close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více






6. kapitola - Lovec a princezna

12. února 2013 v 14:54 | Kate, Ajka |  Poslední cesta temnotou
Nová kapitolka, poslední "na skladě", takže si ji užijte a komentujte :)


6. kapitola - Lovec a princezna

Obloha za okny byla černá, avšak pouliční lampy poskytovaly dostatek světla k tomu, aby byl schopen vidět, co se na ulici před domem děje. Dva mladí chlapci, evidentně ještě studenti, se právě vraceli nočním Londýnem domů. Nebylo pochyb o tom, že byli v "lepší náladě", díky čemuž se jim podařilo ignorovat stále houstnoucí chuchvalce mlhy. Ušli ještě několik kroků, než se náhle zastavili a instinkty je donutily rozhlédnout se kolem. Zvláštní pocit, a lezavý mráz jim zrychlil tep srdce. Ale temné stvoření se strupovitýma rukama spatřit nemohl ani jeden z nich. Harry kývl na sourozence Creeveyovi , kteří pochopili, seběhli do spodního patra, vyběhli z domu, a za chvíli už Denis na dva nic netušící mudly seslal matoucí kouzlo, zatímco Colin vyčaroval patrona, který zahnal mozkomora pryč.
Harry ještě malý okamžik počkal u okna, než si byl jistý, že neznámí chlapci jsou schopni pokračovat ve své cestě, a zaposlouchal se, až uslyšel známé cvaknutí dveří a následně ochranného kouzla, kterého ho upozornilo, že oba sourozenci jsou zpátky v bezpečí domu. Pak se teprve otočil na kouzelníka sedícího mlčky v křesle kousek od něj.
Draco Malfoy vypadal přesně tak, jako každý nováček po svém prvním úkolu. Úleva a překvapení z toho, že přežil, se mísily se zbytky adrenalinu. Pohled měl sklopený k zemi, jednou rukou si upravoval obvaz na ruce, pod kterou bylo záhadné zranění, o kterém nikdy nemluvil, a druhou si tiskl na ránu ve tváři, která stále ještě krvácela. Přistoupila k němu Lenka Láskorádová a podala mu balíček obvazů a mastičku na poranění.
"Chceš pomoct?" zeptala se.
Draco se lehce pousmál a zavrtěl hlavou. Vážil si, že blonďatá dívka je jedním z mála, kdo se nenechal strhnout předsudky k jeho osobě, a chovala se k němu jako ke každému jinému. To se naopak ale nedalo říct o Ronovi. Ten na svého bývalého školního rivala zarytě zíral, ve tváři neskrývaný odpor. Harry si usmyslel, že by si měl se svým kamarádem promluvit. Znal jej až moc dobře na to, aby věděl, že se nechá snadno vyprovokovat. A někdy je schopen vybouchnout i bez jakéhokoliv pádného důvodu.
"Jak se cítíš?" zeptal se Malfoye, který si mezitím otíral krvácející ránu.
"Stále trochu zmateně," připustil plavovlasý kouzelník a rozhlédl se po pokoji. Byl si jistý, že mu něco uniká. Jako by se snad všichni ostatní dovtípili, co se na ministerstvu stalo těsně před tím, než se přemístili, proč magický předmět nejen že nefungoval, ale také se i rozpadl, on sám však byl stále vyvedený z míry.
"Co ta rána? Kdo ti ji způsobil?" poznamenal opět Harry, i když tak nějak tušil odpověď.
"Ta malá holka," zamumlal Draco.
"Nesměj se," ohradil se, když si všiml, že se Potter zakřenil.
"Vypadala tak jemně a křehce… A přitom už bych proti ní nikdy bojovat nechtěl. Je pořádně nebezpečná," přiznal neochotně.
"Páni. Beru to jako pochvalu," ozval se náhle ode dveří pobavený ženský hlas.
Malfoy nadskočil ve svém křesle a vytřeštěně zíral na známou tvář mladé čarodějky, se kterou se dnes utkal, a nad kterou stále přemýšlel, protože si nebyl jistý, jestli je po svém zhroucení opravdu v pořádku.
Rudovláska - stále na sobě měla šaty, ve kterých ji viděl naposled - na něj mrkla, pak se otočila k Harrymu a z kabelky, kterou pořád tiskla v ruce, vytáhla modře světélkující magický předmět.
"Málem se mi jej nepodařilo vyměnit. Měla jsem štěstí, že mě Jacob schoval právě do toho pokoje. Jinak bych se k němu ani nedostala. A pak jsem musela předstírat škobrtnutí, aby se mi jej podařilo nenápadně prohodit," přiznala pyšně.
Potter uznale kývl a podal kouzelný model země Abigail, která vytáhla hůlku a pronesla pár zaklínadel. Světélkování okamžitě uhaslo a předmět zůstal matný a bez známek života.
V té chvíli už Malfoy pochopil, co mu tak uniká. Ta holka musela patřit k nim. Že by tajný špeh? Ale tak proč mu nyní připadá povědomější, než kdykoliv dřív?
Dívka se na něj otočila a usmála se. Vzala mu z rukou kelímek s mastičkou a sama začala ošetřovat jeho ránu.
"Přece jenom, jsem to byla já, kdo ti ji způsobil," ušklíbla se a s nadšením mu pohlédla do očí. V té chvíli se Dracovi málem zastavilo srdce. Překvapeně otevřel ústa a pak se i on usmál.
"Eliz? Jsi to ty?" zeptal se opatrně, přestože si byl jistý odpovědí.
Elizabeth Potterová přikývla a pak ho dlouze objala.
***
Přitáhla si těžký tmavý plášť blíž k tělu a tvář ukryla hlouběji do temné kápě. Rozhlédla se kolem sebe, zaposlouchala se a pak se hravě ukryla ve stínech. Svou přezdívku rozhodně nedostala pouze náhodou. Zaposlouchala se do kroků, které se k ní blížily. Automaticky stiskla v dlani hůlku, přestože si byla jistá, že ji dnes večer nebude zapotřebí. Skupinku mladých kouzelníků poznala na první pohled. Nebylo to zrovna dávno, co se s nimi utkala tváří v tvář. Byli to veskrze zbabělí a neschopní poskoci, sloužící jen jako přední voj pro mocné jádro Voldemortovi armády. Abigail věděla, že by jí nedělalo problémy se jich v okamžiku zbavit. Ale jejich zneškodnění by pro ni bylo zbytečné. A jen by vyvolalo zbytečné otázky.
Zhluboka se nadechla a upřela na ně svůj pohled. Pochybovala, že by některý z nich byl schopen odolat jejím schopnostem nitrozpytu. Nemusela se ani moc snažit, aby se jim dostala do hlavy. A brzy už ve své vlastní mysli spatřila vzpomínky, které nepatřili jí. Viděla ministra kouzel běsnícího vzteky. Jeho syna, který si rozzuřeně razil cestu zmateným davem. Vyděšené pohledy kouzelníků, kteří nevěděli, co vznětlivý Jacob v příštím okamžiku udělá.
Prohrabávala se dál a dál myšlenkami neznámých čarodějů, dokud neusoudila, že se nic nového nedozví. Uzavřela svou mysl a nechala je jít dál, aniž by kdokoliv z nich tušil, co právě provedla.
Otočila se a chystala pokračovat dál ve své obchůzce, když náhle ucítila na svém zátylku hrot hůlky.
Ztuhla na místě, jakmile uslyšela tichý a tajemný hlas.
"Můžeš být princezna stínů, ale proti temnotě samotné jsi bezbranná."
Vlastní hůlku stále tiskla v dlani, věděla však, že by bylo od ní nerozvážné ji teď použít. Proto se jen pomalu, avšak obezřetně, otočila, a upřela oči, ve kterých nyní plál hněv, zloba a proti její vůli i zájem, na vysokou postavu, tyčící se před ní. Lovec se z pod záhybů své kápě pousmál.
"Chtěl jsem vám pogratulovat za váš výkon na ministerstvu kouzel. Vyvolali jste pořádný skandál. Což už ses nejspíš dozvěděla z myšlenek těch hlupáků, nemám pravdu?" zeptal se, ona mu však neodpověděla a pouze na něj ledově hleděla. Jeho úsměv se tím ještě víc rozšířil.
"Myslel jsem, že budeš vděčná za mou pochvalu," řekl, předstíraje zklamání.
Pak jí rukou, ukrytou v černé rukavici, odhrnul pramínek neposlušných vlasů z tváře a pohladil jí prstem po tváři. Na okamžik se zdálo, jako by si snad Abigail jeho doteku užívala, pak však sebou cukla a tentokrát to byla ona, kdo namířil hůlkou na svého společníka. Hrot mířil přímo na Lovcovo srdce.
Tajemný muž se rozesmál štěkavým smíchem.
"To bys přece neudělala," podotkl sebejistě.
"Myslíš?" procedila skrz zaťaté zuby.
Lovec usoudil, že je načase nechat veškerých her. Pokrčil rameny a vytáhl ze záhybů pláště stočený pergamen.
"Naše dohoda zněla jasně. A já ji dodržel," pronesl a podal svitek Abigail.
Ta mu jej prudce vytrhla z ruky.
"Žádná dohoda nebyla," zavrčela.
Lovec se na ni upřeně zahleděl.
"To tvrdíš ty. Uvidíme se brzy. Pozdravuj ode mě Pottera," zamumlal, ještě jednou jí pohladil po tváři a pak se nehlučně přemístil.
Když princezna stínů zůstala konečně opat o samotě, roztřeseně se nadechla a pokusila se uklidnit své bušící srdce. Pak pohlédla na svitek obvázaný zlatočervenou stuhou, schovala jej do vlastního hábitu, a i ona se po chvíli přemýstila.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Caira Caira | 12. února 2013 v 17:51 | Reagovat

Elizabeth. Jsem moc ráda, že je konečně na scéně. Už jsem se na ni těsila. A to, jak se zachovala k Dracovi, sladké...
Abigail se nezdá. Mít kšefty se samotným Lovcem, páni. Jsem moc zvědavá, jak to bude dál pokračovat. Coufám, že autorka pošle co nejdřív novou kapitolu.

2 Mia Mia | 11. srpna 2013 v 1:34 | Reagovat

Tak jsem zhltla najednou oba předchozí díly a tento samozřejmě také.Na konci mě však čekalo velké zklamání.:(  Nejen že třetí díl není dopsaný,ale velmi dlouho se ani nepřidávala kapitola.Zeptej se prosím autorky,zda má v úmyslu povídku dopsat a pokud ano,tak kdy.Je to moc hezky napsané a byla by škoda ji nedokončit.Díky a autorce držím pěstě do dalšího psaní :) :) :)

3 Ajka Ajka | Web | 11. srpna 2013 v 15:57 | Reagovat

[2]: Dotaz předán :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama