10. kapitola - 13. až 14. října 1/3

23. března 2013 v 12:33 | Etherian, překlad Ajka |  Nobody cared
To je rychlost, co? Rekordně po dvou týdnech nová kapitola, tak si ji užijte a nezapomeňte zanechat koment. Ty mě vždy nabudí k dalšímu překladu, takže když se mi nechce, nějaký si přečtu :) Moc děkuji Jenny za opravdu, která byla taktéž opravdu blesková :)


Previously: Máme za sebou první famfrpálový zápas, který se ani v této povídce neobešel bez Quirellova pokusu zabít Harryho a Hermionina podpálení jeho hábitu. Vyneslo jí to ale větší nepříjemnosti, než v originálním příběhu. McGonagallová neváhala strhnout Nebelvíru body, čímž proti Hermioně ještě víc poštvala její spolužáky. Nicméně Snape si ji vyslechl a racionálně uvažoval nad jejím zásahem, který Harrymu zachránil život. Při cestě ze sklepení se ale někdo objevil za ní. A se slovy "Čas čelit následkům, zmijozelská děvko!" je všem jasné, kdo to asi je...

Upozornění autorky: V této kapitole se vyskytuje násilí, takže doufám, že to nikdo nebude považovat za urážlivé. Také se zde vyskytují vulgární slova.

10. kapitola - 13. až 14. října

13. října 1991 - Neděle

Snape měl původně namířeno do Velké síně, ale když zaslechl zvuky rvačky a pohrdavého smíchu, jeho smysly zbystřily. Otočil se na podpatku a zamířil do chodby, která vedla do vyšších pater a k pohyblivému schodišti. Před sebou slyšel vzdalující se kroky těch, co se smáli. Snape přidal do kroku, ne snad, aby je chytil, ale aby zjistil, od čeho utíkali.
Téměř o ni zakopl.
U nohou mu ležela Hermiona Grangerová. Byla v bezvědomí, krvácela z několika ran a na několika místech měla modřiny. Jednu nohu měla ohnutou do podivného úhlu a Snapeovi bylo jasné i bez použití Diagnostického kouzla, že byla zlomená. Ještě horší byl štiplavý zápach moči, který mu dráždil nejenom nos, ale i ostatní smysly. Pomocí kouzla Scourgify jí většinu odstranil. Pak vedle dívky poklekl a povolal Patrona.
Stříbrná laň se nesměle zvedla na nohy, zneklidněná poraněnou dívkou. Snape k ní promluvil a poslal ji na ošetřovnu. Z laně se stala stříbřitá mlha, která zmizela ve zdi.
Snape vykouzlil několik Diagnostický kouzel, aby zjistil rozsah zranění. Sledoval pavoukovité runy, které se objevovaly nad Hermionou, a v duchu si dělal seznam lektvarů, kterých bude zapotřebí.
"Dobrý Merline!" Minerva v mžiku klečela u dívčiny hlavy a její hábit a dlouhá sukně se kolem ní rozprostřely. "Severusi! Co se stalo?"
"To je snad zřejmé!" vyštěkl rozzuřeně.
Minerva se po něm ohlédla a rukou si zakryla pusu. "Určitě si…"
Snape pohlédl na starší čarodějku s pohledem tvrdým jako skála, když ji přerušil: "Teď není čas bránit své lvi, Minervo. Pomoz mi dokončit diagnostická kouzla. Zaměř se na její nohy," přikázal.
Vrátil se ke své práci a zkoumal dívčinu hlavu, krk a páteř. Minerva se posunula a použila Diagnostické kouzlo na její nohy. Po několika minutách se zeptala: "Chtěla bych na její zlomenou nohu použít Stabilizující kouzlo, Severusi. Je bezpečné s ní pohnout?"
Přikývl, ale nedovolil jí na Hermionu sáhnout. Opatrně jí posunul ruce k tělu. Jemně jí narovnal zlomenou nohu a byl rád, že byla dívka v bezvědomí. Jinak by vřískala bolestí. Jakmile byla narovnaná, použila Minerva Stabilizující kouzlo, které udrží zlomeninu na místě, dokud nebude moct být spravena. Jakmile měli hotovo, urovnal jí Snape hábit, který se jí při pádu shrnul.
V tu chvíli přiběhla madame Pomfreyová se svou léčitelskou brašnou. Klekla si vedle učitelů, rychle obhlédla situaci a pak zvětšila nosítka, která vytáhla z brašny a na která dívku přenesla. Během chvilky se tak už dívka vznášela vedle ní.
Na okamžik nakrčila nos stejně jako Minerva, když se zvedala. Madam Pomfreyová se zamračila. "Je to…?"
"Ano, je," utrousil Snape. "Většinu jsem odstranil, ale vsákla se jí i do oblečení."
"Zjisti, kdo tohle udělal, Severusi," procedila léčitelka skrz zaťaté zuby. Přikývl a sledoval, jak odvádí zraněnou dívku na ošetřovnu.
Snape se pak naštvaně otočil na ředitelku nebelvírské koleje. "Nechci od tebe slyšet ani slovo, Minervo!"
"Nic jsem neřekla!" ohradila se, dotčená Snapeovým vztekem.
"To můžeš být ráda," řekl varovně. "Nepochybuji, že slečna Grangerová bude schopná jmenovat své útočníky." Zajel rukou do hábitu a z vnitřní kapsy vytáhl lahvičku se žlutou tekutinou. "A pokud ne, věř mi, že já zjistím, kdo to byl." Otočil se a odkráčel pryč, zanechávaje starší čarodějku, aby uklidila nepořádek na zemi.
Minerva se sesunula k zemi se zády opřenými o zeď. Schovala hlavu do dlaní a začala tiše vzlykat.

NCNCNCNC

Brumbál poslouchal, jak mladý muž před ním nadával na zatím neznámé Hermioniny útočníky. Dožadoval se jejich vyloučení a odmítl pustit ředitele ke slovu. Když se Snape unavil a hodil sebou do křesla u krbu, Brumbál se zvedl.
Ředitel se dotkl jeho ramene a znepokojeně sledoval, jak sebou Snape cukl. Rozhodl se toho nevšímat a posadil se naproti Snapeovi.
"Pobertové byli všechno možné, Albusi, ale nikdy na mě…nečůrali," zavrčel Snape znechuceně.
"Však útočníci se trestu nevyhnou, Severusi," povzdechl si Albus.
"Ať už to byl kdokoliv, musí být vyloučen." Snape staršího čaroděje sledoval. Hrdlo měl stažené vztekem, kterého se nedokázal zbavit, vztekem na muže před sebou. Snape potřeboval, aby Brumbál jednal ve prospěch jednoho studenta, ne ve prospěch většiny. Pokud tak neučiní, Snape ztratí poslední střípek náklonnosti, který mu k řediteli zbyl. Důvěra, ta už byla pryč. Poté, co Snape zjistil, že mu Brumbál lhal ohledně jeho svobody, že se mu nějakým způsobem povedlo rozprodat majetek Potterů a Lily, že hodlal poslat Harryho zpět do toho strašného domu…ne, po tom všem mu už nedokázal věřit.
Pokud útočníky byli nebelvírští - a Snape si tím byl téměř jistý - nedá Brumbál přednost své staré koleji před blahem zraněné dívky? Snape mohl jmenovat několik momentů, kdy dal Brumbál přednost Nebelvíru před Zmijozelem. A nebyla slečna Grangerová prakticky čestným zmijozelem? Alespoň po tomto útoku tak na ní pohlížel.
"Vyloučení, Albusi," zopakoval Snape než to stihl Brumbál zamítnout.
"Iniciátor bude vyloučen," souhlasil ředitel s hlubokou lítostí. Cítil se, jako by zradil budoucnost tohoto studenta. Také ale věděl, že nemá na výběr. Profesor lektvarů pouze opakoval požadavek, který jistě přednese mnoho dalších rodičů, až se o tomto nepořádku dozví Denní věštec. Nejspíš by měl být vděčný, že Snape nepožadoval účast bystrozorů při vyšetřování.
Na okamžik zavládlo mezi muži ticho, než se Snape tiše zvedl. I přes svou nitrobranu byl přehlcený myšlenkami. Lucius měl už tak na starost dost věcí s Harrym, takže teď se musí o něco postarat sám.
"Zítra se nedostavím na vyučování," oznámil Snape svému zaměstnavateli.
Albus přikývl s pohledem upřeným na plameny v krbu. "Já to za tebe převezmu," dodal.
Snape krátce přikývl a opustil ředitelnu.

NCNCNCNC

O patnáct minut později dorazil Mistr lektvarů na ošetřovnu a nepřekvapilo ho, když i po večerce seděli u Hermioniny postele jeho dva hadi. Nevyhnal Draca a Harryho pryč, jen si přivolal třetí židli, kterou postavil na druhou stranu postele. Unaveně si sedl a opřel si lokty o kolena.
"Pane?" ozval se Harry tiše. Prsty jedné ruky měl propletené s Hermioninými. Draco seděl u její hlavy a hrál si s jednou z mnoha kudrlinek, které tvořily Hermioninu bujnou hřívu.
"Ano, Harry?" odpověděl Snape unaveně.
"Bude teď Hermiona přeřazena?" zeptal se Harry ustaraně.
Přikývl. "Ano, bude." Nerozváděl možnost, že Malfoyovi mohou podat na Minervu žalobu, že zadržovala jejich žádost o přeřazení, nebo že se nezabývala Hermioninou těžkou situací.
Snape schoval hlavu do dlaní. Byl rozpolcený. Opravdu nechtěl, aby Minervu vyhodili z Bradavic. Jako kolegyně si jí velice vážil, ale nikdy se neshodli, pokud šlo o jednání se studenty jejich kolejí.
Učitelé v Bradavicích nebyli jen učiteli. Byli tím, čím měli být v každé internátní škole. Byli důvěrníky, soudci v případě konfliktů, utěšovateli v tíživých situacích stejně jako rádci v případě řešení budoucnosti studentů. Snape si byl plně vědom toho, že jako učitel by měl vědět, co jeho hadi dělají a čeho jsou schopní. Byl jediným učitelem, který se pravidelně scházel s rodiči svých studentů (častokrát také z důvodu vlastního přežití, protože spousta z nich byla Voldemortovými následovníky). Byl také jediným kolejním ředitelem, který trval na starém bradavickém pravidlu, které vyžadovalo na začátku každého roku lékařskou prohlídku všech studentů. I když sám dokázal poznat týrání, pomáhalo mu to zjistit, zda není některý z jeho studentů náchylný na nějakou dětskou chorobu, nebo zda netrpí nějakou nemocí.
Filius Kratiknot a Pomona Prýtová, oba rodiče a prarodiče, byli dobří ředitelé, protože si se svými studenty udržovali blízký vztah, stejně jako to Snape dělal se svými studenty. Byli jemnějšího rázu (Pomona někoho neustále objímala - neochotného ředitele Zmijozelu nevyjímaje!). Samozřejmě pouze Snapeovi bylo často vytýkáno, že svým hadům nadržuje, ale nikdo se nikdy nezmínil, že Kratiknot nadržoval svým havranům (správně by asi mělo být krkavcům, podle překladu, ale moc mi to tam nesedí, Rowena taky byla z Havraspáru a ne "Krakavspáru", pozn. překladatele) a Prýtová svým jezevcům.
Nepochybně nejhoršími skupinami studentů ve škole byli nebelvíři a zmijozelové. Snape to nepopíral. Věděl dobře, že kdyby je nechal, mohli být pěkně lstivá a úskočná banda. Ale nenechal. Raději piloval a leštil vznešenější vlastnosti Zmijozelu. Nicméně jako zmijozelové netušili, alespoň ze začátku, jak byl ředitel jejich koleje vychytralý.
Nebelvír byla vždy divoká a společenská kolej, už když sem Snape přišel nejprve jako student a později jako učitel. Upřímně, byla to kolej hrdinů, a pokud byste chtěli vést bitvu se sto generály, každý rozumný člověk by vám řekl, že bitvu prohrajete. Na plné čáře. Po bitvě by se pak přeživší generálové po dalších tisíc let hádali ohledně nové strategie!
Studenti Nebelvíru nebyli o nic méně loajální ke své koleji než ostatní studenti. Nicméně taková loajalita se pak odrážela v žertících na účet jejich vlastních spolužáků, ve vášnivých hádkách a neshodách a v závisti. Jejich mottem bylo dobrodružství, alespoň podle Snapea. Vždy vyhledávali neplechy a často je taky našli, a nikdy je očividně netrápilo, když se někdo další "připletl do cesty" a zranil. Ale na čem jim doopravdy záleželo, byla na závěr vlna chvály, a té bylo vždy hodně. Nebelvíři byli neskutečně hluční a Snapea zajímalo, jestli vůbec znají význam slova "ticho". Obzvlášť pak ve Velké síni. Pokud bylo co slavit nebo naopak možnost si zanadávat, mohli jste počítat s tím, že největší hluk přijde od nebelvírského stolu.
Snape také věděl, že coby zástupkyně ředitele musela Minerva zastávat více povinností, protože jí častokrát nabízel pomoc s papírováním, když se se svou prací opozdila. Nejednou si stěžoval, že její věk a tři funkce (učitelka, ředitelka Nebelvíru, zástupkyně ředitele) jsou na ni moc. Už s ním několikrát mluvila o odchodu do důchodu, ale bála se tak učinit kvůli samotě, která na ni čekala.
Dokonce, asi před třemi lety, se Minerva rozhodla vzdát se funkce zástupkyně, ale Brumbál o tom nechtěl ani slyšet. Přeci jenom, on sám byl asi o třicet let starší a jak se mu vedlo! Po rozhovoru s Albusem a po pár citronových bonbonech se už Minerva o odstoupení z této funkce nezmínila.
Přísná, přesto laskavá Minerva tak po léta zanedbávala své studenty. Pořád z toho bolelo Snapea u srdce, že si nedokázala přiznat, že její dva nejoblíbenější studenti - James Potter a Sirius Black - byli tyrani. Snape do té samé kategorie nezahrnoval Remuse Lupina ani Petera Pettigrewa, protože proti němu nikdy nic neměli. Nicméně nebyli úplně bez viny, protože se vždy jen dívali a proti násilí nic nepodnikli.
Znovu a znovu Snape starší čarodějku varoval ohledně nepokojů v její koleji, ale rozhodla se ho ignorovat, až na to jedna studentka doplatila. Ať už jeho pocity k ní byly jakékoliv, nemohl napadení nevinné studentky jen tak zamést pod koberec. S ředitelovým požehnáním by se tak mohlo stát to, čeho se obával.
Snape zvedl hlavu a sledoval Harryho. Chlapec seděl na kraji Hermioniny postele, držel ji za ruku a sledoval každý její nádech. Z řeči jeho těla věděl, že sdílí její trápení a smutek. Ohromovalo ho, jak laskavé měl Harry srdce, i když byl vychován u těch bídáků, kteří si říkají jeho příbuzní.
A všechno leželo na jeho bedrech.
Zachránce kouzelnického světa.
Alespoň v to Brumbál věřil. A co se týče zbytku kouzelnického světa? O proroctví nevěděli. Pro ně byl Harry hrdina, který přežil smrtící kletbu a, pro většinu kouzelnické společnosti, porazil Voldemorta. Z politického hlediska by jej ministr Popletal rád měl pod kontrolou, protože Chlapec, který přežil by byl skvělou reklamou pro jeho reformy a cíle. Veřejný majetek, jinými slovy. Alespoň, že tohle Brumbál nedovolil.
Podle Snapea byl Harry jen normálním chlapcem, který zoufale toužil být normální. Harry chtěl, aby se o něj někdo staral, aby si mohl hrát, běhat, létat. Přál si s někým sdílet své úspěchy a hledal někoho, kdo by tu pro něj byl, kdyby měl strach.
Mistr lektvarů nikdy nesnil o rodině. Ne potom, co si jeho jediná láska Lily vzala jiného. Pak přišlo jeho neslavné období coby Smrtijeda, pak období nedobrovolného špeha a nakonec učitele. Už si na svůj osamělý život zvykl, a po smrti Lily a zmizení Voldemorta nehodlal měnit své návyky.
Och, ano, několikrát se stalo, že zašel k Malfoyům na čaj a zjistil, že ve skutečnosti šlo o lehce skrytý pokus o dohazování. A nejenom Narcisin, ale i Luciusův. Snape hádal, že jediný důvod, proč se Lucius podílel na takové hlouposti, bylo staré přísloví "Neštěstí miluje společnost".
V těchto chvílích zůstával Snape sice zdvořilý, ale neoblomný co se týče jeho mládenectví. Nepotřeboval děti, aby rušily jeho klid, a tak ani ženu.
Nicméně Harry změnil jeho názor. Od té chvíle, co byl zařazen do jeho koleje, se od něj očekávalo, že s ním bude zacházet jako se všemi svými studenty. Ale nepočítal s tím, že po záchraně Harryho z rukou jeho strašných příbuzných, a poté, co viděl jeho zvláštní kresby, upadne pod jemně tkané kouzlo.
Harry ve svém životě potřeboval dospělého. A Merline chraň, že by to Snape někdy musel přiznat nahlas, ale chtěl dítě. Ale ne jen tak ledajaké dítě. Chtěl Harryho.
Chlapcova úžasná schopnost milovat byla pro Snapea jak záhadou, tak zvláštní útěchou. Bylo neuvěřitelné, že toho byl schopen po tom, jak s ním jednali jeho teta a strýc. Někdy ho pozoroval ve Velké síni s kamarády a neviděl v něm ani stopy po týrání, které zakusil u příbuzných.
Až tedy na jeho noční můry. A nechuť k blízkosti jiných lidí nebo doteku dospělých. Což neplatilo u Snapea. Chlapec mu dovolil ho utěšit a podpořit. Jiným dospělým ale nedovolil, aby se ho dotkli. V rozdávání důvěry byl velmi opatrný.
Snape dokázal spočítat na prstech jedné ruky, komu Harry věřil. On, madame Pomfreyová (i když neměl rád vyšetření, jako všechny děti), Draco a Hermiona. Mistr lektvarů věřil, že časem by mohli přibýt i Narcisa s Luciusem, až je Harry lépe pozná.
V úterý bude lektvar pro Cruor mea cruor hotový. Snape si chtěl s Harrym v klidu promluvit o adopci a co by znamenala, ale ještě to neudělal. I když Luciusovi tvrdil, že neměl o adoptování Harryho Pottera žádné pochybnosti, znervózňovalo ho to. Představa, že bude otcem - a ještě ke všemu Harryho Pottera, syna muže, kterého nenáviděl - vynesla na povrch všechny jeho pochybnosti.
Může být tím, koho Harry potřebuje? Nebude problémem jeho příliš výbušná povaha? Neměl by přestat pít? Copak pil tak moc? A všechny tyto otázky směřovaly k té, kterou tak moc nechtěl přiznat: Co když byl přesně jako Tobias, jeho vlastní otec?
Tobias Snape byl jako Harryho teta a strýc. Doteď Snape nevěděl, proč - když tolik nenáviděl magii - vzal si jeho matku?
Mladá Eileen Princeová byla mimořádně nadaná čarodějka. Díky neobvyklé kreativitě v lektvarech se jí podařilo jako jediné čarodějce dokončit své studium v jednadvaceti letech. Do třiadvaceti si otevřela vlastní podnik, malý krámek - Eileeniny lektvary - na Příčné. Na jedné ze svých občasných návštěv Londýna potkala Tobiase Snapea.
Snapeův otec byl o deset let starší a i přes to, že byl mudla a pracoval v továrně, měl rád knihy. Ze všech míst, kde se mohli potkat, to bylo právě knihkupectví, kde doslova narazil do Eileen Prinecové a poslal ji k zemi, i se všemi jejími knihami. Toto náhodné setkání vedlo ke svatbě a Eileen tak byla vyděděna svou vlastní rodinou, protože neuznávali jejího nekouzelnického chotě. Ale Eileen to bylo jedno. Milovala Tobiase.
Mistr lektvarů věděl, že se kdysi určitě milovali, ale nemohl tvrdit, že by to viděl na vlastní oči. Snape přišel na svět pozdě, Eileen bylo čtyřicet a Tobiasovi padesát. Snape se dozvěděl až později, že jeho matka v době po uzavření manželství třikrát potratila. V době, kdy oba toužili po dítěti. V době, kdy měl Tobias stálé zaměstnání a nesnažil se Eileen zakázat práci v obchodě.
Snape přišel na svět ve špatné době, rok po té, co byla zavřena továrna, ve které Tobias pracoval. Eileen musela zavřít obchod, díky čemuž přišli o stálý příjem, protože během předchozích těhotenství se u ní objevila citlivost na některé přísady do lektvarů. A protože nehodlala toto těhotenství nic riskovat a ztratit tak jedinou šanci na vlastní dítě, rozhodla se, i přes naléhání manžela, pro dítě před stálým příjmem.
Bylo neštěstí, a Snape sám si to nedokázal odpustit, že Eileen Snapeová už nedokázala po porodu získat zpět svou předchozí sílu.
Tobias si už nedokázal najít stálé zaměstnání a navíc se musel starat o churavějící manželku a malé dítě. Tobias se alespoň ze začátku snažil udržet vztah se svým synem, ale nezaměstnanost a Eileena nemoc si na něm vybraly svou daň. Tobias našel útočiště v lahvi, zatímco malý Severus se před otcovým hněvem skrýval v knihách.
Snapeův rozum mu říkal, že by nikdy nemohl být jako Tobias, ale nějaká jeho hlubší část se bála, že když byl Tobias jeho otec, jeho součást, mohl by být nejenom jako on, ale dokonce i horší.
V tu chvíli si musel Snape uvědomit všechny ty věci, které pro své studenty coby učitel udělal. Nutil se vzpomenout si na chvíle u nohou Pána zla, kdy nebyl schopen zachránit nevinné dítě, alespoň mu tak dopřál rychlou a bezbolestnou smrt.
Snape rozhodně nebyl nijak sentimentální nebo láskyplný učitel. Upřímně byl pro první ročníky vyloženě děsivý. Ale postupně se ho studenti, kteří se ho zprvu báli, naučili respektovat. Jen velmi málo studentů opustilo Bradavice s nenávistí k němu.
Snapea znervózňovalo pomyšlení, že kdyby to nebyl on, kdo zachránil chudáka otlučeného Harryho Pottera, dovolil by, aby jeho stará nenávist, bolest a předsudky ovlivnily jeho jednání s chlapcem. S tím nejspíš ředitel počítal, napadlo ho.
Donutil se zanechat těchto myšlenek. Snape byl po dnešních událostech z neznámého důvodu unavený a ještě si potřeboval pomluvit s Harrym o jeho budoucnosti.
Promnul si ruce a několik vteřin opatrně formuloval slova. Když byl připravený, tiše ale neústupně řekl: "Harry, vím, že si děláš starosti s tím, kde budeš bydlet, až skončí školní rok, a mám pro tebe řešení, které snad shledáš přijatelným." Chlapcův lehce zmatený pohled ho donutil dodat: "Našel jsem ti domov."
Harry se nadechl a v očekávání pohlédl na svého profesora, na Černého pána.
Snape se na chlapce mírně ušklíbl. "Ze všeho nejdřív nezapomeň dýchat. Ničemu by nepomohlo, kdybys nám tu omdlel."
Harry vydechl a nervózně se zasmál. "Kdo mě chce, pane?" zeptal se lehce udýchaně.
"Doufám, že budou hodní," prohlásil Draco ochranářsky.
Snape se na oba chlapce usmál. Zhluboka se nadechl a odpověděl: "Pokud by ti to nevadilo, Harry, byl bych rád, kdybys bydlel se mnou."
Harry se snažil svému zuřivě tlukoucímu srdci říct, aby zpomalilo a zmlklo, ale copak ho někdy poslouchalo? Nikdy. Takže navzdory svému tlukoucímu srdci se usmál, trochu nejistě, protože si nebyl jistý, jestli jen špatně neslyšel.
"Já? Bydlet s Vámi?" zeptal se váhavě.
Draco měl sto chutí začít skákat radostí. Pár vteřin poté, co jejich profesor na Harryho souhlasně kývl, seděl jeho kamarád zaraženě na místě, a tak Draco vstal, radostí poskočil a přitom nadšeně řekl: "Profesor Snape tě chce, Harry!"
Harry si byl vědom svého nadšeného kamaráda, ale nemohl odtrhnout oči od profesorova klidného pohledu. "Vy… chcete mě adoptovat?"
"To bych rád, Harry," řekl Snape. I jeho srdce bilo jako splašené a mohlo tak kdekomu prozradit, jaký měl profesor strach z odmítnutí.
Nejednou si Snape pomyslel, že Harry nebude chtít žít se svým kolejním ředitelem. Chlapec by třeba nechtěl za rodiče přísného učitele. A uvnitř něj byl stále ten starý hlásek, který mu napovídal: Syn Jamese Pottera určitě nebude chtít žít s umaštěným Snapem! Zněl trochu jako Sirius Black a Snape si představil, jak na něj padá obrovský balvan, který by jej umlčel.
"Bylo by to pro tebe přijatelné, Harry?" zeptal se opatrně.
Draco popadl Harryho za ruku a s tím stále divokým úsměvem syknul: "Řekni ano, Harry!"
Harry se na svého kamaráda usmál a odstrčil ho. Někdy byl pro něj Draco až moc ztřeštěný. Pohlédl na svého učitele a přikývl. "To bych rád, pane. Jak…?"
"Vzpomínáš si na lektvar, se kterým jsi mi pomáhal?" Harry znovu přikývl. "Ten lektvar se používá při obřadu, kterému se říká Cruor mea cruor, krev mé krve. Je to určitý typ adopce, který už se nepoužívá, protože ministerstvo preferuje vyplnění dotazníků před lektvary." Snape se na adresu ministerstva ušklíbl a pokračoval: "Protože to vypadalo, že by ohledně běžné adopce mohly nastat určité komplikace, nabízel se tento lektvar jako snadnější řešení."
Ať už těmi komplikacemi bylo cokoliv, Harrymu to bylo jedno. Bez váhání by kývl na všechno, co by mu dalo rodinu. Váhavě se zeptal: "Znamená to, že budu vaším synem?"
"Lektvar funguje jak na pokrevní, tak i magické stránce. Staneš se tak nejenom mým adoptovaným synem, ale i pokrevním." I když Harry pozorně poslouchal, Snape pochyboval, že všechno pochopil. "Díky komplikacím, které jsem už zmínil, nechceme adopci oznamovat. Proto naším cílům lépe vyhovuje, že budeš vypadat jako můj biologický syn. Čímž se také staneš mým biologickým dědicem."
Harry pustil Hermioninu ruku, protože ji začínal mačkat. Zvedl se z postele a snažil se pochopit vše, co mu jeho profesor právě sdělil. Draco chtěl něco říct, ale pohled od jeho kolejního ředitele mu v tom zabránil.
"Harry?" zeptal se Snape obezřetně.
Během vteřiny byl Harry ve Snapeově objetí, s tváří přitisknutou na profesorův hrudník. Slyšel, jak mu srdce tluče stejně nervózně jako jemu.
"Prosím! Prosím! Ano, pane! Chci být Váš!"
Snape vydechl zadržovaný dech a poplácal chlapce po zádech. Svého syna.

NCNCNCNC

O pár minut později seděl Draco na Hermionině posteli a byl to právě on, kdo se začal vyptávat na Harryho dědictví. Pravý syn Luciuse Malfoye.
"Ale i tak dostane Harry dědictví Potterů, ne?" zeptal se Draco s čelem zamyšleně zkrabatělým.
"Ne hned," odpověděl Snape a už nedodal, že kromě Harryho trezoru a neviditelného pláště neměl co zdědit.
"Co tím myslíte, pane?" zajímalo Draca. Harry sice poslouchal, ale nezajímal se o staré peníze. Jeho zájem byl víc osobní.
"Vzpomínáte, jak jsem mluvil o komplikacích?" Draco přikývl, a když Snape pohlédl na Harryho, také přikývl. "Několik lidí by nechtělo, abych Harryho adoptoval. A bohužel mají tu moc adopci nepovolit." Harry pevně stiskl opěradlo židle a cítil, jak jeho srdce pokleslo. Pozorně poslouchal. "Byl to právě tvůj otec, Draco, kdo přišel na starý způsob, jak svázat sirotka s novou rodinou." Draco se nad tímto hrdě rozzářil. Jeho otec je opravdu inteligentní člověk! Když pohlédl zpátky na Harryho, viděl, jak se mu ve tváři zračí obavy.
Snape položil ruku na jednu z Harryho křečovitě sevřených a úplně cítil, jak je odkrvená. Jemně ji rozevřel a sevřel jeho drobné prsty do dlaně.
"Jak už jsem říkal, Cruor mea cruor vytváří mezi rodičem a dítětem pouto jak biologické tak magické. Pokud by někdo testoval rodičovství a nevěděl, že bylo této metody použito, není jiný způsob, ať magický nebo jiný, jak prokázat, že je rodičovství uměle vytvořené." Nad Harryho zmateným pohledem se Snape zamračil. Povzdechl si. "Asi ti seženu slovník," dobíral si ho jemně.
Harry se pousmál, ale úsměv mu najednou zmizel. "Znamená to, že můj skutečný táta už nebude můj táta?" zeptal se s obavou.
Tohle byla záležitost, jejíž vysvětlení bude dítěti připadat složité. DNA původního mrtvého otce tu sice zůstane, ale bude převládat DNA nového rodiče. Všechny testy, většinou lektvary, na prokázání rodičovství potřebovaly DNA žijícího rodiče. Pokud by s Harrym vypili lektvar na Cruor mea cruor, jediná DNA k otestování bude ta jeho a Harryho. Výsledek testu by pak ukázal, že Snape je Harryho biologický otec. Ignorovalo by to DNA Jamese Pottera čistě proto, že by ji nemělo na otestování přímo od Jamese Pottera.
Snape se rozhodl, že nemělo smysl to Harrymu takto technicky vysvětlovat, a tak jen řekl: "James Potter bude vždy tvým otcem."
Toto ujištění chlapce uklidnilo, a tak si vděčně oddechl. Draco se stále zamyšleně mračil. Snape se otočil na bledého chlapce. "Nad čím přemýšlíte, pane Malfoyi?"
"No," začal pomalu a promýšlel si, co řekne. "Pokud si budou všichni myslet, že jste Harryho otec, co se stane s jeho trezorem u Gringottů?"
Snape pohlédl dolů na Harryho a přemýšlel, co znamená jeho zamračený pohled. Rozhodl se to ignorovat a vysvětlil: "Protože nebudeme moct prozradit adopci, Harry se stane mým jediným dědicem, a tudíž nebude mít přístup do svého trezoru."
"Mně je to jedno!" protestoval Harry vehementně. Snape konsternovaně sledoval, jak ho Harry křečovitě popadl za předloktí a snažil se zachytit jeho pohled. "To je v pořádku," řekl bez dechu. "Nepotřebuju peníze. Potřebuju Vás."
Snape položil dlaň na jeho ruku a řekl vážně: "Jako tvůj…otec bude mou povinností starat se o tvé potřeby." Viděl, jak se Harry snaží protestovat, a zarazil ho. "Jste nezletilý, pane Pottere, a není na Vás "vydělávat si na živobytí". Sklonil se k němu blíž a ztišil hlas, ale ne tak, aby Draco neslyšel. "Skřeti mě ujistili, že až budeme moct zveřejnit adopci, budeš mít přístup jak ke svému trezoru, tak k dědictví Potterů."
"Ale na tom nezáleží," zašeptal Harry slabě.
Byl to Draco, kdo zachránil celou konverzaci. Usmál se a vykřikl: "Budeš mít rodinu, Harry!"
To zahnalo Harryho chmury, vyskočil na nohy a pevně staršího muže objal. "Kdy Vám budu moct říkat 'tati'?"
Snape malého chlapce sevřel v náručí a prsty mu prohrábl jeho neposedné vlasy v marném pokusu trochu je učesat. "Lektvar bude připravený v úterý, a protože se Malfoyovi přijdou podívat na Hermionu, požádal jsem je, aby nám byli svědky. Máš speciální přání, koho bys chtěl, aby byl u toho?"
"Draco!" odpověděl Harry bez zaváhání. Pak pohlédl na svou bezvědomou kamarádku. "A co Hermiona?"
Snape přikývl. "Pokud se do té doby probudí, což určitě ano, tak může přijít i ona."

A/N: Tak musím přiznat, že překlad téhle části byl pro mě opravdu hroznej (docela paradox, když mi to trvalo nejkratší dobu zatim :D) Hlavně Snapeův vnitřní monolog a dlouhé odstavce, ty mě vyloženě ničili. Možná je to trochu poznat na překladu, jestli je místy trochu slabší. Blíží se Velikonoce, takže překlad by neměl nijak váznout. A vidíte, ani DW to nijak nebrzdí, což jsem i sama ráda :) Tak komentujte :) A co říkáte na útok Hermiony? Docela hrozný, co? V téhle povídce je Ron opravdu děsnej.

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Caira Caira | 23. března 2013 v 13:27 | Reagovat

Předně jsem velmi ráda za rychlost, s jakou byla tato kapitola přeložena. :-) Smekám, nečekali jsme dlouho.
Kapitola byla zajímavá. Způsob, jakým zaútočili na Hermionu byl příšerný a ponižující. Jsem ráda, že nakonec upadla do bezvědomí. Lépe pro ni. A za co jsem nejvíc ráda, je adopční lektvar. Už se moc těším, až bude z Harryho Pottera Harry Snape. :-)

Moc se těším na pokračování, snad bude také rychle :-) Proto hodně zdaru s překladem.

2 Lisi Lisi | Web | 23. března 2013 v 15:22 | Reagovat

Děkuji za kapitolu, ráda si ji přečtu (je to mnohem zábavnější, něž zkoumat jednotlivé příjmy rozpočtu :-) )
Co Nebelvíři udělali, je příšerné, myslím, že to bude ještě dost zajímavé, až se daná situace bude řešit.

3 Káťa- chan Káťa- chan | E-mail | 24. března 2013 v 16:22 | Reagovat

Moc povedená povídka. Je nezvyklá v tom, že člověk je zvyklý, že Nebelvíři jsou ti hodní a téměř všichni Zmijozelové ti zlí. Ale nic proti tomu nemám, upřímně Ron ani není moje nejoblíbenější postava. Tou je Nevill a Lenka :-D

4 kali kali | 25. března 2013 v 8:25 | Reagovat

Další kapitola,si báječná :)
Takže nakonec to skutečně došlo k vážnému zranění,sem zvědavá na tresty provinilců,Brumbál žřejmně chce vyhodit jen iniciátora :-x
Moc se mi líbilo Harryho nadšení s adopcí,bylo to rozkošné :-)

5 fin fin | 25. března 2013 v 17:26 | Reagovat

ano, ron je opravdu příšerný, myslím, že by potřeboval pár pořádných přes čumák :-? a kvůli tomu vyloučení bych ho ani nelitovala, může si za to sám :-!

6 Ajka Ajka | 25. března 2013 v 21:10 | Reagovat

Jé, děkuju moc za komentáře :) Máte pravdu, Ron se zachoval ohavně a taky neodejde bez trestu, to se nebojte... zkusím další část přeložit v podobném čase :)

7 Arwenka Arwenka | 26. března 2013 v 6:34 | Reagovat

Tvá rychlost je obdivuhodná, nepřišlo mi, že by v nějakých pasážích tvůj překlad byl slabý, prostě prima počteníčko, za které ti moc a moc děkuji.

No trochu mě irituje Ron, přeci jen jsem zvyklá, že není takový *sviňák*, no ale tak uvidíme kam tato neotřelá povídka nás zavede.

8 sisi sisi | 1. července 2015 v 0:18 | Reagovat

ta administrativa s dědictvím a adopcí je dost drsná, ale držím jim palce, aby zdárně propluli a našli vzájemné pocity sounáležitosti a dobré rodiny. :-)  :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama