9. kapitola - 2. až 13. října 3/3

8. března 2013 v 13:57 | Etherian, překlad Ajka |  Nobody cared
Nová kapitolka. Slavte. Akorát bych prosila nějaký ten komentík, když budete tak hodní :) Užijte si čtení. Jinak děkuji Jenny za opravu :)


Previously: První nábory Malé famfrpálové ligy přinesly několik "překvapení" - dva namíchané týmy, přičemž v jednom z nich se stal Harry chytačem a Draco střelcem. Lucius se Snapem se snaží vyřešit Harryho situaci a přijdou na nápad s pokrevní adocpí. Snape s Luciusemm navštívili Dursleyovi, kteří se vzdali poručnictví nad Harrym. Harry se musí vypořádat s myšlenkou, že jeho budoucnost je "ve hvězdách", protože o adopci ještě neví a nedokáže si představit, kde stráví léto, když se ho jeho příbuzní vzdali.

11. října 1991 - Pátek

Zbytek týdne, ať už po škole nebo večer, strávil Harry se Snapem v jeho soukromé laboratoři a pomáhal mu s přípravou velice složitého lektvaru. Stále nevěděl, k čemu byl určen, ale byl fascinován přísadami, z nichž o některých v životě neslyšel. Navíc byl zvláštní tím, že nejenže vyžadoval tři různá vaření, ale také musel být čtyřikrát destilován.
Harryho nejoblíbenější částí byla právě práce s destilátorem. Jednalo se o křehkou mosaznou konstrukci se spoustou ampulí, filtrů, trubiček a cívek ze zlata a stříbra. Jako první se destiloval lektvar v poněkud bahnité podobě, kdy po změně několika barev skončil v zahřátém kotlíku, kde se změnil na čirý.
V pátek pracovali na třetí fázi vaření, kdy Snape se znechucením zjistil, že mu došly krunýřky brouka z rodu Anoplognathus. Pomocí speciálního stázového kouzla pozastavil vaření lektvaru.
"Můžu jít s vámi, pane?" zeptal se Harry a sledoval, jak si Snape přes ramena přehodil plášť.
"Nezapomínáš náhodou, že máš dnes famfrpálový trénink, Harry?" připomněl Snape.
"Já…ano…ale radši…" Harrymu se zadrhl hlas, když se rozhodl raději neříkat nahlas, že by mnohem raději šel se Snapem do Příčné ulice než trénoval na nedělní zápas.
"Nebudu pryč dlouho, Harry. Měl bych to stihnout na tvůj trénink." Harry si povzdechl, napůl šťastný, že se Snape přijde podívat na trénink, napůl zklamaný, že ho nechtěl sebou. Snape se zamračil a přemýšlel, co znamenala Harryho povislá ramena.
Snape si nasadil rukavice a zeptal se: "Copak se netěšíš na svůj první zápas?"
"Ale těším," řekl a upřímně se usmál. Možná se kolem něj ochomýtám až moc často, pomyslel si Harry pro sebe a smetl neexistující smítko prachu. Černý pán už ode mě potřebuje pauzu. Harry si stoupl. "Takže se uvidíme později, pane."
Snape sledoval chlapce odcházet. Jeho výraz byl znepokojující, ale on ty brouky opravdu potřeboval. Odsunul myšlenky na Harryho stranou, opustil laboratoř, a než se vydal pryč, zapečetil ji ochrannými kouzly.

NCNCNCNCNC

O pár hodin později si Snape bezpečně uložil zakoupené krunýřky a vydal se na famfrpálové hřiště sledovat trénink.
Dva týmy byly vytvořeny ze studentů, kteří obstáli v prvním náboru. S pomocí kapitánů si pak vybrali svá jména.
Fred a George Weasleyovi byli kapitány jednoho týmu spolu se zmijozelem Coreym Vaiseym, a až na občasné tvrdé pohledy směrem k nebelvírským dvojčatům spolu vycházeli dobře. Jejich tým si dal jméno Stříbrní draci a jeho členy byli: Harry jako chytač, Draco a Teddy Nott jako střelci spolu s Erniem McMillan z Mrzimoru, Justin Finch-Fletchly také z Mrzimoru a Terry Boot z Havraspáru hráli coby odrážeči a brankářem se stal jediný Nebelvír jejich týmu, Neville Longbottom.
Druhý tým, jehož kapitány byli Betty Greenhornová z Mrzimoru a Sryian Toss z Havraspáru, si dali jméno Zuřiví raraši. Členy byli Ronald Weasley coby chytač, Seamus Finnigan a Dean Thomas jako střelci spolu s Moragem MacDougalem z Havraspáru, za odrážeče to byli Wayne Hopkins z Mrzimoru a Millicent Bulstrodová ze Zmijozelu. Brankářkou se stala Mandy Brockelhurstová z Havraspáru.
Stříbrní jezdci i Zuřivý raraši si vedli na tréninku dobře. Snape si pomyslel, že studenti byli opravdu dobře rozděleni, především Neville a Mandy, kteří umožnili oběma týmům skórovat, protože se camrálu spíš vyhýbali, místo aby jej posílali zpátky do hry.
Snapea potěšilo, že počet hráčů umožnil vytvořit pouze dva týmy, a že tak musely být namíchány studenty ze všech kolejí. Na trénink se přišla podívat celá škola, včetně učitelského sboru, který spokojeně sledoval, jak oba týmy podporovaly všechny čtyři koleje. Starší studenti chápali, že přestože se Malé ligy mohli účastnit pouze ti nejmladší studenti školy, znamenalo to pro ně hodně stejně jako klasický famfrpál pro ně.
Poté, co poslali kapitáni své svěřence po tréninku do sprch, přidal se Snape k Luciusovi na hřišti.
"Tak co si myslíš, Severusi? Už vidíš jasného vítěze?" zeptal se Lucius.
"Zuřiví raraši," ozvala se za nimi Minerva.
Snape se na starší čarodějku dobromyslně ušklíbl a zeptal se: "To proto, že Stříbrní draci mají za brankáře toho nešťastníka Longbottoma?"
"Pan Longbottom není bohužel o nic horší než slečna Brockelhurstová," poznamenala. Otočila se a pohlédla na Hermionu, která si v hledišti sbírala své knihy. "Doufala jsem, že by to zkusila i slečna Grangerová. Podle mě by byla lepší než slečna Brockelhurstová."
"Ne všichni se o famfrpál zajímají tak jako ty, Minervo," odpověděl Snape.
Minerva se otočila na svého kolegu a povýšeně se zamračila. "I kdyby se nedostala do žádného týmu, alespoň by své koleji ukázala určitou věrnost. Upřímně jsem zklamaná, že v tomto neprojevila slečna Grangerová větší úsilí."
"Téměř celá její vlastní kolej se jí vyhýbá, Minervo. Její spolužačky ji neustále zesměšňují. Opravdu ses nikdy nezajímala o jejich nadměrné bodové ztráty a školní tresty?" vyštěkl Snape.
Minervin pohled potemněl. "Zaměřuješ se na mé lvy tak často, že jen zřídka vidím v tvém ubírání bodů a školních trestech nějakou spravedlnost. Snažím se to vyrovnat tím, že to samé dělám tvým hadům."
Snape byl vzteky sotva schopen slova, a tak se do rozhovoru vložil Lucius: "Vzhledem k předpokladu, že rada by měla žádost o přeřazení slečny Grangerové schválit během několika dnů…"
Minerva si založila ruce na prsou a zamračila se. "Rada Vaši žádost ještě neobdržela, pane Malfoyi."
Lucius chladně přimhouřil oči. "A to proč, madame?"
"Žádost slečny Grangerové musí nejprve schválit ředitel její koleje. Protože ředitelkou její koleje jsem já, musím žádost nejprve schválit já. A to jsem neudělala. Zatím." Minerva se Malfoyova zamračeného pohledu nezalekla.
"Je nešťastná…" začal Lucius.
Minerva ho přerušila: "Spousta prváků je ze začátku nešťastných, pane Malfoyi. Jako spousta jiných, slečna Grangerová si zvykne." Na to se Minerva otočila k odchodu.
Lucius ji popadl za předloktí, aby ji zadržel. Snapeovi se překvapením rozšířily oči nad tím, jak jeho přítel riskoval. I přes svůj věk byla Minerva v soubojích působivý protivník.
"Už dvakrát byla slečna Grangerová prokleta. Co když ji někdo zraní?" zajímalo ho.
Minerva vytrhla svou ruku z Luciusova sevření. Snape spatřil v její ruce hůlku. "Opravdu Vám na tom záleží, pane?" zavrčela rozzuřeně. "Není snad toto rádoby sponzorství dalším Vaším politickým pokusem vlichotit se do přízně slušné společnosti?"
Lucius se neobtěžoval odpovídat na její otázku, pouze jí pohrozil: "Pak je tedy Hermionino blaho ve Vašich rukách, paní zástupkyně. Pokud ji jakkoli zraní někdo z její koleje, nebude to jenom školská rada, s kým se budete muset vypořádat!" Lucius odkráčel pryč a neslyšel tak Minervino rozhořčené "Hmf!"
"Bylo to opravdu moudré, Minervo?" zeptal se Snape možná příliš jemně.
Minerva si jeho jemného náznaku pokárání nevšímala. "Ten muž si musí uvědomit, že nemůže všem nutit svůj způsob myšlení!"
"A co ty, Minervo? Opravdu budeš raději trvat na tom, že Hermiona zůstane v tvé koleji, i když bude nešťastná?" vyčítal jí Snape.
Minerva, která až dosud hleděla za odcházejícím Malfoyem, se prudce otočila ke Snapeovi. "Tohle nemá se štěstím slečny Grangerová co dělat! Sama si svůj život dělá těžší tím, že se nesnaží splynout se svými spolužáky. A jen to zhoršila tím, že přitáhla dospělé, aby jí splnili její sobecká přání!"
Teď byl s rozhořčením na řadě Snape. "Sobecká? Copak jsi slepá k tomu, co jí tví lvi provádějí? Ten nejmladší Weasley se marně snaží skrývat své nenávistné pohledy, které na Hermionu každý den vrhá. Nepochybuji o tom, že by se jí pokusil ublížit, kdyby si byl jistý, že mu to projde!"
Minerva si odfrkla. "Weasleyovi jsou šprýmaři, ale nikdy by nikomu neublížili. Nikoho nešikanují."
Snapea zasáhl Minervin tón. Už jej jednou slyšel, když si jí snažil stěžovat, že ho čtyři nebelvíři šikanují.
"Být tebou, raději bych dohlédl, aby slečna Grangerová nepřišla k úrazu, Minervo," řekl Snape varovně, "nebo to nebude jen Lucius, kdo si bude stěžovat radě."
Snape odešel a zanechal Minervu samotnou s jejím vztekem.

13. října 1991 - Neděle

S nedělí přišel i úplně první zápas Malé famfrpálové ligy. Počasí bylo docela chladné, ale atmosféra příjemná, kterou zpestřil příjezd rodičů, kteří se přijeli podívat na zápas. V hledišti podávali domácí skřítkové horkou čokoládu, čaj, kávu a další dobroty, které si studenti vyžádali.
Hermiona si sedla k Malfoyovým, aby spolu s nimi mohla fandit Stříbrným drakům. Také Snape si chtěl sednout k Malfoyovým, ale protože na něj ředitel vrhal čím dál temnější pohledy, posadil se ke zbytku učitelského sboru.
Poté, co se týmy shromáždily na hřišti, si Brumbál stoupl, namířil si hůlkou na krk a jeho hlas přehlušil hovor diváků.
"Vítejte studenti, i vy, rodiče našich malých hráčů. Dnes máme tu čest být svědky úplně prvního zápasu bradavické Malé famfrpálové ligy, a to mezi týmy Zuřiví raraši a Stříbrní draci!" Ředitel počkal, dokud hlasitý potlesk a nadšené výkřiky neutichly, a pokračoval: "Pane Malfoyi?" zavolal na aristokratického trenéra ve výstředním hábitu. "Jsme připraveni?"
Lucius rychle pohlédl na oba týmy a poté na jejich kapitány, kteří budou hru pískat. Všichni přikývli, a tak vypustil zlatonku a odběhl ze hřiště.
Drobná zlatonka škádlivě poletovala mezi Harrym a Ronaldem, než vystřelila prudce vzhůru a letěla, co nejvýš mohla. Ronald se na Harryho ušklíbl, ale ten se jen usmál a letěl za zlatonkou. Zrzek ho s frustrovaným povzdechem následoval.
Draco byl velice dobrý střelec a Lucius se přistihl, jak už dvakrát nadšeně - a nahlas - zajásal, když Draco prostřelil camrál kolem Mandy Brockelhurstové. Vynadal si za to, protože coby trenér obou týmů by měl fandit oběma stranám. Nicméně, když vstřelil Draco třetí branku, znovu nadšeně vykřikl. Pak se to neúspěšně pokusil zakrýt kašlem.
Snape nespouštěl pohled z Harryho a ani si neuvědomoval drobný úsměv, který mu utkvěl na rtech, když sledoval, jak chlapec létá jako profesionál. Při různých spirálách a smyčkách se mu málem zastavilo srdce, ale téměř v polovině hry už si byl Harryho schopnostmi natolik jistý, že se o něj nebál tolik jako předtím.
Skóre bylo těsné. Sto deset ku devadesáti pro Zuřivé rarachy. Všichni povzbuzovali chytače, aby chytili zlatonku dřív, než vyprší čas. Harry už ji mohl párkrát chytit, ale chtěl počkat, až se skóre navýší. Spolu s Ronaldem se jim docela dařilo držet se navzájem z dosahu zlatonky.
Jak dav skandoval jeho a Ronaldovo jméno, Harry se rozhlédl po zlatonce, a hned jak ji uviděl, vyrazil za ní.
Ve chvíli, kdy se Harry natahoval pro zlatonku a pro vítězství, koště mu poskočilo prudce dolů a pak doleva, absolutně mimo jeho kontrolu. Harry se pěvně chytil násady koštěte, aby nespadl. Nicméně neměl šanci, protože koště vystřelilo vzhůru, pak znovu dolů a třáslo jím ze strany na stranu jako pes s gumovou hračkou.
Harry chtěl vydržet, ale bylo to nad jeho síly. Aniž by si byl vědom výkřiků z hlediště, koště sebou divoce zatřáslo, prudce sebou škublo a Harry začal padat.
Podle omezení Malé ligy mohli hráči létat pouze z poloviny tak vysoko jako starší hráči a profesionálové. Ale i tak byl limit třicet stop. Než začal Harry padat, letěl v polovině této vzdálenosti.
Ve chvíli, kdy se začalo Harryho koště třást, zaměřila Hermiona svůj pohled na diváky. Zmateně hleděla na Snapea, který zíral na Harryho jako jestřáb a cosi mumlal. Obávaje se nejhoršího, vydala se k hledišti profesorů.
Hermiona dorazila zespod a v té chvíli uslyšela profesora Quirella; jeho hlas byl tichý a pevný, ani náznak koktání. Profesora Snapea však neslyšela.
V momentě se rozhodla (a doufala, že správně) a vytáhla hůlku. Zamířila na šedý hábit profesora Quirella a pronesla tiše: "Lacarnum Inflamare!"
Z konce její hůlky vyrazila koule modrého ohně a zapálila lem hábitu profesora Quirella. Během pár vteřin se z jeho úst ozval výkřik a ostatní profesoři se snažili dostat pryč z dosahu ohně.
"Slečno Grangerová!" Hermiona ztuhla. Skrz schůdky na ni pobouřeně hleděla její kolejní ředitelka, jejíž oči se do ní zařezávaly jako dýky. "Na hřiště! Hned!"
Hermiona si všimla, že Snape nebyl nikde kolem.

~Vteřiny před tím, než Hermiona zapálila Quirellův hábit~

Snape chtěl zjistit, kdo způsobil, že Harryho koště jančilo jako šílené, ale nemohl. Nesměl z něj spustit oči a přestat s protikouzlem. Příliš brzy zjistil, že to nestačilo. Naposledy sebou škublo a Harry se už nedokázal udržet. Jeho spoluhráči se ho pokusili zachytit. Fred, Geroge a Corey se vrhli mezi ně a snažili se zabránit vzájemné srážce.
Snape se zvedl z tribuny, zrovna když se ozvalo: "Arresto Momentum!"
"Už bylo na čase, ty starý kozle!" zasyčel Snape tiše a téměř běžel po rozviklaných schodech za Harrym.
Ředitel sice dokázal zpomalit jeho pád, ale úplně zastavit se mu ho nepodařilo. Harry jemně doplachtil k zemi, kde sebou trochu nešťastně plácl na zem. O chvilku později se k němu přihnali kapitáni týmů a jeho spoluhráči.
"Uhněte stranou!" nařídil Snape nevrle a prorážel si cestu k Harrymu. O chvilku později si klekl vedle napůl bezvědomého chlapce, který ho objal rukama kolem krku. Snape ho zvedl do náruče a vydal se s ním k hradu.
Fred se zamračil na své dvojče. "Slyšel jsi to, co jsem slyšel já?"
George se zeptal na to samé, na tváři totožný výraz. "Slyšel jsi ty, co jsem slyšel já?"
Oba přikývli. Slyšeli, jak mladý chytač řekl Snapeovi "tati".
Než nad tím podivným oslovením mohli zapřemýšlet, něco jiného upoutalo jejich pozornost. Slyšeli svou kolejní ředitelku, která byla rozzuřená. Oba týmy se svými kapitány na hřišti sledovali, jak profesorka McGonagallová táhla naříkající Hermionu Grangerovou za ucho k hradu. Pozorovali, jak prošli kolem nich, aniž by si byli vědomi svého publika.
"…z mé koleje! Slečno Grangerová! Taková drzost! Podpálit hábit učiteli! Pro to neexistuje žádná omluva! Žádná, pro takový…"
Fred a George se museli smát, zatímco pozorovali odcházející dvojici. "Grangerová se nezdá, co Frede?" poznamenal George.
"Vskutku, Georgi. Podle mě jsme tu prvačku podcenili."
"Copak jste neposlouchali?" obořil se na ně Ronald. "Ta kráva nás právě připravila o sto bodů!" Fred a George se jenom zasmáli. Za svého pobytu v Bradavicích připravili kolej o třikrát tolik bodů.
Nicméně Fred na svého bratra pohlédl s obavami v očích. Nevraživost mezi nebelvírskou kolejí a knihomolkou Hermionou už pomalu utichala, nicméně Ron a jeho kamarádi Dean a Seamus nepřestávali přilévat olej do ohně. Fred odhadoval podle výrazu na bratrově tváři, že odplata tu malou holku nemine.

NCNCNCNC

O hodinu později vešla McGonagallová na ošetřovnu, aby se podívala, jak je Harrymu. Snape ji rychle ujistil, že až na plnou hrst třísek, které si zarazil během jeho snahy udržet se na koštěti, vyvázl bez zranění. Chlapec byl nicméně v šoku, o který se madame Pomfreyová musela postarat, a tak teď spal, zavrtaný pod bílými nemocničními pokrývkami, které voněly po levanduli.
"Jsem ráda, že z toho pan Potter vyvázl relativně bez úhony," řekla poněkud škrobeně.
Snape na ni pohlédl. "Chtěla ses na něco zeptat, Minervo?"
Čarodějka zašoupala nohama, než promluvila. "Už jsi běžel dolů na hřiště, když…jsem chytila slečnu Grangerovou pod učitelskou tribunou. Podpálila hábit profesoru Quirellovi."
Snapeovi se překvapením rozšířily oči. "Proč by něco takové dělala?" zeptal se.
Minerva bezradně pokrčila rameny. "To kdybych věděla! Odmítá mi cokoliv říct."
"A Quirell?" zajímalo Snapea.
"Schovaný u sebe v komnatách. Víš, jak těžce nese, když si z něj studenti střílejí," přemítala. Snape neznatelně přikývl. Bylo politováníhodné, že si nikdo profesora OPČM neoblíbil. Aby byl přesnější, utahovali si z něj i kvůli tomu, jak páchl; jako po shnilém česneku. Už se musel potýkat s několika posměšky a dokonce i žertíky, ale ještě se mu nestalo, aby mu někdo podpálil hábit. Takto citlivého muže tak pokaždé zahnali do jeho komnat, kde se několik hodin utápěl v sebelítosti.
Několik minut v tichosti sledovali spícího Harryho a pak Minerva řekla: "Možná by sis s ní měl promluvit, Severusi," navrhla zástupkyně.
Snape se otočil na židli a pohlédl na přísnou ženu. "Proč já? Je jedním z tvých lvů, ne?"
Minerva ignorovala jízlivou poznámku a odpověděla: "Slečna Grangerová má nejspíš více respektu k tobě než ke mně. A asi ani nepomohlo, když jsem jí strhla sto bodů a uložila týdenní školní trest."
Snape se ušklíbl. Ne, to by jeho kolegyni určitě nepomohlo. "Před večeří ji pošli ke mně do kabinetu. Promluvím s ní."
Minerva úsečně přikývla a opustila ošetřovnu. Snape se naklonil, aby chlapci odhrnul z čela už příliš dlouhou ofinu.

NCNCNCNC

Před večeří, poté co si zdříml, propustila madame Pomfreyová Harryho z ošetřovny. Cítil se odpočatý a připravený najít Draca a Hermionu. Rád, že opouští tohle vydezinfikované místo, dal se do běhu.
Zato Hermiona byla na cestě do kabinetu profesora Snapea. Zbytek odpoledne strávila v posteli za zataženými závěsy. Profesorka McGonagallová jí zakázala jakékoliv návštěvy knihovny, takže si neměla kde jinde oddechnout. Půl hodiny po jejím uvěznění ve věži přišly její spolužačky a začaly ji popichovat. Schovala proto hlavu pod polštář a tiše plakala.
Po nějaké chvíli usnula vyčerpáním. Nicméně spala jen asi hodinu, takže si vytáhla učebnice a začala pracovat na eseji do Kouzelných formulí. Už si plánovala, že nepůjde na večeři, když k ní dorazila krátká zpráva od kolejní ředitelky, že se má dostavit do kabinetu profesora Snapea.
Natáhla si na sebe hábit a sešla do společenské místnosti. Tady se bohužel setkala s Ronaldem Weasleym.
Weasley seděl u krbu a mračil se na ni. Dean se zvedl z kulaté pohovky a ukázal na ni prstem. "Sto bodů, Grangerová!" vyštěkl.
Seamus se přidal: "Jen tak dál, Grangerová, a budeme v mínusu ještě před začátkem famfrpálové sezony." Napjatě se mračil a zabořil se ještě víc do pohovky.
"Hlídej si záda, zmijozelská děvko!" vypadlo z Ronalda.
Hermiona by nejraději chlapce proklela, ale všimla si hůlky, která mu čouhala z rukávu hábitu. Téměř vyběhla ze společenské místnosti a nevšímala si bouře smíchu.

NCNCNCNC

O pár minut později dorazila ke kabinetu profesora Snapea. Dveře byly otevřené, ale profesora nikde neviděla. Pevně zaklepala, ale neodvážila se překročit práh. Když se ani po minutě neozvala odpověď, Hermiona vešla dovnitř.
Snapeův kabinet nebyl zrovna příjemným místem, ale byl zajímavý. Skrz očarované klenuté okno, jehož výplň tvořily zelené a jantarově žluté tabulky, svítilo přirozené sluneční světlo. Do půli okna stály police s různě barevnými nádobami z ručně foukaného skla. Některé byly plné, některé ne. Hermiona měla podezření, že byly sotva na ozdobu.
Police s knihami zabíraly dvě stěny a Hermiona si na okamžik okouzleně četla názvy na hřbetech knih. Uprostřed jedné ze stěn se nacházela znepokojující sbírka vypreparovaného… čehosi. Hermiona ohrnula rty odporem a odvrátila se.
Poslední stěnu zabíral velký krb, jehož plameny zahřívaly celý kabinet. Na krbové římse stál vznešeně vypadající portrét mladého černovlasého muže možná z patnáctého století. Hermiona netušila, o koho šlo, ale mile na ni kývl, než se vrátil ke své knize.
"Děkuji, že jste přišla tak rychle, slečno Grangerová," řekl Snape, který se přihnal dveřmi, které, jak si teď Hermiona všimla, vedly do jeho třídy. Naznačil jí, aby si sedla na jednu z dřevěných židlí před stolem a sám se posadil za něj.
Hermiona se posadila s rukama složenýma na klíně a se zády rovnými jako pravítko, takže se téměř nedotýkala opěradla židle.
"Můžete být v klidu, slečno Grangerová. Nejste v žádném maléru," poznamenal. Hermiona se přesto moc neuvolnila.
Hermiona si pročistila hrdlo a řekla: "Týká se to toho, co jsem udělala na hřišti, pane?"
Přikývl. "To ano. Doufal jsem, že mi podáte nějaké vysvětlení, proč jste podpálila profesoru Quirellovi hábit." Zmateně se zamračil. "Takový nešťastný vtípek bych od Vás nečekal."
Hermiona sklouzla pohledem na své pevně sevřené ruce. "Nešlo o vtípek, pane," zamumlala.
"O co tedy šlo?" zeptal se tvrdě.
Hned neodpověděla. Když konečně promluvila, nebylo to to, co Snape očekával. "Pane, proč jste Harryho očarovával?"
Zamrkal a několik vteřin se snažil zformulovat odpověď. "Šlo o protikouzlo. Někdo jiný, a já nevím kdo, se snažil proklít Harryho koště."
"Někdo se ho snažil zabít," opáčila tiše.
"Možná," zašeptal.
Hermiona zvedla hlavu a podívala se profesorovi zpříma do očí. "Ne," namítla pevně. "Pokud by Harry spadl, zlomil by si vaz. Někdo ho chtěl zabít." Skousla si dolní ret a pohledem probodávala své nervózně třesoucí se ruce.
Snape s obavami sledoval, jak jí lomcují vlny strachu. Překvapilo ho, jak jistě si stála za tím, že se Harryho někdo pokusil zabít, ale možná by nemělo vzhledem k tomu, jak všímavá byla. Štvalo ho, že většina učitelského stavu připisovala incident bezpečnostním omezením na koštěti. Když s tím přišel za ředitelem, smetl celý incident ze stolu s tím, že se na to madame Hoochová podívá, "až bude mít čas".
Jak mohl být Harryho život tomu starému kozlovi tak lhostejný? Neměl by pro něj být Harry Potter zachráncem kouzelnického světa?
Hermiona znovu promluvila: "Profesor Quirell také kouzlil." Snape zasyčel, absolutně vyvedený z míry. "Pochybuji, že má profesora někdo rád, pane, ale opravdu si myslím, že on nemá rád Harryho."
"Proč si to myslíš?" zeptal se Snape prohnaně. "Stal se snad v jeho hodině nějaký další incident?"
"Nic tak hrozného jako tenkrát, pane," odpověděla a snažila se udržet si své sebevědomí. "Ale Harryho na hodinách vždycky rozbolí hlava a podle Draca má pořád noční můry. Sice to Draco neslyší, protože Harry požívá tišící kouzlo, ale hned potom vstane a přechází po místnosti. Někdy se mu dokonce udělá špatně."
Hermiona s obavami sledovala Snapea, který rozrušeně bubnoval prsty na opěradlech židle. Několik minut sledovala, jak je jeho pohled čím dál rozzuřenější, dokud ji mávnutím ruky nepropustil. Atmosféra v kabinetě už byla tak dusná, že byla Hermiona ráda, že mohla jít zpátky do věže.

NCNCNCNC

Snape se pro sebe zamračil. Doufal, že s Harryho sny skoncovali, ale patrně ne. Pochyboval, že se jednalo o ty sny s jednorožci, protože mu Hagrid prozradil, že jednorožci ze Zapovězeného lesa zmizeli, stejně jako další magičtí tvorové. Zato kentauři, obvykle velice opatrní tvorové, se pohybovali po celém lese.
Snape věděl, co musí s Harryho nočními můrami udělat. Jednalo se o prosté kouzlo, které používal u spousty prvních ročníků a které ho upozornilo, když mělo dítě noční můru. Spousta jeho háďat pocházela jen sotva ze spořádaných rodin a často tak trpěli ošklivými nočními můrami, které dokázala zahnat až uklidňující slova a horká čokoláda s kapkou uklidňujícího lektvaru.
Rozhodl se to samé použít na Harryho.
Nicméně zrovna v tu chvíli mu dělalo starosti, ne, zděsilo ho to, co mu řekla slečna Grangerová ohledně Quirella. O tom zvláštním kouzelníkovi toho věděl jen málo. Byl jen dalším profesorem OPČM a jako jiní tu patrně příští rok už nebude.
Quirinius Quirell byl, podle toho co Snape věděl, cestovatel. Napsal knihu, kterou si Snape půjčil z knihovny. Jmenovala se Život mezi upíry: Praktický průvodce pro nemrtvé.
V knize nebyly žádné nové informace o upírech. Ve skutečnosti šlo o fakta, která si člověk mohl najít i jinde, slátaná dohromady ve špatné próze která připomínala Bram Strokerova Drákulu.
Snape byl v pokušení knihu spálit, ale naneštěstí nebyla jeho, tak ji pouze vrátil.
Ředitel profesorskému sboru sdělil, že se Quirell zotavuje ze svých cest a doufá, že se usadí na pozici profesora Obrany proti černé magii. Všichni viděli kouzelníkův životopis a museli uznat, že byl působivý. Quirell se podílel na spoustě archeologických výzkumů, hlavně na jejich kouzelnické stránce, a měl spousty zkušeností se starodávnou magií včetně Černé magie.
Snape to nikomu nepřiznal, ale tajně doufal, že si bude moct - i navzdory jeho nudné knize - s kouzelníkem promluvit o věcech, které zažil na svých cestách a které se naučil při práci na archeologických výzkumech. Byl zklamán. Zaprvé, čaroděj neuvěřitelně koktal, takže jakákoliv delší konverzace byla nemožná, a zadruhé, příšerně páchl!
Nejednou měl na učitelských poradách nutkání strhnout mu z hlavy ten ošklivý fialový turban a dát ho domácím skřítkům ke spálení. Jenom z jeho přítomnosti Snapea všechno svědilo. Turban páchl po česneku, ale mužův tělesný pach byl téměř stejně tak odporný.
Stačilo to, aby z toho začala chlapce bolet hlava?
O tom Snape pochyboval.
Mohl to být Quirell, kdo začaroval Harryho koště?
Musí toho čaroděje bedlivě sledovat, za tím si Snape pevně stál. Nicméně otázkou bylo, jestli má něco říct řediteli. Snape si rezignovaně povzdechl. Neměl na výběr, než tak učinit.
Zvedl se od stolu, upravil si hábit a opustil svůj kabinet. Měl by ještě Brumbála zastihnout v ředitelně, než se vydá do Velké síně na večeři.

NCNCNCNCNC

Hermiona vyšla ze sklepení do Vstupní síně a vydala se chodbou k Nebelvírské věži. Byla to dlouhá cesta, ale Hermiona jí procházela už automaticky, a tak si mohla popřemýšlet o profesoru Quirellovi.
Hermiona si vážila všech učitelů, dokonce i monotónního a nudného profesora Binnse, který učil Dějiny čar a kouzel. Nicméně to neznamenalo, že je měla ráda.
V hodinách OPČM ji profesor Quirell ignoroval. Nevšímal si posměšných poznámek na její účet (které poslední dobou trochu ustaly, děkuji mnohokrát), ani jí nedal body, pochválil nebo dokonce okomentoval její správné odpovědi.
Nicméně takhle se choval ke všem.
Povětšinu času se snažil vyučovat, ale s jeho koktáním se jednalo o bolestivou záležitost, která se sotva dala vydržet. Praktických hodin bylo jen několik a podle Hermiony to vždy skončilo něčím úrazem. Poté se omlouval tak moc, že se divila, že nepadl tváří k zemi a nenabízel jako oběť za svůj prohřešek své prvorozené dítě.
Všem z toho bylo zle.
A když se nad tím pořádně zamyslela, i jeho přednášky byly nesmyslné. Jako by se jednalo spíš o nepřerušovaný tok myšlenek než naplánovaná a připravená přednáška.
A pak tu byly chvíle, kdy profesor neřekl vůbec nic a jen zíral. Většinou na Harryho. Nejednalo se o výhružné pohledy, spíš jako by studoval hodně zvláštní porost plísně. Tehdy se vždy Harryho bolest hlavy vystupňovala až do migrény.
Harry byl celkem úspěšný v ignorování bolesti, ale už ne tak dobrý v jejím skrývání. S Dracem hned poznali, že Harryho bolí hlava, když pevně zavřel oči nebo si bez ustání třel jizvu na čele.
Několikrát mu navrhli, aby zašel na ošetřovnu, ale vždy odmítl. Hermiona navrhovala, aby požádal o lektvar na bolest hlavy, ale ani pouhá naděje na úlevu od bolesti pro Harryho nebyla dost, aby pro to něco udělal.
Hermiona doufala, že když o tom konečně dala vědět jeho kolejnímu řediteli, kterého to znepokojilo, nechá si Harry říct. Usmála se pro sebe a zabočila za roh.
"Čas čelit následkům, zmijozelská děvko!"

A/N: Ou, nepěkný to cliffhanger, tož? Tak doufám, že budete hodně komentovat. Komentáře mě vždycky nabudí k překladu, tak abyste nemuseli čekat dalšího půl roku :D Ale musíte sami uznat, že po měsíci to docela jde, ne? Vlastně po necelém měsíci. Tak nějak se snažím na vás myslet a překládat pokaždé, co si najdu volnou chvilku. Ale tenhle tejden jsem měla prázdniny, tak to šlo líp, no. Můžete klidně napsat svůj názor, co si myslíte, že se stane dál :) Nějaká debatka by nebyla na škodu :)

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 anonymka9 anonymka9 | 8. března 2013 v 14:58 | Reagovat

hojky ... já jsem neustále tady!!! ano skvělá kapitolka a skvělá povídka :-P už se nemůžu dočkat na další kapču ;-)

2 Káťa- chan Káťa- chan | E-mail | 8. března 2013 v 14:59 | Reagovat

Božínku, já se teď děsím, co jí provedou... Ale na druhou stranu, by to mohlo MacGonagalovou už konečně přesvědčit, aby schválila Hermionino přeřazení... :-|

3 Elerdir Elerdir | 8. března 2013 v 16:29 | Reagovat

velice zajímavý díl, a stejně jako ostatní jsem zvědav jak to v dalším díle dopadne a co na to Minerva bude říkat když zjistí co zase udělali její malí lvi jednomu z nich. Třeba aspoň ona dostane na kratičký okamžik rozum a udělá konečně správnou věc. Takže u dalšího dílu tu budu zase :-D

4 Caira Caira | 8. března 2013 v 19:53 | Reagovat

Myslím, že by jí mohli pomoct Fred a George. Jelikož ji asi přepadne Ron, bylo by hezké, kdyby mu v tom ti dva zabránili. Každopádně doufám, že Minerva konečně přijde k rozumu a nechá Mione přeřadit k Hadům. Bude jí lépe a aspoň bude moct být otevřeně se svými přáteli. :)
Hezká kapitola, těším se na další část :)

5 Sizzza Sizzza | 9. března 2013 v 0:42 | Reagovat

Že by se stalo konečně něco tak véžného, aby jí Minerva pustila do Zmijozelu? A taky doufám, že už konečně proběhne ta adopce...snad se to nezkomplikuje...

6 kali kali | 9. března 2013 v 8:23 | Reagovat

Neskutečné,to se jí vážně musí stát něco vážnějšího,aby MacGonagallová pochopila,jak vážná situace je?

7 Ajka Ajka | Web | 9. března 2013 v 15:20 | Reagovat

Páni, tolik komentářů!!! Děkuju moc a moc.
Samozřejmě nechci moc spoilerovat, ale tak asi je jasné, že Hermiona z toho se zdravou kůží nevyjde, McGonagallová se chová hloupě a za útokem bude číhat někdo z Nebelvíru...:) Pokusím se s překladem moc netrtat, abyste nemuseli moc čekat. Sama vím, jak to bývá otravný:)

8 Strelec.C Strelec.C | 9. března 2013 v 18:25 | Reagovat

Rozhodně super kapitolka.  :D
Je to mnohem větší drasťák než se zdá, vážně už se těším jak to bude pokračovat.....a doufám, že se Ronovy stane něco opravdu škaredého. :D

9 Lisi Lisi | Web | 10. března 2013 v 16:49 | Reagovat

Komentuji, protože jsem spokojená s kapitolkou. Cliffhangery si radši vůbec nedomýšlím,většinou se netrefím. Ale třeba ji přijde někdo zachránit.

10 Ajka Ajka | Web | 10. března 2013 v 18:54 | Reagovat

Vy mi děláte takovou radost!! Ani nevíte, jak tolik komentářů člověka nakopne! Vždy si na vás totiž vzpomenu a vrhnu se do překladu. Děkuju! :)
Strelec.C: To ještě nevíš, co je v další kapitole! 8-O  A neboj, ten někdo rozhodně bez trestu neodejde!
Lisi: To jsem ráda, že jsi spojená:) Já cliffhangry nesnáším, vážně. Obzvlášť, pokud další kapitola není vydaná. To bych se na místě odstřelila :D Takže vám nezávidim :-P

11 MaJa B MaJa B | 2. dubna 2014 v 22:34 | Reagovat

perfektní povídka! Moc děkuji za překlad!

12 sikhism sikhism | Web | 18. června 2015 v 23:56 | Reagovat

okamžitá půjčka od soukromé osoby :-?

13 sisi sisi | 30. června 2015 v 23:34 | Reagovat

bych to tipla, že se Ronald o něco pokusí, ublíží Mie a Lucius a Narciissa nebudou mít slitování s ním, ani s Minervou, školní rada umožní nové zařazení. Otázkou je, co se stane s Quirellem, ani to jméno neumím napsat. Zkratka 'Q' se pro toho lumpa moc nehodí. Většinou má 'Q' vysoké IQ a nemusí si půjčovat cizí rozum. Hehe, co kdyby ho ho pan Filsh (nebo Filch?) pověsil za nohy do řetězů, které tak rád promazává. Nebo nakonec i Brumbála, protože ho zjevně kryje a ohrožuje studenty. No, ne, to jen tak, já myslím, že to ani jednomu tolik nepřeju. Jen parazitovi pod turbanem. Ten by zasloužil odvést do pouště zařizovat termální lázně. ALe to by si musel pozvat vodníky z Čech, nebo ze SLovenských termálních kúpelí. Aspoň by byl užitečným. Tak honem do další kapitolky. :-D  :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama