close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více






3. kapitola - Slavnostní ples čistokrevných část první

22. ledna 2013 v 19:26 | Kate, Ajka |  Poslední cesta temnotou
Další kapitolka, abyste se mi tu nenudili. Poslední tejden jsou to samý povídky :D Asi si budu muset konečně udělat čas na ty recenze knížek, když už nic jinýho :D


3. kapitola - Slavnostní ples čistokrevných část první

Pohlédl na obrovský křišťálový lustr zavěšený nad jejich hlavami a pak se rozhlédl kolem sebe.
V dlaních schovaných v rukávech společenského hábitu stiskl svou hůlku a lahvičku s mnoholičným lektvarem. Hodinky na jeho předloktí ukazovaly zbývající čas, po jehož uplynutí bude potřeba vzít si další dávku.
"Jak se cítíš?" zeptal se s úšklebkem muže stojícího mu po boku.
Byla to ve skutečnosti dost zbytečná otázka, vezmeme - li v úvahu, že jeho společník si neustále otíral své trémou zpocené dlaně do vlastního hábitu.
Harryho by nikdy nenapadlo, že uvidí Draca Malfoye nervózního. Technicky vzato ho vlastně neviděl ani teď, jelikož oba měli podoby změněné pomocí mnoholičných lektvarů. Oba se nyní vydávali za jakési vysoce postavené ministerské pracovníky.
"Bylo i hůř, jen si teď nemohu vybavit, kdy," přiznal Draco neochotně.
"Zkus si vzpomenout, jak jsem tě několikrát porazil ve famfrpále," neodpustil si Harry rýpnutí.
Muž s hustým mrožím knírem, do kterého byl Malfoy přeměněn, se na něj kysele ohlédl a jeho rozježené obočí se zavlnilo.
"Ano. Přesně to jsem teď potřeboval slyšet," zavrčel a rozhlédl se kolem sebe.
Mohlo být něco kolem jedenácti večer a celý sál byl plný významných čarodějů, jejichž příslušnost k čistokrevným rodům jim v této době vynesla vysoké společenské postavení. Všichni čekali, až odbije půlnoc - vrchol dnešního slavnostního večera.
Pro Draca to byla první akce Brumbálovy armády, které se zúčastnil. Jejich úkol však nebyl zrovna jednoduchý. Když se před pěti lety několik přeživších členů Řádu vloupalo na ministerstvo kouzel, jen chvíli poté, co nad ním přebral Voldemort kontrolu, prozíravě je napadlo, že jako první by měli zajistit, aby přisluhovači Pána zla nebyli schopni najít nezletilé čaroděje z mudlovských rodin. K tomu sloužily hlídáčky. A malé magické zařízení, které je dokázalo vyhledat. A právě to se jim podařilo zneškodnit. Ovšem neměli dostatek času, aby jej zničili úplně. A tak, po pěti letech, měl být tento přístroj opět uveden do provozu. Což by Smrtijedy okamžitě dovedlo nejen k mudlovským čarodějům, ale také k těm, kteří je ukrývali.
Tomu se snažila nyní Brumbálova armáda zabránit.
Malfoy se pro tento úkol výborně hodil. Jako - dnes již vyděděný - člen jedné z důležitých a mocných čistokrevných rodin, znal poměrně dobře všechny významné osobnosti, jejich schopnosti a jejich případné reakce. A tak se objevil dnes večer tady.
Kdyby měl být upřímný, nebyl si tak úplně jistý sám sebou. Princezna stínů, která, jak to tak vypadalo, mu poměrně důvěřovala, Dracovi nevysvětlila úplně celý plán. Zdálo se, že ten znají jen ona a Harry. On sám se jim nedivil. Nebylo to kvůli tomu, že by vlastním lidem nevěřili. Ale čím víc členů znalo všechny podrobnosti, tím víc se navyšovalo riziko, že když někoho Smrtijedi chytí, mučením odhalí jejich úmysly. Byla to sice chmurná představa, nicméně se jednalo o naprosto nezbytné opatření.
Jediné, co Draco věděl, bylo, že bude potřeba vytvořit v ten pravý čas dostatečný zmatek v sále, aby někdo - a to právě nevěděl, kdo - byl schopen onen předmět ničit.
Harry stiskl zábradlí balkónku, na kterém se právě nacházeli, skryti před zraky ostatních, avšak tak, aby měli celé dění v sále na očích. Za nimi se ozvaly tiché kroky. Když se oba kouzelníci otočili, spatřili dvě ženy, zahalené v tmavých pláštích, mířící přímo k nim. Harry na ně okamžitě nenápadně mávl, ovšem Malfoyovi chvíli trvalo, než v jedné z nich poznal Abigail, zatímco u té druhé musel dlouho váhat, než v rysech uviděl Ginny Weasleyovou.
Princezna stínů se na něj povzbudivě usmála, její rusovlasá společnice na něj pouze kývla, k jeho úlevě však evidentně nesdílela názor svého bratra, protože v jejím pohledu nebyl ani náznak nenávisti nebo nedůvěry.
Abigail vtiskla Dracovi do ruky jakýsi malinký medailonek, připomínající poněkud zašlý galeon.
"Pomocí tohoto mezi sebou komunikujeme. Měl bys to nosit neustále u sebe. Jakmile ucítíš, že se to rozžhavilo, podívej se na spodní stranu mince, kde by měl být rok výroby a jméno skřeta, který jej vytvořil. Místo toho tam najdeš zprávu od někoho z BA. Samozřejmě tímto způsobem nám můžeš posílat informace i ty. Stačí poklepat hůlkou a zformulovat v mysli text," vysvětlila mu a pak ukázala prsem na opačnou stranu sálu, kde stálo vysoké pódium. Na jeho zadním kraji se třpytila stříbřitá clona, za kterou byly schovány dveře. Malfoy taktéž pohlédl tímto směrem.
"Předmět, který potřebujeme získat, je ukrytý za těmito dveřmi. Podle všeho se tam má nacházet malinká místnost, ve které je nemožné se přemístit. Navíc ta clona zajišťuje odhalení krycích kouzel. Jakmile jí jednou projdeš, mnoholičný lektvar přestane působit. V každém případě se toho předmětu ale musíme zbavit do půlnoci. Protože pak má být slavnostně použit novým ministrem kouzel. A jakmile opět začne fungovat, bude opravdu obtížné jej znovu zničit," vysvětlil Harry.
Dracovi se pomalu už z těch všech informací začala točit hlava, pokusil se je však co nejlépe vstřebat.
Mezitím i Ginny a Abigail vypily mnoholičný lektvar, a místo nich zde nyní stály dvě postarší čarodějky.
"Můžeme?" zeptal se Harry, jeho otázka ovšem byla nejvíc směřována k jejich nováčkovi, který se zhluboka nadechl a přikývl.
Poté celá čtveřice sestoupala ze schodů z balkónku, přímo do centra dění.
***
Harry stál se sklenkou v ruce uprostřed kouzelníku z oddělení pro dohled nad kouzelnými tvory - ostatně muž, v něhož byl přeměněn, v tomto oboru taktéž pracoval - a pohledem nenápadně těkal kolem, hledaje ostatní členy BA, aby se ujistil, že všechno jde podle plánu. V jednom rohu poznal dva kouzelníky, kteří měli být dvojčaty Weasleyovými, kousek od nich spatřil svého bývalého spolužáka Nevilla a naopak na opačné straně sálu zahlédl Lenku Láskorádovou, nyní maskující se do vysoké čarodějky středních let, s orlím nosem. K jeho úlevě se chovala naprosto normálně a nevykládala nikomu na potkání o Strachopudech.
Ginny, která hrála jeho manželku, se k němu otočila s širokým úsměvem na rtech, poté, co poklábosila s ostatními ženuškami ministerských pracovníků.
"Drahý! Slíbil jsi mi, že tentokrát budeme tančit," zavrněla sladce a bez možnosti jakýkoliv námitek ho odtáhla za pošklebování okolních kouzelníků na parket.
Teprve, když byli z doslechu nežádoucích uší, její poněkud naivní úsměv zmizel a nahradil jej rozladěný výraz.
"Tohle už dlouho nevydržím. Povídat si s těmi hloupými a nafoukanými paničkami mě málem připravilo o rozum," zavrčela.
Harry se musel pousmát. Moc dobře věděl, co musí Ginny vystát. A rozhodně jí to nezáviděl. Avšak za celých pět let se naučili, že je potřeba, aby svou roli hráli co možná nejvěrněji. A to s sebou přinášelo nemalé oběti.
"To není vtipné!" vyčetla mu jeho výraz, avšak jí samotné zacukaly koutky úst.
V té chvíli, jako by bylo veškeré kouzlo mnoholičného lektvaru pryč, Harry spatřil pod rysy neznámé čarodějky Ginny, dívku, do které se zamiloval. Kdyby měl být upřímný, nevídával to zrovna často.
Jistě. Oba spolu trávili hodně času. Ovšem nebylo spolu, jako spolu.
Už to bylo hodně dávno, co se ocitli o samotě. Většinou se jejich setkání uskutečňovala jen při poradách Brumbálovy armády, nebo během akcí, jako byla tahle. Nedalo se říct, jestli jejich vztah slábl, nebo naopak jakýmsi zvráceným způsobem tímto odloučením sílil. Popravdě řečeno nebylo ani jisté, jestli se pouto mezi nimi stále dá nazývat vztahem.
Od války v Bradavicích uplynulo už pět let. A za tu dobu se změnili i oni dva. Téměř ze dne na den byli nuceni vstoupit do světa dospělých a přijmout odpovědnost za veškeré své činy. Harry se obával, že by jejich láska mohla Ginny uvrhnout do nebezpečí. Ona však byla nesmírně tvrdohlavá, takže se do boje o vlastní život vrhla po svém. To však neznamenalo, že by s jejím rozhodnutím souhlasil. Marně se jí ale snažil domluvit. Nakonec rezignoval a s poraženým výrazem ve tváři ji přijal do právě vzniklé Brumbálovy armády.
Harry, jako jeden ze dvou neoficiálních vůdců této skupiny, měl víc než dost práce. A jakmile se ukázalo, že nejmladší z Weasleyových je až neskutečně schopná, stala se časově vytíženou i Ginny. A tím se omezili jejich společné chvíle na minimum. To s sebou přinášelo hádky a všelijaká nedorozumění, až se jednoho dne dohodli, že nemá cenu udržovat něco, na co oba potřebují čas. Slíbili si, že jakmile bude Voldemort poražen, budou opět spolu. Harry věděl, že Ginny se této představy drží jako záchranného lana. Bylo to něco, co jí dávalo naději. A on byl rozhodnut předstírat, že i on tomu věří, přestože tušil, že k takovéto budoucnosti nikdy nedojde. Znal znění věštby, která jej předurčila k jeho osudu. A k osudu Pána zla. Tomu se již nedalo vyhnout.
***
Pohlédl na hodinky a zjistil, že půlnoc se rychle blíží. Stále však nenastal ten správný okamžik. Znejistěl. Zhluboka se nadechl a ucítil, že jej Ginny chytila povzbudivě za ruku.
Pak se náhle ozvalo zacinkání a celý dav kouzelníků utichl. Na pódium vstoupil nově vyhlášený ministr kouzel. Postarší čaroděj s prošedivělými vlasy a mrožím knírem přelétl svým pohledem celé shromáždění a pak se široce usmál.
"Vítám vás. Je mi obrovskou ctí, že jste se zde dnes všichni sešli, abyste - společně se mnou - oslavili náš triumf. Než však dojde k slavnostnímu odhalení mocného magického přístroje, jež nás konečně zavede k těm, kteří neustále unikají spravedlivému trestu za své činy, s radostí bych vám chtěl oficiálně představit svého vynikajícího syna Jackoba, který projevil dostatek iniciativy, a právě jeho zásluhou můžeme dnes večer slavit náš úspěch. Spolu s ním bych rád přivítal i okouzlující dívku Alexandru, která je od dnešního dne taktéž jeho snoubenkou."
Ozval se ohlušující potlesk, když mladý a zároveň i charizmatický tmavovlasý kouzelník vystoupil na pódium s krásnou čarodějkou v rudých šatech a jehlových podpatcích, zavěšenou do jeho rámě.
Harry se zhluboka nadechl.
Falešné galeony Brumbálovy armády se okamžitě rozžhavily v kapsách svých majitelů.
Na spodním okraji každého z nich bylo napsáno jediné slovo.
Teď.
***
Lovec vešel do hostince, ve kterém si před víc jak týdnem dva Smrtijedi vybrali svou oběť. Ona dívka nyní vesele tančila s jakýmsi vesnickým chlapcem, nemaje tušení, že chybělo málo, a její život by skončil tragickým způsobem. Zato její stydlivá přítelkyně stála opřená o výčep a poněkud závistivě pozorovala svou odvážnější společnici.
"Moc se nebavíte," zamumlal Lovec tiše, jakmile k ní nehlučně přistoupil.
Dívka, jež jeho příchod nebyla schopna zaregistrovat, polekaně nadskočila. Pohlédla fascinovaně neznámému muži do očí. Jejich temnota ji okamžitě obklopila a nehodlala pustit.
"Doufám, že nehodláte strávit dnešní večer sama. Tančíte ráda?" zeptal se s křivým úsměvem na rtech.
Slečna dychtivě přikývla.
Lovec na ni mrkl, pak se sklonil k její ruce, lehce ji políbil, a - provázeje závistivými pohledy ostatních žen v místnosti - odvedl dívku na taneční parket.
"Jak se jmenujete?" zeptal se tichým hlasem.
"Veronica," zamumlala, pohledem stále polapena v jeho tmavých očích.
Muž se usmál. V jeho výrazu však bylo něco, co dívka nebyla schopna zaregistrovat.
Špetka provinilosti.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Caira Caira | 25. ledna 2013 v 20:15 | Reagovat

Hezká kapitola. Jsem zvědavá, jak se nakonec vyvrbí ten ples. je to docela napínavé.
Lovec se cítí provinile? Čím pak to asi? Hmm, moc se těším an další :)

2 marki marki | 27. ledna 2013 v 19:28 | Reagovat

lovec se cítí provinile proč asi? :-? už se těším na pokračovaní a kdy vubec bude??! :-|  :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama