Jejda, síbila jsem vám, že budu přidávat častěji, ale nějak jsem na to zapomněla. Tak se omlouvám a tady máte další kapitolu. Musíte křičet (to znamená, psát hodně hlasité komentáře... což vlastně taky nedává smysl... však vy mě chápete :))
4. kapitola - Příběh o Znamení zla
"Vypadáš nevyspale."
Trvalo jí poměrně dlouhou chvíli, než si uvědomila, že tato slova byla pronesena jejím směrem. S očima, jenž se jí povedlo mít otevřené pouze díky neskutečnému úsilí, pohlédla na Cindy, která žvýkala svou snídani a zamyšleně na ni hleděla.
"Moc jsem toho v noci nenaspala," přiznala po chvilce.
"Jde to vidět", ušklíbla se její kamarádka.
"To máš z toho, že se po večerech učíš," pokárala ji s úšklebkem.
To nebyla tak úplná pravda. Ve skutečnosti Emma už celé dva týdny trávila večery tím, že si stále dokola a dokola pročítala záhadnou knížku, která se u ní objevila. Každé slovo tištěné v tom starém svazku jí pořád ještě nahánělo husí kůži. A čím častěji nad tím uvažovala, tím víc přicházela k závěru, který se jí vůbec nelíbil. To všechno způsobovalo, že nedokázala pořádně usnout, a když se jí to konečně podařilo, zdály se jí ošklivé noční můry, které nedokázala vytěsnit z hlavy, přestože je nedovedla přesně popsat. Neustále se jí ve spánku objevovala temná jeskyně, kterou náhle protnul paprsek jasného třpytivého světla. Slyšela ženský křik, který jí byl povědomý, a jakýsi ledový závan omotávající se kolem jejího těla. V té chvíli se však vždy probudila.
A pak tady byl samotný text té záhadné knížky. Nevěděla, jestli se má svěřit svým přátelům s tím, co ji tak neskutečně trápilo. Přemýšlela, jestli by si o ní nemysleli, že je blázen. Ona sama si nebyla tak úplně jista, jestli si s ní její mysl jen krutě nezahrává. Ale připadalo jí to všechno tak…skutečné.
"Myslím, že by ses měla dát do kupy," prohlásil Matt, který si k nim přisedl.
"První zápas ve famrpále se blíží. A já bych nerad viděl Zmijozelské vyhrát," podotkl a narazil tím na další téma, které Emmu trápilo.
Ne, že by jí hra nešla. Celý tým z ní byl nadšený. A její bratranec Max, který byl na postu brankáře, neustále hrdě tvrdil, že geny se prostě nezapřou. Ale ona se rozhodně ještě necítila na nějaké důležité utkání připravená, přestože ke svému vlastnímu udivení si musela přiznat, že jí role chytače až překvapivě jde.
***
Většina studentů už pomalu dojídala snídani, když konečně do velké síně vlétlo hejno sov s poštou. Emma dostala dopis od maminky, která jí nadšeně gratulovala k místu v kolejním týmu. Její písmo se však zdálo být roztřesené v místě, kde psala o tom, jak je na ni hrdá, že je z ní chytač. Než se však stačila zamyslet nad důvodem, jakási studentka sedmého ročníku Mrzimoru hlasitě vykřikla. Celý hovor utichl a všichni se okamžitě otočili jejím směrem. Dívka byla celá bledá a držela v ruce ranní vydání Věštce.
Ostatní studenti se rychle začali shánět po dalších výtiscích, jen aby mohli zjistit, co ji tak vyděsilo.
Emma nahlédla přes rameno Teddymu, který s nakrčeným obočím hleděl na titulní stránku.
"Znamení zla po víc jak třinácti letech opět spatřeno. Žádné oběti však nalezeny nebyly. Prozatím není důvod k obavám," přečetla nahlas a zvědavě pohlédla na Lupina, aby jí to vysvětlil, protože jí samotné to rozhodně žádný smysl nedávalo.
Její kamarád však taky vypadal zmateně. A nebyl sám. Všichni mladší studenti se po sobě ohlíželi, jako by doufali, že jim to někdo objasní. Zdálo se však, že pouze pár žáků sedmého ročníku, a dva nebo tři ze šestého, ví, o co vlastně jde. A oni zmínění evidentně odmítali o tom mluvit. Emma se otočila ke stolu profesorů. Křiklan se tvářil značně vyděšeně, profesorka Prýtová si neustále nervózně pohrávala se lžičkou, Hagrid byl pod černými vousy úplně bledý a ředitelka McGonagalová měla ve tváři ustaraný výraz. Pouze profesor Gilbert měl oči upřené na svoje ruce a jeho obličej nevyzařoval žádné emoce.
"Co je to Znamení zla?" zeptal se Rick, který si už taky přečetl titulek v novinách.
Teddy pokrčil rameny.
"Nemám tušení. Myslím, že jsem jednou zaslechl mou babičku o tom mluvit, ale nevzpomínám si, v jakém kontextu. Myslel jsem, že to bude v tom článku vysvětleno, ale nic tam není. Kromě toho, že ho nějací čarodějové včera spatřili poblíž jižního pobřeží. Je tady ale psané, že se možná jedná jen o nějaký pokus, jak na sebe upozornit a vyvolat paniku," řekl zamyšleně.
Emma si ale pomyslela, že pokud to opravdu byl jen nějaký trik, tak vzhledem k reakci těch, kteří věděli, o co jde, byl pěkně ubohý.
***
Přestože nikdo nevěděl, co si má o ranní zprávě pořádně myslet, stalo se Znamení zla předmětem hovoru číslo jedna. Kolovaly různé teorie a návrhy, Emmě však připadal jeden nápad šílenější než druhý. A stále neexistoval nikdo, kdo by jim dokázal nějak kloudně odpovědět. Až v hodině obrany proti černé magii se Ned - chlapec, který už od začátku připadal Weasleyové nesympatický, časem však zjistila, že je navíc i poněkud nechápavý a v myšlení mnohdy i pomalejší - odvážil zeptat profesora Gilberta. Kouzelník po něm tentokrát nejen že hodil ošklivým pohledem, ale zdálo se, že ho možná zakleje v něco odporného.
"Nejste tady pro to, abyste mi pokládal takové otázky, pane Leone. Jestli se vám nelíbí dnešní téma, můžete okamžitě ze třídy odejít," prohlásil ledově, Emmě však neuniklo, že si z nějakého neznámého důvodu mne zápěstí pravé ruky, jako by jej náhle na tom místě něco spálilo.
***
Své štěstí studenti za ten den vyzkoušeli ještě jednou. Tentokrát však rozumnějším způsobem. A to v hodině kouzelných formulí. Pochybovali, že by je maličký profesor Kratiknot odbyl stejným způsobem, jako Gilbert. Když však otázku týkající se Znamení zla položili, starý kouzelník vypískl, a málem spadl ze stohu knih, na kterém stál. Naštěstí rychle získal ztracenou rovnováhu. Posadil se na katedru a přejel očima celou třídu. Pak si tiše povzdechl.
"Neměl bych vám to vykládat," začal opatrně.
"Někteří vaši rodiče by s tím rozhodně nesouhlasili, ale já si myslím, že byste se měli dozvědět alespoň část pravdy. Spousta lidí už kvůli tomu přišla o život, a já nechci, aby někdo z vás byl v budoucnu další takový," zašeptal spíš pro sebe a k Emminému velkému překvapení na jeden kraťoulinký okamžik pohlédl zkoumavě a zároveň smutně na ni.
"Všechno to začalo už hodně dávno, kdy po světě chodil jeden velice nadaný kouzelník. Všichni mu v mládí předpovídali zářnou budoucnost. Jeho úmysly však byly neskutečně temné. Rozhodl se ve společnosti vyhladit všechny ty, kteří neměli čistou krev. Čaroděje z mudlovských rodin. Ačkoliv se to tehdy zdálo jen jako jakýsi šílený a nesplnitelný nápad, velmi rychle začal tento kouzelník na svou stranu získávat spoustu nových přívrženců. Nikdo z vás si nedovede představit, jaké to bylo, když byl poprvé na vrcholku své moci. Zabíjel celé rodiny, mučil nevinné lidi. Až do chvíle než…" na malý okamžik se odmlčel a zahleděl někam do dálky. Pak opět zabloudil pohledem k Emmě, hned však sklopil oči a s odkašláním pokračoval.
"Než se objevil někdo, kdo ho na čas připravil o veškerou moc. Třináct let byl v kouzelnickém společenství relativní mír. A lidé si rychle zvykli na pocit bezpečí. Když proto po letech získal svou moc zpátky, nikdo nebyl připraven. Tehdy přišlo o život spoustu lidí. A došlo k vrcholku války. Zdálo se, že je poražen. Nebyl však zničen úplně. Uprchl a nikdo jej od té doby nespatřil. Spolu s ním zmizelo i dalších deset jeho nejmocnějších přívrženců. Ministerstvo a bystrozorové po nich dlouze pátrali. Podařilo se jim však chytit pouze jednoho. Po těch ostatních, jako by se zem slehla. Znamení zla byl znak tohoto krutého čaroděje. A znak jeho sluhů. Pokaždé, když někoho chladnokrevně zabili, nechali toto znamení na obloze. Lidé se jej báli. Jakmile to spatřili, věděli, že je čeká ta největší noční můra. Někteří starší studenti si možná stále ještě pamatují, nebo mají někde v mysli zafixované, co s sebou toto znamení přinášelo," ukončil povídání.
V třídě nastalo absolutní ticho, které protnul až hlas zvonku. Kratiknot si opět odkašlal.
"To je vše. Můžete jít. A… byl bych vám vděčný, kdybyste o tomhle nikomu dalšímu neříkali," poprosil je přiškrceným hlasem, jako by jej náhle přepadly jakési vzdálené vzpomínky.
***
Po celý den byli všichni až nezvykle tiší a neustále přemýšleli o tom, co právě slyšeli. Emma by si ráda přiznala, že jí všechno začalo dávat větší smysl. Ale opak byl pravdou. Otázek snad ještě víc přibývalo.
Proč na ni Kratiknot hledět takovýmto způsobem. Jako by to byla ona, kdo mu připomínal něco skličujícího. Ale co? Měla takové tušení, že to nějak souvisí s jejím otcem. Otázkou bylo, jak.
"Nechala jsem si v knihovně poznámky," zaúpěla náhle, když s Philipem, Mattem, Cindy a Rickem stoupala po schodišti vedoucímu k portrétu Buclaté dámy.
Její kamarádi se okamžitě otočili, že půjdou s ní, ona však jen mávla rukou.
"To je dobré. Zaběhnu tam sama," nabídla a vydala se opačným směrem.
Bylo těsně před večerkou a ona jim rozhodně nechtěla přidávat případné problémy, kdyby se náhodou zdrželi a nestihli být včas ve společenské místnosti. Utíkala po schodech a snažila se proplétat protiproudem studentů, mířících do nebelvírské věže až se konečně dostala do prázdné chodby kousek od knihovny.
Něco ji donutilo zpomalit. Náhle se nevysvětlitelným způsobem ochladilo a kolem ní prolétl ledový závan větru. Roztřásla se po celém těle. Louče, zavěšené na stěnách zhasnuly, a vše se ponořilo do tmy. Vytáhla svou hůlku, přestože neměla tušení, co by s ní měla asi tak dělat. Ještě nikdy se ke kouzlení v hodinách nedostali. Ten kousek dřeva jí však z nevysvětlitelného důvodu alespoň trochu uklidnil.
Pak to však spatřila. Zvláštní stvoření z mlhy, které se hrozivým způsobem blížilo přímo k Emmě. Natahovalo k ní své dlouhé ruce. Ztuhla strachy na místě, neschopná pohybu. Bílé mlžné tělo se stále víc a víc blížilo a jí se vybavila pasáž ze staré knížečky, kterou si v posledních týdnech dnem a nocí pročítala.
Ohavné stvoření z jiného světa vysávající z člověka veškerou energii, zanechávajícího na hranici dvou říší, dokud se z něj nestane jeden z nich.
Stín.
Nevěděla, jak ví, že je to ono. Hůlka jí vypadla z ochrnutých prstů a z očí jí vytryskly slzy. A Stín se k ní blížil víc a víc, připraven stáhnout ji s sebou do temnoty, ze které už není návratu.













No, začíná to být pěkně děsivé... A doufám, že se jí nic nestane. Tak tedy další kapitolku a co nejdříve, protože jsem napjatá!!!
![[:tired:] [:tired:]](http://bs.jxs.cz/ublog/emoticons/tired.gif)