close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více






3. kapitola - Klíč ke všem otázkám

22. března 2013 v 15:38 | Kate, Ajka |  Dědic stínů
Dneska snad poslední článek. Rozhodla jsem se kapitoly DS přidávat častěji než jednou týdně. Co vy na to? Budete raději nebo ne? Řekněte si, to pro vás je zveřejňuji :)
Kapitolku si užijte a nezapomeňte zanechat koment.


3. kapitola - Klíč ke všem otázkám

Dny běžely jeden za druhým a Emma si začala rychle zvykat na jakousi rutinu Bradavického hradu. Brzy už byla schopna trefit tam, kam potřebovala, aniž by se při tom ztratila, zvykla si na školní strašidlo Protivu a dokonce už dokázala odhadnout, co po ní jednotliví profesoři v hodinách budou požadovat. Přesto všechno se však nedalo říct, že by neměla nic na práci. V hodinách musela neustále dávat pozor a po nocích potom dopisovat dlouhé svitky pergamenů na nejrůznější témata, které jim jednotliví vyučující s neúnavnou vytrvalostí zadávali. Když jednou ve společenské místnosti celá vyčerpaná usínala nad svým pojednáním do lektvarů pro profesora Křiklana - bodrého starého kouzelníka, který si ji okamžitě oblíbil a neustále vykládal historky o svých bývalých slavných studentech - Teddy, který si všiml, že jí padá hlava na ještě nezaschlý papír popsaný inkoustem a podařilo se mu svým rychlým zásahem zachránit její tvář od černého obtisku, ji s úšklebkem uklidnil, že v příštích letech bude i hůř. A tak se nebylo čemu divit, že se všichni tak urputně těšili na víkend.
***
Venku se už neobjevil ani náznak teplého léta, studenti proto byli nuceni užít si volné chvíle v prostorách hradu. Emmě toto nevlídné počasí rozhodně na náladě nepřidalo. Odpoledne se totiž měl konat konkurz na nové hráče famfrpálu za kolejní družstva.
"Takže ty se hodláš přihlásit?" zeptal se jí asi tak o čtyři roky starší neznámý chlapec, který pozoroval, jak si znovu pročítá oznámení na nástěnce.
"Andrew Darcy," představil se rychle, když si všiml jejich rozpaků.
"Jsem kapitán za Nebelvír. A ty budeš nejspíš ta nejmladší Weasleyová, že? Znám tvou sestřenici Vicki," zazubil se a na malý okamžik se zatvářil i trochu zasněně.
To však bylo něco zcela normálního. Téměř každý, kdo někdy spatřil Victorii Weasleyovou, se do ní platonicky zamiloval. Andrew evidentně nebyl výjimkou.
"V každém případě…" pokračoval s odkašláním po té krátké pauze téměř trapného ticha.
"Předpokládám, že v sobě určitě máš pořádné nadání. Pokud vím, hodně členů vaší rodiny za naši kolej hrávalo. A my teď opravdu potřebujeme vylepšit sestavení. Máme dvě volné pozice. Střelce a chytače. Co bys raději zkusila?" zeptal se.
Emma se zamyslela. Jasně, že byla rozhodnuta pokusit se dostat do týmu. Ale nenapadlo by ji, že by do ní mohl někdo vkládat nějak extra velké naděje. Najednou znervózněla. Při létání se sice cítila sebejistě a odvážně, nebyla si však jistá, jestli jejich pár amatérských her s bratranci na zahradě prarodičů budou stačit k tomu, aby byla opravdu dobrá hráčka.
"Asi raději střelce," špitla tiše.
"Výborně. Bylo by úžasné, kdyby ses dostala. Vážně potřebujeme nějakou novou posilu. Ještě, že už mají povoleno hrát za školní tým i prvňáci," ušklíbl se Andrew.
Emma se na něj zvědavě podívala.
"To předtím nemohli?" zeptala se.
Zavrtěl hlavou.
"Kdysi to měli zakázané. Povolilo se to, předpokládám, tak před šesti, možná sedmi, lety. Ale od té doby se do kolejního družstva už v prvním ročníku dostal jen jeden jediný hráč. Lisa Carterová, která hraje za Havraspár. Je teď už dlouho kapitánkou. Tohle je její poslední možnost jak opět vyhrát pohár, takže letos se určitě bude zase hodně snažit. Ne, že by jí to při hře neslušelo. Celkem roztomilá, když řve na své spoluhráče," uculil se Andrew a opět se zasnil, tentokrát však na kratší dobu.
"Každopádně… Čekám tě dneska na hřišti," řekl vesele a silně ji poplácal po rameni, až ji málem shodil.
Emma se kousla do rtu a unaveně se posadila k jednomu stolku, kde na ni čekali její přátelé.
Kromě toho, že se z ní a Ricka stali nejlepší kamarádi, připojili se do jejich původně dvoučlenné party ještě další tři spolužáci. Philip, chlapec z mudlovské rodiny, jehož rodiče moc nesouhlasili s nástupem svého syna na školu čar a kouzel, jelikož z něj vždy chtěli mít právníka, a dvojčata Matthew a Cindy. Jejich rodiče naopak pracovali pro Gringottovi v zahraničí, takže jim nástup dětí do školy rozhodně mnohé ulehčil.
"Takže ty chceš hrát famfrpál?" zeptala se zvědavě Cindy, která celou scénku s kapitánem nebelvírských pozorovala.
Emma pokrčila rameny.
"Teď už asi nemám jinou možnost, než to zkusit, ne?" odpověděla tichounce.
"Já, kdybych uměl hrát, bych do toho šel okamžitě," pronesl lenivě Matt.
"Jenže neumíš," dobírala si jej s úsměvem jeho setra.
Emma se pohodlně rozvalila do křesla a protřela si oči.
To možná není jediný, pomyslela si sklesle a tiše zaúpěla při představě jejího případného večerního fiaska.
***
Venku už foukal silný vítr, to však nebyl přesně ten důvod, proč se celá třásla. Stála v hloučku dalších, převážně starších, adeptů na dva volné famfrpálové posty, a čekala, až někdo zavolá její jméno. Konečně se dostala na řadu i ona. Zhluboka se nadechla a nasedla na své koště. Jakmile se ocitla ve vzduchu, hned se cítila o moc lépe. Vyletěla, co nejvýše to šlo, udělala ve vzduchu pár otoček, pak se střemhlav spustila k zemi - užívaje si při tom toho úžasného pocitu - kousek nad trávníkem svůj let vyrovnala a chytila do ruky Camrál, který ji Andrew hodil. Když po pěti minutách předávala červený míč dalšímu v pořadí, měla pocit, že i kdyby místo nakonec nezískala - s čímž vlastně počítala - ukázala, že létat opravdu umí a jednoho dne třeba bude doopravdy hrát za svou kolej. O to větší překvapení pro ni bylo, když si ji nakonec Darcy k sobě zavolal. Po boku mu stáli další dva hráči - dívka z pátého a chlapec se sedmého ročníku - oba se culili a mrkli na ni, zatímco Andrew se zhluboka nadechl.
"Přemýšlela jsi někdy o tom, že bys hrála chytače?" zeptal se Emmy s úsměvem na rtech.
Vykulila na něj překvapeně oči.
"Já?" zeptala se nevěřícně.
"Výborně se na to hodíš. Drobná a mrštná postava, všiml jsem si, že máš výborný postřeh, létat se rozhodně nebojíš… Pojď. Zkus to," ušklíbl se a vyhodil do vzduchu cvičnou zlatonku.
Emma neměla na výběr. Opět nasedla na koště a ke svému vlastnímu překvapení se doopravdy za necelé dvě minuty vrátila zpátky na hřiště, svíraje při tom v dlani drobounký míček.
"Skvěle," poblahopřál jí kapitán.
"Vítej v týmu, Weasleyová. Ve středu máme první trénink," oznámil a poplácal ji po zádech.
***
Emma mlčky a stále ještě v šoku z překvapení, že opravdu bude hrát famfrpál za svou kolej, zůstala na hřišti, dokud všichni ostatní neodešli. Pak nadšeně vykřikla a rozhodla se vybít si svůj adrenalin ještě jedním letem. Vznesla se do vzduchu a chvíli jen tak poletovala kolem zlatých obručí, sleduje při tom, jak poslední paprsky slunce osvětlují vzdálené vrcholky hor. Náhle ji přepadl opět ten zvláštní pocit. Instinkt donutil Emmu ohlédnout se k Zapovězenému lesu. Srdce jí znovu začalo hlasitě bušit. Mezi stíny vysokých stromů zahlédla tři tmavé postavy, které až neskutečně rychle splynuly s temnotou kolem.
***
Ve společenské místnosti se konala oslava k výběru nových hráčů. Andrew samolibě vykládal dívkám sedících kolem něj v kroužku a fascinovaně na něj hledících, že letos má jejich kolej opravdu velkou naději na získání poháru.
"Gratuluju," ozvaly se najednou čtyři hlasy, patřící jejím nejlepším kamarádům.
Philip se trochu posunul, aby Emmě uvolnil místo, a ta ho vděčně přijala. Cítila se unavená a tep měla stále ještě zrychlený, od podivné vzpomínky na tři neznámé… Co vlastně byli zač? Lidé? Tím už si přestávala být jista. Neměla však v úmyslu svým přátelům přidělávat starosti. Automaticky odpovídala na jejich nedočkavé otázky ohledně dnešního výběru hráčů, dokud neuznala, že konečně nastal čas, kdy se může vymluvit na únavu, a nevypadat při tom nezdvořile. Rozloučila se s ostatními, poděkovala dalším pár gratulacím od neznámých studentů a prodrala se davem do své ložnice. Svalila se na postel a přitáhla si k sobě svou tašku, hledaje v ní diář. Místo toho nahmatala jakousi starou knížku, kterou u sebe nosila téměř dva týdny schovanou, a málem se jí podařilo na ni zapomenout. Emma se zhluboka nadechla. Stále se jí nepovedlo přijít na to, kdo ji tento předmět zanechal. A hlavně proč. Vlastně po tom všem ani nepátrala. Kdykoliv si vzpomněla na titul legendy - Dědicové stínů - přeběhl jí z nějakého neznámého důvodu po zádech mráz. Teď však měla pocit, že to všechno, co se kolem ní děje spolu ne jenom souvisí, ale dohromady to dává klíč k vyřešení mnohých - důležitých - otázek.
"Tak dobře," povzdechla si tiše a začetla se do první stránky knihy.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Káťa- chan Káťa- chan | E-mail | 22. března 2013 v 21:47 | Reagovat

Hahaha, vypadá to, že pozice chytače se mezi Pottery dědí.... :-D a je super, že povídku budeš přidávat častěji, je skvělá a tak za mě pochval autorku... :-P

2 Caira Caira | 23. března 2013 v 13:05 | Reagovat

Za co jiného by taky Emma mohla hrát, když je to dcera nejmladšího chytače za posledních sto let :-P
Určitě budu ráda, když bude povídka přibývat častěji :)
Jo, a ty zahalené postavy jsou docela děsivé...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama