close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více






26. kapitola - Záblesk nápadu

22. prosince 2012 v 12:58 | kopapaka |  Dopis
Nová kapitola. Užijte si ji a komentujte!


Kapitola dvacátá šestá - Záblesk nápadu

Harry se pomalu probíral, připadal si nezvykle unavený. Už dlouho se tak necítil. Vlastně byl trochu zklamaný, doufal, že ho ten poslední bonbón přenese zpátky do normálního světa. Pryč ze vzpomínek. S trochou naděje otevřel oči. Místnost byla naplněná světlem, ale nebylo to ostré bílé světlo snového světa. Tentokrát už to konečně bylo slunce. Prudce se posadil a chvilku jen tak seděl. Byl si jistý, že je u svatého Munga, jen to vybavení pokoje mu přišlo poněkud nezvyklé. Býval tu častěji, než by mu bylo milé, ale s jistotou mohl říct, že tu nikdy neviděl dvojlůžko. Tím největším překvapením pro něho byla Ginny spící na druhé polovině lůžka. Vypadala v pořádku a spala naprosto klidně. Navíc na nočním stolku uviděl pečlivě poskládané oblečení. Samozřejmě její a to svoje nikde neviděl.
V pokoji něco velmi silně vonělo a Harry až po chvilce pochopil, co to je. Vůně, kterou obvykle cítil z Amorova šípu. Nejdřív ho to překvapilo, ale po chvilce přemýšlení to snad začínal chápat. Kdyby tu vůni ve snovém světě necítil, tak by tomu snad ani nevěřil. Ale když se k němu dostala hůlka, tak proč ne vůně. Vůně, která ho ve snovém světě táhla domů. Uvažoval, jestli má Ginny vzbudit, ale nakonec ji nechal spát. Něco mu říkalo, že to právě dnes potřebuje, vypadala trochu unaveně. Uvažoval, co by měl udělat. Vyřešila to za něj sova, přistála na parapetu. Zpráva byla pro Ginny, ale sova Harryho naštěstí znala a tak mu dopis předala. Byl od dětí a psala ho Lilly. Vzkazovala, že se u babičky mají dobře a že po obědě dorazí na návštěvu. Harry se mírně pousmál a už teď se těšil na to překvapení.
Posadil se zpátky na lůžko, opřel se o polštář a s úlevou vydechl: "Konečně..."
Vedle něj se ozvalo překvapené: "Co konečně?"
V další vteřině byl opravdu rád, že je pevně opřený. Ginny se mu totiž vrhla kolem krku, hned jak poznala, že se jí to opravdu nezdá. Vydrželi přitisknutí pěkných pár minut, skoro bez pohybu a beze slov. Užívali si vzájemnou blízkost a ani jeden z nich tu chvilku nechtěl narušit. Až potom Ginny zvedla hlavu a dlouho si navzájem hleděli do očí. Skoro jako by nemohli uvěřit, že už je všechno jako dřív.
"Ginny..." řekl Harry a už se nadechoval, měl spoustu otázek, ale neměl čas žádnou z nich vyslovit.
Uslyšel jen: "Harry..."
Dál už se oba starali o úplně něco jiného. Byly to jen polibky, přesto se kolem snad zastavil čas. Jen pro ně.
Nemohlo to vydržet věčně a tak se raději posadili. Bylo toho tolik, co si chtěli říct. Když se později ozvalo lehké zaklepání na dveře, tak už s vzájemným povídáním skončili. Do pokoje bez čekání na vyzvání vstoupila madam Pomfreyová. V rukou se jí povážlivě zakymácel tác s obědem, když se vprostřed kroku zarazila. Pár příštích vteřin bylo ticho, přerušil ho až Harry pozdravem a Ginny se přidala.
"Dobrý den," řekla nakonec madam Pomfreyová. "Vítám vás zpátky, pane Pottere... Musím přiznat, že jsem opravdu velice příjemně překvapená." Ještě chvilku vyzvídala a Harry jí krátce ozřejmil, co prožíval. Nebyla příliš překvapená, na to znala Brumbála až příliš dobře. V hlase přitom měla nepatrnou špetku hořkosti. Potom odešla zařídit další oběd. Odcházela s tím, že se vrátí kvůli dalším vyšetřením.
Potom už se to začalo trošku hýbat, Harry překvapil pár dalších lidí, nejdřív bystrozora na hlídce u dveří. Opět tam byl David, což Ginny přijala s trochou údivu, ale prozatím to nijak jinak nekomentovala. Ještě oběhli i ostatní bystrozory v patře. Oba si užívali velmi překvapené obličeje. Hlavně ten Ronův, když chvilku po zavolání dorazil. Původně chtěli obvolat ještě víc lidí, ale raději to vzdali. Bystrozoři pořád hledali Hanse Fuchse a s příchodem dalšího dne zvětšovali okruh pátrání. Většina známých byla právě příliš daleko. Dokonce i Gordon původně odpověděl, že dorazí až později. Ale pak si to rozmyslel, protože začal tušit, proč mu Ginny volala. Po příchodu se jeho tušení samozřejmě potvrdilo. Oba s trochou údivu vyslechli Harryho vyprávění a na konci ho zasypali otázkami. Na většinu z nich ovšem neznal odpověď. Pokračování se nejdřív ujal Ron.
"Vypadá to docela bledě, Harry, živého máme jen jednoho a zatím nic neřekl. Ale časem promluví, je na Fuchse docela naštvaný. Jen musím říct, že toho nejspíš moc neví. Zajímavé věci dorazily dnes ráno z Německa, samozřejmě jsme rozeslali oběžník s žádostí o informace. Němci už nepožadují Fuchsovo zadržení kvůli čtyřnásobné vraždě, ale jen kvůli jejímu vyšetřování, jen jako svědka."
To bylo docela zajímavé a Harry nad tím chvilku uvažoval. Němci pravidelně obnovovali platnost zatykače vydaného na Fuchse a teď najednou taková změna. Řekl Ronovi: "Jsou tam ještě nějaké podrobnosti?"
"Vůbec nic," zavrtěl hlavou Ron, "Jen ta žádost o vydání a poznámka: Německé ministerstvo kouzel nemá žádné poznatky o smrtijedství Hanse Fuchse... Zdůvodňují to smlouvou mezi ním a Tomem Raddlem. Abych byl přesnější, Fuchsova rodina vlastní už asi sto let zasilatelskou firmu a od ní se v roce 1998 odštěpila nová firma, vlastněná a provozovaná právě Hansem Fuchsem. Podle všeho byla zřízena jen kvůli zakázce od Voldemorta a pro ochranu mateřské firmy. Mám pocit, že by možná mohli mít pravdu, co říkáte?"
Chvilku to probírali, hlavně Harrymu se to příliš nezdálo. Proč by tolik let bojoval na straně smrtijedů? V době, kdy už to nemělo smysl. A proč by naplánoval a provedl tenhle útok? Jen Gordon neříkal nic a Harry se na něj pátravě podíval. Vrátil mu jeho pohled a sáhl do brašny na zemi.
"Harry, tohle bylo v úkrytu před tvým domem," řekl Gordon a z brašny postupně vytáhl injekční stříkačku a několik prázdných ampulek. Harry už podobné opravdu hodně dlouho neviděl, ale přesně věděl, že slouží k odběrům krve.
Několik příštích minut se všichni dohadovali, až moc dobře věděli kdo a na co by mohl potřebovat Harryho krev. Harry nejdřív mlčel, uvažoval a pak je přerušil.
"Tak za prvé, Voldemort je provždy a naprosto jednoznačně mrtvý. Pokud jde o ingredience do lázně, která ho tehdy oživila, kosti Toma Raddla staršího a také dalších příbuzných Voldemorta byly z příkazu ministerstva zničeny už krátce po bitvě o Bradavice. Hrobka byla potom několikrát vyloupena, ale kosti v ní už neměly s rodinou nic společného. Stačí vám to?" Na chvilku se odmlčel, pohledem přeběhl po všech v místnosti a pokračoval: "Musíme se ujistit, jestli je zpráva z Německa pravdivá. Rone, co nejdřív pošli dotaz na veškeré podrobnosti včetně informace, koho Němci z těch vražd podezřívají. A zatím ho zkusíme chytit. Mimochodem, může mi někdo vysvětlit, co se stalo při tom útoku? Zatím o tom nevím skoro nic..."
Vysvětlení se ujal Gordon, "Takže útoku se účastnilo šest lidí, dva dokázali utéct a čtyři zemřeli na místě. Dva zabil plot, pokud jsem to dobře pochopil, Harry, tak ve vašem plotě je největší soustředění vrb mlátiček v celé Anglii. Ti další dva, to byla pořádná záhada. Naprosto jednoznačně je zabil výbuch. Mudla, co připravoval výbušninu, je opravdu profesionál a nálož by po dokončení nejspíš dokázala pobořit pěkný kus zdi. Při výbuchu ovšem měla rozbušku umístěnou úplně opačně. Tlaková vlna od výbuchu tak nešla do zdi, ale mířila ven. Náš pyrotechnik tvrdí, že to před dokončením mělo nejspíš sloužit na obranu úkrytu. Problém byl s roznětem, nemohli jsme pochopit, proč to bouchlo. Dálkový rozněcovač byl zajištěný a nemohl to odpálit. Nejdřív jsme to odhadovali na chybu v konstrukci bomby, ale to bylo málo pravděpodobné. Další nápad byl zásah střelou ze samopalu, kterým střílel ten mudla. Jenže jako náplň bomby sloužil Semtex a ten je vůči běžným střelám netečný asi jako plastelína... Rozbuška zase byla krytá konstrukcí držáku bomby.
Přišli jsme na to, až když se nám podařilo najít hůlku jednoho z těch mrtvých. Těsně před výbuchem se dotyčný pokusil použít kletbu Avada kedavra, což vyvolalo masivní reakci plotu. Nešlo jen o ty vrby, celá aktivita byla provázena mohutným výbojem magie. Samo o sobě by to nejspíš neznamenalo větší problém, ale rozbuška bomby měla bezdrátové ovládání a ta hromada magie kolem usmažila elektroniku přijímače. Pokus s dalším přijímačem to všechno potvrdil. Tím jsme tu záhadu měli z krku. Nebyla ovšem jediná. Třeba to, proč tě kouzlo Protego nedokázalo ochránit. Před výbuchem ani nemohlo, štít byl moc daleko od plotu. Ale schytal jsi pěkných pár zásahů ze samopalu. První střely zasáhly štít a odrazily se směrem k bombě. Výbuch je pak vrátil k tobě. Zbytek se odrazil od zdi a hlavně od branky."
Gordon se na okamžik odmlčel a pak dodal: "Pro tuto chvíli je to z mé strany všechno."
Dál probírali spíš běžnou agendu bystrozorského úřadu. Netrvalo to příliš dlouho, protože přišla madam Pomfreyová a setkání s ohledem na zdraví pacienta zrušila. Harry byl vlastně rád, chtěl být s Ginny chvilku o samotě, než dorazí děti. Naštěstí se trochu zdržely, ale i tak zbývající čas uběhl tak rychle...

***

Oblohu proťaly první kapky a vzduch začal vonět deštěm. Ještě pořád bylo horko, ale mraky už věštily ochlazení. Zatím se měnilo jen počasí, ale ta změna snad nebyla jediná. Harry v to alespoň doufal. Opatrně se protáhl. Leželo se mu pohodlně a Ginny hned vedle pravidelně oddychovala. Cítil se výborně. Po návštěvě dětí už mu skoro nic nechybělo. Na chvilku se vrátil ke vzpomínkám. Pořád je viděl tak jasně, tak jako všechny, které kdy svěřil myslánce. Věděl, že ho čeká ještě spousta hledání a měl v úmyslu s tím pokročit. Pomalu se zvedl a přešel k oknu. Chvilku obhlížel uplakaný obzor a díval se po městě. Nebylo tiché, ani první kapky deště nepřinesly do Londýna klid. Čekal by někdo něco jiného? Obrátil se zády k městu a s lehkým úsměvem sledoval spící Ginny. Netrvalo to dlouho a usínal s obličejem v jejích vlasech.

***

Ráno nebylo jiné než večer, déšť stále smáčel ulice a maloval po oknech. Harry otevřel oči a zjistil, že protentokrát si vyměnili role. Lůžko vedle něj bylo prázdné, a Ginny se na něj usmívala od okna. Den opravdu začínal docela hezky... Byl docela klid, Ron a George dorazili až po snídani. Vypadali docela spokojeně. Vlastně nějak moc spokojeně...
"Tak pánové, můžete mi alespoň lehce naznačit, proč vypadáte tak spokojeně?"
Oba se pokusili promluvit současně.
Teprve po menším výbuchu smíchu začal mluvit George, "Už konečně víme, jak Fuchs a spol. dokázali zmizet. Máme pár svědků, kteří viděli dodávku a v ní dva muže. Vyjížděla z továrního komplexu který sousedí s tou Ztracenou uličkou, ve které se ti dva skrývali."
Harry ho zarazil, "Jenže jak víme, že jsou to opravdu oni?"
"Máme pár záběrů z kamer. Kupodivu ani jeden nepochází z kamer uvnitř komplexu, někdo se jim asi velice pečlivě vyhýbal. Na ty mimo továrnu už ovšem zapomněl. A díky svědkům už jsme věděli, které a kdy zkontrolovat. V hlášení je ještě napsané, že té dodávce podle všeho odcházela spojka, a právě díky tomu si jí svědci všimli."
Dál pokračoval Ron: "Tohle se stalo ještě včera večer, ale nebylo to zas tak důležité. Opravdový posun přišel až dnes brzy ráno. Máme tu dodávku. Stojí na vrakovišti pěkný kousek odtud. Zatím neznáme podrobnosti, ale už čekáme jen na Gordona a vyrážíme tam. S trochou štěstí bude mít sebou předběžnou zprávu, pár lidí už tam samozřejmě je."
Jako potvrzení jeho slov práskly dveře a do místnosti skoro vletěl Gordon. Spokojeně nevypadal, to ani náhodou. Chvilku nemohl popadnout dech a pak ze sebe vysypal: "Tak se nám to ještě zamotává. Tony rozhodně není u manželky v Prasinkách, jak tvrdil jeho šéf. Podle těch pár stop, které se Lvovi podařilo zajistit v jeho kanceláři, ho unesl Fuchs. A než se zeptáte, Tonyho odznak jsem už kontroloval a zatím je živý. Ale zjistit, kde je, se nám bohužel nepodařilo."Mávnutím hůlky si vyčaroval židli a posadil se.
"Zatím to má na starosti Leonidas, teď zrovna rozebírá Tonyho kancelář a zkouší zjistit, kdo a čím očaroval jeho šéfa. Imperio to nebylo, jen tak pro pořádek."
Harry se na chvilku zamyslel: "Pro vás se tím myslím nic nemění. Musíme najít Fuchse a tím se snad dostaneme k tomu, kde je Tony. Snad nebude pozdě... Já bohužel zatím zůstávám tady. Je ovšem pravda, že si na kancelář s postelí začínám docela zvykat." Usmál se a pak otočil hlavu ke dveřím. Ozvalo se zaklepání a hned poté vstoupila madam Pomfreyová.
Usmívala se o dost víc než obvykle. Harry pochopil okamžitě, ještě dřív než promluvila. Podle výsledku testů byl v pořádku a mohl konečně pryč. Krátce se rozloučil a poděkoval. Za pár dalších okamžiků už všichni mířili na chodbu. S Ginny se rozloučil až na odpočívadle nad schody.
Gordon měl auto postavené u zadního vchodu. Dřív vedl jen na malý zaplivaný dvůr, ale teď tam byl malý parčík, parkoviště a lavičky. Bylo to mnohem pohodlnější než procházet výlohou, a tak většina návštěvníků procházela tudy. Harry zastavil u dveří auta a pohledem přeběhl po parčíku. Jen tak pro jistotu. Nebylo vidět nic nezvyklého, ale přesto měl trochu divný pocit. Pak mu to ovšem došlo. Na jedné z laviček seděl kdosi známý, byl otočený zády a tak ho hned nepoznal. Ale teď...
"Draco? Co ty tady?"
Ale nevypadal překvapeně a pár slovům o náhodě Harry nevěřil ani náhodou. Na to ho znal příliš dobře. Nebyl to dlouhý rozhovor, bystrozory ještě čas příliš netísnil, ale i tak chtěli vyrazit co nejdřív. Bylo na tom něco divného. Harry cítil, že mu něco uteklo, jako by jejich rozhovor něco skrýval. Ale kromě poslední věty to byly jen obvyklé zdvořilosti. Jen ta poslední věta. Nebyl to moc příjemný pocit, když Draco řekl: "Doufám, že v tom není otec příliš zapletený".
Kromě Harryho ta poslední slova nikdo neslyšel. Ale i odpověď nebyla pronesená příliš hlasitě. Přesto Draca překvapila. Nabídku na práci pro bystrozorský úřad určitě nečekal. Ale Harry to myslel naprosto vážně. Přišlo to sice jen jako záblesk nápadu, ale měl tušení, že takovou pomoc bude v dohledné době potřebovat.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kopapaka kopapaka | E-mail | 22. prosince 2012 v 13:24 | Reagovat

Dík za vložení, přeju všem hezké čtení...
Případné komentující prosím aby používali možnost reagovat, budu opak mít možnost reagovat na komentík mnohem dřív...

2 Caira.Memory Caira.Memory | 23. prosince 2012 v 20:48 | Reagovat

[1]: Hmm, rozjíždí se to... Konečně bude Harry moct zase pracovat. Ale ten Draco, to je velké překvápko. Jsem zvědavá, jak se to celé ještě vyvrbí :)
Skvělá kapitola, těším se na pokračování...

Jinak bych chtěla tobě, admince i všem, co si to přečtou, krásné, klidné, šťastné a kouzelné vánoce a veselý Nový i nový rok... :)

3 kopapaka kopapaka | E-mail | Web | 27. prosince 2012 v 22:05 | Reagovat

[2]: Díky.
Můžu ti svatosvatě slíbit, že se to už dá do pohybu... :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama