close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více






37. kapitola - Láhev

17. března 2013 v 12:40 | kopapaka, Ajka |  Dopis
Tak kopapakovi vyšla další kapitola, tak ji zde máte. Měla jsem ji sem dát už včera, ale internet se rozhodl, že bude večer stávkovat, takže bohužel. Betu mu tentokrát dělala Peggy, které tímto moc děkuje :) Užijte si kapitolku a komenujte:)


Kapitola třicátá sedmá - Láhev

Opuštěnou uličkou zaznělo hlasité prásknutí. Pastorek rychle zmizel ve stínu zaparkované dodávky. Právě včas, o vteřinu později už do uličky kdosi nakoukl. Naštěstí neviděl nic podezřelého a pokračoval dál. Ministr kouzel zaklel, po nepříliš povedeném přemístění měl pravou ruku jako v ohni. Zastrčil hůlku, vyhrnul rukáv a teprve potom si mohl vydechnout. Naštěstí to nic nebylo, ale nejspíš mnoho nechybělo...
Zatracení novináři. Nebýt zrovna okurková sezóna, nikdo z nich by si útoku na Harryho ani nevšiml. Denní věštec by samozřejmě čenichal kolem, jenže těch jeho pár novinářů všichni znali a ani další místní obvykle nepůsobili potíže. Setkání s nimi, neboť tomu rozhodně neříkali tisková konference, se vesměs odehrávala na poměrně příjemných místech. U oběda, láhve máslového ležáku a při několika opravdu významných příležitostech u láhve starého francouzského vína.
Ministr znovu zaklel, pálení vystřídalo nanejvýš nepříjemné mravenčení. Neomezilo se jen na ruku, ale šířilo se dál do těla. Nejdřív měl obavy, že následky nepovedeného přemístění podcenil, ale to už se mravenčení začalo pomalu rozplývat.
Rozhodně nepředpokládal, že dorazí skoro třicet novinářů. S ohledem na okolnosti bylo pochopitelné, že dorazili Francouzi i Němci. Jenže když někam vyrazili dva, třetí nechtěl zůstat pozadu. Stejně nebylo o čem psát. Dorazili žurnalisté z půlky Evropy a takové množství už zaujalo i ty za Atlantikem. Nakonec už to jako pracovní oběd rozhodně nešlo udělat. Tiskovka byla pro Pastorka nepříjemný zážitek, ale pokračovaní bylo ještě horší. Pár nejvlezlejších novinářů ho začalo sledovat. Nesetřásl je ani při přemístění, pomohl až zpětný skok. Zaskočil je, ale jeden z nich se bud opozdil nebo se to právě chystal vzdát. I pro něj byl ministrův skok zpátky překvapením, ale po vteřině volal kolegům, takže Pastorek bez uvažování ještě jednou skočil.
Už chtěl vykročit, ale do ústí uličky vjelo policejní auto. Nemělo zapnuté sirény, jen majáky, a po pár metrech zastavilo. Oba policisté vystoupili, zbraně stále ještě v pouzdře. Pastorek na sobě ještě pořád měl hábit a tak sáhl po hůlce. Chtěl si jen proměnit oblečení na něco vhodnějšího, ale hůlka mu vyklouzla z prstů. Necitlivost prstů, právě to občas přichází po mravenčení, blesklo mu hlavou. Bezmocně sledoval hůlku, která přeletěla do poloviny uličky. Po nenadálém pohybu v uličce policisté tasili zbraně. Možná to bylo kvůli letící hůlce a nebo...
Zaparkovaná dodávka měla rozbité jedno z oken v zadních dveřích. Vydechl úlevou, tělo, které zahlédl v prvním okamžiku, byl jen pohozený kabát. Ovšem to ostatní... Nákladový prostor byl plný elektroniky, skoro určitě kradené. Hlavou mu blesklo, že tohle bude na dlouho. Bez hůlky a bez dokladů. Ano, neměl doklady, nepřišlo mu, že by je potřeboval, když si převlékal hábit kvůli tiskovce.
Odstoupil od auta, ruce od těla, aby na ně bylo vidět. Nechtěl zbytečně riskovat nedorozumění. Současně s vykročením zaznělo klapnutí. Po chvilce nejistoty ucítil tabákový kouř. Opatrně vyhlédl, oba muži stáli na místě, vybavovali se a už vůbec nepřipomínali ostražité policisty, kteří před chvilkou dorazili. Vysvětlení nenadálé změny mu poskytla zrzavá hlava nakukující do uličky.
Deset minut poté už společně s Ronem z dálky sledovali příjezd dalších policejních aut. Nikdo si ničeho nevšiml.
"Máš tušení, kde by mohl být Harry? Už před tiskovkou jsem ho marně hledal, jen tak pro jistotu."
"Opravdu ne, byl s rodinou v Londýně a děti jsou teď v Doupěti," odpověděl Ron, "Ale nemusíš se bát, zmizeli až po Fuchsově odletu. Stav se na ústředí, někdo je určitě sleduje."
Ještě chvilku společně sledovali hemžení policistů u pásky v ústí uličky. Teprve potom se rozešli každý svou cestou.

xxx

Bylo skoro neuvěřitelné, jak ještě před pár dny živá a zaplněná hala vypadala pustě. Nakonec musel zajít do kanceláře sekretářek, protože jinde neměl úspěch. Naštěstí tam byla alespoň Hannah, příchod ministra ji ovšem příliš nepřekvapil.
"Harry říkal, že se nejspíš stavíte," řekla klidně, "Je u sebe v kanceláři."
Pastorek na ni vytřeštil oči, "U sebe? Hledal jsem ho snad úplně všude, ale že je u sebe, to mě opravdu nenapadlo."
Poděkoval a vyrazil do Harryho kanceláře. V hale bylo pořád pusto, ale měl podivný pocit. Zdálo se mu, že zaslechl bouchnout dveře, právě když otvíral ty z kanceláře sekretářek. Schválně nešel přímo, obhlédl celou halu, ale nezahlédl nikoho. Nic to neznamenalo, nejspíš se mu to jen zdálo po ruchu uplynulých dnů, ale přesto se cítil velmi podivně. Zaklepal na dveře Harryho kanceláře a otevřel.

xxx

Harry seděl za svým stolem, skoro schovaný za velkou vysílačkou. Lampa za sklem žhnula a prosvětlovala stupnici. Točil ladícím knoflíkem, frekvenci kontroloval podle listu pergamenu před sebou. Magické oko slabě zelenkavě zářilo a po pár pohybech knoflíku přesného ladění v něm zmizely tmavé pásky a přibylo trošku zabarvení do modra. Zatím v něm nebyl ani kousíček kouzla a přesto ten svit vypadal tak nějak... magicky. Harry poklepal na rozsvícené oko hůlkou, ozvalo se cinknutí a z reproduktoru zazněly hlasy. Koukl na hodinky, zbývalo ještě hodně času. Odsunul vysílačku a přitáhl si nevyřízenou poštu. Za těch pár dní její hromada až neuvěřitelně narostla. Další dvě hodiny strávil snahou o její likvidaci. Ubývala pomalu, pořád totiž poslouchal rychlou francouzštinu, která zaplňovala kancelář. Vyrušilo ho až cinknutí zvonku telefonu, Hannah mu oznámila Kingsleyův příchod. Čekal ho sice o dost dřív, ale zpoždění nemělo na nic vliv. Konečně se ozvalo zaklepání a ministr vstoupil. Překvapeně sledoval vysílačku.
"Vítám vás, pane ministře," přivítal ho s úsměvem.
"Nazdar Harry, můžeš přestat šaškovat? Po dnešku nějak nemám náladu na vtipy. Docela se divím, že právě ty..."
Pastorek se chvilku díval, nejspíš mu to pomaloučku docházelo.
"Přemýšlím, co se asi muselo stát a nějak mě nic nenapadá. Co ti tak zlepšilo náladu?"
Harry se už nadechoval k odpovědi, ale zapraskání reproduktoru ho zastavilo. Někdo se nadechl, vychrlil ze sebe záplavu francouzských slov. Příval zastavilo až hlasité dvojité pípnutí, po kterém následovalo několik rychlých odpovědí. Předtím měl Harry dobru náladu, ale po hlášení z vysílačky se ještě zlepšila. Natáhl ruku a cvaknutí vypínače zastavilo praskání reproduktoru.
"Takže co by tě zajímalo? Teď už můžu prozradit všechno."
Vlastně se mu docela hodilo, že nemusel, nebo spíš nesměl poslat skoro žádné důkazy k soudu. Mohl v klidu pomoct francouzským bystrozorům. Nejdřív jim nechal poslat tělo zavražděného a později, přímo z Azkabanu, i Fuchsovy otisky. Harry chvilku hrabal v papírech před sebou, našel, co hledal, a s trochu vítězoslavným úsměvem podal list Pastorkovi. Oči ministra kouzel kmitaly po řádcích, zatím nic neříkal. Pohledy zpod pozdviženého obočí ovšem naopak říkaly vše.
"Soud? Oni ho odsoudili v nepřítomnosti? To je opravdu dobrá zpráva. Pro nás, v tuto chvíli to bohužel skoro nic neznamená," řekl Pastorek. "Sice ho čeká dvacet let za vraždu, ale teď už je nejspíš někde nad Německem. Pochybuji, že by se někdy v budoucnu odvážil do Francie."
Harry zvedl další list papíru. Byl na něm letový řád linky, kterou letěl Fuchs i s mapkou. Němci opravdu spěchali, aby co nejdřív zmizeli z Anglie, a použili první dostupné letadlo. Ještě dřív startoval let do Berlína, jenže technici narazili na drobnou závadu. Fuchs s doprovodem tak vyrazil směr Mnichov.
"Harry, začínám mít velice podivný pocit, že něco bylo s tím letadlem do Mnichova a berlínský let zdržela jen nějaká drobnost..."
"Pokud je mi známo, byla to jen chybička signalizace uzavření dveří. Letadlo šlo do vzduchu s malým zpožděním. Let do Mnichova ovšem také zastihly jisté nepředvídatelné potíže. Tady je hlášení od řízení letového provozu."
Hlášení bylo z počátku poněkud nesrozumitelné. Zlepšilo se to až při popisu samotných potíží, ministr zalapal po dechu.
"Krvácivé kokosky," vydechl. Vrhl na na Harryho velice podezřívavý pohled. "Nemohlo to být nic jiného. Tak tohle už mi nevymluvíš. Kdo z vás je tam..."
"Nikdo. Vážně, nikdo od nás s tím nemá cokoli společného. A tady," Harry podal další list, "To je taková tečka za vším..."
Ministr nechápavě pozoroval další list papíru od Harryho. Byla to zpráva o nouzovém přistání Airbusu Lufthansy. Ve Francii...
Na letišti se jen tak, nejspíš čirou náhodou, konalo cvičení bezpečnostních složek. Fuchsův doprovod nebyl tak hloupý, aby zkoušel zasáhnout. Jenže ani tak to nebylo bez problémů. Mohly za ně dvě neplánované osoby na palubě. Soudce a státní zástupce. Pokusili se zastavit zásahovku, jenže tím ohrozili Fuchsův život víc než cokoli jiného. Velitel ochranky nezaváhal a obě hrozby zastavil. Dvěma výstřely. Ti dva by nejspíš udělali líp, kdyby zůstali v Anglii, jenže nehodlali nést odpovědnost za své činy. Možná věřili, že Fuchs dokáže oživit Pána zla a možná v to jen doufali. Pastorek chtěl něco říct, ale přerušilo ho zahučení krbu a záře letaxových plamenů.
Krbem proletěla sova a přistála na vysílačce, Harry jí odepnul pouzdro se zprávou. Sova okamžitě vzlétla a přistála před krbem. Čekala, dokud nevstal a odletěla, až když špetkou letaxu znovu zažehl plameny. Pastorek se mezitím naklonil nad stůl a sledoval dvě velké černobílé fotografie vzniklé rozpadem pouzdra. Ani tentokrát ho neopustil udivený pohled, který se s poznáním měnil v hodně šokovaný.
Na obou fotkách byl stejný záběr, detail předloktí vyvedený v odstínech šedi. Ostré světlo zbarvilo kůži do bíla a zvýraznilo černé tetování. Znamení smrti vypadalo snad ještě příšerněji než vyčarovaný vzor.
"To jsou ruce těch dvou? Oni měli..." nedokončil.
"Ano a zatím netuším, jestli je měli jen ti dva. Časem na to snad přijdeme."
Probírali to ještě hodnou chvíli. Nepřišli na nic nového, oba celkem spokojení s konečným výsledkem. Mohli mít lepší skóre, míň mrtvých a samozřejmě, mohlo to všechno dopadnout líp. Možná se tomu dalo i zabránit. Jenže svět nefunguje jen tak na povel. Chyby se stávají a člověk, ať už je mudlou nebo kouzelníkem, se z nich se z nich s trochou štěstí poučí. Pastorek s díky odmítl druhou sklenku Metaxy z dolního šuplíku Harryho stolu. Tou první si přiťukli na oslavu konce případu. O moc déle se nezdržel, nejspíš chtěl rychle využít právě nabytých informací. Přesto se ještě ve dveřích zastavil.
"Co myslíš, může se Moudrý klobouk zmýlit? Poslat někoho do jiné koleje než kam by měl patřit?"
Harry pokrčil rameny, neměl moc chuti právě tenhle dotaz zodpovědět.
Pastorek se usmál, "Kdoví proč mám dnes pocit, že někoho takového znám..."

xxx

Poté, co Pastorek odešel, Harry trochu srovnal papíry na stole a s úsměvem pohlédl na kus volné zdi. Otevřely se v ní tajné dveře a za nimi stála Ginny.
"Slyšelas všechno?"
"Ano. Jsem ráda, že je to konečně za námi. Musím přiznat, že konec mě zas tak moc nepřekvapil. Byl jsi příliš klidný, takže mi připadalo, že máš něco v záloze."
Harry zavrtěl hlavou, "Ve skutečnosti to ve mně celou dobu vřelo. Celé jsem se to dozvěděl až skoro na konci, zas tak moc mi Francouzi nevěřili... Sice jsem docela dost vytušil, bylo tu až příliš náhod a hromada podivností."
Harry vytáhl ze spodního šuplíku láhev Metaxy. Sáhl až kamsi do zadní části, až nahmatal další, úplně stejnou, jen prázdnou. Postavil ji na místo, kde předtím stála plná, a několikrát poklepal hůlkou na uzávěr. Ginny ho sledovala s údivem, ale bez komentáře. Nic neřekla, ani když o chvilku později přivřel zásuvku a i na ni poklepal hůlkou. Zůstala pootevřená a při letmém pohledu to tak trochu vypadalo, že láhev vyčuhuje ven. Byla to samozřejmě hloupost, zásuvka byla tak vysoká právě proto, aby v ní mohla stát otevřená láhev. Uviděl, že Ginny se už nadechuje k dotazu a tak přiložil ukazováček ke rtům a sám promluvil.
"Co uděláme s dnešním večerem?"
"Nepošleme sovu do Doupěte? Mamka bude ráda, když tam děti zůstanou až do rána a my si uděláme hezký večer..."
"Dobrý nápad miláčku," řekl Harry, "Nechám tu jen pár věcí, co bych nerad tahal domů. "
Několikrát otevřel a zavřel zásuvku, jako by chtěl, aby její zvuk byl pořádně slyšet a chvilku na to zmizeli v krbu.

xxx

Dveře kanceláře vrchního bystrozora tichoučce vrzly a do místnosti nahlédl Leonidas. Věděl, že Harry je doma a se všemi na ústředí už mluvil. Přesto měl podivný pocit, že tu je ještě někdo další. Nebo možná byl, cítil to jen velmi neurčitě. Ani Lumosem rozsvícená hůlka nepomohla, kromě světla probudila i stíny a v nich se podivný pocit rozplynul. Ve svitu hůlky nezahlédl nic podivného, tedy jen do chvíle než hůlka osvítila spodní šuplík Harryho stolu. Nebyl úplně dovřený, nejspíš za to mohla příliš vysoká láhev Metaxy. Dotkl se uzávěru a zmizel. V místnosti po něm na kraťoučký okamžik zbyla jen rozmazaná světelná stopa hůlky. Kancelář se opět ponořila do tmy, trocha nevýrazné záře se linula z pootevřené zásuvky. I ta po chvíli pohasla, těsně po tom, co se ozvalo klapnutí zavírané zásuvky.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kopapaka kopapaka | E-mail | Web | 17. března 2013 v 19:45 | Reagovat

Díky.
Jen doufám, že další kapitola bude opět v sobotu.

2 kopapaka kopapaka | E-mail | Web | 24. března 2013 v 16:59 | Reagovat

Tak se moc omlouvám všem čtenářům Dopisu- třicátá osmá kapitola bude o zase později.  Tentokrát za to ovšem můžu já, když jsem u ní přeskočil konec a pokračoval na další. Takže se to dokončení poněkud protáhne. Kdo ví, jak to bude ( ale bude! ) dál, blíží se ( šílený ) duben a s ním DMD2013 ( link  tu nebudu dávat i když bych to udělal rád )...
Díky za trpělivost

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama