close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více






30. kapitola - Mizerný herec

19. ledna 2013 v 12:33 | kopapaka, Ajka |  Dopis
Páne jo, to už jsme tak daleko? Kopapakovi se už ozvala beta, tak snad budete mít ještě nějakou dobu co číst :D Jako vždy si užijte kapitolku a komentujte!!!


Kapitola třicátá - Mizerný herec

Sklep tonul v tichu. Dokonce i dech a škrábavý zvuk od truhly se v rozlehlém prostoru skoro strašidelně rozléhal.
Bělostná ruka se pomalu vyškrábala až ke klíčové dírce a po chvilce balancování na svislé stěně zasunula první paklíč. Zatím se nestalo vůbec nic a tak s ním na Dracův pokyn otočila na doraz. Uběhlo pár vteřin, a teprve potom se ozvalo hlasité cvaknutí. Draco se nadechl, ale slova zůstala nevyřčená. Z první klíčové dírky vyšlehlo oslnivé světlo. Ruka zmizela a teprve zaškrábání v druhé krabici potvrdilo, že je v pořádku. Paklíč mezitím v proudu světla zčernal a jako beztvarý kus kovu dopadl na podlahu. Ale nebylo to zbytečné, kouzla z něj už svou práci odvedla. V zámku to znovu cvaklo a na bocích truhly s dalším cvaknutím vyskočily rukojeti na přenášení. Jenže to bylo až příliš snadné. Harry se zadíval na truhlu. Ještě před pár okamžiky ji viděl naprosto jasně, ale to přestávalo platit. Čirý vzduch, umožňující vidět každý detail, pomalu matněl. Truhla mizela za zelenkavým dýmem. Trvalo to docela dlouho, ale dým nakonec zaplnil každičkou prostoru v očarovaném kruhu. Oba chvilku čekali, ale nezdálo se, že by začal řídnout. Spíš naopak.
"Tohle bych nerad jen tak vypustil ven," řekl Draco s pohledem upřeným na krabičku, "ale zkusím něco jiného."
To, co měl Draco v ruce, nejvíc připomínalo sněžítko, skleněnou kuličku, ve které po zatřesení padá sníh. Tahle byla úplně prázdná. Jen sklo a plochý dřevěný podstaveček. Zase jim posloužila rukavička. Odnesla rádoby sněžíko do druhé krabičky přímo za truhlu. Sice nebylo nic vidět, ale po mávnutí Dracovy hůlky začal dým pomalu, ale jistě ubývat. Bylo slyšet jen hlasité syčení, které vydrželo až do úplného zmizení dýmu.
Draco hlasitě vydechl, "Tak to bylo snadnější, než bych čekal. Nebo snad myslíš, že ne?"
Harry chvilku zamyšleně mlčel. "Tohle nejspíš bylo jen zahřívací kolo. Plyn měl nejspíš zabránit manipulaci s truhlou. Raději bych nehádal, co můžou skrývat další zámky."
Do sklepa se opět vrátilo trochu zamyšlené ticho. Byla to vítaná pauza, jen na pár vydechnutí, než zkusí prolomit další zámek. Draco zvedl další paklíč, zkontroloval ho hůlkou a pak vložil mezi prsty bílé rukavičky. Nespěchal, nechtěl sice prolomení dalšího zámku odkládat, ale ani přiblížit. Harry už měl připravenou hůlku a obě brašny na dosah ruky. Na tázavý pohled odpověděl přikývnutím. Oba byli připravení. Draco přikývl, tichem zaznělo vrznutí víka. Ruka mrtvého skřítka se přesunula k druhé klíčové dírce. Probíhalo to úplně stejně, oslnivé světlo a cinknutí spáleného paklíče. A samozřejmě další cvaknutí, jenže po něm se nestalo nic. Až bližší pohled na truhlu odhalil malé, kruhové tlačítko těsně nad zámkem. Chyběla odpověď truhly, další kouzlo nejspíš čekalo na stisknutí tlačítka. Harry ani nepostřehl, jestli Draco něco naznačil rukavičce. Ozvalo se další cvaknutí a rukavička se prudkým kmitnutím otvíraného víka změnila v bělostnou šmouhu. Prostor uvnitř kruhů ztemněl. Otevřené víko truhly se lehounce pokyvovalo a lákalo k nahlédnutí. Byla to skoro určitě past, Harry to cítil úplně jasně a Draco nejspíš taky. Nechápavě vrtěl hlavou a Harry úplně slyšel na co myslí. Kdo by se na tohle nechal nachytat...
Pak oba zaujal stříbřitý lesk z vnitřní stany víka truhly. Mohly to být pavučiny? Opravdu. Teprve teď opatrně a z dálky nahlédli do nitra truhly. Bylo tam další víko, ploché a poznačené výraznými černými čarami. V prostřed víka se něco pohnulo, pomalu a nenápadně. Jen ten pohyb a lesk, který ho následoval. Z vrchního víka se na vlákně pavučiny spouštěl malinkatý pavouček. Draco se uchechtl, ale hned přestal. Na spodním víku vypadal větší. Vlastně rostl s každým krokem. Ne, ve skutečnosti se nepohyboval, jen rostl. Nakonec vyplňoval celou truhlu a to přední nohy trčely ven. Skočil. Harry bleskově zkontroloval kouzla vnitřního kruhu, protože právě o něj se pavouk a nejspíš i jeho růst zastavil.
"Akromantule," vydechl. "Co si teď myslíš o ochraně truhly?" Odpovědi se nedočkal.

Pavouk je nevnímal, zrcadlová plocha vnitřního kruhu mu nabízela soka. Draco dlouho nerozvažoval, vyhnal rukavičku z krabice a tichým zamumláním vyslal na pavouka modře zářící kouli. Vnitřní kruh zazářil. Nejdříve díky průletům koule, později i tisícem malých blesků, které vyslala na pavouka. Bez výsledků. Zkusil ještě několik kouzel, ale dopadly navlas stejně. Poslední naplnilo vnitřní kruh změtí rudých plamenů. Nejspíš i pachem spálených pavučin, protože jejich sežehnutí bylo jediný výsledkem Dracova čarování.
Stále to nevzdával, a proto hlasitě vyřkl: "Arania exumai."
Kouzlo zafungovalo, to ano. Jenže výsledek se opět nedostavil. Pavouk se v paprsku světla z hůlky jen otřepal. Draco trochu znejistěl, tohle ho určitě mělo na místě zlikvidovat. Jenže u takhle velkého pavouka si člověk nemohl být ničím jistý. Kouzlo asi na jeho zabití nemělo dost síly nebo byl proti podobným věcem dokonce chráněn. Ohlédl se, ale Harry se jen díval. Nesmál se, ale měl v ruce připravenou malou obálku.
"Můžu to teď zkusit já? Mám tu takovou malou drobnost, speciálně proti všem velikostem pavouků..."
"Klidně, ta potvora je nějak moc odolná," řekl Draco a najednou se zarazil. "Počkat, ta specialita, to sebou nosíš jen kvůli Ronovi?"
"To ani ne, v brašně mám takových hloupostí spousty. Ale jsi blízko, je to jeho vynález, a pokud vím, tak mu docela pěkně vynáší."
V obálce byl malý čtvereček pergamenu s natištěným pavoukem a několika čísly. Harry ho položil na podlahu a hůlkou zatlačil na roh označený malou jedničkou. Pak stiskl dvojku a s hůlkou stále přitlačenou na roh pomalu couval. Draco vytřeštil oči, čtvereček se tahem hůlky zvětšoval. S ním i natištěný pavouk a Harry přestal, až když byl stejně velký jako akromantule uvnitř kruhů. Po uvolnění hůlky se pergamen po chvilce klidu sám od sebe zmuchlal do kuličky. Harry ji poklepal hůlkou a předal rukavičce. Kromě několika zaškrábání rukavičky a bouchnutí víka krabičky bylo opět ticho. Zabzučení postřehli až chvilku potom. Nad truhlu a pavouka vystoupalo něco malého. Bylo až s podivem jak rychle pavouk zareagoval, pokusil se otočit, ale v malém prostoru kruhu to nedokázal. Připomínalo to spíš škubání po zásahu elektrickým proudem, než jakýkoli koordinovaný pohyb. Nepatrná tečka mezitím vystoupala až nad pavouka a pak se s hlasitým lupnutím zvětšila. Vosička kutilka nebyla tak velká jako pavouk, ale ani tak to nebyl moc příjemný pohled. Akromantule už přišla na to, jak se ve stísněném prostoru pohybovat, ale nebylo jí to moc platné. Vosička se točila rychleji a dokázala přistát. Držela se na pavoučích zádech a bleskově vbodla žihadlo. Pohyb v kruhu ustal. Vosička vyčkávala a pavouk... Zůstával nehybný, navždy paralyzovaný jedem kutilky.
Draco vydechl: "Co to sakra bylo?"
"Vosička, která loví hmyz, paralyzuje ho a pak do něj naklade vajíčko. Najdeš ji skoro kdekoli a Ron jen přidal pár drobných kouzel."
"Jen paralyzuje? Takže ten pavouk je ještě pořád živý? I potom, co do něj naklade vajíčko?"
Harry mlčky přikývl a Draco se trochu otřásl. Ta představa ještě živého pavouka s vajíčkem a potom i s larvou uvnitř...
Raději tu představu vypudil z mysli a řekl, "Akromantule to má za sebou, jenže leží na truhle a debata s dvoumetrovou vosou mě také příliš neláká. Mám to všechno spálit?"
Harry zavrtěl hlavou, "Vosička je očarovaná jako přenášedlo, takže stačí trochu uvolnit ochrany a skočí pryč."
"Rabe," řekl hlasitě Draco a hned nato zazněl zvuk přemístění volaného skřítka.
Vysvětlování trvalo pár okamžiků a skřítek se zmizela akromantule i s vosičkou.
"Draco..?"
"Nic neříkej, hádám, že tě zaujalo jméno otcova skřítka, že?"
"To hádáš naprosto přesně," Harry chtěl ještě něco říct, ale Dravo mu skočil do řeči.
"Můžu tě ujistit, že se tak jmenoval už dlouho před tím, než ho získal."
Harry přikývl, už se skoro natahoval pro další paklíč, ale vyrušilo ho opětovné přemístění skřítka. Tentokrát nesl tác s kávou, ale kromě šálků a několika dalších propriet na něm stála i láhev irské ohnivé whisky. To vše skřítek zvládal jednou rukou, v druhé totiž svíral malou knížku. Draco Harrymu vysvětlil, že si hodlá dopřát krátkou přestávku. Ne, že by ji tak nutně potřeboval, ale měl v úmyslu nahlédnout do knížky. Ochrana truhly mu totiž cosi připomínala a podrobnosti doufal najít právě v ní. Popíjeli kávu a oba dumali nad dalším zámkem. Draco přitom listoval knížkou, ale stránky ubývaly a řešení nenacházel.
Draco vykřikl: "Mám to, sakra! Já věděl, že ten parchant tohle nemá ze své hlavy."Zamával přitom knížkou, pak se trochu uklidnil a natočil stránky k Harrymu.
Nebyla to tištěná kniha a pisatel nepoužil očarovaný brk. Zápisy podle toho vypadaly, písmo se pořád měnilo. Snad podle okamžité nálady měnilo sklon, písmena byla místy spíš naškrábaná. Harry jen tak namátkou otočil na začátek zápisů, za titulním listem se šklebilo neuměle naškrábané znamení smrti. Vrátil se na stránky, které našel Draco, a přečetl těch pár řádků, které se týkaly truhly.
"...akromantule byla strašná, Pán zla ji nakonec dokázal zvládnout, ale i tak jsme přišli o dva muže. Už chápu, proč je její jed tak drahý. Uspávací plyn předtím byl jen veselou vzpomínkou..."
"...Hadi, Hadi, HADI! Utekli jsme všichni! Ne hned samozřejmě, ale kouzla na ně kdoví proč nezabírala. Jen Pán zla je dokázal zastavit. Neřekl nám jak a nikdo nenašel odvahu k dotazu..."
Víc tam nebylo nic. Pár nářků nad obsahem truhly, která obsahovala jen pár knih, Kdo ví, co Voldemort nasliboval svým nohsledům, ale minimálně pisatel s knihami moc spokojený nebyl. Nejspíš jim to nějak vynahrazoval, ale v textu to popsané nebylo. Snad jen malá zmínka o kletbě Cruciatus, kterou Pán zla nadělil jednomu z nich... Draco vypadal naštvaně, doufal v nějaké informace o kouzlech chránících poslední zámek. Harrymu to samozřejmě bylo jasné. Pokud to opravdu byli hadi, tak nemusel vůbec čarovat. Stačilo promluvit... Jen tak mimochodem se dotkl jizvy. On už naštěstí ( NAŠTĚSTÍ!!! ) o hadí řeč přišel. Musel být ještě jiný způsob. Draco si to rozhodně myslel a naprosto klidně použil i ten poslední paklíč.
Káva pomalu stydla. Klíč sice zafungoval naprosto spolehlivě a spálený cinkl o podlahu až po prolomení zámku, ale další děj už nebyl tak klidný. Nebylo to tak nenápadné jako plyn prvního, ani zákeřné jako příchod akromantule u druhého. Kouzla působila bleskově, sotva doznělo cvaknutí zámku vnitřního víka. Malou škvírkou prosvištěla slza ohně a rozstříkla se po celém prostoru kruhu. Jako by uvnitř hořel vzduch. Světlo prozářilo celý prostor sklepení, ale trvalo to jen chvilku. Jas pomalu ubýval, ale plameny nemizely. Truhlu oheň nijak nezasáhl, dokonce to vypadalo, že prostor těsně kolem ní nevyplňují. Byl tak naprosto jasně vidět pomalý pohyb vnitřního víka. Hady...
Jeden za druhým vyplouvali z truhly. Náhle bylo jasné proč smrtijed opomněl zmínit plameny. Nejdřív černé kostry, jako kusy spáleného dřeva, obalil zuřící oheň. Oči a zuby zazářily barvou roztaveného železa. Kroužení devíti ohnivých hadů vypadalo děsivě, ale nebyl to ještě pořád konec. Nejdřív zakolísala zrcadlová vrstva prvního kruhu. Byla s ním až příliš propojená a tak rozbití vyčarovaného zrcadla nevydržel ani kruh. Hadi získali víc prostoru. Draco do plamenů posílal jedno kouzlo za druhým, stejně jak Harry, ale oba rychle dospěli k závěru, že se smrtijedi nemýlili. Nepůsobilo ani jedno. Snad jen kouzla působící vodou dokázala na pár vteřin rozkolísat neúnavné kroužení plamenných hadů. Ale nic víc. Oba pomalu ustupovali, hlavně když padl druhý kruh. Vydržel o něco déle než první, ale zmizel bez varování. A třetí. Přes propojené síly padl jen pár vteřin po druhém, hadi už věděli jak projít. Harry mávl hůlkou a na osvobozené hady dopadla mohutná exploze vody. Plameny hadů pohasly a hořící vzduch zmizel úplně. Draco čoudící kostry odrazil štítovým kouzlem do kouta sklepení. Jen jediný had se dokázal vyhnout a srazil při tom láhev irské ohnivé. Alkohol vzplál s mohutným výbuchem a hadi opět hořeli. Dalšímu štítu se nedokázali vyhnout jen tři. Z ostatních sálalo horko a pomalou pluli vzduchem blíž a blíž. Na půli cesty ubyl další, jeho plameny zapálily jednu z Dracových brašen. Vyskočil z ní podivný oblak zářící všemi barvami a had se prostě vypařil. Ti zbylí to sotva zaregistrovali.
"Serpens vox," zakřičel Harry a celý prostor vyplnilo hlasité syčení hadího jazyka.
Hadi zakolísali. Pomalu přestali blíž a trochu váhavě zamířili k truhle. Sklep zaplnil dým uhasínajícího dřeva a vytlačil jas ohně. Nad truhlou se smrákalo a jen občasné lupnutí chladnoucí truhly připomínalo minulé okamžiky. To a občasná hromádka popela rozházená tu a tam po místnosti. Díra vyžraná lektvary do betonové podlahy a pár dalších drobných detailů. Bylo po všem a Harry skoro bez rozmyslu vyrazil k truhle. Hůlku měl samozřejmě připravenou, ale nakonec ho nezarazilo nic na truhle. To ticho... Draco byl za ním a v pořádku. Skoro jistě. Pokud si ovšem... Ano, pokud si něco velmi špatně nevyložil. Otočil se za ním. Ta nejhorší varianta se naštěstí nepotvrdila. Draco byl je tak trochu v šoku. Hadí jazyk už neslyšel opravdu velice dlouho. Naštěstí se vzpamatoval velice rychle, hlavně když si ono kouzlo sám vyzkoušel.
K truhle se vrátili oba společně. Nedotkli se jí hned, zbývala spousta věcí, které mohl Voldemort použít k zabezpečení truhly. Mohl, ale nepoužil. Truhla byla čistá, žádné pasti ani nástrahy se už jim nepodařilo najít. Pod plochým vnitřním víkem byla rozdělená na pět oddílů, každý uzavřený zvláštními dvířky. Znovu marně hledali jakékoli zabezpečení, ale dvířka byla zajištěná jen vnitřním víkem. Pro všechny případy nechali otvírání zase Ruce mrtvého skřítka, sami se kryli štítovým kouzlem. Nestalo se nic, pokud po všem nebudeme počítat smrad, který zaplnil okolí truhly. Přistoupili blíž.
"Takže tohle jsou pravé kosti jeho otce? Už jsem měl možnost vidět tolik falešných..."
"Ani náhodou" odpověděl Harry, "Pravé zničil Pastorek, hned po smrti Toma Raddla. Ale tyhle pocházejí z první krádeže. Jedno mi přijde divné. Jsou tu jen tak hozené, bez jakékoli piety a hlavně bez ochrany."
Ještě chvilku mluvili o kostech, o jejich ceně na černém trhu. Také o tom, kolik lidí už riskovalo při vykrádání hrobky Raddleů. Další víko už otevírali klidněji. Byla plná přísad do lektvarů. Pohled do přihrádky úžasně kontrastoval s ubohou hromádkou kostí. Pečlivě sbalené balíčky vyplňovaly celý prostor přihrádky. Na jejich vyjmutí si nasadili rukavice, kvůli možným překvapením i otiskům prstů. Popisky byly čitelné a přísady podle datace pocházely ze dvou nákupů. K prvnímu došlo už kdysi dávno, ale druhá sada byla zakoupena před pár měsíci. Nemuseli pátrat po prodejci, jeho jméno bylo natištěno na každém balíčku. Mundungus Fletcher...
Z malého zlodějíčka zásilkovým prodejcem. Cokoli a kamkoli. Co na tom, že polovina věcí byla kradená, vždycky se našlo dost lidí, kteří nemohli do běžného obchodu s přísadami. Nemohli do Příčné pro nový kotlík nebo starou hůlku. Nakonec si ho našli a on zase to co potřebovali.
Další přihrádka. Pod víkem byla magie. Hodně. Nejdřív nešlo otevřít, ale věděli proč. Vyprázdnili už otevřená oddělení truhly a zavřeli víka. Teprve potom šlo třetí a prostřední otevřít. Magie zapracovala s tichým zapraskáním a zvětšila přihrádku na velikost truhly. Velikost prostoru naznačoval žebřík připevněný k pantům víka. Zevnitř vanul chlad a zářilo studené bílé světlo.
"Opatrně," řekl Harry, "Cítím z toho Zastavený čas nebo podobné kouzlo."
Draco velice opatrně nahlédl. "Je mrtvý," řekl a odstoupil od truhly.
Harry také nahlédl, oči přimhouřené proti jasnému světlu. Ležící postavu obklopovala rudá kaluž krve, jako by ještě unikala z těla. Byl to nejlepší důkaz Zastaveného času. Množství krve bralo naději, zbýval jen střípek šance na přežití. Přesto nezrušil kouzlo, odhodlaný nejdřív přivolat léčitele. Oči pomalu přivykaly na nezvyklý jas a v tom světle Harry uviděl, že člověk zamrzlý v času není Tony. Pocítil úlevu a zároveň lítost nad další obětí. Ale byl mu povědomý, tu tvář už kdysi dávno viděl.
Draco se ozval právě v tom okamžiku, kdy si vzpomněl. "Já ho znám, před pár lety hrál v jedné divadelní hře. Asi bych si ho ani nezapamatoval, ale byla to první premiéra, na kterou nás s otcem pozvali..."
Harry na něj vytřeštil oči, "Cože," zeptal se trošku nechápavě. Tohle nebyla slova, která by snad očekával.
"Je to sice mudlovské divadlo, ale ředitel byl tehdy čaroděj. Tenhle chlapík," ukázal na postavu v truhle, "je sice mizerný herec, ale zas tak moc to nevadilo.
Myslím, že jsme se bavili mnohem víc než zbytek publika. Hlavní záporák byl tolik podobný na Temného pána zamlada..."
Dracův hlas se pomalu vytratil, nejspíš mu teprve začalo docházet, co právě řekl a co to může znamenat. Znovu a pečlivě si prohlédl tělo ležící v truhle. Harry mezitím udělal dva kroky od truhly. Přidřepl k hromádce přísad a prohrabával tu novější. Od začátku mu ta sestava přísad cosi připomínala. Mnoholičný lektvar. Jenže pár věcí bylo jinak, přísady přebývaly a nebo jich bylo málo. Jedině... Najít starý odrbaný sešit se zápisy zajímavých, leč nepoužívaných lektvarů bylo dílem okamžiku. Zápisy neřadil podle žádného klíče a tak se hledání neobešlo bez občasného klení a brblání. Samozřejmě, mohl použít kouzlo, jenže si byl tak jistý. Bylo na úplně jiné stránce, než si myslel."Říká ti něco lektvar zvaný Věčný mnoholičný? Přísady sedí naprosto přesně," zamával sešitem, byť docela riskoval vodopád uvolněných listů. Chvilku se vydýchával, skoro jako by chtěl něco říct a marně přitom hledal slova. "Ten zasranej parchant..." Sešit ustál další mávnutí a prudký let kamsi do temnoty sklepa. "Fuchs rozhodně nebyl obyčejným poslíčkem, ale ani nemyslícím smrtijedem," znovu se na chvilku odmlčel a ten okamžik vyplnil pohledem na Draca.
Pokračoval tiše, skoro jako by ta slova nepatřila nikomu jinému, "Ne rozhodně ne, on sám se chtěl stát Pánem zla."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kopapaka kopapaka | E-mail | Web | 19. ledna 2013 v 15:05 | Reagovat

Snad bude co číst - od bety mám zpátky i třicátou čtvrtou kapitolu a dělám na ní poslední úpravy. Jinak píšu už čtyřicátou první - je to současně první kapitola Návratu...
Hezké čtení.
Používejte prosím tlačítko reagovat - ať mi dojde majl.
Díky.

2 Caira Caira | 19. ledna 2013 v 15:22 | Reagovat

wow, to byla opět velmi zajímavá kapitola. Ty pasti byly skvěle vymyšlené. Ale ta mrtvola, to je děsivé. A ta věc s Věčným mnoholičným lektvarem, to je docela děsivé. Jsem zvědavá na další kapitolu.
A jsem moc ráda, že už má beta konečně čas :)

3 kopapaka kopapaka | E-mail | Web | 19. ledna 2013 v 20:26 | Reagovat

Díky.
Budu si muset trochu pohnout, měl jsem tolik kapitol v záloze a nejednou jsou tady... :-)
Já jsem taky rád, už i tak se toho hromada nastřádala...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama