Jajks, tak o den později nová kapitola. Nějak mi o těch prázdninách dny splývají (měla jsem pocit, že je dneska teprve sobota) Tak si to užijte a doufám, že mě kopapaka nezabije :D
Kapitola dvacátá sedmá - Mezi vraky
Oblohu pokrývala šeď, po skle klouzaly kapky a na vyčasení to příliš nevypadalo. Harry se trochu zavrtěl v sedadle, kolem ubíhala promoklá venkovská krajina a motor auta hluboce, ale tiše předl. Snad jen Gordon si jízdu užíval. Nestávalo se často, že by někam vyráželi autem, a tak klidně nabídl svůj Ford Capri. Normálně by se dovnitř snad ani nevešli, jenže to pro kouzelníky samozřejmě nebyl problém. Právě projeli lesem, klikatou cestu vystřídala rovná obklopená polem. Jednotvárnost okolí Harryho zahnala k přemýšlení, vlastně ani nikomu jinému nebylo do řeči.
Nemohl se soustředit a tak jeho mysl přeskakovala od jednoho tématu k druhému. Probíral všechno, co se za posledních pár dní stalo. Snad se snažil najít v tom všem nějaký smysl, ale nedařilo se. Měl tak trochu pocit, že mu hlavu naplňuje jednotvárné hučení a brání mu přemýšlet. Relativní ticho v autě tomu jen napomáhalo. Na pár okamžiků se opřel spánkem o chladivé sklo. Bylo to o něco lepší. Možná za to mohla koňská dávka vzpomínek, které tak náhle získal. Zavřel oči, znovu zapřel hlavu o sklo a ponořil se do nich. Před očima se mu míhaly záblesky dávných obrazů, byly myslánkově čisté a přesto skoro nezachytitelné. Byly to jen útržky vzpomínek, pomíchané natolik, že přestávaly dávat smysl. Vydržel to jen chvíli a pak raději sevřel oči. Všechno zmizelo jako mávnutím hůlky. Ale hučení v hlavě bylo také pryč a mysl měl opět čistou a připravenou. Snad.
Z přemýšlení ho vytáhla změna zvuku motoru. Gordon podřadil a nechal třílitr roztočit do otáček. Trochu se zamračil, odbočka za odstaveným policejním autem byla spíš polní cestou než silnicí. Na něco takového nebyl zvyklý a jeho auto už vůbec ne. Ale nic neříkal, jen přibrzdil až v poslední chvíli a Ford na vlhkém asfaltu trochu zahrabal. Na policejní auto zaťukalo pár kamínků, ale s policisty to ani nehnulo. Jen hůlka v Ronově ruce naznačovala proč. Jeli dalších deset minut, než pole vystřídaly zarostlé pozemky a opuštěný průmyslový areál. Tady už byl zase asfalt a po chvilce zastavili u zanedbaného plotu. Kus byl stržený, v trávě a plevelu okolo leželo několik identifikačních čísel. Dírou v plotu vedly vyjeté koleje a lehké mrholení se je pokoušelo zaplnit. Všichni vystoupili, jen Gordon se zdržel. Chvilku mluvil do vysílačky, ujišťoval se, že už můžou k plotu. Všechno bylo nafocené, takže se na to v klidu mohli jít podívat.
Nemohl se soustředit a tak jeho mysl přeskakovala od jednoho tématu k druhému. Probíral všechno, co se za posledních pár dní stalo. Snad se snažil najít v tom všem nějaký smysl, ale nedařilo se. Měl tak trochu pocit, že mu hlavu naplňuje jednotvárné hučení a brání mu přemýšlet. Relativní ticho v autě tomu jen napomáhalo. Na pár okamžiků se opřel spánkem o chladivé sklo. Bylo to o něco lepší. Možná za to mohla koňská dávka vzpomínek, které tak náhle získal. Zavřel oči, znovu zapřel hlavu o sklo a ponořil se do nich. Před očima se mu míhaly záblesky dávných obrazů, byly myslánkově čisté a přesto skoro nezachytitelné. Byly to jen útržky vzpomínek, pomíchané natolik, že přestávaly dávat smysl. Vydržel to jen chvíli a pak raději sevřel oči. Všechno zmizelo jako mávnutím hůlky. Ale hučení v hlavě bylo také pryč a mysl měl opět čistou a připravenou. Snad.
Z přemýšlení ho vytáhla změna zvuku motoru. Gordon podřadil a nechal třílitr roztočit do otáček. Trochu se zamračil, odbočka za odstaveným policejním autem byla spíš polní cestou než silnicí. Na něco takového nebyl zvyklý a jeho auto už vůbec ne. Ale nic neříkal, jen přibrzdil až v poslední chvíli a Ford na vlhkém asfaltu trochu zahrabal. Na policejní auto zaťukalo pár kamínků, ale s policisty to ani nehnulo. Jen hůlka v Ronově ruce naznačovala proč. Jeli dalších deset minut, než pole vystřídaly zarostlé pozemky a opuštěný průmyslový areál. Tady už byl zase asfalt a po chvilce zastavili u zanedbaného plotu. Kus byl stržený, v trávě a plevelu okolo leželo několik identifikačních čísel. Dírou v plotu vedly vyjeté koleje a lehké mrholení se je pokoušelo zaplnit. Všichni vystoupili, jen Gordon se zdržel. Chvilku mluvil do vysílačky, ujišťoval se, že už můžou k plotu. Všechno bylo nafocené, takže se na to v klidu mohli jít podívat.
Ron byl o pár kroků napřed a tak se taky jako první zarazil. A pak se otočil.
"Harry, něco mi na tom nesedí."
"Tak to nejsi sám," řekl Harry a zastavil vedle něj.
Zprvu to vypadalo jako štěstí a náhoda. Ale takhle zblízka už ne. Stačilo se na chvilku zamyslet a bylo to skoro úplně jasné. O kousek dál stála mezi dalšími vraky dodávka, kterou použil Fuchs. Byla pečlivě zaparkovaná mezi další dva Tranzity a někdo si s ní ještě trochu pohrál. Prorazil dvě kola, odhodil zátku nádrže a vyrazil okénko u řidiče. Tolik říkala úvodní zpráva, kterou si přečetli ještě v autě. Zbytek už museli zjistit sami. Rozhodně je nenapadlo, že to všechno bude trochu jinak, než to vypadal zpočátku.
"Chápu, že to netrklo nezkušeného bystrozora, ale proč to nedošlo mudlovské policii?" řekl Harry.
Pomalu přišel až k plotu a díval se na vyjeté koleje, stopy otištěné v hlíně a trochu vrtěl hlavou. Když si někdo dá tolik práce s maskováním odstaveného auta, tak potom určitě nenechá válet na zemi stržený plot. Jedině že by to celé byla bouda. Jiná možnost se dala jen těžko předpokládat. Harry chtěl něco říct, ale přerušil ho zvuk auta. Chvilku to trvalo, náklaďák naložený šrotem bylo slyšet už z dálky. Potom pomalu projel kolem. Řidič je udiveně sledoval a pomalu mizel směrem k nákladní bráně. Auto bystrozorú vyrazilo za ním. U díry v plotě zůstal jen Harry s Ronem, ještě chvilku prohlíželi plot a stopy.
"Nesedí tu víc věcí," řekl trochu zamyšleně Harry, "Pořád hledáme dva lidi a já tu naprosto jasně vidím troje stopy."
Ron přikývl. Harry chvilku čaroval a stopy v hlíně vyplnila bílá hmota. Hotové sádrové odlitky uložil do sáčku na důkazy a po krátkém zamyšlení to zopakoval i se stopu automobilu. Ale pořád měl pocit, že něco přehlédl. Něco drobného a nenápadného. Zavřel oči a hůlka znovu zasvištěla vzduchem. Vzduch se trochu zavlnil a magie prohrabávala okolí. Zadrnčel drát plotu, o kousek dál se několikrát zavlnila tráva. Ale ještě nebyl konec, od plotu přiletěl odstřižený kousek pletiva a způsobně zapadl do dalšího sáčku. Následoval ho provlhlý nedopalek cigarety, zlomená sirka a několik vlasů. Malé střípky obrazu, nenápadné stopy a snad další pevný bod. Harry se chvilku rozhlížel, asi už to bylo všechno. Jenže pořád tu chyběl malý kousek. Ještě jeden. V první chvíli si toho ani nevšiml, ale najednou...
"Rone? Už asi vím, co mi tu ještě nesedí. Oni vůbec nečarují. Vůbec nic, ani stopa magie, žádné zbytky kouzel."
"Jenže proč? Sledovat obyčejná kouzla v celé Anglii prostě nedokážeme a to je snad poměrně známý fakt..."
"Možná kdyby použil hůlku kterou známe, ale on s útěkem musel počítat. Určitě má nějaké v
záloze. Navíc ta zrzka je určitě čarodějka... Co je?"
"Jaká zrzka?"
"Ah, promiň," řekl Harry a ukázal mu sáček s vlasy.
Byly dlouhé a zrzavé. Spolu se stopami to snad říkalo vše. Ron přikývl a ještě chvilku společně okukovali okolí. Marně, ale za zbytečné to nepovažoval ani jeden z nich. Pomalu vyrazili podél stop a vyjetých kolejí. Opatrně, zem byla blátivá a docela to klouzalo. Nejdřív mlčeli a oba se pozorně dívali. Nebyla tu vidět ani jediná další stopa, takže trasu vozidla nikdo nezkontroloval. Ta myšlenka u Harryho vyvolala lehký povzdech. Ušel ještě pár dalších kroků než si uvědomil, že Ron zastavil.
"Myslíš to opravdu vážně? Malfoy a práce pro bystrozory?" Chvilku ho upřeně pozoroval, ale
Harry nic neříkal, jen se díval o kousek dál do trávy. "Hele, já vím, není to Lucius, ale i tak..."
"Vlastně nemám příliš na výběr, Draco je posledních pár let největší odborník na černou magii a já mám z toho všeho dost nepříjemný pocit. Nejspíš ho budeme potřebovat. Skoro všechno se nám tu motá kolem černé magie. A navíc..." Na pár okamžiků se odmlčel. "Budu raději mít Draca na naší straně."
Věděl, že to nikdy nebude úplně pravda. Malfoyové prostě drželi při sobě. Tak jako většina starých kouzelnických rodin. Dokonce i Lucius, když byl jedním z nejvěrnějších Pána zla. Nejspíš i tehdy to dělal pro rodinu. Alespoň v to věřil. Byl všeobecně rozšířený omyl, říct, že Draco je na rozdíl od svého otce na té správné straně. Malfoyové byli vždy jen na své straně. Jediný rozdíl mezi nimi byl v prostředcích, které byli ochotni použít. Oba už kdysi ukázali, kde leží jejich hranice, neznámou zůstávalo nakolik se za ty roky změnili. Na okamžik se zarazil a uvažoval nahlas. Jestli je to možné. Jestli se Lucius Malfoy mohl zaplést s Fuchsem.
Samozřejmě, Ron v tom měl jasno a řekl: "Pokud víme jistě, že se Malfoy do něčeho nezapletl, znamená to jediné. Špatně jsme se dívali."
Bylo to řečeno s nadsázkou, ale Harry tomu pomalu začínal věřit. Dál nad tím uvažoval i když stejně jako Ron nepřestával sledovat stopy v rozmáčené půdě. O chvilku později se jejich méně pohodlná cesta vyplatila. Dodávka tu na chvíli zapadla a stop přibylo. Bylo to skoro nepochopitelné, ale dva kouzelníci tlačili auto. Harry si během vteřiny vybavil nejméně tucet kouzel, které by mohli použít. A oni neudělali vůbec nic, jen prostě tlačili jako mudlové. Museli mít o schopnostech bystrozorů opravdu vysoké mínění, když netroufli použít ani to nejobyčejnější kouzlo.
Od odstavených vraků je dělil jen kousek cesty. Fuchsovo únikové auto bylo vidět už z dálky. Harry si ovšem musel přiznat, že předem věděl, které to je. Jinak by ho mezi ostatními vraky nepoznal. Vlastně vypadalo ještě o něco hůř. Teď před ním navíc byla natažená černá plachta, Ležely na ní věci z auta a Harry najednou věděl, jak dokázali zmizet. Ležela tam i policejní uniforma. A pokud ona zrzka už předem očarovala policisty, kteří hlídkovali na únikové cestě... Za pár okamžiků se jeho úvaha potvrdila. Gordon jim vyšel naproti s detektorem černé magie a předal zprávu, kterou slyšel v rádiu. Od objevení dodávky uběhlo dost času a tak nalezení policistů, které zrzka očarovala, nebyl takový problém. Pod vlivem kouzla se chovali poněkud podivně a už byli mimo službu. U obou to napravila krátká návštěva bystrozorů, léčitele od svatého Munga ani nebylo potřeba volat. Ale kromě informace o použitém kouzle nezjistili nic nového. Čarodějka si dávala až příliš pozor a policisté ji viděli až pod vlivem kouzla.
Harry věděl, že kvůli detektorům nemůže přijít o moc blíž, ale i tak si povzdechl. Černá magie zanechávala stopy, to věděli všichni. Ale málokoho napadlo, že můžou vydržet tak dlouho. Harrymu to připomněl kterýkoli detektor černé magie. Stačilo stisknout tlačítko a ručička pokaždé skočila až na počátek červeného zbarvení na stupnici. Už tolik let se držela na přibližně stejném místě a nepomáhalo nic. Ron vyrazil nakouknout do dodávky a Harrymu nezbylo než místo obejít velkým obloukem. Zvenčí samozřejmě neviděl nic, auto až na nadměrné otřískání nevypadala nijak zvláštně. Kousek stranou stálo další auto, pojízdná laboratoř bystrozorů. Harry zaklepal na zadní dveře a vstoupil. Uvnitř seděl u obrazovky počítače holohlavý policista. Nevypadal příliš překvapeně, zprávy se šířily opravdu rychle. Harry si u něj jen pro všechny případy ověřil pár informací a předal mu všechny stopy nalezené u prostříhaného plotu. Policista otočil magnetem přicvaknutou jmenovku. Na přední straně byla mudlovská policejní hodnost. Druhá strana patřila bystrozorům. Obrácení mělo okamžitý účinek, přestalo působit kouzlo skrývající malou lektvarovou laboratoř. Na stole bublaly dva kotlíky a stěna za nimi byla zaplněna šuplíčky, přihrádkami a dalším příslušenstvím. Policista uložil sáčky s důkazy a pokračoval v přípravě lektvarů. Normálně to byla poměrně osamělá práce a tak využíval každou příležitost k rozhovoru. Harry spíš poslouchal, odpovídal jen málo. Ale pomalu se začínal usmívat. Drby, drby, drby. Vlastně to nebylo nic jiného.
Naštěstí.
Policista před ním patřil ke zmijozelské koleji a rodinu Malfoyů osobně neznal. Ale přátelé přátel si povídali u máslového ležáku. Nenápadné informace, někým jen tak pronesené, považované za nedůležité dopadly na úrodnou půdu... Narcissa Malfoyová byla už dva týdny v cizině, dělala kdovíco, kdovíkde za Kanálem. A Luciuse už od víkendu nikdo neviděl. Jako by se vypařil. Nezrušil několik schůzek a přesto nedorazil. S Dracem to bylo stejné, jen byl vidět a svou neúčast oznamoval. Nejzajímavější byla poslední informace. Mudlovská policie, zastoupená Útvarem prevence kriminality sledovala Malfoy Manor. Vlastně cestu kolem a kamera podle všeho dohlédla až ke vstupu. Harry přemýšlel. Nebyl si úplně jistý, ale Malfoy Manor měl komplexní ochranu proti přemístění. S trochou štěstí by nečekaná návštěva musela projít kolem kamery. Trocha smůly by mohla znamenat, že by Fuchs měl pozvánku, která přemístění umožňovala. Ale bylo to nepravděpodobné. Lucius by takhle neriskoval a Fuchs nejspíš také ne.
Harry už na nic nečekal a vyrazil. Nejdřív domluvit prohlídku záznamu z kamery, tedy pokud skutečně existovala. Ještě si odchytil Rona kvůli smluvení o dalším postupu a poslal vzkaz Ginny. Byl to Ronův nápad a nebyl až tak špatný. Harry sice souhlasil z trochu jiného důvodu, ale na tom nezáleželo. Potřeboval si ještě pár věcí promyslet a tak se nechal odvést mudlovským policejním autem, Řidič sice měl náladu na povídání, ale Harry už na další drby neměl chuť. O to méně, že byly mudlovské.. Nakonec hovor úplně přerušil, to když se policista začal zajímat o jeho krycí funkci v mudlovském světě. Bylo v jeho zájmu nic bližšího nenaznačovat a věděl, že skutečný pracovník Bezpečnostní služby by se choval stejně.
Cesta pěkně ubíhala, mraky přestávaly slzet a Harry se začínal těšit. Na Ginny, na pár společných chvilek.
"Harry, něco mi na tom nesedí."
"Tak to nejsi sám," řekl Harry a zastavil vedle něj.
Zprvu to vypadalo jako štěstí a náhoda. Ale takhle zblízka už ne. Stačilo se na chvilku zamyslet a bylo to skoro úplně jasné. O kousek dál stála mezi dalšími vraky dodávka, kterou použil Fuchs. Byla pečlivě zaparkovaná mezi další dva Tranzity a někdo si s ní ještě trochu pohrál. Prorazil dvě kola, odhodil zátku nádrže a vyrazil okénko u řidiče. Tolik říkala úvodní zpráva, kterou si přečetli ještě v autě. Zbytek už museli zjistit sami. Rozhodně je nenapadlo, že to všechno bude trochu jinak, než to vypadal zpočátku.
"Chápu, že to netrklo nezkušeného bystrozora, ale proč to nedošlo mudlovské policii?" řekl Harry.
Pomalu přišel až k plotu a díval se na vyjeté koleje, stopy otištěné v hlíně a trochu vrtěl hlavou. Když si někdo dá tolik práce s maskováním odstaveného auta, tak potom určitě nenechá válet na zemi stržený plot. Jedině že by to celé byla bouda. Jiná možnost se dala jen těžko předpokládat. Harry chtěl něco říct, ale přerušil ho zvuk auta. Chvilku to trvalo, náklaďák naložený šrotem bylo slyšet už z dálky. Potom pomalu projel kolem. Řidič je udiveně sledoval a pomalu mizel směrem k nákladní bráně. Auto bystrozorú vyrazilo za ním. U díry v plotě zůstal jen Harry s Ronem, ještě chvilku prohlíželi plot a stopy.
"Nesedí tu víc věcí," řekl trochu zamyšleně Harry, "Pořád hledáme dva lidi a já tu naprosto jasně vidím troje stopy."
Ron přikývl. Harry chvilku čaroval a stopy v hlíně vyplnila bílá hmota. Hotové sádrové odlitky uložil do sáčku na důkazy a po krátkém zamyšlení to zopakoval i se stopu automobilu. Ale pořád měl pocit, že něco přehlédl. Něco drobného a nenápadného. Zavřel oči a hůlka znovu zasvištěla vzduchem. Vzduch se trochu zavlnil a magie prohrabávala okolí. Zadrnčel drát plotu, o kousek dál se několikrát zavlnila tráva. Ale ještě nebyl konec, od plotu přiletěl odstřižený kousek pletiva a způsobně zapadl do dalšího sáčku. Následoval ho provlhlý nedopalek cigarety, zlomená sirka a několik vlasů. Malé střípky obrazu, nenápadné stopy a snad další pevný bod. Harry se chvilku rozhlížel, asi už to bylo všechno. Jenže pořád tu chyběl malý kousek. Ještě jeden. V první chvíli si toho ani nevšiml, ale najednou...
"Rone? Už asi vím, co mi tu ještě nesedí. Oni vůbec nečarují. Vůbec nic, ani stopa magie, žádné zbytky kouzel."
"Jenže proč? Sledovat obyčejná kouzla v celé Anglii prostě nedokážeme a to je snad poměrně známý fakt..."
"Možná kdyby použil hůlku kterou známe, ale on s útěkem musel počítat. Určitě má nějaké v
záloze. Navíc ta zrzka je určitě čarodějka... Co je?"
"Jaká zrzka?"
"Ah, promiň," řekl Harry a ukázal mu sáček s vlasy.
Byly dlouhé a zrzavé. Spolu se stopami to snad říkalo vše. Ron přikývl a ještě chvilku společně okukovali okolí. Marně, ale za zbytečné to nepovažoval ani jeden z nich. Pomalu vyrazili podél stop a vyjetých kolejí. Opatrně, zem byla blátivá a docela to klouzalo. Nejdřív mlčeli a oba se pozorně dívali. Nebyla tu vidět ani jediná další stopa, takže trasu vozidla nikdo nezkontroloval. Ta myšlenka u Harryho vyvolala lehký povzdech. Ušel ještě pár dalších kroků než si uvědomil, že Ron zastavil.
"Myslíš to opravdu vážně? Malfoy a práce pro bystrozory?" Chvilku ho upřeně pozoroval, ale
Harry nic neříkal, jen se díval o kousek dál do trávy. "Hele, já vím, není to Lucius, ale i tak..."
"Vlastně nemám příliš na výběr, Draco je posledních pár let největší odborník na černou magii a já mám z toho všeho dost nepříjemný pocit. Nejspíš ho budeme potřebovat. Skoro všechno se nám tu motá kolem černé magie. A navíc..." Na pár okamžiků se odmlčel. "Budu raději mít Draca na naší straně."
Věděl, že to nikdy nebude úplně pravda. Malfoyové prostě drželi při sobě. Tak jako většina starých kouzelnických rodin. Dokonce i Lucius, když byl jedním z nejvěrnějších Pána zla. Nejspíš i tehdy to dělal pro rodinu. Alespoň v to věřil. Byl všeobecně rozšířený omyl, říct, že Draco je na rozdíl od svého otce na té správné straně. Malfoyové byli vždy jen na své straně. Jediný rozdíl mezi nimi byl v prostředcích, které byli ochotni použít. Oba už kdysi ukázali, kde leží jejich hranice, neznámou zůstávalo nakolik se za ty roky změnili. Na okamžik se zarazil a uvažoval nahlas. Jestli je to možné. Jestli se Lucius Malfoy mohl zaplést s Fuchsem.
Samozřejmě, Ron v tom měl jasno a řekl: "Pokud víme jistě, že se Malfoy do něčeho nezapletl, znamená to jediné. Špatně jsme se dívali."
Bylo to řečeno s nadsázkou, ale Harry tomu pomalu začínal věřit. Dál nad tím uvažoval i když stejně jako Ron nepřestával sledovat stopy v rozmáčené půdě. O chvilku později se jejich méně pohodlná cesta vyplatila. Dodávka tu na chvíli zapadla a stop přibylo. Bylo to skoro nepochopitelné, ale dva kouzelníci tlačili auto. Harry si během vteřiny vybavil nejméně tucet kouzel, které by mohli použít. A oni neudělali vůbec nic, jen prostě tlačili jako mudlové. Museli mít o schopnostech bystrozorů opravdu vysoké mínění, když netroufli použít ani to nejobyčejnější kouzlo.
Od odstavených vraků je dělil jen kousek cesty. Fuchsovo únikové auto bylo vidět už z dálky. Harry si ovšem musel přiznat, že předem věděl, které to je. Jinak by ho mezi ostatními vraky nepoznal. Vlastně vypadalo ještě o něco hůř. Teď před ním navíc byla natažená černá plachta, Ležely na ní věci z auta a Harry najednou věděl, jak dokázali zmizet. Ležela tam i policejní uniforma. A pokud ona zrzka už předem očarovala policisty, kteří hlídkovali na únikové cestě... Za pár okamžiků se jeho úvaha potvrdila. Gordon jim vyšel naproti s detektorem černé magie a předal zprávu, kterou slyšel v rádiu. Od objevení dodávky uběhlo dost času a tak nalezení policistů, které zrzka očarovala, nebyl takový problém. Pod vlivem kouzla se chovali poněkud podivně a už byli mimo službu. U obou to napravila krátká návštěva bystrozorů, léčitele od svatého Munga ani nebylo potřeba volat. Ale kromě informace o použitém kouzle nezjistili nic nového. Čarodějka si dávala až příliš pozor a policisté ji viděli až pod vlivem kouzla.
Harry věděl, že kvůli detektorům nemůže přijít o moc blíž, ale i tak si povzdechl. Černá magie zanechávala stopy, to věděli všichni. Ale málokoho napadlo, že můžou vydržet tak dlouho. Harrymu to připomněl kterýkoli detektor černé magie. Stačilo stisknout tlačítko a ručička pokaždé skočila až na počátek červeného zbarvení na stupnici. Už tolik let se držela na přibližně stejném místě a nepomáhalo nic. Ron vyrazil nakouknout do dodávky a Harrymu nezbylo než místo obejít velkým obloukem. Zvenčí samozřejmě neviděl nic, auto až na nadměrné otřískání nevypadala nijak zvláštně. Kousek stranou stálo další auto, pojízdná laboratoř bystrozorů. Harry zaklepal na zadní dveře a vstoupil. Uvnitř seděl u obrazovky počítače holohlavý policista. Nevypadal příliš překvapeně, zprávy se šířily opravdu rychle. Harry si u něj jen pro všechny případy ověřil pár informací a předal mu všechny stopy nalezené u prostříhaného plotu. Policista otočil magnetem přicvaknutou jmenovku. Na přední straně byla mudlovská policejní hodnost. Druhá strana patřila bystrozorům. Obrácení mělo okamžitý účinek, přestalo působit kouzlo skrývající malou lektvarovou laboratoř. Na stole bublaly dva kotlíky a stěna za nimi byla zaplněna šuplíčky, přihrádkami a dalším příslušenstvím. Policista uložil sáčky s důkazy a pokračoval v přípravě lektvarů. Normálně to byla poměrně osamělá práce a tak využíval každou příležitost k rozhovoru. Harry spíš poslouchal, odpovídal jen málo. Ale pomalu se začínal usmívat. Drby, drby, drby. Vlastně to nebylo nic jiného.
Naštěstí.
Policista před ním patřil ke zmijozelské koleji a rodinu Malfoyů osobně neznal. Ale přátelé přátel si povídali u máslového ležáku. Nenápadné informace, někým jen tak pronesené, považované za nedůležité dopadly na úrodnou půdu... Narcissa Malfoyová byla už dva týdny v cizině, dělala kdovíco, kdovíkde za Kanálem. A Luciuse už od víkendu nikdo neviděl. Jako by se vypařil. Nezrušil několik schůzek a přesto nedorazil. S Dracem to bylo stejné, jen byl vidět a svou neúčast oznamoval. Nejzajímavější byla poslední informace. Mudlovská policie, zastoupená Útvarem prevence kriminality sledovala Malfoy Manor. Vlastně cestu kolem a kamera podle všeho dohlédla až ke vstupu. Harry přemýšlel. Nebyl si úplně jistý, ale Malfoy Manor měl komplexní ochranu proti přemístění. S trochou štěstí by nečekaná návštěva musela projít kolem kamery. Trocha smůly by mohla znamenat, že by Fuchs měl pozvánku, která přemístění umožňovala. Ale bylo to nepravděpodobné. Lucius by takhle neriskoval a Fuchs nejspíš také ne.
Harry už na nic nečekal a vyrazil. Nejdřív domluvit prohlídku záznamu z kamery, tedy pokud skutečně existovala. Ještě si odchytil Rona kvůli smluvení o dalším postupu a poslal vzkaz Ginny. Byl to Ronův nápad a nebyl až tak špatný. Harry sice souhlasil z trochu jiného důvodu, ale na tom nezáleželo. Potřeboval si ještě pár věcí promyslet a tak se nechal odvést mudlovským policejním autem, Řidič sice měl náladu na povídání, ale Harry už na další drby neměl chuť. O to méně, že byly mudlovské.. Nakonec hovor úplně přerušil, to když se policista začal zajímat o jeho krycí funkci v mudlovském světě. Bylo v jeho zájmu nic bližšího nenaznačovat a věděl, že skutečný pracovník Bezpečnostní služby by se choval stejně.
Cesta pěkně ubíhala, mraky přestávaly slzet a Harry se začínal těšit. Na Ginny, na pár společných chvilek.













Děkuji že jsi na můj blog nezapomněla a přemýšlím že bych ho znovu rozjet mohla :)