Nová kapitolka, předposlední zatím zveřejněná! Tak si ji užijte, za odměnu je o něco delší :) Hlavně komentujte!
Kapitola třicátá čtvrtá - Iluze
Harry přehlížel svah před sebou. Teoreticky to bylo výborně zvolené místo. Směrem k domu stoupala skoro holá stráň, která nabízela jen minimum úkrytů. Normálně by si společně s velitelem zásahovky s chutí zanadávali. Všechny úkryty navíc kontrolovala kouzla. Nenápadné stříbřité hůlky v rukou několika bystrozorů tento problém právě řešily. Kombinace několika kouzel a kamenů ve stříbrné trubičce spolehlivě vysála všechnu sílu varovných kouzel. Jen to trochu zasyčelo. Dál do svahu nepokračovali, na tamních kouzlech už nikomu z nich nezáleželo. Zbývalo pokrýt okolí domu kouzlem proti přemístění. Vyžádalo si to nejvíc času, potřebovali pokrýt velkou plochu, hodně členitou a navíc to museli dokázat nenápadně.
Zašel mezi stromy, k malému stanu, krytému matoucím kouzlem. Tak jako většina podobných kouzelnických stanů byl uvnitř větší než zvenku. Potřeboval trochu klidu. Připravil vodítko od Krátury, rozmotal kožený pásek a poklepal na jeho konec. Trochu to luplo a velký černý pes ho srazil na zem. Měl obrovskou radost, což Harry odnesl úplně oslintaným obličejem. Trvalo poměrně dlouhou chvíli, než se alespoň trochu uklidnil. Harry byl připravený a Sírius také. Vyšli ven, procházeli kolem bystrozorů schovaných v lesíku až k místu, kde končil travnatý svah pod domem. Zelenou vystřídala špinavá šeď skal. Nedošlo k tomu naráz, mezi kameny pronikal život v podobě houževnatých keříků a občasných polštářů mechu. Ze země netrčela ani jedna očarovaná hůl, kouzla tu byla zarostlá ve skalách. Celé okolí dýchalo stářím a svůj podíl na tom měla i práce dávno mrtvého čaroděje. Skály neměly oči, ale Harry cítil, že je bedlivě sledován. Věděl, že s pomocí pár bystrozorů by dokázal prorazit cestu a odstranit zakletí. Jenže proč? Nebyla to bariéra jen pro něj, ale i pro tři lidi v domě. S jistotou věděl o dvou cestách, kromě svahu to byl průchod na pláž, a i tam čekalo několik bystrozorů. Všechno bylo v pořádku a tak se opatrně vrátil do úkrytu pod stromy. Zbývalo mu jen čekání, poslouchal hlášení hlídek a přemýšlel. V domě nad svahem se nic nedělo, ale díky detektorům věděl, že ti tři nikam nezmizeli. Samozřejmě, nemohli takhle vyčkávat do nekonečna. Nakonec se budou muset zvednout a začít jednat. Něco mu říkalo, že ještě není ten pravý čas, že se ještě něco stane.
Nejdřív dorazilo několik bystrozorů, kteří právě dokončili přípravu kouzel proti přemístění. Byli absolutně úspěšní, kolem domu se už nedalo přemístit a ti uvnitř nemohli nic zjistit. Samozřejmě jen do chvíle, než se kdokoli z nich pokusí přemístit nebo použije přenášedlo. Ještě je chvilku zdržel, jen na pár mávnutí hůlkou. Vkládal další kouzla do jemného přediva magie tvořící bariéru proti přemístění. Vzápětí po jejich odchodu zahučely letaxové plameny a z krbu vykročil Leonidas. Měl sice být doma, nikdo mu neposlal zprávu, ale stejně dorazil.
"A co jsi čekal? Taková akce a já mám zůstat zalezlý? Navíc náš tu někoho, kdo umí pořádně očarovat vodu? Pokud vím, tak ne..."
Harry přikývl, v tom měl Leonidas pravdu. Ne, že by i on sám neuměl pár dobrých vodních kouzel, ale moře, to bylo přeci jen něco jiného.
"Ještě mám novinku, blíží se návštěva. Nemyslím tuhle," dodal Lev, když z dáli zaznělo prásknutí přemístění. "Blíží se loď pod německou vlajkou a řekl bych, že má odvézt pryč ty tři z domu. Nepluje nijak moc rychle, takže ji můžeme očekávat kolem svítání."
Harry chtěl odpovědět, ale rozruch kdesi za nimi to neumožnil. Právě přicházely další komplikace. Nebo spíš byly vlečeny. Jedna z hlídek, dva bystrozoři a někdo pečlivě omotaný svazovacím kouzlem, "Tak koho jste chytili?"
Pod stromy byla docela tma a spoutanému neviděl do obličeje. Blikla malá baterka a ozval se krátký, tichý smích.
"Theodor Nott," řekl bystrozor s baterkou a dodal, "Oficiálně soudní zapisovatel, neoficiálně čekatel na místo ve Starostoloci..."
Zašel mezi stromy, k malému stanu, krytému matoucím kouzlem. Tak jako většina podobných kouzelnických stanů byl uvnitř větší než zvenku. Potřeboval trochu klidu. Připravil vodítko od Krátury, rozmotal kožený pásek a poklepal na jeho konec. Trochu to luplo a velký černý pes ho srazil na zem. Měl obrovskou radost, což Harry odnesl úplně oslintaným obličejem. Trvalo poměrně dlouhou chvíli, než se alespoň trochu uklidnil. Harry byl připravený a Sírius také. Vyšli ven, procházeli kolem bystrozorů schovaných v lesíku až k místu, kde končil travnatý svah pod domem. Zelenou vystřídala špinavá šeď skal. Nedošlo k tomu naráz, mezi kameny pronikal život v podobě houževnatých keříků a občasných polštářů mechu. Ze země netrčela ani jedna očarovaná hůl, kouzla tu byla zarostlá ve skalách. Celé okolí dýchalo stářím a svůj podíl na tom měla i práce dávno mrtvého čaroděje. Skály neměly oči, ale Harry cítil, že je bedlivě sledován. Věděl, že s pomocí pár bystrozorů by dokázal prorazit cestu a odstranit zakletí. Jenže proč? Nebyla to bariéra jen pro něj, ale i pro tři lidi v domě. S jistotou věděl o dvou cestách, kromě svahu to byl průchod na pláž, a i tam čekalo několik bystrozorů. Všechno bylo v pořádku a tak se opatrně vrátil do úkrytu pod stromy. Zbývalo mu jen čekání, poslouchal hlášení hlídek a přemýšlel. V domě nad svahem se nic nedělo, ale díky detektorům věděl, že ti tři nikam nezmizeli. Samozřejmě, nemohli takhle vyčkávat do nekonečna. Nakonec se budou muset zvednout a začít jednat. Něco mu říkalo, že ještě není ten pravý čas, že se ještě něco stane.
Nejdřív dorazilo několik bystrozorů, kteří právě dokončili přípravu kouzel proti přemístění. Byli absolutně úspěšní, kolem domu se už nedalo přemístit a ti uvnitř nemohli nic zjistit. Samozřejmě jen do chvíle, než se kdokoli z nich pokusí přemístit nebo použije přenášedlo. Ještě je chvilku zdržel, jen na pár mávnutí hůlkou. Vkládal další kouzla do jemného přediva magie tvořící bariéru proti přemístění. Vzápětí po jejich odchodu zahučely letaxové plameny a z krbu vykročil Leonidas. Měl sice být doma, nikdo mu neposlal zprávu, ale stejně dorazil.
"A co jsi čekal? Taková akce a já mám zůstat zalezlý? Navíc náš tu někoho, kdo umí pořádně očarovat vodu? Pokud vím, tak ne..."
Harry přikývl, v tom měl Leonidas pravdu. Ne, že by i on sám neuměl pár dobrých vodních kouzel, ale moře, to bylo přeci jen něco jiného.
"Ještě mám novinku, blíží se návštěva. Nemyslím tuhle," dodal Lev, když z dáli zaznělo prásknutí přemístění. "Blíží se loď pod německou vlajkou a řekl bych, že má odvézt pryč ty tři z domu. Nepluje nijak moc rychle, takže ji můžeme očekávat kolem svítání."
Harry chtěl odpovědět, ale rozruch kdesi za nimi to neumožnil. Právě přicházely další komplikace. Nebo spíš byly vlečeny. Jedna z hlídek, dva bystrozoři a někdo pečlivě omotaný svazovacím kouzlem, "Tak koho jste chytili?"
Pod stromy byla docela tma a spoutanému neviděl do obličeje. Blikla malá baterka a ozval se krátký, tichý smích.
"Theodor Nott," řekl bystrozor s baterkou a dodal, "Oficiálně soudní zapisovatel, neoficiálně čekatel na místo ve Starostoloci..."
"Tak to je zajímavé," řekl Harry a otočil se ke spoutanému. "Co vás přivedlo právě sem, pane Notte?"
Krátké zahuhlání naznačilo, že není jenom spoutaný. Odstranění vázacího kouzla zabralo pár okamžiků. Ani takhle, celý otlačený, neztrácel smysl pro humor...
"Harry, proč takhle formálně? Známe se už dost dlouho a pokud vím, tak už sis potykal i se Zabinim..."
Krátké zahuhlání naznačilo, že není jenom spoutaný. Odstranění vázacího kouzla zabralo pár okamžiků. Ani takhle, celý otlačený, neztrácel smysl pro humor...
"Harry, proč takhle formálně? Známe se už dost dlouho a pokud vím, tak už sis potykal i se Zabinim..."
"To už je pěkných pár let a... Počítá se, když jsem mu řekl: Hajzle?"
"Aha, o tom se ani nezmínil... Zvláštní, že?"
"Moc ne, stejně toho asi vynechal víc," řekl Harry. Pomalu se vrátil k vážnému výrazu a pokračoval, "Uvítání máme za sebou, mě by teď zajímalo, co tu vlastně děláš. Proč jsi bloudil po lese?"
"Jsem tu víceméně služebně," řekl Nott a zamával svitkem pergamenu, "Anderson konečně promluvil... Jenže nejspíš trochu jinak než bys čekal. Přiznal se úplně ke všemu, od naplánování útoku po odpálení bomby. Potvrdíš mi převzetí?"
Harry přikývl a poklepal hůlkou pečeť, na chvilku zazářila a praskla. Vlastně čekal informaci o výslechu, jenže tohle bylo spíš oznámení o odebrání případu. Skoro. Směl provést zatčení a pak všechno předat. Hlavně tři živé svědky. Jako by vlastně ani nebyli podezřelí. Jako by jeden z nich nebyl vrah. A to Andersonovo přiznání... Málem by si odplivl. Vybil si zlost na pergamenu a zmuchlaný ho vrazil do kapsy. Ti dva... Soudce a státní zástupce. Byl si jistý, že někdo... Ne, byl si naprosto jistý, že ti dva použili na Andersona nějaké kouzlo nebo lektvar. Harryho nenapadal jediný důvod, proč se dva členové Starostolce pustili do něčeho takového. Jedině... Musel se zhluboka nadechnout. Byla tu jedna možnost. Opravdu nečekaná. Trochu šílená a nejspíš neuskutečnitelná. Nott vypadal zamyšleně a nejspíš ze stejného důvodu.
"Mě něco napadlo," řekl Harry, "Pokud by Fuchs uskutečnil svůj plán se zdánlivým návratem Voldemorta, jak dlouho myslíš, že by Pastorek zůstal ministrem? Skončil by, a já nejspíš s ním, protože to všechno za námi stojí právě na pádu Voldemorta. A kdo jiný by se mohl stát novým ministrem, než dobře informovaný člen Starostolce?"
Harry přikývl a poklepal hůlkou pečeť, na chvilku zazářila a praskla. Vlastně čekal informaci o výslechu, jenže tohle bylo spíš oznámení o odebrání případu. Skoro. Směl provést zatčení a pak všechno předat. Hlavně tři živé svědky. Jako by vlastně ani nebyli podezřelí. Jako by jeden z nich nebyl vrah. A to Andersonovo přiznání... Málem by si odplivl. Vybil si zlost na pergamenu a zmuchlaný ho vrazil do kapsy. Ti dva... Soudce a státní zástupce. Byl si jistý, že někdo... Ne, byl si naprosto jistý, že ti dva použili na Andersona nějaké kouzlo nebo lektvar. Harryho nenapadal jediný důvod, proč se dva členové Starostolce pustili do něčeho takového. Jedině... Musel se zhluboka nadechnout. Byla tu jedna možnost. Opravdu nečekaná. Trochu šílená a nejspíš neuskutečnitelná. Nott vypadal zamyšleně a nejspíš ze stejného důvodu.
"Mě něco napadlo," řekl Harry, "Pokud by Fuchs uskutečnil svůj plán se zdánlivým návratem Voldemorta, jak dlouho myslíš, že by Pastorek zůstal ministrem? Skončil by, a já nejspíš s ním, protože to všechno za námi stojí právě na pádu Voldemorta. A kdo jiný by se mohl stát novým ministrem, než dobře informovaný člen Starostolce?"
"Jenže proč s tím pokračují, proč Fuchse nenechají padnout?"
"To je dobrá otázka. Nejdřív mě napadlo vydírání, jenže oni padnou, ať udělají cokoli."
Zbývala ještě jedna možnost, trochu obtížně uvěřitelná. Mohl i Fuchs mít skupinu svých vlastních nohsledů, mohl si pořídit skupinu smrtijedů? Pár původních s ním nebo snad pro něj pracovalo. Určitě by to z jeho strany byl dobrý tah. Najednou měl pocit, že nebude daleko od pravdy. A i kdyby ne, rozhodně se vyplatilo počítat s to nehorší možnou variantou. Ještě chvilku nad tím uvažoval a musel uznat, že všechny události tomu nasvědčují. Prozatím tuto úvahu odložil, její platnost či neplatnost stejně nemohl rozpoznat a už vůbec ne dokázat. Vypudil z hlavy všechny takové myšlenky a soustředil se na aktuální problém. Nezbývalo, než vyrazit probudit Fuchse i jeho společníky.
Zamyšlený Nott zůstal ve stanu, Harry přes sebe přehodil neviditelný plášť a vyšel do volného prostoru před stromy. Ani se nemusel ptát, takhle zezadu byl jeden keřík na kraji lesa trochu protáhnutý. Dřepl si a z blízka poznal maskovací oblek hejkal. Mudlovský policista se snažil být alespoň trochu užitečný a tohle mělo být víc než jen to.
Zašeptal, "Marku, potřebuju tichý výstřel a vím, že nemáš tlumič."
Řekl, co má v plánu, očaroval pušku Silenciem a přidal ještě další kouzlo. V duchu musel uznat, že si Mark vybral dobré místo na tuhle prácičku. Vysvětlil mu, co přesně má zasáhnout, a potom se opatrně vrátil zpátky pod stromy. Připravil si hůlku a čekal. Nejdřív se nedělo vůbec nic, jen trvalo ticho. Hlavou mu bleskla myšlenka, že to s tím očarováním možná trochu přehnali. Mohl jen doufat, že si toho nahoře v domě nikdo nevšiml.
Očarovaná puška vystřelila naprosto potichu, ani záblesk nebo obláček kouře neprozradil pozici střelce. Kouzlo nevynechalo ani střelu, letěla naprosto bezhlučně. Až dopad byl slyšet, hlasité klepnutí zaznělo všude kolem. Ale nebyl to celý zvuk, byl useknutý, jako by střela nedokázala prorazit ani stěnu z tenkých prken. Mohlo to mít jen jedno vysvětlení. Tenký pramínek kouře od trubky ve stěně boudy dosvědčoval, že agregát uvnitř pracuje. Nebylo ho slyšet, takže s ním nejspíš pracovalo Silencio... Díky kouzlu Soví oči Harrymu neunikl obláček prachu, který se při zásahu uvolnil ze stěny, ani druhý a třetí. Čtvrtý zásah zasvítil jasným světlem ze všech čtyř otvorů i škvírami mezi prkny. Další hlasité klepnutí neslyšel, nemohly za to ruce přitisknuté na uši, ale obrovský výbuch. Okolí osvítil ohnivý sloup a z temnoty nebe začaly pršet kusy dřeva. Na místě boudičky zbyl jen převrácený agregát a šlehající plameny. Sud s benzínem, který všechny tyto efekty způsobil, zmizel. Jeho zbytky Harry uviděl, až když plameny začaly pohasínat. To už ticho rušilo jen popraskávání chladnoucího kovu.
"Šéfe," ozval se bystrozor s detektorem magie, "Něco mám." Ozvalo se škrábání a po pergamenu začal kmitat očarovaný brk."Někdo z nich vyčaroval Soví oči. Teď znova..." Chvilku bylo ticho, "A další... Finite incantatem."
Harry se pohledem vrátil zpátky na dům. Jedno z oken trochu zesvětlalo, další jen pár okamžiků po něm. Už chtěl zvednout hůlku a poslat na dům nějaké kouzlo. Jenže ztuhl jako socha a pozoroval nejasný obrys postavy za právě projasněným oknem.
Zbývala ještě jedna možnost, trochu obtížně uvěřitelná. Mohl i Fuchs mít skupinu svých vlastních nohsledů, mohl si pořídit skupinu smrtijedů? Pár původních s ním nebo snad pro něj pracovalo. Určitě by to z jeho strany byl dobrý tah. Najednou měl pocit, že nebude daleko od pravdy. A i kdyby ne, rozhodně se vyplatilo počítat s to nehorší možnou variantou. Ještě chvilku nad tím uvažoval a musel uznat, že všechny události tomu nasvědčují. Prozatím tuto úvahu odložil, její platnost či neplatnost stejně nemohl rozpoznat a už vůbec ne dokázat. Vypudil z hlavy všechny takové myšlenky a soustředil se na aktuální problém. Nezbývalo, než vyrazit probudit Fuchse i jeho společníky.
Zamyšlený Nott zůstal ve stanu, Harry přes sebe přehodil neviditelný plášť a vyšel do volného prostoru před stromy. Ani se nemusel ptát, takhle zezadu byl jeden keřík na kraji lesa trochu protáhnutý. Dřepl si a z blízka poznal maskovací oblek hejkal. Mudlovský policista se snažil být alespoň trochu užitečný a tohle mělo být víc než jen to.
Zašeptal, "Marku, potřebuju tichý výstřel a vím, že nemáš tlumič."
Řekl, co má v plánu, očaroval pušku Silenciem a přidal ještě další kouzlo. V duchu musel uznat, že si Mark vybral dobré místo na tuhle prácičku. Vysvětlil mu, co přesně má zasáhnout, a potom se opatrně vrátil zpátky pod stromy. Připravil si hůlku a čekal. Nejdřív se nedělo vůbec nic, jen trvalo ticho. Hlavou mu bleskla myšlenka, že to s tím očarováním možná trochu přehnali. Mohl jen doufat, že si toho nahoře v domě nikdo nevšiml.
Očarovaná puška vystřelila naprosto potichu, ani záblesk nebo obláček kouře neprozradil pozici střelce. Kouzlo nevynechalo ani střelu, letěla naprosto bezhlučně. Až dopad byl slyšet, hlasité klepnutí zaznělo všude kolem. Ale nebyl to celý zvuk, byl useknutý, jako by střela nedokázala prorazit ani stěnu z tenkých prken. Mohlo to mít jen jedno vysvětlení. Tenký pramínek kouře od trubky ve stěně boudy dosvědčoval, že agregát uvnitř pracuje. Nebylo ho slyšet, takže s ním nejspíš pracovalo Silencio... Díky kouzlu Soví oči Harrymu neunikl obláček prachu, který se při zásahu uvolnil ze stěny, ani druhý a třetí. Čtvrtý zásah zasvítil jasným světlem ze všech čtyř otvorů i škvírami mezi prkny. Další hlasité klepnutí neslyšel, nemohly za to ruce přitisknuté na uši, ale obrovský výbuch. Okolí osvítil ohnivý sloup a z temnoty nebe začaly pršet kusy dřeva. Na místě boudičky zbyl jen převrácený agregát a šlehající plameny. Sud s benzínem, který všechny tyto efekty způsobil, zmizel. Jeho zbytky Harry uviděl, až když plameny začaly pohasínat. To už ticho rušilo jen popraskávání chladnoucího kovu.
"Šéfe," ozval se bystrozor s detektorem magie, "Něco mám." Ozvalo se škrábání a po pergamenu začal kmitat očarovaný brk."Někdo z nich vyčaroval Soví oči. Teď znova..." Chvilku bylo ticho, "A další... Finite incantatem."
Harry se pohledem vrátil zpátky na dům. Jedno z oken trochu zesvětlalo, další jen pár okamžiků po něm. Už chtěl zvednout hůlku a poslat na dům nějaké kouzlo. Jenže ztuhl jako socha a pozoroval nejasný obrys postavy za právě projasněným oknem.
Místo hůlky zvedl vysílačku, "Já jedna, všem. Odpočítávám na heslo Upír, odpočítávám na heslo Upír..."
Lehce poklepal hůlkou na brýle a svět ztmavl. V posledním okamžiku zahlédl stejné pohyby i u ostatních bystrozorů. Vládu převzala přirozená čerň noci.
Znovu stiskl vysílací tlačítko, "Tři, dva, jedna, Upír," zavřel oči a společně s ostatními pronesl: "Solem lumos maxima."
Stráň zalilo světlo. Harry tu záři viděl i přes sevřená víčka a ti v domě měli pořád ještě vyčarované Soví oči. Jejich trojhlasný výkřik neutlumily ani zdi. Teprve potom opatrně otevřel oči a ještě nespěchal. Stráň skrz pootevřená víčka vypadala černobíle a jas pálil do očí. Bystrozoři postupně nechali zhasnout hůlky a čekali, co se bude dít. Harry si znovu očaroval brýle a zkusmo mávnul hůlkou. Malá ohnivá koule opustila špičku hůlky a po krátkém letu se rozprskla pár metrů před stěnou domu.
Tušil to, samozřejmě. Nejen skály po stranách i dům samotný byl chráněn kouzly. Byla slabší a chránila jen proti zásahům. Právě proto je nedokázali předem najít. Až do prvního kouzla útočícího přímo na budovu se nic nedělo. Znamenalo to hromadu problémů. Přímý útok nepřipadal do úvahy. Fuchs by klidně mohl bojovat bez obav ze zásahu a to by znamenalo nepřijatelně velké ztráty. Moc kouzel by sice mohl zlomit současný útok přímo na budovu, ale nedalo se předem zjistit, jaké efekty budou provázet prolomení ochran. Obvykle byly velice silné a Harry neměl v úmyslu rozbořit dům i s lidmi uvnitř. Všechno to znamenalo nutnost postupného oslabování kouzel. Ještě zbývala jedna možnost, vylákat Fuchse ven, ale na to se zatím nedalo spoléhat. Jedině až na úplný konec, až bude jasné, že obklíčení nejde prolomit a dům přestane poskytovat ochranu.
Namířil hůlku na dům. Okolí ozářila rudá záře Dračího ohně. Nejdřív jen tak letěl vzduchem, táhlým obloukem skoro až ke stěně domu. Na prstech cítil horko sálající z plamene. Jenže kouzlo na domě vydrželo i tentokrát. Rozrazilo žhnoucí kouzlo do stran. Byl to úchvatný pohled. Ohnivá stěna obklopila dům ze všech stran. Od země začaly stoupat chuchvalce dýmu od hořící trávy, ale dům zůstal netknutý. Jen z temnoty za okny bylo slyšet kašlání. Harry přerušil kouzlo i bez detektoru cítil, že kouzla na domě trošku zeslábla. Jenže jen v prvním okamžiku, jakoby kouzlo zjistilo, jak vzdorovat Dračímu ohni.
Chvilku počkal, bystrozoři kolem ho následovali. Vzduchem začala svištět další kouzla. Jen efekt se ne a ne dostavit. Ta slabší se jen tak rozplynula, silnější zanikala s řevem a posílala do okolí záblesky všech barev spektra. Harry udělal pár kroků zpátky do lesa. Jeden z velkých kamenů mezi stromy přitahoval jeho pohled. Když mohl bariérou projít dým hořící trávy a později i oheň samotný...
Namířil hůlku na dům. Okolí ozářila rudá záře Dračího ohně. Nejdřív jen tak letěl vzduchem, táhlým obloukem skoro až ke stěně domu. Na prstech cítil horko sálající z plamene. Jenže kouzlo na domě vydrželo i tentokrát. Rozrazilo žhnoucí kouzlo do stran. Byl to úchvatný pohled. Ohnivá stěna obklopila dům ze všech stran. Od země začaly stoupat chuchvalce dýmu od hořící trávy, ale dům zůstal netknutý. Jen z temnoty za okny bylo slyšet kašlání. Harry přerušil kouzlo i bez detektoru cítil, že kouzla na domě trošku zeslábla. Jenže jen v prvním okamžiku, jakoby kouzlo zjistilo, jak vzdorovat Dračímu ohni.
Chvilku počkal, bystrozoři kolem ho následovali. Vzduchem začala svištět další kouzla. Jen efekt se ne a ne dostavit. Ta slabší se jen tak rozplynula, silnější zanikala s řevem a posílala do okolí záblesky všech barev spektra. Harry udělal pár kroků zpátky do lesa. Jeden z velkých kamenů mezi stromy přitahoval jeho pohled. Když mohl bariérou projít dým hořící trávy a později i oheň samotný...
"Piertotum locomotor" řekl a hůlkou naznačil směr.
Nejdřív se zdálo, že kouzlo selhalo, ale bylo to právě naopak. Balvan se zachvěl, poshazoval drobné kamínky z povrchu a poté se vznesl nad zem. Dál se pohyboval opatrně, těsně nad zemí prokličkoval mezi stromy ven z lesa. Tam ho Harry zastavil. Mezi balvanem a domem nebyla žádná překážka.
"Opugno," ozvalo se pod svahem a očarovaný balvan vyrazil vpřed.
Harry sledoval jeho dráhu. Letěl nejkratší cestou a těsně před stěnou domu ho na okamžik obklopil rej jiskřiček. Ovšem byla to marná snaha, kouzlo udržující kámen v letu sice zmizelo, ale obyčejná mudlovská setrvačnost platila i na očarované předměty. Ze stěny se vyvalil oblak prachu a několik cihel. Tupá rána zazněla všude kolem, doprovázená řinkotem skla z rozbitých oken a neidentifikovatelným rachotem z nitra domu.
Jinak se nestalo nic. Mohl v tom pokračovat, ale cítil, že to chce něco jiného. Kameny zkusilo poslat i pár dalších bystrozorů, ale už neměly ten správný efekt. Cítil za tím kouzlo, Fuchs nejspíš dokázal vztyčit štít, který chránil dům i před nemagickými útoky. Markovo nadávání, tlumené maskovacím oblekem, mu to potvrdilo. Koutkem oka postřehl hřívu vousů i vlasů. Leonidas ztuhl s napřáhnutou hůlkou. V druhé ruce měl nůž s černou čepelí. Harry se ve zlomku vteřiny přemístil vedle něj. Nůž nevěstil nic dobrého, alespoň pro ty v domě.
"Nehodlám ti v ničem bránit, ale chci vědět, co mám čekat," řekl Harry a způsobil tím mírné trhnutí Leonidasových rukou.
Přemístění bylo opravdu bleskové a nečekané. Harry si ho kdysi dávno pečlivě nacvičil. Vyžadovalo ovšem okamžik příprav a právě ten mu chyběl během přepadení před plotem. Tentokrát byl připraven. Vždyť to byla jedna z mála možností, jak se bránit kletbě Avada kedavra...
"Harry," řekl Lev trochu zamyšleně, "Pamatuješ si ještě na naše první setkání?"
Nemusel dlouho uvažovat, na to se opravdu nedalo zapomenout. Už věděl, co Leonidas chystá, a nebyl to dvakrát příjemný pocit. Mrknul a podíval se na něj právě včas, aby zahlédl pár kapek krve dopadnout na zem.
Pár mávnutí hůlkou a tichá slova, "Σήκω δαίμονας."*
Lesklé kapky zakryla lehká mlha. Nabírala podobu malého šedivého obláčku. Lev si zatím zastrčil hůlku do hábitu. Volnou ruku strčil až po loket do šedivé koule. Zamrkal. Bystrozoři mezitím přestali sesílat kouzla a tak zvuk připomínající zaskřípění ostří nožů, zazněl v tichu obzvlášť hlasitě. Koule vyrazila a Leonidas bleskově tasil hůlku. Na ruce už neměl ani škrábnutí a krev také zmizela. Všichni teď sledovali postup obláčku. Letěl těsně nad zemí a při každé změně rychlosti a směru zpod něj vyletovaly drny a oblaka prachu. A kličkování bylo potřeba, z jednoho okna vyrazila koule modrého plamene. Minula jen těsně a vyryla v zemi dlouhou hořící brázdu. Další následovala, ale cíl už zmizel na střeše. Tentokrát nezbyla brázda, oheň zmizel v zemi a nechal po sobě jen čoudící díru.
Prostor před domem naplnil rachot padajících tašek. Obláček běhal sem a tam po celé střeše a nakonec skočil do komína. Vypadalo to na konec, zvuky utichly a nic nenasvědčovalo pokračování. Jenže to bylo jen nadechnutí před výkřikem. Byl děsivý, zařezával se až do morku kostí a zazněl do překvapeného ticha. Harry se vůbec nedivil následujícím zvukům. Nárazy, bzučivý zvuk štítového kouzla a kupu dalších nakonec zase vystřídalo ticho. Harry zadržel dech, teď přišla ta chvíle klidu, která nabízela šanci. On tehdy pochopil, co má před sebou, a bílý jelen po pár vteřinách rozháněl zbytky šedivé mlhy. Hlavou se mu prohnalo několik otázek. Přijde na to Fuchs? Dokáže při tom všem vyvolat Patrona? A umí ho vůbec? Možná by dokonce pocítil malý kousek lítosti, kdyby... Kouzlo Soví oči sice trošku zkreslovalo výhled, ale určitě ne takhle. Okny tryskala tma a zahalovala okolí domu neprůhledným závojem.
"Idiot," zamumlal Leonidas a zase pevně sevřel rty.
Nejdřív se zdálo, že kouzlo selhalo, ale bylo to právě naopak. Balvan se zachvěl, poshazoval drobné kamínky z povrchu a poté se vznesl nad zem. Dál se pohyboval opatrně, těsně nad zemí prokličkoval mezi stromy ven z lesa. Tam ho Harry zastavil. Mezi balvanem a domem nebyla žádná překážka.
"Opugno," ozvalo se pod svahem a očarovaný balvan vyrazil vpřed.
Harry sledoval jeho dráhu. Letěl nejkratší cestou a těsně před stěnou domu ho na okamžik obklopil rej jiskřiček. Ovšem byla to marná snaha, kouzlo udržující kámen v letu sice zmizelo, ale obyčejná mudlovská setrvačnost platila i na očarované předměty. Ze stěny se vyvalil oblak prachu a několik cihel. Tupá rána zazněla všude kolem, doprovázená řinkotem skla z rozbitých oken a neidentifikovatelným rachotem z nitra domu.
Jinak se nestalo nic. Mohl v tom pokračovat, ale cítil, že to chce něco jiného. Kameny zkusilo poslat i pár dalších bystrozorů, ale už neměly ten správný efekt. Cítil za tím kouzlo, Fuchs nejspíš dokázal vztyčit štít, který chránil dům i před nemagickými útoky. Markovo nadávání, tlumené maskovacím oblekem, mu to potvrdilo. Koutkem oka postřehl hřívu vousů i vlasů. Leonidas ztuhl s napřáhnutou hůlkou. V druhé ruce měl nůž s černou čepelí. Harry se ve zlomku vteřiny přemístil vedle něj. Nůž nevěstil nic dobrého, alespoň pro ty v domě.
"Nehodlám ti v ničem bránit, ale chci vědět, co mám čekat," řekl Harry a způsobil tím mírné trhnutí Leonidasových rukou.
Přemístění bylo opravdu bleskové a nečekané. Harry si ho kdysi dávno pečlivě nacvičil. Vyžadovalo ovšem okamžik příprav a právě ten mu chyběl během přepadení před plotem. Tentokrát byl připraven. Vždyť to byla jedna z mála možností, jak se bránit kletbě Avada kedavra...
"Harry," řekl Lev trochu zamyšleně, "Pamatuješ si ještě na naše první setkání?"
Nemusel dlouho uvažovat, na to se opravdu nedalo zapomenout. Už věděl, co Leonidas chystá, a nebyl to dvakrát příjemný pocit. Mrknul a podíval se na něj právě včas, aby zahlédl pár kapek krve dopadnout na zem.
Pár mávnutí hůlkou a tichá slova, "Σήκω δαίμονας."*
Lesklé kapky zakryla lehká mlha. Nabírala podobu malého šedivého obláčku. Lev si zatím zastrčil hůlku do hábitu. Volnou ruku strčil až po loket do šedivé koule. Zamrkal. Bystrozoři mezitím přestali sesílat kouzla a tak zvuk připomínající zaskřípění ostří nožů, zazněl v tichu obzvlášť hlasitě. Koule vyrazila a Leonidas bleskově tasil hůlku. Na ruce už neměl ani škrábnutí a krev také zmizela. Všichni teď sledovali postup obláčku. Letěl těsně nad zemí a při každé změně rychlosti a směru zpod něj vyletovaly drny a oblaka prachu. A kličkování bylo potřeba, z jednoho okna vyrazila koule modrého plamene. Minula jen těsně a vyryla v zemi dlouhou hořící brázdu. Další následovala, ale cíl už zmizel na střeše. Tentokrát nezbyla brázda, oheň zmizel v zemi a nechal po sobě jen čoudící díru.
Prostor před domem naplnil rachot padajících tašek. Obláček běhal sem a tam po celé střeše a nakonec skočil do komína. Vypadalo to na konec, zvuky utichly a nic nenasvědčovalo pokračování. Jenže to bylo jen nadechnutí před výkřikem. Byl děsivý, zařezával se až do morku kostí a zazněl do překvapeného ticha. Harry se vůbec nedivil následujícím zvukům. Nárazy, bzučivý zvuk štítového kouzla a kupu dalších nakonec zase vystřídalo ticho. Harry zadržel dech, teď přišla ta chvíle klidu, která nabízela šanci. On tehdy pochopil, co má před sebou, a bílý jelen po pár vteřinách rozháněl zbytky šedivé mlhy. Hlavou se mu prohnalo několik otázek. Přijde na to Fuchs? Dokáže při tom všem vyvolat Patrona? A umí ho vůbec? Možná by dokonce pocítil malý kousek lítosti, kdyby... Kouzlo Soví oči sice trošku zkreslovalo výhled, ale určitě ne takhle. Okny tryskala tma a zahalovala okolí domu neprůhledným závojem.
"Idiot," zamumlal Leonidas a zase pevně sevřel rty.
Ruku měl pokrytou desítkami kapek. Tak jako předtím ty na zemi, i tyto se rudě leskly. Tohle nebylo v plánu. Něco zničilo Leonidasovo kouzlo, černého patrona, jak tomu on sám říkal, a muselo jít o něco velmi temného. Teď se to valilo i na ně. Harry cítil, že s černou stěnou přichází i vlna beznaděje a i další pocity. Jako by se blížila velká skupina mozkomorů. Na podobného podobné, blesklo mu hlavou, a okamžitě vyvolal patrona. Jelen se vrhl proti černé stěně a rozerval ji ve dví. Dalším skokem ji páral i napříč směru pohybu. Naproti mu z hůlek bystrozorů vyskakovali další. S úlevou zahlédl Ronova psa a v dálce koně, který mohl být jen Ginny. Nešlo to bez problémů. Přes veškerou snahu patronů se cáry temného kouzla dokázaly přiblížit k bystrozorům. Po dávivém zvuku kousek za sebou strhl Harry jelena zpět. Věděl, že ostatní kouzelníci to zvládnou, ale za ním byl Leonidas a Mark. První si i tak poradil, vyčaroval další obláček, dalšího černého patrona. Krev na jeho ruce tak alespoň posloužila a zranění zmizela. Mark na tom byl hůř, mnohem hůř. Vzduch plnil nakyslý zápach a hlaveň pušky zmrtvěle trčela k obloze. Mudlovský policista vypadal dost hrozně. Mohl za to bledý obličej a černo v očích, ale i úporná snaha vyzvrátit vnitřnosti. V první chvíli pomohla i pouhá přítomnost patrona. Po ní několik kouzel z výbavy léčitelů, lahvička lektvaru a úplně nakonec i několik čtverečků čokolády. Všechno to udělala Hermiona, hned potom co se zuřivým pohledem na Leonidase odstrčila Harryho. Nemusel se ptát po důvodu zuřivého pohledu.
"Ty a to tvoje hraní s černou magií," zasyčela koutkem úst. "A ty ho v tom ještě podporuješ, Harry," její hlas už zněl poněkud klidněji, ale o moc to nebylo.
Dál jim nevěnovala ani špetku pozornosti, jen vrhla naštvaný pohled na Rona. Snažil se při něm mimoděk splynout se kmenem stromu, o který se opíral. Harry se nadechl, chtěl něco namítnout, ale nakonec raději mlčel. Uvědomil si totiž jednu věc. I tam nahoře byl jeden mudla. Mark to schytal opravdu ošklivě a to byl od místa seslání kouzla poměrně daleko. Tam v domě se musely dít věci. Ani tu myšlenku nedokončil a krajinou se prohnalo prásknutí výstřelu. Po něm druhé a třetí. Záblesky výstřelů nebylo vidět, vnitřek domu pořád ještě zaplňovala temnota. Ozvěna utichla a v okně domu se zalesklo něco bílého. I tam trhal temnotu patron. Stříbřitě lesklá liška proskočila oknem, oběhla dům a zase zmizela uvnitř. Ozářila přitom místnost a zasvítila ven škvírou pod dveřmi. Čára světla byla dvakrát přerušená a Harry nezaváhal.
"Ty a to tvoje hraní s černou magií," zasyčela koutkem úst. "A ty ho v tom ještě podporuješ, Harry," její hlas už zněl poněkud klidněji, ale o moc to nebylo.
Dál jim nevěnovala ani špetku pozornosti, jen vrhla naštvaný pohled na Rona. Snažil se při něm mimoděk splynout se kmenem stromu, o který se opíral. Harry se nadechl, chtěl něco namítnout, ale nakonec raději mlčel. Uvědomil si totiž jednu věc. I tam nahoře byl jeden mudla. Mark to schytal opravdu ošklivě a to byl od místa seslání kouzla poměrně daleko. Tam v domě se musely dít věci. Ani tu myšlenku nedokončil a krajinou se prohnalo prásknutí výstřelu. Po něm druhé a třetí. Záblesky výstřelů nebylo vidět, vnitřek domu pořád ještě zaplňovala temnota. Ozvěna utichla a v okně domu se zalesklo něco bílého. I tam trhal temnotu patron. Stříbřitě lesklá liška proskočila oknem, oběhla dům a zase zmizela uvnitř. Ozářila přitom místnost a zasvítila ven škvírou pod dveřmi. Čára světla byla dvakrát přerušená a Harry nezaváhal.
"Protego oppugo."
Štít vyrazil vzhůru svahem a zasáhl dveře. Už předtím to docela schytaly a teď po nich zbyl jen rozšklebený otvor. Zevnitř se ozval krátký výkřik a několik tupých nárazů trosek dveří. Štít zapůsobil nad očekávání dobře. I když hlavně kvůli předchozím kouzlům, která s konečnou platností prolomila všechny ochrany domu. Něco ji ale v dalším okamžiku nahradilo, rozechvělý vzduch naznačoval přítomnost kouzla. Byl to další štít a za ním, po krátké chvilce i postava kouzelníka. To je divné," řekl Leonidas a podal Harrymu malý dalekohled, kterým sledoval postavu ve dveřích.
Naprosto jistě to byl Fuchs. Výhled na něj jen nepatrně zkreslovalo štítové kouzlo. Vypadal poněkud otřeseně. Vlastně v podobném stavu jako dům, v jehož dveřích stál. Harry viděl, jak pomalu opouští relativní bezpečí u vchodu a sestupuje po svahu. Byl to pomalý sestup, snad kvůli přetrvávajícímu oslepení z bystrozorských kouzel a nejspíš i kvůli zranění na noze. Kulhal a velká tmavá skvrna na roztržené nohavici naznačovala, že to nebude jen tak nějaké škrábnutí. Bylo jasné, co tím Leonidas myslel. Proč by, navíc takhle zraněný, opouštěl dům a...
"Já jedna, všem. Dávejte bacha, možná něco chystají..."
Bylo to skoro zbytečné, všichni si dávali pozor, ale jen pro všechny případy to říct musel. Až později mu to přišlo skoro jako povel. Jako signál. Půlka střechy vybuchla, jen tak, bez záblesku nebo zvuku. Zarachotily až padající tašky a kusy trámů. Dopadaly kolem domu a pár kousků doplachtilo skoro až ke kulhajícímu čaroději. Ani to s ním nehnulo. Soustředil se na nějaký bod před sebou a pokračoval dolů. Harrymu došlo, že tím bodem je nejspíš on sám. Přesto se díval do kouře nad domem. Právě díky tomu zahlédl koště, které vyrazilo z trosek střechy. Z vysílačky slyšel výkřik potvrzující, že odlet zahlédla i vzdušná záloha na košťatech. Mávl hůlkou a sledoval výborně zaměřenou ohnivou kouli. Možná by je zasáhla, ale v cestě jí stál jeden ze zbývajících trámů. Kromě destrukce zbytků střechy tak Harry dosáhl jen zastavení kulhání Hanse Fuchse.
"Lve, jdou nad moře," víc opravdu nemusel říkat a ze jmenovaného byla jen rozmazaná černá šmouha mizící kdesi za skalami.
On sám měl práci tady. Fuchs už zase vstal a pořád krytý vyčarovaný štítem pokračoval dál. Byl už skoro v polovině svahu. Jenže proč? Mohl se pokusit zaútočit, až bude blíž, a zabránit tak většině bystrozorů v čarování. Harry najednou věděl, co by udělal na jeho místě. Schoval by si do očarované kapsy koště a někde za půlkou svahu by pod krytem štítu vyrazil do lesa. S trochou štěstí by dokázal doletět až na místo, kde přestávaly působit kouzla proti přemístění. Jenže jak ho zastavit a nezabít? Ohlédl se mezi stromy, odkud na něj svítily psí oči. Zamumlal několik příkazů s jistotou, že kouzla v obojku vše pochopí. Sírius neslyšně zmizel mezi stromy. Harry udělal několik kroků vpřed. Hůlkou mávl jen tolik, aby to vypadalo nenápadně. Fuchs si toho všiml, přesně jak doufal. Pes už byl skoro na jeho úrovni, nejdřív se plížil a pak vyrazil. Stihl to vteřinu před tím, než na něj padl Fuchsův pohled. Jeho hůlka i vyčarovaný štít se rozechvěly. Nejdřív jen trochu, se psem nepočítal. Pak smíchem. Hrubým a bez stopy veselosti.
"Pottere! Podruhé už ti na iluzi neskočím!"
Právě pro ten smích byl následující Fuchsův výkřik ještě děsivější. Sírius nebyl malý pes a mířil na rukojeť hůlky. Prsty na ní byly jen nepatrnou překážkou. Hůlka a první z mnoha kapek krve dopadly na zem, když povolil stisk čelistí. Následovalo zavrčení. Fuchs pochopil, že prohrál. Levou rukou se sice dotýkal dopisu, ale přenášedlo v pečeti mu nemohlo pomoct. I tak ji stiskl.Následujících pět minut bylo velmi dlouhých. Během první se všichni sešli u zkrvaveného místa. Fuchs zmizel, přenášedlo v pečeti díky Harryho úpravě ochran fungovalo. Muselo to být opravdu pořádné překvapení. Nejdřív samotná funkčnost přenášedla, pak spuštění dalšího. Na konci páté minuty zazvonil telefon. V Azkabanu byli také překvapení, Fuchse tak trochu očekávali, jen nevěděli, že s ním dorazí asi deset tun písku z cestiček v Malfoy Manor.
Štít vyrazil vzhůru svahem a zasáhl dveře. Už předtím to docela schytaly a teď po nich zbyl jen rozšklebený otvor. Zevnitř se ozval krátký výkřik a několik tupých nárazů trosek dveří. Štít zapůsobil nad očekávání dobře. I když hlavně kvůli předchozím kouzlům, která s konečnou platností prolomila všechny ochrany domu. Něco ji ale v dalším okamžiku nahradilo, rozechvělý vzduch naznačoval přítomnost kouzla. Byl to další štít a za ním, po krátké chvilce i postava kouzelníka. To je divné," řekl Leonidas a podal Harrymu malý dalekohled, kterým sledoval postavu ve dveřích.
Naprosto jistě to byl Fuchs. Výhled na něj jen nepatrně zkreslovalo štítové kouzlo. Vypadal poněkud otřeseně. Vlastně v podobném stavu jako dům, v jehož dveřích stál. Harry viděl, jak pomalu opouští relativní bezpečí u vchodu a sestupuje po svahu. Byl to pomalý sestup, snad kvůli přetrvávajícímu oslepení z bystrozorských kouzel a nejspíš i kvůli zranění na noze. Kulhal a velká tmavá skvrna na roztržené nohavici naznačovala, že to nebude jen tak nějaké škrábnutí. Bylo jasné, co tím Leonidas myslel. Proč by, navíc takhle zraněný, opouštěl dům a...
"Já jedna, všem. Dávejte bacha, možná něco chystají..."
Bylo to skoro zbytečné, všichni si dávali pozor, ale jen pro všechny případy to říct musel. Až později mu to přišlo skoro jako povel. Jako signál. Půlka střechy vybuchla, jen tak, bez záblesku nebo zvuku. Zarachotily až padající tašky a kusy trámů. Dopadaly kolem domu a pár kousků doplachtilo skoro až ke kulhajícímu čaroději. Ani to s ním nehnulo. Soustředil se na nějaký bod před sebou a pokračoval dolů. Harrymu došlo, že tím bodem je nejspíš on sám. Přesto se díval do kouře nad domem. Právě díky tomu zahlédl koště, které vyrazilo z trosek střechy. Z vysílačky slyšel výkřik potvrzující, že odlet zahlédla i vzdušná záloha na košťatech. Mávl hůlkou a sledoval výborně zaměřenou ohnivou kouli. Možná by je zasáhla, ale v cestě jí stál jeden ze zbývajících trámů. Kromě destrukce zbytků střechy tak Harry dosáhl jen zastavení kulhání Hanse Fuchse.
"Lve, jdou nad moře," víc opravdu nemusel říkat a ze jmenovaného byla jen rozmazaná černá šmouha mizící kdesi za skalami.
On sám měl práci tady. Fuchs už zase vstal a pořád krytý vyčarovaný štítem pokračoval dál. Byl už skoro v polovině svahu. Jenže proč? Mohl se pokusit zaútočit, až bude blíž, a zabránit tak většině bystrozorů v čarování. Harry najednou věděl, co by udělal na jeho místě. Schoval by si do očarované kapsy koště a někde za půlkou svahu by pod krytem štítu vyrazil do lesa. S trochou štěstí by dokázal doletět až na místo, kde přestávaly působit kouzla proti přemístění. Jenže jak ho zastavit a nezabít? Ohlédl se mezi stromy, odkud na něj svítily psí oči. Zamumlal několik příkazů s jistotou, že kouzla v obojku vše pochopí. Sírius neslyšně zmizel mezi stromy. Harry udělal několik kroků vpřed. Hůlkou mávl jen tolik, aby to vypadalo nenápadně. Fuchs si toho všiml, přesně jak doufal. Pes už byl skoro na jeho úrovni, nejdřív se plížil a pak vyrazil. Stihl to vteřinu před tím, než na něj padl Fuchsův pohled. Jeho hůlka i vyčarovaný štít se rozechvěly. Nejdřív jen trochu, se psem nepočítal. Pak smíchem. Hrubým a bez stopy veselosti.
"Pottere! Podruhé už ti na iluzi neskočím!"
Právě pro ten smích byl následující Fuchsův výkřik ještě děsivější. Sírius nebyl malý pes a mířil na rukojeť hůlky. Prsty na ní byly jen nepatrnou překážkou. Hůlka a první z mnoha kapek krve dopadly na zem, když povolil stisk čelistí. Následovalo zavrčení. Fuchs pochopil, že prohrál. Levou rukou se sice dotýkal dopisu, ale přenášedlo v pečeti mu nemohlo pomoct. I tak ji stiskl.Následujících pět minut bylo velmi dlouhých. Během první se všichni sešli u zkrvaveného místa. Fuchs zmizel, přenášedlo v pečeti díky Harryho úpravě ochran fungovalo. Muselo to být opravdu pořádné překvapení. Nejdřív samotná funkčnost přenášedla, pak spuštění dalšího. Na konci páté minuty zazvonil telefon. V Azkabanu byli také překvapení, Fuchse tak trochu očekávali, jen nevěděli, že s ním dorazí asi deset tun písku z cestiček v Malfoy Manor.
*Σήκω δαίμονας - pojď, démone













Ztracené bylo nalezeno
a beta slíbila opravit další kousek - pokud se nezadaří, zvolím nějaké nouzové řešení.
Tak snad..