Zahradou zazněl jasný hlásek, "Šklíbo, neutíkej!"
Kočka nepříliš ochotně zastavila a natočila hlavu k nasvícenému kousku plotu. Lily rozhrnula lístky a vpadla do zahrady. Usmívala se a zvedla kočku do náruče.
"Teď už mi znovu neutečeš..."
Rozhlédla se, její koště pořád stálo opřené o stěnu domu. Odložila ho tam schválně, už v podvečer plánovala návštěvu plotu i chvilku létání. Ale teď váhala. Plot už navštívila, ale v temnotě pod stromem usnula. Určitě se vrátila mnohem později, než plánovala. Ticho ji trošku uklidnilo, celý dům spal. Pustila Šklíbu zpátky na zem a opatrně vyrazila pro koště. Odstartovala přímo od domu, světlé stěny nabízely alespoň malou možnost orientace. Samozřejmě nemohla létat příliš rychle, světlo očarovaného provázku bylo příliš slabé. Hůlku rozsvěcet nechtěla, její Lumos sice obvykle fungovalo, ale o moc víc nesvítilo. Vznesla se do výše nad zahradu, bylo to o kousek lepší, přeci jen něco viděla. Odvážila se trochu zrychlit a i tak viděla, kudy letí. Noční vzduch ji příjemně chladil. Vydržela tak létat poměrně dlouho, než ji pouhý let přestal bavit. Zaujatá výhledem se spoustou světel na obzoru zůstala stát ve vzduchu nad plotem. Jasně viděla město v dálce i dálnici, po které se míhaly světla spěchajících aut. Napnula uši a naslouchala, z dáli lehce zněly motory a další nerozpoznatelné zvuky. Snad díky soustředění jí neuteklo tiché zabzučení, a tak vystartovala za ním. Nejdřív podlehla dojmu, že letí špatným směrem, neboť bzučení utichlo. Netrvalo to dlouho, znovu ten zvuk zaslechla a tentokrát v slabém světle náhrdelníku nepřehlédla bliknutí něčeho malého.
"Zlatonka!" vykřikla do noci. Byla příšerně rychlá, vždycky jen proletěla kolem a zmizela ve tmě. Lily už to chtěla vzdát, ale při posledním průletu zlatonka blikla přímo proti ní. Natáhla ruku a ucítila lehoučké ťuknutí. Přesto ji něco šimralo v sevřené ruce. Opatrně sletěla níž a teprve kousek nad zemí trochu rozevřela prsty. Opravdu ji dokázala chytit. Vzápětí málem spadla z koštěte, oko na přední straně podivné zlatonky na ni vyčítavě pohlédlo. Ještě chvilku kličkovala těsně nad zemí ve snaze nespadnout, než si troufla zastavit. Nepřistála. Přemýšlela co dál . Pomalu přiletěla k ložnici rodičů a zlatonku s pomačkanými křídly položila před okno. Původně chtěla jen ťuknout do okna, ale špatně odhadla vzdálenost a délku násady. Výsledkem byla pořádně velká rána. Raději rychle zmizela, klesla dolů a prosvištěla až za roh k oknu své ložnice.
Bylo jen přivřené, stačilo zatlačit. Přistání málem nedopadlo dobře, židle, kterou při odchodu pečlivě postrčila stranou, byla právě naproti oknu. Její pokoj musel někdo navštívit a kdovíco tam prováděl. Na třetí pokus rozsvítila hůlku kouzlem Lumos. Kromě židle se v místnosti nic dalšího nezměnilo. Nikdo neotvíral šuplík nočního stolku ani nepohnul medvídkem pod přikrývkou. Pohled pod postel si nechala na konec. Číhal tam na ni další dárek od George, malý klaksonek s mosaznou trumpetkou a červeným balónkem. Ve světle hůlky mrkal malými očky a nervózně podupával na pružinkových nožičkách. Naštěstí byla rychlejší, balónek natáhnul vzduch, ale zatroubit nestihl. Lily ucpala trumpetku prstem a usmála se, věděla naprosto přesně, jak to klukům oplatí. Chvilku naslouchala u dveří, potichoučku vyklouzla na chodbu a se zatajeným dechem otevřela dveře ke klukům do pokoje. Slyšela, že spí. Jedním rychlým pohybem vhodila klaxonek do pokoje a zase zavřela. Těsně před klapnutím dveří zaslechla zadrnčení pružinkových nožiček a kviknutí balónku. Poplašné tútání zaznělo, až když zapadla do postele. Usnula snad jen pár okamžiků po tom...
Ticho o patro výš narušovalo jen Harryho chrápání. Dveře ložnice byly zavřené, ale Ginny už hodnou chvíli stála před nimi. Sledovala Lily od chvíle, kdy se vrátila z tajného nočního tréninku. Tušila, že chce něco provést klukům, ale tohle ji ani nenapadlo. Troubení hračky musela zastavit sama, kluci se za tu chvilku nestihli vzpamatovat. A že by sáhli pod postel a zarazili ten randál, to už vůbec ne. Pořádně oba srovnala, bylo naprosto jasné, proč Lily takhle řádila. Cestou zpátky zašla i k ní do pokoje, ale už spala. A ve snění byla tak roztomilá.
Až zpátky v ložnici ji napadlo, co vlastně Lily dělala u okna. Slídila pod oknem málem přehlédla, naštěstí se ozval krátkým zabzučením křídel. Zatím nechtěla Harryho budit, sešla dolů do kuchyně a u stolu zjistila, co slídil našel. Zprávu se vším, i se slídilem poslala krbem na bystrozorský úřad. Přenášedlo zásahové jednotky zaslechla, ještě než zhasly letaxové plameny. Bystrozoři z Alfy vyráželi obklíčit a zkontrolovat okolí domu, kde se skrýval Fuchs. Harry se s nimi měl sejít za hodinu, deset minut ho ještě nechá spát a dalších dvacet na snídani. To byla akorát doba, která slibovala pořádný zmatek a pro Harryho možnost dorazit "nečekaně." Právě tak jako obvykle. Snídani připravovat nemusela, Krátura ji slíbil přinést do deseti minut. Slib dodržel a přemístil se jen pár okamžiku před tím, než Harry vstal. Probudil se sám od sebe, jako by něco tušil, nebo snad proto, že i ve spánku pocítil prázdnotu lůžka vedle sebe. Snídaní byl mile překvapen, méně už tím, že ho Ginny tak trochu vynechala. Snídali společně tak jako už tolikrát, jen ta hluboká noc kolem byla trochu nezvyklá.
Skřítek lehce přikývl a luskl prsty. V ruce se mu zakýval tenoučký kožený řemínek. Na psa, který Teddyho minulé prázdniny doprovázel, by se muselo svázat deset takových. Krátura luskl podruhé a Harry pochopil, že teď by nestačilo ani to. Místností zaznělo krátké, radostné štěknutí a černá oháňka vířila vzduch. Skřítek odepnul vodítko s tím, že Sírius poslouchá na slovo.
Ginny to hned zkusila, "Lehni... Sedni... Překul se..." Opravdu poslouchal a tak zkusila ještě další, "Udělej mrtvého."













Ta možnost mě docela děsí
Fakt se snažím, ale beta toho má hodně... Zkusím jí dnes napsat a uvidím. Při nejhorším svěřím jednu, dvě kapitoly někomu jinému, ale moc se mi do toho nechce...