close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více






29. kapitola - Kámen

12. ledna 2013 v 12:36 | kopapaka |  Dopis
Protože dnes a zítra (pá a so) zasedám v komisi u voleb, nestihla bych to sem dát, takže s přednastavením to tu máte jako vždy :) A koukám, že trhám rekordy - žádnej jinej přidanej článek za celý týden. Bravo! Je poznat, že je po prázdninách :(


Kapitola dvacátá devátá - Kámen

Pískem vysypaná cestička mezi stěnami živého plotu tonula v šeru. Lístky bez pohybu lapaly tu trošku světla, která se dokázala prodrat propojenými větvemi nad uličkou. Nebylo slyšet žádný zvuk. Ani ševelení větru, dusání či škrábání malého tvora z nitra plotu. Ticho až za dlouho narušily opatrné, šouravé kroky. Vystřídal je dech, ještě tišší a nenápadný. Někdo trpělivě vyčkával a nedbal na plynutí času. Nemělo to trvat dlouho. Nejdříve se ozval zvuk připomínající prudké fouknutí větru, ale lístky plotu se ani nepohnuly. Následovalo několik rychlých kroků. Hlasité vydechnutí.
Harry při doskoku po přemístění málem ztratil rovnováhu, ale podařilo se mu nespadnout. Dopis, který mu až teď odpadl od prstů, opatrně zachytil a složil zpět do obálky. Rozhlédl se, ale nic nenaznačovalo kudy dál. Vybral si tedy směr, kterým ho vysadilo přenášedlo. K zatáčce to bylo jen pár kroků. Hned za ní narazil na domácího skřítka, který na něj očividně čekal. Slovům, která řekl, se nedalo nic vytknout a říkal je nejspíš každému návštěvníkovi. Výraz obličeje ovšem mluvil jinak. Harry ani na okamžik nezapochyboval o tom, kdo je jeho pánem. Ale i tak ho celkem klidně následoval. Nejdřív to vypadalo že chodí jen tak dokola, ale potom se v živém plotu objevilo světlé místo. Skřítek k němu přistoupil a rozhrnul větvičky. Harry prošel za ním a průchod se opět uzavřel, jakoby nikdy nebyl. Kousek před nimi se majestátně tyčilo sídlo rodu Malfoyů. Harry se na chvilku zastavil. Bylo tu mnohem víc světla, než kdy zažil, a nebylo to jen příjemným dopoledním sluncem, které nakukovalo mezi mraky. Snad to mohlo být dočasnou ztrátou kontroly nad sídlem, kterou utrpěl Lucius. Nebo také ne. Opravdu dlouho tu nebyl a tehdy... Bylo to za úplně jiných okolností a ty s dnešní návštěvou neměly co dělat. Naštěstí.
Znovu vykročil, pod nohama mu zakřupal štěrk a někde poblíž šuměla fontána. Harry skoro očekával výkřik páva, ale marně. Skřítka dohonil až u vstupních dveří, právě když se začaly otvírat. Hala se za ty roky nejspíš nezměnila, jen tu přibylo světla. Všechno působilo jasněji, koberec s výrazným vzorem i přepychové vybavení. Trochu temnoty vnášely jen portréty na stěnách. Celou cestu je sledovaly očima a chvílemi to vypadalo, že stíny za postavami vytékají ven. Svůj portrét tu naštěstí neměla Bellatrix, na její výkřiky určitě nebyl nikdo zvědavý. Právě přicházeli k masivním dřevěným dveřím na druhé straněmístnosti. Bronzová klika se pohnula a naproti jim vyšel Draco Malfoy. Nezavřel za sebou a Harry viděl dál do místnosti. Lehce ho zamrazilo. Dlouhý stůl a bývalé Voldemortovo křeslo bylo naštěstí pryč, stejně tak i většina tehdejšího vybavení. Zůstal z něj snad jen mohutný mramorový krb. Kolem Draca proklouzl skřítek a rychle zamířil až ke krbu. Zastavil se teprve u nehybné, temné postavy. Harry na okamžik zapochyboval o tom, co vidí. S určitostí to byl Lucius Malfoy, stál tam bez pohnutí a v naprostém tichu.
"Vítám tě u nás, Harry," řekl Draco.
Harry odpověděl a dál sledoval temnou postavu ve vedlejší místnosti i skřítka který u ní stál. "Co se mu to stalo, Draco? Vypadá..."
"Bohužel ano, Harry. Je to stará kletba a navíc jeho vlastní. Zkameněl a já s tím nedokážu nic udělat."
Lucius sám sebe zaklel už v den Voldemortova pádu, když své manželce slíbil že už nikdy neposlouží plánům Temného pána. Kdo ví, zda Lucius použil inkantaci nějakého kouzla na zkamenění nebo prostě jen trochu teatrálně prohlásil, že raději zkamení... Některá slova mají větší sílu než jiná a někdy se připomenou i po tak dlouhé době.
"Možná by mohla pomoci mandragora a lektvar z ní. Jenže to nemůžu riskovat a matka mi to přímo zakázala. Ona ho nejspíš dokáže odčarovat nebo mu prostě vrátí jeho slib. Jenže mám pocit, že si to ještě musí rozmyslet. Jestli mu může věřit a kolik času v kameni bude dostatečným trestem."
Draco domluvil a ohlédl se na postavu za ním. Nevydržel se tam dívat příliš dlouho a Harry se mu ani trochu nedivil. Zkamenělý Lucius a před ním skřítek čekající na rozkaz, který ještě dlouho nepřijde. Raději zavřeli dveře. Draco sáhl do kapsy a vytáhl popsaný kus pergamenu, poslední slova Luciuse Malfoye a dopis ministru kouzel současně. Nebyl dopsaný, ale i počátek textu Harryho překvapil. Lucius Malfoy se chystal informovat ministra kouzel o návštěvě Hanse Fuchse i o... V textu nebylo ani slovo o truhle, ale i z náznaků bylo jasné, že i o ní se chystal psát.
"Kde se mu to stalo? A víš, co mu tu Fuchs zanechal?"
"Byl dole ve sklepě. Ne v tom, kde..." Draco se zarazil, ale Harrymu ta připomínka nevadila. "Otec tu má jedno skryté místo, kde schovával nejrůznější věci. Dnes je skoro prázdné a já ho tam našel stát nad starou truhlou. Netuším, co je v ní, ale nechci mít nic společného s čímkoli po Temném pánovi. Požádal jsem tě o pomoc právě proto, že to bude oficiální. Podle toho dopisu se k tomu otec chystal a já se docela rád budu řídit jeho přáním."
Harry přikývl, ale nic neříkal. Až po chvilce ticha se zeptal: "Draco, tušíš vůbec, co v té truhle mělo být a proč ji Fuchs chtěl schovat?"
Draco nevěděl nebo to alespoň tvrdil. O chvilku později už nevypadal tak klidně. Harry mu všechno vysvětlil. Možnost, že truhla skrývá i mudlovského policistu, si nechal až na úplný závěr. Naštěstí, Draco byl příštích pár minut vzteky bez sebe. Vlastně nebylo divu, tolik let po válce už většina lidí přestala Malfoyovy vnímat jako bývalé smrtijedy, ale taková připomínka to mohla všechno vrátit zpátky. Před chvilkou měl ještě jakousi možnost volby, ale teď? Zbývala jen bezvýhradná spolupráce s bystrozory a nebo návrat starých časů. Stejně už byl rozhodnutý předtím, ale ztráta možnosti volby ho, mírně řečeno, lehce rozladila. Přikývl, jen tak pro sebe něco zamumlal a otočil se zpět ke dveřím přijímacího pokoje. Za nimi se nic nezměnilo. Se skřítkem nepohnul ani zvuk otevíraných dveří. Jakoby také zkameněl.
"Můžeš tu chvilku počkat? Musím něco zařídit, jinak se dolů k truhle nedostaneme," řekl Draco a přistoupil k jednomu z mnoha portrétů.
Nejspíš domlouval otevření dveří vedoucích k utajeným prostorám. Zpočátku asi nebyl příliš úspěšný, ale nakonec se ozvalo lehké prásknutí a z předtím jednolité stěny vystoupil zářící obrys dveří. Cesta byla otevřená, ale ještě jim nebylo souzeno pokračovat dál. Znovu zaskřípaly dveře přijímacího pokoje a domácí skřítek opustil svého pána. S trochu nepřítomným výrazem prošel kolem obou čarodějů a otevřel okno. Na parapetu přistála sova, předala dopis a zase odlétla. Skřítek ho už málem odnesl pryč, ale zarazil ho upřený Dracův pohled a natažená ruka. Dopis změnil majitele až po dlouhé a tiché chvilce a skřítek se bez jediného slova přemístil pryč.
"Menší či větší problémy mám se všemi, ale tenhle je nejhorší", řekl Draco.
Měl asi v úmyslu něco dodat, ale to už měl otevřenou obálku. Nakoukl na začátek dopisu a ztuhl. Harry udělal rychlý krok k němu a také se podíval. Na listu pergamenu chyběl podpis i datum, ale text jasně naznačoval, že pisatelem je Fuchs. Oproti očekávání si nechtěl sjednat schůzku a ani přepravu truhly. Jen naléhal na Luciuse, aby truhlu neprodleně zničil. Pokud možno nenápadně a bez jakéhokoli dotyku. Další instrukce nezanechal, pokud nepočítáme popis způsobu odeslání odpovědi. Bylo na první pohled jasné, že sova nepoletí přímo k úkrytu, ale že zpráva poputuje nějakou složitější cestou. Harry zaklel, bylo totiž zřejmé, že Fuchs má komunikaci dobře promyšlenou. Při cestě dopisu přes několik prostředníků byla možnost sledování velmi omezená. Nejspíš dokonce úplně nemožná.
"Napíšu odpověď otcovým jménem," řekl Draco, "pečeť také dokážu napodobit a to včetně kouzel, která otec používá k zabezpečení. Pak bude záležet jen na tobě."
Harry přikývl a začal se připravovat. Odeslal obletník s popisem současné situace zásahovce. Zůstal u okna, vytáhl z kapsy malou krabičku a cosi s ní prováděl. Zakončil to několikerým mávnutím hůlkou a odložil krabičku na parapet. Draco mezitím pomocí očarovaného brku sepsal odpověď a očaroval i pečetidlo, aby otisklo původní, dočasně neplatnou pečeť s Luciusovým jménem. Obálka měla podle instrukcí zůstat bez textu, Harry si ji jen tak letmo prohlédl. Promnul přitom prsty a něco tenkého jako vlas zapadlo dovnitř. Draco to neměl šanci vidět, zrovna chystal vosk na pečetění a byl otočený zády.
"Draco? Mohl bys do toho dopisu ještě něco připsat? Co kdybys mu nabídl možnost přemístění sem?"
"Nemyslím, že by to byl dobrý nápad. Mohl by pochopit, že něco není v pořádku."
"Dobře," řekl Harry, protože právě s takovou odpovědí počítal. "A co kdybys jen očaroval pečeť, stejným způsobem jako byla očarovaná ta na mém dopisu?"
"To si myslíš, že se sem jen tak přemístí? Tak hloupý snad není... A i kdyby, bariéru proti přemístění sem prostě nemůžeš dát. Stejně tak tu nemůže čekat tlupa bystrozorů... Dobře, udělám to, ale nemyslím, že by to k něčemu mohlo být."
Znovu se pustil do práce. Rozehřál pečetní vosk, nechal ho odkapat na pergamen a otisk pečeť. Čarování kvůli přemístění trvalo o hodně déle. Harry si hotový dopis prohlédl, nejvíc času věnoval pečeti. Kontroloval ji hůlkou a sem tam něco zapisoval na list pergamenu. Zbývalo jen přivolat sovu, ale Harry se raději vzdálil, samozřejmě v doprovodu skřítka. Sova sice měla být obyčejná, přivolaná z poštovního úřadu, ale ani jeden z nich nechtěl riskovat. Klidně se mohlo stát, že ve skutečnosti přiletí nějaká nastrčená. Harry ze zkoumání pečeti věděl, kam přemístí návštěvníka, a nechal se skřítkem schovat právě tam. Chvilku seděl ve stinném tisovém tunelu a čekal. Přímo před ním byly v písku jeho vlastní stopy. Trochu uhladil písek a stopy zmizely. Stejně tak se ztratil popsaný a očarovaný list pergamenu, který na ně předtím položil. Zbývalo počkat, ale netrvalo to moc dlouho. Sova už byla dost daleko a skřítek ho dovedl zpátky ke vstupním dveřím sídla. Draco už čekal venku a podával mu krabičku, kterou předtím nechal na okně. Harry ji otevřel, uvnitř ležela šedivá kulička. Opatrně ji vytáhl a lehce poklepal hůlkou. Kulička tichoučce zabzučela a na přední straně se otevřelo oko. Draco pochopil, že je to hodně upravená zlatonka. S dalším zabzučením totiž roztáhla malá křídla a neomylně vyrazila za sovou. Oba v tu chvíli napadlo to samé. Byli rádi, že obyčejná, neupravená zlatonka létá přeci jen trochu pomaleji.
"Dohnat ji dokáže, to je mi jasné, ale co když ji někde ztratí z dohledu? Kdo ví jestli ten dopis půjde jen soví poštou..."
"Slídil," řekl Harry a usmál se, "By tu sovu dokázal najít i na mnohem větší vzdálenost, ale v tomto případě sleduje přímo dopis. A neztratí ho, to ti můžu díky kouzlům zaručit. Sice bych věděl, jak takovému sledování zabránit, ale Fuchs na tom svém nic podobného nepoužil. Ale čekat na výsledky nemá smysl, můžeme se v klidu vrhnout na truhlu."
Draco mlčky přikývl a vyrazil. Obešli Malfoy Manor a po chvilce dorazili k malému domečku. Podobal se mudlovským zahradním domkům a ke zbytku pozemku se příliš nehodil. Snad právě proto pomalu zarůstal břečťanem. Při otvírání dveří zaznělo poněkud hororové zaskřípění ( k Malfoyům naopak velmi vhodné ), šli krátkou chodbou a potom po schodech kamsi dolů. Vypadalo to trochu jinak, než by člověk očekával. Vlhké kameny a temnota zůstaly ve sklepení kdesi pod sídlem a nahradily je bílé stěny a zářící světla. Pod schody pokračoval stejně řešená chodba, několik dveří v ní minuli bez zastávky. Až ty poslední na čele chodby vedly do rozlehlé místnosti s vysokým stropem. Světlo nezmizelo, ale nejspíš došla bílá barva. Hladké betonové stěny i podlaha zde ovšem působily skoro stejně nezvykle. Truhla čekala u protější zdi, zašlé dřevo a kování z masivního železa. Pro čaroděje nic nezvyklého. Až bližší pohled odhalil několik znaků vyřezaných do dřeva. Znamení zla na víku nenechávalo nikoho na pochybách, čí asi zavazadlo může být. O kousek vedle byl znatelně starší znak Relikvií smrti. Harry jen zavrtěl hlavou, ta symbolika... Voldemort opravdu nemohl jít a koupit si novou truhlu. Nebo rovnou rakev, k jeho snaze by nejspíš byla příhodnější.
"Tak co na ni říkáš? Po pravdě bych ji na první pohled tipoval na truhlu nějakého druhořadého přívržence Pána zla, ale otec soudil jinak."
"Vlastně nevím, co jsem čekal. Možná něco okázalejšího," řekl Harry a zamyšleně pozoroval tři klíčové dírky na přední straně truhly. Okolí první bylo poškrábané, další dvě byly netknuté.
"Nejraději bych celou tu truhlu na místě zničil, jenže chápu, že to nejde."
"Musíme ji opatrně otevřít. A zničení, můžu tě ujistit, že Voldemort své věci rád zabezpečoval proti zničení. Dokonce bych řekl, že víc než proti použití. Což je vlastně logické, málokdo by chtěl používat věci Pána zla, ale pořád bylo dost zoufalých lidí ochotných zkusit je zničit."
Draco si na Voldemorta, tedy na jeho jméno pořád ještě nezvykl. Po tolika letech. Ale příliš se mu nedivil. Oba si jeho zájmu užili víc než dost. Pravé jméno Pána zla před ním radši nepoužil. Byl právě tak akorát čas začít. Malá rulička látky se po rozmotání změnila v tašku skrývající bystrozorské brašny. Draco chvilku sledoval Harryho při vybalování a pak luskl prsty. Vzápětí na to vstoupil skřítek. Táhl dvě brašny, docela podobné těm právě vybalovaným. Oba kouzelníci po odchodu skřítka usedli kousek od truhly a poměrně dlouho probírali možnosti jak bezpečně otevřít všechny tři zámky. Detekční kouzla jim příliš nepomohla, všechny prvky zámků byly chráněny magií truhly. Nakonec se shodli, že běžná odemykací kouzla nemá ze stejného důvodu smysl používat. Vyřešil to Draco, v jedné brašně měl sadu očarovaných paklíčů. Kouzla v nich se mohla dostat přímo k zámkům a obejít tak všechny ochrany truhly. Nebo alespoň většinu. Ani tak si nemohli být úplně jistí výsledkem. V zámcích bylo až příliš magie. Určitě v nich číhala překvapení pro nepřipraveného zloděje. A tak nejdřív Harry a potom i Draco nakreslil kolem truhly kruh křídou. Samotný by neznamenal nic, ale oba do toho svého vložili pěknou řadu kouzel. Ta nejstarší vyslovovali nahlas, pocházela ještě z Bradavic a znali je oba. Další sesílali beze slov. Některá pocházela od bystrozorů, jiná právě z opačné strany. Nakonec byly oba kruhy hotové, ale magie v nich ještě pořád spala. Harry stál s hůlkou v ruce naproti truhle a uvažoval. Použili to nejlepší, co znali, ale přesto..."Draco? Přidáme ještě jeden. Tři zámky chrání truhlu, tak proč by nás neměly chránit tři kruhy kouzel? Ale zkusím to trošičku jinak."
Odpovědí mu bylo trochu zamyšlené přikývnutí. Vystoupil mimo kruhy a mávl hůlkou. Vylétla z ní červená jiskra a s hlasitým prásknutím narazila do stropu. Shora začal padat jemný prach, nejdřív jen tak vířil a klesal. Ale nedopadal na podlahu, hůlka ho stahovala k sobě a ukládala na hromádku. Další mávnutí prach proměnilo v šedivý a trochu drobivý váleček. Harry s ním nakreslil další kruh, do kterého vkládali kouzla společně. Teprve potom byli spokojení, poslední kruh měl v sobě kouzla chránící samotnou místnost, obrany bystrozorů a možná kousek znalostí smrtijedů.Harry se ještě vrátil k prvnímu kruhu a seslal na něj kouzlo Speculum, které z vniřního prostoru kruhu udělalo zrcadlovou plochu. Vrátil se zase mimo kruhy, za hranicí třetího ležela malá dřevěná krabička. Draco na ni poklepal hůlkou a otevřel víko. Uvnitř se skrývala další. Až když byla venku, Harrymu došlo, že jsou stejně velké. Víčko jedné z nich se pomaloučku pootevřelo a něco vykouklo ven. Po pravdě řečeno, nemělo se to čím dívat. Rukavice obvykle nemívají oči a tahle navíc vypadala prázdná. Zářila jasnou bílou barvou a pomalu se soukala ven. Nakonec zaklapla víko krabičky a zůstala jen tak viset v prostoru pár centimetrů nad zemí.
"Je to to co myslím? Jestli ano, tak máš opravdu štěstí, že o tom neví Hermiona..."
Draco zvedl jednu z krabiček a odnesli až za truhlu, "Já se jí tím chlubit nehodlám. Takže záleží na tobě. Myslím, že se nám při tom otvírání zámků bude hodit. Určitě víš, že dokáže procházet přes skoro všechny ochrany, právě tak jak to dokáží domácí skřítci. Pořád lepší než kdovíjak očarovávat paklíče a podobně."
Harry pokrčil rameny, "Dobře, budu mlčet. Jen doufám, že to není tvoje práce."
"Tahle Ruka mrtvého skřítka je v rodině už dobrých sto let. A jen tak
mimochodem, taky takové věci nemám příliš rád, stejně jako třeba vycpané hlavy
skřítků. Ale jak se říká, účel světí prostředky, ne?"
Odpovědí mu bylo jen lehké přikývnutí. Opravdu to bylo mnohem jednodušší než kouzla, která měl Harry v úmyslu použít. Ale měl z toho dost nepříjemný pocit. Přeci jen to kdysi byl živý skřítek. Navíc si uvědomil, že většině by se něco takového líbilo. Byli by šťastní, že svým pánům můžou sloužit i po smrti. Ani tak se mu to příliš nelíbilo.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Caira Caira | 12. ledna 2013 v 18:30 | Reagovat

Zajímavá kapitola. Moc se těším, až ti dva otevřou tu truhlu. Třeba bude při jejím otvírání ještě troška napětí :)
Trochu mě zamrazila z té skřítčí ruky. To je, ehm, velmi zajímavý vynález. A z té Harryho úvahy mě fakt naskočila husí kůže... No, nechám se překvapit...

2 kopapaka kopapaka | E-mail | Web | 13. ledna 2013 v 11:15 | Reagovat

[1]: To se nemusíš bát, napětí bude a nejen to :-)
Ruka není tak úplně můj vynález, jestli ti něco říká Addams Family... :-D
Těším se na další komentík ( mimochodem - už mám čtyřicátou kapitolu - jenže od třicet trojky jsou u bety, tak nevím jestli se všechno stihne jak má... :-( )

3 Casion Casion | Web | 13. ledna 2013 v 11:30 | Reagovat

Naozaj vydarená kapitola :D
Inak, ty zasadáš v komisii na voľbách?? Tak to je good, dúfam, že sa tam nebudeš nudiť :D

4 kopapaka kopapaka | E-mail | Web | 13. ledna 2013 v 11:39 | Reagovat

[3]: Díky...
To Ajka - já se u voleb nevyskytuju...

5 Ajka Ajka | 13. ledna 2013 v 12:37 | Reagovat

Eh, tak tak, to já zasedám, ne kopapaka. Ono je to trochu zmatečný, jak ho dávám jako autora článku :D A ani jsem se tolik nenudila, za čtrnáct dní v druhém kole to bude horší, když už lidi nebudou tolik chodit.

6 kopapaka kopapaka | E-mail | Web | 17. ledna 2013 v 0:45 | Reagovat

[5]: Mimochodem, Aries už našla trochu času, takže betaread probíhá. S trochou štěstí to tedy stihnu dopsat... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama