close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více






35. kapitola - Chvilka klidu

23. února 2013 v 13:56 | kopapaka, Ajka |  Dopis
Nová kapitolka :) Užijte si ji a komentujte! :)


Kapitola třicátá pátá - Chvilka klidu

Sluneční paprsek hmátl do temné místnosti a osvítil nepatrný kousek koberce. Dosáhl jen kousek pod okno, dopolední slunce už plulo příliš vysoko. Harry i Ginny tiše oddychovali a ze snu je nevytrhl ani občasný hluk z přízemí. Zatím.
Nehlučely děti, takhle pozdě dopoledne přiváděly k šílenství jen učitelku v jednotřídce. Naštěstí už si docela zvykla. Byl to Krátura, komandoval několik skřítků půjčených z Bradavic a občas se dotkl některé z mnoha ovládacích páček naleštěného mosazného kávovaru. Občas napnul uši, ale nahoře byl pořád ještě klid.
***
Harry se trochu zavrtěl a otevřel oči. Zaposlouchal se do ticha a až po chvilce zaslechl ruch z kuchyně. Ginny ležela hned vedle něj, cítil lehkou květinovou vůni i teplo z druhé poloviny postele. Až potom vzpomněl na Kráturu. Všechno bylo v pořádku, alespoň doma jistě. Po tom, co se dělo v noci, měli v úmyslu spát až do poledne. Proto zůstal ležet, jen zavřel oči a přemýšlel. S Fuchsovým případem nemohl dělat nic, soud při Starostolci označil vyšetřování za uzavřené. Normálně by trojice soudce, žalobce a obhájce zaručovala alespoň nějakou šanci, jenže tentokrát si určitě budou hrát na ruku. Nedalo se ani počítat s tím, že by zavolali na lavici svědků kohokoli z bystrozorů. Svědci nejspíš budou jen tři: Anderson, Fuchs a někdo z Azkabanu. Někdo tam musel dohlížet na Andersonův výslech a podepsat jeho výpověď. Teoreticky by to mohla být šance... Prakticky ne. Určitě byl pečlivě vybraný a i kdyby se pokusil napadnout soudní přelíčení... Proti trojici spiklenců by neměl šanci.
Ginny se zavrtěla, ale spala dál. Harry cítil na uchu její dech, trošku se posunul a otočil na bok. I ve spánku se k němu přitiskla.
Ginny... V noci se tolik snažila, přesto neměla sebemenší šanci. Koštata uprchlíků byla rychlejší, než kdokoli z bystrozorů kdy viděl. A přesto, nebo spíš právě proto nepřekonali ani čtvrtinu vzdálenosti k lodi s německou vlajkou. Před kouzly, která na ně Ginny sesílala celou dobu šíleného letu, sestoupili jen pět metrů nad hřebeny vln. V té chvíli zasáhl Leonidas. Slaná voda byla jeho živel, dokonce víc než černá magie. Jeho let od domu skončil šipkou do moře. Ponořil se bez rozstříknutí vody a současně s dotykem hladiny před uprchlíky vyrostla vodní stěna. Nebyla příliš velká, na výšku přesahovala vrcholky vln jen o něco přes deset metrů. Uprchlíci do ní narazili o dvě vteřiny později. Harry si byl jistý, že většina bystrozorů by dokázala uhnout, i kdyby stěna vyrostla čtyřikrát blíž. Pokud si za bystrozora dosadil sebe nebo Ginny, tak určitě i pětkrát. Samozřejmě by to dokázali jen na normálním koštěti. To rychlé skončilo v moři i s posádkou a nákladem. Určitě předtím sloužilo spolehlivě. Harry si s trochou trpkosti uvědomil, že právě ta rychlost mohla vysvětlit několik skoro zázračných zmizení a útěků. Právě ta rychlost a pominutí všeho ostatního znamenalo konec. Náraz.
Voda je, jak známo, nestlačitelná. První okamžik je skoro jako náraz do betonu. Samotné koště je vlastně dřevěná tyč s poměrně malým odporem. Její zapíchnutí do vodní stěny nezpůsobilo znatelné zpomalení. Harry ani nechtěl přemýšlet, jaký byl okamžik nárazu. Ginny nad to místo dorazila jen o chvilku později. Ve vodě už nikdo nebyl. Našla jen násadu koštěte, uvolněné vrbové proutí a nějaké další plovoucí zbytky. Uprchlíci už v té době byli pryč. Málem to nezvládli, přemístili se skoro o dvacet kilometrů dál. Z vody do vody kousek od lodi, která pro ně plula. Bystrozoři mohli jen bezmocně sledovat, jak se jim vzdalují. Na cizí lodi v mezinárodních vodách unikli spravedlnosti. Harrymu to příliš nevadilo. Hlavně když ze vzduchu sledoval shon na palubě lodi. Dostal se tam asi půl hodiny po nárazu. Fuchsová s dekou přehozenou přes ramena stála u zábradlí, střídavě pozorovala bystrozory a mudlu na nosítkách. Už třicet minut. Tak dlouho už tam ležel a kolem několik kouzelníků. Harry po chvilce došel k závěru, že je to pro oba přijatelný trest. Kromě toho, zatykač na ně nikdo nezruší. A třeba někdy, za pět či deset let... Anglie je malá, ale zatykače vydané britskou policií uznává tolik států. Třeba Kanada a lidé žijící USA na to hrozně rádi zapomínají. A jednou si vyjedou na Aljašku nebo strávit víkend u Velkých jezer a někde cestou na liduprázdné silnici bliknou světla majáků. Klapnou ocelově studená pouta. Nebyla to jen tak bezdůvodná myšlenka, jedna ze zpráv z Německa uváděla, že Fuchsova neteř od září nastupuje na nadstavbové studium do Salemu. Proběhlé události na tom mohly hodně změnit. Kdoví, co všechno se do podzimu změní. Jen ta možnost tu zůstane. Šance na jedné a riziko na druhé straně. Tak jako na koštěti nad lodí, i doma v ložnici tomu věnoval poslední myšlenku.
V klidu a bez zášti si pomyslel, "Třeba se ještě shledáme, slečno Fuchsová. Kdo ví..."
***
Znovu otevřel oči, po ostrých myšlenkách se vrátil rozmazaný svět. Naproti postele stály starobylé hodiny, bez elektroniky mohly i v čarodějnickém domě fungovat spolehlivě. Vzdálenost k ciferníku dostačovala právě ke spolehlivému rozmazání ručiček i čísel. Opatrně natáhl ruku, ale brýle ležely příliš daleko. Zkusil ještě hůlku, ale ani ta nebyla v dosahu prstů. I při tomto pohybu se Ginny zavrtěla. Málem se zasmál, takové dilema oproti předchozím úvahám. Vzbudit ji jen proto, aby se mohl podívat, jestli už má cenu vstávat. Byl si jistý, že při natažení o kousek dál by se opravdu probudila. Bylo to vlastně je pár centimetrů a tak zavřel oči a představil si rukojeť hůlky v ruce. Pocit, který se dostaví, když ji klidně sevře, stejný, jen o něco méně intenzivní, než před lety v Olivanderově obchodě. Snad právě pro ten klid, pro soustředění byl prožitek z představy skoro stejně silný jako tehdy. Nebo ne? Udiveně otevřel oči a pochopil. Svíral hůlku a stalo se právě to, co nechtěl.
"To byla nádhera miláčku," ozvala se s tichým překvapením Ginny, "Jak jsi to dokázal?"
Hůlka zareagovala přesně jako poprvé a Harry si oživil hodně starou vzpomínku. S hůlkou v ruce zaváhal, už se mohl normálně natáhnout, ale rozevřel prsty a nechal ji spadnout zpátky na stolek. Na pár minut ještě odložil pohled na hodiny. Otočil se ke Ginny a chvilku jí to vysvětloval. Marně, protože sám vlastně nevěděl, co a jak udělal. Čas letěl a z pár minut bylo nakonec třicet. Půl hodiny povídaní, dotyků a polibků. Do přízemí sešli právě na oběd. Ostatní skřítci už odešli, u stolu na ně čekal jen Krátura.
Klid byl až příliš velký, alespoň jim to tak připadalo. Přes všechny skryté obavy nepřišlo žádné vyrušení. Až po obědě stáli u okna těsně vedle sebe a pozorovali oblohu nad živým plotem. Modř oblohy narušoval jen jeden jediný potrhaný obláček. Za nimi znělo cinkání sklízeného nádobí, do kterého se ozvalo zaštěkání. Sírius hlídal, ale bylo to jen upozornění. Malá tečka nad plotem pomalu rostla, až v ní poznali letící sovu. Harry otevřel okno, převzal zprávu a rychle se do ní podíval. Nebylo to nic nečekaného, Gordon posílal nejnovější zprávy. Soud už začal a všichni účastníci ignorovali Bystrozorský úřad. Přesně jak Harry očekával.
"Opravdu s tím nejde nic udělat?" zeptala se Ginny.
Harry zavrtěl hlavou, "Ne. Bylo by hezké vejít v poslední chvíli do soudní síně a pořádně jim omlátit o hlavu všechny důkazy. Ve skutečnosti má tři možnosti jak zasáhnout do jednání. Můžu poslat písemnou stížnost soudci, státnímu zástupci a nebo informovat obhájce. Pak je tu vlastně ještě čtvrtá, můžu si najít dutou vrbu a vykřičet do ní svou stížnost. Výsledek bude naprosto stejný."
Ginny se trochu zasmála, ale moc vesele to nepůsobilo. "A co to zkusit neoficiálně?"
Harry přemýšlel i nad touto možností, ale jen čistě teoreticky, protože nepřipadala do úvahy. Vždyť oficiálním důvodem pro ukončení a předání vyšetřování, bylo právě údajné podezření, že hodlá vzít spravedlnost do svých rukou. Moc dobře věděl, že takové přešlápnutí by nejspíš potěšilo hezkou řádku lidí. Něco takového nemohl riskovat. Možná kdyby byl obyčejný bystrozor... Proto teď musel zajít do kanceláře a dohlédnout, aby právě tohle nezkusil někdo jiný. Za chvilku už nabrali po špetce Letaxu a zmizeli v krbu.
Nádobí docinkalo, ale Krátura zůstal v kuchyni. Jedno v jakém domě, snad navždy zůstávala jeho oblíbeným místem. V Bradavicích, v sídle Fénixova řádu na Grimauldově náměstí... Nejraději ovšem sloužil v domě na Horce. Nepříliš často, ale vždy s pocitem, že je doma. Nakonec musel konstatovat, že ten pocit je o hodně lepší než dřív. Je díky drobnému rozdílu. Po tolika letech odmítání se pro tuto službu mohl rozhodnout jako svobodný skřítek. Teprve po tolika letech mohl pochopit Dobbyho.
***
Harry čekal, že pár lidí dostane stejný nápad, jaký Ginny jen nadhodila. Že si budou někde v závětří povídat a přijdou na minimálně deset způsobů jak zastavit soud nebo cestu do Německa. Že někteří, jako třeba Leonidas, vymyslí něco šíleného a přesto funkčního. Co nečekal, byla úplně plná hala. Samozřejmě řešili to, co chtěl Harry zarazit. Vzkaz nepomohl, zákaz si vyložili přesně obráceně. U některých ho to neudivilo, ale v jiných se šeredně zmýlil. Snad nejvíc ho překvapila Hermiona. Právě proto mluvil k ní. Nejlépe ze všech přítomných znala kouzelnické právo i jeho výklad a přesto se připojila.
"To snad nemyslíš vážně!"
Neodpověděla. Tak jako snad všichni, i ona cítila, že se něco musí stát. Že Fuchs po tom všem nemůže jen tak zmizet. Jenže pod Harryho pohledem jí začalo docházet, že má pravdu. Přesto mu ještě připomněla Pastorka. Ministr by snad mohl... Jenže nemohl. Vždyť právě proto měl být soud nezávislý, aby kdejaký bystrozor nemohl jen tak mluvit do jeho práce... Oba si to uvědomovali a nedalo moc práce připomenout to i ostatním. Halou bystrozorského úřadu se pomalu šířilo ticho. Dokonce i ti nejzaujatější příznivci akce už začínali chápat. Vše, co mohli udělat, zabere, až když Fuchs bude za hranicemi. Nejspíš ve vězení, na pár let a se spolehlivou nadějí na propuštění v půlce trestu. Harry s nimi ještě chvilku mluvil, ale po takovéhle studené sprše všechny přešla chuť k rozhovoru. Pomalu se rozcházeli. Někteří do služby, jiní domů nebo ke své obvyklé práci. Poslední zůstal Gordon. Zkusil se dostat do soudní síně, ale marně, nepustili ho dál. A proč by vlastně měli. Důkazy už bystrozoři předali, za svědky je nikdo nechtěl a lavice diváků byly do posledního mísečka obsazené. Teď se rozhlédl po uprázdněné hale ústředí.
"Co ty? Zůstaneš tady nebo si konečně vezmeš dovolenou? Stejně to tady nebude mít smysl. Služby jsou rozdělené a venku panuje klid. A ještě chvilku bude, alespoň dokud ta banda bude takhle napružená,"
"Dovolenou si nechci vybírat, bude potřeba o prázdninách," odpověděl Harry. "Teď ale hodlám zmizet, vyzvednu děti ze školy a vrátím se v podvečer. Bude mě tu čekat nějaká práce..."
"Dobře, já ještě chvilku vydržím a pak to zabalím. Po tom všem," mávnutím ruky jakoby uzavíral minulost, "budeme všichni potřebovat alespoň krátkou pauzu."
Gordon se rozloučil, vypadal docela unaveně a pomalu zmizel ve své kanceláři. Harry objal Ginny a s prásknutím přemístění opustili Ústředí bystrozorů.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Caira Caira | 23. února 2013 v 22:03 | Reagovat

Oh, další kapitola.
Škoda, že utekli. Nedivím se, že se do toho chtěli všichni přimotat, ale když není možnost.... Docela se divím, ýe to dokázal ustát Harry xD
Mám otázku: Kdy bude další kapitola? Můžu se těšit opět za týden, nebo to tentokrát bude déle?

2 kopapaka kopapaka | E-mail | Web | 2. března 2013 v 1:57 | Reagovat

[1]: Omlouvám se, že odpovídám tak pozdě, ale měnil jsem počítač a trochu se to zamotalo...
Další kapitola už je po betareadu a o víkendu snad ukecám betu k další. Jinak píšu čtyřicátou druhou, ale jde to pomalu.
Díky za komentík.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama