close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více






31. kapitola - Prchavý záblesk minulosti

26. ledna 2013 v 16:49 | kopapaka, Ajka |  Dopis
Dneska máte novou kapitolu se zpožděním, protože jsem seděla u voleb (jak jste spokojení s novým prezidentem, mimochodem?) a zapomněla jsem si to přednastavit. Tak tedy dodatečně hezké počteníčko a komentujte.


Kapitola třicátá první - Prchavý záblesk minulosti

Do Malfoy Manor se pomalu vracelo ticho. Práce bystrozorů i léčitelů už byla u konce. Ze sklepení zmizely poslední připomínky truhly, jen rozmazané křídové kruhy a několik spálených míst připomínalo události uplynulých hodin. A i tyto stopy měly brzo zmizet. Jeden ze skřítků už ve sklepě řádil s koštětem. S typickým odhodláním vířil prach a rozháněl pavouky. Tony už ležel u svatého Munga, věznění v truhle přestál poměrně dobře a ani Zastavený čas na něm nezanechal stopy. Zato druhý muž, Francouz tolik podobný Tomu Raddlovi, byl opravdu mrtvý. Fuchs ho pro výrobu lektvaru nepotřeboval živého. Stačilo mu z něj pár kousků a nebyly to jen vlasy jako v obyčejném mnoholičném lektvaru.
Harry uvažoval, jestli se ve své úvaze nezmýlil. Nepochyboval o snaze vytvořit nového Voldemorta nebo vlastně Toma Raddla. Obsah truhly to poměrně jasně potvrzoval. Jen si pořád nebyl jistý, jestli Fuchs Věčný mnoholičný lektvar připravoval pro sebe, či pro někoho jiného. Vysvětlení tohoto problému ovšem truhla nenabízela. Zatímco ze čtvrtého oddílu zachránili Tonyho, pátý a zároveň poslední sloužil jako knihovna. Stejně jako lektvarové přísady v druhém oddílu byly i knihy v pátém velice pečlivě poskládané. Kromě několika výtisků v horní vrstvě vypadaly skoro nepoužitě. Zato ty horní byly ohmatané, místy potrhané a ušpiněné. Jejich stránky se nadouvaly množstvím záložek a vloženými listy. Dokonce i v těch tištěných byly spousty rukou psaného textu. Lektvary, knihy i pár věcí z truhly už byly na cestě na Bystrozorský úřad. Stejně tak i truhla samotná a pár důkazů, které teď díky ní měli. Harry naposled obhlédl sklepení a oba kouzelníci vykročili ven...
Harry se chtěl hned vrátit na Bystrozoský úřad, ale museli ještě zajít pro nedopsaný Luciusův dopis. Mohli pro něj samozřejmě poslat skřítka, ale i v přijímací místnosti byl krb. Dopis pořád ležel na krbové římse, tak jak ho tam Draco odložil. Z chodby se právě v tu chvíli ozvalo tiché zatřepotání křídel. Na parapetu okna přistála viditelně unavená sova.
"Omluvíš mě na chvilku," řekl Draco.
Harry skoro nepřítomně přikývl, vlastně už od počátku mu cosi nesedělo. Jen trochu, ale i tak se ta myšlenka nedala odbýt. Natáhl se ke krbové římse a sebraný dopis uložil do sáčku na důkazy. Jeho pohled přilákala čirá skleněná láhev. Při předchozí návštěvě pokoje tam určitě nestála. Nedotkl se jí a vlastně ani nijak nedal najevo, že ji zaregistroval. Jako by přehlédl láhev i kapku vody, která po ní stékala, několik dalších na římse krbu. Vedle zkamenělého Luciuse se na okamžik zastavil, neviděl žádnou změnu proti předešlému stavu. Nic, co by nasvědčovalo...
Přesto řekl: "Výborné načasování Luciusi, opravdu výborné."
Nečekal, že by se kámen třeba jen trochu pohnul. Vlastně to bylo jedno. Teď už nezáleželo na důvodu zkamenění. Důležitý byl výsledek. Udělal pár kroků, jen aby nebyl ve výhledu kamenných očí. Draco za dveřmi právě dočetl dopis a vrátil se zpátky. Rozloučili se krátce a se vzpomínkou na otvírání truhly. Harry odcházel se zahučením letaxových plamenů...

***

"Nazdar Leonidasi, copak se ti stalo? Má to nějakou souvislost s tím opáleným chodníkem v hale?""Jen jsem likvidoval jeden odporný lektvar... Nic důležitého."
"Harry, ty snad věříš kterémukoli z Malfoyů? Já s nimi mám jen špatné zkušenosti a některé jsou starší než moje působení tady u vás. Ani dobrý den Harry, ani to jim nevěřím. A s tím co Lucius udělal pro Voldemorta..."
"Tehdy a teď, Leonidasi, tehdy a teď... Lucius se ve skutečnosti nezměnil, víme to všichni. Stejně tak Draco nebo i já.... Ale svět ano. Už se přestává říkat Vy-víte-kdo a stín Toma Raddla pomalu a jistě mizí. Možná teď zažíváme poslední záchvěvy, které vyvolal, nebo spíš poslední vážné. Právě proto jsem byl ochotný věřit tomu pozvání a všemu okolo." Harry se odmlčel, jen na chvilku. "Teď je úplně jedno, jestli Lucius zkameněl kvůli truhle nebo použitím kouzla. Důležitý je výsledek. Dal nám možnost najít Fuchse a ukončit to."
Nebyla to poslední slova, mluvili o tom ještě hodnou chvíli. Domlouvali co dál a služby na pár příštích dní. Čas plynul a zpoza dveří kanceláře občas zazněly zvuky jako kterýkoli jiný den. Prásknutí dveří a přemístění, zahučení letaxových plamenů a pískání čajníku, krátká nezřetelná hádka. Za dveřmi kanceláře se už život vrátil do normálu. Alespoň to tak vypadalo, ale pravda to vlastně nebyla. Potichoučku a vlastně nenápadně znělo očekávání, sem tam troška obav a příprav... Odpoledne už pomalu končilo a přicházel večer. Bystrozorskou kancelář pomalu zavalily mapy, hlášení a spousta dalších papírů. Lidé přicházeli a zas mizeli, domů nebo zpátky do služby. Harry vyhnal Lva, po něm i Rona a pár dalších. Sám zůstával. Dokud nebylo všechno připravené a stejně... Zlatonka, nenápadný slídil, se ještě nevrátila a všechno bylo nejisté. Kdy a kam. Nezbývalo než čekat, snad ne příliš dlouho. Harry vyšel z kanceláře a obhlédl opět prázdnou halu bystrozorského ústředí. Snad na nic nezapomněl. Vyprovodilo ho zelené světlo letaxových plamenů.

***

Doma v krbu hořely i jiné plameny než ty letaxové. Už s prvním nadechnutím ucítil známou vůni. Nejdřív jemnou květinovou a po ní i čokoládu. Na stole stála sklenice máslového ležáku a tři prázdné. A kolem Ginny, Ron a Hermiona. Ron se usmíval, vlastně se skoro šklebil a rukou na stole cosi svíral. Po pár slovech přivítání Ron jen tak ledabyle mávl rukou a napříč nad stolem prosvištěl a potom zaduněl naditý váček. Byl to trochu podivný zvuk, plný s ozvěnou zacinkání. Nedalo se to odhadnout, ale ve váčku muselo být minimálně padesát galeonů. Jenže to bylo mnohem víc, vlastně desetkrát tolik... V očarovaném váčku byl podíl z jedu akromantule. Byla samozřejmě ochromená, ale jedové žlázy pracovaly dál a larvy vosičky obrovského pavouka nemohly zabít. Možná kdyby zůstaly pořád tak velké, jak tomu bylo při boji s akromantulí, ale to se nestalo. Ulovená pavoučice před sebou měla ještě dlouhý život v pečlivých rukou skřítků. A spoustu nakladených vajíček.
Harry se trochu otřásl a raději si zakázal přemýšlení nad osudem akromantule. Doživotí v úplném ochromení... Další Voldemortova oběť. Alespoň prozatím nechal váček jen tak ležet na stole. Naslouchali vyprávění Hermiony. Hnala se za jednou z falešných stop kamsi na sever. Měla z toho určitě dost nepříjemný pocit marnosti. Rozhodně nechtěla být mimo hlavní dění. Kdyby jen věděla, že o většinu z toho se postaral Ron, který ji uklidil alespoň do relativního bezpečí. Tentokrát se ovšem nedala odbýt. Harry to věděl a snad právě proto nic nenamítal, i když Ron zuřivě koulel očima. Nemohl, když stejně nedokázal odbýt ani Ginny. Jejich posezení se nakonec poněkud protáhlo, vlastně jako skoro pokaždé. Máslový ležák došel a tak ke konci povídání popíjeli čaj.
Harry dopil první, ale dál svíral šálek mezi prsty. Snad až příliš silně. Ozvalo se křupnutí a na oušku naskočila tenoučká prasklina.
Ron málem nadskočil, "Stalo se něco? Proč..."
Až pak si uvědomil, že Ginny nahlíží do málem zničeného šálku. Lístky čaje usazené na dně dávaly na první pohled rozpoznatelný obrázek psa.
"A já myslel, že jsi věštění už dávno hodil za hlavu ..."
Měl samozřejmě pravdu, už na škole hodil celé věštění za hlavu. Hodiny věštění byly samy o sobě dostatečným důvodem a učitelka... Raději nevzpomínat. Jenže po letech náhodou narazil na staré pergameny, zápisky jen tak vymyšlených věšteb. Začetl se a užasl. Trefil až podezřele moc budoucích událostí. Ani obrazec ve tvaru černého psa z čajových lístků tehdy nepochopil. Nebyla to jen věštba. Ten obrazec mu měl naznačit něco dalšího. Dokonce ani ve věštění nebyl tak špatný. Snad jen ve výkladu věšteb a to je bohužel základ...
Obrazec v šálku byl skoro stejný jako tehdy, ale nemohl znovu upozorňovat na Síriův příchod. Snad jen jako krátký prchavý záblesk minulosti. Příjemná i nepříjemná vzpomínka. Nebo také ne. Bylo v tom ještě něco jiného, ne tak vzdáleného. Harry trochu zamyšleně vzpomněl na minulé prázdniny. I tehdy se Sirius trochu připomněl. Teddy Lupin se nějaký čas tak trochu potuloval po okolí a nebyl přitom sám. Doprovázel ho velký černý pes. Siriově psí podobě se sice moc nepodobal, ale kdo ví, jakou představu si Teddy vytvořil z mnohokrát vyprávěného příběhu. A asi právě proto mu říkal Sírius. Do domu na Horce se nikdy nenechal odvést a na konci prázdnin po Teddyho odjezdu do školy zmizel. A Harry si byl naprosto jistý, že ví kam. Podle všeho se o něj staral Krátura v domě na Grimmauldově náměstí... Nenapadl ho žádný další pes, kterého by se to mohlo týkat. Jen proč se zjevil právě teď. Harry cítil, že na to brzy přijde, jakási nezachytitelná myšlenka se mu občas zableskla v mysli.
Teď to už jen musel vysvětlit Hermioně, ohledně vzpomínek na Siriuse ji jako obvykle napadaly ty nejhorší možnosti. Teprve potom mohl doufat ve chvilku samoty s Ginny. Marně, samozřejmě. Děti i s babičkou dorazily jen pár okamžiků po zahučení letaxových plamenů za Ronem a Hermionou.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pursim pursim | Web | 26. ledna 2013 v 16:58 | Reagovat

moc hezké, kdyby ses chtel/a podívat na můj blog tak budu jen ráda, mám tam pár fotek mého kocourka :)

2 kopapaka kopapaka | E-mail | Web | 26. ledna 2013 v 19:52 | Reagovat

[1]: někteří lidé zdá se neporozumí ani nápisu velkými písmeny...

3 Caira Caira | 27. ledna 2013 v 19:42 | Reagovat

Hmm, trošku klidnější kapitola, zdá se... Ale to vubec nevadí. Jen mě trochu zaráží ty kapky. Co to zase je? No, předpokládám, že si udu muset zase počkat na další kapitolu. Další týden, ach jo...
Každopádně už se moc těším, hodně štěstí s psaním ;-)

4 kopapaka kopapaka | E-mail | Web | 2. února 2013 v 14:20 | Reagovat

[3]: Pravda, ale pořád nemůžou valit v akčním tempu ( i to třeba přijde :-) ). Všechno se vysvětlí, ale hned tak to nebude... Ale něco jo :-D

Psaní by nebyl takový problém, tedy až na chybějící čas - píšu ještě kratší scifi povídku. Vlastně mám rozepsané tři :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama