15. února 2013 v 13:36 | Ajka
|
Slavte, slavte!! Moje nová-super-rychlá-beta-Jenny (tímto jí moc děkuji!!) mi stihla opravit kapitolu za den, takže to tu máte už dneska. Doufám, že se bude kapitolka líbit :) Komentujte!
Periously: První nábory Malé famfrpálové ligy přinesly několik "překvapení" - dva namíchané týmy, přičemž v jednom z nich se stal Harry chytačem a Draco střelcem. Lucius se Snapem se snaží vyřešit Harryho situaci a přijdou na nápad s pokrevní adocpí.
5. října 1991 - Sobota
Harry, Hermiona a Draco seděli na schodech u vchodu do Bradavic. Právě dosnídali a Harry s Dracem se snažili přijít na nějakou zábavu, díky které by se vyhnuli domácím úkolům. Hermiona je poslouchala jen na půl, protože si četla ve své učebnici Přeměňování.
"Mohli bychom se jít podívat na toho psa," prohodil Draco.
Hermiona zvedla hlavu a na oba se varovně zahleděla. "Víte, co nám řekl profesor Snape. Chcete se s ním dostat do maléru?"
Draco se na Hermionu zamračil. Harry odpověděl: "Co takhle na to zkusit zapomenout, dobře?"
"Ale nemyslíš, že bychom ho měli Hermioně ukázat?" trval na svém Draco.
"Já ho nechci vidět!" ohradila se.
"Prostě to nech plavat, Draco," řekl Harry podrážděně a hřbetem ruky si promnul jizvu.
"Co se děje, Harry?" zeptala se Hermiona.
"Já ne…"
"O-o-omluvte mě, d-d-děti," koktal profesor Quirell, který se za nimi objevil. Zastavil se a pohlédl na ně. Harry sebou trhl a Draco se zamračil. Profesor OPČM se pokusil usmát, ale byl to chatrný a neupřímný úsměv. Rychle odkráčel pryč.
"Harry?" ozvala se Hermiona tiše, když byl profesor OPČM v půli cesty k branám pozemku.
Harry si promnul jizvu a pak potřásl hlavou. "Jsem v pohodě."
Hermiona už se chystala něco říct, když jí dloubanec a zamračený pohled od Draca přinutily vrátit se ke své učebnici.
Draco nakrčil nos. "Hrozně smrdí."
"To jo," souhlasil Harry. Jizva ho pořád pobolívala, ale bolest slábla. Znovu si ji promnul. "Páchne tak strašně po česneku, že by mě zajímalo, jestli se tak snaží odpudit upíry."
"Možná, ale v Bradavicích žádní upíři nejsou," namítl Draco.
"Upíři přece nejsou skuteční, že ne?" zeptal se Harry nevěřícně.
Hermiona poznamenala posměšným, hlubokým hlasem: "Slyšela jsem, že profesor Snape je upír."
Všichni tři okamžitě propukli v smích. Drby o tom, že Snape je ve skutečnosti upír, byly staré a chatrné. Opravdu, jediná věc, která by tomu nasvědčovala, byl profesorův černý hábit. Všechny děti ho viděly jíst a dokonce i ti, kteří nepatřili do Zmijozelu, věděli, že se po ránu neobejde bez šálku kávy. Draco si byl jist, že upíři si na kávě příliš nezakládají a Hermiona souhlasně přikývla.
"Copak ho nikdo neviděl na denním světle?" zeptal se Harry ironicky. Přeci jenom, byl na jejich náběru Malé ligy a to bylo slunečné odpoledne!
"Slunce mám docela rád," ozval se zpoza jejich zad povědomý hlas. Všichni tři úlekem vyjekli a otočili se na profesora, o kterém se zrovna bavili. Zvedl ruku a začal odpočítávat na prstech: "Nikdy jsem při školním trestu nepil studentům krev, mám odraz, nemám netopýra za domácího mazlíčka, ani se jako zvěromág v netopýra neproměňuju a na měsíc vyjí vlkodlaci, ne upíři."
Draco se uchechtl a Harry se usmál. Hermiona se začervenala studem, že vůbec s tím hloupým tématem začala.
"Neměli byste tu vy tři pobíhat jako splašení maniaci ve snaze vyhnout se do neděle domácím úkolům?" zeptal se Snape přísně.
"Já se učím na Přeměňování," poukázala Hermiona.
"To vidím, slečno Grangerová." Pohlédl na učebnici a zamračil se. "Měla byste se více bavit." Přivolal si její knihu a brašnu. Zaprotestovala a pokusila se zachytit knihu ve vzduchu. Snape nacpal knihu do brašny, zmenšil ji a strčil do kapsy. Pak řekl: "Bude na vás čekat po večeři. Teď, pane Pottere, pane Malfoy, když se vydáte ke Stojícím monolitům, objevíte několik zajímavých kamenů. Jsem si jistý, slečno Grangerová, že je budete schopna identifikovat." Snape pak děti vyhnal od schodů a sledoval je, jak se ženou po cestičce ke zvláštním Stojícím monolitům, kolem kterých vedla cesta na famfrpálové hřiště.
Obnovil hřející kouzlo na svém plášti, nasadil si rukavice a vydal se po cestě k bráně, kde se přemístil.
NCNCNCNCNC
O pár sekund později se Snape objevil před Malfoyovic panstvím. Překročil hranice a vydal se ke vchodovým dveřím, kde zaklepal. O moment později se dveře otevřely a domácí skřítek mu pokynul dovnitř. Následně ho odvedl do salonku, kde se Lucius probíral několika papíry. Na nose měl brýle s půlměsícovými obroučkami.
"Už potřebuješ brýle, Luciusi?" popíchnul ho Snape.
"Jen na chvíli," řekl, sundal si brýle a schoval je do vnitřní kapsy hábitu. "Příští rok mám schůzku s očním léčitelem, který vyvinul nové kouzlo pro zlepšení zraku u stárnoucích očí."
"Zní to spíš jako experiment," podotkl Snape skepticky.
Lucius přikývl, sroloval své papíry a také je schoval do kapsy. "Nicméně tento léčitel má vynikající pověst a já ty brýle opravdu nesnáším."
Lucius doprovodil Snapea ke krbu. Ten do něj vhodil třpytivý, černý prášek a řekl: "Dům paní Figgové, Zobí ulice!"
Ani ne o minutu později se ozval jasný hlas paní Figgové: "Severusi, drahoušku! Jste to Vy?"
Lucius se uchechtl, ale Snape ho svým temným pohledem rychle umlčel. "Paní Figgová, můžeme projít skrz?"
"Samozřejmě, drahoušku. Jen pojďte," odpověděla vesele.
"Ty první, drahoušku," zasmál se Lucius.
"Zmlkni," zamumlal Snape a prošel skrz.
NCNCNCNC
Paní Figgová oběma čarodějům ochotně pomohla s výběrem vhodného mudlovského oděvu, ve který hodlali přeměnit své kouzelnické hábity. Oba na sobě měli kalhoty a vysoké boty. Nicméně Lucius zvolil spíše formálnější oblek pod drahým, ručně dělaným bavlněným kabátem. Snape dal přednost jednoduché bílé košili s kravatou a saku, které ladilo s jeho kalhotami. Přes to si přehodil delší plstěný kabát. Teď byli připraveni vyrazit k Dursleyovým.
Petunie pekla v pečlivě uklizené a čisté kuchyni sušenky k dortu, který právě dodělala. Dudley si v pokoji psal s kamarády a nejspíš přitom hrál na počítači svou nejnovější hru.
Vernon seděl ve svém nejoblíbenějším křesle v obýváku, popíjel už třetí pivo a sledoval fotbal. Když se objevila reklama, přepnul na jiný kanál.
Nejdřív si ani jeden z nich nevšiml precizního zaklepání na dveře. Podruhé jej zaslechl Vernon, ale rozhodl se ho ignorovat. To nebyla jeho práce. Po třetí to byla Petunie, kdo zaslechl klepání, zrovna když vyndávala plech z trouby.
"Dojdu tam, Vernone, drahoušku! Neobtěžuj se!" zavolala z kuchyně. Petunie si rychle sundala zástěru a chňapky a spěchala ke dveřím. Upravila si vlasy, nasadila svůj nejpřívětivější úsměv a otevřela dřív, než by museli návštěvníci zaklepat počtvrté.
Jakmile spatřila dva poněkud oficiálně vypadající muže, její úsměv začal uvadat. Jeden z nich měl úplně bílé vlasy, pečlivě svázané dozadu. Vtíravě se na Petunii usmíval. Druhý, mnohem mrzutější, vypadal spíš jako obchodník. Petuniin úsměv byl nadobro pryč.
"Ano?" zeptala se nejistě. "Mohu vám s něčím pomoci?"
Lucius promluvil a k překvapení Petunie i Snapea vytáhl plastový obal na mudlovský osobní průkaz. "Kouzelnický úřad pro ochranu dětí, paní Dursleyová. Můžeme jít dál?"
Při zmínce slova "kouzelnický" se Petunie zamračila. V očích se jí objevil tvrdý výraz a své tenké rty pevně stiskla k sobě. Neodpověděla, místo toho se otočila zpátky k domu.
"Vernone! To jsou oni!" sykla pištivě.
I když pouze šeptala, Vernon poznal ten tón, který projel jeho pivem příjemně opojenou myslí a přinutil ho okamžitě vystřízlivět. Jak nejrychleji mohl při své váze, zvedl se a došel ke dveřím. Zastavil se mezi Petunií a těmi pochybnými zrůdami.
"Kluka jste si odvedli do školy, takže jsme s ním skončili," ušklíbl se Vernon. Snape sebou cukl, když mu na tváři přistály sliny od toho, jak Vernon prskal.
"Smíme jít dovnitř a promluvit si o tom, pane Dursley?" Luciusovo chování bylo otevřené a přátelské, ale v hlase pevném jako ocel mu zněla výhružka. Vernon rychle ucouvl a Petunie musela hbitě uskočit do předsíně, aby neskončila rozmačkaná svým vlastním manželem.
"Pojďte dál!" vyštěkl Vernon a svýma malýma očima sledoval, jak oba kouzelníci nenuceně vešli dovnitř. Pak za nimi zabouchl dveře.
Lucius si sedl do Vernonova oblíbeného křesla, zatímco Snape nad nábytkem ohrnul nos a vykouzlil svůj oblíbený: jednoduchou dřevěnou židli. Upjatě si sedl, naproti Luciusovi. Vernon s Petunií se posadili na pohovku. Snape si všiml, jak pod Vernonovou vahou zlověstně zavrzala. Byl v pokušení prohnuté dřevo ještě víc zatížit, aby pod Vernonem ruplo, ale odolal pokušení. Potřeboval jejich podpis. Odplata může přijít později, když už bude mít jistotu, že Brumbál nebude moci zasáhnout.
Vernon promluvil dřív, než mohl Lucius, a poukázal na další Albusův prohřešek. "Ten dědek, Brumla, nám poslal nějakej směšnej dopis, že Harry se má fajn. Napsal jsem mu zpátky s tím, že v žádném případě nechceme, aby se tu ta zrůda objevila!" Snape na něj zíral a snažil se skrýt ohromení, které jej na okamžik přepadlo. "Pokud jste tu, abyste mi řekli, že za něj mám nějakou zodpovědnost, tak vám povím to, co jsem se snažil říct Brumlovi, když nám tu zatracenou věc položil ke dveřím: není náš!"
Zrůda! Věc! Snape jim chtěl ublížit, ale varovný pohled od Luciuse ho donutil uklidnit se. Temně se na ně zamračil.
"Jsme tu, abychom vám oznámili, že se sem Harry Potter nevrátí, pane Dursley," odpověděl Lucius, jako by si Vernonova rozhořčení nevšiml.
Vernon zaváhal. "Brumovald změnil názor?"
Snape se vmísil do rozhovoru. Chtěl vědět, co "Brumovald" Dursleyovým řekl. "Co vám přesně Albus Brumbál řekl?"
Petunie odpověděla: "Říkal, že se její syn v létě vrátí a že se nemáme ani opovážit ho dotknout."
Vernon se ušklíbl: "Mlel něco o týrání a tak, ale asi si ten starej blázen neuvědomuje, jaká máme s tím klukem trápení. Na jednom nebo dvou pohlavcích přeci není nic špatnýho…" Odmlčel se, když v očích tmavovlasého čaroděje spatřil čirou nenávist.
Lucius se zvedl z křesla a podal Dursleyovým potřebné dokumenty. Také on měl vztek, ale potřeboval odsud mladšího čaroděje dostat dřív, než se rozhodne dát svůj vztek najevo. Konec konců, na to bylo ještě brzy.
"Co je to?" Vernon zíral na dokumenty, ale nevzal si je.
"Podepsáním těchto dokumentů se vzdáte všech svých práv ohledně Harryho Pottera," shrnul Lucius obsah dokumentů.
V Petuniiných očích se objevil záblesk radosti. "Takže se už nevrátí?"
"Nikdy," odpověděl Lucius a nuceně se usmál.
Vernon si přesto dokumenty nepřevzal, a když se pro ně Petunie natáhla, chytil ji za zápěstí. "Ten Brumbál říkal něco o ochranách, Pet. Ať se o kluka stará někdo jinej, ale budeme v bezpečí?" Zamračil se na ně. "Nechceme, aby se tu někdo z vás pořád ochomýtal. Budeme v bezpečí?"
"Můžu Vás ujistit, pane Dursley, že nikdo v kouzelnickém světě se o Vás a Vaši rodinu nezajímá." Lucius rychle pohlédl na Snapea a ušklíbl se tak, aby to viděl jen on.
Petunie popadla dokumenty, zvedla se a odešla do kuchyně pro pero. Popadla jej a rychle dokument podepsala. Pak se vrátila do obýváku a podala papíry a pero manželovi.
"Pet," začal nejistě.
"Podepiš to, Vernone," nařídila mu. "Už ho nechci v tomhle domě a hlavně v blízkosti Dudleyho vidět!"
Vernon si vzal pero a podepsal to. Lucius vytrhl dokumenty zpod tlouštíkových baculatých prstů, decentně je sroloval a zářivě se na Dursleyovi usmál. "Než odejdeme, rád bych se ujistil, že veškerý majetek pana Pottera mu bude navrácen. Nenechal zde nic? Není tu, například, nic, co by patřilo jeho rodičům?"
"Nic tu není," řekla Petunie. "Nechtěla jsem, aby tu po Lily něco zůstalo. Klidně můžete odejít."
Ani jeden z nich se nenamáhal vrátit k paní Figgové a použít letax. Namístě se přemístili do sídla Malfoyů.
NCNCNCNC
Dobby, domácí skřítek rodiny Malfoyů, přinesl pánovi a jeho hostu čaj. Snape si pročítal dokument, který Dursleyovi podepsali. Už jej četl nesčetněkrát, ale pomáhalo mu to nemyslet na odmítavý postoj Dursleyů k Harrymu.
"Luciusi, Harry je teď bez opatrovníka. Uvařit lektvar mi bude trvat přibližně týden." Nezmínil se, že jen sesbírat potřebné ingredience mu zabralo týden. "Nemůže si mezitím na Harryho někdo činit nárok?"
Lucius se usadil ve svém oblíbeném křesle a natáhl si nohy. "Projdi si znovu ten dokument, Severusi. Možná, že je to díky právnické hantýrce poněkud nesrozumitelné, ale jsi teď Harryho dočasným opatrovníkem."
Snape zamžoural na dokument a konečně našel tu určitou sekci napsanou tím nejdrobnějším písmem. Lucius přivolal lupu, kterou mu podal, aby mohl drobné písmo snáze přečíst. Po několika minutách Snape vzhlédl.
"Takže odteď mám třicet dní na dokončení adopce," shrnul to.
"Ano a adopce bude zcela tajná. Jen můj kontakt na ministerstvu bude vědět, že jsi Harryho opatrovník." Lucius se samolibě usmál. "Pokud bude Brumbál zvědavý, nenajde nic, co by zodpovědělo jeho všetečné otázky."
Snape si povzdechl. "Ale zjistí, že jeho opatrovnictví nad Harrym bylo zrušeno."
"Pravda," přikývl. "Nicméně budeme věřit v ředitelovu aroganci. Myslí si, že je Harryho oprávněným opatrovníkem, takže by neměl mít důvod myslet si něco jiného. Ale nespoléhal bych na to, Severusi."
Snape vzhlédl a vzpomněl si na Luciusovu poznámku ohledně ředitelova postoje během dnešního náboru hráčů do Malé ligy. "Podle tebe už něco tuší," odtušil.
"Určitě ne adopci nebo něco takového. Věřím, že Brumbál se nezajímá o vztah, který se mezi tebou a Harrym vyvíjí." Lucius si zamyšleně poklepal na spodní ret. "Kdyby byl chlapec zařazen do Nebelvíru, myslíš, že by se do Harryho života víc vměšoval?"
"Bezpochyby," potvrdil Snape. "Než byl Harry zařazen, byl příkladným vzorem obav. Minerva rozhodně nemá ke svým lvům nijak blízko a Harry spíš potřeboval někoho, kdo by se staral o jeho zájmy, ať už by byly jakékoliv." Snape se lehce ušklíbl, když si uvědomil, že kdyby chlapce nepoznal lépe, jak by jeho špatné jednání s ním nahrálo Brumbálovým intrikám - hrál by si na ochránce před tím velkým, zlým umaštěncem ze sklepení. Nad tou myšlenkou se mu udělalo špatně.
NCNCNCNCNC
Stojící monolity se rozprostíraly kolem cesty, která vedla na famfrpálové hřiště. Za ta léta tu spousta studentů trávila volný čas buď hraním, anebo - za teplejších dnů - jako únik do chladivého stínu.
Bylo jich celkem devět, hrubě opracovaných ve tvaru obdélníků, přičemž nejvyšší byl pětkrát vyšší než Draco. Už jen pět stálo a tvořilo tak pomyslný kruh. Zbývající čtyři spadly. Jeden spadl ve směru svého souseda, druhý dovnitř kruhu, třetí také spadl na svého souseda, ale rozlomil se na tři kusy, z nichž dva se nacházely uvnitř kruhu a třetí vně, a poslední spadl za zbývající stojící kameny.
Tři kamarádi se vydali každý k jednomu ještě stojícímu kameni a zkoumali malé kamínky v jeho okolí. Hermiona jim při tom vyprávěla o jejich historii.
"Podle Bradavických dějin tu monolity stály ještě před příchodem zakladatelů. Podle nich je vybudoval Merlin, aby tvořily kruh, který je podobný Stonehenge, ale ukrývá v sobě mnohem silnější magické vibrace."
Harry ji přerušil: "Ty kameny jsou kouzelné?"
Hermiona se dotkla nejbližšího kamene. "No…považují se za kouzelné. Ale modrý vápenec je obyčejný kámen, na který když naliješ vodu, zbarví se do tmavě modra. Nemá žádné speciální magické schopnosti."
"Mýlíš se," řekl Draco a zakroutil hlavou. "To je jedna z věcí, které mudlorození neví. Každá přírodní věc má svou moc. Není ani dobrá ani zlá, je to prostě moc. Když zakladatelé hledali místo pro vybudování Bradavic, všichni ovládali magii živlů."
"Země, oheň, voda a vzduch," přikývla Hermiona. "Ale teď už se magie za magii živlů nepovažuje."
"Ale měla by," řekl Draco. "Všechna naše magie je založena na živlech, ale v době zakladatelů se čarodějky a kouzelníci vyznačovali jedním živlem, který ovládali nejlépe."
"Takže se zaměřovali pouze na určitý druh magie," shrnul to Harry. "Ale co to má společného s tím, jestli jsou kameny kouzelné?"
Draco si stoupl a podíval se na Hermionu a Harryho, kteří čekali na jeho odpověď. Dotkl se rukou jednoho z kamenů. "To je jasné: země. Kameny pochází ze země, která je jednou z nejsilnějších magií. Země vše spojuje."
Harry se usmál a také položil svou ruku na kámen. Ucítil, opravdu lehce, jak se ke kameni natáhla jeho vlastní magie a náhle jej prostoupil příjemný pocit sounáležitosti. Draco se uchechtl nad kamarádovým blaženým výrazem.
"Vidíš? Harryho magie ví, že kameny jsou kouzelné," prohlásil Draco.
Hermionu přemohla zvědavost a přistoupila blíž. "Cítíš něco, Harry?" zeptala se.
Harry hned neodpověděl. Snažil se najít ta správná slova, kterými by ten zvláštní pocit popsal. "Je to …prostě…správné." Nedokázal vysvětlit, jak se najednou cítil klidný a jeho mysl rozjasněná. Ta slova tu byla, ale přišla mu příliš osobní, jako tajemství, které si chce člověk nechat za každou cenu pro sebe. Harry odtáhl svou ruku. "Cítíte něco vy?"
Hermiona se dotkla kamene, ale zakroutila hlavou. "Ty nemůžeš," řekl Draco. "Jsi mudlov…promiň!" vykřikl, když se Hermiona i Harry zamračili. "Chtěl jsem říct, že ani jeden z tvých rodičů nekouzlí, takže to nemůžeš cítit. Podle otce potřebuješ alespoň, aby oba tví rodiče kouzlili, i když sami budou mít mudlovské předky."
Hermiona se zamyslela. "Takže pokud si vezmu čaroděje, moje děti budou schopné magii živlů vycítit, že?"
Draco přikývl.
Konverzace byla najednou u konce, a tak se vydali prozkoumávat kamínky. Po několika minutách Draco nadšeně vykřikl, když zjistil, co našel. "Zlato! To je zlato!"
Oba kamarádi k němu přiběhli, aby si prohlédli hranatý kámen, z kterého vyčnívali kousky čehosi, co vypadalo jako zlato. Hermiona si kámen prohlédla. "To není zlato. To je pyrit."
"Vypadá jako zlato," trval Draco tvrdohlavě na svém a vzal si kámen zpátky.
"Falešné zlato," namítla Hermiona. "Jen tak vypadá, ale ve skutečnosti jím není."
"Je to zlato a já si ho nechávám!" Strčil si kámen do kapsy a dychtivě se sklonil, aby našel další.
Během půl hodiny našli žulu, slídu, živec, geodu1, kterou se jim povedlo otevřít o jeden ze spadlých monolitů, a další pyrit. Tou dobou už měli zmrzlé prsty a těšili se tak na teplo u krbu a oběd. Při cestě zpátky narazili na Snapea a Luciuse, kteří směřovali po cestě od vstupní brány.
"Našli jste něco?" zeptal se Snape.
"Já našel zlato!" prohlásil Draco a vytáhl z kapsy tři kameny, které vyhrabal v domnění, že jde o zlato.
Lucius si jeden vzal a prozkoumal jej. "To je pyrit," řekl. Protože se jeho syn zatvářil zklamaně, dodal: "Přesto jde o cenný kámen, v současnosti hojně využívaný k výrobě ochranných amuletů." Dracova tvář se rozzářila a Lucius se usmál. "Nech si je, a až budeme spolu doma, ukážu ti, jak z nich vyrobit amulety pro tebe a tvé kamarády."
"Skvělý!" Přestože nešlo o zlato, Draco se těšil na prázdniny, kdy z nich vyrobí něco užitečného.
"Pane profesore," ozvala se Hermiona a vytáhla ulomený kousek geody. "Nebyla jsem si jistá, co je tohle. Poznáváte to?"
Snape si převzal geodu a prohlédl si její fialové krystaly. Koutky úst se mu pozvedly v jemném úsměvu. "Ametyst, slečno Grangerová. Pokud z něj uděláte amulet, pomůže Vám vyčistit si mysl a soustředit Vaši magii. Jako prášek pak tvoří základ většiny protijedů. Skvělý nález," pochválil ji a Hermiona se začervenala.
"Pane," ozval se Harry, "mohl by amulet vyrobený z pyritu a ametystu sloužit jako ochrana a zároveň pomoct nám s magií podobně jako … jako to, co jste učil mě a Draca?" Ani Harry ani Draco ještě neřekli Hermioně o jejich hodinách Nitrobrany, takže byl Harry opatrný, aby nezmínil její název.
Snape položil Harrymu ruku na rameno a všechny je nasměroval zpátky do hradu, protože už začínala být zima. Za chůze odpověděl: "Myslím, že takový amulet by byl velice účinný." Harry se na něj tázavě zahleděl a Snape se ušklíbl. "Ano, amulet by poskytl žádoucí výsledek, Harry."
Harry se potěšeně usmál. Zatím to vypadalo, že Nitrobrana zabránila v návratu nočním můrám s jednorožcem. Ale Snape netušil, že Harry i přesto míval své obvyklé noční můry. Alespoň se už nevracely každou noc. Napadlo ho jen, že by mu amulet pomohl s Nitrobranou. Doufám, pomyslel si nadějně, že se s Dracem naučím je vyrábět.
Trio se chystalo zamířit do Velké síně na oběd, když je Snape a Lucius vyzvali, aby šli s nimi. Zamířili do sklepení a do Snapeových komnat.
"Pověšte si pláště a jděte si sednout ke krbu," nařídil jim Lucius. Svůj plášť poslal na jeden z háčků na Snapeových vstupních dveřích. Snape už tam byl a věšel svůj vlastní plášť, když se k němu přidaly ještě děti a soukaly se z plášťů, čepic a rukavic.
"Boty taky," dodal Snape, když uviděl jejich zablácené podrážky. Harry si sedl na podlahu, aby si je sundal a Draco se opřel o dveře. Hermiona zkusila kouzlo, ale povedlo se jí sundat jen jednu botu i s ponožkou. Zamračila se na Harryho a Dracovo tenisky, také si sedla na podlahu, kde seděl Harry, nandala si vzpurnou ponožku a sundala zbývající botu. Pak se přidala k přátelům u krbu, kde si všichni natáhli nohy, co neblíže k hřejivým plamenům. O pár minut později přehodil Snape přes každého teplou šálu, kterou vyčaroval z čistých kapesníků. Všichni mu potichu poděkovali.
Lucius se usadil do křesla a Snape odešel do kuchyně připravit čaj pro sebe a Luciuse a horkou čokoládu pro trio.
Když měli všichni v rukou hrnek něčeho horkého, počkal Snape několik minut, než promluvil. Snažil se mluvit otevřeně, přesto opatrně vážil každé slovo, když Harrymu sděloval, že navštívili jeho příbuzné.
Harrymu se podařilo alespoň částečně potlačit zachvění, i když byl poněkud zmatený z pocitu, který mu připomněl všechny staré rány a bolesti, které mu povětšinou způsobil jeho strýc. Tato drobná připomínka hrozila, že přeroste v paniku, a tak Harry zkusil jedno z dýchacích cvičení, která profesor učil jeho a Draca.
Snapea potěšilo Harryho cvičení, obzvlášť poté, co si všiml toho panického záchvěvu. Harry používal to, co se naučil na hodinách Nitrobrany, aby se uklidnil. Přesto si všiml jeho napjatých svalů, které značily, že je chlapec stále nervózní. Snape pokračoval v tom, jaký byl vlastně účel jejich návštěvy.
"Tvůj strýc a tvá teta se vzdali veškerých práv na tebe." Opět se Snape snažil být otevřený. Podle zamračeného pohledu s ním Lucius nesouhlasil. Ale pro něj byli Dursleyovi jako zašpiněný obvaz, který je třeba rychle strhnout, aby dál neubližoval již hnisající ráně. Bylo to tvrdé, ale nechtěl, aby chlapce svíral strach z toho, že by se k nim měl vrátit. Nebo, nedej Merline, nechtěl, aby se Harry držel možnosti, že by ho jeho rodina mohla jednou přijmout.
Harry nedokázal přes rostoucí paniku promluvit. V mžiku zapomněl na všechna dýchací cvičení, když ho napadla strašlivá myšlenka, kde stráví léto. Bude ho někdo chtít? Bude moct zůstat v Bradavicích? Nebo Bože, ne, půjdu do sirotčince!
Ale nejvíc ho svíralo pomyšlení na to, že i přesto jak byla jeho rodina zavrženíhodná, nechtěla ho. Nikdo ho nechtěl. Nikomu na něm nezáleželo2…
Harry se otočil, aby mohl hledět svému učiteli do očí. V dětských očích se zračil strach a zmatek a tolik emocí, až z nich bylo Snapeovi těžko u srdce.
"Harry," řekl Snape tiše a mírně se k němu naklonil. "Mně na tobě záleží." Protože byl velice uzavřený muž, nebyl dvakrát šťastný, že dával najevo své city k vystrašenému Harrymu před Dracem a Hermionou, ale byli to jeho přátelé. Snape věděl, že strach by přetrvával a pochybnosti by chlapce jen sužovaly, a tak bylo na jeho nejlepších přátelích, aby mu připomněli a ujistili ho, že Snape se staral o jeho blaho, že někomu na něm opravdu záleželo. Časem by si Harry jistě uvědomil, že to nebyl jen Černý pán, komu na něm záleželo. I jeho přátelům na něm záleželo.
Harry se několikrát zhluboka nadechl a kývl na Snapea. Hermiona mu položila ruku na předloktí. "P-pane?" Naštvaný, že koktal, několikrát se znovu nadechl, než pokračoval. "A co léto? Kde budu bydlet?"
Snape ještě nechtěl Harrymu prozradit plán ohledně adopce, protože kdyby se něco zvrtlo, nechtěl to být on, kdo by chlapci zkazil veškerou naději. To nejmenší, co mohl udělat, bylo ujistit ho, že rozhodně bude mít, kde zůstat. Ale i tak to nebylo dost.
Draco vypískl: "Mohl bys bydlet u nás!"
Lucius tiše zaklel. Rozhodně nepočítal, že by Harrymu jeho syn nabídl přístřeší v sídle Malfoyů. Draco nasadil prosebný pohled, ale Lucius jeho návrh nemohl schválit. "Pan Potter nás může navštívit, ale nemůže s námi bydlet. Vzhledem k naší… spletité historii…by to nebyl rozumný krok."
I když by Lucius neváhal - v případě nouze - nabídnout Harrymu domov, byl by to ohromný risk. Malfoyovi si pomalu znovudobývali určitou podporu v kouzelnické společnosti, ale bude trvat ještě roky, než jim bude plně důvěřovat strana dobra. Pro něj, jako pro bývalého Smrtijeda, by přijetí Chlapce, který přežil pod svou střechu způsobilo otevřenou nenávist od těch, co alespoň trochu důvěřovali Malfoyovi staršímu.
Snape byl také bývalý Smrtijed, ale to, že se za něj přimluvil a zaručil ředitel Bradavic, mocný čaroděj a zároveň člen Starostolce, udělalo hodně. A navíc byl a stále je učitelem mladých studentů. Možná by jej neoznačili za nejoblíbenějšího profesora, ale všichni jeho bývalí studenti, s kterými se Lucius setkal, k němu měli určitý respekt.
Možná by to vyvolalo pár zvednutých obočí a drbů, ale nakonec by kouzelnický svět přijal fakt, že Snape adoptoval Harryho Pottera.
Nicméně, Harry si stále dělal starosti. Nerad nevěděl, co očekávat, a i když věřil, že by profesor Snape našel místo, kde by mohl v létě zůstat, zneklidňovalo ho, že to neví TEĎ. Ať už by to místo bylo kdekoliv, stejně by to znamenalo učit se novým pravidlům, zvykům jeho nové rodiny a i tak to nezaručovalo, že by ho měli rádi. Co když by skončil hůř než v přístěnku pod schody?
Harry odložil šálek se zbytkem čokolády na zem, přitáhl si přehoz těsněji k tělu a zíral do hypnotizujících plamenů v krbu.
Snape se zamračil. Harryho obavy v malém obýváku nabývaly na vážnosti. Pořád nepovažoval za rozumné prozradit chystanou adopci, ale potřeboval chlapce rozptýlit.
"Harry, možná bych ocenil tvou pomoc při přípravě lektvaru," prohodil Snape.
Toto vytrhlo Harryho z jeho myšlenek, a tak se znovu otočil čelem ke svému profesorovi. "Jakého lektvaru, pane?"
"Takového, který vyžaduje tvou pomoc," odpověděl neurčitě, ale s vědoucím úsměvem.
Harry pokrčil rameny a přikývl. "Proč ne. Rád pomůžu, pane."
1 Jedná se o horninové těleso, jinak se jí říká drúza, které má nejčastěji uprostřed větší či menší dutinu vyplněnou krystaly křemene a jiných nerostů
2 V originále Nobody cared.
Děkuji za překlad, jsi opravdu dobrá a pochval svoji betu za vydařené dílo. Taky jsem chvíli betovala, takže vím, co je to za práci.... Už se moc těším, až Brumbál zjistí, jak ho obešli ohledně Harryho opatrovnictví, to bude teprve...dovol mi použít to slovo...mazec...