Po delší době se mi opět ozvala Kate s novou kapitlkou. Omlouvá se, protože podobně jako my ostatní má před maturitou, příjimačkama na vysokou, takže nestíhá. Zato mi ale slíbila novou povídku, ke které má už 20 kapitol napsaných, takže se máte na co těšit :)
Zatím si tedy užijte tuto novou kapitolku a nezapomeňte komentovat!
7. kapitola - Tichošlápek a černovláska
Jediné, co nyní bylo slyšet, bylo skučení větru a praskání ohně v krbu, jehož světlo ozařovalo celý pokoj. Sotva týdenní holčička spokojeně odpočívala v náručí černovlasé čarodějky, zatímco vysoký muž zamyšleně a s hrdlem bolestivě staženým hleděl na svou malou dceru, která neměla ani tušení, v jakém světě se nyní ocitla. Bylo to již pět let, co se Evelyn Snapeová, žena kdysi uznávaného, dnes však už dlouhou dobu pohřešovaného Smrtijeda, a Sirius Black, jeden z posledních potomků slavného čistokrevného rodu kouzelníků, skrývali na tomto odlehlém místě. Ona byla pro celou společnost již dávno mrtvá. Pohřbená v sutích jejího bývalého domova, který se naučila nenávidět. Říkalo se, že zemřela při tragédii, když psychicky nedokázala vydržet nápor, jež na ni byl díky významnosti manžela vystavován. Povídalo se, že ze zoufalství vyhodila jejich sídlo do povětří a vzala si tak dobrovolně svůj život. Její muž - Severus Snape - který tomu nedokázal zabránit, poté zešílel žalem a pocitem viny. Zmizel a nikdo ho již dlouhé roky neviděl. Tak alespoň zněla oficiální verze. Pravdu znalo jen velmi málo lidí. A z nich byla pouze hrstka těch, kteří věděli opravdu vše.
Zato Sirius Black byl hledaný přívrženci Pána zla. Byl ostudou pro kouzelnickou společnost. Vyvrhelem a krvezrádcem, jež znesvětil vlastní ušlechtilý rod. Zasloužil si jenom smrt. A našla se spousta takových, kteří byli odhodláni mu ji dopřát.
Nikoho by ani ve snu nenapadlo, že tito dva na první pohled rozdílní lidé si k sobě našli cestu. Hrozil jim krutý osud, kdyby někdo zjistil, co se doopravdy událo v jejich životech. Stejně tak, jako jejich právě narozené dceři.
***
"Nečekal bych, že to Draco doopravdy udělá. Považoval jsem ho za zbabělce po jeho otci," zamumlal do ticha Sirius chraplavým hlasem.
Harry, jeho kmotřenec a jeden ze čtveřice těch, kteří věděli, kde se Black s Evelyn skrývají, chápavě přikývl.
"To já původně také ne. Počkej. Nech mě domluvit," podotkl rychle, když si všiml, že jeho sestra Liz se už nadechuje k obhajobě svého nejlepšího přítele.
"Vím, že už před pěti lety, kdy došlo k bitvě o Bradavice, prokázal dávku odvahy a odhodlání. Ale musel vidět, co se stalo s Jasperem, který taktéž zradil svou rodinu. Nedivil bych se mu, kdyby dostal strach."
"Draco si uvědomuje, že se stal pro Belatrix i pro svého vlastního otce největším nepřítelem. A že oba usilují o jeho smrt. Na druhou stranu ale ví, že nic jiného mu nezbývá. Teď je pro něj jediná otázka to, jak zemře," špitla Elizabeth s pohledem upřeným do plápolajícího ohně v krbu.
"To je pro nás pro všechny," přikývl unaveně Remus Lupin a protřel si od nedostatku spánku opuchlé oči.
"Můžeme pro vás něco udělat? Vím, že už se tady schováváme pět let. Kdybyste cokoliv potřebovali, stačí říct. Uděláme cokoliv, abychom Pána zla pomohli porazit," vyhrkla okamžitě Evelyn.
Sirius jí položil dlaň na paži a vážně přikývl. Abigail však zavrtěla hlavou.
"Obávám se, že válka k vám brzy dorazí sama, aniž byste ji museli vyhledávat. Být vámi, tak si ještě chvíli užiju toho bezpečí, které vám tento úkryt poskytuje," řekla a poté sáhla rukou do vnitřní kapsy svého hábitu.
"Mimo to, mám pro vás něco, o co jste mě požádali," usmála se slabě a podala Tichošlápkovi stočený pergamen převázaný zlatočervenou stuhou.
"Ty jsi ho našla?" zvedla nevěřícně pohled Evelyn.
Princezna stínů pokrčila rameny.
"Přímo já ne. Ale mám svoje lidi, kteří to dokázali. Nejsem si však jistá, jestli tě potěší to, co si v tom svitku přečteš. Je to horší než jsi očekávala," varovala černovlásku zkroušeně.
***
Když jejich přátelé odešli, a Sirius s Evelyn a jejich dcerou zůstali opět o samotě v malém domku skrytém na odlehlém pobřeží, nastalo mezi dvěma čaroději tíživé ticho, které prolomil až Tichošlápek, jež stále svíral v ruce nyní už přečtený pergamen, který jim Abigail dala.
"Není to tvoje vina. Může si za to sám," zavrčel podrážděně.
Zvedla k němu uslzený pohled.
"Nemluv o něm takhle. Sám moc dobře víš, že byl jiný, než se zdálo. Severus možná udělal spoustu chyb, ale později se je pokusil napravit," namítla rozzlobeně.
"To už ale bylo pozdě. Nevymluvíš mi, že to je i jeho chyba. I on může za to, že jsou James a Lily mrtví. A málem zabil i tebe. Nevíš, jestli to neudělá znovu, když bude muset. Zaslouží si, že je na tom teď tak mizerně," vykřikl nahlas, až tím probudil malou holčičku spící v postýlce uprostřed místnosti.
Evelyn okamžitě přiskočila ke své dceři, a zatímco se ji snažila uklidnit, stále rozhořčeně mluvila k Siriusovi.
"Nevíš, co se za tu dobu stalo. Jak se změnil. Myslí si, že je to jeho vina, že jsem mrtvá. A neříkej mi, že málem taky je. Mohla jsem za to všechno i já. To já jsem zaútočila první. A teď je na tom tak špatně jenom pro to, že ho trápí výčitky svědomí. Už to, že lituje toho, co se stalo, a dává si za vinu mojí smrt, znamená, že je jiný, než se zdá. Musím ho najít a říct mu celou pravdu. Jsem si jistá, že by nám pak mohl porazit Pána zla. On sám o to usiloval."
Tichošlápek si povzdechl a přejel si rukou přes obličej. Když Evelyn před rokem požádala Harryho a Abigail, jestli by nemohli najít Severuse Snapea - muže, kterého hned z několika důvodů z celého srdce nenáviděl - nic nenamítal. Počítal s tím, že kdysi mocný čaroděj je již dávno po smrti. Odmítal poslouchat teorie o tom, že bývalý Smrtijed se stal Brumbálovým špehem kvůli lásce k Lily Potterové. Nevěřil, že by toho byl schopen, přestože v hloubi duše mu jakýsi tichý hlásek napovídal, že je to pravda. Teď, když však měl v ruce papír, kde bylo napsáno, že Snape žije, a dokonce zde bylo uvedeno i místo, kde se skrývá, dostal náhle strach. Strach z toho, že je to doopravdy on, kdo má pravdu. Co když je Severus pořád tím nenávistným Smrtijedem, jak si představoval? Co když mu Evelyn pomůže a on se jí za to odvděčí smrtí? Co když jeho - Siriuse Blacka - nenávidí za všechna ta léta tak moc, že by byl ochoten mu bez váhání vzít vše, co je mu drahé?
Možná, že měla černovlasá čarodějka pravdu a Snape se doopravdy změnil. Ale jistě to vědět nemohla. A on nehodlal riskovat, že ji ztratí. Ne, dokud si nebude jistý tím, co se s bývalým Smrtijedem stalo.
"Půjdu tam já," prohlásil nakonec rozhodně.
Evelyn se na něj nevěřícně podívala.
"Cože?"
"Půjdu tam já," zopakoval nevrle.
"Pokusím se ho najít a zjistit, jaký doopravdy je. A pokud uvěřím tomu, že tobě a naší dceři od něj nehrozí žádné nebezpečí, přivedu ho sem, aby nám pomohl."
"Ty ho ale nenávidíš," namítla.
"Nevěříš mi? Myslíš si, že ti lžu a že ho zabiju hned, jak ho najdu? Věř mi, že bych to rád udělal. Ale vím, jak je to pro tebe důležité," zavrčel popuzeně a bez dalšího slova odešel z pokoje, provázený uslzeným pohledem Evelyn.
***
Rabastan Lestrange seděl pohodlně usazený v bohatě zdobeném křesle a okouzleně hleděl na čarodějku sedící před ním. Byla krásná. A nejen to. Podle záznamů které u sebe měla, patřila k jednomu z nejváženějších kouzelnických rodů, o kterém si myslel, že už dávno vymřel. Byl si jistý, že kdyby se právě ona stala jeho ženou, přineslo by mu to nemalé výhody. Jeho už tak dosti bohaté jmění by se rozrostlo do nebývalých rozměrů, kdyby se k němu přidalo ještě i dědictví Whitehorseových. Téměř si dokázal představit závistivý pohled svého bratra Rodolphuse, jež se vždy pyšnil svým spojením s Blackovými.
"Ještě víno?" zeptala se mladá čarodějka poněkud zastřeným hlasem.
Rabastan přikývl, sleduje při tom dokonalou postavu dívky. Opatrně mu nalila do poháru rudou tekutinu. Usmál se a zhluboka se napil. Hlava se mu náhle zatočila a on cítil, jak mu sklenice padá z ruky. Překvapeně a zlostně na čarodějku pohlédl, nebyl však schopen jediného slova. Něco jej začalo pálit v krku a on měl pocit, že se udusí. Rozmazaně však stále viděl krásnou dívku, která na něj jen mlčky hleděla, jako by ani nevěděla, co se stalo. Jako by nevnímala. A v té chvíli pochopil. On sám použil toto kouzlo nespočetněkrát, aby poznal, že čarodějku někdo ovládá. Tiše zasténal, jelikož nechápal, jak je možné, že jej to nenapadlo dřív. Byla vůbec tou, za kterou se vydávala? Bolest začala být nesnesitelná. Přesto byl však schopen rozmazaně rozeznat další postavu v tmavém plášti, která se objevila vedle dívky.
***
Lovec sledoval, jak Rabastan Lestrange ztrácí vědomí. Všiml si, že v poslední chvíli Smrtijed pochopil, co se vlastně stalo. Už však pro něj bylo pozdě. Mudlovská dívka Veronica, kterou kouzlem ovládl, aby se vydávala za potomka již dávno vymřelého kouzelnického rodu, stále mlčky stála vedle něj, ve tváři prázdný pohled. Jen nerad ji využil k takovýmto věcem. Ale neměl na výběr. Pohladil ji po vlasech.
"Zítra ráno se probudíš ve své posteli a nebudeš si nic z tohoto dobrodružství pamatovat," zašeptal jemně.
Poté přistoupil k tělu Smrtijeda, které leželo na zemi. Žil. Ale jed, který mu nechal přimíchat do vína, mu nyní proudil žilami, ovládl jej a dovolil Lovci číst mu i ty nejskrytější myšlenky a vzpomínky, které temný kouzelník měl.
Usmál se ve stínu své kápě. Věděl, že má na dosah ruky vše, o co už tak dávno usiluje. Schází mu pouze poslední kousek celé skládanky. A k němu právě dostal klíč.













Já to bohužel musím okomentovat tak že ''Já se přiznám já to nečetl.'' no bohužel.