close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více






9. kapitola - Kniha

25. srpna 2012 v 11:02 | kopapaka |  Dopis
Další kapitola. Užijte si čtení:)


9. kapitola - Kniha

Harry vešel do malého pokojíku v podkroví. Protože se normálně nevyužíval, nebylo tu moc uklizeno. Dům byl přeci jen dost velký a návštěvy se obvykle vešly do normálních pokojů v patře. V poslední době byl zamčený, trocha temna, prach a staré knížky v knihovně u nejdelší kolmé stěny byly pro děti poměrně velkým lákadlem. Potterovi tam odkládali staré hračky a i jiné zatím neužitečné věci. Daly se tu dokonce najít věci po bývalých majitelích, které se sem dostaly při úklidu před stěhováním. Dům sice obývali mudlové, ale před nimi to bylo kouzelnické obydlí. Při první prohlídce domu je na to kdysi upozornilo kouzlo na odpuzování mudlů, které chránilo celé podkroví.
Tehdy mu to celé přišlo jako malý zázrak, nedlouho po pádu Voldemorta Harryho navštívil zástupce advokátní kanceláře. Byla to ovšem mudlovská advokátní kancelář, takže o nedávných pohnutých událostech neměl ani tušení. Harry se od nich dozvěděl, že jeho otci patřila jedna čtvrtina domu, zbytek vlastnilo několik dalších vzdálených příbuzných jeho rodičů. Dům i s pozemky byl ovšem pronajatý a James ho podle všeho nikdy nenavštívil. Poslední z ostatních majitelů ovšem nedávno před tím zemřel a tak se Harry dozvěděl, že vlastní starý dům nepříliš daleko od Godricova dolu. Nejdřív to vypadalo, že bude pouze vítaným zdrojem příjmů, ale tehdejší nájemce už delší dobu uvažoval o stěhování. Nebylo to ale hned, Ginny tehdy hrála profesionálně famfrpál a tak se vše odložilo.
Harry se zarazil, všechno to už bylo tak daleko. Těch několik let než se s Ginny vzali, krásné i když trochu hektické roky. Hlavou mu probíhala řada vzpomínek, jejichž záblesky ho trochu rozesmutnily. Najednou věděl, kde hledat knížku s kouzlem na poníka, úplně viděl Ginny, která ji při první návštěvě podkroví našla. Ron tam po prvním pohledu odmítl jít a nebylo divu, víc pavouků pohromadě bylo snad jen v Zapovězeném lese. Tehdy ji položila na vrch skříně, natáhl se a opravdu tam ležela. Ani ho nepřekvapilo, že na rozdíl od zbytku skříně rozhodně nevypadala zaprášená. Ano, vazba byla podřená, tisk už po letech vybledlý, ale neleželo na ní ani zrnko prachu. Jako by na ni někdo celkem nedávno použil Pulírexo.

Artemisia Lufkin
Škola hrou aneb raději hůlkou než rákoskou
Doplněné a revidované vydání
1960

Harrymu jméno autorky připadalo povědomé, ale Dějiny čar a kouzel rozhodně nebyly jeho oblíbený předmět. Otevřel knížku v místě založeném modrým provázkem, který velmi podezřele připomínal "chlupy" očarované stoličky.
Nadpis zněl: "Kterak očarovati sedací nábytek v koně či poníka".
Formule zněla Equumsella.
V poznámkách ke kouzlu se ještě dozvěděl, že židle či jiný sedací nábytek musí být už používaný, nová židle či použití jiného druhu nábytku způsobí nefunkčnost kouzla. Kůň či poník vytvořený tímto kouzlem měl zachovávat přibližnou velikost použitého nábytku. Celkem zajímavá poznámka se týkala životnosti, zasažený nábytek by se za normálních podmínek měl během několika dní vrátit k původnímu stavu, ale jen v případě, že není krmen. Pokud se mu dostávalo krmení v podobě čerstvých větviček, tak mohl v proměněné podobě zůstat vlastně neomezeně dlouhou dobu.
Harry byl rozhodnutý knížku nevracet, tušil, že by se mu některé věci mohly hodit. Hlavně by ji měl udržet mimo dosah dětí, některá kouzla v ní uvedená by asi znát neměly. Třeba takové kouzlo Umbraumbra. Trochu mu přeběhl mráz po zádech, když si uvědomil, že jím vyvolané strašidlo je vlastně řiditelnou variantou bubáka. O tomto kouzle neslyšel a týkalo se to i mnoha dalších v knize. Jako třeba další možnosti využití kouzla Lumos. Nikdy by ho ani nenapadlo použít před Lumosem zhasínací formulí tohoto kouzla. Přitom kouzlo Nox Lumos vydávalo světlo, které mimo kouzelníka neviděl nikdo další. A to si tu knížku jen velmi zběžně prolistoval.
Najednou mu ovšem došla ještě jedna věc, zamykací kouzlo na vstupu na půdu bylo funkční, takže musel předpokládat, že děti znají jinou cestu. Pomalu procházel místnost a snažil se přijít na to, kudy mohli vstoupit. Nejdřív ho napadla okna, ale při bližším pohledu nebylo vidět žádné stopy po otevření. Víc štěstí měl u zadní stěny, prach tu byl trochu setřený. Po různém tahání za obložení stěny získal jistotu, že jsou tam skryté dveře na zbytek půdy. Otevřít ovšem nešly a teprve kouzlo Alohomora zabralo. Obložení se odklopilo a Harry mohl vejít na půdu. Ale dlouho si to tam neprohlížel, na jednom z trámů seděla šedivá sova a čekala, až si převezme zprávu. Opatrně ji sundal a rozbalil. Sova se mezitím vznesla a jedním z větracích okének odletěla pryč.
Na papírku bylo jen: Můžu ti hodit dnešní svodky? Gordon Barrett.
Odtrhl kousek nadepsaný ANO a otočil lístek. Na druhé straně se pomalu objevilo: Ok. Jsem u vás za deset minut.
Harryho napadlo, co se asi na tom papírku ukáže při odtržení NE, zatím to nezkusil. Ale teď ho místo průzkumu půdy čekala pracovní návštěva. Gordon mu ty svodky sice mohl poslat po sově, ale Ginny vařila lepší kafe než to z automatu na místním velitelství bystrozorského úřadu. Takže to bylo ze všech stran výhodnější, Harry se navíc dozvídal věci, které se do svodek nepsaly. Normálně by se je jako vedoucí odboru bystrozorů dozvěděl na poradách, jenže v poslední době měl spoustu povinností mimo úřad a běžná práce bystrozora ho spíš míjela.
Ale radši zanechal úvah a vyrazil za Ginny. Nejdřív se radši převlékl, protože po průzkumu pokojíku a půdy to rozhodně potřeboval. V kuchyni se moc nezdržel, během chvilky se ozvalo prásknutí a potom hned zvonek z altánku. Harry se před otevřením dveří málem rozesmál, Gordon totiž předvedl pantomimu na téma: pusťte mě véén... Harry ovšem viděl, jak se na to za ním tvářila jeho manželka Anny, takže radši zůstal v klidu a nesmál se.
Ve dveřích se přivítali, Harry se radši Gordona zeptal: "Co dneska, doufám, že mi neneseš nějaké hrůzy?"
"Dnes to celkem jde, hlavně když se to srovná s minulým víkendem. Dokonce už se podařilo pochytat většinu trestanců z útěku v Dartmooru. Jediná zajímavější věc je vyhlášení pátrání po pacientovi z jedné mudlovské nemocnice v Londýně. "
"A co je na tom zajímavého?"
"On totiž strávil posledních několik let v kómatu a před třemi dny prostě utekl," odpověděl Gordon, "nikdo netuší, co ho mohlo vzbudit. Ale těch zamotaných věcí je tam víc, takže jsem tam radši poslal pár bystrozorů. Nejdřív si stěžovali, že už k těm židlím snad přirostou, a teď je zas bolí nohy. To fakt nechápu."
Oba se tomu společně zasmáli, ale ne zas moc, protože si sebe v jejich situaci dokázali až moc dobře představit. A oba taky napadlo, že by si to zase jednou měli alespoň trochu zkusit, než do těch židlí opravdu přirostou. Anny se ztratila za Ginny do kuchyně, oba kolegové ještě chvíli debatovali před domem. Nakonec Gordon Harrymu podal tenký svazek papírů a Harry si ho v rychlosti prolistoval, opravdu se v něm nenacházelo nic, co by operativci neměli zvládnout.
Nakonec to přestali řešit a šli na to slíbené kafe, Anny si něco šeptala s Ginny. Hned se na Harryho obrátila: "Teda, jak vy to děláte, Ginny v poslední době jenom září. Ale já z ní nakonec vytáhnu."
Harry se trochu začervenal a Ginny radši změnila téma: "Anny a tobě nevadí to Gordonovo mizení do práce i o víkendech?"
"Tak ze začátku mi to vadilo, jenže z druhé strany bývá dost často doma v týdnu, takže se to tak nějak srovná," odpověděla Anny. "Horší je to s mými rodiči, tak jako já jsou mudlové a Gordonovi nic netuší."
Gordon dodal: "Problém je v tom, že tchán je policajt a dotáhl to celkem vysoko. On sám to celkem bere, ale tchyně prostě nechápe, proč nemůžu přesně říct, co vlastně dělám."
Harry se zašklebil:"Jo, to je dost šílená situace. Ale co takhle, seznamy informovaných mudlů jsou relativně dobře přístupné, tak zkus najít nějakého, který má vyšší postavení u policie, a popovídej si s ním. Myslím, že by neměl být problém některého přesvědčit, aby s tchánem promluvil. Nemusí ani moc lhát, protože všichni bystrozorové tak jako tak pracují v utajení."
Gordon na Harryho vytřeštil oči, "U Merlina, to je geniální."
"Zas nepřeháněj, ještě se to nepovedlo. Mě teď z hlavy napadá inspektor Barnaby, mám pocit, že byl mezi informované zařazený kvůli kmotřenci. To je vlastně důvod, proč jsem si to zapamatoval. Otec toho kluka zahynul ve službě a milý inspektor se ho snažil podporovat. Jenže to trochu narušila sova z Bradavic, a jak měl tohle všechno vysvětlit svému kmotrovi? Pro něj muselo být zařazení mezi informované mudly pořádný šok. Ale jestli chceš, tak se můžeme podívat po někom tady v okolí."
Anny s Ginny se během poslední části hovoru zvedly a šly se podívat k obrázku Bradavic.
Něco tam potichu probíraly, Anny se několikrát ohlédla na manžela. Nakonec tam ale moc dlouho nezůstaly, po návratu ke stolu se ještě ozvala Anny: "Ginny, co to používáš za vůni? Hrozně se mi líbí."
"Ale je to už docela stará historie. Mamka mi říkala, že když jsem se narodila, tak hledala něco, čím by mi navoněla oblečení. Abych jí voněla jinak než kluci. A recept na tuhletu vůni jí poradila jedna známá, které se narodil kluk, a tak pro květinovou vůni neměla využití. Dala tehdy mamce flakónek s koncentrátem a na něm byl i recept. Ten tu ještě někde mám, ale tu původní vůni z flakónku jsem nikdy nepoužila. Vždycky si namíchám do zásoby, není to tak moc složité."
Ginny se zvedla od stolu a na chvilku odběhla. Vrátila se s malým flakónkem, pomalu si sedla a nevěřícně sledovala nálepku pod napůl odtrženou etiketou s návodem.
Harry se zeptal: "Ginny, co se stalo?"
"Na to se radši podívej sám miláčku," odpověděla a podala mu flakónek.
Harry si ho vzal a zblízka sledoval vybledlá písmena, na horním řádku bylo datum namíchání - 22.8.1981, na druhém bylo jméno - Lily Potterová. Flakónek mu málem vypadl z ruky.
Ne že by to bylo poprvé, co na takovou věc narazil. Spíš musel konstatovat, že na zmínky o svých rodičích naráží celkem často. Naposledy snad při prohlížení knížky v bradavické knihovně, někdo v ní jako záložku použil výpůjční kartu. Lily Potterová na ní byla uvedená dokonce třikrát. Ale už dlouho se mu nestalo, že by to bylo takhle výrazné. Ne jen nějaká zmínka, ale její vlastní práce. Navíc ho zrovna tahle vůně ještě víc poutala ke Ginny. Opatrně odložil flakónek na stůl, rozvažoval co říct, ale Ginny ho předběhla. Dotykem prstu mu uzamkla ústa a nechala se obejmout. Ani jeden z nich netušil, jak dlouho se objímali, v té chvíli je snad míjelo i plynutí času. Harry měl od počátku objetí zavřené oči a nechal se unášet tak důvěrně známou vůní. Ani jeden z nich neřešil, že tu nejsou sami, a nakonec je podivné ticho donutilo ukončit tu nádhernou chvíli. Oba tak trochu očekávali udivené pohledy, ale nebylo tomu tak. Také si užívali objetí, Anny se nakonec usmála a řekla, "Ginny, tak už z tebe nemusím tahat proč tak záříš, už je mi to myslím docela jasné."

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Caira Caira | 26. srpna 2012 v 11:33 | Reagovat

Kapitola byla moc krásná. Nejvíc se mi ale líbila ta poslední část, s tím parfémem. Bylo to tak hrozně hezké ^^
Moc se těším na pokračování. A tleskám :-)

2 kopapaka kopapaka | E-mail | Web | 26. srpna 2012 v 13:10 | Reagovat

[1]: Díky, díky, díky... Tohle jsem opravdu potřeboval. ;-)

3 Caira Caira | 27. srpna 2012 v 20:52 | Reagovat

Neboj se. Tahle povídka se mi opravdu líbí. Když budeš potřebovat nakopnout, jsem k dispozici ;)

4 kopapaka kopapaka | E-mail | Web | 28. srpna 2012 v 1:28 | Reagovat

[3]: Ještě jednou díky. Už tvůj první komentík mě nakopl tak akorát. Ale ozvu se, kdyby něco...

5 Erin Erin | E-mail | Web | 27. září 2012 v 15:53 | Reagovat

Překrásně zakončená kapitola! :-)
Tenhle příběh je úžasný! Nejlepší FF, které jsem prozatím četla, je jedno na jaké téma nebo knihu.

6 kopapaka kopapaka | E-mail | Web | 30. září 2012 v 2:17 | Reagovat

Díky.
Doporučil bych ti Liškomágy od Aries ( link je v úvodu ). Není to HP FF, ale má to k tomu hodně blízko...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama