close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více






36. kapitola - Zátiší s prachem

2. března 2013 v 13:59 | kopapaka, Ajka |  Dopis
Mám pro vás zatím poslední kapitolu Dopisu, ale kopapaka má další u bety, tak snad se další kapitoly příští sobotu dočkáte. Užijte si ji a jako vždy komentujte:)


Kapitola třicátá šestá - Zátiší s prachem

Ollivanderův obchod vypadal pořád stejně. Stejná zaprášená výloha a v ní jediná hůlka. Nic na tom nezměnila ani oprava před lety. Obchod vydržel nablýskaný jen do večera a hned ráno zase vypadal staře. Jako by ho čas navštívil jen jednou, nechal na stěnách vizitku v podobě stoleté patiny a potom už nikdy nepřišel. Harry od své první návštěvy v jedenácti letech obchod navštívil už mnohokrát a přesto se ani za ta léta nezbavil trošku podivného pocitu. Jako by na něj dýchla staletí zakletá ve stěnách domu a v policích plných krabic s hůlkami. Nepomáhala ani příjemná vůně dřeva a lektvarů na údržbu hůlek. Byl to jen pocit. Ohlédl se s úsměvem, ale opětovala ho jen Ginny. Děti byly zamlklé. Vlastně už když je vyzvedávali ve škole, jakoby už tušily, kam půjdou. Harry se jim nedivil. Mít hůlku a následně o ni přijít... Vzpomněl si sám na sebe a nebyl to příjemný pocit. Věděl jednu věc, museli k Ollivanderovi zjistit na čem vůbec jsou a co s tím. Nemohli to dál odkládat. Stiskl kliku a vešel. Vevnitř, s rukou ještě na klice, ho obklopily známé i neznámé vůně.
Odkudsi z dáli, jako by to ani nebylo jen z dílny za obchodem zaznělo: "Vítám vás, pane Potter," následované trochu nespokojeným mlasknutím.
Nemohl vidět, kdo vstoupil, ale hůlky, ty cítil i přes stěnu. Bylo slyšet pomalé kroky, tichý a nesrozumitelný hlas. Znělo to skoro jako modlitba,jako mantra,která uklidňovala nedokončené hůlky tam za stěnou. Na děti to nejspíš působilo přesně obráceně. Snad náhodou a možná úmyslně vzali kluci Lily mezi sebe. Nepokusili se jí vytrhnout, ani když je chytla za ruce. Ginny zůstala stát kousek za nimi, právě tak aby měla všechny děti pěkně pod dohledem a na dosah. Všechny čtyři, jak si nejspíš sama pro sebe říkala.
Průchodem z dílny vstoupil Ollivander, celé ty roky zůstával stejný, jakoby i jeho osobu čas ponechával mimo dohled. Se stejně soustředěným pohledem jako obvykle přivítal návštěvníky. Bylo na něm vidět, i když jen trochu, že není příliš rád. Samozřejmě, vítal a snad se i těšil na každého zákazníka. Každého jednotlivého. Při tolika lidech přece nemohl odvést dokonalou práci. Působili příliš rušivě a prodlužovali výběr. Ideálním zákazníkem byl Harry, když přišel pro hůlku v jedenácti letech. Sám, bez rušivého vlivu kohokoli. Bez preference vhodného dřeva či jádra... A přesto tak náročný. Stejně jako o mnoho let dříve Tom Raddle.
"Paní Potterová," řekl s mírnou úklonou ke Ginny. "Čemu vděčím za vaši návštěvu?"
Díval se při tom postupně na všechny v místnosti, ale zarazil se až u dětí. V obličeji se mu přitom usadil značně udivený výraz. Jakoby už něco tušil nebo dokonce věděl. Opřel se o pult oběma rukama.
"Ne, myslím, že nemusíte nic říkat. Jsem, zdá se, na správné stopě."
Chvilku zaváhal, snad uvažoval jaké oslovení použít, neboť obvykle mluvil s kouzelníky nejdřív po jedenáctých narozeninách. A ty dívky i chlapci už patřili mezi čaroděje. Slušelo se je tak oslovovat. Ale tito tři...
Nakonec zvolil prosté: "Vaše hůlky, prosím" a ukázal na pult před nimi.
Pokládali je tam značně neochotně, Lily ji snad ani nechtěla pustit a ještě pár okamžiků držela hůlku v sevřené pěsti. Olivaner natáhl ruku a teprve potom rozevřela prsty. Kousek couvla těsně za bratry a sledovala, co se bude dít. Výrobce hůlek je nesebral,jak očekávali. Naopak, choval se velmi opatrně, skoro jakoby před ním na pultu leželo malé zvíře s velmi ostrými zoubky. Tiše pronášel uklidňující slova a až potom položil ruku na první z hůlek. Usmál se, jen lehce, ale i ta trocha naděje všem nepatrně zvedla náladu. Jeho příští slova ovšem přinesla ledovou sprchu.
"Kdybych snad měl učně a přinesl by mi takovou hůlku jako hotovou," zvedl tu, která patřila Jamesovi, lehce s ní mávl a položil zpátky na stůl, "nu ano, nejspíš bych ho vyhnal."
Snad při tom výroku ani neregistroval šok, který jeho slova způsobila. James vypadal doslova zničeně a nebylo divu, po takovém hodnocení jeho práce. Harry raději nechtěl vědět, jak se tváří Ginny, sám už se chystal říct něco velmi ostrého. Ollivander nic z toho nevnímal, zvedl Albusovu hůlku a také s ní mávl. Pořád se usmívá, uvědomil si Harry užasle. Dokonce i jeho hlas zněl vesele. Právě v tu chvíli vzduchem zasvištěla i hůlka, kterou si vybrala Lily. V půlce mávnutí svist přerušilo prásknutí. Červená jiskra prolétla vzduchem a přerovnala pečlivě poskládané krabice s hůlkami v jedné z horních polic. Teprve v tu chvíli Ollivander zaregistroval překvapené pohledy všech okolo. Náhle i on vypadal překvapeně.
"Stalo se snad něco?" Opravdu si neuvědomoval, jak jeho slova působila, a klidně pokračoval, "Samozřejmě nemůžu srovnávat čaroděje po Bradavicích a desetiletého chlapce, který hůlku vyřezal bez znalostí, snad jen s tím, co někde zaslechl."
Harry ho chvilku pozoroval, měl chuť vyzkoušet nějaké obzvlášť nepříjemné kouzlo, ale musel si ji nechat zajít. Stejně tak Ginny. Nejspíš cítila to samé a její prsty opouštěly rukojeť hůlky jen velmi neochotně. Olivander pokračoval. Jeho pohled opět padl na Jamese.
"Vaše hůlky rozhodně nejsou dokončené, jsou to spíš polotovary než cokoli jiného. Mohl bych je dokončit za pár týdnů a většinu z toho času by jen tak ležely ve společnosti ostatních rozpracovaných hůlek. V tom případě by u mě ovšem musely zůstat až do dosažení vašeho jedenáctého roku. Navíc vám nemůžu zaručit, že si vyberou právě vás. Byly by čisté a připravené přijmout kohokoli vhodného."
Na chvilku se odmlčel, Harry ho zamyšleně pozoroval a doufal, že je ještě nějaká možnost.
"Je tu samozřejmě ještě jedna možnost, náročnější a velmi zdlouhavá. Nicméně mám pocit," pohlédl na tři děti před sebou, "že pro vás by snad mohla být tím správným řešením."
A měl pravdu. Hůlky potřebovaly právě to, co jim mohli nabídnout tři nehotoví čaroději a jejich rodiče. Spoustu nadšení nad zkoušením kouzel nebo při pokusech o ně. Prostor starého domu, který sice v krátké době vyřídil jakoukoli elektroniku, jenže díky tomu nahromadění magie také usnadňoval kouzlení. Harry pochopil, že to varování bylo určeno mu i Ginny. Právě pro ně to mělo být náročné a zdlouhavé. Nebo, s trochou snahy a štěstí, neskutečně zábavné... Vzpomněl si na nedávné pouštění jiskřiček i testování kouzla Umbraumbra. Ginny to nejspíš napadlo ve stejnou chvíli, ohlédla se s úsměvem, který vystřídal předešlý rozčilený výraz.
Dokonce ani zákon nebyl proti, zakazoval prodat hůlku mladšímu jedenácti let, nebo mu ji darovat či pronajmout (a popsaný byl celý tucet dalších možností), ale nikdo nic nenamítal proti vlastní výrobě hůlky. Co není zakázáno, je povoleno... Už měli jistotu, že hůlky zůstanou u svých dosavadních majitelů. Budou je moct dokončovat a pomalu trénovat používáním kouzel. U Jamese i Albuse bylo velmi pravděpodobné, že hůlku dokončí až v Bradavicích, jen Lily zbývalo dost času, aby to mohla stihnout dřív. Samozřejmě jen v případě, že nic nezanedbá a bude s hůlkou pravidelně trénovat. Jenže když se nad tím zamyslel, zjistil, že spíš hrozí opak. Všichni tři budu nejspíš s hůlkou i usínat... Netrvalo dlouho a opustili obchod. Harry uvnitř zůstal o něco déle, zanechal tam několik hůlek ke kontrole a přidal pár slov. Věděl, že to nebude mít smysl, Ollivander se nezměnil už tolik let a nejspíš ani nezmění. I tak to zkusil.
Hodnou chvíli potom ještě procházeli Příčnou ulici, nakupovali nebo jen tak procházeli obchody. Delší dobu strávili jen u George. Zprávu o výsledku návštěvy u Ollivandera přijal s nadšením a kluci odcházeli s kapsami plnými nejrůznějších škodolibých drobností. Ginny se to dvakrát moc nelíbilo, ale nechtěla jim kazit radost. George na její námitky s úsměvem odpověděl: "Ale sestřičko,co máš proti občasným malým výbuchům?"
Pořádné odpovědi se dočkal až později. Udělal si krátkou přestávku, sice ještě neodbyla obligátní pátá hodina, ale dopřál si šálek čaje. Seděl u stolu, popíjel a pak mu pohled padl na balíček, který mu někdo nechal na stole. Byl ovázaný stužkou a zabalený v křiklavém balicím papíru. Ani neodložil šálek, jen zatáhl za stužku. Byla to jen malá rána. Prásknutí jako od bouchací žabky. Obláček zeleného dýmu vystoupal ke stropu a pomalu zaplňoval místnost. George odložil prázdný šálek. Vypil jen polovinu, zbytek kapal na zem z jeho oblečení. Kouř pořád přibýval a tak radši zmizel do obchodu. Vrátil se až po hodné chvíli a překvapeně sledoval zelený prach, který ležel snad všude. Přesto se smál. Na stěně byl v prachu vyškrábaný nápis.
"Bratříčku, máš snad něco proti občasným malým výbuchům?"

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Chcete samostatnou rubriku pro seriál Doctor Who?

Ano.
Ne.
Jiný nápad (do komentů napiš, co).

Komentáře

1 Caira Caira | 7. března 2013 v 10:41 | Reagovat

Zajímavá kapitola. Upřímně, Ollivander je děsivý, to mi prostě nikdo nevymluví. Ale je fajn, že si děti nakonec můžou nechat svoje hůlky. Jsem zvědavá, jak bude jejich úprava a dokončování pokračovat...
Doufám, že snad budou další kapitoly rychle :)

2 kopapaka kopapaka | E-mail | Web | 8. března 2013 v 22:42 | Reagovat

[1]: Nerad bych maloval čerta na zeď, ale beta prostě nemá čas. Pokusím se alespoň pro jednu kapitolu domluvit někoho jiného, ale se sobotním termínem to vypadá bledě...
Ještě se ozvu a snad to budou lepší zprávy.

3 kopapaka kopapaka | E-mail | Web | 11. března 2013 v 12:20 | Reagovat

[1]: Další kapitola Dopisu už je u ( náhradní ) bety a doufám, že to nebude moc dlouho trvat...
Všem čtenářům se tímto omlouvám za zpoždění.
Ollivander byl děsivý už v originále a právě to jsem rozhodně neměl chuť měnit...
Dík za komentík.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama