close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více






33. kapitola - Noční hlídka

9. února 2013 v 13:02 | kopapaka, Ajka |  Dopis
Další kapitolka, pomalu doháníme kopapaku, tak si užijte to týdenní přidávání, možná že za chvíli už nebude :)


Kapitola třicátá třetí - Noční hlídka

Blížila se půlnoc a v domě na Horce panoval klid. Noční ticho jen občas narušilo zapraskání větviček živého plotu a nezřetelné zvuky odkudsi z dálky. Přímo naproti vchodu se něco pohnulo, mohutná kočka proběhla plotem a rozechvěla drobné lístky všude kolem. Oči se jí ani nezaleskly, tak blízko u plotu kralovala skoro úplná tma. Ale nemělo trvat dlouho, v nitru plotu cosi bliklo, nejdřív jedno slaboučké světýlko a za ním postupně další. Celý řetěz, skoro úplně uzavřený náhrdelník světýlek.
Zahradou zazněl jasný hlásek, "Šklíbo, neutíkej!"
Kočka nepříliš ochotně zastavila a natočila hlavu k nasvícenému kousku plotu. Lily rozhrnula lístky a vpadla do zahrady. Usmívala se a zvedla kočku do náruče.
"Teď už mi znovu neutečeš..."
Rozhlédla se, její koště pořád stálo opřené o stěnu domu. Odložila ho tam schválně, už v podvečer plánovala návštěvu plotu i chvilku létání. Ale teď váhala. Plot už navštívila, ale v temnotě pod stromem usnula. Určitě se vrátila mnohem později, než plánovala. Ticho ji trošku uklidnilo, celý dům spal. Pustila Šklíbu zpátky na zem a opatrně vyrazila pro koště. Odstartovala přímo od domu, světlé stěny nabízely alespoň malou možnost orientace. Samozřejmě nemohla létat příliš rychle, světlo očarovaného provázku bylo příliš slabé. Hůlku rozsvěcet nechtěla, její Lumos sice obvykle fungovalo, ale o moc víc nesvítilo. Vznesla se do výše nad zahradu, bylo to o kousek lepší, přeci jen něco viděla. Odvážila se trochu zrychlit a i tak viděla, kudy letí. Noční vzduch ji příjemně chladil. Vydržela tak létat poměrně dlouho, než ji pouhý let přestal bavit. Zaujatá výhledem se spoustou světel na obzoru zůstala stát ve vzduchu nad plotem. Jasně viděla město v dálce i dálnici, po které se míhaly světla spěchajících aut. Napnula uši a naslouchala, z dáli lehce zněly motory a další nerozpoznatelné zvuky. Snad díky soustředění jí neuteklo tiché zabzučení, a tak vystartovala za ním. Nejdřív podlehla dojmu, že letí špatným směrem, neboť bzučení utichlo. Netrvalo to dlouho, znovu ten zvuk zaslechla a tentokrát v slabém světle náhrdelníku nepřehlédla bliknutí něčeho malého.
"Zlatonka!" vykřikla do noci. Byla příšerně rychlá, vždycky jen proletěla kolem a zmizela ve tmě. Lily už to chtěla vzdát, ale při posledním průletu zlatonka blikla přímo proti ní. Natáhla ruku a ucítila lehoučké ťuknutí. Přesto ji něco šimralo v sevřené ruce. Opatrně sletěla níž a teprve kousek nad zemí trochu rozevřela prsty. Opravdu ji dokázala chytit. Vzápětí málem spadla z koštěte, oko na přední straně podivné zlatonky na ni vyčítavě pohlédlo. Ještě chvilku kličkovala těsně nad zemí ve snaze nespadnout, než si troufla zastavit. Nepřistála. Přemýšlela co dál . Pomalu přiletěla k ložnici rodičů a zlatonku s pomačkanými křídly položila před okno. Původně chtěla jen ťuknout do okna, ale špatně odhadla vzdálenost a délku násady. Výsledkem byla pořádně velká rána. Raději rychle zmizela, klesla dolů a prosvištěla až za roh k oknu své ložnice.
Bylo jen přivřené, stačilo zatlačit. Přistání málem nedopadlo dobře, židle, kterou při odchodu pečlivě postrčila stranou, byla právě naproti oknu. Její pokoj musel někdo navštívit a kdovíco tam prováděl. Na třetí pokus rozsvítila hůlku kouzlem Lumos. Kromě židle se v místnosti nic dalšího nezměnilo. Nikdo neotvíral šuplík nočního stolku ani nepohnul medvídkem pod přikrývkou. Pohled pod postel si nechala na konec. Číhal tam na ni další dárek od George, malý klaksonek s mosaznou trumpetkou a červeným balónkem. Ve světle hůlky mrkal malými očky a nervózně podupával na pružinkových nožičkách. Naštěstí byla rychlejší, balónek natáhnul vzduch, ale zatroubit nestihl. Lily ucpala trumpetku prstem a usmála se, věděla naprosto přesně, jak to klukům oplatí. Chvilku naslouchala u dveří, potichoučku vyklouzla na chodbu a se zatajeným dechem otevřela dveře ke klukům do pokoje. Slyšela, že spí. Jedním rychlým pohybem vhodila klaxonek do pokoje a zase zavřela. Těsně před klapnutím dveří zaslechla zadrnčení pružinkových nožiček a kviknutí balónku. Poplašné tútání zaznělo, až když zapadla do postele. Usnula snad jen pár okamžiků po tom...

***

Ticho o patro výš narušovalo jen Harryho chrápání. Dveře ložnice byly zavřené, ale Ginny už hodnou chvíli stála před nimi. Sledovala Lily od chvíle, kdy se vrátila z tajného nočního tréninku. Tušila, že chce něco provést klukům, ale tohle ji ani nenapadlo. Troubení hračky musela zastavit sama, kluci se za tu chvilku nestihli vzpamatovat. A že by sáhli pod postel a zarazili ten randál, to už vůbec ne. Pořádně oba srovnala, bylo naprosto jasné, proč Lily takhle řádila. Cestou zpátky zašla i k ní do pokoje, ale už spala. A ve snění byla tak roztomilá.
Až zpátky v ložnici ji napadlo, co vlastně Lily dělala u okna. Slídila pod oknem málem přehlédla, naštěstí se ozval krátkým zabzučením křídel. Zatím nechtěla Harryho budit, sešla dolů do kuchyně a u stolu zjistila, co slídil našel. Zprávu se vším, i se slídilem poslala krbem na bystrozorský úřad. Přenášedlo zásahové jednotky zaslechla, ještě než zhasly letaxové plameny. Bystrozoři z Alfy vyráželi obklíčit a zkontrolovat okolí domu, kde se skrýval Fuchs. Harry se s nimi měl sejít za hodinu, deset minut ho ještě nechá spát a dalších dvacet na snídani. To byla akorát doba, která slibovala pořádný zmatek a pro Harryho možnost dorazit "nečekaně." Právě tak jako obvykle. Snídani připravovat nemusela, Krátura ji slíbil přinést do deseti minut. Slib dodržel a přemístil se jen pár okamžiku před tím, než Harry vstal. Probudil se sám od sebe, jako by něco tušil, nebo snad proto, že i ve spánku pocítil prázdnotu lůžka vedle sebe. Snídaní byl mile překvapen, méně už tím, že ho Ginny tak trochu vynechala. Snídali společně tak jako už tolikrát, jen ta hluboká noc kolem byla trochu nezvyklá.
"Kráturo, je u tebe ještě Teddyho pes?""Ano pane, Sírius je pořád ještě u mě.""Vadilo by ti, kdybych si ho dnes v noci půjčil?" zeptal se Harry, "Mám takový pocit, že by se mi docela hodil."
Skřítek lehce přikývl a luskl prsty. V ruce se mu zakýval tenoučký kožený řemínek. Na psa, který Teddyho minulé prázdniny doprovázel, by se muselo svázat deset takových. Krátura luskl podruhé a Harry pochopil, že teď by nestačilo ani to. Místností zaznělo krátké, radostné štěknutí a černá oháňka vířila vzduch. Skřítek odepnul vodítko s tím, že Sírius poslouchá na slovo.
Ginny to hned zkusila, "Lehni... Sedni... Překul se..." Opravdu poslouchal a tak zkusila ještě další, "Udělej mrtvého."
Tohle asi neuměl, jen se podivně podíval, jakoby měl v očích otázku. Zaštěkal.
"Kráturo? Proč se mi zdá, že jsem v tom štěknutí slyšel otázku? Jako... Jako kdyby se ptal z koho?"
Skřítek sklopil oči a Harrymu došlo, že se strefil. Za všechno mohl pořádně očarovaný obojek. Sírius kvůli němu poslouchal na slovo. Doslova. Harry trochu udiveně zakroutil hlavou. Ani se nemusel dívat, kde skřítek přišel k takovému obojku, určitě mu stačilo prohodit pár slov s Georgem. Pohled na hodiny mu napověděl, že už budou muset jít. Podrbal Síriuse za ušima a od Krátury převzal vodítko. Už mu došlo, že slouží jen jako psí přenášedlo.
"Můžu tě ještě o něco požádat?" zeptal se Harry, "Můžeš pohlídat dům i děti? Nevím, jak dlouho budeme pryč."
Krátura přikývl a vzápětí s prásknutím zmizel. Až po chvilce se objevil, obcházel po zahradě kolem domu s obrovským sekáčkem na maso přes rameno. Ginny pokrčila rameny a vhodila do krbu hrst letaxu, byl právě čas vyrazit na ústředí.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kopapaka kopapaka | E-mail | Web | 9. února 2013 v 20:32 | Reagovat

Ta možnost mě docela děsí :-(
Fakt se snažím, ale beta toho má hodně... Zkusím jí dnes napsat a uvidím. Při nejhorším svěřím jednu, dvě kapitoly někomu jinému, ale moc se mi do toho nechce...

2 kopapaka kopapaka | E-mail | Web | 9. února 2013 v 23:45 | Reagovat

[] Aktualizace stavu :-D
Kapitola s pořadovým číslem 35 zrovna dorazila od bety, takž opět svitla naděje...

3 Caira Caira | 10. února 2013 v 11:09 | Reagovat

Eh, Krátura je fakt děsivý. Vážně. Hlídat dům a děti se sekáčkem na maso? To jako vážně? A co teprve Sirius? Udělej mrtvolu z koho? Uf... Na druhou stranu, mít psa, chtěla bych pro něj nějaké takové vodítko... :)
Líbí se mi, jakou má Lily kuráž. To asi zdědila po mamince. Taky vyrůstá se staršími brtry, evidentně se to nějak projevit musí...

Doufám, že nám ty kapitolky přibývat nepřestanou. Ale na druhou stranu vím, že psát není občas taková legrace, jak by se mohlo na první pohled zdát.
Každopádně, přeju hodně štěstí v další tvorbě a moc se na to pokračování těším... ^.^

4 kopapaka kopapaka | E-mail | Web | 11. února 2013 v 1:07 | Reagovat

[3]: U Krátury je to myslím tak trochu zvyk. A sekáček? To je přímo kanonická zbraň skřítků, viz popis Bitvy o Bradavice v HP7. Siria nebudu komentovat. Haf :-)

Lily, docela se bojím, že s její přítomností dostanou Noví pobertové docela jiný šmak :-D

Kapitolky: já taky doufám, že nepřestanou...
Zrovna jsem dopsal jednu krátkou ( 5k slov ) originální povídku, tak snad pohnu s Dopisem, aktuálně mám rozepsanou ( snad se nepletu ) čtyřicátou druhou kapitolu. A další dvě scifi povídky. Vlastně tři. Tak snad se bude dařit.

Díky moc za komentík... ;-)

5 kopapaka kopapaka | E-mail | Web | 11. února 2013 v 12:46 | Reagovat

[3]: On byl docela děsivý už v originále :-) a sekáček? To je vysloveně kanonická zbraň skřítků, jedna z věcí, které používali na smrtijedy v bitvě o Bradavice... Siria nebudu komentovat :-)

Mám pocit, že v Lily najdou noví pobertové velmi platného člena :-D

Já v to taky doufám, ale nedaří se. Docela mi to píše, ale spíš jiné věci, zrovna jsem dopsal jednu kratší originální povídku... Vlastně už jsem se chtěl vrátit k Dopisu, ale nějak mi zmizely dvě už napsané kapitoly... Teď abych si vůbec vzpomněl, co v nich bylo :-(

6 kopapaka kopapaka | E-mail | Web | 11. února 2013 v 12:48 | Reagovat

A já už myslel, že se mi ta včerejší odpověď neodeslala... No nic, tak je to tu dvakrát... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama