20. ledna 2013 v 16:14 | Ajka
|
Slavte!! Po půl roce mám pro vás další kapitolu, respektive její 1. třetinu. Kapitola je bohužel tak dlouhá, že ani na půl by se mi do jednoho článku prostě nevešla. Tak si ji užijte a doufám, že tu najdu tolik komentů, jako jste mi napsali pod Update! :)
Previously:
Harry má špatné sny a Snape se snaží najít jejich příčinu. Také se snaží zjistit, co chtěl Brumbál po chlapci a proč mu řekl o Kameni mudrců. Dozvídá se od Harryho, že na něj ředitel zkusil nitrozpyt. Z toho důvodu se rozhodne začít s výukou nitrobrany dřív. Snape s Harrym se nadále sbližují a dokonce jsme zjistili i něco o Snapeově minulosti, hlavně o jeho talentu na lektvary, který zdědil po matce, a o svém vztahu s Lily. Hermiona dokončila "sběr informací" ohledně Malé famfrpálové ligy, které poslala panu Malfoyovi. Harry se svěřuje Dracovi a Hermioně s tím, co ví o Kameni mudrců a psovi, kkterý ho hlídá, na nějž narazili společně s Dracem. Lucius Malfoy se stává trenérem Malé ligy.
9. kapitola - 2. až 13. října
2. října 1991 - Středa
Všichni studenti Bradavic, dokonce i profesorský sbor, se shromáždili na famfrpálovém hřišti a na tribunách, aby mohli sledovat první náběr hráčů do Malé famfrpálové ligy. Lucius Malfoy, kdysi neochotný Smrtijed, teď nový trenér, byl vysoký a ještě víc vyčníval díky svému Malfoyovskému, famfrpálovému dresu ve zmijozelských barvách. Skládal se z jemně šedých bavlněných kalhot, hedvábné bílé košile, zelené prošívané vesty a ladícího těžkého hábitu. Snape se nad touto módní výstředností vyčnívající ze skupinky prvních ročníků musel ušklíbnout.
Luciusovi pomáhali zmijozelští prefekti Tara Anglaisová a Gordon Billock. Vybrali ty chlapce a dívky, kteří se chtěli konkurzu zúčastnit - což byli téměř všichni - a začali sepisovat jejich jména.
"U šilhavých očí tetičky Matildy!" zaklela Minerva usazená vedle Snapea. "On koupil nová košťata?" Skupinka třeťáků ze Zmijozelu pochodovala po hřišti a v rukou svírala nová košťata pro Malou ligu.
Snape pokrčil rameny. "Ani bych od Luciuse míň nečekal. Vždy dohlížel na to, aby byly všechny základní podmínky splněny." Pohlédl dolů na své studenty. "Přesně jak jsem očekával. Nejnovější model juniorských košťat."
"Jistě," souhlasila Minerva a překřížila ruce na prsou. "Alespoň nebude mít žádný tým výhodu."
"Z-z-zdá se mi t-t-to?" zakoktal Quirell za nimi, "nebo j-j-jsou b-b-branky m-menší?"
Snape ohrnul nos nad příšerným zápachem česneku, který k němu zavanul od profesora OPČM, který se naklonil přes něj a Minervu. "Předpokládám, že když se jedná o malou ligu," poučil ho Snape znuděně, "vše bude přiměřeně zmenšeno."
Dole na hřišti zakřičel prefekt Billock na studenty, aby se utišili. Pak se obrátil na Luciuse. "Dobrá, pane. Vypadá to, že Betty Greenhornová bude kapitánkou Mrzimorského týmu." Při zaznění svého jména zvedla ruku blonďatá, drze vypadající štíhlá šesťačka. Vysloužila si tak od Mrzimorských prváků nadšený jásot. "Za Havraspár to bude Syrian Toss." Výrazný čtvrťák s pronikavýma modrýma očima pozvedl za menšího potlesku ruku. "Mhm…Fred a George Weasleyovi za Nebelvír?" Lucius a Billock pohlédli na šklebící se dvojčata. Prváci se kolem dvojčat shlukli, jako by tak chtěli Luciusovi naznačit, ať se ani nepokusí jednoho z nich vyhodit.
Lucius se na dvojčata pátravě zahleděl, ale pak mávl rukou a přikývl. "Dobrá, pane Billocku. Kdo bude kapitánem Zmijozelského týmu?"
Billock pohlédl do svých poznámek. "Corey Vaisey."
Lucius si studenta čtvrtého ročníku prohlédl. Corey byl mrzutě vypadající chlapec se zplihlými hnědými vlasy a přivřenýma hnědýma očima. Corey Luciusovi pohled vrátil a přivřel oči ještě víc. Starší kouzelník pohled neodtrhl, dokud chlapec nesklopil oči.
Lucius začal vyvolávat jména a prváci přistupovali blíž v případě, že už tak neučinili. Pak jim zadal úkol: "Popadněte košťata a začněte lítat. Dělejte, co umíte."
Draco popadl Harryho za ruku a společně se vrhli na hromadu nových košťat. Každý si vzal jedno a byli první, kteří vzlétli.
Prefektka Anglaisová se mračila na své poznámky a pohlížela na vznášející se studenty. Frustrovaně si odfrkla a pak zavolala na Luciuse. "Pane Malfoyi?" Odtrhl pohled od studentů a pohlédl na prefektku. "Je tu jeden problém, pane. Na čtyři týmy potřebujeme celkem dvacet osm dětí. Ve vzduchu jich je jen dvacet čtyři a …" pohlédla do vzduchu, "po vyloučení některých z nich jich bude ještě míň."
Lucius se zamračil. Jednalo se o problém, se kterým nepočítal. Možná si měl na přípravu vzít víc času, než jen těch pár hodin potom, co dnes ráno obdržel dopis od slečny Grangerové.
"Musí být týmy podle kolejí, pane?" zeptal se George Weasley.
"Předpokládám, že ne," odpověděl pomalu. "Co máte na mysli, pane Weasley?"
Byl to Fred, kdo odpověděl. "Udělejte týmy z těch, co zbudou, pane."
George se usmál. "A aby se nehádali, za jaký tým budou hrát, nechte je vybrat si jména."
Lucius uznale přikývl. "Skvělý nápad, pánové. Myslím, že to přesně udělám."
V hledišti zatím Minerva šťouchla do Snapea loktem. Zamračil se na ni a snažil se nesledovat Harryho, jak létá. Na druhou stranu si ale nemohl pomoct.
"Létá dobře," komentovala to zástupkyně.
"Je jak neřízená střela," zabručel Snape a sledoval, jak Harry vystřihl perfektní obrátku.
"Tento talent budeš chtít jednou podpořit," pokračovala Minerva. Snape by byl raději, kdyby zavřela pusu. "Myslím, že jednou by mohl být lepší než James. Co myslíš, Severusi?"
"Potter byl zatracený, arogantní sebevrah, který měl příliš práce s tím, udělat dojem na všechny dívky v hledišti místo, aby pořádně hrál!" vyštěkl. Zasmušile si vzpomněl na jeden zápas Havraspáru proti Nebelvíru, kdy se ten chvastoun pokoušel přitáhnout Lilyinu pozornost. Nakonec ho strefil potlouk. Zůstal tři dny na ošetřovně a Lily na něj ani jednou nepomyslela.
Minerva nad Snapeovým zlomyslným úsměvem zúžila oči. "Vsadila bych svůj poslední galeon, že právě myslíš na to, jak Jamese ve třetím ročníku srazil potlouk."
Snape se zamračil a upravil si límec pláště.
Minerva se samolibě pousmála. "Mám pravdu, že?"
Snape svou kolegyni ignoroval a sledoval Harryho, jak se v krásné spirále s Dracem po boku řítí k zemi. Zrudlí vzrušením běželi oba chlapci za Luciusem, aby si vyslechli, kdo postoupil do dalšího kola.
Jakmile byli všichni na zemi, Lucius přečetl jména těch, kteří se dalšího rozřazování nezúčastní, až zůstala finální sestava dvaceti jedna studentů. Poté jim oznámil změnu, kterou hodlal provést. Nejprve se ozvalo pár nespokojených povzdechů, ale pak všechny rozjasnila zpráva, že si pro svůj tým budou moc vybrat jména.
"Já prostě nechci hrát v jednom týmu se slizkýma hadama," bručel Ronald Weasley a neuvědomil si, že urazil nejen první ročníky, ale také jejich trenéra.
"A já zas nechci hrát s debilníma nebelvírama!" ohradil se Teddy Nott.
Téměř všichni z Nebelvíru a Zmijozelu na sebe začali házet podobné urážky. Harry v tichosti stál a sledoval, jak se to vyvine.
"Myslím, že nemáte na výběr!" prohlásil Lucius pevně. "Týmy budou sestaveny podle toho, jak si kdo povede na jednotlivých pozicích. Takže jestli vám Nebelvír nebo Zmijozel tak moc vadí, můžete se přidat ke svým spolužákům na tribuně. Jsem si jist, že se obejdeme i bez vás." Přejel pohledem všechny nespokojence, kteří teď jen stáli a s hlavou skloněnou šoupali nohama. Nikdo neodešel.
"Velmi dobře," usmál se Lucius, ale jeho úsměv byl tvrdý a varovný. Nehodlal snášet podobné nesportovní chování. "Považujte to za zkoušku kolejní soudržnosti. Půjdete tak příkladem vyšším ročníkům."
Draco se usmál a Harry mu úsměv vrátil. Byl rád, že starší Malfoy vyřešil situaci tak hladce.
Lucius poté nechal prefektku Anglaisovou, aby přinesla famfrpálové vybavení. Ronald Weasley se na krabici s věcmi zamračil.
"Proč je všechno tak malý?" zeptal se.
"Tohle je Malá liga, pane Weasley," ušklíbl se Lucius. "Snad jste neočekával, že budete hrát se stejně…smrtícími potlouky a camrálem, jako se používají v běžných zápasech."
Ronald nechtěl před Smrtijedem ustrašeně couvnout a ušklíbl se zpátky. "To ani nemůžeme lítat stejně vysoko?"
"Je vám jedenáct let, pane Weasley. Malá liga má svá omezení, ale neupře vám radost ze hry." Luciuse nezajímalo, co si nejmladší Weasley myslí.
"Aspoň můžeme lítat, Weasley!" ozval se Draco. "A náš tým vyhraje a bude moct do Prasinek!"
"To sotva, Malfoyi!" prohlásil Ronald. "S bratry hrajeme opravdový famfrpál, takže vám nakopeme zadky!"
"Lítáš hůř než moje babička!" zaječel Draco a přistoupil k Ronaldovi.
"Draco!" vyštěkl Lucius. Draco zbledl a otočil se se zkroušeným výrazem k otci. "Mám tomu rozumět tak, že ani jeden z vás nechce být součástí Malé ligy?" Lucius se na oba hříšníky zamračil.
Malého Malfoye stálo každou špetku odvahy, aby si rukama nezakryl zadek. Otec mu přeci řekl, že je na výprask už velký, takže i když byl v maléru, věděl, že ať už jeho trestem bude cokoliv, tohle to nebude. Draco věděl, že by měl něco říct, ale v krku měl najednou neuvěřitelně sucho. Byl to Harry, kdo zachránil den.
"Pane Malfoyi, jestli nebude Draco a Ron hrát, tak nechci ani já." Ronovi poklesla brada a překvapeně zíral na malého zmijozela. Také Draca trochu zarazilo slyšet své jméno ve spojení s Weasleym.
Lucius pohlédl na malého chlapce, který tu teď před ním statečně stál. "Proč si myslíte, pane Pottere, že bych jim měl dovolit hrát?"
Harry pokrčil rameny, než odpověděl. "Pokud budeme prostě jen hrát a jeden tým vyhraje, pak nikdo nebude mít důvod si stěžovat, ne?"
Lucius se na chlapce vřele usmál. "Správně, pane Pottere. Nechme je, ať si to čestně vybojují." Pohlédl na Draca a Ronalda a zamračil se. "Je to pro vás přijatelné? Dokážete se soustředit na hru, místo abyste se předháněli v urážení toho druhého?"
"Já jo, pokud to dokáže i on!" vyhrkl Ronald a vyzývavě se na Draca usmál.
"Dobře," souhlasil Draco, ale pro sebe si zamumlal: "Ale stejně vás rozcupujeme, Nebelvíráku!"
Nikdo jiný Draca neslyšel, ale jeho otec ano a varovně ho pleskl přes hlavu.
"To už stačilo," řekl Lucius hlasitě. "Teď se všichni připravte na další zkoušku."
V hledišti Snape pozorně sledoval hádku mezi oběma chlapci sledováním řeči těla, výrazů tváří a odezírání ze rtů. Ušklíbl se. Hodil by je oba do jezera a zakázal jim hrát. "Trpělivost přináší růže," odfrkl si a narážel tím na Luciuse a pro něj netypické, nicméně perfektně zmijozelské jednání při ujmutí se postu trenéra Malé famfrpálové ligy.
Možná že čím byl starší, tím víc se měnil, pomyslel si Snape. Nikdy nepochyboval o tom, že nejstarší Malfoy opravdu miluje svou rodinu. Sám viděl, jak riskoval svůj život a podstupoval mučení, jen aby ochránil Draca s Narcisou. Nicméně nikdy by ho nenapadlo, že se bude tak moc zajímat o blaho svého syna, že by se dobrovolně nabídl (díky slečně Grangerové) k trénování dětí při jiné než intelektuální aktivitě.
Když byly všechny zkoušky u konce a týmy rozděleny, Snape měl chuť si zdřímnout. Minerva dávno usnula, opírala se o Snapeovo rameno a tiše pochrupovala.
Snape zívl, vzbudil svou kolegyni, která se snažila předstírat, že nespala už celou hodinu, a pak se vydal dolů na hřiště za davem studentů a učitelů. Kdyby nebyl tak vyčerpaný, možná by si všiml nenávistného pohledu, který upíral profesor Quirell na brýlatého chlapce s havraními vlasy, který vesele poskakoval se svým novým týmem.
Quirell se rychle protlačil kolem Snape, zakoktal omluvu a následně byl pohlcen chvátajícím davem. Snape se za ním rozhořčeně ohlédl, ale pak to vzdal, když došel k velmi rozjásanému Harrymu Potterovi.
"Viděl jste mě, pane?" vyhrkl. "Chytil jsem zlatonku! Můžu být chytač!"
"Viděl, pane Pottere. Také jsem viděl ten lehkomyslný manévr, kdy jste málem narazil do země, jen abyste ji chytil." Jeho nesouhlasný pohled nedokázal utlumit chlapcovo nadšení. Harry ho popadl za ruku a vesele ho vtáhl do kruhu svých spoluhráčů, kde chudákovi Snapeovi převyprávěli vše, co sám viděl z tribuny
Za ním prohodila Minerva veselou poznámku: "Trpělivost přináší růže, Severusi."
Draco klidně kráčel vedle svého otce. Už před lety, když se Draco naučil chodit, zkrátil Lucius svůj krok, aby za ním jeho syn nemusel klusat. Trochu starostlivě očekával, až Draco něco řekne. Věděl, jak rád doma chytal zlatonku, takže si byl jistý, že bude zklamaný, že je jen střelec. Soupeření mezí jím a Harrym bylo opravdu těsné, ale Luciusovi bylo jasné, když přiděloval pozice, že Draco chce být ve stejném týmu jako Harry. V týmu nemůžou být dva chytači, a aby byl Lucius upřímný, Harry byl o trošku lepší než Draco.
Ale co když bylo jeho rozhodnutí špatné? Nakonec měl dostatek hráčů na dva týmy. Trochu si oddychl. Čtyři týmy byly nemyslitelné, alespoň si však ponechal své čtyři…tedy pět (začal počítat Weasleyova dvojčata za jednoho) kapitánů, aby se postarali o všechny učitelské povinnosti.
Možná měl nechat Harryho a Draca hrát za opačné týmy, aby mohli být oba chytači. Nicméně hned, jak ho to napadlo, představil si všechny ty hádky a rvačky, které by propukli, povětšinou Dracovo vinou, kdyby Harry chytil zlatonku a jeho tým zvítězil. Ne, bude moudřejší nechat je hrát za jeden tým.
Lucius pohlédl na svého syna a pokusil se odhadnout jeho náladu. Zajímalo ho, jestli bude muset čelit jednomu z jeho výbuchů vzteku. Ale chlapec vypadal klidně, dokonce perfektně vyrovnaně.
Naučil jsem ho až příliš dobře napodobovat mě, pomyslel si Lucius. Teď nedokážu odhadnout, co si myslí.
Lucius málem zakopl, když ho chlapec objal.
Draco věděl už od malička, že by si na veřejnosti neměl vylévat své city, ale teď hodil všechny pravidla za hlavu a objal svého otce s tváří přitisknutou na jeho břicho.
Draco zesílil stisk a vychrlil: "Děkuji moc, otče! Díky tomuhle bude můj první rok ještě lepší!"
Tahle slova zahřála Luciuse u srdce. Poklepal Draca po hlavě a potěšeně se usmál. "Takže jsi spokojený, Draku?" Použil Dracovu přezdívku, aby mu ukázal, že mu jeho nadšený výlev nevadí. "I když nebudeš chytač?"
"No, jo. Jako přál bych si být chytačem, ale i tak budu moct lítat rychle, protože jsem střelec. A možná, že příští rok budu moct být zmijozelským chytačem." Draco znovu zesílil objetí, místo aby otce pustil. "Ale co je nejlepší, protože jsi náš trenér, tak tu budeš na tréninky a zápasy a já budu moct být s tebou. To je skvělý!"
Lucius pohlédl do chlapcových očí plných naděje a uchopil jeho tvář do dlaní. Najednou ucítil zvláštní knedlík v krku a na okamžik se bál, že nebude moct promluvit. "Ano, Draku, je to úžasné."
Draco přitiskl tvář na otcovo břicho a zakřičel: "Jsi ten nejlepší táta na světě!"
NCNCNCNCNC
U večeře vysvětloval Lucius Snapeovi, že zápasy Malé famfrpálové ligy jsou časově omezené.
"Malá liga bere v úvahu nízký věk hráčů, kteří by nevládli hrát po dobu řekněme čtyř hodin nebo více. Proto je hra omezena na dvě hodiny. Pokud do té doby nikdo nechytí zlatonku, vítězí tým s vyšším počtem bodů." Lucius si strčil do úst kus pečeně, pečlivě ji rozžvýkal a pak pokračoval: "Také jsou tu jistá bezpečností opatření jak pro samotnou hru, tak pro vybavení."
"Jako například tlumící kouzlo?" zeptal se profesor Kratiknot, který seděl po Luciusově druhém boku.
"Upravené tlumící kouzlo na potloucích, které jsou navíc vyrobeny z kůže, aby se snížilo riziko poranění," objasnil Lucius.
"Jistě, pokud nějaké dítě nespadne z koštěte a nerozmlátí se o zem," zamumlal Snape zachmuřeně.
Lucius se otočil na svého starého přítele a usmál se. "Pokud si vzpomínám, jako student ses nikdy nepokusil dostat do famfrpálového týmu, že, Severusi?"
Snape se zamračil nad jeho posměvačným tónem. "Dával jsem přednost učení, děkuji pěkně," dodal kousavě.
Lucius a Kratiknot se zasmáli. "Ale určitě budeš podporovat Harry snahu, že ano?"
"Proč bych neměl?" zeptal se Snape zmateně. "Po dnešku je to to jediné, na co dokáže myslet. Jako jiní, i on podlehl volání sirén famfrpálu."
"Jedna věc je podporovat svou kolej jako její ředitel, Severusi," odpověděl Lucius. "Něco jiného je podporovat dítě, na kterém ti záleží."
"Zajímám se o všechny děti," namítl Severus.
"Přesně, jak bys měl, Severusi," souhlasil Lucius. "Škoda, že takto nesmýšlí i jiní." Aristokrat si jemně otřel rty a mírně se protáhl. "Dáme si spolu večer skleničku, Severusi?"
Snape úsečně přikývl. "V devět mi končí jeden školní trest."
Lucius se zvedl, kývl příteli na pozdrav a odešel. Pozastavil se u zmijozelského stolu, aby poblahopřál Harrymu a Dracovi, že se dostali do týmu. Bez váhání pohladil svého syna po vlasech a konečky prstů mu přejel po tváři. Draco se na otce ohlédl s láskou a obdivem.
Snape tuto malou scénku pozoroval a lehce ho vyvedlo z míry, když si Harry vybral právě tento moment, aby se podíval jeho směrem s podobným úsměvem na tváři, který Draco věnoval svému otci. V krku se mu zformovala hrouda neznámého původu a současně ho prostoupilo teplo, které určitě nezpůsobil jeho Dárdžilingský čaj. Zvláštní, nicméně ne nepříjemný pocit. Přikývl a pokusil se polknout a odstranit tak knedlík v krku. Nešlo to!
NCNCNCNCNC
Snape s Luciusem seděli v jeho obývacím pokoji a na ukončení dne popíjeli ohnivou whisky. Lucius seděl na koženém křesle s nohama nataženýma před sebou a Snape na tom samém naproti němu. Vypadal trochu ztuhle a necítil se ani z poloviny tak pohodlně jako jeho přítel.
Snape se zamračil nad Luciusovým úsměvem, který měl na tváři už pět minut. "Asi se nemůžeš přestat tak směšně usmívat, že?"
"Už jsem ti řekl, že mě můj syn nazval nejlepším otcem, Severusi?" Lucius usrkl své whisky.
"Ano. Třikrát během večeře, pak dvakrát na cestě sem a jednou, zatímco jsem naléval pití. Teď je to posedmé," utrousil Snape. Zamračil se s pohledem upřeným do své skleničky a přemýšlel nad podivným pocitem v jeho útrobách, který připomínal zažívací potíže, ale ty to být nemohly.
Lucius se ušklíbl. "Proč mám pocit, že žárlíš, příteli?"
Snape prudce zvedl hlavu a svůj zamračený pohled, před chvílí upřený na svou sklenici whisky, věnoval arogantnímu čaroději. "A na co bych měl žárlit?" Chtěl znít jedovatě a každému jinému člověku by to tak znělo, ale teď mluvil s Luciusem, který - jednou za čas - měl tu prazvláštní schopnost vidět i v tom nejneškodnějším prohlášení druhý význam. Byla to jedna ze schopností, která dělala Luciuse tak dobrým řečníkem, když jednal s politiky a obchodními partnery.
Lucius se trochu napřímil a upřel své šedé oči na Snapea. "Když vezmu v úvahu, jak tě odpoledne držel pan Potter za ruku a bez jediného zaškobrtnutí kráčel vedle tebe, čekal bych, že budeš docela spokojený."
Snapeovi mysl přetékala tolika neznámými emoci, že nebyl moc úspěšný v jejich skrývání pomocí nitrobrany. Opravdu ho potěšilo, jak k němu Harry přiběhl, a i přes jeho téměř nesrozumitelné vyprávění o tom, co sám viděl z hlediště, poslouchal a společně ruku v ruce kráčeli k hradu. Ani jednou ho nenapadlo, že se chová nevhodně a že někteří lidé by ho neměli vidět, jak se drží za ruku se studentem, a už vůbec ne s Chlapcem, který přežil. Nicméně Harry si vybral jeho, aby s ním sdílel svou radost, a nikoho jiného. A byl to Harry, kdo se na něj ve Velké síni díval s neskrývanou náklonností.
Celé to rozházelo jeho puntičkářsky uspořádaný svět.
"Brumbál nebyl dnes příliš spokojený," prohlásil Lucius.
Po tomto bezstarostně prohozeném prohlášení jako by Snapea polili kbelíkem studené vody. Zatlačil všechny protichůdné emoce do pozadí a napřímil se.
"S Malou ligou?" zeptal se Snape namísto otázky, kterou měl na mysli. Ani jednou na ředitele nepomyslel a to ho znepokojovalo. Nemohl Harryho ochránit, pokud si nedá na starého čaroděje pozor.
Lucius si přitáhl nohy k sobě, aby seděl více formálně. "Ne. Brumbál Malou ligu akceptoval téměř bez námitek. Spíše nesouhlasil s tím, jak jsem trval na uspořádání ligy a jejím chodu. Jednoduše jsem musel podotknout, že coby ředitel školy má na starosti jiné věci, a já, coby zakladatel celé téhle věci pro děti…prostě nemohl nic z toho zpochybnit." Samolibě se usmál.
"Nikdy by mě nenapadlo, že se staneš trenérem Malé ligy," podotkl Snape. "Nebo že budeš vůbec něčím trenérem. Proč to děláš?"
Ke Snapeově spokojenosti to byl tentokrát Lucius, kdo se cítil nepříjemně. Samozřejmě se chtěl dozvědět víc o tom, proč byl Brumbál nespokojený, ale až později. Lucius se nervózně zavrtěl, ale hned se zklidnil.
"Narcisa si poslední dobou dělala starosti s tím, jak se od Draca distancuji. Souhlasí se mnou, že se Draco musí naučit zodpovědnosti…" Hlas mu zakolísal. Pár sekund zíral do plamenů a pak tiše pokračoval. "Opravdu se snažím nebýt jako Abraxas, Severusi. Mé dítě si zaslouží otce, kterého může…milovat." Usmál se, když si uvědomil, že zní pravděpodobně sentimentálně a hloupě. Ale věřil, že Snape si tento jeho poklesek nechá pro sebe. "Můj syn mi dnes ukázal, že jsem schopný být takovým otce. Společně si užijeme legraci."
Snape se s temným zábleskem v očích ušklíbl. "Tak, pokud už sis konečně udělal pohodlí…"
Starší muž sebou hraně trhl, ironicky se usmál a přivolal domácího skřítka.
Ve Snapeových komnatách se objevil skřítek menší než obvykle, uklonil se a přitom si nepřestal žmoulat jedno své velké ucho. "Co může Kiki pro pány udělat?"
"Čaj," požádal Lucius stroze. "Silný. Nechci se zítra vzbudit s kocovinou." Skřítka se uklonila a zmizela.
"Na kocovinu mám lektvar," podotkl Snape.
"Podle Narcisi se až příliš spoléhám na své lektvary," vysvětlil Lucius. "Říká, že pokud chci pít, pak je nejlepší si před spaním dát čaj a něco k jídlu."
Snape neodpověděl, ale v duchu se ušklíbl. Chudáček svázaný, ženatý čaroděj. Mistr lektvarů měl v plánu držet se od vševědoucích ženušek dál tak dlouho, jak jen to bude možné.
O pár minut později dorazil čaj a konverzace se obrátila na Harryho a Dursleyovi.
"Vyšetřování Dursleyů už začalo," oznámil Lucius. Snape si vzpomněl, že starší čaroděj zmiňoval nějaký kontakt v mudlovském světě.
"Už se na něco přišlo?" zeptal se Snape.
"Ohledně Harryho ne, ale je až znepokojující, co vše dovolí svému synovi. Je až chorobně obézní," zamračil se Lucius.
"Není ten chlapec stejně starý jako Harry?" Lucius přikývl a Snape svraštil čelo. "Pak je mu teprve jedenáct. Jak může být jedenáctileté dítě chorobně obézní?"
"Severusi, to dítě je téměř o devadesát kilo těžší než by odpovídalo jeho věku." Lucius potřásl nad Snapeovým šokovaným výrazem hlavou. "Paní Dursleyová je velice štíhlá, zato její manžel váží téměř dvě stě kilo. Podle vyšetřovatele obsahuje jejich týdenní jídelníček čtyři pečeně, dvě šunky a dost cukru, aby to zabilo koně. Nicméně si není jistý, zda to kvůli dítěti nahlásit."
"Stačilo by to na žalobu?" zeptal se Snape.
"To není jisté. Rodiče by maximálně obdrželi upozornění a chlapci by byla nasazena dieta. Nicméně pokud bys chtěl Harryho adoptovat bez zásahu ministerstva nebo Brumbála," připomněl Lucius, "pak do toho nemůžeme zatáhnout mudlovské soudní orgány. Jakmile budeš mít Harryho bezpečně ve svých rukou, pak nechám vyšetřovatele dělat jménem toho dítěte, co bude chtít."
"Tak jak mám tedy Harryho legálně adoptovat bez zásahu ministerstva?" zeptal se Snape zamračeně a otráveně.
"Prvně se musí Dursleyovi vzdát všech práv nad svým synovcem. Vzal jsem s sebou papíry, které je potřeba aby podepsali, tak to můžeme udělat již tento víkend." Lucius zahlédl v očích svého přítele úlevu, a usmál se. "Ale co se týče adopce, podle mého kontaktu na ministerstvu není možné ji uskutečnit bez jejich vědomí a tudíž ani bez vědomí Brumbála."
Snapeův výraz potemněl. "Takže vlastně nemůžu nic dělat! Prostě musím nechat toho starého blázna, aby Harryho poslal v létě zpět k příbuzným!"
Lucius se samolibě usmál a Snape na něj nevěřícně zíral. Znal staršího kouzelníka dost dobře, aby poznal, že skrývá v rukávu nějaký trumf, s kterým naschvál čekal na poslední chvíli, jen aby ho rozčílil.
"Hodláš mě zasvětit do svého monumentálního tajemství, Luciusi?" požádal Snape kousavě.
Lucius se záměrně odmlčel a lehce poklepal prsty šálek čaje. "Nejdřív bys měl pochopit, že je to považováno za černou magii. Alespoň podle dnešní definice."
Pokud to bylo vůbec možné, Snapeův pohled potemněl ještě víc a jeho netrpělivost pobublávala pod povrchem.
Lucius se usmál. "Jde o lektvar, který jistě schválíš, a kouzlo - vlastně spíš zaříkání nebo rituál."
"O. Co. Jde?" procedil Snape skrz zaťaté zuby.
"Cruor mea cruor," odpověděl Lucius prostě.
"Krev mé krve?" Snape o tom nikdy neslyšel, a tak čekal na další vysvětlení. "Zní to jako pokrevní adopce."
"Je to víc, než jen pokrevní adopce, Severusi. Ačkoli pokrevní adopce, jak je známe, utváří pouto mezi rodičem a dítětem, je to jen kouzlo, které může být zneužito například k zotročení a dalším věcem."
Snape vědoucně přikývl. Takovéto pokrevní adopce byly pro svou podobnost s kletbou Imperius zařazeny mezi černou magii.
Lucius pokračoval: "Cruor mea cruor by udělalo z Harryho tvého vlastního syna, jako byste jej stvořili společně s Lily." Snape se začervenal a Lucius se ušklíbl. "To kouzlo se nesnaží spojit dítěte s rodičem pouze na buněčné úrovni, ale i na té magické. Ministerstvo by to zezačátku nemělo poznat, ale protože je neúplatné a neproniknutelné, tak to pozná."
"Za černou magii je považováno kvůli krvi?" zeptal se Snape.
Lucius přikývl. "Stejně jako další pokrevní kouzla." Posměšný tón jeho hlasu dával najevo, jak toto svévolné rozhodnutí považuje za směšné.
"Zní to, jak bych mohl skončit v Azkabanu a Harry zpátky u Dursleyů," poznamenal Snape skepticky.
"O Cruor mea cruor nemusí nikdo vědět, Severusi. Po dokončení rituálu, pokud by ministerstvo požadovalo rodičovský test, ty a Harry byste byli jednoznačně a neodvolatelně označeni za otce a syna." Lucius se usmál, ale po chvíli jeho úsměv povadl. "Háček je v tom, že jakmile bude prohlášen za tvého syna, ztratí Harry nárok na dědictví Potterů."
Snape se ušklíbl. "Žádné dědictví Potterů už není." Tentokrát se Lucius zatvářil zmateně, a tak mu Snape vysvětlil, jak při návštěvě Gringottů zjistil, že Brumbál celé dědictví Potterů, včetně majetku Lily, rozprodal pro válečné účely.
"To je absurdní!" rozhořčil se Lucius. "Majetek Thomase Pottera měl hodnotu pěti milionů galeonů, když si jeho syn bral Lily! I všechny nemovitosti jsou pryč?"
Snape si stoupl a přistoupil ke stolu, kde obvykle známkoval testy a eseje. Odsunul stranou nějaké papíry a zvedl list pergamenu, který podal svému příteli. "Při odchodu jsem požádal skřety, aby mi zhotovili vyúčtování. Toto poslali."
Zatímco Lucius studoval pergamen, jeho rozhořčení rostlo. Sedm nemovitostí bylo převedeno na Brumbálovo jméno a poté prodáno. Také část majetku Evansů, která byla přenechána Lily po smrti jejích rodičů, byla převedena na ředitele a rozprodána. Osobní věci Jamese a Lily, připsány skřetím rukopisem, byly taktéž vydraženy. Dokonce i takové bezvýznamné věci jako Harryho dětské oblečení a hračky byly prodány.
Na seznamu byl majetek v hodnotě pouze dvou milionů a Lucius hádal, že zbytek darovali Thomas se synem straně Dobra, když byli ještě naživu. Na obou stranách existovaly bohaté rodiny, které zchudly díky svým přeštědrým povahám. Abraxas Malfoy daroval téměř polovinu majetku Malfoyů Pánovi zla, nicméně, Lucius se nestyděl to přiznat, Malfoyovi byli stejně jako Blackovi velice stará rodina a jejich majetek měl nevyčíslitelnou hodnotu.
Lucius vrátil papír Snapeovi, který ho poslal zpátky na stůl. "Jakým způsobem tohle Brumbál dokázal?" zeptal se. Usrkl svého chladnoucího čaje a rozmrzele si uvědomil, že by si spíš dal whisky.
Snape potřásl hlavou. "To nevím. Zeptal jsem se skřetů na to samé, ale ještě neodpověděli. Nechce se mi do toho příliš vrtat, protože je možné, že by se Brumbál o mých úmyslech dozvěděl a přestal mi věřit."
Po několika minutách ticha, poté, co Lucius dopil svůj ledový čaj, poznamenal: "No, pokud hodláš provést Cruor mea cruor, pak na dědictví Potterů nezáleží. Harry bude tvým synem a dědicem."
Snape zíral do ohně. "Udělám cokoliv, aby byl Harry v bezpečí, ale přeci jen by měl mít na Lily …a Pottera … nějakou památku." Vzpomněl si na neviditelný plášť, který měl Brumbál u sebe. Harry už ho patrně nikdy neuvidí.
Lucius se otočil a přivolal si list od Gringottů, který Snape před chvílí vrátil zpátky na stůl. "Dovol mi si to ponechat. Pověřím dalšího ze svých kontaktů, jestli by dokázal něco z toho zachránit." Povzdechl si a pocítil, jak ho zaplavuje vyčerpání po dlouhém dni. Vstal a položil Snapeovi ruku na rameno. "Sobota ráno, Severusi."
Snape přikývl, ale neodtrhl pohled od plamenů. Neviděl Luciuse odcházet a také se ho zapomněl zeptat, co že Brumbála vlastně naštvalo.
A/N: Za chyby se omlouvám, sice jsem to kontrolovala, ale určitě mi něco uteklo.
Mě to přijde v naprostém pořádku a navíc je to moc hezký překlad...