Nová kapitolka, trochu kratší. Nic jinýho ani nestíhám přidávat, bohužel. Tak si ji užijte :)
13. kapitola - Chlapec, který měl přežít
Harry cítil, jak prudce narazil hlavou na zem. Ucítil krev a neskutečnou bolest, která mu proudila od hlavy celým tělem. Nedokázal se postavit a po jedné děsivé chvíli si uvědomil, že se nedokázal ani nadechnout.
"Harry!"
V dálce slyšel zděšený hlas. Jeho znecitlivělé prsty pustily hůlku, která se odkutálela daleko od něj.
V poslední chvíli se mu vybavil obraz Ginny. Uvědomil, si, že ji neměl nikdy opustit. Že JE neměl nikdy opustit. A pak náhle bylo po všem a on naposledy vydechl.
***
Myslel si, že je to konec. Ne, on si tím byl dokonce i jistý. Otevřel oči. Měl pocit, jako by vše kolem viděl přes jakýsi mlžný závoj. Rozhlédl se kolem sebe. Na kamenné zemi spatřil ležet nehybné tělo, jemuž se u hlavy tvořila kaluž krve. Chvíli mu trvalo, než pochopil, že je to on sám. Uviděl Hermionu, která jej stále držela v náručí. Hrozilo, že ji padající kameny pod sebou pohřbí. Vyděsil se. Pokusil se na ni zařvat, ať uteče. Ale z úst mu nevyšel ani náznak hlasu. Pak jakýsi kouzelník z Řádu chytil vzlykající dívku za ramena a proti její vůli ji vyvedl ven. A Harry se tak ocitl o samotě, pouze se svým mrtvým tělem.
***
Nebyl si jistý, jak dlouho se nachází na hranici říše mrtvých a živých. Náhle však pochopil, že je potřeba jít dál. Kdesi v dálce slyšel hlasy. Hlasy, které znal. Hlasy, které však již nepatřily bytostem v tomto světě. Byly stále silnější a silnější. A on toužil vydat se za nimi. Po tváři se mu rozlil šťastný úsměv, když si uvědomil, že je konečně zase spatří. Přesto v něm však hlodalo něco, co ho brzdilo. Něco, co jej volalo zpátky do světa, ze kterého právě odešel. Tichý hlásek, který nikdy předtím neslyšel, přesto mu však připadal povědomý. Možná to ani nebyl hlas. Možná šlo jen o nějakou myšlenku, či snad pocit. A on si náhle uvědomil, že ví, komu patří.
Jeho dítěti.
Jeho právě narozenému dítěti.
Už jednou musel z tohoto světa odejít. Když pochopil, že jeho smrt je jediným klíček k porážce Voldemorta. Tehdy to nebylo lehké. Ale byl připraven zemřít, protože věděl, že to tak má být. Jeho konec tehdy znamenal život pro ty, na kterých mu záleželo. Co však znamenala jeho smrt teď? Náhle si uvědomil, že je velmi těžké opustit někoho, koho sice nikdy předtím nespatřil, ale i tak miloval celým svým srdcem.
"Je mi to líto," zašeptal ve své vlastní mysli, která se teď upínala k jeho dítěti, jež nemělo ani tušení, co jej čeká.
Hlasy mrtvých ho však volaly stále naléhavěji.
"Opravdu líto," zopakoval a chystal se vykročit navždy z této hranice oddělující svět, který na něj čekal, od toho, do něhož už nyní nepatřil.
Náhle však zahlédl opět ten stříbřitý záblesk světla. Jakási tajemná ledová síla jej uchopila. Nemohl se vzpírat, nemohl udělat nic. Opět spatřil své nehybné tělo ležící bez známek života na zemi. Na malý okamžik mlžný závoj, který mu zastíral vidění, opadl. Něco jej tlačilo stále níž a níž. Pak se mu před očima zatmělo. Opět ucítil bolest. Prudce otevřel oči a zalapal po dechu.
Zalapal po dechu?
Jak to jen bylo možné? Jeho prsty ve tmě nahmataly hůlku, jež se před malou chvílí odkutálela. Pevně ji stiskl.
Že je opět živý, si uvědomil jen malou chvíli před tím, než ho ona tajemná síla znovu nekompromisně uchopila a protáhla stříbrnou stěnou, která se před ním objevila.













Moc hezké. Škoda, že tak kratinké, chtělo by to delší kapitolku. :) Ale je zajímavé, co se s Harrym zase stalo, Začínám si vážně myslet, že je ten kluk snad nesmrtelný. No, uvidíme, jak to bude pokračovat :)
Moc se těším na další