close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více






1. kapitola - Vzpomínky na místo, které nikdy nenavštívila

12. března 2013 v 13:14 | Kate, Ajka |  Dědic stínů
1. kapitolka, už něco víc říkající :) Užijte si ji a komentujte!


1. kapitola - Vzpomínky na místo, které nikdy nenavštívila

"Ať je to tedy NEBELVÍR!!!"
Ozval se ohlušující potlesk, když si malinká černovlasá dívenka sundala zalátovaný klobouk, který byl pro ni až příliš velký, takže jí padal přes oči, a rozběhla se ke stolu, odkud se ozýval největší jásot.
Ostýchavě se posadila na místo, které jí uvolnili dva starší spolužáci, a se širokým úsměvem dál sledovala zařazování. Po ní už následovali pouze tři noví prvňáčci, kteří byli postupně rozděleni do Zmijozelu a Mrzimoru. Slavnostní obřad konečně skončil a ředitelka školy, profesorka McGonagalová, se postavila do čela stolu. Veškerý hovor okamžitě utichl.
"Vítám vás všechny v novém školním roce…"
Černovláska se opět široce usmála, a zatímco probíhal projev, rozhlédla se kolem sebe.
Už jako malá se nemohla dočkat chvíle, kdy tady bude smět být. Vždycky, když byla nucena doprovázet své dva starší bratrance a sestřenici, kteří pro ni ovšem byli jako vlastní sourozenci, na nástupiště devět a tři čtvrtě, tajně jim záviděla a nejednou ji přepadla touha naskočit do mohutného vlaku taženého červenou lokomotivou a potají odjet do Bradavic. A letos zde konečně začala studovat.
Vzrušení, které cítila v celém těle, když poprvé z loďky plující po jezírku spatřila mohutný hrad, v ní stále plálo a zdálo se, že každou minutou snad ještě víc narůstá. Nikdy předtím zde nebyla. Ale jakýmsi záhadným způsobem jí to zde připomínalo domov víc, než prostorný byt v Londýně, kde se svou maminkou bydlela. Bylo zde něco známého. Něco, co ji k sobě volalo a přitahovalo. Jakési vzpomínky, o kterých nevěděla, že je má, jí ukazovaly toto místo jako ten pravý domov, kam patřila.
Kdosi jí jemně poklepal na rameno.
"Emmo?" ozval se příjemný hlas.
Pohlédla svýma zelenýma očima na hnědovlasého nebelvírského studenta čtvrtého ročníku a dlouze si ho změřila. Věděla, že jej zná. Jen si ho hned nedokázala vybavit. Chlapec se usmál, jelikož si správně vyložil její rozpaky, na malý okamžik se zatvářil soustředěně a konečky jeho kaštanově hnědých vlasů začaly měnit barvu a získávat jakýsi namodralý odstín.
"Teddy!" vykřikla Emma nadšeně, když konečně poznala svého kamaráda.
"Vypadáš tak nějak…jinak," pokrčila omluvně rameny, aby vysvětlila předešlou situaci.
"Myslíš tím nudně?" uchechtl se Lupin a přisedl si vedle ní.
"Nerad jsem se vzdal té modré, ale po loňských událostech potřebuju být co nejméně nápadný," přiznal lehce provinile.
Když jeho mladší kamarádka tázavě nadzvedla obočí, mávl rukou a lhostejně řekl: "Ale to je na dlouhé vyprávění. Jednou ti to povím. Teď však k tomu důležitějšímu. Vicky mi říkala, že ses sem nehorázně těšila. Tak jak se ti tady zatím líbí?" zeptal se zvedně.
Emmě se zelené oči rozzářily nadšením. Teddy se usmál.
"To beru jako odpověď," zamumlal pobaveně.
"Já nevím. Připadám si tady neskutečně doma. Jako bych to tady znala," přiznala po chvíli černovláska.
Lupin se ušklíbl.
"To máš z toho, že jsi pořád poslouchala vyprávění svých bratranců," vysvětlil.
"A co tvoje mamka? Jak se má?" zeptal se po chvíli.
Emma se kousla do rtu.
"Popravdě řečeno jsem si myslela, že bude vyšilovat, že sem odjíždím. Přece jenom, v poslední době se dějí fakt divné věci. Snažila se to přede mnou ututlat, prý že jsem ještě moc malá, ale toho si vážně nejde nevšimnout. Ale zdálo se, že nakonec byla ráda, že sem jedu," řekla zamyšleně.
Její společník si povzdechl. Oba moc dobře věděli, co se myslí tím "fakt divné věci". V posledních měsících se stále víc a víc začaly v Denním věštci rojit zprávy o záhadných zmizeních a děsivých úmrtích. Zdálo se, že starší kouzelníci měli tušení, co za tím vším stojí. A to něco jim nahánělo husí kůži a mrazení po zádech. Nikdy o tom však nemluvili. Jako by se snad jen báli to vše vyslovit nahlas. Emma si ale dala lehce dvě a dvě dohromady. Už kdysi zaslechla svou matku a její sourozence mluvit o jakési válce a o nějaké záhadné postavě, kterou nazývali Ty-víš-kdo. Z tlumeného rozhovoru pochopila, že její rodina měla s tím vším něco společného. Když se však na to zeptala, její mamince se v očích náhle objevily slzy, celá zbledla a bez vysvětlení ji poslala do svého pokoje. Od té doby se Emma už nepokoušela o tom se svou rodinou mluvit.
Ovšem nevzdala to úplně. Když byla jednou na Příčné ulici, kde měl její strýc krámek se žertovnými předměty, tajně odběhla do zdejší knihovny a na vlastní pěst si pokoušela najít informace. Tušila, že šlo o události, které nebyly zas až tak dávné. Ale s hrůzou zjistila, že žádné kroniky posledních několika desetiletí neexistují. Pokusila se proto zeptat knihovnice, jestli neví o nějaké válce, probíhající před deseti lety. Postarší čarodějka se však jen zajíkala a prudce zavrtěla hlavou. A tehdy i Emmě poprvé přeběhl mráz po zádech.
Co tak děsivého se mohlo stát, že se o tom všichni bojí mluvit, a dokonce i zapsat jakýkoliv záznam?
Něco jí tiše našeptávalo, že rozluštění této otázky by mohlo přinést odpověď, po které už dlouho toužila. Z reakce její maminky snadno vyvodila, že to všechno snad mělo něco společného s tím, proč Emma vyrůstala bez otce. Nikdy jej nepoznala. A dokonce ani nenesla jeho příjmení. Když byla menší, myslela si, že její maminka a tatínek se prostě jen nepohodli a on je obě opustil. Proto se o něm v rodině nikdy nemluvilo. Později pochopila, že to bylo přesně naopak. Myšlenka na Emmina otce nejspíš její maminku, a dokonce i celou rodinu, stále ještě bolela, takže o něm nebyla schopna nikdy mluvit. Neexistovalo nic, co by jej připomínalo. Žádné předměty, žádné fotografie. Žádná vzpomínka. Kromě té, kterou v mysli střežili ti, co jej znali, jako ten nejvzácnější poklad.
"Kdo je to?" zeptala se Teddyho a ukázala k profesorskému stolu.
Vedle ředitelky školy seděl postarší muž s vyhublou tváří, který na ni neustále shlížel. Jeho výraz byl tajemný. Jako by se v něm mísila nenávist se zkoumavým pohledem a snad i něčím, co vypadalo jako starost. Lupin nejprve pořádně rozžvýkal sousto, které měl v puse, a až pak odpověděl.
"Profesor Gilbert. Dávej si na něj pozor. Je tak trochu podivín. Dokonce i ostatní učitelé se mu snaží vyhýbat. Ne, že by svůj předmět neovládal mistrovsky. Na obranu proti černé magii je výborný. Ale jde z něj tak trochu při hodinách strach. Nemá mezi studenty žádné oblíbence. Má pouze ty, které nenávidí ještě o něco víc, než ostatní. Což jsem třeba já," prohlásil s hořkostí v hlase.
Emma nevěděla proč, ale náhle si byla jista, že ona bude další ze skupinky těchhle "šťastlivců". Neměla ani tušení, že ji celou dobu pozorují tři páry očí, patřící postavám ukrytých ve stínech.
***
Teprve když procházela chodbami a nekonečnými schodišti Bradavic spolu se skupinkou ostatních prvňáčků, v jejímž čele šla mladá prefektka, začala si uvědomovat, že hrad nějakým záhadným způsobem opravdu zná. Ačkoliv zde ještě nikdy nebyla, všechno jí náhle připadalo neskutečně povědomé. Jako by to vše snad už viděla ve svých snech. Konečně prošla spolu se svými spolužačkami nebelvírskou společenskou místností a ocitla se ve své nové ložnici se čtyřmi postelemi. Někdo - nejspíš domácí skřítkové - již nahoru vynesl všechna jejich zavazadla. Natáhla se pro svůj kufr se jmenovkou Emma Weasleyová, vytáhla z něj pyžamo, natáhla se na první volnou postel a okamžitě usnula.
Zdál se jí zvláštní sen. Sen, plný jakési stříbřité mlhy rozprostírající se v temné jeskyni. Když se však uprostřed noci s podivným pocitem probudila, už si jej nebyla schopna vybavit.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Káťa- chan Káťa- chan | E-mail | 12. března 2013 v 22:00 | Reagovat

Páni, zatím to vypadá moc zajímavě... A ten profesor Gilbert, to je nástupce Snapea?? :-D

2 Caira Caira | 16. března 2013 v 21:00 | Reagovat

Oh... Profesor Gilbert je děsivý. A ty záznamy, běhá mi z toho mráz po zádech.
Uvidíme, jak se vyvrbí další kapitoly. Zatím to vypadá hodně dobře :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama