kdy jméno Brumbál nikdo neznal, o době, kdy žili potomci Salazara Zmijozela ještě v blahobytu a slávě a příchod Pána zla byl stále v nedohlednu. Ukázalo se, že samotný Alek se kdysi zúčastnil Pohárů tří kouzelníků. Mluvil o tom, jak se musel utkat se Sirénou, několika vlkodlaky a Smrtonoškou. Harry na oplátku převyprávěl své zkušenosti z této soutěže.
U Alishi se naopak ukázalo, že byla jednou z největších přítelkyň Albuse Brumbála, když byl ještě mladý a navštěvoval Bradavice jako student. Vyprávěla zajímavé historky o tomto slavném kouzelníkovi a Harry s Madeline ji podezírali, že mezí ni a bývalým ředitelem Školy čar a kouzel snad kdysi bývalo i něco víc.
Bezesporu nejlepší příběhy však měl Garrett. Ten zažil dobu Pobertů a jak to tak vypadalo, mohl jim v ledasčem hravě konkurovat.
***
Čas plynul a nikdo si nedokázal spočítat, kolik dní od jejich příchodu uplynulo. Pak konečně přišla ona chvíle. Byli připraveni opustit Pevnost a vydat se do temné říše Stínů. Nebyl nikdo, kdo by jim popřál šťastnou cestu, nebo je snad šel doprovodit k hranici hradu. Jen jakýsi mladý kouzelník, jehož pleť byla od dlouhého pobytu ve studovně bledá a nevýrazná, jeho oříškově hnědé oči však zářily, vyhledal Harryho a Madeline. Nebylo pochyb o tom, že se jedná o jejich předka.
Muž se na oba mladé kouzelníky usmál a vtiskl jim do dlaně malý zdobený klíč.
"Slyšel jsem váš příběh. Neznám Pána zla. Objevil se až dlouho po mém příchodu do pevnosti. Ale dokážu si představit, čeho je schopen. I v mém čase, což už bude téměř pět set let zpátky, se někdo podobný objevil. A kdybych měl moc jej zničit, udělal bych to. Proto chápu, proč se chcete vrátit. A věřte mi. I mě po dlouhých letech strávených zde občas láká život ve světě lidí. Ale můj osud je jiný. Já to cítím. Už do toho světa nepatřím. Dávno jsem zapomněl, jaké je to žít. A uvědomuji si, že se to ani nechci znovu učit. Není tam už nikdo, kdo by si mě pamatoval. Nikdo, koho bych já znal. A spousta věcí se již změnila. Vy máte stále možnost vrátit se do svého života. Jsem rád, že ji nechcete propásnout. Tenhle klíč je od sídla Potterových. Váš společník, Garrett, mi řekl, že stále ještě stojí, i když v průběhu let prošlo spoustou změn. Obávám se však, že po smrti tvého otce už není nikdo, kdo by o tomto sídle věděl. Nebo do něj měl přístup. Je v něm však nashromážděno veškeré dědictví našeho rodu. Dědictví, které se vám bude hodit, chcete - li zničit svého nepřítele. Nyní je vaše," vysvětlil tichým hlasem.
***
Harry pečlivě schoval darovaný klíč a pohlédl na svou sestřenici. Ta přikývla. Sestoupily po točitém schodišti do spodního patra Pevnosti a stanuli před mohutnou bránou, kde už na ně čekali Garrett, Alek a Alisha.
Pětice čarodějů se zhluboka nadechla. Dvoukřídlé dveře se těžce otevřely a celá skupinka vykročila do pochmurné a nebezpečné Říše Stínů.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Caira Caira | 28. května 2013 v 19:46 | Reagovat

To se mi líbí. :3 Harry a jeho sestřenice na společné cestě za záchranou světa. Moc se těším, až se zase trochu vrátíme do přítomnosti, ale tento příběh o Dědicích stínů je docela napínavý :)

2 Káťa- chan Káťa- chan | 29. května 2013 v 12:42 | Reagovat

No, to je zajímavé, vypadá to, že si Harryho ještě chvíli užijeme. A ta jeho sestřenice, asi bude zajímavé sledovat vývoj příběhu...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama