close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více






18. kapitola - Tichá hrůza

27. října 2012 v 13:15 | kopapaka |  Dopis
Nová kapitola, užijte si ji :)


Kapitola osmnáctá - Tichá hrůza

Ticho.
Úzká cesta, sevřená mezi tovární halu a vysokou zeď.
Jen v jednom místě se ulička trochu rozšířila a ten prostor skoro beze zbytku vyplnilo několik domků. Asi nikdy to nebylo nic výstavního, ale už dávno se na nich podepsal zub času a demoliční výměr. Vládu tu pomalu a nejistě přebírala příroda. Kopřivy prorůstaly i několik autovraků a u plechové stěny haly dokonce vyrůstal neduživý stromek. Ale jinak tu bylo mrtvo.
Domky do uličky zíraly okny bez skel, jen ten prostřední na tom byl o něco líp. Dřív to snad bývala dílna, ale úplně zrezivělý plech vývěsního štítu už nic neříkal. Dveře už nikoho nevítaly, vypadaly bytelně a postrádaly kliku. Okna byla zčásti zabedněná a těch několik zasklených kdosi zatřel barvou. Ovšem snaha o utajení byla zbytečná. Nikdo tu nechodil.
Najednou se něco změnilo.
Zprvu skoro nepostřehnutelně. V bývalé dílně se od stropu sesypala trocha prachu. Vzduch byl stále nehybný, ale zrnka prachu v něm přesto vířila. Přidal se i jeden jediný sluneční paprsek, který se do místnosti protáhl dírou ve střeše. O chvilku později nechybělo mnoho a celé to představení mohlo mít obdivovatele. Ale veškerá snaha tajemných sil vyšla nazmar.
Rána. Na podlahu tvrdě dopadli dva muži. Nehýbali se. Po chvilce jeden z nich pomalu otevřel oči. Nejdřív se nemohl nadechnout, tvrdé přistání mu vyrazilo dech. Po pár marných pokusech se to povedlo a muž se prudce rozkašlal. Kašel po chvilce ustal, ale to nebyl jediný problém. Několikrát zamrkal, mohly za to mžitky před očima a tupá bolest hlavy. Náraz s tím měl co do činění, ale hluboký šrám na čele vznikl jinde. Pokusil se alespoň trochu nadzvednout, ale hned toho nechal. Naražená žebra rozhodně protestovala. Raději se otočil na bok a opatrně rozepnul maskáčovou bundu. Přes teplé počasí pod ní měl vestu.
Naštěstí. Oba kusy oděvu totiž zdobily dva poměrně malé otvory. Lehce na levé straně hrudi a přibližně ve výšce srdce. Naštěstí si vybral dost odolnou vestu, ale i tak to bylo těsné. Pokusil se přetočit na druhý bok, musel zjistit co je s Fuchsem. Nikdo jiný v době přestřelky nejspíš nebyl naživu. A Dick sám byl na použití přenášedla trochu moc mimo. I kdyby si na něco takového troufl.
Už se mu to skoro povedlo, ale zastavila ho bolest v pravém boku. Mnohem horší, než předtím naražená žebra. Rychle se zvedl na kolena. Málem spadl, příšerně to zabolelo. Jako by mu někdo přetáhl po boku žhavý drát.
"Ten zasranej hajzl vystřelil třikrát," zaúpěl.
Ale bolest pomalu přecházel. Aspoň prozatím. Překulil Fuchse z boku na záda. Bylo to špatné. Hodně. Tvář měl bledou, oči zavřené a dýchal skoro neznatelně. Dick ho trochu zmateně prohlížel. Neviděl žádné zranění. Samozřejmě ho napadlo, že to může být něco kouzelného. Ještě se natáhl, Fuchs měl druhou ruku zkroucenou za tělem a tak ji zatím nezkontroloval. Musel ho ještě trochu pootočit. Snažil se být opatrný a povedlo se. Jenže pak tu ruku nevěřícně sledoval a přestal dávat pozor. Trochu prudčeji se pohnul a bolest v boku se vrátila.
Zalapal po dechu, hlava se mu zase zatočila. Ale nakonec to ustál.
Fuchs měl ruku kousek pod loktem omotanou popruhem od brašny. Nebylo vidět žádné větší zranění, jen byla napuchlá a lehce zfialověla. Až bližší pohled odhalil dvě poměrně malé ranky na hřbetu ruky.
Dick na to nechápavě zíral: "Sakra, kde se tam vzal had?"
Rychle probral všechny možnosti, sanitku samozřejmě volat nemohl. Měl sice známého doktora, zapomětlivého když bylo třeba, ale odsud se tam prostě nemohl dostat. Navíc byl specializovaný spíš na běžnější zranění. Sérum určitě po ruce neměl. A takhle se dalo jen těžko zjistit, co to bylo za hada.
Jedině... Opatrně, ale přesto co nejrychleji vstal. V boku mu zaškubalo. Došel ke dveřím v boční stěně. Dřív to snad byla kancelář majitele či vedoucího firmy. Dveře už dnes příliš nereprezentovaly, dokonce scházela klika. Bylo zamčeno, ale Dick nehledal klíč. Jen se prstenem dotkl štítku. V zámku to cvaklo a dveře šly otevřít.
Za dveřmi byl jiný svět.
Ani stopa prachu. Okny dovnitř pronikala ta trocha světla, která dokázala projít až do uličky. Okny, která byla z venku zatřená barvou. Ale tohle ho nezajímalo. Ani stůl s několika hořáky, nad kterými dozrávalo několik lektvarů. Znovu použil prsten a odemkla se mu jedna ze skříní. Do této jediné měl dovoleno nakouknout, ale nebýt nutnosti, nevlezl by sem ani za nic. Skříň zaplňovaly nejrůznější nádoby. Láhve, lahvičky i malé flakonky. Sem tam krabička, smotek nebo sáček s bůhví čím.
Koukl na seznam na dveřích skříně. Byl podle abecedy, ale pisatel při sepisování asi vypnul mozek. Sérum našel hned, bohužel to bylo sérum pravdy. Latinský název ani nezkoušel přečíst. To, co hledal, bylo pod H. Hadí sérum. Prý univerzální. Podle číslování našel lahvičku. Ta ovšem v polici držela jak přibitá.
"Kurva, takhle mi tu zařve," zanadával Dick. V první chvíli málem vzteky kopl do skříně. Pak ho ovšem něco napadlo: "Že by byly zajištěné stejně jako dveře?" Ťukl do lahvičky prstenem. Nejdřív se nic nestalo. Držela dál. Na jazyk se mu drala kletba. Jenže se ozvalo cinknutí. Zavrtěl hlavou, až se mu zase udělaly mžitky před očima. Co to bylo? Opatrně zkusil vzít lahvičku a tentokrát už to šlo. Došlo mu, že to zpožděné odlepení asi bude další pojistka proti rozbití. Kterou mu ovšem nikdo nevysvětlil...
Trochu se usmál, "To je teda vynález."
Ještě pro jistotu zkontroloval nápis na etiketě. Vyrazil zpátky. Bohužel se opět trochu přecenil a bolest v boku ho zase vrátila do reality. Tak důrazně, že levým ramenem zachytil o futro. Teď už o těch naražených žebrech zase věděl. Kupodivu ho to nesložilo, ale chvilku popadal dech. Zbytek už raději došel pomalu.
Nejdřív si myslel, že Fuchs už dodýchal, ale naštěstí se to jen mírně zhoršilo. Jen na chvilku zaváhal. Neměl na výběr. Tohle prostě musel risknout. Opatrně vytáhl špunt, jen to zasyčelo. Fuchs měl pootevřená ústa a tak do něj lektvar prostě nalil. Jenže se nic nedělo. Nepolkl. Dick netušil co s tím, ale pak zkusil první nápad. Prostě mu na chviličku zacpal nos. A bylo to. Ještě ho přetočil do stabilizované polohy, vstal a začal se věnovat svým zraněním.
Nejdřív si sundal vestu. Snad ani nepřemýšlel, protože okamžitě a bez podívání přetáhl tričko přes hlavu. Nemohl si tak všimnout, že ta bolest v boku není od pohmoždění. Vesta totiž třetí zásah nevydržela a střela dokázala projít. Naštěstí se nedostala moc hluboko. Tričko slepené zaschlou krví uzavřelo ránu. Bohužel jen do chvíle, než ho doslova strhl. Projela jím vlna bolesti a propadl se do tmy. Dopad na zem už ani necítil.
Do uličky se pomalu vrátil klid.
Dlouho se nic nedělo. Vítr se několikrát pokusil zvednout prach mezi domky, ale marně. Autovraky tu dál tiše rezavěly a kopřivy marně čekaly na déšť. Skoro to vypadalo, že se zastavil i čas.
Ale ani podivné kouzlo zapadlé uličky nedokázalo zadržet chod času. Lektvar potichu a nenápadně konal svou práci. Kousek dál rudé kapky pomalu opouštěly tělo. Pomalu s nimi unikal i život. Naštěstí opravdu pomalu. Snad ještě zbývala naděje.
Změna přišla náhle.
Ticho ustoupilo v jediné vteřině. Nejdřív zakašlání a pak nepříjemný zvuk dávení. Pak se na pár vteřin vrátilo ticho. Nadávání. Krátké, jako zapráskání bičem. Rychlé kroky a zavrzání dveří, pak skříně. Cinkání lahviček, šustění látky a kouzelné formule. A pak znovu. Na přeskáčku a občas promísené chvilkou ticha. A dost dlouho.
Dicka něco probudilo. Ne moc příjemně. Odněkud přiskočila tupá bolest hlavy. Následovaly vzpomínky. Pokusil se posadit, ale mžitky před očima a závrať ho stáhly zpátky. Skoro očekával náraz hlavy o podlahu, ale přistál na měkkém.
Pod hlavou udiveně nahmatal smotanou deku. Ležel na spacáku, hrudník i břicho omotané obvazem. Bolest pomalu mizela pryč, zůstával jen podivný tlak a necitlivost. I místnost vypadala trochu jinak. Dick se rozhlédl a zjistil, že je sám. Pocítil pořádnou úlevu. Pomalu mu docházelo, že je vše v pořádku. Prozatím. Fuchs měl dokonce čas trochu uklidit a to mohlo znamenat jediné. Lektvar musel zabrat.
Dick se znovu zkusil zvednout. Pomalu a opatrně. A kupodivu to už šlo docela dobře. Pomalu a zatím pořád trochu nejistě přišel až ke dveřím do kancelář. Nebyly úplně zavřené a pronikalo za ně poměrně hlasité chrápání. Raději se vrátil ke spacáku, jeho náhradní taška ležela hned za ním. Najednou mu začalo pomalu docházet, co se všechno dopoledne stalo. Většina jeho věcí zůstala tam...
Raději si sedl. Z opaskového pouzdra vytáhl pistoli. Byla celá od krve. Pomalu ji rozebral a začal čistit. Nespěchal. Nakonec ji lehce naolejoval a hadrem utřel do sucha. Nejdřív ji chtěl vrátit do pouzdra, ale bylo zašpiněné víc než pistole. Takže skončilo v umyvadle na odmočení. Zamyslel se, čím by mohl pokračovat. Ze zadumání ho ovšem vyrušilo tiché vrznutí dveří. Naštěstí to byly ty od kanceláře.
"Zdravím šéfe, jak vám je?"
Fuchs vypadal pořád všelijak a nejdřív se podíval na ruku, "Už je to lepší. Ale moc nechybělo..." Odmlčel se.
Po chvilce pokračoval, "Nečekal bych, že mi život zachrání mudla, ale musím ti poděkovat." Napřáhl ruku, "A pro příště, jmenuju se Hans."
"Dick. Taky děkuju, dvakrát. Já bych zas nečekal, že mě zachrání kouzelník."
"Musím přiznat, že mě ani nic jiného nezbývalo," řekl Hans vážně. "Já věděl, že zvládnu maximálně přenášedlo."
Dick vypadal zamyšleně, "Stejně by mě zajímalo, kde se tam vzal ten had. Místní skoro určitě nebyl."
"Přesně tak. Bylo to kouzlo Serpensortia. Já tomu bystrozorovi dost úspěšně vzdoroval pomocí štítových kouzel a on na mě vyzrál takhle."
"A tohle kouzlo nešlo zastavit? "Zajímal se Dick.
"Samozřejmě že šlo," řekl Hans, "Jenže Serpensortia vyčaruje a hodí hada. Štít ho zastavil, ale taky pořádně rozzuřil. A proti hadovi a bystrozorovi současně se bojuje dost špatně."
Ještě chvilku probírali souboj s bystrozory. Pomalu a jistě se blížili k té zásadní otázce.
"Hansi? Napadá tě důvod, proč se to celé takhle posralo?"
"Napadá mě spousta důvodů. Ale to tě přeci nemusí zajímat. Svoje si udělal a nejspíš i víc než to. Takže tě vyplatím, přesně jak jsme se dohodli. Dokonce bych ti asi měl přidat, ostatní už pro peníze nedojdou." Odmlčel se a chvilku čekal na odpověď.
Dick přemýšlel, "Na mě zrovna nikdo nečeká a stejně se musím schovávat. Takže bych rád pokračoval v práci."
"To myslíš vážně? Já tě sice můžu platit, ale jinak... Bude to celé dost nebezpečné, mnohem víc než kdyby ses jen vypařil. A navíc jsi mudla..."
"Tak odtud vítr vane. Už jsem něco zaslechl od tvých kolegů," řekl Dick a docela se zašklebil. "V tom případě to opravdu radši zabalím."
"Takhle jsem to nemyslel. Nemám nic proti mudlům. Dokonce i moje žena..." Nedořekl a hlas se mu zlomil. Na chvilku zavřel oči a zhluboka dýchal. "Proč myslíš, že to celé dělám? Pro peníze? Zaútočit na bystrozora... Ještě k tomu doma. Ne, jen pro prachy bych to neudělal. Jsem totiž jen poslíček nebo možná pošťák. Vozím věci z místa na místo. Ale tahle zakázka se tak trochu zvrtla a připravila mě o to nejcennější co sem měl a jen tak mimochodem i o půlku dosavadního života. Dneska jsem chtěl do té zásilky přidat poslední chybějící kousek a převzít si odměnu. A měl bych svou... Pomstu."
Dick na něj udiveně zíral. Ještě před chvilkou zněl zakřiknutě, ale teď se z něj slova jen sypala. Zněla jasně a hlasitě. To poslední skoro zašeptal. Přesto znělo nebezpečněji a mrazivěji, než celý ohnivý proslov. Teď se znovu nadechoval, snad k pokračování. Ale zarazil se, vyděšený sám sebou a tím co a jak právě řekl.
"Sakra. Tohle... Tohle jsem už dlouho nikomu neřekl..." Opět na chvilku zmlkl. Před dalšími slovy se mu na tváři usadil trochu smutný úsměv, "Potřebuju pauzu. A ty by sis taky měl odpočinout. Lektvary jsou rychlejší než cokoli mudlovského, ale i tak chtějí svůj čas."
"Dobře, připadám si takový rozlámaný, spacák nebyl moc pohodlný. Jenže kam jinam zalehnout?"
Hans ukázal do kouta, vedle posledního okna tam bylo něco pod hromadou hadrů, "Vzhled neřeš, úžasně se tam leží. Dívej." Poodešel k hromadě a pak ji trhnutím odhodil bokem. Ono údajné lůžko připomínalo nepříliš povedený mučící nástroj, navíc vyrobený někým neschopným. Dick tu hrůzu nechápavě sledoval. Nehoblovaná prkna, špatně natlučené hřebíky.
Chtěl protestovat, ale Hans z hromady vytáhl starou deku. Ono lehátko po zakrytí hned vypadalo trochu líp. Ale pohodlně? Nebo dokonce úžasně? Ani náhodou.
O pár chvil později svůj názor musel poněkud přehodnotit. Poněkud? Vlastně ne, nemohl si vůbec na nic stěžovat. Už ležel, a klížily se mu oči. Lektvar, který před chvilkou dostal od Hanse ho pomalu, ale jistě uspával.
Pomalu se propadl do tmy.
Probudil se.
Otevřel oči. Snažil se rozkoukat. Marně. Musel spát hodně dlouho, tma kolem byla až podezřele černá. Bylo mu až podivně horko. A slyšel někoho potichu mluvit. Pak si s hrůzou uvědomil, že neslyší sebe. Zkusil promluvit. Lusknout prsty. V návalu paniky hodnou chvilku křičel. Ticho.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Caira Caira | 30. října 2012 v 19:37 | Reagovat

Wow... Opět taková malá odbočka.

Zajímavý pohled. Ale nechápu to :D Mudla..? Zloun..? Už jsem úplně zmatená...

Radši se budu těšit na další kapitolu :)

2 kopapaka kopapaka | E-mail | Web | 30. října 2012 v 21:29 | Reagovat

[1]: a počkej, co bude v té příští. :-)
Zatím se to pořád větví. Tohle je zatím cca půlka Dopisu.
Díky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama