10. kapitola - 13. až 14. října 2/3

22. dubna 2013 v 16:21 | Etherian, překlad Ajka |  Nobody cared
Jenny je opravdu rychlá jako blesk a kapitolka opravená je zde :) Dobrá, čtrnáct dní to sice nebylo, ale stihla jsem to za měsíc. Teď budu mít času - zjistila jsem, že s tou maturitou to zas tak horký nebude :D
Prosím o komenty, vždycky mě povzbudí k dalšímu psaní!!


Previously: Hermiona si u Snapea vyslechla kázání za její zásah při famfrpálu a cestou ze sklepení jí kdosi napadl. Brumbál se k akci příliš nemá, což Snapea rozčiluje. Ten se rozhodl Harrymu říct o chystané adopci. Jeho nadšení zahnalo jakékoli Snapeovi pochybnosti.

Poté, co doprovodil své dva studenty do jejich ložnice, vrátil se Snape na ošetřovnu. Tentokrát spatřil Minervu, jak sedí u spící nebelvírské studentky. Než dal o sobě vědět, chvíli starší čarodějku pozoroval.
Po té neústupné profesorce nebylo ani stopy. Nikdy nebyl její věk znát víc, než když teď seděla u slečny Grangerové, hlavu skloněnou, ramena svěšená a záda poraženecky shrbená. Také si uvědomil, že na sobě nemá svůj typický kostičkovaný hábit, ale prostý černý, s tmavě červenou podšívkou. Chybějící kostičky mu dělaly starosti.
"Minervo?" promluvil a přistoupil blíž.
Minerva zvedla hlavu a podle zarudlých očí Snape poznal, že plakala. Och, tohle opravdu nepotřebuju!
"Severusi, pokud mi chceš spílat za mé nedbalé jednání, prosím tě jen, nedělej to tady. Slečna Grangerová se před chvilkou probrala z bezvědomí do normálního spánku a já bych ji nerada rušila."
Snape přikývl a pokynul směrem k chodbě. Minerva si stoupla, prošla kolem Snapea a zamířila na chodbu, kde se k ní Mistr lektvarů přidal. Zakouzlil Muffliato, aby je nikdo neslyšel.
"Už víš, kdo ji napadl?" zeptala se rychle, ve snaze zamezit přílivu jeho hněvu.
"Ne, nevím," odpověděl odměřeně. "To by tě teď nemělo zajímat. Dítě, za které jsi měla zodpovědnost, bylo napadeno tím nejhorším možným způsobem, a ty se zajímáš o pachatele?"
Minerva ztuhla. "Já se zajímám o slečnu Grangerovou, Severusi! A chci vědět, kdo jí ublížil, aby za to mohl být potrestán!"
"A když jsou z tvé koleje?" zeptal se temně.
"Myslela jsem, že na tom nezáleží!" odsekla Snapeovi.
Snape si založil ruce na prsou. Věděl, že by si ji neměl dobírat, ale nemohl si pomoct. Štvalo ho, že dospělý, který měl vědět lépe, jak chránit děti jemu svěřené, tak neudělal. I když mu trhal srdce pohled na starší čarodějku, když seděla u slečny Grangerová, nedokázal jí její jednání odpustit.
"Proč jsi neviděla, co se děje, Minervo? Copak jsi slepá ke všemu, co se děje ve tvé koleji?"
Toto obvinění ji rozhodilo. Vzhlédla k Mistrovi lektvarů a barva jí stoupala do tváře. "Viděla jsem, co se děje, a snažila se to napravit!"
"Dávalas jí to za vinu, i když za jednání druhých nemohla!" rozkřikl se Snape znenadání.
"Nesnažila se přizpůsobit!" vykřikla nazpátek.
"Přizpůsobit? Přizpůsobit?" Snape ohrnul rty a jeho vztek rostl. "Chceš, aby zapadla mezi ostatní jako hodný lvíček a byla jako ostatní dívky? Nutíš ji, aby se změnila a ztratila tak svou úžasnou jiskru života? Její lásku k učení? Minervo, i mně šla na nervy, ale poznal jsem její potenciál k velkým věcem, dokonce, s tak úžasnou myslí, by dokázala změnit svět. A ty bys to potlačila jen proto, aby byl její život jednodušší?" Zuřil a jeho oči se leskly neobvyklou silou. "Je výjimečná. Je jiná," dodal. "Její spolužáci ji šikanují, ať už si to přeješ vidět nebo ne, právě kvůli tomu." Temně se na ni zamračil. "Uznám, že …Potter a Black byli…chytří," utrousil. "Ale byla jsi k nim slepá a nechala je, aby mě šikanovali. Snažil jsem se ti něco říct, ale nevěřilas mi a věci se jen zhoršily. Na ošetřovně jsem byl pečený vařený a jednou…jednou mě Sirius Black málem zabil!" Odvrátil se, jak minulost vyplula na povrch a hrozila ho přemoct. Ale ještě neskončil. Pomalu se otočil zpět, a tichým, nicméně vražedným hlasem, pokračoval: "Naštěstí mi Potter zachránil život." Minerva stála zaraženě na místě, se zády přitisknutými ke zdi. Chtěla něco namítnout, ale Snape zakončil slovy: "Dopustilas to. Pokaždé. Nedovolím, aby se to stalo i slečně Grangerové, studentce TVÉ KOLEJE!"
Se zavířením pláště ji opustil a vydal se na ošetřovnu, kde sebou hodil na prázdnou židli. Už neslyšel, jak Minerva opustila chodbu.

14. října 1991 - Pondělí

Hermiona se vzbudila ve čtyři hodiny ráno a slyšela, jak někdo po její pravé straně tiše pochrupuje. Otočila hlavu, ale hned toho zalitovala, když jí lebkou projela ostrá bolest. Tiše zasténala.
Chrápání rázem přestalo a po podlaze zaskřípala židle. Teplá ruka jí jemně stiskla rameno.
"Nehýbej se, dítě," zapředl hluboký hlas. Hermiona si povzdechla a odolala nutkání kývnout. "Donesu ti lektvar proti bolesti."
Ruka byla pryč a po podlaze zašustil plášť. V tu chvíli si Hermiona uvědomila, že má zavřené oči. Opatrně pootevřela na škvíru jedno oko a s úlevou zjistila, že světlo bylo utlumené. Otevřela zrovna i to druhé, když se vrátil profesor Snape s lahvičkou v ruce, která byla u dna baňatá a u hrdla zúžená. Usadil se vedle ní, vložil ruku jemně pod její hlavu a přidržel jí lahvičku u rtů.
"Všechno najednou, slečno Grangerová." Hlas měl jemný jako hedvábí a Hermiona byla ráda, že nemluvil se svou běžnou intonací.
Lektvar chutnal odporně, ale Hermiona se jen ušklíbla a zavřela oči. Otevřela je, až když ji profesor položil zpět na polštář, a překvapeně zamrkala, když lahvička zmizela.
Po chvilce se zeptala: "Kam to mizí?" Lektvar začal působit na její končetiny a hlavu a zanechával za sebou příjemný pocit euforie.
Snape se vrátil na svou židli a nad otázkou se ušklíbl. "Máte dojem, že vše, co odstraníme, mizí do nicoty?" zeptal se stále ještě tichým hlasem.
Hermiona si šťastně oddychla. Lektvar byl opravdu mnohem lepší. "To by nedávalo smysl, pane. Není to psycho…fyzio…bylo by to proti fyzikálním zákonům, ne?"
"Zapomínám, že jste mnohem inteligentnější než průměrný prvák." Opřel se na židli a natáhl nohy. "Nechat něco zmizet znamená, že se prostě objeví někde jinde. Odstranit něco však předmět přemění zpět na atomy."
"Kdy se takové kouzlo naučíme?" zeptala se.
"Slečno Grangerová," řekl pevným hlasem, "i když bych velice rád uspokojil vaši touhu po vědění, také bych od vás potřeboval nějaké informace." Hermiona sebou trhla a přitáhla si přikrývku k bradě. "I když je to nepříjemné, musíme vědět, co se stalo a také, kdo vám to udělal."
Hermiona hned neodpověděla a po chvilce se váhavým hlasem zeptala: "A co mi udělali?"
Snape začal vyjmenovávat její zranění: "Vaše levá noha je pod kolenem zlomená, na rukou a nohou máte několik šrámů a přinejmenším tucet modřin. Vaše pravé oko se dobře uzdravuje z poranění a utrpěla jste lehký otřes mozku."
Hermiona popotáhla a na polštář jí ukápla slza. Snape se naklonil a utřel slzu kapesníkem, který jí následně přenechal. Zmuchlala ho v ruce a zavřela oči. "Udělali ještě něco." Nad tím přiznáním se jí zpod víček vyhrnulo několik dalších slz.
Snape si promnul kořen nosu. Doufal, že to poslední ponížení provedli až poté, co Hermiona ztratila vědomí. Ale patrně si byla až příliš dobře vědoma toho, co její útočníci udělali.
Když se zdálo, že se Hermiona uklidnila, naklonil se dopředu a zeptal se: "Slečno Grangerová, mohla byste mi říct, kdo to byl?"
Dál v jedné ruce muchlala kapesník a druhou si hrála s lemem deky. Slzy jí dál stékaly na polštář a Snape si frustrovaně povzdechl. Přesunul se blíž k její posteli a vzal ji za ruce. Zachytil její sklíčený pohled a zopakoval otázku.
"R-r-r-ron Weasley," řekla a škytla. "Dean T-t-t-thomas a …a…Seamus." Pevně stiskla profesorovy ruce a popsala, jak ji tři prváci přepadli. Ron ji shodil na zem, ale byl to Seamus, kdo ji proklel a kouzlem Tarantellegra jí zlomil nohu. Dean do ní několikrát kopl, ale Ron ji jen slovně urážel a smál se.
Snape hlasitě polkl a znechuceně si vzpomněl na malého prevíta Petera Pettigrewa, který se smál jako hyena a téměř tančil radostí, když ho James nebo Sirius prokleli.
"Když…když si Dean rozepnul k-k-k…myslela jsem, že ch-ch-chce …" Hermiona polkla a zahanbeně zavřela oči. Pak se rozplakala, což donutilo Snapea, aby vzal rozrušené dítě do náruče. Rukou ji jemně hladil po zádech.
Madame Pomfreyová opustila svou kancelář, když dostala varování, že pacient opustil postel, a zastavila se, když spatřila Snapea s plačící dívkou v náručí. Rozhodla se nerušit a vklouzla do své kanceláře dřív, než ji Snape spatřil.
Po několika dlouhých minutách se Hermionin pláč zmírnil a v hrdle ji tlačily poslední slzy. Snape ji nepřestal utišovat, i když toužil useknout hlavy třem prvákům a ty pak narazit na kopí na nádvoří.
"Hermiono," řekl a prstem pod bradou jí pozvedl hlavu. Oči měla zarudlé a nateklé od pláče. Zmuchlaným kapesníkem, který si od ní převzal, se jí pokusil co nejlépe očistit obličej. Nechal látku zmizet a promluvil tiše, i když byli na ošetřovně sami:
"Potřebuju, abys mě ujistila, že se tě pan Weasley ani jednou nedotkl." Důrazně zakroutila hlavou. "Pokusil se zastavit pana Thomase a pana Finnegana?"
Napřed zakroutila hlavou, pak přikývla a nakonec zašeptala: "Smál se, ale … moje noha…a křičel na Seamuse, ale pak utekli pryč, když se Dean …" Hlas jí selhal a téměř neslyšně dodala: "…vyčůral." Hermiona schovala tvář do profesorova hábitu a rozzuřeně zafuněla.

NCNCNCNC

Poté, co Hermiona konečně usnula po požití bezesného lektvaru, Snape opustil ošetřovnu. Rychle a sebejistě kráčel k ředitelně. Když dorazil k chrliči, stačil jeho ledový pohled, aby ho chrlič vpustil na otáčivé schodiště, aniž by Snape řekl heslo.
Dveře do ředitelny se otevřely a Snapea nepřekvapilo, když spatřil ředitele v jeho červeno-zeleném županu, jak se vypořádává se vždy přítomným štosem papírů, které patřily k jeho pozici ředitele.
Aniž by svůj krok zvolnil, předstoupil Snape k Brumbálovu stolu a s bouchnutím před něj postavil tenkou lahvičku se stříbřitou plynnou látkou.
"Svědectví slečny Grangerové," řekl prostě. Přestože mu Brumbál nabídl, aby se posadil, Snape zůstal stát a zamračeně na něj shlížel. "Vyhoďte Thomase a Finnegana ze školy a Weasleyho pošlete na šest měsíců domů."
"Nejdřív se musím podívat na tu vzpomínku a promluvit si s chlapci," podotkl Brumbál jemně.
Snape stiskl rty, ale rozhodl se ředitelovu odpověď ignorovat. "Poté požaduji, aby byla Minerva McGonagallová suspendována ze své funkce ředitelky Nebelvíru do doby, než bude předvolána před školskou radu," pokračoval.
Brumbálovi poklesla čelist. "Tohle nemůžeš požadovat, chlapče!" vyštěkl rozhořčeně.
Snape se ušklíbl. "Ale mohu, pane. Ve skutečnosti, podle Stanov a zásad profesorského sboru Bradavic je mou povinností nahlásit opominutí svého kolegy v případě, že jeho jednání nebo nečinnost vedla ke zranění studenta školy. Madame Pomfreyová je připravena podpořit mé prohlášení a také je pravděpodobné, že Malfoyovi vznesou proti škole žalobu jménem slečny Grangerové a jejích rodičů, pokud nebudou ti tři náležitě potrestání a Minervino pochybení projednáno."
Už byl na cestě ke dveřím, když se otočil a samolibě se usmál. "V případě, že by vás to zajímalo, tak ta vzpomínka je pouhou kopií, kterou mi pomohla madame Pomfreyová vytvořit. Ona má u sebe rovněž vzpomínku, která ten incident zachycuje, pokud byste ji požadoval." Otočil se a vydal se ke dveřím. Aniž by na ředitele pohlédl, řekl temně: "Vyhoďte Finnegana a Thomase a Weasleyho pošlete k jeho matce. Ta už si ho srovná!"
Dveře, které byly zakouzleny proti bouchání, sebou práskly o zárubeň a vytrhly tak Brumbála z jeho ohromení.

NCNCNCNC

Bylo pozdní dopoledne a Snape se nacházel u Gringottových v mírně stísněné kanceláři skřeta Griphooka, který se staral o trezor Harryho Pottera. Skřet seděl usazený u svého nízkého stolu a prsty pravé ruky přejížděl po dlouhém svitku pergamenu. Vzhlédl, upravil si brýle a prohlédl si další svitek po své levici. Se zavrčením si prohrábl těch pár vlasů, co měl, a bez hůlky a beze slova si přivolal tlustou složku. Zamračil se na Snapea se složkou v ruce a Mistr lektvarů, který pochopil, otočil svou židli tak, že seděl ke skřetovi zády.
Téměř po čtvrt hodině Griphook zabručel: "Jak jsem si myslel!" Obešel stůl a podal Snapeovi úředně vypadající dokument.
I když si titulek přečetl rychle, stejně na něj Snape zíral téměř minutu, než vyhrkl: "Plná moc?"
"Dokonale legální, pane Snape. Lily a James Potterovi dali Albusi Brumbálovi plnou moc dne 31. července 1980." Skřet byl viditelně potěšen bezchybností dokumentu.
"Dalo by to Albusi Brumbálovi nějaká práva nad jejich synem, Harrym Potterem?" zeptal se, ještě stále trochu zaražen tím, že Brumbál dokázal ukrást majetek Potterových a Evansových legálně.
"Pouze právo umístit chlapce k jeho příbuzným. Jiná práva nad ním nemá." Popadl pergamen, kriticky si ho prohlédl a pak se podezřívavě zahleděl na Snapea. "Podle tohoto dokumentu bylo dočasné poručnictví uzákoněno před dvanácti dny, druhého října." Skřet se na Snapea ušklíbl. "Vypadá to důvěrně."
"Takže je nemožné získat zpět alespoň část jejich majetku," zamumlal Snape spíš pro sebe.
"Majetek Potterů byl prodán tajně, takže vám nemohu poskytnout informace o majiteli." Griphook sroloval dokument a vrátil se za svůj stůl. Opřel se o něj lokty a prohlížel si Snapea. "Nábytek jako tapisérie, knihy, oblečení a tak dále bylo dáno do aukce. Pokud byste měl zájem, mohu vám dát seznam neutajených kupců." Usmál se, což bylo na skřeta velice netypické. "Samozřejmě za poplatek."
"Samozřejmě," zopakoval Snape sarkasticky. U Gringottů byly vždycky poplatky.
Za pět galleonů si koupil informaci o kupcích a jejich koupi a za další tři nechal poslat kopii Luciusovi. Naneštěstí neměl Snape čas běhat po státě a shánět dědictví Potterů. Lucius měl na to lidi.

NCNCNCNC

Draco s Harrym se rozhodli vynechat oběd a zašli na ošetřovnu, kde našli svou kamarádku sedět na posteli a jíst polévku. Když je madame Pomfreyová spatřila, nechala domácího skřítka, aby jim také něco donesl.
Harry se prohrábl v batohu a položil vedle Hermiony svazek poznámek. "S Dracem jsme si dělali spoustu poznámek v Přeměňování, Kouzelných formulích i Dějinách, takže o nic nepřijdeš," vysvětlil Harry.
Hermiona odložila lžíci a prolistovala si je. Škrtance, kaňky a absolutně žádné logické uspořádání poznámek ji donutil se usmát.
"Děkuju," řekla tiše.
"Jsi v pořádku?" zeptal se Draco váhavě.
Hermiona přikývla a pohrávala si se lžící. Harry řekl: "Všichni mi vždycky říkají, že nejlepší je si o tom s někým promluvit…" jeho hlas utichl. "Jsme tu pro tebe, Hermiono."
Dívka upustila lžící a popadla kamarády vděčně za ruce. "Slibuju…že si někdy… promluvíme…ale teď na to nechci myslet, dobře?" Pohlédla do Dracových šedých očí a on přikývl. Pak obrátila pohled k Harrymu, který také vážně přikývl. "Promluvit si opravdu pomáhá, Harry."
Harry se začervenal a věděl, že má Hermiona pravdu. Jen bylo těžké mluvit s dospělými. Pohledem jí naznačil, že se pokusí.

NCNCNCNC

To samé pondělí těsně po obědě vstoupila na ošetřovnu Narcisa, oblečená v slušivých tmavě růžových šatech s levandulovou krajkou a s lesklými blonďatými vlasy, které jí spadaly na ramena v drobných prstýncích. Majestátně přistoupila k Hermionině posteli, kde si dívka snažila uspořádat poznámky od chlapců. Během vteřiny se ocitla v upřímném objetí a do nosu ji udeřila exotická vůně parfému.
Krásná čarodějka se usadila na kraj postele čelem k Hermioně. "Poslala jsem tvým rodičům sovu, abych je ubezpečila, že se za tebou s Luciusem zastavíme, abychom se ujistili, že jsi v pořádku. Je ti lépe?"
Hermiona stydlivě přikývla. "Ano. Děkuju, že jste dali vědět rodičům. Podle madam Pomfreyové budu moct do čtvrtka odejít."
Narcisa se usmála. "To ráda slyším, drahá." Sundala si růžové semišové rukavičky a zastrčila je do své korálkové kabelky. Pak se jemně dotkla Hermioniny tváře a zkoumala blednoucí modřinu pod jejím pravým okem.
Hermiona se snažila klidně dýchat, zatímco Narcisa pokračovala ve zkoumání jejích téměř zahojených modřin a šrámů. Čarodějka pak vytáhla hůlku a tichým kouzlem odsunula stranou přikrývku, aby se mohla podívat na Hermioninu zraněnou nohu. Jakmile byla s prohlídkou hotová, sundala si plášť, poslala jej na věšák u dveří a zaměřila svou pozornost na Hermionu.
"Kde je pan Malfoy, madam?" zeptala se Hermiona.
"Nechceš mi říkat teto Cisy, Hermiono?" nabídla jí Narcisa.
"Teto Cisy," řekla Hermiona a začervenala se. V přítomnosti paní Malfoyové si pokaždé připadala, jako by jí začarovala pohádková královna.
Narcisa pochvalně přikývla a odpověděla: "Lucius musí něco projednat s panem ředitelem, ale hned potom sem přijde, aby se na tebe podíval." Zvedla jeden list poznámek. "Co je tohle?"
"To tu pro mě nechali Harry a Draco během oběda. Dělali si poznámky, abych o nic nepřišla," vysvětlila.
"To je od nich hezké," řekla Narcisa mile. "Hodní chlapci, že?"
"Jsou to moji nejlepší přátelé," povzdechla si Hermiona láskyplně.
"A jsem si jistá, že ty zase jejich." Narcisa se najednou rozzářila a vytáhla něco z kabelky. Když to zvětšila, Hermionu napadlo, že se jedná o nějaký katalog. Čarodějka jí ho podala. "Požádala jsem svou oblíbenou návrhářku Elianne, aby pro tebe vybrala nějaké šaty na náš Zimní ples."
Hermiona otevřela tenký katalog a spatřila několik modelek, které na sobě měly šaty tak krásné, že je šlo jen stěží popsat. Všechny měly různou barvu duhy. Lapala po dechu a vzdychala nad každým modelem, než konečně vzhlédla a s hlubokou lítostí v hlase řekla: "Myslím, že si je nebudu moct dovolit, teto Cisy."
"Ale drahoušku, tím se netrap, prosím," uklidnila ji Narcisa. "Vždycky jsem chtěla oblékat hezkou holčičku a díky tobě mám tu možnost."
Hermiona zrudla a prsty popadla jednu z kudrlinek jejích vlasů. "Myslíš si, že jsem hezká?"
"Ale samozřejmě! Copak ty ne?" Narcisu ohromilo, když dívka zakroutila hlavou. "Moje drahá holčičko, máš v sobě takového potenciálu. Zvlášť s takovýma očima jako máš ty." Vzala Hermionu jemně za bradu a podívala se jí do očí. "Až vyrosteš, tolik chlapců jimi bude okouzleno." Vzala do svých tenkých prstů pramínek Hermioniných vlasů. "Naučím tě několik kouzel na úpravu vlasů a budeš si s nimi moct dělat, co budeš chtít."
"Třeba jako jsou tvoje?" zeptala se Hermiona bez dechu. Pak se zarazila. Přece nebyla ten typ dívky, která se zajímala o vlasy, oblečení a další holčičí věci.
Narcisa se tajemně usmála. "Ale určitě nejsi jedna z těch nudných dívek, které se chichotají nad výtisky Deníku čarodějek, že ne?"
Hermiona potřásla hlavou. "Ani nemám předplatné."
"Správně. Bylo by to mrháním času s hlavou, jako máš ty. Jedna věc je chtít se hezky oblékat, abys zaujala mladého muže, ale pokud je to to jediné, po čem muž touží, pak nestojí za nic. Všichni mladí muži, kteří si tě budou chtít předcházet, až budeš starší, ocení tvou inteligenci, což je důvod, proč se chceme s Luciusem zaměřit na tvé akademické výsledky."
Narcisa se na ni přísně podívala a Hermiona se šťastně usmála. Vždycky chtěla být hezká, ale ne na úkor její mysli. Tohle bylo poprvé, co jí někdo řekl, že může mít oboje!
NCNCNCNC
Zatímco si Narcisa s Hermionou užívaly příjemnou návštěvu, v ředitelně vládla poněkud napjatá atmosféra. Madam Pomfreyová stála u pana Malfoye, který zabral křeslo u krbu, a Brumbál z nevysvětlitelných důvodů věnoval svou pozornost svému fénixovi, Fawkesovi. Lucius si pročítal zprávu madam Pomfreyové ohledně Hermioniných zranění. Také už měl možnost spatřit kopii jejích vzpomínek na daný incident.
Jak tak četl, úzké místo mezi jeho čelistí a uchem mu pulzovalo potlačovaným vztekem. A nepomohlo, že měl touhu zaškrtit ty tři chuligány, co jí ublížili.
Až přehnaně opatrně vrátil zprávu ošetřovatelce. Čekal, že zmizí v krbu, ale patrně měla v úmyslu zůstat. Jen si trochu zvědavě stoupla vedle něj. Luciuse potěšilo, že měl bradavickou ošetřovatelku na své straně. V duchu se nad tím samolibě ušklíbl. Navenek se na ředitele chladně zahleděl a rukama spočinul na své holi. Ti, kdo Luciuse Malfoye znali, věděli, že ve své holi skrývá hůlku a že toto gesto ani zdaleka nebylo tak uvolněné, jak se zdálo být.
"Už jste hovořil s pachateli tohoto zločinu, řediteli?" zeptal se Lucius rozhodně.
"Myslel jsem, že nejlepší bude, když si nejprve promluvím s vámi, pane Malfoyi." Dal fénixovi hrst ohňových semínek a uhlazeně se k Luciusovi otočil. V očích měl jiskřičky, které Luciusovi vadily.
Lucius se ušklíbl. "Pak bych tu rád byl…"
Brumbál zvedl ruku a blaženě se usmál. "Jsem si jistý, že byste rád byl přítomen při této diskuzi, ale já s dětmi raději promluvím sám." Jeho úsměv se změnil na omluvný - jako by vás chtěl jen pohladit po hlavě a poslat svou cestou - aniž by se tak musel o něco starat.
Ale Lucius nesnesl takové urážlivé chování a nebezpečně zúžil oči. "Děti." Převaloval to slovo na jazyku jako med, ve kterém se ale skrývají včelí žihadla. "To nebyly děti, které tohle provedly. Nejprve slečně Grangerové vyhrožovali za ztrátu bodů a pak si na ní počíhali. Sám můžete vidět v precizní zprávě madam Pomfreyové, že jí zlomili nohu pomocí kletby Tarantellegra. Pokračovali v mlácení, v kopání a nakonec," vyprskl, "mělo jedno z těch dětí tu zločineckou drzost se na ni vymočit!"
"Zločineckou?" vykřikl Brumbál. "Vždyť tomu chlapci je teprve jedenáct!"
"Och, opravdu?" usmál se Lucius ironicky. "Jedenáct, říkáte? Tak to asi nebylo jen z legrace, že Brumbále?" Jeho hlas ztvrdl. Tiše, ale stále ostrým tónem, pokračoval: "Jste si vědom, pane, že v mudlovském světě existují děti ne starší než devět let, které záměrně zabily jiné děti zbraněmi stejně nebezpečnými jako kouzla, která se zde učí? Kouzlo Tarantellegra není jen malé neškodné žertovné zaklínadlo. Pokud je do kouzla vložena dostatečná síla, může způsobit nejen zlomené kosti, ale poraněnou míchu nebo zlomený vaz!"
Jako na zavolanou podala madam Pomfreyová řediteli článek ze Svatého Munga, který podrobně popisoval útok kouzelníka na jeho sousedku, která ho každé ráno budila v nepřijatelnou hodinu. V návalu vzteku proklel čarodějku kouzlem Tarantellegra tak silným, že jí zlomil vaz a zabil ji.
Albusova tvář zbělela a málem se nestrefil na židli, na kterou se posadil. Pomalu položil článek na stůl a Luciuse potěšilo, že ty zatracené jiskřičky z jeho tváře zmizely
"Jsem si jistý, že pan Finegann nechtěl…" začal Brumbál.
"Viděl jste tu samou vzpomínku jako já, Brumbále!" vyštěkl Lucius s oprávněným hněvem. "Viděl jste jeho tvář, když to kouzlo vyřkl. Měl v úmyslu slečně Grangerové ublížit!"
Plynulým pohybem se mladý čaroděj zvedl a stoupl si před Brumbála. Hrůzu naháněje se k němu sklonil a řekl: "Máte hodinu na to, abyste ty chlapce přivedl, Brumbále. Budu tu jménem slečny Grangerové, až je budete vyslýchat a rozhodovat o trestu." Naklonil se ještě blíž a zasyčel: "Vhodném trestu, jinak zavolám bystrozory."
S tím se Hermionin zastánce otočil od Brumbálova stolu a rázně zamířil ke dveřím. Zastavil se a pootočil. "A nemyslete si, že ředitelka Nebelvíru odejde bez trestu, Brumbále!"
Další rozzlobený návštěvník překonal kouzla na dveřích, která se hlasitě zabouchla, až sklo na vitrínách zachrastilo.
Albus se opřel o stůl a složil hlavu v dlaních. Od krbu se ozval hlas a Brumbál si uvědomil, že ošetřovatelka je stále ještě v jeho kanceláři.
"Pošlu kopii zprávy o zraněních slečny Grangerová Úřadu na ochranu dětí, řediteli."
Brumbál šokovaně zvedl hlavu. Ve tváři se mu odrážel pocit zrady, který cítil. "Poppy! Určitě chápeš, že tito chlapci chtěli jen …"
Přerušila ho. Její hlas byl rozhodný a bez emocí. "Jistě si vzpomenete, Albusi, že jsem nikdy nezanedbala své povinnosti, pokud šlo o blaho studentů této školy. Vždycky jste to byl vy, kdo zametl podobné incidenty pod koberec, takže se oznámení nikdy nedostala na ta správná místa. Já už to nadále trpět nebudu."
"Chlapci dostanou trest, Poppy. Věř mi," řekl ředitel svým nejpřesvědčivějším hlasem. "Není třeba do toho zatahovat Kouzelnický úřad pro ochranu dětí. Konec konců, šlo jen o…"
"Neopovažujte se tohle nazývat klukovským žertíkem, Albusi," zahřměla madam Pomfreyová. Ředitel sebou pod jejím rozzuřeným pohledem viditelně trhl. "To opravdu nevíte, co je šikana, Albusi? Opravdu jste tak naivní?" zeptala se tišeji zmateným hlasem. Zamávala lékařskou zprávou. "Tohle je šikana. To, jak s Harrym zacházeli jeho příbuzní, byla taky šikana. To, co dělali James a Sirius Severusovi taky." Moudře přestala dřív, než by svými obviněními ředitele zahltila.
"Budou vyloučeni, Poppy," povzdychl si Albus téměř prosebně. "Ale je jim teprve jedenáct. Vyloučení trvale poznamená celou jejich budoucnost."
Na dlouho chvíli se madam Pomfreyová odmlčela a hleděla na zprávu ve svých rukách. Nakonec si dlouze a nešťastně povzdechla. "Tak tedy ne Úřadu pro ochranu dětí…zatím, řediteli." Brumbál se usmál a v jeho očích se téměř objevily triumfální jiskřičky, ale madam Pomfreyová pokračovala: "Nicméně to nemohu odepřít školské radě. Ne, když Grangerovi očekávají, že budou útočníci i Minerva potrestáni."
"Cože?" Brumbál se zvedl od stolu a praštil se bokem o jeho roh. "I ty viníš Minervu? Vždyť jste přítelkyně už takovou dobu!" Byl upřímně šokován.
"Ano, to jsme," povzdechla si a nenáviděla se za to, co se chystala udělat. "Už jsem s ní několikrát mluvila o studentech její koleje, ale je tvrdohlavá a vždycky si myslí, že sama ví vše nejlíp." Poslední slova řekla s lítostí, spíš sama pro sebe. Pak promluvila hlasem, který používala na studenty, kteří dělali nepořádek na její ošetřovně. "Proboha, Albusi! Copak jsi neslyšel pana Malfoye, když odcházel?" řekla frustrovaně. "Minerva bude předvedena před radu. Už dostali mojí zprávu a Severus jim hodlá poslat svou."
"To by své přítelkyni a kolegyni neudělal," tvrdil Brumbál.
Madam Pomfreyová si podrážděně odfrkla. "A možná ani neudělá. Ne, když mu neustále hrozíte Azkabanem!" Vyndala z pláště hrst letaxového prášku, hodila ho do plamenů a -možná trochu hlasitěji - vykřikla svou destinaci. Během vteřiny zmizela v zelených plamenech a pryč z ředitelovy kanceláře.
O chvíli později se polička s jemnými nástroji rozletěla na milion kousků, když si to ředitel rázně namířil do svých soukromých komnat.
Ponechán o samotě v ředitelně Fawkes smutně zatrylkoval.


A/N: Musím říct, že to dělení mě rozčiluje. Ten první úsek dějově spadá ještě do předchozí kapitoly, ale už by se mi pak nevešla do jednoho článku, tak jsem to musela useknout. Co říkáte na děj? Brumbál je vážně prevít, ale Minervy je mi docela líto. Co myslíte, jaké tresty chlapci slíznou? :)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Caira Caira | 22. dubna 2013 v 18:09 | Reagovat

Mína si jen myslela, že všichni její lvi jsou takový, jaké jsou nejlepší znaky její koleje - odvážní, spravedliví, bojující za dobro... No, evidentně ne všichni takoví musejí být. Ale věci, které dělá Brumla. Zakroutila bych mu krkem!
Jsem ráda, že má Mione aspoň Harryho, Draca, Snapea a Malfoyovi. :)
Díky za překlad, moc se těším na další část...
A taky zlom vaz u zkoušek. Mě to naštěstí čeká až za rok...

2 Lily Lily | 23. dubna 2013 v 13:38 | Reagovat

Téda.. takže jí Brumla zase přesvědčil, to mě štve.. neměla mu Popy říkat o svých plánech.. chjo. Jsem ráda, že je Hermioně dobře a moc se těším až ty tři budou na koberečku a až je vyhodí

3 Arwenka Arwenka | 24. dubna 2013 v 5:40 | Reagovat

Děkuji za úžasný překlad. Při této povídce se mi zvedá krevní tlak, abych pravdu řekla, nejradši bych Brumbála odstřelila na měsíc a nedala mu zpět jízdenku :). Uvidíme tedy jak se povídka vyvine dál.

4 fin fin | 25. dubna 2013 v 21:54 | Reagovat

brumbála v této povídce opravdu nemám ráda a minervu ani nelituju. ve svém věku by už měla umět odhadnout, na co stačí a na co ne, a vzdát se některé své funkce ve prospěch těch ostatních. :-? není superman aby zvládla všechno. A ty tři by měli pořádně vydusit - Moly na ně! O_O
jinak - moc pěkný překlad ;-)

5 Ajka Ajka | 26. dubna 2013 v 9:14 | Reagovat

Děkuju moc za komentáře :) Jop, Brumbál je v této povídce trochu záporák (to se moc nestává, že?) Rona a ostatní samozřejmě čeká nějakej ten trest a stejně tak Minervu. Jak se vám to bude líbit...no, uvidíme :)

6 Markéta Stará Markéta Stará | 26. dubna 2013 v 10:07 | Reagovat

Těšim se na pokračování.

7 Elerdir Elerdir | 28. dubna 2013 v 7:03 | Reagovat

Nuže co na to říci. Další skvělá část, jsem velice zvědavý, jak tato část dopadne, ale bylo by záhodné, ikdyž u překladu je to nemožné uvažovat, co by se stalo, kdyby před radu přestoupil i Brumla a byl vyslýchán kvůli všem opomenutím, které na škole udělal a kolik dětí bylo za jeho dohledu šikanováno a on to přehlížel.
Už se moc těším na další dílek :)

8 ranchan ranchan | 2. května 2013 v 20:54 | Reagovat

Minervy mi je také líto, ale její slepost vůči její koleji je hrozná. Pokud si nedokáže přiznat své chyby, neměla by se starat o děti Nebelvíru. Jako učitelka je dobrá... přísná a spravedlívá, ale Severus má pravdu starat se o děti neumí.
Albuse bych většinou chtěla uškrtit, ty jeho intriky a lži jsou hrozné a to že rozprodat všecho Harryho dědictví, to už je vrchol!!! To všechno mu jednou srazí vaz.

9 Ajka Ajka | Web | 3. května 2013 v 18:58 | Reagovat

Děkuju všem za komentáře :) Jste hodní, že jste si dali práci! :) Bohužel teď na překlad nemám moc čas, ale po maturitě se na to vrhnu!! Čeká vás ještě spousta překvapení! :-D

10 Čtenář Čtenář | 12. května 2013 v 22:24 | Reagovat

Skvělá povídka už se nemohu dočkat dalších kapitol! Čím dřív tím líp! :-)

11 Domeenika Domeenika | 25. května 2013 v 19:18 | Reagovat

Náádherná poviedka :D
A to ako Harry povie Severusovi "Tati" ma vzdy dojme :d
Uz sa velmi tesim na dalsie kapitolky :D :D :D
Dufam, ze ich uverejnis skoro :D :D :D

12 Ajka Ajka | 26. května 2013 v 20:08 | Reagovat

Já taky doufám, že další kapitola bude co nejdřív, ale zatím se nějak nedaří s časem - jsem teď nemocná, takže na to nemám sílu ani náladu - ale pak se do toho pustim. Stav můžete vždycky sledovat v menu :) A děkuju za komenty!!!

13 sisi sisi | 1. července 2015 v 13:06 | Reagovat

fakt parádní rozkol v Brumbálově mysli. Dědek má schízu? Odpovědnost za něj má školní rada a rodiče se mohou vzbouřit. Kéž by to udělali v dobách Severusova studování. Jeho a Hermionu lituji, ne tak Minervu a Albuse, nechám se překvapit v další kapitole. Kolik jich bude doopravdy? :-)  :-)  :-)  :-)

14 sisi sisi | 1. července 2015 v 13:06 | Reagovat

fakt parádní rozkol v Brumbálově mysli. Dědek má schízu? Odpovědnost za něj má školní rada a rodiče se mohou vzbouřit. Kéž by to udělali v dobách Severusova studování. Jeho a Hermionu lituji, ne tak Minervu a Albuse, nechám se překvapit v další kapitole. Kolik jich bude doopravdy? :-)  :-)  :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama