Ginny na něj zavolala, ještě než se stihl vymotat z koupelny. V domě byl jinak celkem klid, což mohlo znamenat jediné, děti pořád ještě spí.
"Po včerejšku jsem je radši nechala spát," řekla Ginny. Harry ještě zašel otevřít okno, objal a políbil Ginny. Místo usednutí ke stolu ale zůstali stát a pokračovali dál, polibky i dotyky by určitě neměly konce nebýt tichého vrznutí dveří. Děti, tak jak to už bývá, si vybraly zrovna ten nejnevhodnější okamžik k příchodu do kuchyně. Vpadly dovnitř jako velká voda, proběhli kolem rodičů a obsadili svá místa u stolu, Albus s Jamesem se ještě chvilku pošťuchovali. Lily se zájmem sledovala rodiče, ti sice zanechali dotyků, ale líbat se nepřestali. Za chvilku už je sledovali i oba kluci, než se ozval James: "Mami a snídaně nebude?" Pak ještě se zašklebením dodal, "vám možná chutná, ale my už máme hlad."
Chvilku se ještě nic nedělo, ale pak se Ginny odtrhla od Harryho, naznačila pohlavek směrem na Jamese a podala tác se snídaní.
Harry zatím podal hrnky s čajem,a když si šel sednout, tak ještě poškrábal Lily ve vlasech. "Ahojky, jak se se vyspali?"
Děti mu postupně odpověděly, James jako poslední. Harry se na něj ještě chvilku díval, ale nakonec se prostě otočil ke stolu s tím, že stoličku nechá na později. Byl si totiž jistý, že podobné kouzlo už někde viděl, a chtěl si to nejdřív ověřit.
Po snídani se najednou ozval Albus, "Mami, víš o tom, že se dnes má zastavit naše učitelka? Říkala, že s tebou musí ještě něco probrat."
"A neříkala kdy a jak dorazí?"
Albus se zamyslel, chvilku vrtěl hlavou a pak řekl: "Asi někdy po ránu a nejspíš se přenese, na koštěti nejspíš nepřiletí."
Děti se rozesmály, Ginny k tomu taky neměla daleko a Harry se nejdřív jen šklebil, ale nakonec to taky nevydržel.
Jejich smích ale přerušilo hlasité prásknutí, Harry jen konstatoval: "Že by už byla tady?"
Ginny se jakoby zamyslela, ale hned dodala: "Těžko, od branky to není tolik slyšet, o altánku neví a do zahrady se přemístit nejde."
Harry se dost ošklivě zašklebil a odpověděl: "Ono je to trochu složitější, do zahrady se sice přemístit nejde, jenže pokud to zkusíš..."
"Jak to myslíš? Co se s ní stalo?"
Harry se radši přestal šklebit. "Tak asi skončila v altánku, kouzlo chránící zahradu při přenosu ukáže, že na zahradě se nedá přistát, a tak zbývá jediné volné místo a tím je altánek..." Harry už se zvedal a radši si cestu zkrátil oknem, Ginny totiž nevypadala, že by se zrovna moc bavila. A to ani nedodal, jak doufá, že dotyčná není pruďas.
Podivné zahučení od altánu mu naznačilo, že doufal marně. Koutkem oka zahlédl zrzavé vlasy, Ginny ten zvuk slyšela taky, vykoukla z okna a on rozhodně nechtěl zjišťovat, jaký na něj měla názor.
Altánek se točil jako kolotoč a hned bylo jasné, že z jeho pohledu už vetřelec problémy dělat nebude, učitelka byla doslova připlesknutá na okně. Nedalo se poznat, zda je v pořádku, protože z pohledu vnějšího pozorovatele byla jen rozmazanou šmouhou, která vypadala jako abstraktní obraz natažený po celé ploše oken altánku. Harry rozhodně nechtěl uvažovat, jak to vypadalo tu chvíli před tím, než se o to okno zastavila. Altán začal pomalu zpomalovat, až zastavil dveřmi proti cestičce ke dveřím domu, Uvnitř to tupě zadunělo, učitelka na okně opravdu držela jen odstředivou silou. Podle zaúpění z altánu tu odstředivku přežila.
Harry otevřel dveře a vstoupil, podél stěn byly opřené skládací židle, jako by se uvnitř vlastně nic nedělo. Jen dvě byly odsunuté od sebe a mezi nimi vězela učitelka Davisová, její kabelka ležela pod židlí na druhé straně altánku. Pár dalších věcí bylo různě rozeseto různě pod okny a to včetně hůlky.
Slečna Davisová ještě jednou slabě zasténala a začala se dost zmateně rozhlížet: "Co se to sakra stalo?"
Harry jí postupně vysvětlil, co se vlastně stalo, a hlavně nezapomněl připomenout, že očekával přemístění před branku a poté zazvonění. Ještě dodal, že další zvonek je uvnitř altánu a pokud by ho jen stiskla, tak by se vůbec nic nestalo. Raději se nezmínil o tom, že kdyby použila nějaké horší zaklínadlo než jen odemykací, altán by nepoužil jen tak slabou obranu. V tuto chvíli by takové vysvětlení rozhodně nezabralo, tak raději posbíral její věcí a kouzlem opravil rozbité brýle. Ještě jí pomohl na nohy a ne zrovna klidně očekával co na to Ginny. Ginnin výraz nejvíc připomínal Molly toho dne, kdy dvojčata dovezla Harryho létajícím autem ze Zobí ulice.
Naštěstí jí to celkem rychle přešlo, dřív než dorazila k altánku. Slečna Davisová se už pomalu vzpamatovávala, ale šok ji ještě neopustil.
Harry ji nakonec odvedl domů a Ginny nesla její věci. Děti s údivem sledovaly učitelku, když ji Harry usazoval na gauč a podal jí skleničku ohnivé whisky, kterou mezitím přinesla Ginny. K všeobecnému údivu ji do sebe kopla na jeden ráz, přítomní by možná byli později ochotni přísahat, že to i zasyčelo. Nejzajímavější pak byl léčebný efekt, slečna Davisová jako by ožila a řekla: "Ale do pr...kýnka dubovýho, to byla teda jízda." To byl ovšem teprve začátek, protože vzápětí všechny dorazila prohlášením: "Tak já si to dám ještě jednou a pak si promluvíme, co vy nato?"
Ginny na chvilku odběhla a vrátila se s krabičkou čichací soli, ta kupodivu zafungovala lépe než před tím whisky.
Davisová sice nevstala, ale prohlásila o dost normálnějším hlasem: "To tedy bylo ántré, že?"
Všem se docela ulevilo, takhle slečna Davisová obvykle zněla.
"Příště asi dojdu pěšky a nebo přiletím na koštěti," pak se ještě zamyslela a dodala pevně: "ne koště tedy radši ne."
Ginny s Harrym se na sebe podívali, oba moc dobře od profesorky Hoochové věděli, že v Bradavicích snad nikdy nebyla horší žákyně v hodinách létání na koštěti než právě Lucy Davisová. Harry pak radši změnil téma, při pohledu na to, jak se najednou na gauči napřímila, ho napadla jedna věc. "Nevím proč, ale najednou mi připadáte podobná Minervě McGonnagallové."
Lucy se na to trochu usmála: "Tohle už mi pár lidí řeklo, ale není tomu tak, moje maminka je věštkyně i když moc nechybělo a mohla také učit v Bradavicích. Ona se totiž kdysi dávno setkala s Albusem Brumbálem, no a když se dozvěděla, že je v Bradavicích volné místo učitelky věštění, tak přijela zkusit štěstí. Ještě Brumbálovi poslala sovu a on odpověděl, že nemůže nic slíbit, ale proč to nezkusit. Nakonec to ale dopadlo jinak, při příjezdu jí Brumbál řekl, že to musel obsadit někým jiným." Pak ještě dodala: "Ale vždycky mi říkala, že pro mě to asi bylo štěstí. Táta je totiž mudla a seznámili se, když mu věštila z karet. Být v Bradavicích, tak ho asi nepotkala."
"Teď bych se ale ráda dostala k tomu, proč jsem vlastně přišla. To, že James s Albusem nejsou zrovna vzorní žáci, jsme už probírali, a to několikrát. Výuku mi to rozhodně neusnadňuje, ale zase je to vyváženo velmi dobrým prospěchem. Kupodivu musím říct, že během posledních týdnů jako by se uklidnili. Aspoň ve srovnání se zbytkem roku, ale ve třídě pořád nemají konkurenci. Lily už v tomto ohledu vůbec nemůžu komentovat, i když mám pocit, že už ji také stihli zaučit. Jedná se mi o jejich počínající magické schopnosti, i když v jejich případě už to slovo počínající snad ztrácí smysl. U Jamese a z části i u Albuse bych to všechno brala, mají před sebou jeden a dva roky před Bradavicemi. Jenže je tu Lily, a ta je u mě první rok, přitom mi připadá, že se její schopnosti se skoro vyrovnají klukům. Ale navíc mám pocit, že je dokáže mnohem víc kontrolovat a snad asi i využívat." Harry s Ginny se na sebe dost šokovaně podívali, nečekali, že si toho někdo všimne takhle brzy.
Lucy si naštěstí ten pohled vyložila trochu jinak a dodala: "S kluky to ještě nějak zvládnu, Albus se podle mě za ten rok uklidní, když bude ve škole bez bratra. Ale problém vidím u Lily, pokud by její schopnosti snad měly růst tak jak dodnes, tak bych měla pocit, že budete potřebovat výjimku na zakoupení hůlky. Vím, že ta představa, hůlka v ruce sedmileté holčičky, je trochu šílená, ale pokud to tak půjde dál, tak se to bude muset něčím usměrnit. A hůlka je samozřejmě ideální, byť by potom potřebovala nějaké vedení a výcvik. U vás by to snad neměl být problém, pane Pottere?"
"Problém v tom určitě nevidím, po pravdě řečeno se na to už docela těším", s úsměvem odpověděl Harry
Potom si ještě hodnou chvíli povídali, děti mezitím stihly zmizet k sobě, a tak měli celkem klid. Velmi brzy se dohodli, že Lucy bude ve škole trochu víc sledovat Lily. Harry by tak v případě potřeby mohl včas zažádat o výjimku na přidělení hůlky a předejít tím případným problémům.
Ginny se nakonec ještě zeptala: "Slečno Davisová, nechcete si začít tykat?"
"Ráda, já jsem Lucy"
"Ginny."
"Harry." Pak se ještě políbili, samozřejmě jen na tvář, Lucy po polibku od Ginny zrudly tváře.
Chvilku na to už se Lucy rozloučila a přes všechny obavy se z velmi klidného altánku přemístila domů.
Ginny s Harrym si ještě sedli na lavičku u domu, pokoušeli se přijít na řešení hůlkového problému a nakonec si jen tak povídali.
Hlavně se snažili přijít na to, proč si vlastně kouzlících dětí nevšimli dřív. Ginny nakonec došla k závěru, že je prostě moc často nechávali o samotě s Georgem, vlohy jejich strýce se musely projevit...













Skvělá kapitola. Chudinka paní učitelka, nechtěla bych být v její situaci, aspoň ne při příchodu.
Jinak za chybějící komentáře se omlouvám, byla jsem tak trochu pryč. Ale hned se to chystám napravit