23. srpna 2012 v 13:58 | Etherian, překlad Ajka
|
...Jo, ten název vůbec nevypadá debilně:(
Tak ten zbytek, no:)
2. října 1991 - Středa
Sídlo Malfoyů
Dobby se s prásknutím objevil v pracovně svého pána a v dlouhých prstech svíral obrovský svitek. Lucius, který si procházel majetkové knihy, si jej převzal a odmávnul skřítka pryč, aniž by se na něj podíval. Pak odložil zprávu na roh stolu a vrátil se ke knihám.
O hodinu později byl s knihami hotov a byl rád, že má tu nudnou práci za sebou. Až si pročte tu zprávu, bude mít s Narcisou volné odpoledne, kdy plánoval své ženě uvařit.
Ušklíbl se, zatímco bral do rukou svitek. Moc často nevařil. Pokud tak udělal, vždy z něj skřítky z kuchyně téměř ranila mrtvice. Ale rád pro svou milovanou ženu vařil. Obzvlášť pokud jeho snahu později ocenila.
K svitku byl přiložen dopis napsaný úhledným rukopisem. Byl od jeho sponzorované dcery, Hermiony Grangerové. Stálo v něm:
Vážení pane a paní Malfoyovi,
moc Vám děkuji za příjemný víkend a za sponzorství. Velice se těším na přeřazení a doufám, že to bude co nejdříve. Draco a Harry mi vyprávěli, jak skvělé to je být ve Zmijozelu a tuším, že by byli velice rádi, kdybych se tam dostala. Přiznávám, že i mě by to potěšilo.
Také se velice těším na Váš Zimní ples. Draco mi o něm moc neřekl, ale spoustu jsem slyšela od zmijozelských dívek. Nikdy jsem na plese nebyla. Paní Malfoyová, pokud byste měla čas, pomohla byste mi ve výběru vhodných šatů? Nerada bych Vás a pana Malfoye zahanbila.
Pane Malfoyi, přikládám k dopisu všechny informace o Malé famfrpálové lize. Myslím, že Harry a Draco doufají, že bude povolena ještě před zahájením famfrpálové sezony.
Všechny informace jsem si zkopírovala, takže mi dejte vědět, pokud byste měl nějaké otázky.
S pozdravem,
Hermiona Grangerová
Lucius odložil Hermionin dopis a obrátil svou pozornost na mnohem tlustší svitek. Pohodlně se opřel a začal číst.
NCNCNCNCNC
Při snídani se Harryho mysl opět zaobírala Kamenem mudrců. Věděl, že na něj a tříhlavého psa měl prostě zapomenout, ale vrtalo mu to hlavou. Bál se, že by Kámen mohl někdo ukrást. Jak si mohl být jistý, že pes jako ochrana stačí? Nabodl na vidličku svá míchaná vajíčka.
Hloupost, zasmál se v duchu té myšlence. Myslím, že taková velká, hnusná obluda by vystrašila každého, ne?
"Tak řekneš nám, co tě trápí?" zeptal se Draco mrzutě. Už od soboty byl jeho kamarád pěkně náladový, moc nemluvil, a jeho trpělivost se blížila ke konci. Lezlo mu na nervy, jak Harry nabodával jídlo na příbor, ale nic nesnědl.
Hermiona vytrhla Harrymu vidličku z ruky, čímž si od něj vyžádala pěkně zamračený pohled. Pro jistotu se zamračil i na Draca. "Co je?" vyštěkl na oba.
Hermiona se zakabonila. "Co se děje, Harry? Děsíš nás k smrti."
V odpověď Harry vstal a vydal se ke dveřím Velké síně. Draco a Hermiona se po sobě podívali, než se rozhodli opustit svou snídani a rozběhnout se za kamarádem.
U profesorského stolu Snape sledoval stříbrné trio, jak je Minerva nazvala, při odchodu ze síně. Otřel si rty ubrouskem, tiše se zvedl od stolu a opustil síň úzkými dveřmi za jeho židlí. Za použití několika tajných cest brzy trojici dohnal a tiše je následoval.
Draco a Hermiona museli běžet, aby dohonili Harryho, který právě procházel chodbou brnění - chodbou lemovanou několika středověkými brněními. Na konci chodby visel gobelín, který zakrýval otevřený vchod na balkon s výhledem na famfrpálové hřiště. Než se všichni tři usadili na balkoně, Hermiona, ta chytrá čarodějka, na všechny použila Ohřívací kouzlo, aby je uchránila před štiplavým mrazem.
Harry, který se snažil oddálit nevyhnutelné, se zeptal: "Jak to, že znáš tolik kouzel, Hermiono? Teprve jsem zvládnul Wingardium Leviosa."
"Měl bys víc číst, Harry," odpověděla vážně. "Všechna jsou v našich učebnicích."
Dracovi poklesla brada. "To určitě! Bolákové zaklínadlo nemáš z učebnice!"
"Ale Ohřívací kouzlo ano. Je to lehké kouzlo druhého ročníku a viděla jsem spoustu nebelvírských, jak ho používají. A co se týče Bolákového zaklínadla, viděla jsme několik sedmaček z Havraspáru, jak ho procvičují," pokrčila rameny a najednou si uvědomila, že se nejspíš předvádí. "Prostě jsem si to, no, zapamatovala."
Harry se zasmál. "Jde z tebe strach, Hermiono."
Draco do ní jemně strčil ramenem. "Jsem rád, že nejsme nepřátelé. Skončil bych s ušima na zadku!"
Hermiona se zahihňala a škádlivě dodala: "Na to znám kouzlo!"
"Ne! Ne!" smáli se oba chlapci a zmáčkli Hermionu mezi sebou. Draco se naklonil. "No tak, Harry. Povídej. Co se stalo? Od tý doby, co ses vrátil od ředitele, jsi nějaký vystrašený."
"Ublížil ti, Harry?" zeptala se Hermiona tiše.
Harry věděl, na co myslela, a zbledl. "Bože, ne, Hermiono! Nic takovýho. Prostě, vyprávěl mi příběh." Draco se zamračil, rty pevně semknuté, a překřížil ruce na prsou. "Byl divný. Ne jako ten příběh, ale on. Snažil se být jako milej dědeček, ale šel z něj strach. A nikdy si od něj neberte citronový bonbony!"
Draco potřásl hlavou. "Podle otce je v nich Veritasérum."
"Co to je?" zeptal se Harry.
Odpověděla mu Hermiona. "Něco jako sérum pravdy."
"Je to legální?" zděsil se Harry.
"Podle Bradavických dějin může ředitel na studenty použít zředěné Veritasérum, ale pouze v prostorách ředitelny. Veritasérum musí být požito dobrovolně," citovala Hermiona knihu.
Harry se zamračil. "Nabízet ho v citronových bonbonech je pěkně podlé."
"Docela zmijozelské," obdivoval Draco.
"Jak o tom tvůj otec ví, Draco?" zeptala se Hermiona.
Chlapec pokrčil rameny. "Tak o čem byl ten příběh?"
Harry jim tedy převyprávěl příběh o Kameni mudrců. "Pamatujete si na toho tříhlavého psa?"
Hermiona se zamračila. "Jakého tříhlavého psa?"
Draco se pustil do vysvětlování: "Vzpomínáš na ten den, kdy tě Snape rozbrečel?" Přikývla. "No, my jsme se tě vydali hledat, ale tak trochu jsme se ztratili a skončili ve třetím poschodí."
"V tom poschodí, před kterým nás ředitel varoval na zahajovací hostině?" zeptala se.
Draco přikývl. "Jo, každopádně tam jsou takový starý dveře a my mysleli, že vedou zpátky tam, odkud jsme přišli, ale místo toho tam je taková místnost, ve které je obrovský pes se třemi hlavami."
"Opravdu obrovský," zašeptal Harry a jen při vzpomínce na něj mu poskočilo srdce.
"Myslíte Kerberose?" zeptala se Hermiona.
"Koho?" vykřikli oba.
Hermiona zapátrala ve své tašce a vytáhla v červené kůži vázanou knihu. Jmenovala se "Fantastická zvířata a kde je najít" od Newta Scamandera. Mezi stránkami bylo vložených několik proužků pergamenu. Hermiona knihu otevřela u jednoho z nich. Ukázala na kreslený obrázek tříhlavého psa, který zabíral celou jednu stránku.
"Fuj, on slintá," poznamenal Harry.
"To je to, co jste viděli?" zeptala se Hermiona. Kerberos se přikrčil a začal tiše vrčet.
Draco znepokojeně přikývl a zabouchl knihu. "To je ta nestvůra."
Hermiona se zamyšleně zamračila a poklepávala při tom prsty o knihu. "Proč by bral profesor Brumbál do Bradavic něco tak cenného jako Kámen mudrců?"
"Patrně ho tu schovává," řekl Draco.
"Ale proč?" zeptal se Harry. "A před kým?" Otřásl se. "Podle mě je nebezpečný."
Hermiona souhlasila. "Každý, kdo by se ho zmocnil a uvařil z něj lektvar, by se stal nesmrtelným."
"Dostatečně mocný kouzelník se určitě nezalekne velkého, tříhlavého psa," odfrkl si Draco.
"Harry, proč ti o něm ředitel vyprávěl?" zeptala se Hermiona.
Pokrčil rameny. "Nevím, ale…" Harry si vzpomněl, jak se na něj ředitel díval, jak mu v očích plápolaly ty prapodivné, tvrdé jiskřičky. "Já ne…Myslíte si, že si myslí, že ten Kámen chci?" Vypadal zmateně a zaraženě.
Hermiona se zděsila. "Ať tě ani nenapadne po něm jít!"
Harry se na ni zamračil. "Já ho nechci! Proč myslíš, že bych po něm šel?"
"Měl jsi takový podivný výraz," odpověděla neurčitě. Draco se naklonil a prohlížel si Harryho obličej. Harry se od nich odvrátil, dokud se Hermiona nedotkla jeho ramene. "Harry, buď upřímný. Ani na chvilku tě nenapadlo, že bys po něm mohl jít?"
Než mohl Harry odpovědět, Snape vystoupil ze stínů a vešel na balkon. Hermiona polekaně vyjekla a všichni tři vzhlédli k působivé postavě mistra lektvarů, který je probodával pohledem.
"Nechtějte, abych vás nachytal při honbě za tím Kamenem," varoval je.
Harry se na profesora zamračil. "Pokud jste odposlouchával, pane, tak víte, že ho nechci!"
Snape na Harryho zlostně pohlédl. "Netvrdím, že byste ho chtěl ukrást, pane Pottere, pouze jsem naznačoval, že byste si mohl chtít zahrát na hrdinu a dostat Kámen dřív, než by ho někdo ukradl." Pečlivě sledoval chlapcovu reakci.
Harrymu poklesla ramena a sklopil pohled. "Profesor Brumbál říká, že mí rodiče byli hrdinové." Harry schoval ruce do hábitu a vzhlédl do profesorových očí. Hlasem tvrdým a plným zrady pokračoval: "A teď jsou mrtví."
Snape vyzval trio, aby se zvedlo, a pak se zeptal Harryho: "Proč si myslíte, že ředitel pokládá vaše rodiče za hrdiny?"
Harry nejistě odpověděl: "Protože bojovali proti Vy-víte-komu?"
Snape pomalu potřásl hlavou. "Ne, pane Pottere. Vaši rodiče bojovali a zemřeli, aby vás ochránili. Protože vás milovali. To z nich dělá hrdiny."
"Aha," řekl a cítil se hloupě. Navíc mu nebylo příjemné být kárán před svými kamarády za něco, co ani nechtěl udělat.
"Proč vám ten Kámen dělá starosti, pane Pottere?" zeptal se Snape.
"No, je nebezpečný, ne? Co když ho někdo získá a ublíží mým kamarádům?" zeptal se rozhořčeně.
"I když je to obdivuhodné, že vám leží na srdci blaho vašich přátel, není na vás dělat si starosti o věci, o které se mají starat dospělí," odpověděl Snape varovně.
Harry, rozzlobený, že ho Snape nepochopil, vykřikl: "A co když ublíží vám?"
Snape ztuhl. Nečekal to, i když měl. Konec konců, chlapec v něm viděl ochránce…tatínka, jak mu připomněla jeho mysl. Přitáhl si kolem sebe hábit a trochu chladněji, než zamýšlel, odpověděl: "Nemusíte si dělat starosti, pane Pottere. Budu v pořádku." Odstoupil od vchodu na balkon a vyzval je: "Za chvíli začíná vaše první hodina. Jděte."
Hermiona předstoupila před chlapce, následována Dracem. Harry, pořád ještě naštvaný z pokárání a varování od svého profesora, se kolem něj prosmýkl. Jemná ruka na jeho rameni ho zastavila.
"Děkuju, Harry," řekl Snape tak tiše, aby ho slyšel jen Harry.
Harry zvedl ruku a jemně přejel po té na jeho rameni. Aniž se ohlédl, dal se do běhu, aby dohnal své přátele.
NCNCNCNCNC
"…knoflíky na svrčky, svrčky na knoflíky," bručel Draco a společně s Harrym a Hermionou vstoupili do Velké síně. Zrovna jim skončila hodina Přeměňování. "Nemůžeme dělat něco zajímavějšího?"
"Přeměňování je těžké, Draco," řekla Hermiona. "Je jako dýchání…" Byla přerušena jeho temným pohledem.
"Nechci dýchat knoflíky a svrčky," prohlásil sarkasticky.
Hermiona se ohradila: "Tahle jsem to nemyslela! Musíš vědět, co přeměňuješ na co."
"Myslím, že vím…Au! Harry!" Harry ho zrovna jemně praštil do ramene.
"Co tu dělá tvůj otec?" zeptal se a ukázal na postavu Luciuse Malfoye usazenou u profesorského stolu.
Draco na otce zmateně zíral. Starší Malfoy na syna zdvořile kývl a usmál se. Stále zmatený Draco se na otce rychle usmál a usadil se na oběd u zmijozelského stolu.
Stále více studentů naplňovalo Velkou síň a tichý šum hovorů utišil najednou Brumbál, který poklepal lžící o svůj zlatý pohár. Zvedl se ze židle a usmál se na studenty.
"Než se pustíme do naší odpolední hostiny, mám tu jedno oznámení, které bych rád sdělil. Bradavice právě zahájili vůbec první ročník Malé famfrpálové ligy." Mezi studenty se znovu rozproudil šum hovorů a Brumbál musel poklepat o pohár trochu silněji. Usmál se. "Naše Malá famfrpálová liga je pouze pro první ročníky. Protože nebudete hrát o školní pohár…" Byl přerušen několika zabučeními. Na všechny se káravě zamračil. "…i přesto budete hrát o zajímavou cenu." Tucty obličejů se rozzářily nadšením.
"Co je to za cenu?" zakřičel někdo od nebelvírského stolu.
Brumbál pokračoval: "Vítězný tým získá volný den v Prasinkách." Velká síň vybuchla nadšením, protože návštěvy Prasinek byly povoleny až od třetího ročníku. Brumbálův úsměv se rozšířil a oči mu zářily. "Dovolte mi, abych vám představil trenéra a rozhodčího Malé famfrpálové ligy, Luciuse Malfoye!"
Draco překvapeně otevřel pusu do kořán a zíral na svého otce, který se zvedl za nadšeného křiku, nejhlasitějšího z řad prváků.
Když rozruch utichl dostatečně na to, aby Lucius nemusel křičet, přeletěl očima přes studenty a na okamžik spočinul pohledem na svém synovi. Potěšeně se ušklíbl, že dokázal chlapce tak překvapit.
"Náběr hráčů bude dnes odpoledne. To znamená, že, pouze pro dnešek, je zrušeno odpolední vyučování." Následoval další nadšený pokřik doprovázený rozhořčeným odfrknutím ze strany jednoho nebelvíra sedícího u zmijozelského stolu. "Budou čtyři týmy, proto bude i náběr kapitánů z řad studentů od čtvrtého ročníku výše z každé koleje. Budu se těšit, až vás po obědě všechny uvidím."
Lucius se usadil za hlasitého řinčení příborů a klábosení o nových týmech pro malou ligu. Zachytil Hermionin pohled a mrkl na ni. Draco do ní dobromyslně šťouchl.
"Harry! My můžeme hrát famfrpál!" vykřikl Draco nadšeně. "Chci být chytač! Co chceš být ty?"
Harrymu zářily oči nadšením, ale pravda byla, že tu hru nikdy nehrál. Samozřejmě o ní slyšel a viděl už jeden trénink, ale nemohl vědět, jestli by mu to šlo. Ale na tom nezáleželo. Byl vtažen do hovoru s dalšími prváky zmijozelu a společně se bavily o famfrpálu.
Hermiona jedla salát s nosem zabořeným do učebnice a v duchu se usmívala.
Je to rozkošné... Představit si "Stříbrné trio", jak plánuje všechny špatnosti a tak. Navíc jsou ještě malincí a miluncí ^^
Těším se na konkurz na místa v týmu.
Díky za překlad ;)