close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více






Prolog

23. prosince 2012 v 13:33 | Katherine |  Poslední cesta temnotou
Abyste nemuseli čekat, tak mám pro vás hnedka Prolog. Užijte si ho a komentujte:)


Prolog

Vítr se pomalu utišil, avšak oblaka zakrývající zapadající slunce zůstala stále panovačně vládnout obloze.
Dva vysocí Smrtijedi si sundali z tváří masky a zahalili se ještě důkladněji do svých tmavých plášťů.
První z nich - mladý muž s tenkými ústy a křivým nosem - se obezřetně rozhlédl kolem sebe, dlouhou hůlku z mahagonového dřeva připravenou k případnému útoku.
Jeho společník - stejně starý kouzelník s táhlou jizvou přes polovinu obličeje - se za něj přikrčil.
"Nech toho, Wesly," okřikl ho ten první otráveně, hned však svého zvýšeného hlasu zalitoval, jelikož tím vylekal hejno ptáků, kteří na oplátku vylekali zase jeho, když prudce a znenadání vzlétli zpod hradby tvořené sutí kamení.
"Tohle mi nikdo neřekl, když jsem vstupoval do toho pitomého řádu. Nečekal jsem, že se budu muset potloukat… tady," zavrčel dotčeně kouzelník Wesly a obezřetně se kolem sebe rozhlédl.
Na okraji lesa, který se rozprostíral kousek od nich, se mihl stín.
"Ty… Marcusi… Myslím, že jsem někoho zahlédl. Měli bychom se vrátit a podat hlášení, že je to tady…beznadějné," navrhl se zoufalstvím v hlase.
"Přestaň fňukat. Máme úkol a ten splníme. A pojď mi raději pomoct, ať to máme co nejrychleji," štěkl Marcus rozmrzele, přestože i on by se nejraději vrátil co nejrychleji zpátky.
Celé toto místo mu jednoduše nahánělo husí kůži.
Oba kouzelníci se teprve nedávno stali Smrtijedy, ovšem prvotní nadšení z nich už stačilo rychle odpadnout, když zjistili, co všechno toto břímě obnáší. Zvlášť pro takové nováčky, jako byli oni dva.
Ani jeden z nich nevynikal nějak svou inteligencí či uměním. Zdáli se však být oddaní. Nebo možná zbabělí. Tak jak tak, Voldemortovi oba tyto typy vyhovovaly.
Kdyby měli být upřímní, nevěděli, čeho se děsili víc. Jestli svého pána osobně, jeho nejvěrnějších a nejoblíbenějších následovníků, kteří byli téměř tak hroziví, jako Pán zla, nebo této příšerné mise, na kterou byli posláni, protože nikomu jinému a zkušenějšímu se nechtělo plýtvat časem na něco, co všichni svorně nazývali absolutní blbostí, přestože to nikdy nikdo neřekl nahlas.
Už pět let sem pravidelně vysílali hlídky, v naději, že se snad něco změnilo v jejich prospěch, jenom aby zjistili, že se nezměnilo vůbec nic.
Marcus, o rok mladší, zato však alespoň o něco bystřejší (přece jenom Wesley nezískal svou jizvu v žádném nelítostném boji s hipogryfem, jak rád tvrdil, ale když byl malý, podařilo se mu zakopnout o vlastní nohu, když vyděšeně utíkal, poté, co ho vystrašilo hejno motýlů nečekaně vylétajících ze skleníku na zahradě), se stal vůdcem této malé výpravy. To ho ovšem nijak nepotěšilo.
"Já jen že… že je toto místo je… říká se, že je prokleté," pokračoval dál Wesly, zatímco se svorně prodírali hromadou suti a kamení.
"Nesmysl," zamručel jeho společník, znovu se však rozhlédl kolem sebe.
Náhle prudce pozvedl hůlku a zamířil s ní směrem k lesu.
"Taky jsi to viděl?" zeptal se druhý Smrtijed a hlas mu zakolísal.
"Byl tam nějaký stín, že ano? Nějaká postava? Myslíš si, že to byl Lovec?" mlel dál a pomalu začal couvat zpátky.
"Nic jsem neviděl," zalhal Marcus, přestože i on začal mít silné nutkání to tady zabalit a utéct. Pokusil se však zachovat si statečnou tvář. Což pro člověka, který je od přírody zbabělec, není zrovna lehký úděl.
Oba si mysleli, že to zde znají, jako své boty. Přece jenom tady celých sedm let téměř žili. Bradavice však už nyní nebyly Bradavicemi. Z majestátného hradu se stala pouze hromada kamení a poničených hradeb, které už celých pět let prorůstaly plevelem.
Poté, co před několika lety Lord Voldemort s velkou slávou dobyl školu, plánoval, že zde zřídí centrum temné magie.
Jeho plány mu však překvapivě překazili studenti, kteří odmítali dovolit svému nepříteli poskvrnit čistotu Bradavic, a raději celou pevnost zničili.
Není třeba dodávat, jak tím Pána zla rozčílili. Uklidňoval se však tím, že nebude problém pomocí kouzel hrad obnovit. V tom se však spletl.
Ukázalo se - a nikdo nevěděl, čím to je - že poté, co byla škola zničena, přestala v celé oblasti, kde stávala, fungovat magie.
Náhle se z toho všeho stalo obyčejné místo. Až moc obyčejné.
Dokonce i Bradavičtí duchové nějakým záhadným způsobem zmizeli.
A když zde nikdo nemohl používat kouzla, bylo to tady jako něco zcela bezcenného.
Samozřejmě, v hradě se ukrývala spousta tajemných chodeb, vzácných přístrojů a knih, to všechno však zůstalo bezpečně zahaleno pod haldou kamení, kterou bylo nemožné proniknout bez použití magie.
A tak se stalo, že trosky Bradavic zůstaly nedotčené, opuštěné a opředené jednou strašidelnou historkou vedle druhé.
Důležitější a mocnější Smrtijedi na to nekladli nijak důraz a považovali všechny tyto povídačky pouze za jakési bláboly. Jejich priority byly jiné.
Poté, co Pán Zla zabil Albuse Brumbála a zdánlivě zlikvidoval při bitvě v Bradavicích téměř celý odpor skládající se především z Fénixova řádu, vypadalo to, že už mu nebude nic stát v cestě.
Jenže i když Řád padl, Voldemort si vytvořil své nové protivníky sám.
Mladí kouzelníci, vedeni dívkou, které se říkalo princezna stínů, a čarodějem Harrym Potterem, kterého dnes všichni znali jako chlapce, který přežil - jelikož se ve svých patnácti letech utkal tváří v tvář s Pánem Zla a vyvázl z tohoto zápasu živý - pokračovali tam, kde Fénixův řád skončil. Dokonce se k nim přidalo i několik původních členů.
Nezastavili se ani ve chvíli, kdy Smrtijedi převzali kontrolu nad ministerstvem kouzel. Právě naopak. Nasadili tam několik svých špehů, jejichž odhalení bylo velmi komplikované a většinou se na ně ani nepřišlo.
A pak tady byl samozřejmě on.
Muž, kterému se neřeklo jinak než Lovec. Nikdo neznal jeho jméno, tvář ani původ.
Nikdo nevěděl, co má v plánu.
Nikdo nevěděl, kde se příště objeví.
Ale ať už to byl kdokoliv, jednalo se o velmi mocného a nebezpečného čaroděje.
Mladší Smrtijedi z něj měli strach.
Kolovaly o něm historky, že se nejedná o lidskou bytost.
Nejrůznější příběhy o strašlivých démonech v něm dostávaly živou podobu.
A mnohdy oprávněně.
***
Marcus a Wesly se mezitím dál prodírali temnými zákoutími trosek Bradavic.
Na okraji zapovězeného lesa - místa, které nyní působilo hrozivěji, než kdy předtím, se mihla zahalená postava.
Wesly zkameněl.
"Zase jsem to viděl. Někdo tam je, Marcusi," zakňučel roztřeseným hlasem.
Jeho společník mu chtěl něco odseknout, pak se ale i on zarazil.
Opět se objevila tatáž zahalená postava, tentokrát však na severní straně trosek.
"Viděl jsi to?" zašeptal Wesly.
Marcus tentokrát přikývl a nezmohl se strachy na jediné slovo.
A v té chvíli se postava objevila potřetí. Jen malý kousek od nich.
Náhle se za jedním velikým balvanem, poblíž kterého záhadný muž stál, rozzářilo oranžové světlo.
"Magie," zalkl se Wesly.
"Magie na místě, kde ji normální smrtelník nemůže použít. A to, jak rychle se pohybuje. Jako by byl stín…"
Nemusel dál vykládat. Druhý Smrtijed znal děsivé příběhy až moc dobře. O nadpozemském nebezpečném tvorovi, který…
"Lovec!" vykřikl Marcus vyděšeně.
Postava v té chvíli zvedla hlavu a pohlédla svou zahalenou tváří jejich směrem. Pak k nim pomalu vykročila, černý plášť povlávaje kolem vysokého těla.
To už bylo na oba od přírody dosti zbabělé Smrtijedy dost.
Vydali ze sebe zděšený výkřik, tóninou podobný spíš malému děvčátku, než dospělému muži, otočili se na patě a tryskem se rozběhli přes suti a kamení pryč.
***
Postava, kterou pokládali za Lovce, zůstala nehybně stát, dokud se oba Smrtijedi nedostali za hranice Bradavic a nepřemístili se.
Poté neznámý čaroděj vzal do ruky louči, položenou tak, aby osvětlovala jeden z kamenů, poodhalil svou tvář, a hlasitě se rozesmál.
"To nebylo špatné!" poznamenal, když se k němu přidali jeho dva společníci, taktéž zahaleni v temném plášti.
Všichni tři se po sobě pobaveně podívali.
"Strašit ty odporné Zmijozelské… To mě prostě nikdy nepřestane bavit," řekl Ron Weasley, když i on si sundal z hlavy kápi a vytáhl další louč, kterou zapálil.
Harry s Hermionou nemohli nesouhlasit.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Caira.Memory Caira.Memory | 23. prosince 2012 v 21:03 | Reagovat

Povedený lovec, to teda jo... :)
Celý nápad na tuhle serii se mi moc líbí. A pokud tam Lovec skutečně bude, troufám si tipovat, kdože to je. Pokud to je ona nesmrtelná osoba...
A ještě jedno. Kdo je princezna stínů? Je to snad odvážná sedmnáctiletá dívka?

MOc se těším na další kapitolu, budu tuhle serii pečlivě sledovat... :)

2 Casion Casion | Web | 24. prosince 2012 v 11:05 | Reagovat

Kopec darčekov, čo srdce pohladia,
rodinu a priateľov, čo nikdy nezradia.
Na tvári úsmev stály,
nech sa ti v živote i na blogu darí.
K bohatstvu krôčik a ku šťastiu skok.
Prajem pekné Vianoce a šťastný Nový rok!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama