close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více






20. kapitola - Záložní plán

10. listopadu 2012 v 13:36 | kopapaka |  Dopis
Jsem vážně hrozná, ja vím, za celý týden nepřibyl žádný článek, ale slibuju (teda spíš se pokusim), že zítra tady budete mít odkaz na nové díly Merlina. Minulý týden jsem vás o ně ošidila:( Ale já vážně nevim, kam dřív skočit.
Ale teď už si užijte kapitolku:)


Kapitola dvacátá - Záložní plán

Dick ležel ve tmě. Nával paniky už pomalu odezněl a mohl normálně uvažovat. Zkusil se pohybovat. Naštěstí si předtím neuvědomil, že ho něco poutá k lůžku. To vědomí by to nejspíš o dost zhoršilo...
I teď ten pocit nebyl moc příjemný. Nebyl přímo svázaný. Jen ho něco brzdilo, pohyboval se jako v hustém sirupu. Pomalu zjišťoval, že brzdění pomalu, velmi pomalu mizí. Ale že to tak bylo schválně, pochopil, až když sáhnul vedle sebe. Kdyby se ho Hans chtěl jen tak zbavit, udělal by to nejspíš jinak, ale hlavně by vedle něj nepoložil zbraň. Pokusil se ji zvednout. Nejdřív to skoro nešlo, ale po chvilce snažení ji odtrhl. Tím nejspíš zrušil ono brzdící kouzlo, zvuk se ale nevrátil.
Světlo ano. Došlo mu, že to nad ním je jen začarovaná deka, Na mnoha místech prodřená a dokonce záplatovaná. Jedna ze záplat byla napůl odtržená a tak pod ní pronikalo trochu víc světla. Málem zařval vzteky. Hans se ve zbraních evidentně nevyznal, protože jinak by mu přihodil alespoň jeden zásobník. Ale rozčilování nemělo smysl. Vyloupl plastovou zátku ze spodu pistolové rukojeti. Kromě malého smotku s několika drobnostmi na přežití vypadly i dva náboje. Jeden z nich s jistými potížemi nacpal do nábojové komory a zavřel závěr. Druhý náboj uložil do kapsy, aby byl po ruce. Pokud to vůbec mělo smysl, těžko bude mít čas znovu nabít.
Naštěstí měl ještě jednu zbraň. Chvilku v duchu nadával, kotníkové pouzdro rozhodně nebylo stavěné na vytahování zbraně vleže. Po chvilce kroucení tam dosáhl. Vytáhl malou dvouhlavňovou pistoli, derringer ráže 38. Měl nabito jen brokové náboje, ale aspoň nebude muset tak přesně mířit. Jen tři rány a čtvrtou, jen když bude chvilka na přebití.
Přestal o tom uvažovat a pomalým pohybem odtrhl většinu natržené záplaty. Získal lepší výhled a šanci namířit pistoli, pokud by to bylo třeba. Dokonce už slyšel útržky hovoru z místnosti. Pomalu mu začínalo doházet co se vlastně stalo. Nejen při samotném útoku, to už bylo jen takové vyvrcholení celé řady průserů. A pokud to dobře chápal, jeden z viníků právě diskutoval s Hansem.
Po chvilce se pokusil pohodlněji usadit. Povedlo se. A dokonce líp slyšel. Začal tak trochu vzpomínat, co ho vlastně dostalo k téhle akci.
Byly to výbušniny.
Dávný koníček. A možná trochu i posedlost. Bavily ho už hrozně dlouho, ale opravdu pořádně se k nim dostal až v armádě. Ta mu nakonec nesedla a musel odejít. A přes pár pokusů v civilu skončil na oné příslovečné šikmé ploše. I když měl pocit, že to v jeho případě byl spíš příkrý sráz.
Před nedávnem potkal Hanse, v baru a vypadalo to jako náhoda. Jenže nebyla, to motání kolem výbušnin mu vyneslo jistou pověst a někdo ho doporučil. Přijal to a za pár dní už pokládal nálož u zdi věznice Dartmoor. Všechno, tedy skoro všechno klaplo. Výbuch umožnil útěk vězňům., které Hans potřeboval a i spoustě dalších. To bylo v plánu, mělo to zaměstnat policii.
Jeden z těch nadpočetných nehodlal utíkat pěšky a bez zaváhání ukradl Dickovo auto. A tak se svezl s Hansem. A s udivením se dozvěděl o čarodějích. Pravda mimo Hanse byli bez hůlek, jinak by je ve vězení jen těžko něco zadrželo. Vlastně tam ani neměli být, normálně by je čekal Azkaban. Jenže se nechali chytit po jedné vydařené akci a velmi nepodařeném večírku. A chytli je, odsoudili a zavřeli mudlové. Kouzelníci na straně zákona to jen z povzdálí sledovali. S úšklebkem, samozřejmě.
Bývalí vězni teď byli volní. Měli práci. Oni sami to za práci samozřejmě nepovažovali, ale čekali je prachy. Dost na to, aby se zbytečně nevyptávali. A Dick nezaváhal.
Čekal ho výbuch. Velký. Jeho cílem byl kus staré zdi, který v začarovaném živém plotu zeslaboval ochranná kouzla. Naštěstí ta nálož nebyla příliš složitá. Dick tak u nenápadného obchodníka objednal komponenty a pustil se do další práce. Nejdřív se po trošce namaskování vydával za bezdomovce. Byl to člověk, který sice normálně žil v Londýně, ale tohle dobou si každoročně dopřával obdobu dovolené. A při cestách po Surrey propíjel důchod. A tak ho Hans unesl, očaroval a nechal hlídat.
Dickovi k maskování za bezdomovce příliš nepasoval tyrkys, který měl pověšený na krku. Ale vstřebával do sebe kouzla chránící pozemek kolem živého plotu a tak ho pečlivě zabalený nosil. A stejně tak polní lopatku, kterou postupně vykopal úkryt nedaleko plotu. Do úkrytu maskovaného očarovanou celtou pak tahal spoustu dalších věcí. Hans tam totiž nechtěl příliš používat kouzla, protože se trochu bál prozrazení. A všechno to skvěle klapalo.
Jenže pak přišel den, kdy se všechno naprosto totálně pokazilo. Nejdřív přišel Hans s přesunutím termínu útoku. Původně k němu mělo dojít až na podzim. Někoho na Ministerstvu kouzel napadlo, že vedoucí bystrozorského úřadu je doma příliš málo chráněný. A tak mělo v průběhu prázdnin dojít k posílení ochran. A to přesunulo termín ještě před jejich počátek.
Dick najednou zjistil, že komponenty profesionální bomby prostě nedojdou včas. A tak bůhví kde sehnal nejrůznější náhrady. Teoreticky to mělo fungovat...
Další průser spáchali bratři Andersonové. Od počátku hlídali onoho bezdomovce a už po pár dnech je to přestalo bavit. Nakonec ho odčarovali a použili jako soupeře v kartách. A on se v jedné nestřežené chvíli pokusil o útěk. Samozřejmě marně. Oba bratři to vzali jako urážku. Zabili ho bez jakéhokoli zaváhání a navíc k tomu použili černou magii. Ale to ještě nebylo to nejhorší. Bratři totiž po činu tak trošku vystřízlivěli a po opravdu šílené úvaze nikomu nic neřekli. Takže to Hans nakonec zjistil sám a příšerně zuřil. Chtěl toho bezdomovce pustit. Sice po pořádném očarování, ale to byla jen pojistka proti prozrazení. Kvůli tomu zpoždění ho mudlovská policie našla dřív a tak nezbylo než spustit další část plánu.
V této části si Dick nebyl úplně jistý. Kouzelníci toho před ním moc neprobírali a tak na to už od začátku šel jinak. O kouzlech nevěděl skoro nic, ale kouzelníci zase nerozuměli elektronice. Stačilo pár odposlouchávacích přístrojů a věděl o skoro každém šustnutí. Ale události po zabití bezdomovce běžely příliš rychle. Měl akorát tak čas dokončovat svoji práci a ještě k tomu sledoval dům Harryho Pottera. Věděl, že Hans dokázal odstranit spojku mezi policií a bystrozory. O osudu toho muže si nedělal příliš velké iluze, ale Hans zas nepařil mezi příliš krvežíznivé typy. Na to byl až příliš profesionál.
Dick už toho o moc víc nezjistil. Poslední hodiny před útokem trávil v úkrytu a ve stínu živého plotu dokončoval nálož. Neměl čas posbírat data ze "štěnic". Ale tušil, že to celé opět zvorali bratři Andersonové. Kvůli použití černé magie je Hans nemohl poslat do útoku a tak hlídali jednu z přístupových cest. Jenže zrovna po ní se domů vracel Potter i s dětmi. Bratři si nejspíš a jako obvykle našli něco důležitějšího. Pro ně samozřejmě. A varování přišlo pozdě.
Dick se zamyslel. Pořád nemohl pochopit, proč vybuchla jeho nálož. Rozhodně ji neodpálil sám a neměl představu, jak by to mohl udělat kterýkoli čarodějů. Bezdrátový rozněcovač byla jediná ze součástek, kterou nemusel shánět. A spolehlivostí si byl opravdu jistý.
Zavrtěl hlavou, tohle nemělo smysl řešit. Možná někdy v budoucnu. Ale tichý hlásek uvnitř hlavy ho upozorňoval, že víc informací by dostal jedině u soudu. A takhle se k nim opravdu nechtěl dostat. Možná by bylo lepší nad tím přestat přemýšlet...
V tom zamyšlení ani nepostřehl, že rozhovor utichl. Rychle se podíval dírou v dece do místnosti. Dick si pořád nebyl jistý, který z bratrů mluví s Hansem. Ale bylo to skoro jedno. Zjištění, že je mudla, jim stačilo k omezení komunikace na minimum. Vlastně mu to ani nevadilo, oba bratři si vystačili sami a ani s ostatními kouzelníky příliš nemluvili. Najednou věděl, co mu na dění v místnosti nesedělo. Byl tu jen jeden z bratrů a to se stávalo zřídka. Po nepovedeném útoku ho napadal jen jeden důvod.
Krátce pohlédl na Hanse. Byl podivně napjatý, nejspíš uvažoval stejně. Dick zaklel. Zbraň už měl připravenou, ale stejně nestihl zareagovat. Anderson zvedl Hanse ze židle a něco na něj křičel. Pod dekou nebylo rozumět, ale Dick neriskoval. Zamířil, ale v první chvíli nemohl vystřelit. Hans byl příliš blízko. Relativní klid trval jen několik vteřin. Zvedla se ruka s hůlkou, ale Hans to být nemohl. Nebyl čas na váhání. Ukazováček promáčkl spoušť, kohoutek kmitl a z krátké hlavně vyletěl shluk drobných broků následovaný zábleskem a obláčkem dýmu. Jen zvuk výstřelu chyběl. Kouzlo pořád udržovalo prostor pod dekou v úplném tichu.
Dick měl pocit, že se zastavil čas. Zahlédl úlevný záblesk v Hansových očích. Broky dopadly na cíl. Byly to ty nejmenší a nejméně účinné, ale výkřik slyšel i pod dekou. Anderson pomalu couval, přidržoval si zraněnou ruku, ale hůlku nepustil. Dick znovu natáhl kohoutek. Čekal. Nechtěl znovu vystřelit, ne bez důvodu. Ale protivník mu ho hned poskytl. Znovu zvedl hůlku, ale pohyb už nedokázal nedokončit. Zpod deky šlehl další výstřel. Nový výkřik. Anderson zmizel. A jen vrznutí vchodových dveří naznačovalo kam.
Hans vypadal skoro spokojeně. Mávl hůlkou a začarovaná deka zmizela. Dick odhodil derringer, z obou hlavní se ještě kouřilo. Vyskočil z úkrytu a zvedl pušku.
"Nestřílej..."
Dick poslechl, ještě na krátký okamžik přes mířidla oknem sledoval běžícího Andersona. Pak se pomalu vrátil k tašce, která celou tu dobu ležela pod lůžkem. Vytáhl z ní plný, třicetiranný zásobník. Záchyt zásobníku cvakl a Dick se s vážným obličejem podíval na Hanse. "Myslím, že máš docela co vysvětlovat..."
"To bude muset počkat na později," řekl Hans a udělal jen jeden krok ke dveřím. Dick ho chtěl následovat, ale oba zarazil hluk z venku.
Dveřmi do místnosti vtrhl poryv větru. Rozvířil prach. Oba, skoro současně, zahlédli oknem vrtulník. Prolétal velice nízko nad uličkou a vířil prach. Bílý stroj s černými nápisy pomalu dobržďoval a zastavil. Ze směru, kterým ještě před chvilkou utíkal Anderson, vyšlehl červený záblesk. Na trupu vrtulníku to zajiskřilo, ale jinak se nestalo vůbec nic.
"Jsou tady," řekl Hans a několikrát mávl hůlkou. Z kanceláře přiklouzal poměrně objemný kufr a smykem zastavil. "Musíme okamžitě zmizet. Anderson možná bystrozory na chvilku zdrží, ale určitě nezastaví."
Ještě se shýbl a zvedl malou fotku. Užasle se na ni podíval.
"Ten pitomec v tom altánu opravdu zařval." Nechápavě zavrtěl hlavou a dodal: "Říkal jsem mu to několikrát a stejně mi nevěřil. No, alespoň už vím, proč na mě jeho brácha tak vystartoval..." Přes roh fotky se táhla černá stužka...
Dick přikývl, posbíral zbraně a popadl tašku. Trochu lítostivě pohlédl ke dveřím kanceláře. Ve spodní části skříně s lektvary zůstaly další dvě tašky se zbytkem výbavy. Hans už stál u jednoho volného kousku zadní stěny. Poklepal na ni hůlkou a něco si jen tak pro sebe zamumlal. Znělo to, jako by mluvil o Příčné ulici. Ze stěny opadala omítka, cihly se pomalu přeskupovaly a přetáčely. Za chvilku se dalo projít. Na druhé straně se to samé opakovalo, jen v opačném pořadí.
Za zdí se nacházela napůl zdemolovaná tovární hala. Napůl, protože budova ještě stála. Okna natolik špinavá, že většina světla procházel otvory ve střeše i stěnách. A i tak ho bylo málo. Do přítmí natahovaly ramena rezavé jeřáby. Mezi dávno zastaralými obráběcími stroji se nacházely haldy nejrůznějšího materiálu. A v jednom obzvlášť neutěšeném místě i ohořelý vrak vysokozdvižného vozíku. Pomalu procházeli halou. Sice docela spěchali, ale podlaha haly nabízela v některých místech dost nepříjemná překvapení. Díry po strojích, které se ještě vyplatilo odvézt. Traverzy trčící z rozpraskané betonové podlahy.
Velmi neutěšené místo.
Prošli halou. Stěna z vlnitého plechu byla v jednom místě narušena otvorem. Plech byl proražený pořádným nárazem. Opatrně prohlíželi okolí. I venku byl klid. Nejspíš to tu nikdo nehlídal. Přeběhli k malé, napůl stržené boudě. Zdálky to vypadlo na malý zázrak, že ještě vůbec drží po hromadě. Zblízka bylo jasné, že bez opory plotu za ní by už dávno nestála. V zadní části byl malý otvor pokračující do prostoru za plotem. A za ním hromada všemožných věcí, ale hlavně kryt průchodu. Hans pomalu a velmi opatrně vykoukl. Bylo ticho a v dohledu ani živáčka. Pomalu vykročil z úkrytu, ale Dick ho nešetrně strhl zpátky. Zavrtěl hlavou a ukázal na stěnu blízké budovy. Byla tam, malá a poměrně nenápadná kamera.
Hans na něj s obdivem pohlédl, "Jak si ji sakra našel?"
"Protože je to ideální místo, sice jako deset dalších tady okolo, ale ty jsem prohlídl taky. Jinak bych tě odchytil dřív. Proč tu vlastně jsme?"
"Ten kontejner," kývnutím hlavou naznačil směr a pokračoval, "Je to naše cesta pryč. Všechno naprosto legální a tím nenápadné. Je tam vše potřebné na cestu a stačí počkat. Večer nás naloží a pojedeme."
"A kdy ho přivezli?"
"Proč? Copak na něčem takovém..." Hans se zarazil. Pomalu mu to začínalo docházet. Bystrozoři museli vědět kam se schovali. Ne příliš přesně, ale dost na to aby sledovali všechno podezřelé... Ani se nemusel dívat a věděl, že Dick právě přikyvuje. Kontejner přivezli tak před hodinou. A už nebyl bezpečný. Kamera by snad šla vypnout, ale to by mohl někdo zpozorovat...
"Tak to jsme s konečnou platností v hajzlu," řekl Hans a sedl si na jednu z beden tvořících zástěnu. "Měl jsem záložní plán, ale ten shořel už dřív."
Dick se zašklebil a odpověděl, "Tak asi budeme muset spustit můj záložní plán, ne?"
"Ty máš záložní plán?" Hans vypadal opravdu udiveně.
"A co si čekal? Proboha, proč myslíš, že tu vůbec ještě jsem? Tak se zvedneme a vyrazíme. Víc kamer tu snad nebude, ale půjdeme pomalu a já budu dávat bacha."
Vyrazili. Trvalo to strašně dlouho. Dick byl až příšerně opatrný. Ale nakonec se to vyplatilo. Našli a obešli další tři kamery a několikrát se zatajeným dechem sledovali vrtulník. A nakonec se štěstím zmizeli v plechové boudě kdesi uprostřed továrního komplexu.
Všechno utichlo, na okolí začal pomalu klesat soumrak. Vrtulník zmizel někde v dálce. Dokonce i skupina pekelně naštvaných bystrozorů přestala prohledávat zapadlou uličku. Kdesi v továrním komplexu zaječel startér a z boudy se vyvalil oblak dýmu. Zasmrděla spálená nafta. Po chvilce přetahování s vraty a neposlušným zámkem se rozevřel výhled dovnitř. Pomalu vycouvala otřískaná dodávka. A s pomalým kolébáním se rozjela k jednomu z bočních vjezdů do areálu. Uvnitř seděli dva muži ve špinavých montérkách. Nikdo je nezastavil a tak pomalou jízdou za doprovodu předsmrtných zvuků spojky pomalu zmizeli v houstnoucí tmě.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Caira Caira | 11. listopadu 2012 v 13:06 | Reagovat

Kouzelníka zachránil mudla. To jsou mi teda věci. Zajímalo by mě, jestli se to nějak dotklo jeho kouzelnické cti nebo tak něco :-D
Kapitola byla skvělá. Trochu vzrušení, akce, bitka... Jenom by mě zajímalo, kde vzali bystrozoři vrtulník a jak se ho naučili řídit. Ten nový šéf jim na oddělení zavádí pěkné vychytávky ;-)

Prostě paráda. Moc se těším na další kapitolu. Třeba se nám zase změní prostředí, ne? Docela ráda bych se dověděla něco nového o Harrym :-)

2 kopapaka kopapaka | E-mail | Web | 11. listopadu 2012 v 18:19 | Reagovat

[1]: Nemyslím, že by to bral až tak tragicky... Bitka rozhodně není poslední, slibuju.
Vrtulník: pokud kouzelníci používají auta, tak proč ne vrtulník?
Díky za komentík a neboj, už brzy se o Harrym něco dozvíš...
:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama