Po chvilce už zase stála u okna. Nakonec se rozhodla pro čínu. Už ji dlouho neměli. A občasná změna nezaškodí. Ještě koukla na hodiny a usmála se, tohle by sovy měly stihnout. Hodila obletník a sledovala, jak stoupá. Najednou se zarazila. Něco bylo špatně.
Prolezla oknem ven a udiveně sledovala obletník. Měl vyrazit nejkratší cestou k cíli. Jenže místo toho začal kroužit a nabíral výšku. Pořád nad zahradou. Ginny došlo, že se jen kryje před pohledem mudlů. Ale proč už tady, vždyť mohl klidně stoupat bez kroužení a neztrácet čas. Tady ho přece nikdo...
Najednou jí to došlo. Zpátky oknem doslova proskočila. Ještě se ohlédla, obletník zrovna nabral správný směr a ztratil se jí z očí. Rychle došla ke stolku s mapou. Poklepáním hůlkou se mapa začala probírat k životu. Kresba dřeva se přeskupila a vystoupilo z ní okolí domu. Do ticha zaznělo hlasité zvonění. Kousek od plotu někdo byl. Ginny původně měla v úmyslu zjistit, o koho jde, ale při pohledu na mapu jí zatrnulo. Neměla čas. Harry i s dětmi se blížil k brance. Mávla hůlkou a zpod stolu jí do ruky skočila bystrozorská brašna. Už potřetí během krátké chvilky použila okno, tentokrát jí to kvůli brašně málem nevyšlo, ale nakonec skok ustála. A pak už jako o život utíkala k brance.
Kousek od branky uslyšela povědomý zvuk. Venku se někdo přemístil. Znovu mávla hůlkou. Branka se bleskově otevřela a Ginny pocítila ohromnou úlevu. James s Albusem proběhli za plot a Lily táhli za sebou. Ale Lily se klukům vytrhla, mávla hůlkou a k živému plotu vyrazilo malé světýlko. Ginny je rychle strhla z cestičky. Opatrně, s připravenou hůlkou tam nakoukla. Najednou jí připadalo, že se zpomalil čas.
Uviděla Harryho, běžel k brance a těsně před ní skočil. Mávl při tom hůlkou a zakřičel: "PROTEGO".
Současně s tím se stalo několik věcí. Zpoza branky bylo slyšet dlouhou řadu výstřelů, které přerušil silný výbuch. Ale Ginny to skoro nevnímala. Už měla Harryho jen kousek od sebe, při skoku se dostal do úrovně živého plotu. A najednou zmizel.
Ginny s hrůzou sledovala branku. Na chvilku ztuhla. Musela pro něj. Jen netušila kam. Branka v plotu zůstala, ale louka za ní byla pryč. Cestička najednou pokračovala lesem.
Už se tam chtěla rozběhnout, ale Lily ji chytla za ruku.
"Mami, nechoď tam."
Udiveně se na ní podívala.
Lily pokračovala: "Ten les tam není. Stačí tomu věřit a natáhnout ruku. Takhle na tátu určitě dosáhneš."
Měla v hlasu tolik jistoty, že to Ginny přes chvilkové zaváhání zkusila. Chytila se sloupku branky a se zavřenýma očima začala hledat na zemi před sebou. Chvilku cítila jen cestičku. Ale najednou se dotkla něčeho vlhkého a ucítila pach krve. Pak už netrvalo dlouho a nahmatala Harryho ruku.
Opatrně táhla. Oči otevřela, až když byli kousek za živým plotem. Rychle si k němu klekla. Dýchal. Ale na nějakou úlevu nebyl čas. Musela ho co nejdřív dostat do nemocnice.
Otočila se k dětem: "Albusi, potřebuju přenášedlo ke svatému Mungovi." Ještě se zarazila, "A deku, z gauče v obýváku."
Albus přikývl a vyrazil směrem k domu. Ginny se zarazila, za plotem se opět ozvaly výstřely. Rychle mávla hůlkou k brance a řekla: "Zamknout." Branka se zavřela a bylo slyšet klapnutí zámku. Už byli v bezpečí, ještě na potvrzení toho všeho zarachotil altán a z komína vyšel obláček dýmu. Všechny průchody byly zavřené. Konečně se mohla vrátit k Harrymu, těch zranění bylo tolik. Kouzla sice znala, ale na něco takového jí chyběly zkušenosti. Jedině...
Rychle otevřela brašnu. Nezdržovala se hledáním, použila "Accio" a do ruky jí skočil malý smotek látky. Rozvázala tenkou stužku a smotek se rozvinul. Látka byla několikrát přeložená a tak ji začala rozkládat. Napotřetí to v látce zacinkalo a po rozložení byla uvnitř spousta lahviček. Ginny prohlédla popisky. A potichu zaklela. Obal byl plný, ale na kouzlo scházely ještě aspoň dva posilující lektvary. I tak to musela zkusit.
James s Lily se na mámu udiveně dívali. Začala si potichu zpívat. Slovům nebylo rozumět, ale znělo to jako zpívaná kouzla. Hůlkou mávala do taktu, s každým mávnutím z ní vystartoval pramen světla. Ozvalo se zacinkání, z obalu se postupně zvedaly lahvičky lektvarů. Jejich obsah končil v Harryho ústech nebo zaléval četné rány. Několik málo vypila i Ginny.
"Co je s mámou?"
James sebou škubl, Albus se vrátil s přenášedlem. Dal ho tátovi do rukou, přenášedlo postupně zrudlo. Chvilku zůstal stát, přinesl ještě dvě deky, ale při tom kouzlení ji na tátu nemohl dát. Nakonec jednu přehodil mámě přes záda a s druhou čekal.
"Nevím Albe, očarovává tátu a..."
Všichni sledovali Harryho a tak je teď šokovalo, jak vypadá Ginny. Hlas měla pořád jasný, ale po čele jí stékal pot a oči přivřené. Ale zpívala dál. Harry už vypadal docela dobře, jenže jedno kouzlo ho pomalu obrátilo na břicho. Lily vykřikla. Jestli to před začátkem čarování vypadalo zepředu špatně, tak záda a především nohy na tom byly ještě hůř. A to si nikdo neuvědomil, že tady už pracovaly lektvary. Pruhy světla se zase daly do tance, prázdných lahviček pomalu přibývalo. Krev mizela. Rány se postupně uzavíraly. Vedle lahviček už byla pěkná hromádka, zubaté střepiny a střely ze samopalu. Najednou bylo po všem, Harry se přetočil na bok, ale i tentokrát to bylo kouzlo.
Ginny přestala zpívat. V půlce slova. Její hůlka trčela do prostoru a chvěla se jako při zemětřesení. Poslední lahvička s lektvarem zůstala kousek od úst. Lily vyskočila a zachytila lektvar těsně před tím, než spadl, na zem. Ještě se pokusila zachytit i mámu, ale to už nezvládla. Ginny naštěstí nebyla úplně bez vlády, takže se jen pomalu sesula. Dokonce se trochu usmála, když jí Lily nalila obsah lahvičky do úst. Několikrát polkla. Lektvar naštěstí hned zabral.
"Díky Lily," řekla strašně slabým hlasem.
Ale pořád ještě neměla dost sil a raději zůstala ležet. Lily jí ještě pomohla s dekou.
Teprve po chvilce se dokázala přetočit. A to jí ještě pomáhal James. Pomalu natáhla ruku. Harry měl v kapse pouzdro s bystrozorským odznakem a u něj...
"Ale ne..." Už to pouzdro měla v ruce. Bylo potrhané, kousky odznaku padaly na zem. Smotek s lektvary to bohužel taky schytal. Vypadal jako spálený a Ginny ho prudce odhodila. Z místa dopadu se vyvalil kouř a bylo slyšet prudké syčení. Ale ten pohyb ji strašně unavil. Raději zavřela oči. Teprve po chvilce se jí udělalo líp.
Otevřela oči, svět se s ní ještě trochu zahoupal, ale rozhodně to bylo lepší než před chvilkou. Pečlivě si prohlédla manžela a mohla si oddechnout. Bylo sice poznat, že byl vážně zraněný, ale kouzla a lektvary rozhodně zabíraly. Přenášedlo už bylo spíš růžové. Zbývalo jen počkat, než zbělá úplně a cesta ke svatému Mungovi bude úplně bez rizika. Ještě se rozhlédla, Harryho hůlku nebylo vidět. Nejspíš zůstala v lese. Cestu tam ovšem nehodlala riskovat.
Podívala se na deku, "Albusi, měl jsi zakrýt tátu... Já to nějak zvládnu."
"Vzal jsem dvě," odpověděl a spolu s Jamesem se ho pokusili zakrýt. Nebylo to nic moc, ale aspoň něco.
Ginny už chtěla upozornit děti, že se za chvilku nechají přenést do nemocnice. Jenže ji vyrušil hluk z altánu. Nejdřív několik bouchnutí a pak tlumené nadávání... Najednou měla pocit, že ji opouští alespoň část únavy. Ale vstát si netroufla. Jen se přetočila, aby měla dobrý výhled na altán. Chvilku se tam nic nehýbalo. Jen se někdo pomalu a opatrně zvedal z podlahy. Ginny viděla dva lidi. Jeden z nich byl povědomý.
"Gordone! Jsi to ty?"
Gordon se otočil a dost nevěřícně ji sledoval. Při pohledu na ležícího Harryho se viditelně zarazil.
"Ginny, jste v pořádku?" Na chvilku se odmlčel. "Mohla bys nás nějak dostat ven?"
Chvilku se na něj dívala, "Promiň, já... Dneska prostě nemůžu nikomu věřit."
Najednou ji to došlo. Proč ji to nenapadlo dřív. Hlavně když Harry chtěl stejně zabezpečit i hranice pozemku.
Mávla hůlkou: "Cave inimicum." Cítila, jak kouzlo opouští hůlku a jako na potvrzení toho pohybu se jí zatmělo před očima.
Netrvalo to moc dlouho, ale Lily už s ní třepala. "Mami, probuď se...
"Už je to dobré... Kde je James?"
"Tady," odpověděl. Dřepěl za ní a teď se natáhl, aby na něj viděla.
"Běž je pustit z altánu." Zahlédla v jeho očích trochu nejistoty. "Jsem si jistá. Je to v pořádku," dodala s lehkým úsměvem.
James odběhl a Ginny znovu koukla na přenášedlo. Viditelně se jí ulevilo, už bylo jen světle růžové. James zrovna sahal na kliku a Ginny sevřela hůlku. Pro jistotu. Doufala, že se nezmýlila. Bylo jí trochu líp, ale nemohla doufat ve zvládnutí víc jak jednoho kouzla. Trochu se jí ulevilo, když vyšli z altánu. Tedy Gordon šel, ten druhý se spíš vypotácel.
"Co se stalo?" Rychle zkontroloval Harryho a slyšitelně si oddechl. Vypadal mnohem lépe, než mohl čekat podle stavu bystrozorského odznaku. Musela to být spousta kouzel. "Pěkná práce, Ginny. Ginny? Ginny!"
Rychle mu došlo, že třepání ji jen tak neprobere. Uvažoval, co se jí mohlo stát. Už na první pohled se vysílila čarováním, ale takhle moc? Došlo mu to ve chvíli, když pohledem zavadil o hromádku lahviček. Rychle je prohrabal a ještě zkontroloval i ty nepoužité v obalu.
"Ale ne," ještě to ani nedořekl a už vytahoval svoje vlastní lektvary. Vzal dva posilující lektvary a jeden hned opatrně nalil Ginny do úst. S druhým musel počkat a doufal, že už se probere natolik, aby si ho mohla vzít sama. V opačném případě by možná byl na obzoru problém. Ale tahle obava se naštěstí nesplnila. Ginny pomalu otevřela oči.
"U Merlinovy brady, Ginny. Opravdu si mě pořádně vystrašila..."
"Promiň, po pravdě jsem nečekala, že to bude až taková síla... Ale udělala bych to stejně. I kdybych to věděla. Takhle Harry bude za chvilku připravený k transportu do nemocnice. A ani nechtěj vědět, jak vypadal, když jsem ho dostala zpoza branky."
Gordon na to přikývl a podal jí i druhý lektvar. Chtěl ještě něco dodat, vysílačka byla ovšem rychlejší. Tentokrát to byl zástupce velitele Alfy. Krátce mu sdělil, že prostor kolem domu už je zabezpečený. Bylo mu trochu divné, že se hlásí zástupce, ale nechal to být. Poslouchal. David byl opravdu jen lehce zraněný a po ošetření odmítl odsun. Z šesti útočníků dva ještě dokázali utéct. Ale zbytek byl vyřízený. Gordon zamyšleně poděkoval. Moc dobře se to nevyvíjelo. Ještě koukl na Marka. Sice už se vzpamatoval z cesty přenášedlem, přesto vypadal dost vyjeveně. Snad mu teprve teď začalo docházet, že to není sen. Na ústředí to přijal nějak lehce a jestli mu to došlo až teď...
Obrátil se ke Ginny. Bylo jí už viditelně líp. Po posledním lektvaru měla zdravější barvu v obličeji a po chvilce se i posadila.
"Už je ti líp?"
Přikývla, "Rozhodně je. Co teď? U mě je to jasné, ale bude to tu potřeba pohlídat."
"Rád tu zůstanu. Stejně musíme zajistit stopy. Jen uvažuju, jak to vyřešit se zajištěním. Mě ta ochranná kouzla asi neposlechnou..."
Ginny se usmála, "To bude to nejmenší."
Gordon ji dost udiveně sledoval, protože moc dobře věděl, že zásahy do takto složitých kouzel nejsou nic jednoduchého.
"Máš u sebe peníze? Galeon by měl stačit."
Přikývl a po chvilce hledání jí ho podal. "Ale k čemu..."
"Hůlku..." Svoji už držela. "Gordone, tímto ti na týden pronajímám pokoj pro hosty." Jejich hůlky se dotkly, ale jako by se nic nestalo. Tázavě se podíval na Ginny, usmívala se a kývla hlavou směrem k brance. A tak to zkusil.
"Otevřít," cvaknutí zámku mu poskytlo dostatečnou odpověď a zavrzání pantů ji jen potvrdilo. Chtěl ještě něco říct, ale výhled přes branku mu doslova vyrazil dech. Rychle, s napřaženou hůlkou, popošel až na cestičku a nevěřícně sledoval les. Zastavil až za brankou. Zatřepal hlavou, nevěřil vlastním očím. Jenže to by ho musely šálit i ty ostatní smysly. Cítil lesní vůni, slyšel šumění listů a ... Dotkl se nejbližšího kmenu. Musel si připustit, že je to celé skutečné. Vrátil se.
Ale Ginny předběhla jeho dotaz, "Ani se neptej, vím stejně málo jako ty. Lily by nám to asi mohla trochu osvětlit, ale na to bude čas později."
Gordon sledoval její pohled a uviděl, že přenášedlo už je docela bílé. Přikývl, "Nechci vás zdržovat."
"Ale s tím plotem to musíme nějak vyřešit, můžu...
Lily jí skočila do řeči, "Mami, jestli to chceš vrátit, tak vím jak na to." Počkala na mámino přikývnutí a vběhla brankou do lesa. Nebyla tam příliš dlouho. "Tak je to zařízené, ale bude to nějakou chvilku trvat."
Ginny na ni kývla, "Tak my jdeme, přenášedlo už je připravené... Ahoj."
"Ahoj a hodně štěstí." Gordon je sledoval, všichni se drželi přenášedla a to se s nimi zatočilo. Zmizeli.
Zahrada byla prázdná. Kromě dek a zbytků po čarování tu nic nezbylo. Jen vedle odhozených dek se cosi lesklo. Gordon zvedl pouzdro s Harryho rozbitým bystrozorským odznakem. Použil kouzlo "Reparo" a opravený odznak schoval do kapsy.
Otočil se k Markovi, chvilku ho sledoval a řekl: "Tak alespoň tohle je za námi. Ale ty vypadáš, no, jak přešlý mrazem."
"Taky se tak cítím." Zamyslel se: "To už si tykáme?"
Gordon mu podal ruku, "Vítej mezi bystrozory. Možná to všem kolegům není úplně po chuti, ale jo. Teď máme chvilku klid. Než se ten les ztratí."
"Ztratí?" Vypadal docela udiveně, ale mávl rukou. "Ta kouzla. Vlastně se z toho ještě pořád nemůžu vzpamatovat. Ještě na ústředí jsem měl pocit, že se mi to jen zdá. A tady... nejdřív to přistání v altánu, vlastně i ten let. A..."
"Klid, opravdu se ti to nezdá. A ještě toho uvidíš."
"A co je s tvým šéfem? Ještě na ústředí to vypadalo na těžké zranění a tady..."
"Kouzla. Nevím jak ti to jednoduše vysvětlit. Tohle, ehm, zpívané kouzlo je spíš taková první pomoc. Jde o to, že léčitelé používají ohromné množství kouzel a lektvarů, jenže to prostě bystrozora nemůžeme naučit. Na tohle stačí jen ta základní sada léčitelských kouzel a taky lektvarů."
"A proč je to zpívané kouzlo?"
"Tak původně to byly jen písně pro lepší zapamatování kouzel. Ale někoho napadlo přidat pár dalších. Takže kromě těch léčebných tam je kouzlo na určení zranění a nemocí, další, které dávkuje lektvary, a tak. A hlavně je tam první kouzlo, které to vše spouští. Jediný problém je v náročnosti, kouzlení samo o sobě poměrně dost unavuje a v tomhle případě to všechno postupuje mnohem rychleji než obvykle. Proto platí pravidlo, že léčitel před zahájením kouzla vypije posilující lektvar. A Ginny ho prostě neměla, nemluvě o posledním, kterým se to všechno má zapít. Takže to kouzlo z ní vyždímalo i síly, o kterých nejspíš nevěděla."
Mark ho trochu vyděšeně sledoval: "To je to tak nebezpečné?"
"Záleží, jak se to vezme. Samo o sobě by nebezpečné být nemělo. Ale kdo může vědět, co se stane, když bude nějaký ten čas mimo. Kouzlení ovšem může být nebezpečné i jinak. Asi ti došlo, jaký je hlavní úkol bystrozorů, ne?"
Mark skoro smutně pokýval hlavou: "Začínalo to skoro jako pohádka, ale i v té musí být nějaký drak, že?"
"No, skoro. Ale i draky jsme tu už měli..."
Zarazil se. "Já ti samozřejmě vysvětlím, co bude potřeba, ale ideálně bys měl projít kurzem pro informované mudly v Bradavicích. Pro začátek aspoň zkráceným, běží o prázdninách. A v průběhu školního roku pokračuje jednoleté dálkové studium. Osobně myslím, že nejlepší je kombinace obojího." Pořád ho sledoval a tušil, co nechápe, "Mudla je označení pro nekouzelníka. A Bradavice... To je naše kouzelnická škola."
Chvilku mlčeli, Gordon uvažoval jak pokračovat. Ale Mark to asi vzal a překousal docela dobře.
"Tak na léto jsem už sice plány měl, ale tohle docela mění situaci. Jen se bojím, jak to vezme přítelkyně. Plánovala pro mě nějaké překvapení. Dovolenou a tak." Zas byl trochu naštvaný na Tonyho a bylo to znát v jeho hlase. "Nevíte, ehm... Tedy nevíš, proč Tony vybral zrovna mě? Nejsem kouzelník a ani žádného neznám. Já si nestěžuju, to fakt ne," dodal s úsměvem.
"Tohle je trochu složitější, Tonyho známe oba. Občas je z něj pěkný tajnůstkář a nenechá si ujít žádnou srandu. Já jsem věděl, jen že už za sebe našel náhradu." Dál radši nic neříkal, napadla ho totiž jedna věc. Tonyho manželka byla čarodějka a pro spolupráci s bystrozory tak byl ideální kandidát. Chvilku pozoroval oblohu a přemýšlel. Tony a Mark byli parťáci a tak mohl předpokládat, že Tony znal i Markovu přítelkyni. Nenápadně koukl směrem k Markovi. A mohl si dovolit pěkné zašklebení. Jestli to odhadl správně... Rozhodl se nic neříkat. Marka každopádně čekají zajímavé časy a Gordon ho rozhodně nechtěl připravit o překvapení...
Ale pak mu došlo, že Mark sleduje branku. "Děje se něco?"
"Hele, kam zmizel ten les?"
Rychle ho dohnal a opravdu, les byl pryč a branka opět vedla na louku.
Gordon se usmál a skoro vykřikl: "Konečně! Můžeme normálně ven. A..." Nedokončil.
Prásknutí přemístění ho zarazilo, ale ještě pořád vypadal spokojeně. Než mu došlo, že nikdo z bystrozorů jen tak do altánu neskočí. Spokojený výraz ztuhl a vytratil se do neznáma. Nevěřícně pohlédl k altánu. Ruce a výcvik ho naštěstí nezradily. Hůlka mířila na altán a druhá ruka rvala pistoli z pouzdra. Postavu za okny altánu nepoznával. Netušil co dělat. Hůlka i pistole se chvěly jen nepatrně. Mark zareagoval skoro stejně rychle. Sice by se víc hodila další hůlka, ale i dvě pistole jsou pořád víc než jedna.
Chvilku se nic nedělo. Než ten v altánu zalomcoval klikou. Dveřmi ne, byly pořád bezpečně zamčené. Pak se ukázala hůlka. Ozvalo se: "Alohomora!" A pak výkřik. Zahučení. Altán se roztočil. Nárazy. Další výkřik. A ticho.
"Co to proboha bylo?" Markův hlas zněl podivně a vytrhl Gordona z úvah. Nevěděl, co by ho příště mohlo donutit ke skoku do altánu. Už nikdy...
Pistoli i hůlku už sklonil, ale stál na místě. O to víc ho překvapila hlasitá nadávka. A obrys postavy, který se vztyčil v altánu. Gordon nebyl dost rychlý. Viděl pohyb. Byl čas jen na: "Protego". Jen doufal.
S prvním zvukem od altánu jím projelo zamrazení. Naprosto jasně slyšel: "Avada..." A oči spalované nenávistí ho sledovaly.
Druhý zvuk si měl zapamatovat snad navždy. Ještě dlouho potom ho měl slýchat v nočních můrách. Nebylo to dokončení kletby, ale zvuk drcených kostí a trhaných svalů. Plátek výkřiku, stejně krátký jako zaskučení, které jím prolínalo. A znovu ticho. Hluboké, jakoby i okolní svět vnímal tu hrůzu.
Gordon toho mrtvého nedokázal nenávidět. Přestože imaginární smrtka napřáhla kosu jeho směrem. Přes to vše ho litoval. Jako ve snách sledoval rudé kapky stékající po stěnách altánu. Pohlédl na Marka. I na něj to zapůsobilo podobně, ne li úplně stejně.
Ticho něco narušilo.
Bleskově se otočil. Hůlku připravenou. Ale hned ji zase sklonil. Od branky pomalu přicházel velitel zásahové skupiny Alfa. Gordon ani netušil, jak se jmenuje a teprve zblízka poznal, že něco není v pořádku. V očích mu plála snad hrůza, snad odhodlání. Zbraň na řemenu, hůlku napůl v pouzdře, ale ty oči... Jako by ho propalovaly. Zastavil krok před ním. Strhl si rukavici.
Zářil na ní masivní stříbrný prsten představující zmijozelského hada.
Gordon nechápal. Mark vedle něj na tom byl ještě hůř.
"Gordone..." Skoro mu selhal hlas.
"Co se stalo?"
"Potřebuju si s tebou promluvit. O samotě." Mark potřeboval pošťouchnutí, ale nakonec rychlým krokem zmizel za živým plotem.
Velitel Alfy ještě chvíli mlčel.
"Gordone. Dva utekli, čtyři..." Pohlédl na zakrvácená okna altánu, "...tedy pět zemřelo. Ale byl tu ještě někdo. Dva z nich se pokusili utéct. První hned když uviděl Harryho. Zabil ho plot, nebo něco v něm. Druhý utekl později a zemřel stejně. Jen to nebylo tak rychlé a já s ním mluvil." Na chvilku přestal a pohlédl na prsten.
Gordon jeho pohled tázavě následoval.
"Ano. Jsem Zmijozel. Pochopím, když mě po tom co řeknu postavíš mimo službu..." Zarazil se a po krátkém zaváhání mu do ruky vtiskl malinký flakonek. Byl prázdný a nápis Veritasérum mluvil sám za sebe.
"Po tom co řekl, jsem neměl jinou možnost. Musel jsem mít jistotu..."
Gordon ho sledoval.
Velitel se zhluboka nadechl a pokračoval: "Ten druhý neutekl kvůli Harrymu. A přes všechna podezření mi pod veritasérem nemohl lhát."
Gordon zatajil dech...
"Utekl, protože se jim zjevil Pán zla. Lord Voldemort..." Hlas se mu zlomil.













COŽE?! To jako vážně? Ty už nevíš, jak ty kapitoly ukončovat. Vždycky je tam tak nehorázný cliffhanger... Ale tohle? Wow. Fakt se jim zjevil zrovna on? Co tam jako dělal?!
Mimochodem, to s tím smrtijedem v altánku, uf... Je mi Marka i Gordona docela líto. Ale na druhou stranu musím říct, že má Harry ten altánek opravdu geniálně vymyšlený. No jo, holt ten prevít neměl používat zrovna avadu. Místo takové smrti, to už asi radši to vězení. I když, Azkaban... No, nevím, jak bych se rozhodla...
Jsem docela zvědavá na pokračování. Přeju Harrymu brzké uzdravení. Taky jsem zvědavá na Markovu přítelkyni. Podle Gordonova uvažování mám sice jisté tušení, ale uvidíme. Docela ráda se nechám překvapit.
Chtěla bych říct, ať je co nejdřív nová kapitola, ale je mi jasné, že je a) už dávno napsaná a b) bude vložená stejně až zase v sobotu. Tak snad jen hodně zdaru s dalšíma kapitolama...