"Jak je něco takového vůbec možné?"
Nechápavě zavrtěl hlavou. Za celou dobu služby takovou hrůzu nezažil.
"Jedině..." Zamyslel se, "Ne, ani tehdy to nebylo tak strašné."
Ještě jednou usrkl kávu. Zašklebil se. Vstal od stolu, se šálkem v ruce vyšel do haly a potom na toaletu.
S výrazem nejvyššího odporu otočil šálek nad umyvadlem. Káva vychrstla a se zabubláním zmizela v odpadu.
"Jak může někdo uvařit takhle odpornou kávu..."
Vrátil se do haly. Dnes byl opravdu klid a Gordon doufal, že se to nezmění. Ve skutečnosti tu ani nemusel být, jen kdyby se něco dělo. Z druhé strany měl takhle mnohem víc času na papírování. Harry se od svého nástupu snažil co nejvíc omezit zbytečnou byrokracii, ale dařilo se to jen velmi pomalu. Přesunul se k automatu na kávu. Kafe z něj sice nebylo nic moc, ale na rozdíl od toho z konvice se alespoň dalo pít. S naplněným šálkem si sedl do jedné z pohovek v prostoru haly. Dodnes si nebyl jistý, jestli tenhle nápad byl jeden z těch dobrých. Velitelství původně mělo mít poněkud obvyklejší podobu s chodbou. Ale nakonec vyhrála varianta s halou, která chvílemi připomínala parčík. Kanceláře byly za dveřmi po obvodu, pár v malých domečcích v hale. Bylo to trochu nezvyklé, ale většině bystrozorů tohle uspořádání víceméně vyhovovalo. Nejen proto, že díky tomu zmizeli z budovy ministerstva.
Gordon mrkl na hodinky, vlastně už měl vypadnout před hodnou chvílí. V noci se vyskytlo pár problémů a tak radši vyrazil do práce dřív. A potom odchod pořád odkládal. Naposledy kvůli zprávě pro Harryho. Povzdechl si. Asi má nakonec pravdu... Dosavadní uspořádání s týmy sestavovanými na základě okamžité potřeby sice bylo velmi pružné, ale mělo jednu zásadní nevýhodu. Po odchodech starších bystrozorů před nedávnem zbývalo rozdělování na šéfovi oddělení bystrozorů a nebo jeho zástupci. Gordon si už několikrát vynadal, že u starostolce nepodpořil Harryho návrh na zavedení ještě jednoho hodnostního stupně nad starším bystrozorem.
Dopil kávu. Rozhlédl se. Kromě služby v laboratoři tu byla už jen hlídka u vchodu. Pár dalších lidí ve službě bylo v terénu. Ještě před chvilkou měl pocit, že je v hale sám, ale zacinkání z druhé strany ho vyvedlo z omylu. Najednou měl neblahé tušení, že odsud hned tak nezmizí. Potichu se vydal za zvukem. Další zacinkání vystřídal jasný smích. To ho zarazilo. Předešlé zvuky mohlo vysvětlit předčasné ukončení některého z úkolů. Ale ten smích byl jednoznačně dívčí. Gordon si ovšem byl naprosto jistý, že dnes dívka či žena nemá službu.
Posledních pár kroků se doslova plížil, zvuky přesto utichly. Opatrně nakoukl za roh posledního domečku. Zavrtěl hlavou a už normálně vykročil, "Teda Leonidasi, co tohle má znamenat?"
Oslovený se na něj z pod mohutné hřívy vousů a vlasů vesele šklebil. Sestřihem opravdu dělal čest svému jménu. Taky mu většina lidí neřekla jinak než Lev. Určitě i ta sekretářka, kterou měl usazenou na klíně.
Gordon zavrtěl hlavou: "Dáváš mladým opravdu úžasný příklad. Ale nebudu z toho nic dělat, tedy pokud si všichni vezmete pár víkendových směn navíc. Tím myslím i ty dva výtečníky, cos je tak rychle uklidil," kývl hlavou ke dvěma neobsazeným zahradním křesílkům. A také ke čtyřem lahvím máslového ležáku.
Gordon se otočil a pomalým krokem zamířil zpátky do kanceláře. Trochu nevěřícně zavrtěl hlavou.
Málem to vyslovil nahlas: "A tohle tu zaučuje nové bystrozory."
Jen tak pro sebe se zašklebil. Leonidas byl jeden z nejlepších bystrozorů, ale občas... Najednou mu došlo, že se ho ani nezeptal, kdo vařil tu příšernou kávu. No nic. Vešel do kanceláře. Většinou sloužila spíš jako šatna, protože jako Harryho zástupce byl častěji v té jeho. Buď s ním něco řešil nebo zastupoval.
Odložil prázdný šálek a zadním vstupem prošel do Harryho prázdné kanceláře. Koukl do pošty, něco k vyřízení tam bylo. Ale zvuk všeobecné výzvy se ozval dřív, než se stihnul podívat, o co přesně jde.
Zvedl sluchátko telefonu, "Gordon, co se děje?"
"Vstup, šéfe, máme tu návštěvu. Není to nikdo obvyklý."
Gordon se zamyslel: "Já se radši dojdu mrknout, ale zatím děláme, že tu nejsme."
"Jasně."
Vyrazil zpátky do své kanceláře a chtěl pokračovat rovnou ven. U věšáku si to rozmyslel a hodil na sebe koženou bundu. Netušil, jak se to s návštěvou může zamotat, a tak raději z šuplíku ve stole přidal malou vysílačku a devítku Glock v opaskovém pouzdře. Pistoli pravda obvykle nenosil, ale občas ji přibral alespoň ze zvyku. Trochu ho to ovšem zdrželo a tak se na vrátnici rovnou přemístil. Bystrozor, co tam měl službu, leknutím skoro nadskočil.
"Nazdar Davide. Tak co tu máme?"
Oslovený bystrozor ukázal z okna. Na jinak prázdném parkovacím pruhu podél silnice stálo auto. Bylo to poměrně podivné, protože mimo prostoru před budovou bystrozorského úřadu nebylo jediné volné místo.
"Takže je to čaroděj?"
"Pochybuju, šéfe, detekční kouzlo funguje, ale v okolí auta neregistruje žádnou hůlku."
To bylo ještě podivnější. Mudlové, kteří se pohybovali kolem, byli jasně rozpoznatelní. Při procházení se dívali přímo před sebe a ani jeden z nich nevnímal budovu. Gordon si moc dobře uvědomoval, jaká kouzla je takto chrání. Proti chodcům stačila poměrně jednoduchá, ta nejsložitější sloužila proti řidičům. Bylo totiž hodně složité ovládnout jejich podvědomí, aby nedokázalo zaregistrovat ta prázdná parkovací místa.
Ovšem tento řidič se choval trochu podivně, přes veškeré ochrany uviděl parkovací místo a podle směru pohledu nebyl jeho očím skrytý ani nápis na budově Ústředí bystrozorů. Ochranná kouzla ovšem nepůsobila na všechny mudly stejně. Vždycky tu byla možnost, že se jedná o informovaného mudlu, který prostě jen využil volné místo k zaparkování. Ale Gordon měl pocit, že nejde o tento případ, protože pozoroval nápis i okolí příliš udiveným pohledem.
"Je to nějaké divné," Gordon vytáhl vysílačku. "Lev, já Dva."
Chvilku bylo slyšet jen praskání atmosférických poruch, než je pootočení ovladače utišilo.
"Dva, já Lev. Dávej."
"Lev, já Dva. Běží Holmes? Potřebuju prověřit jedno auto. Nech tam jednoho mladýho a přesuňte se ke vstupu."
"Dva, já Lev. Holmes běží."
Gordon se zamyslel, zavedení systému HOLMES 2 na ústředí bystrozorů považoval za svůj úspěch. Takhle mohli snadno vyhledávat informace nejen v policejních databázích.
Dvojité prásknutí přemístění s nimi docela škublo.
Naštěstí to byl Lev a jeden z mladších bystrozorů. Oba v hábitech a s tasenou hůlkou.
Lev se hned ozval, "Tak co tady máme?"
Gordon mu v rychlosti vysvětlil situaci.
Do toho se ozvala vysílačka" "Dva, já Zelenáč."
Gordon obrátil oči v sloup, "U Merlina, co to je za volací znaky?"
Lev se zašklebil, "Výstižné, že?"
Gordon ještě zakroutil hlavou a odříkal do vysílačky všechny zjistitelné údaje o autě. Chvilku bylo ticho, bystrozor používající volací značku Zelenáč ani nepotvrdil příjem.
Ale netrvalo to moc dlouho: "Dva, já Zelenáč. Auto má normální SPZ, ale je vedeno i u Metropolitní policie. K ničemu přesnějšímu se přes registr nemůžu dostat. Ještě je tu poznámka SCD1 / MIT, ale to už mi vůbec nic neříká."
"Zelenáč, já Dva. Pro všechny případy tam s Hannah zůstaňte. A díky. Konec."
Gordon schoval vysílačku a dodal: "Vám to asi nic neříká, ale tohle docela dost vysvětluje. Ten chlapík venku je skoro jistě detektiv z vražd. Bohužel to není kolega, který patří k informovaným mudlům."
Leonidas se poškrabal v hřívě: "To by mě docela zajímalo, jak dokázal najít ústředí."
"Jistou představu bych měl, na proniknutí ochrannou stačí znát adresu bystrozorského ústředí. Zas tak moc to utajení nepotřebujeme. Stejně myslím, že za chvilku zkusí dveře, takže budeme vědět víc."
Leonidas se zamyslel, "To nemyslíš vážně, ne? U vstupu sice domovní číslo nemáme, ale jsem si jistý, že v číslech okolních domů je jedno vynechané. Takže stačí, aby si mudla všiml, že jedno chybí, a kouzla by se měla uvolnit."
Gordon se skoro smál, "Takhle by to mělo fungovat, jenže kouzlo nepracuje se skutečným domovním číslem. To je devět, ale pro účely kouzla a adresy jsme to na Harryho návrh změnili na devět a tři čtvrtě. A to žádný mudla neuhádne."
Leonidas ho chvilku šokovaně pozoroval. O kouzelnickém nástupišti přes svou řeckou minulost věděl, ale tohle ho opravdu nenapadlo. Chtěl to ještě nějak okomentovat, ale nezbyl čas.
Od okna se totiž ozval David, "Tak už se konečně rozhoupal a vypadl z auta."
"Myslím, že s tím nebude problém," řekl Lev, "Ale pro všechny případy tě radši budu krýt."
David se k nim otočil, "Já se taky přidám. Tedy pokud vám to nebude vadit."
"Jestli hodláš používat tu mudlovskou hračku, tak radši ani ne," zašklebil se Leonidas. Tohle řekl, protože David otevřel plechovou skříň a vytáhl z ní naleštěnou pušku. A na opasek připnul sumku s několika zásobníky.
"Teda, já se divím, že mu takový krám dovolíš," řekl Lev, ale najednou mu došly slova. Uviděl, že Gordon má na opasku pistoli.
"Dobře, dobře. Už mlčím. Hlavně opatrně, ať tu nebzučí olověné včelky..." To už dodal s úsměvem, byť s trochu trpkým úsměvem.
"Tak pánové, klídek. Buďte připravení, ale tohle proběhne v klidu."
Gordon mávl hůlkou, nebylo skoro nic slyšet, ale hlavní vchod už nebyl zamčený. Na druhé mávnutí se venkovní dveře pomalu otevřely.
Zbývalo jen čekat.
Mark Randall už nic nechápal. Tahle ulice. Kdyby tudy nechodil ještě v uniformě a kolikrát i dřív, než se stal policistou, tak by tu jistotu asi neměl, ale takhle... Znovu si ten dům prohlížel. Nebyl nápadný, tedy až na ten nápis, ale to nic nevysvětlovalo. Jak by si ho mohl nevšimnout? Navíc, jak může existovat číslo popisné devět a tři čtvrtě? A co je proboha Ústředí bystrozorů?
Zavrtěl hlavou. Znovu si z přihrádky podal složku od Tonyho. A už poněkolikáté mu krátkou chvíli v duchu nadával. Taky mu mohl něco říct. Tedy pokud měl čas... Skoro to vypadalo, že tam ta složka musela ležet opravdu hodně dlouho. Kvůli vrstvě prachu, ale...
"Copak jsem tak slepej, abych ji neviděl ve svém vlastním šuplíku!"
Stejně uvnitř byl jen lístek se vzkazem a omluvou. A tohle adresou. Ne že by mu něco z toho pomohlo. Vzkaz vlastně neřekl vůbec nic. Jen jestli by po Tonym nemohl něco převzít. Samozřejmě by s tím vším praštil o stůl šéfovi, ať si poradí. Když se mu Tony ani neobtěžoval zavolat. Jenže na něco takového prostě neměl čas. Zavolali ho k mrtvole ve skladišti a bylo vymalováno. Asi neměl posledního půl roku otravovat šéfa žádostmi o samostatnou práci...
Najednou mu to došlo. Tony už nějaký čas básnil o krásách Skotska a nějaké vesnici, kde jeho manželka vlastnila domek. A v duchu se mu omluvil. Vlastně mu jen zařídil jeho přání. Skoro jako nějaký čaroděj. Měl by se zvednout. A zas nic, telefon začal hrát jeho oblíbenou "Rolling in the deep". Takže někdo z práce.
"Mark... Ne, Tony tu opravdu není... Na to se zeptej šéfa, já... Hele, on ti to vysvětlí. A proč mi vlastně voláš, k vám na daktyloskopii jsme nic neposílali."
Chvilku nic neříkal a jen třeštil oči. Zavrtěl hlavou, "To je blbost, minimálně týden... Včera? To je ale absolutní blbost. Já jsem toho chlapa viděl a taky cítil. A kdo tu žádost posílal? Gordon Barrett? To fakt netuším, o koho by mohlo jít. Počkej, jaké U.b?"
Najednou mu to došlo, Ústředí bystrozorů. To by musela být opravdu pořádná náhoda. Rozloučil se a strčil telefon do kapsy. Přidal ještě vysílačku a zkontroloval pistoli. Nebyl na ni příliš zvyklý, ale nehodlal nic riskovat. Ten, kdo řádil v tom skladišti, to s nožem musel umět. Nebo snad s mačetou. Nemělo cenu zůstávat v autě, a tak popadl obě složky a vystoupil.
Takhle zblízka bylo chování lidí na chodníku ještě podivnější. Nejvíc si to uvědomil při sledování dvou dívek, které se k němu pomalu blížily. Povídaly si. Jedna z nich ho opravdu zaujala a tak si je pořádně prohlédl. Jenže zrovna vstoupily před budovu a ta změna ho doslova šokovala. Jako by jim někdo nasadil klapky na oči. Po celou dobu nepromluvily ani slovo a jen se dívaly přímo před sebe. Trvalo to jen chvilku, než minuly ústředí. Určitě si ničeho nevšimly, i v rozhovoru pokračovaly, jako by se nic nestalo. Docela ho z toho zamrazilo. Kolikrát tudy takhle procházel...
Opatrně přešel ke vchodu, nehodlal zkoušet, jestli ho někdo z lidí na chodníku vůbec zaregistroval. Ale uvažoval, jestli vůbec jít dál. Škoda, že mu Tony alespoň něco neřekl. Takhle... Už jen to na chodníku ho docela vyděsilo. Slabé cvaknutí zámku ve dveřích ho vrátilo do reality. Stejně mu nezbývalo než vejít. A tak vykročil. Dveře se pomalu otevřely a vpustily ho dovnitř. Obezřetně se rozhlížel, vcházel do krátké chodby. Další dveře byly zrcadlové, lepší výhled měl do jakési vrátnice. Ale ani tam nebylo nic zajímavého. Nic, co by mu mohlo něco osvětlit. Najednou se zarazil. Z okna na vrátnici byl úplně normální výhled. Ale byl si jistý, že z venku viděl jen zrcadlovou plochu. Takže ho klidně mohl někdo sledovat. Nakonec se další dveře málem pokusil otevřít nosem, protože tak nějak očekával, že se samy otevřou. A nic. Zastavil těsně před nimi a měl nepříjemný pocit, že ho zpoza zrcadla někdo pozoruje. Vzal za kliku a vstoupil. Otevřel se mu výhled, jaký nečekal. Místo další chodby stál na prahu rozlehlé prostory. Ale měl z ní velice podivný pocit. Došlo mu to až po chvilce zírání. Ten dům rozhodně nebyl dost široký, aby v sobě mohl skrývat něco takového.
Z rozhlížení ho vyrušilo až tiché odkašlání. Kdosi v kožené bundě stál kousek od vchodu. Opíral se o zahradní domek a pozorně ho sledoval. Navíc nebyl sám, další dva v černých pláštích stáli o kousek dál. A Mark si najednou uvědomil, že je v pořádném průseru. Ten viditelně mladší držel Ruger Mini-14. Starší měl v ruce jen hůlku, ale z nějakého důvodu mu přišel o dost nebezpečnější. Ale třeba to dělal ten lví účes. Radši dal ruce dál od opasku, jen pro všechny případy. Rozhodně nechtěl provokovat.
"Dobrý den, jsem detektiv-seržant Randall a ..."
"Dobrej, já jsem zase detektiv-inspektor Barrett. Mohl bych se zeptat, jaký je účel vaší návštěvy?" Gordon svá slova potvrdil průkazem. A čekal na odpověď.
Mark nakoukl do průkazu a zarazil se: "Speciální oddělení..." Mohl jen doufat, že nepřerušil nějakou sledovačku.
"Přesně tak. Teď bych prosil vaše doklady."
Mark předložil svůj průkaz a po chvilce si mohl oddechnout.
Gordon totiž řekl: "V pořádku. Ale pořád by mě zajímalo, jak a proč jste nás tady našel."
"Asi začnu tím proč, jestli dovolíte."
"To nechám na vás," odpověděl Gordon. "Ale můžeme si k tomu sednout."
Mark ho následoval k zahradní lavičce za domkem.
"Je to celé trochu složitější, já totiž přesně nevím, proč jsem tady. Můj parťák Tony..."
"Tony Davis? No, to ledacos vysvětluje. Ale pokračujte."
"Ano, to je on. Tony dnes nenastoupil do služby, mám od něj jen vzkaz a tuhle složku. Bohužel mi nesdělil žádné bližší informace. Jen docela podivnou adresu sem. Ale..."
Gordon ho přerušil, "Tony nenastoupil do služby? Není to trochu podezřelé?"
"Taky mě to napadlo, ale šéf-inspektor o tom věděl a tak jsem nepátral. Ale i vy jste tím překvapený a to mi přijde hodně divné."
"Zas tak moc ne, Tony už o stěhování do Prasinek mluvil dlouho. Kvůli manželce, samozřejmě. On sám..." Gordon se zarazil. Takhle to asi nechtěl říct. A zatím ani nemohl.
"Do Prasinek? Mě ten název nikdy neřekl. Snad měl nějaký..."
"... důvod? Ano, důvod měl. Ale to je teď vedlejší. Tony si vás vybral jako svého nástupce a já to hodlám respektovat. Konečné rozhodnutí je samozřejmě na vás. V tuto chvíli vám bohužel nemůžu dát bližší informace, většina z nich podléhá utajení."
"On mě vybral? A nic neřekl. No, tak to je mu podobné."
Gordon se na chvilku zamyslel, "Musím se za něj omluvit, on totiž ani nic říct nemohl. Dokonce ani naznačit."
Mark se nad tím chvilku zamyslel. Vraždy pro něj vždy představovaly sen, budoucí vrchol kariéry. Speciální oddělení bylo něco jiného. Spíš krok stranou, ale také možnost dosáhnout něčeho dalšího. Navíc měl pocit, že je tu ještě něco. Něco, co mu ještě nikdo ani nenaznačil. Najednou byl rozhodnutý. Neuměl ten důvod ani sám sobě vysvětlit.
Gordon ho chvilku zamyšleně pozoroval: "Zatím si to ještě nemusíte rozmýšlet, budete mít dost času i informací."
"Pořád mi vrtá hlavou ten nápis... Ústředí bystrozorů. Můžete mi alespoň naznačit, co to znamená?"
Gordon zavrtěl hlavou, "Bohužel. To všechno bude muset počkat na schválení ministrem.
To už k nim dorazil i Leonidas a řekl: "Škoda, že tu není šéf, tedy vedoucí Bystrozorského úřadu. Kdyby vás přijal, tak už by to utajení neplatilo."
Gordon jen mlčky přikývl.
Chvilku bylo ticho, Leonidas sledoval Marka a najednou si něco uvědomil.
"Vidím, že kromě té Tonyho složky máte ještě nějakou další."
Ještě chtěl něco dodat, ale Mark ho předběhl: "Omlouvám se, ale nemůžu předat detaily případu jen tak někomu. Pokud jste také policista, tak by to neměl být problém."
Leonidas se zašklebil a sáhl do kapsy. Vytáhl průkaz, ale Mark jen zakroutil hlavou.
"Průkaz bystrozora. Mám to chápat tak, že nejste policista?"
Tohle Leonidas nijak nekomentoval, výraz jeho tváře byl dostatečnou odpovědí. A tak Mark podal složku Gordonovi.
"Sakra..." To byl jediný komentář, který ze sebe Gordon dostal. Po chvilce složku zaklapl. Jednu z fotek ale měl pořád v ruce. Měla poměrně velký formát. Člověk na ní o sebe už asi nějaký čas příliš nedbal. A to že byl už pár dní mrtvý, výsledný dojem rozhodně nezlepšilo. Obličej ani ruce se do výřezu nevešly, Gordon ovšem soudil, že je to dobře. Podle dalších fotek ze složky se někdo opravdu snažil zabránit identifikaci. Důkladně. Velmi důkladně.
"Nechápu, jak se vám ho podařilo identifikovat. Podle těch fotek rozhodně nešlo použít otisky a obličej..." Gordon se zhluboka nadechl. Uvažoval, jestli bude mít vůbec chuť na oběd. Viděl už ledacos, ale u bystrozorů toho naštěstí nebylo tak moc. Aspoň v poslední době.
"Od začátku jsme tušili, kdo to je. Byl to sice bezdomovec, ale měl dost kamarádů, kteří ho začali hledat. Jedno je jisté, vrah ho určitě příliš neznal. Konečná identifikace totiž proběhla podle tetování na zádech. A všichni ti kamarádi o něm věděli. Jen vlastně netušíme, co způsobilo ty strašné rány na hrudi. Zemřel na ně a ani patolog netuší, co je mohlo způsobit."
Gordon se na tu fotku pořádně zadíval a najednou zbledl. "U Merlina to je..."
"Sectumsempra," lakonicky konstatoval Leonidas, který mu nakukoval přes rameno. "Provedená dvakrát a do kříže. A pokud můžu soudit, provedená docela zkušeně."
Mark je zaraženě sledoval a nic neříkal. Dokonce ani když si Leonidas vzal složku od Gordona a klidně v ní listoval.
Ale nakonec mu to stejně nedalo, "Co je sakra Sectumsempra?"
"Myslím, že na tenhle případ by se mohla vztáhnout výjimka," řekl Gordon. Díval se přitom na Leonidase, ale ten jen pokrčil rameny. "Takže do rozhodnutí vedení vás budu informovat, jak bude potřeba. Škoda, že se to dozvíte takhle..."
"Opravdu? Já... Díky."
Gordon jen pokrčil rameny. Rozhodně mu nehodlal vysvětlovat, co přijde, pokud jeho rozhodnutí neschválí vedení.
Mark měl sice spoustu otázek, ale jedna měla přednost. "Rozhodně by mě zajímalo, kde jste včera přišli k otiskům toho bezdomovce..."
Oba dva bystrozoři doslova ztuhli.
"My? Jaké otisky?" řekl Leonidas.
"Včera přišly na daktyloskopii jeho otisky. Od vás. A já nechápu, jak je to možné. Podle předběžného odhadu patologa je ten bezdomovec minimálně týden mrtvý."
"Harry," zašeptal Gordon. A pak už spíš řval: "Lve! Davide! Accio přenášedlo!"
Mark na něj vytřeštil oči, teď už nechápal vůbec nic. Vzápětí se ozvala hlasitá rána, dveře kanceláře zástupce vrchního bystrozora vybuchly v oblaku kousků sololitu a papírové voštiny. Středem prosvištěla silná dřevěná hůl. Gordon ji zachytil, několikrát poklepal hůlkou a něco k tomu šeptal. To už se k nim přidal i David. Pušku měl přehozenou přes rameno a hůlkou dirigoval naditou brašnu, kterou přivolal někde směrem od zbrojnice.
Gordon dočaroval a podal Lvovi přenášedlo: "Přenese vás asi sto metrů od zadní branky. Nepokoušejte se otvírat branku nebo projít plotem. Pokuste se zajistit okolí branky a chraňte Harryho rodinu, když někoho z nich uvidíte. Pokud budou doma, tak v případě problémů ustupujte, já hned aktivuju zásahovku." A jako potvrzení svých slov doloval z kapsy vysílačku.
David zavrtěl hlavou, "Proč neskočíme rovnou dovnitř? Vždyť..."
"Harry má pozemek zabezpečený proti přenesení. A jediné místo kde to jde, je altán. A ten bohužel není zrovna dvakrát bezpečný. Já už jsem do něj skákal, takže tamtudy půjdu sám. Skákejte!" Pak pokračoval do vysílačky, "Zelenáč, já Dva. Pošli sem hned Hannah. Potřebuju Harryho složku a taky složky nás všech, jsou na stole."
Mark se marně snažil pochopit, o čem se vlastně mluví. Ale bylo to marné. Netušil, proč se Lev s Davidem chytili té tyče, co jí říkali přenášedlo, a ani proč oba zakřičeli " Teď." A hlavně netušil, jak je "obyčejná" dřevěná tyč mohla najednou roztočit a zmizet s nimi neznámo kde. Už myslel, že bude klid, ale po pár vteřinách se ozvalo ostré prásknutí. Tentokrát nadskočil i Gordon.
"Hannah, já tě snad zaškrtím. Nemůžeš sem z toho kanclu prostě dojít?" Ale pak na ni vytřeštil oči. Sekretářka kancelář opouštěla narychlo a Gordon nemusel dlouho přemýšlet, co před tím asi dělala. Měla rozmazanou rtěnku a blůzku zapnutou na jediném knoflíku. Tedy jen do chvíle, než se přenesla a ten jediný knoflík nápor nevydržel. A všimla si toho, až když odložila složky na nejbližší lavičku. Gordon výhled moc dlouho neobdivoval, spíš vrtěl hlavou. Zato Mark koukal i za něho, jen nebylo jisté, jestli obdivoval nenadálý výhled nebo kouzlo Reparo.
Gordon s vysílačkou v ruce přišel k lavičce, "Alfa, já Dva." Otočil se k Hannah: "Pojď ty složky hlídat, já musím dořešit zásahovku a pak taky zmizím." Pak se ještě zašklebil, ale už nic nedodal. A znovu zavolal vysílačkou, "Alfa, já dva."
Zásahovka se po chvice konečně ozvala, "Dva, já Alfa."
"Alfa, já Dva. Připravte skupinu k okamžitému zásahu, předpokládané místo je dům Harryho Pottera, na Horce, Surrey."
Gordon čekal na odpověď, ale najednou se ozval výkřik. Hannah držela Harryho složku, byla otevřená a na prvním listu se měl lesknout bystrozorský odznak. Dvojče toho, co má bystrozor u sebe. Jenže tenhle byl pomačkaný a celý list pokrývala rudá tekutina. Bylo jí tolik, že kapala na zem...
Chvilku bylo ticho. Vypadalo to, že všichni zkoušejí hypnotizovat padající rudé kapky. Ťukání kapek najednou přerušilo zapraskání vysílačky.
"Dva, já Alfa. Jdeme k vám."
"Alfa, já Dva. Rozumím a otvírám."
Gordon mávl hůlkou, dveře před ním se otevřely a v malém prostoru za nimi zavířily zelené plameny. Na ústředí bystrozorů s posledním bliknutím ohně vběhla zásahová skupina Alfa. Šest bystrozorů, kteří místo bystrozorského či policejního výcviku dali přednost armádě. Bylo to na nich poznat, místo klasického hábitu či mudlovského oblečení měli kompletní vojenskou uniformu. Včetně zbraně.
Na ústředí byl David s Rugerem či Gordon s Glockem vyjímkou. Ale zásahovka mudlovským zbraním viditelně věřila. Ovšem hůlky rozhodně neodkládali, alespoň první z nich ji držel v ruce. Další čtyři měli dost práce s velkou bednou. Poslední nesl přes rameno změť trubek. Nebo to tak v první chvíli alespoň vypadalo. Teprve zblízka bylo jisté, že je to taky puška. Jen poněkud větší.
Gordon počkal, až celá skupina doběhla až k němu. Naznačil zasalutování a velitel Alfy mu odpověděl stejně.
"Zdar" řekl, ale další pokračování mu sebrala vysílačka.
"Dva, já Lev. Bystrozoři v boji, opakuji, bystrozoři v boji."
Nebylo to moc dobře slyšet, v pozadí rachotily dávky ze samopalu a ostré práskání pušky. David evidentně nezahálel.
"Lev, já Alfa. Jdeme tam, jaká je situace?"
"Máme tu jen dva cíle, ale jsou v nějakém okopu. Takže nás drží u země... Harry tu nikde není, branka zavřená."
"Rozumím, jdeme tam."
Bystrozoři z Alfy obklopili bednu a chytli se za madla na ní. Velitel ji několikrát poklepal hůlkou a něco tiše pronášel. Gordon pochopil, že je to pořádně velké přenášedlo. Velká puška skončila v popruzích na bedně. Bystrozoři upevnili zbraně a tasili hůlky.
"Šéfe, další," Hannah se zlomil hlas. Tentokrát to byla Davidova složka. Odznak naštěstí nebyl moc poškozený a rudých kapek bylo o dost míň než v Harryho případě.
"Dva, já Střelec. Trochu jsem to schytal, ale už zbývá jen jeden..."
"Střelec, já Dva. Alfa už skáče."
Gordon měl v plánu popohnat zásahovku, ale už jen zahlédl, jak se s nimi roztočilo přenášedlo. Rychle doběhl ke dveřím, kterými dorazila Alfa, a zavřel.
Hůlkou na ně zaklepal a řekl, "Krb Harryho Pottera, Surrey". Jenže po otevření na něho nečekaly skoro přívětivé, zelené letaxové plameny. Tyhle byly rudé a žár ho donutil ustoupit. Rychle zavřel.
Hannah se hned ozvala: "Co se stalo, šéfe?"
Gordon rychle uvažoval, "Je to divné. Ale Harryho dům je asi zabezpečený. Napadlo mě to, ale potřeboval jsem mít jistotu. Takže už zbývá jen altán..."
Mark z toho všeho byl pořád ještě v šoku, ale stejně se zvedl od spisů rozložených na lavičce. "Jdu s vámi, nemůžete do akce bez krytí."
Gordon chtěl něco namítnout, ale najednou mu to došlo. Mark sice o kouzelnickém světě nevěděl skoro nic, ale byl už poměrně zkušený policista. Pořád lepší než dva zelenáči a sekretářka.
Otočil se k Hannah, "Máš to tu na povel, obvolej lidi z Delty. Možná bude potřeba další zásahovka. A brnkni Ronovi, ať dorazí. Případně ať vybere někoho za sebe, kdyby nemohl. My padáme k Harrymu domů."
Otočil se směrem ke své kanceláři a dnes už podruhé zavolal, "Accio přenášedlo!" Počkal, až k němu dorazí. Narychlo ještě Markovi vysvětlil co a jak dělat. "Hlavně v altánu nevytahuj zbraň, vlastně radši nedělej nic. Nebo nás to sežvejká."
Mark se nad tím obratem málem usmál, ale Gordonův výraz ho varoval. Ta slova myslel naprosto vážně.
"Držím palce", řekla Hannah a políbila oba na tvář.
Gordon se na ni udiveně podíval a Mark trochu zrudl. Asi chtěl ještě něco dodat, ale už se držel přenášedla a Gordon nepočkal.
Řekl jen: "Teď" a oba se zatočením zmizeli. V Markově případě se k tomu přidal ještě překvapený výkřik.
Hannah se chvilku dívala na místo kde zmizeli, pak posbírala složky a přenesla se zpátky do kanceláře.
V hale Ústředí bystrozorů zavládlo ticho. Až po chvilce ho narušilo bzučení mouchy, která slétla k rudé kaluži. Těsně vedle leželo několik drobných úlomků bystrozorského odznaku. Několikrát se na nich zalesklo světlo a pak všechny s bliknutím zmizely. O několik okamžiků později se totéž opakovalo i s rudou kaluží. Moucha se nehýbala a klid v hale tak nerušilo ani to bzučení...













*Nádech, výdech...*
Já myslela, kdo ví o čem hrozném, děsném a příšerném mluví a ono to kafe. To bylo vážně brilantní!
No... páni!
Ten začátek byl vážně k nezaplacení!
Tím ale výčet vtipných okamžiků v této kapitole pro mě končí.
Kapitola nabitá napětím, s těmi otisky si to zase vymyslel geniálně---> Zase se všechno bez chybičky prolíná, všechno sedí... máš můj vešker obdiv, těším se na další kapitolu.
Jsem strašně zvědavá, co je s Harrym a jeho rodinou. Jediné, co vím je, že na tom není zrovna růžově, což je nemilý fakt.
Chudák Mark, nedovedu si představit situaci, kdy je neinformovaný člověk mezi čaroději a nejednou se něco stane. Musí být dokonale zmatený, asi jako já při hodinách matematiky.
Strašně se mi líbí, jak popisuješ vztah mezi Harrym a Ginny. Čiší z toho taková upřímná láska, je to překrásný, přijde mi to psané od srdce. Celé!
Lev se mi moc nelíbí. Ne podáním postavy, ale ne všichni mohou být všem sympatičtí. A Lev u mě nebodoval, za to Mark se strefil přesně. Úplně jsem si představovala jeho zmatené výrazy, která situaci trochu zlepšují.
Nezbývá mi nic jiného, než popřát hrdinům, aby s nimi měl autor ty nejlepší záměry, aby je moc nemordoval a psychicky nedrancoval, aby tahle situace dobře skončila s minimálními ztrátama, aby příběh dál krásně plynul jako do teď, aby si měl další skvostné nápady, aby vždycky byla chuť do psaní a samozřejmě také ten čas na to nechat se přenést do svého vlastního světa...
PS: Stejně si myslím, že tohle není to nejhorší, co se bude dít...