Na rychlo přidávám další kapitolu:) Mimochodem, připravte se na novej lay :)
Kapitola dvacátá čtvrtá - Aurora Borealis
Pod stropem plul lehký kouřový opar, kolem větráků vířil a pomalu mizel. Nový den byl teprve pár hodin starý, ale ve velké hale bystrozorského ústředí bylo pořád živo. Většina lidí jen tak postávala kolem. Měli zrovna po akci a chystali se na další. Díky dobrovolníkům se kafe už konečně dalo pít a po nápadu jednoho z nich uprostřed prostranství stoupal proužek dýmu nad grilem. Všechno to vypadalo docela klidně, skoro unaveně a hala ústředí připomínala malý parčík nejen svým uspořádáním.
Trochu víc pohybu bylo vidět jen u jedné stěny. Stála tam tabule potažená papírem a po jeho povrchu kmitalo několik očarovaných brků. Část lidí kolem byli zaměstnanci ministerstva, ale málokdo je tak vnímal. Obsluhovali detektory magie, ale jinak se už stali součástí týmu, který se snažil o dopadení Hanse Fuchse. Sice to byli pravě oni, kdo potopil Dennisovy detektory, ale vše ostatní fungovalo dobře, nebo to tak alespoň vypadalo. Na tabuli svítily světelné stopy a postupně uhasínaly, jak magická aktivita ustávala. Teď v noci většina stop magie pocházela od týmů bystrozorů. Sem tam někde zasvítily i jiné stopy, většinou od obyčejných čarodějů. Občas zazářilo něco jiného, magie působila na místech ne úplně obvyklých a k těm narychlo vyrážely týmy bystrozorů. V některých případech narazili na provozování černé magie nebo na jiné nelegální aktivity. Bylo jich víc než obvykle, ale jen zpočátku. Rozkřiklo se to. V kouzelnickém světě nastával klid. Málokdo byl tak hloupý, aby se za takové situace do čehokoli pouštěl. Ti nejchytřejší mizeli pod kameny už po první zprávě o Harrym. Dokonce i samotní bystrozoři se pomalu začínali uklidňovat. Původní zuřivost po útoku na šéfa jakoby vymizela. Ve skutečnosti to uklidnění bylo jen zdánlivé. Plameny neuhasínaly, jen se nenápadně skryly. Ve většině bystrozorů doutnal skrytý oheň. Lehce a potichoučku čekal na sebemenší impulz.
Všichni poslouchali. Nemělo to trvat dlouho, okolo bylo příliš mnoho zvědavých lidí. Už po chvilce se ozval tichý hovor a začínaly se šířit dohady.
Ron se chtěl vrátit k původnímu tématu rozhovoru, ale George odpověděl jednoslabičně a raději přemýšlel. To on poslal Leonidase a Davida za Ginny, jenže to by mu samozřejmě nikdo nevyčítal. Celou dobu tušil a později i snad věděl, k čemu se Ginny chystá, a nic neudělal. A ne že by nemohl, ale... Nechtěl a nehodlal jí bránit, ať už se rozhodla jakkoli. Věřil, že všechno dopadne dobře. Vždyť Dennis do té akce mohl vyrazit díky němu. O Ginny se sice nezmínil, ale věděl, že bude s ním. Zpočátku byl v klidu, ale ten mu s postupem času pomalu docházel. Ginny samotná se neozývala, ale na tom vlastně nebylo nic divného. Pro ni to pořád byla akce, kterou se snažila alespoň trochu utajit. Byly mnohem horší věci. Bystrozoři, které za ní poslal, se neozvali, a to už uplynulo pár hodin. Nemuselo to ovšem vůbec nic znamenat. Kdo ví, jak dlouho jim mohlo trvat hledání Dennisovy party. Pomohl mu tak trochu za zády bystrozorů a nebylo to jen kvůli Ginny. Anderson byl jen pěšák a hon na Fuchse měl jednoznačně přednost. Jenže kvůli smrti bratra mohl být pořádně nebezpečný a George začínal mít pocit, že je schopnější, než si o něm většina lidí myslí. Něco o něm věděl a to zbývající dodal Dennis. Bohužel neměl nikoho známého mezi obsluhami detektorů magie, takže se nemohl nenápadně poptat. Nakonec to vyřešil tím nejjednodušším způsobem. Stejně se měl sejít s Ronem a tak mu rovnou vše řekl. Bylo to nejlepší řešení, mnohem lepší než pokračovat v krytí Dennisovy akce.
Vedoucí obsluhy detektorů vypadal poněkud vyplašeně a po tabuli běhala jen dvě očarovaná pera. Něco bylo špatně, naznačoval to i vzrušený rozhovor kouzelníků z ministerstva kouzel nad dvěma dalšími pery. Ležela na zemi a všude kolem poskakovaly svítivé jiskřičky. Bystrozoři dostávali všechny údaje už zpracované, a tak se ve funkci tabule vlastně nikdo z nich pořádně nevyznal, ale i z jejich naprosto laického pohledu bylo jasné, že takhle to opravdu fungovat nemá.
Ron vykročil vpřed a opravdu naštvaným hlasem se zeptal: "Co se stalo?"
Muž před ním se bleskově otočil a už se nadechoval k velmi ostré odpovědi. Nejspíš chtěl říct něco jako: "Je to rozbitý, nevidíš?"
V půlce nádechu ho zarazil ostrý tón sirény od tabule. Polovina zapisovacích per a s nimi i polovina detektorů sice nefungovala, ale na varování to stačilo. Někdo použil kletbu Avada kedavra... Všichni se najednou zarazili, jen Ron s Georgem byli skokem u tabule. Jedno z funkčních per nakreslilo velký zelený kruh. Vzhledem k měřítku mapy byl příšerně velký a závada detektorů nejspíš neumožňovala zpřesnit polohu seslání kletby. Ron se nadechl: "Tam to znám..."
Prsty přeběhl po povrchu mapy, jakoby ohmatával těch několik málo budov ve světélkujícím kruhu. Podíval se na bratra a v příští vteřině po nich v bystrozorském ústředí zůstalo jen prázdné místo.
***
Pustým lesem zaznělo lehké prásknutí. V lese kousek od viditelně opuštěné budovy doznívala lehká ozvěna přemístění. Po záři světel bystrozorského úřadu byla skoro neproniknutelná temnota lesa oslepující. Chvilku trvalo, než se oči přizpůsobily a viděly alespoň temné obrysy stromů. Nevěděli, co je tam čeká, a tak se raději přemístili na malou mýtinu kousek stranou, než aby skočili přímo k hospodě nebo na silnici vedoucí kolem. Soví oči použili až po několika nepříjemných švihnutích od neviditelných větví. Nejdřív to napadlo Rona a George se hned přidal. Hned viděli líp, ale okolí hospody v jasném pohledu očarovaných očí vypadalo příšerně. Tuhle hospodu by navštívil leda šílenec toužící po samotě nebo pašerák. Jen pár stop naznačovalo, že tu někdo přeci jen byl, ale nevypadalo to na zákazníka a ani na hospodského. Dveře hospody byly čerstvě vyražené a okolo byly jasné stopy pobytu většího množství lidí. Ron ty stopy chvilku sledoval, ale už měl slušnou představu. "Byli tady. Vypadá to na nácvik obsazování a všechno jde pěkně bystrozorským stylem. Sice jsem odhadoval, že by mohli být tady, ale nenapadlo mě, že je tahle hospoda už nějaký čas zavřená."
Ještě chvilku zůstali na místě a domlouvali se, kam vlastně skočí. Teprve potom pokračovali dál.
***
Napřažené větve stromů vystupovaly z temnoty a podbarvené svištivým zvukem košťat mizely. Leonidas letěl tak rychle, jak jen to šlo, a David za ním zkoušel totéž. Zpočátku se mu to příliš nedařilo, pořád se mu ještě úplně nevrátil cit do ruky zraněné při přepadení Harryho, ale nakonec ztrátu dotáhl. Riskovali a přitom už možná nebylo proč. Zelený záblesk v dálce se jim vypálil do očí. Nezbývalo po něm moc naděje, ale ještě pořád trochu doufali. Temnota před nimi byla pořád stejně neprostupná a ani ten nejmenší záblesk neproblikl mezi větvemi. Už museli být blízko, před nimi ležel kousek jasnějšího prostoru. Malý palouček, který mohl uprchlíka svádět k přistání a úniku mezi stromy. Nechtěli domýšlet, co vše se tam mohlo odehrát. Oba bystrozoři skoro najednou strhli košťata a prudce zakličkovali těsně nad stromy. Uprostřed paloučku něco krátce a intenzívně bliklo. Každý se vrhl na jinou stranu a teprve kousek od paloučku srovnali let. Bliknutí měla na svědomí malá zářící kulička, která prudce stoupala do výšky. Teprve vysoko nad zemí se rozprskla. Obloha nad lesem se rozzářila jemným barevným světlem. Oba tak trochu očekávali, že někdo na zemi vykouzlil Znamení zla, po zeleném záblesku to byla logická úvaha. Naštěstí to nebylo kouzlo Morsmordre. Nad Anglií trochu nezvykle vykvétala polární záře. Samozřejmě vykouzlená, ale to jí neubíralo na kráse. Oba bystrozoři na košťatech si oddechli. I ta trocha záře stačila, aby v postavě na paloučku rozpoznali Ginny. Vedle ní ležel neforemný balík, žlutá síť kouzla na něm ještě zářila. Oba bystrozoři ještě párkrát obkroužili palouk a postupně přistáli. Pár okamžiků trvalo, než se přesvědčili, že je to opravdu Ginny. Jen pro jistotu a přesto důkladně. Měli na ni spoustu otázek, ale ty ještě musely počkat. Ginny nejdřív dala vědět zbytku dobrovolníků, že je v pořádku. Použila kouzlo Expecto patronum a vyčarovaný bílý kůň vyrazil zpátky k hospodě. Ještě jednou čarovala nad Andersonem, zatím byl spoutaný jen kouzlem Piscator, kterým ho Ginny chytila jako do sítě. Ještě ho začarovala do ticha, musela bystrozorům říct pár věcí a nechtěla svědky. Bystrozoři mezitím prohlíželi okolí, jen tak pro všechny případy, a tím dopřáli Ginny trochu času.
Znovu si v hlavě prošla celý zásah od odletu z vrtulníku.
***
Už nad lesem se držela nízko a byla hodně opatrná. Díky Sovím očím si to mohla dovolit a zjistila, že Anderson nic podobného zatím nepoužil. Ale když kus před ní přistál na malé mýtince, tak na to nehodlala spoléhat. Nemohla mít jistotu, co všechno si na ni připravil. Přistála hodně opatrně a potichu pěkný kus od něj. Na zemi hned mávla hůlkou a nedaleko od ní to v křoví zapraskalo. Ginny zadoufala, že to znělo jako nepříliš povedené přistání ve křoví. Plížila se dál, ale s čarováním neskončila. Díky kouzlům ji nebylo slyšet ani vidět. Byla rozhodnutá, co udělá dál, ale musela se dostat na dohled. Kouzlo Umbraumbra použila neverbálně a rozhodně se jí povedlo. Její vlastní obraz se prodíral křovím směrem k palouku a nakonec vyšel do otevřeného prostoru. Bylo tam víc světla a Anderson nezaváhal. Nocí zaznělo hlasitě vykřiknuté "Avada kedavra" a tmou šlehl zelený záblesk. Musel to pro něj být šok, kouzlo samozřejmě nemělo na vykouzlenou postavu žádný účinek. Jen za ní zničilo pěkný kus lesa. Ztuhl a hůlka mu málem vypadla z ruky, když pár okamžiků sledoval postavu před ním. Kdo ví, co se mu hnalo hlavou, protože se málem pokusil utéct. Snad ho vyděsil smích ženy, kterou se mu právě nepodařilo zabít. Svítivou síť, která ho spoutala a srazila k zemi, ani neviděl. Stejně tak neviděl, jak se vyčarovaná Ginny chvilku poté rozplynula...
***
Konečně jim to mohla říct a Leonidas i David jejímu vyprávění naslouchali se zatajeným dechem. Nakonec jí pogratulovali k výbornému nápadu. O kouzlu Umbraumbra samozřejmě věděli, vždyť ho stejně úspěšně použil už Harry v průběhu přepadení. Ale tenhle způsob použití... Byli rádi, že Anderson nic z toho neslyšel. Už teď kolovaly v kouzelnickém světě nejrůznější dohady a fámy ohledně toho, co dokázal Harry při přepadení. A co se bude říkat po tomhle, nikdo z nich ani nechtěl domýšlet.
Zbýval návrat, a tak všichni znovu nasedli na košťata. Ginny letěla první s rozsvícenou hůlkou a za ní oba bystrozoři společně nesli spoutaného Andersona. Dobrovolníci je přivítali jásotem a dožadovali se vyprávění. Ginny při něm vynechala kouzlo Umbraumbra. Bylo jasné, že bystrozorové jeho vlastností ještě využijí a tak bylo lepší, když o něm vědělo co nejmíň lidí.
Ještě v průběhu vyprávění se ozvalo další prásknutí přemístění. Ron a George napodruhé našli tu správnou hospodu. Všechno už bylo hotové a tak nakonec Ginny jen doprovodili k nejbližšímu krbu. U něj jim o samotě popsala celý zásah. Zbývala jí jen krátká letaxová cesta ke svatému Mungovi...
***
Ginny opatrně otevřela dveře, skoro jako by se bála, že se Harry probudí. Kdyby jen to šlo tak snadno...
V pokoji bylo trochu chladno, po dusnu venku to bylo docela osvěžující. Na židli u okna seděla mladá léčitelka a četla si ve světle hůlky. Nejdřív to vypadalo, že si jejího příchodu ani nevšimla, jen zvedla hlavu a podívala se na Harryho. Všechno bylo v pořádku a stav bohužel beze změn. A také to hned řekla. Skoro šeptala a Ginny jí stejně tiše poděkovala. V hlase přitom měla nepatrnou stopu zklamání. Sice stejně jako madam Pomfreyová věděla, že vůně a vůbec celá tahle léčba bude nejspíš trvat ještě nějaký čas. Přesto tak trochu doufala, že zabere rychleji. Zatím to tak rozhodně nevypadalo. Po chvilce se podívala na Harryho a došlo jí, že na parapetu prvního okna stojí malá lahvička. Ani se nemusela dívat a přesně věděla co v ní je. Účinek kávového lektvaru nejlépe vyruší doušek alkoholu.
Léčitelka uhádla její myšlenky, rozloučila se a popřála dobrou noc. Po návštěvě koupelny zbývalo jen otevřít lahvičku a dovolit únavě návrat. Napila se a cítila, jak účinek lektvaru pomalu ale jistě mizí. Popřála dobrou noc Harrymu. Ležela přitisknutá, skoro jakoby se vůbec nic nestalo, jako doma. Jako už tolikrát. Pomalu usínala a docela se těšila na další den.
Kdesi na východě se nad obzorem ukázal světlý proužek. Pomalu mohutněl a noc prchala. Všude kolem žil a nad ránem ještě pořád hlučel Londýn. Město se pomalu probouzelo.
Svítalo.
Trochu víc pohybu bylo vidět jen u jedné stěny. Stála tam tabule potažená papírem a po jeho povrchu kmitalo několik očarovaných brků. Část lidí kolem byli zaměstnanci ministerstva, ale málokdo je tak vnímal. Obsluhovali detektory magie, ale jinak se už stali součástí týmu, který se snažil o dopadení Hanse Fuchse. Sice to byli pravě oni, kdo potopil Dennisovy detektory, ale vše ostatní fungovalo dobře, nebo to tak alespoň vypadalo. Na tabuli svítily světelné stopy a postupně uhasínaly, jak magická aktivita ustávala. Teď v noci většina stop magie pocházela od týmů bystrozorů. Sem tam někde zasvítily i jiné stopy, většinou od obyčejných čarodějů. Občas zazářilo něco jiného, magie působila na místech ne úplně obvyklých a k těm narychlo vyrážely týmy bystrozorů. V některých případech narazili na provozování černé magie nebo na jiné nelegální aktivity. Bylo jich víc než obvykle, ale jen zpočátku. Rozkřiklo se to. V kouzelnickém světě nastával klid. Málokdo byl tak hloupý, aby se za takové situace do čehokoli pouštěl. Ti nejchytřejší mizeli pod kameny už po první zprávě o Harrym. Dokonce i samotní bystrozoři se pomalu začínali uklidňovat. Původní zuřivost po útoku na šéfa jakoby vymizela. Ve skutečnosti to uklidnění bylo jen zdánlivé. Plameny neuhasínaly, jen se nenápadně skryly. Ve většině bystrozorů doutnal skrytý oheň. Lehce a potichoučku čekal na sebemenší impulz.
Všichni poslouchali. Nemělo to trvat dlouho, okolo bylo příliš mnoho zvědavých lidí. Už po chvilce se ozval tichý hovor a začínaly se šířit dohady.
Ron se chtěl vrátit k původnímu tématu rozhovoru, ale George odpověděl jednoslabičně a raději přemýšlel. To on poslal Leonidase a Davida za Ginny, jenže to by mu samozřejmě nikdo nevyčítal. Celou dobu tušil a později i snad věděl, k čemu se Ginny chystá, a nic neudělal. A ne že by nemohl, ale... Nechtěl a nehodlal jí bránit, ať už se rozhodla jakkoli. Věřil, že všechno dopadne dobře. Vždyť Dennis do té akce mohl vyrazit díky němu. O Ginny se sice nezmínil, ale věděl, že bude s ním. Zpočátku byl v klidu, ale ten mu s postupem času pomalu docházel. Ginny samotná se neozývala, ale na tom vlastně nebylo nic divného. Pro ni to pořád byla akce, kterou se snažila alespoň trochu utajit. Byly mnohem horší věci. Bystrozoři, které za ní poslal, se neozvali, a to už uplynulo pár hodin. Nemuselo to ovšem vůbec nic znamenat. Kdo ví, jak dlouho jim mohlo trvat hledání Dennisovy party. Pomohl mu tak trochu za zády bystrozorů a nebylo to jen kvůli Ginny. Anderson byl jen pěšák a hon na Fuchse měl jednoznačně přednost. Jenže kvůli smrti bratra mohl být pořádně nebezpečný a George začínal mít pocit, že je schopnější, než si o něm většina lidí myslí. Něco o něm věděl a to zbývající dodal Dennis. Bohužel neměl nikoho známého mezi obsluhami detektorů magie, takže se nemohl nenápadně poptat. Nakonec to vyřešil tím nejjednodušším způsobem. Stejně se měl sejít s Ronem a tak mu rovnou vše řekl. Bylo to nejlepší řešení, mnohem lepší než pokračovat v krytí Dennisovy akce.
Vedoucí obsluhy detektorů vypadal poněkud vyplašeně a po tabuli běhala jen dvě očarovaná pera. Něco bylo špatně, naznačoval to i vzrušený rozhovor kouzelníků z ministerstva kouzel nad dvěma dalšími pery. Ležela na zemi a všude kolem poskakovaly svítivé jiskřičky. Bystrozoři dostávali všechny údaje už zpracované, a tak se ve funkci tabule vlastně nikdo z nich pořádně nevyznal, ale i z jejich naprosto laického pohledu bylo jasné, že takhle to opravdu fungovat nemá.
Ron vykročil vpřed a opravdu naštvaným hlasem se zeptal: "Co se stalo?"
Muž před ním se bleskově otočil a už se nadechoval k velmi ostré odpovědi. Nejspíš chtěl říct něco jako: "Je to rozbitý, nevidíš?"
V půlce nádechu ho zarazil ostrý tón sirény od tabule. Polovina zapisovacích per a s nimi i polovina detektorů sice nefungovala, ale na varování to stačilo. Někdo použil kletbu Avada kedavra... Všichni se najednou zarazili, jen Ron s Georgem byli skokem u tabule. Jedno z funkčních per nakreslilo velký zelený kruh. Vzhledem k měřítku mapy byl příšerně velký a závada detektorů nejspíš neumožňovala zpřesnit polohu seslání kletby. Ron se nadechl: "Tam to znám..."
Prsty přeběhl po povrchu mapy, jakoby ohmatával těch několik málo budov ve světélkujícím kruhu. Podíval se na bratra a v příští vteřině po nich v bystrozorském ústředí zůstalo jen prázdné místo.
***
Pustým lesem zaznělo lehké prásknutí. V lese kousek od viditelně opuštěné budovy doznívala lehká ozvěna přemístění. Po záři světel bystrozorského úřadu byla skoro neproniknutelná temnota lesa oslepující. Chvilku trvalo, než se oči přizpůsobily a viděly alespoň temné obrysy stromů. Nevěděli, co je tam čeká, a tak se raději přemístili na malou mýtinu kousek stranou, než aby skočili přímo k hospodě nebo na silnici vedoucí kolem. Soví oči použili až po několika nepříjemných švihnutích od neviditelných větví. Nejdřív to napadlo Rona a George se hned přidal. Hned viděli líp, ale okolí hospody v jasném pohledu očarovaných očí vypadalo příšerně. Tuhle hospodu by navštívil leda šílenec toužící po samotě nebo pašerák. Jen pár stop naznačovalo, že tu někdo přeci jen byl, ale nevypadalo to na zákazníka a ani na hospodského. Dveře hospody byly čerstvě vyražené a okolo byly jasné stopy pobytu většího množství lidí. Ron ty stopy chvilku sledoval, ale už měl slušnou představu. "Byli tady. Vypadá to na nácvik obsazování a všechno jde pěkně bystrozorským stylem. Sice jsem odhadoval, že by mohli být tady, ale nenapadlo mě, že je tahle hospoda už nějaký čas zavřená."
Ještě chvilku zůstali na místě a domlouvali se, kam vlastně skočí. Teprve potom pokračovali dál.
***
Napřažené větve stromů vystupovaly z temnoty a podbarvené svištivým zvukem košťat mizely. Leonidas letěl tak rychle, jak jen to šlo, a David za ním zkoušel totéž. Zpočátku se mu to příliš nedařilo, pořád se mu ještě úplně nevrátil cit do ruky zraněné při přepadení Harryho, ale nakonec ztrátu dotáhl. Riskovali a přitom už možná nebylo proč. Zelený záblesk v dálce se jim vypálil do očí. Nezbývalo po něm moc naděje, ale ještě pořád trochu doufali. Temnota před nimi byla pořád stejně neprostupná a ani ten nejmenší záblesk neproblikl mezi větvemi. Už museli být blízko, před nimi ležel kousek jasnějšího prostoru. Malý palouček, který mohl uprchlíka svádět k přistání a úniku mezi stromy. Nechtěli domýšlet, co vše se tam mohlo odehrát. Oba bystrozoři skoro najednou strhli košťata a prudce zakličkovali těsně nad stromy. Uprostřed paloučku něco krátce a intenzívně bliklo. Každý se vrhl na jinou stranu a teprve kousek od paloučku srovnali let. Bliknutí měla na svědomí malá zářící kulička, která prudce stoupala do výšky. Teprve vysoko nad zemí se rozprskla. Obloha nad lesem se rozzářila jemným barevným světlem. Oba tak trochu očekávali, že někdo na zemi vykouzlil Znamení zla, po zeleném záblesku to byla logická úvaha. Naštěstí to nebylo kouzlo Morsmordre. Nad Anglií trochu nezvykle vykvétala polární záře. Samozřejmě vykouzlená, ale to jí neubíralo na kráse. Oba bystrozoři na košťatech si oddechli. I ta trocha záře stačila, aby v postavě na paloučku rozpoznali Ginny. Vedle ní ležel neforemný balík, žlutá síť kouzla na něm ještě zářila. Oba bystrozoři ještě párkrát obkroužili palouk a postupně přistáli. Pár okamžiků trvalo, než se přesvědčili, že je to opravdu Ginny. Jen pro jistotu a přesto důkladně. Měli na ni spoustu otázek, ale ty ještě musely počkat. Ginny nejdřív dala vědět zbytku dobrovolníků, že je v pořádku. Použila kouzlo Expecto patronum a vyčarovaný bílý kůň vyrazil zpátky k hospodě. Ještě jednou čarovala nad Andersonem, zatím byl spoutaný jen kouzlem Piscator, kterým ho Ginny chytila jako do sítě. Ještě ho začarovala do ticha, musela bystrozorům říct pár věcí a nechtěla svědky. Bystrozoři mezitím prohlíželi okolí, jen tak pro všechny případy, a tím dopřáli Ginny trochu času.
Znovu si v hlavě prošla celý zásah od odletu z vrtulníku.
***
Už nad lesem se držela nízko a byla hodně opatrná. Díky Sovím očím si to mohla dovolit a zjistila, že Anderson nic podobného zatím nepoužil. Ale když kus před ní přistál na malé mýtince, tak na to nehodlala spoléhat. Nemohla mít jistotu, co všechno si na ni připravil. Přistála hodně opatrně a potichu pěkný kus od něj. Na zemi hned mávla hůlkou a nedaleko od ní to v křoví zapraskalo. Ginny zadoufala, že to znělo jako nepříliš povedené přistání ve křoví. Plížila se dál, ale s čarováním neskončila. Díky kouzlům ji nebylo slyšet ani vidět. Byla rozhodnutá, co udělá dál, ale musela se dostat na dohled. Kouzlo Umbraumbra použila neverbálně a rozhodně se jí povedlo. Její vlastní obraz se prodíral křovím směrem k palouku a nakonec vyšel do otevřeného prostoru. Bylo tam víc světla a Anderson nezaváhal. Nocí zaznělo hlasitě vykřiknuté "Avada kedavra" a tmou šlehl zelený záblesk. Musel to pro něj být šok, kouzlo samozřejmě nemělo na vykouzlenou postavu žádný účinek. Jen za ní zničilo pěkný kus lesa. Ztuhl a hůlka mu málem vypadla z ruky, když pár okamžiků sledoval postavu před ním. Kdo ví, co se mu hnalo hlavou, protože se málem pokusil utéct. Snad ho vyděsil smích ženy, kterou se mu právě nepodařilo zabít. Svítivou síť, která ho spoutala a srazila k zemi, ani neviděl. Stejně tak neviděl, jak se vyčarovaná Ginny chvilku poté rozplynula...
***
Konečně jim to mohla říct a Leonidas i David jejímu vyprávění naslouchali se zatajeným dechem. Nakonec jí pogratulovali k výbornému nápadu. O kouzlu Umbraumbra samozřejmě věděli, vždyť ho stejně úspěšně použil už Harry v průběhu přepadení. Ale tenhle způsob použití... Byli rádi, že Anderson nic z toho neslyšel. Už teď kolovaly v kouzelnickém světě nejrůznější dohady a fámy ohledně toho, co dokázal Harry při přepadení. A co se bude říkat po tomhle, nikdo z nich ani nechtěl domýšlet.
Zbýval návrat, a tak všichni znovu nasedli na košťata. Ginny letěla první s rozsvícenou hůlkou a za ní oba bystrozoři společně nesli spoutaného Andersona. Dobrovolníci je přivítali jásotem a dožadovali se vyprávění. Ginny při něm vynechala kouzlo Umbraumbra. Bylo jasné, že bystrozorové jeho vlastností ještě využijí a tak bylo lepší, když o něm vědělo co nejmíň lidí.
Ještě v průběhu vyprávění se ozvalo další prásknutí přemístění. Ron a George napodruhé našli tu správnou hospodu. Všechno už bylo hotové a tak nakonec Ginny jen doprovodili k nejbližšímu krbu. U něj jim o samotě popsala celý zásah. Zbývala jí jen krátká letaxová cesta ke svatému Mungovi...
***
Ginny opatrně otevřela dveře, skoro jako by se bála, že se Harry probudí. Kdyby jen to šlo tak snadno...
V pokoji bylo trochu chladno, po dusnu venku to bylo docela osvěžující. Na židli u okna seděla mladá léčitelka a četla si ve světle hůlky. Nejdřív to vypadalo, že si jejího příchodu ani nevšimla, jen zvedla hlavu a podívala se na Harryho. Všechno bylo v pořádku a stav bohužel beze změn. A také to hned řekla. Skoro šeptala a Ginny jí stejně tiše poděkovala. V hlase přitom měla nepatrnou stopu zklamání. Sice stejně jako madam Pomfreyová věděla, že vůně a vůbec celá tahle léčba bude nejspíš trvat ještě nějaký čas. Přesto tak trochu doufala, že zabere rychleji. Zatím to tak rozhodně nevypadalo. Po chvilce se podívala na Harryho a došlo jí, že na parapetu prvního okna stojí malá lahvička. Ani se nemusela dívat a přesně věděla co v ní je. Účinek kávového lektvaru nejlépe vyruší doušek alkoholu.
Léčitelka uhádla její myšlenky, rozloučila se a popřála dobrou noc. Po návštěvě koupelny zbývalo jen otevřít lahvičku a dovolit únavě návrat. Napila se a cítila, jak účinek lektvaru pomalu ale jistě mizí. Popřála dobrou noc Harrymu. Ležela přitisknutá, skoro jakoby se vůbec nic nestalo, jako doma. Jako už tolikrát. Pomalu usínala a docela se těšila na další den.
Kdesi na východě se nad obzorem ukázal světlý proužek. Pomalu mohutněl a noc prchala. Všude kolem žil a nad ránem ještě pořád hlučel Londýn. Město se pomalu probouzelo.
Svítalo.













Skvělá akce.
Je vidět, že se toho Gin od Harryho hodně naučila. :) Jsem zvědavá, co všechno se ještě ukáže
Moc se těším an pokračování. Zbožňuju tuhle povídku